Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Zákon č. 162/1989 Sb.Devizový zákon

Částka 35/1989
Platnost od 28.12.1989
Účinnost od 01.01.1990
Zrušeno k 01.01.1991 (528/1990 Sb.)
Zařazeno v právních oblastech
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

162

DEVIZOVÝ ZÁKON

ze dne 13. prosince 1989

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:


Část první

Úvodní ustanovení

Oddíl 1

Účel zákona

§ 1

Účelem tohoto zákona je v devizové oblasti vytvořit podmínky pro účinnější zapojení československého hospodářství do mezinárodní dělby práce, pro rovnováhu platební bilance a stabilitu kupní síly československé měny s cílem postupného dosažení její směnitelnosti a zabezpečit ochranu celospolečenských zájmů.

Oddíl 2

Vymezení pojmů

§ 2

(1) Devizovými prostředky jsou peněžní prostředky v cizí měně.

(2) Valutami jsou peněžní prostředky v cizí měně ve formě bankovek, státovek a oběžných mincí.

(3) Devizami jsou peněžní prostředky v cizí měně, které jsou na účtech u tuzemských nebo zahraničních peněžních ústavů nebo s kterými lze nakládat na základě zahraničních platebních dokumentů [§ 3 odst. 1 písm. a)].

§ 3

(1) Pro účely tohoto zákona se rozumějí:

a) zahraničními platebními dokumenty doklady, s nimiž je spojeno právo na peněžité plnění v cizí měně (směnky, šeky, akreditivy, poukázky, platební karty apod.),

b) zlatem zlaté mince a zlato ve slitcích světově obchodovatelných, jehož ryzost je zaručena k tomuto účelu světově uznávanou právnickou osobou otiskem její značky nebo připojeným osvědčením,

c) cennými papíry dokumenty, s nimiž je spojeno právo týkající se účastí na majetku (akcie, podílové listy apod.), převoditelné dílčí dluhopisy (státu, veřejných institucí, bank, průmyslových a jiných podniků), jakož i dividendové a úrokové kupóny a talóny,

d) zahraničními cennými papíry cenné papíry, týkající se majetku v zahraničí, nebo které byly vydány v zahraničí,

e) devizovými hodnotami valuty, devizy, zahraniční platební dokumenty, zlato, zahraniční cenné papíry a vkladní knížky znějící na cizí měnu,

f) devizovým účtem zúročitelný majetkový účet devizového tuzemce u devizového peněžního ústavu, na němž jsou uloženy devizové prostředky.

(2) Ustanovení tohoto zákona, týkající se devizových hodnot platí i pro platební dokumenty, s nimiž je spojeno právo na peněžité plnění v zahraničí v československé měně.

§ 4

(1) Devizovým peněžním ústavem se pro účely tohoto zákona rozumějí banky a spořitelny se sídlem v tuzemsku, kterým Státní banka československá udělila povolení k obchodování s devizovými hodnotami a k provádění platebního styku se zahraničím podle zvláštních předpisů. 1) Banky a spořitelny bez tohoto povolení mají při směnárenské činnosti, kterou jsou oprávněny vykonávat podle zvláštních předpisů, 2) práva a povinnosti stanovené tímto zákonem devizovému peněžnímu ústavu.

(2) Jiné právnické osoby, kterým Státní banka československá udělila povolení k obchodování s devizovými hodnotami nebo k provádění platebního styku se zahraničím podle zvláštních předpisů, 3) mají v rozsahu tohoto povolení práva a povinnosti stanovené tímto zákonem devizovému peněžnímu ústavu.

§ 5

Devizovým povolením je povolení udělené devizovým orgánem podle jednotlivých ustanovení tohoto zákona. Devizové povolení lze vydat též k opakovaným úkonům. Devizové povolení se uděluje na žádost devizového tuzemce nebo devizového cizozemce. Týká-li se žádost o devizové povolení úlevy z povinnosti stanovené tímto zákonem, toto povolení se udělí, jestliže trvání na jejím dodržení by vedlo k újmě žadatele, jež by byla v nepoměru k cílům sledovaným tímto zákonem.

§ 6

(1) Devizovými tuzemci jsou fyzické osoby, které mají v tuzemsku své bydliště nebo se zde zdržují nepřetržitě po dobu alespoň jednoho roku, a právnické osoby, které mají v tuzemsku své sídlo. Ostatní fyzické a právnické osoby jsou devizovými cizozemci.

(2) Za devizové cizozemce se považují rovněž mezinárodní organizace se sídlem v tuzemsku zřízené nebo vyvíjející činnost v Československé socialistické republice podle zvláštních předpisů, 4) pokud jejich činnost nemá výhradně podnikatelskou povahu.

(3) Za devizové tuzemce se nepovažují, i když se v tuzemsku zdržují déle než jeden rok, cizí státní příslušníci, kteří jsou

a) registrováni u federálního ministerstva zahraničních věcí jako členové nebo pracovníci diplomatické mise nebo konzulárního úřadu cizího státu, členové jejich rodin nebo jejich soukromé služební osoby, je-li zaručena vzájemnost v tomto cizím státu;

b) zaměstnanci mezinárodních organizací, institucí nebo orgánů na území Československé socialistické republiky a členové jejich rodin, je-li zaručena vzájemnost ve státu, jehož jsou tyto osoby příslušníky;

c) pracovníky obchodního zastupitelství devizového cizozemce nebo podniků se zahraniční majetkovou účastí působících na území Československé socialistické republiky a členové jejich rodin, je-li zaručena vzájemnost ve státu, jehož jsou tyto osoby příslušníky;

d) v tuzemsku pouze přechodně a výhradně k provedení určitých prací, za účelem studia na československých školách, léčení, k získání praxe nebo k vykonávání činnosti v tuzemsku na základě mezinárodní smlouvy, jakož i členové jejich rodin, dokud tyto osoby neobdržely od příslušných československých orgánů povolení k trvalému pobytu.

Oddíl 3

Devizové orgány a jejich působnost

§ 7

(1) Devizovými orgány podle tohoto zákona jsou Státní banka československá, federální ministerstvo financí, ministerstva financí, cen a mezd republik a federální ministerstvo zahraničního obchodu.

(2) Působnost podle tohoto zákona vykonává, pokud není v jednotlivých ustanoveních stanoveno jinak,

a) Státní banka československá ve vztahu k právnickým osobám, které nejsou uvedeny v odstavci 2 písm. b) a c) a ve vztahu ke všem právnickým osobám na úseku jejich hmotných dovozů,

b) federální ministerstvo financí pro oblast vládních úvěrů a ve vztahu k rozpočtovým, příspěvkovým a společenským organizacím v působnosti federace, jakož i jiným právnickým osobám v působnosti federace, které se nezabývají podnikatelskou činností,

c) ministerstvo financí, cen a mezd republiky ve vztahu k rozpočtovým, příspěvkovým a společenským organizacím v působnosti republiky, jakož i jiným právnickým osobám v působnosti republiky, které se nezabývají podnikatelskou činností a ve vztahu k fyzickým osobám, které mají bydliště nebo pobyt na území této republiky.

(3) Ministerstva financí, cen a mezd republik zabezpečují devizové soupisy a podklady pro mezistátní jednání o majetkoprávních nárocích, zajišťují vnitrostátní uspořádání majetků vypořádaných na základě mezistátních jednání a vykonávají další úkony související s mezistátním jednáním o majetkoprávních nárocích.

Část druhá

Řízení devizového hospodářství

§ 8

(1) Vláda Československé socialistické republiky stanoví zásady devizové politiky, jejichž návrh předkládá Státní banka československá podle zvláštních předpisů. 5)

(2) Při provádění devizové politiky využívají devizové orgány v rámci své působnosti zejména devizové samofinancování a ekonomické nástroje.

(3) Za provádění devizové politiky odpovídá Státní banka československá zejména z hlediska vývoje platební bilance a kursu československé měny. 6) Ostatní devizové orgány odpovídají za provádění devizové politiky v rámci své působnosti stanovené tímto zákonem.

Část třetí

Práva a povinnosti devizového tuzemce a devizového cizozemce

Oddíl 1

Ohlašovací povinnost

§ 9

(1) Devizový tuzemec je povinen ohlásit příslušnému devizovému orgánu do evidence:

a) své peněžité pohledávky a závazky vůči devizovému cizozemci,

b) své dědické nároky vůči devizovému cizozemci,

c) své nemovitosti v zahraničí a majetkové účasti na podnikání v zahraničí,

d) své zahraniční cenné papíry,

e) cenné papíry devizového cizozemce, které má ve své úschově nebo správě,

f) tuzemské nemovitosti devizového cizozemce, které spravuje,

g) změny týkající se hodnot uvedených pod písmeny a) až f), jakož i jejich zánik,

a to do 30 dnů od vzniku peněžité pohledávky nebo závazku nebo nabytí uvedených hodnot nebo ode dne, kdy se o tom devizový tuzemec dověděl. U peněžité pohledávky a závazku souvisejícího se zahraničním pobytem devizového tuzemce - fyzické osoby se počítá tato lhůta od jejího návratu do tuzemska a devizové evidenci podléhají tyto pohledávky a závazky pouze v případě, že v době návratu ještě trvají.

(2) Bylo-li zahájeno z podnětu devizového cizozemce proti devizovému tuzemci soudní nebo jiné právní řízení, týkající se závazků nebo hodnot uvedených v odstavci 1, podá o tom devizový tuzemec hlášení devizovému orgánu do 30 dnů ode dne, kdy se o zahájení tohoto řízení dověděl. Má-li být zahájeno soudní nebo jiné právní řízení, týkající se pohledávek nebo jiných hodnot uvedených v odstavci 1, z podnětu devizového tuzemce, ohlásí tuto skutečnost devizový tuzemec do devizové evidence ještě před zahájením tohoto řízení.

(3) Povinnost podle písmen a) a g) a odstavce 2 se nevztahuje na pohledávky a závazky právnické osoby a fyzické osoby - podnikatelé (dále jen "podnikatel")6a), oprávněné podle zvláštních předpisů 7) k zahraničně hospodářské činnosti, pokud se vztahují k této činnosti a jsou stanoveným způsobem zahrnuty v jejich účetnictví. 8)

(4) Hlášení podle odstavce 1 nepodléhají pohledávky a závazky nepřevyšující 2 000 Kčs, jestliže jejich předmětem není opakované plnění. Zní-li pohledávka nebo závazek na cizí měnu, určí se rozhodná devizová protihodnota pohledávky nebo závazku podle příslušného kursu stanoveného pro nákup deviz devizovým peněžním ústavem v kursovním lístku Státní banky československé v den, kdy začíná běžet lhůta stanovená pro hlášení.

(5) Jestliže se týká pohledávka fyzické osoby opakovaného plnění (jako výživného nebo autorského honoráře) a toto plnění se má uskutečnit prostřednictvím k tomu určené právnické osoby, ohlásí pohledávku k devizové evidenci tato právnická osoba.

(6) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy devizový tuzemec nemá povinnost podle odstavce 1, určit formu požadovaného hlášení a prodloužit lhůtu, v níž se má hlášení uskutečnit, nebo stanovit její pozdější začátek.

§ 10

Na výzvu devizového orgánu je devizový tuzemec povinen do 30 dnů po obdržení této výzvy předložit přehled o svých příjmech a výdajích, které mu vznikly v požadovaném období v souvislosti s jeho zahraniční nemovitostí.

Oddíl 2

Péče o pohledávky a jiné hodnoty a soustředění pohledávek v tuzemsku

§ 11

(1) Devizový tuzemec je povinen pečovat o ochranu svých pohledávek vůči devizovým cizozemcům, svých nemovitostí v zahraničí a ostatních hodnot, s nimiž je dovoleno nakládat jen s devizovým povolením (§ 26). Zejména je devizový tuzemec povinen domáhat se splnění svých pohledávek vůči devizovým cizozemcům v době splatnosti ve měně, na kterou zní pohledávka. Je-li splatnost pohledávky podmíněna právním úkonem devizového tuzemce, je devizový tuzemec povinen bez odkladu potřebný právní úkon učinit nebo požádat o povolení podle odstavce 3.

(2) Devizový tuzemec je povinen učinit bez odkladu všechny úkony potřebné k tomu, aby částka zaplacená v zahraničí na úhradu jeho pohledávky byla převedena do tuzemska prostřednictvím devizového peněžního ústavu nebo dovezena do tuzemska a soustředěna u devizového peněžního ústavu v souladu s § 12 a 14.

(3) Prováděcí předpis může stanovit, kdy devizový tuzemec nemá povinnost uvedenou v odstavcích 1 a 2. V odůvodněných případech může být devizový tuzemec této povinnosti zproštěn udělením devizového povolení.

Oddíl 3

Nabídková povinnost a právo na koupi devizových prostředků

§ 12

(1) Devizový tuzemec je povinen ve lhůtě stanovené v odstavci 4 nabídnout devizovému peněžnímu ústavu ke koupi získané devizové prostředky za československou měnu, a to

a) právnická osoba v rozsahu vyplývajícím pro ni ze závazných výstupů státního plánu hospodářského a sociálního rozvoje a devizového plánu (dále jen "plán") a právnická osoba, která nemá stanoven závazný výstup plánu, v rozsahu, který může být určen v prováděcím předpisu,

b) podnikatel v rozsahu, který mu může být určen v prováděcím předpisu,

c) jiná fyzická osoba než uvedená v písmenu b) devizové prostředky, které přesahují celkovou protihodnotu 2 000 Kčs podle kursu stanoveného pro nákup valut v kursovním lístku Státní banky československé v den, kdy začíná bežet lhůta stanovená v odstavci 4. Devizový peněžní ústav je povinen sdělit devizovému tuzemci - fyzické osobě na požádání, jaká částka v příslušné cizí měně odpovídá částce 2 000 Kčs.

(2) Nabídkové povinnosti podle odstavce 1 nepodléhají

a) devizové prostředky uložené na devizovém účtě (§ 35 a § 36), nebo ohledně kterých požádal devizový tuzemec v souladu s tímto zákonem devizový peněžní ústav o jejich uložení na devizový účet,

b) devizové prostředky darované devizovému tuzemci - právnické osobě nebo podnikateli,

c) devizové prostředky koupené od devizového peněžního ústavu do jejich použití ke stanovenému účelu.

(3) Devizový tuzemec je povinen ve lhůtě stanovené v odstavci 4 nabídnout devizovému peněžnímu ústavu ke koupi zlato [§ 3 odst. 1 písm. b)] s výjimkou zlatých mincí.

(4) Nabídkovou povinnost podle odstavců 1 a 3 je devizový tuzemec povinen splnit do 30 dnů po nabytí devizových prostředků nebo zlata nebo poté, kdy se o jejich nabytí dověděl nebo kdy se stal devizovým tuzemcem. Devizový tuzemec - fyzická osoba je povinna splnit nabídkovou povinnost týkající se devizových prostředků a zlata, jež nabyla během svého pobytu v zahraničí a dovezla je do tuzemska, do 30 dnů po svém návratu ze zahraničí.

(5) Koupě devizových prostředků v rámci nabídkové povinnosti i mimo ni se uskutečňuje podle příslušného kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro nákup valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy byla doručena devizovému peněžnímu ústavu nabídka ke koupi. Rozhodující pro přepočet je však kurs platný v den, kdy devizový peněžní ústav devizové prostředky obdržel nebo kdy devizové prostředky byly zúčtovány ve prospěch devizového peněžního ústavu zahraničním peněžním ústavem, jestliže k tomu dojde až po obdržení nabídky ke koupi.

(6) Devizový tuzemec - fyzická osoba může od devizového peněžního ústavu požadovat, aby cena zlata, volně směnitelných devizových prostředků, jakož i jiných devizových prostředků v případech stanovených v prováděcím předpisu jí byla uhrazena v odběrních poukazech, které upravují zvláštní předpisy. 9) Pro přepočet devizových prostředků je rozhodný příslušný kurs stanovený v kursovním lístku Státní banky československé pro nákup valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy devizový peněžní ústav devizové prostředky obdržel nebo kdy byly devizové prostředky zúčtovány zahraničním peněžním ústavem v jeho prospěch. Při koupi odběrních poukazů za devizové prostředky uložené na devizovém účtu [§ 3 odst. 1 písm. f)] je rozhodující kurs stanovený pro nákup deviz v den, kdy devizovému peněžnímu ústavu došla žádost devizového tuzemce o koupi odběrních poukazů. Při prodeji zlata může devizový tuzemec požadovat, aby jeho cena mu byla uhrazena v devizových prostředcích k uložení na devizový účet.

(7) Devizový peněžní ústav je povinen nabídnout Státní bance československé ke koupi za československou měnu devizové prostředky a zlato, jež koupil od devizových tuzemců a devizových cizozemců za československou měnu, a to v rozsahu a způsobem, který stanoví Státní banka československá v prováděcím předpisu. Devizové prostředky, jejichž protihodnotu zaplatil devizový peněžní ústav předáním odběrních poukazů, které upravují zvláštní předpisy, 10) uhradí právnické osobě, jejímž jménem jsou odběrní poukazy vydány, a to způsobem smluvně sjednaným s touto právnickou osobou.

(8) Odmítne-li devizový peněžní ústav devizové prostředky od devizového tuzemce koupit, vydá mu o tom potvrzení. Devizový tuzemec může s těmito devizovými prostředky nakládat v tuzemsku i v zahraničí bez omezení.

§ 13

(1) Nabídne-li devizový tuzemec - právnická osoba nebo podnikatel devizovému peněžnímu ústavu devizové prostředky, jež přesahují jeho nabídkovou povinnost podle § 12 odst. 1 písm. a) a devizový peněžní ústav tyto prostředky koupí, má devizový tuzemec - právnická osoba nebo podnikatel právo na zpětnou koupi těchto devizových prostředků. Devizový peněžní ústav je povinen písemně potvrdit devizovému tuzemci - právnické osobě nebo podnikateli vznik práva na zpětnou koupi a vést o něm evidenci. Toto právo nelze vymáhat v arbitrážním řízení po uplynutí 10 let ode dne prodeje devizových prostředků, jestliže devizový peněžní ústav odmítne plnit svůj závazek a odvolá se na uplynutí této lhůty.

(2) Právo na zpětnou koupi devizových prostředků může devizový tuzemec postoupit jinému devizovému tuzemci uvedenému v odstavci 1.

(3) Devizové prostředky získané zpětnou koupí může devizový tuzemec převést na devizový účet svůj nebo jiné osoby uvedené v odstavci 1 nebo je použít k účelům, ke kterým lze použít devizové prostředky na devizovém účtu.

(4) Devizový peněžní ústav, který koupil devizové prostředky uvedené v odstavci 1 a prodal je Státní bance československé při plnění nabídkové povinnosti podle § 12 odst. 7, má právo na koupi těchto devizových prostředků od Státní banky československé v rozsahu, v jakém devizový tuzemec využil svého práva na zpětnou koupi.

(5) Prodej devizových prostředků podle odstavce 1 se uskutečňuje podle kursu stanoveného pro nákup deviz devizovým peněžním ústavem v kursovním lístku Státní banky československé v den tohoto prodeje a zpětná koupě podle kursu stanoveného pro prodej deviz devizovým peněžním ústavem v den zpětné koupě. Devizový tuzemec uvedený v odstavci 1 může dohodnout s devizovým peněžním ústavem, že rozsah jeho práva na zpětnou koupi devizových prostředků se určuje v československé měně.

§ 14

Devizový tuzemec - právnická osoba nebo podnikatel, která po splnění nabídkové povinnosti (§ 12) nepostupuje s devizovými prostředky, které nepodléhají nabídkové povinnosti podle § 13, je povinna tyto prostředky soustředit u devizového peněžního ústavu.

§ 15

Devizový peněžní ústav nezkoumá, zda při plnění povinnosti podle § 12 byla dodržena lhůta stanovená v § 12 odst. 4, a nezjišťuje původ nabytí nabízených nebo ukládaných devizových hodnot.

§ 16

(1) Prováděcí předpis může omezit nabídkovou povinnost, kterou má devizový tuzemec podle § 12, nebo umožnit další způsoby, jimiž ji lze splnit, jakož i prodloužit lhůtu k jejímu splnění.

(2) Udělením devizového povolení může být devizový tuzemec zproštěn nabídkové povinnosti stanovené v § 12 nebo mu může být prodloužena lhůta k jejímu splnění.

§ 17

(1) Devizový peněžní ústav je povinen prodat za československou měnu devizovému tuzemci - právnické osobě devizové prostředky, na něž má tato právnická osoba právo na základě závazného výstupu plánu. O tomto právu vede devizový peněžní ústav evidenci.

(2) Prodej devizových prostředků podle odstavce 1 se uskutečňuje podle kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro prodej deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy devizovému peněžnímu ústavu byl doručen požadavek devizového tuzemce - právnické osoby, aby jí byly devizové prostředky prodány.

(3) Devizový tuzemec může použít devizové prostředky koupené podle odstavce 1 pouze k účelu stanovenému v závazném výstupu plánu. Úspory dosažené při použití těchto prostředků ke stanovenému účelu však může devizový tuzemec převést na svůj devizový účet (§ 35) nebo je prodat devizovému peněžnímu ústavu s právem na jejich zpětnou koupi (§ 13).

§ 18

(1) Devizový peněžní ústav je povinen prodat devizovému tuzemci za československou měnu devizové prostředky, které je oprávněn devizový tuzemec použít podle tohoto zákona, prováděcího předpisu k němu nebo devizového povolení k placení devizovému cizozemci nebo do zahraničí.

(2) Právo uvedené v odstavci 1 má i devizový cizozemec, jestliže je na základě tohoto zákona, prováděcího předpisu k němu nebo devizového povolení oprávněn převést do zahraničí devizovou protihodnotu peněžních prostředků v československé měně.

(3) Prodej devizových prostředků podle odstavců 1 a 2 se uskutečňuje podle příslušného kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro prodej valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy mu byl doručen požadavek týkající se tohoto prodeje.

§ 19

(1) Devizový peněžní ústav je povinen prodat za československou měnu devizovému tuzemci - fyzické osobě devizové prostředky za účelem placení výloh spojených se zahraniční cestou v rozsahu, v jakém Státní banka československá stanovila devizovému peněžnímu ústavu uskutečňovat tyto prodeje.

(2) Prodej devizových prostředků podle odstavce 1 se uskutečňuje podle příslušného kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro prodej valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy devizový tuzemec složí protihodnotu kupovaných devizových prostředků v československé měně u devizového peněžního ústavu.

§ 20

Devizový peněžní ústav, který prodal devizové prostředky při plnění své povinnosti podle § 17 až 19, má právo na koupi těchto devizových prostředků za československou měnu od Státní banky československé.

Oddíl 4

Obchod s devizovými hodnotami a platební styk se zahraničím

§ 21

(1) S devizovými hodnotami obchoduje a platební styk se zahraničím provádí Státní banka československá 11) a na základě a v rozsahu jejího povolení uděleného podle zvláštního předpisu 12) devizové peněžní ústavy a jiné právnické osoby.

(2) Povolení podle odstavce 1 není třeba k poskytování peněžních služeb pošty v mezinárodním styku. 13)

§ 22

(1) Devizoví tuzemci mohou navzájem kupovat, prodávat a směňovat bez devizového povolení devizové hodnoty jen za účasti devizového peněžního ústavu. Státní banka československá upraví v prováděcím předpise postup devizových peněžních ústavů při uskutečňování těchto obchodů a může stanovit, za jakých podmínek mohou devizoví tuzemci uskutečňovat tyto obchody za účasti devizových cizozemců.

(2) Bez účasti devizového peněžního ústavu mohou bez devizového povolení

a) devizoví tuzemci kupovat, prodávat a směňovat devizové hodnoty, které devizový peněžní ústav odmítl koupit (§ 12 odst. 8),

b) devizoví tuzemci vzájemně kupovat, prodávat a směňovat zlaté mince.

(3) Devizový tuzemec, který není devizovým peněžním ústavem, může koupit, prodat nebo směnit devizové hodnoty v případech, na něž se nevztahují odstavce 1 a 2 pouze na základě devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se toto povolení nevyžaduje.

Oddíl 5

Smluvní převzetí peněžních závazků

§ 23

(1) Devizový tuzemec se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci, jestliže ke splnění tohoto závazku může použít v souladu s tímto zákonem:

a) devizové prostředky uložené na devizovém účtu u devizového peněžního ústavu (§ 35 a 36),

b) devizové prostředky, ohledně nichž má devizový tuzemec - právnická osoba nebo podnikatel právo na zpětnou koupi od devizového peněžního ústavu (§ 13),

c) devizové prostředky, které je devizový peněžní ústav povinen prodat devizovému tuzemci - právnické osobě v rozsahu závazného výstupu plánu (§ 17),

d) devizový úvěr sjednaný mezi devizovým tuzemcem - právnickou osobou nebo podnikatelem a devizovým peněžním ústavem,

e) devizové prostředky, které je devizovému tuzemci - fyzické osobě devizový peněžní ústav povinen prodat podle § 18 odst. 1 nebo § 19 odst. 1,

f) devizové prostředky, které devizový peněžní ústav odmítl koupit od devizového tuzemce a vydal mu o tom potvrzení (§ 12 odst. 8),

g) devizové prostředky, které devizový tuzemec - fyzická osoba získá darem během svého pobytu v zahraničí.

(2) Devizový tuzemec, který má na základě smlouvy dovézt zboží nebo poskytnout služby ze zahraničí pro jiného devizového tuzemce nebo je obstarat, se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci odpovídajícímu této smlouvě, jestliže devizový tuzemec, jemuž má být dovezené zboží dodáno nebo služby poskytnuty nebo obstarány, se ve smlouvě zaváže, že tento svůj závazek uhradí v devizových prostředcích. Při převzetí tohoto závazku platí pro jiného devizového tuzemce úprava podle odstavce 1.

(3) Devizový tuzemec se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci, jestliže ke splnění tohoto závazku lze použít československou měnu v souladu s mezinárodní smlouvou o vzájemném zúčtování v národních měnách, kterou je Československá socialistická republika vázána.

(4) Devizový tuzemec - fyzická osoba zdržující se se souhlasem československých úřadů v zahraničí, jakož i její rodinní příslušníci se mohou během tohoto pobytu bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci, jestliže mohou splnit tento závazek z prostředků, které byly získány jí nebo jejími rodinnými příslušníky při výkonu pracovní činnosti nebo povolání během tohoto zahraničního pobytu.

(5) V případech, na které se nevztahují odstavce 1 až 4, se může devizový tuzemec smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci pouze po udělení devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, k nimž se toto povolení nevyžaduje.

Oddíl 6

Placení ve prospěch devizových cizozemců v tuzemsku a placení do zahraničí

§ 24

(1) Devizový tuzemec může bez devizového povolení platit devizovému cizozemci nebo komukoliv v jeho prospěch nebo platit do zahraničí při plnění závazku:

a) který byl smluvně převzat v souladu s § 23 tohoto zákona,

b) který vznikl mimosmluvně v mezinárodním obchodním styku, 14) pokud k placení může použít devizové prostředky, které má na svém devizovém účtě nebo k jejichž zpětné koupi je oprávněn podle § 13,

c) k němuž je devizový tuzemec povinen podle soudního rozhodnutí nebo rozhodčího nálezu vykonatelného v tuzemsku.

(2) Devizový tuzemec může dále bez devizového povolení

a) hradit náklady pobytu devizového cizozemce v tuzemsku v československé měně,

b) plnit zákonnou vyživovací povinnost vůči devizovému cizozemci v tuzemsku v československé měně nebo do státu, který je smluvní stranou mezinárodní smlouvy upravující vymáhání a převody výživného nebo v němž se neuplatňují devizová omezení na tyto převody do tuzemska nebo v němž se připouštějí za podmínky vzájemnosti,

c) platit důchody a jiné dávky sociálního zabezpečení do státu, mezi nímž a Československou socialistickou republikou platí mezinárodní smlouva o sociálním zabezpečení,

d) vrátit plnění uskutečněné devizovým cizozemcem devizovému tuzemci bez právního důvodu,

e) zaplatit devizovému cizozemci nebo v jeho prospěch v československé měně kupní cenu tuzemské nemovitosti nebo movité věci zděděné devizovým cizozemcem, jestliže movitou věc devizový cizozemec prodal před skončením dědického řízení,

f) platit výlohy související se soudním nebo jiným právním řízením v zahraničí, jež bylo zahájeno proti devizovému tuzemci nebo devizovým tuzemcem při plnění povinnosti podle tohoto zákona včetně výloh souvisejících s právním zastoupením.

(3) Povinnost podle odstavce 2 písm. b) lze plnit do zahraničí v rozsahu stanoveném rozhodnutím soudu, soudním smírem nebo dohodou stran. Výši vyživovací povinnosti, do které lze plnit do zahraničí na základě dohody stran a způsob tohoto plnění stanoví prováděcí předpis. Devizový tuzemec musí prokázat, že zákonná vyživovací povinnost trvá.

(4) V případech, na něž se nevztahují odstavce 1 až 3, může devizový tuzemec platit devizovému cizozemci nebo platit komukoliv v jeho prospěch nebo platit do zahraničí jen po udělení devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se toto povolení nevyžaduje.

§ 25

Devizový tuzemec může platit do zahraničí a přijímat platby ze zahraničí, pokud z prováděcího předpisu nebo z povolení Státní banky československé nevyplývá jinak, výhradně prostřednictvím devizového peněžního ústavu.

Oddíl 7

Nakládání s některými hodnotami

§ 26

(1) Devizový tuzemec může jen s devizovým povolením

a) nakládat se svými pohledávkami vůči devizovému cizozemci,

b) písemně uznávat své peněžité závazky vůči devizovému cizozemci,

c) nakládat se svými nároky k dědictví, jež se projednává v právním řízení vedeném v zahraničí,

d) nakládat se svými zahraničními cennými papíry a cennými papíry uloženými v zahraničí,

e) převádět vlastnické právo k cenným papírům na devizového cizozemce,

f) nakládat se svými nemovitostmi v zahraničí.

(2) Devizové povolení podle odstavce 1 se nevyžaduje

a) k nakládání s hodnotami uvedenými v odstavci 1 pro případ smrti,

b) k převodu pohledávek nebo zahraničních cenných papírů na devizový peněžní ústav,

c) k nakládání s pohledávkami právnické osoby oprávněné k zahraničně hospodářské činnosti podle zvláštních předpisů 15) s výjimkou pohledávek, které vznikly použitím devizových prostředků koupených na základě závazného výstupu plánu,

d) k písemnému uznávání závazků právnickou osobou oprávněnou k zahraničně hospodářské činnosti podle zvláštního předpisu, 16)

e) k uznávání peněžitých závazků, které lze platit podle § 24 bez devizového povolení.

(3) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se devizové povolení nevyžaduje.

(4) Devizový cizozemec nemůže nabývat vlastnické právo k nemovitostem devizového tuzemce na území Československé federativní republiky s výjimkou dědění a nabytí nemovitosti jejím vydání podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd nebo vydražením podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby. Vláda Československé federativní republiky může po dohodě s vládou České republiky a vládou Slovenské republiky nařízením stanovit podmínky, za kterých devizový tuzemec může výjimečně převést vlastnické právo k těmto nemovitostem na devizového cizozemce.

§ 27

Devizový tuzemec - fyzická osoba je povinna na výzvu devizového orgánu uvedeného v § 7 odst. 2 učinit právní úkony potřebné k prodeji svých zahraničních cenných papírů a k převodu peněžních prostředků získaných při tomto prodeji do tuzemska.

Oddíl 8

Převod dědictví do zahraničí

§ 28

(1) Devizový cizozemec může převést do zahraničí devizové prostředky, které zdědil, nebo devizovou protihodnotu peněžních prostředků v československé měně, které zdědil nebo nabyl prodejem zděděných nemovitostí nebo movitostí do skončení dědického řízení, jestliže

a) nabytí dědictví bylo státním notářstvím potvrzeno, schváleno nebo vypořádáno a veškeré poplatky týkající se dědictví byly uhrazeny a

b) převod se má uskutečnit do státu, v němž tyto převody do tuzemska nepodléhají devizovému omezení nebo jsou podmíněny vzájemností.

(2) Při splnění podmínek uvedených v odstavci 1 si devizový cizozemec může bez devizového povolení rovněž

a) převést do zahraničí v cizí měně úroky a výhry náležející ke zděděným vkladům,

b) převést nebo vyvézt do zahraničí zděděné zlaté mince, pokud předložil vyjádření právnické osoby uvedené v prováděcím předpise, že se nejedná o historické mince.

(3) K převodu nebo vývozu zděděných peněžních prostředků a peněžních prostředků získaných prodejem zděděných movitých a nemovitých věcí devizovým cizozemcem do zahraničí a k vývozu zlatých mincí, na něž se nevztahují odstavce 1 a 2, a k vývozu zahraničních cenných papírů se vyžaduje devizové povolení vydané ministerstvem financí, cen a mezd republiky, na jejímž území se konalo dědické řízení. Není-li státní notářství v tuzemsku příslušné k projednání dědictví, vyžaduje se devizové povolení ministerstva financí, cen a mezd republiky, na jehož území se nacházejí zděděné peněžní prostředky nebo peněžní prostředky získané prodejem zděděných věcí v tuzemsku.

(4) Vývoz zděděného zlata s výjimkou zděděných zlatých mincí upravuje § 32.

Oddíl 9

Dovoz a vývoz devizových a jiných hodnot

§ 29

K dovozu devizových hodnot do tuzemska není třeba devizové povolení.

§ 30

(1) Devizový cizozemec může vyvážet nebo převádět do zahraničí bez devizového povolení devizové prostředky, zahraniční platební dokumenty a vkladní knížky znějící na cizí měnu s výjimkou případu, kdy je získal v tuzemsku v rozporu s tímto zákonem.

(2) Devizový cizozemec může bez devizového povolení vyvézt zlato [§ 3 odst. 1 písm. b)], které do tuzemska dovezl a nechal si jeho dovoz potvrdit orgány celní správy, a zlaté mince rovněž v případě, že prokáže, že je v tuzemsku nabyl nákupem od právnické osoby, jež je oprávněna k jejich prodeji. Vývoz zděděných zlatých mincí upravuje § 28 odst. 2 písm. b) a § 28 odst. 3.

(3) Cenné papíry může devizový tuzemec vyvézt do zahraničí v cestovním styku jen s povolením Státní banky československé.

(4) Devizový tuzemec - fyzická osoba může bez devizového povolení při své cestě do zahraničí vyvézt valuty a zahraniční platební dokumenty uvedené v potvrzení devizového peněžního ústavu o tom, že mu je prodal, vydal nebo odmítl koupit a dále valuty nepřevyšující protihodnotu 2 000 Kčs podle kursu stanoveného v kursovním lístku Státní banky československé pro nákup valut devizovým peněžním ústavem v den, kdy se tyto valuty vyvážejí.

§ 31

Devizový tuzemec - fyzická osoba zdržující se se souhlasem československých úřadů v zahraničí za účelem pracovní činnosti nebo výkonu svého povolání, jakož i jeho rodinní příslušníci mohou po dobu tohoto pobytu bez devizového povolení vyvážet valuty, zahraniční platební dokumenty a zahraniční cenné papíry, které do tuzemska dovezli během tohoto pobytu. Tyto hodnoty jsou povinni si nechat potvrdit při dovozu orgány celní správy.

§ 32

(1) K vývozu devizových hodnot, na něž se nevztahují ustanovení § 30 nebo § 31, se vyžaduje devizové povolení Státní banky československé.

(2) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se devizové povolení podle odstavce 1 nevyžaduje.

Oddíl 10

Vývoz a dovoz peněžních prostředků v československé měně a vkladních knížek znějících na československou měnu

§ 33

(1) Vývoz a dovoz platných československých bankovek a mincí, jejich převod do zahraničí a ze zahraničí, jakož i vývoz a dovoz vkladních knížek znějících na československou měnu je dovolen jen s devizovým povolením Státní banky československé.

(2) Bez devizového povolení lze dovézt hodnoty uvedené v odstavci 1, jež byly v souladu s tímto zákonem z tuzemska vyvezeny.

(3) K vývozu a dovozu vkladních knížek na jméno znějících na československou měnu se devizové povolení nevyžaduje.

(4) Bez devizového povolení může devizový tuzemec - fyzická osoba a devizový cizozemec - fyzická osoba vyvézt v cestovním styku do zahraničí peněžní prostředky v československé měně v částkách stanovených v prováděcím předpisu a za podmínky, že je doveze zpět do tuzemska.

(5) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy k vývozu a dovozu hodnot uvedených v předchozích odstavcích se nevyžaduje devizové povolení.

Oddíl 11

Majetková účast na podnikání v zahraničí

§ 34

(1) Devizový tuzemec se může majetkově účastnit na podnikání v zahraničí nebo převádět svůj majetkový podíl na zahraniční právnické osobě s podnikatelskou činností na devizové cizozemce jen s devizovým povolením Státní banky československé vydaným v dohodě s federálním ministerstvem financí a federálním ministerstvem zahraničního obchodu.

(2) Majetkovou účastí na podnikání v zahraničí se rozumí pro účel tohoto zákona majetkový podíl devizového tuzemce na právnické osobě s podnikatelskou činností, která je devizovým cizozemcem, nebo majetková účast devizového tuzemce na podnikání devizového cizozemce, jestliže s touto účastí je spojeno právo devizového tuzemce podílet se na zisku a jeho povinnost podílet se na ztrátě vyplývající z tohoto podnikání.

(3) Prováděcí předpis, který vydá federální ministerstvo financí, Státní banka československá a federální ministerstvo zahraničního obchodu, může stanovit, kdy se povolení podle odstavců 1 a 3 nevyžaduje, a stanovit náležitosti žádosti o povolení podle odstavce 1.

Část čtvrtá

Devizové účty devizových tuzemců

§ 35

(1) Devizový peněžní ústav je povinen na žádost devizového tuzemce - právnické osoby zřídit jí devizový účet [§ 3 odst. 1 písm. f)] k uložení devizových prostředků, které nepodléhají nabídkové povinnosti (§ 12), a to v cizí měně stanovené Státní bankou československou v prováděcím předpisu podle § 37 odst. 2.

(2) Devizové prostředky získané za mezinárodní spojové služby jsou soustředěny na devizovém účtu federálního ministerstva dopravy a spojů.

(3) Devizový tuzemec - právnická osoba může devizové prostředky na svém devizovém účtu používat bez omezení.

§ 36

(1) Devizový peněžní ústav je povinen na žádost devizového tuzemce - fyzické osoby jí zřídit devizový účet [§ 3 odst. 1 písm. f)] k uložení devizových prostředků v souladu s § 12, a to v cizí měně stanovené Státní bankou československou v prováděcím předpisu podle § 37 odst. 2.

(2) Příjmy v devizových prostředcích plynoucí z podnikatelské činnosti vede devizový peněžní ústav pro podnikatele odděleně od ostatních příjmů devizového tuzemce - fyzické osoby v devizových prostředcích. Pro devizový účet zřízený podnikateli platí ustanovení odstavců 1 a 3 obdobně.

(3) Devizové prostředky na devizovém účtu zřízeném podle odstavce 1 a 2 může jeho majitel, nebo v rozsahu jeho zmocnění jiný devizový tuzemec - fyzická osoba, používat bez omezení.

(4) Devizové prostředky na devizovém účtu může jeho majitel použít k převodu na již zřízený nebo k tomu účelu nově zřizovaný účet jiného devizového tuzemce nebo na svůj již zřízený nebo nově zřizovaný devizový účet u jiného devizového peněžního ústavu.

§ 37

(1) Devizové účty zřízené podle § 35 a 36 se úročí ve měně, ve které jsou vedeny. Úrokové sazby smluví devizový peněžní ústav s majitelem devizového účtu.

(2) Státní banka československá prováděcím předpisem upraví, ve kterých cizích měnách jsou devizové peněžní ústavy povinny zřizovat devizové účty, upraví postup při vedení devizových účtů a stanoví zásady pro jejich úročení. Devizový peněžní ústav oznámí na požádání, ve kterých jiných cizích měnách zřizuje devizové účty. Na cizí měny, ve kterých vede devizové účty, může devizový peněžní ústav směňovat devizové prostředky složené u něj v jiné měně.

Část pátá

Účty devizových cizozemců

§ 38

(1) Devizový peněžní ústav je povinen na žádost devizového cizozemce zřídit mu zúročitelný účet v československé nebo v cizí měně (dále jen "cizozemský účet").

(2) Za cizozemský účet se považuje rovněž vkladový účet u československých bank a spořitelen v případě, že se vlastník účtu stal devizovým cizozemcem nebo proto, že jej devizový cizozemec zdědil.

§ 39

(1) Devizový cizozemec může bez devizového povolení skládat peněžní prostředky v československé měně na svůj cizozemský účet v československé měně, jakož i na stejné účty jiných devizových cizozemců.

(2) Devizový cizozemec může bez devizového povolení skládat valuty a devizy na svůj cizozemský účet vedený u devizových peněžních ústavů v cizí měně, jakož i na stejné účty jiných devizových cizozemců.

(3) Devizový tuzemec může požádat devizový peněžní ústav o zřízení cizozemského účtu pro devizového cizozemce za účelem splnění svého závazku.

(4) Pro placení devizových tuzemců na cizozemské účty devizových cizozemců platí ustanovení § 24.

§ 40

(1) Devizový cizozemec může bez devizového povolení použít devizové prostředky, které má uloženy na svém cizozemském účtu vedeném v cizí měně, k platům v tuzemsku i do zahraničí.

(2) Devizový cizozemec může bez devizového povolení použít peněžité prostředky, které má uloženy na svém cizozemském účtu vedeném v československé měně, k platům v tuzemsku.

(3) Devizový cizozemec může bez devizového povolení převést do zahraničí ze svého cizozemského účtu vedeného v československé měně výživné, které v jeho prospěch na tento účet složil devizový tuzemec, a to v rozsahu, ve kterém může být toto výživné převedeno do zahraničí podle § 24 odst. 2 písm. b) a odst. 3, a dále dědictví (§ 28).

(4) K jiným platům do zahraničí z cizozemského účtu vedeného v československé měně, na něž se nevztahuje odstavec 3, se vyžaduje devizové povolení Státní banky československé.

Část šestá

Devizový dohled, devizová kontrola a kontrola při vývozu a dovozu hodnot

Oddíl 1

Devizový dohled

§ 41

(1) Devizový dohled vykonává federální ministerstvo financí. Přitom dohlíží, zda devizové orgány vykonávají působnost svěřenou jim tímto zákonem v souladu se stanovenými zásadami devizové politiky.

(2) Devizové orgány jsou povinny poskytnout federálnímu ministerstvu financí při provádění devizového dohledu k tomu potřebnou součinnost.

(3) Na závažné nedostatky zjištěné při výkonu devizového dohledu upozorní federální ministerstvo financí devizový orgán, u něhož k těmto nedostatkům došlo. Tento orgán je povinen zjištěné nedostatky odstranit a podat o tom federálnímu ministerstvu financí zprávu.

(4) Nezjedná-li devizový orgán dostatečnou nápravu podle odstavce 3, navrhne federální ministerstvo financí příslušné vládě opatření k odstranění zjištěných nedostatků.

Oddíl 2

Devizová kontrola

§ 42

(1) Devizovou kontrolu provádějí v rámci své působnosti Státní banka československá a ostatní devizové orgány.

(2) Devizové orgány sledují při provádění devizové kontroly, zda a jak jsou plněny povinnosti stanovené tímto zákonem, předpisy jej provádějícími a závaznými výstupy plánu.

(3) Osoby, které mají povinnosti podle tohoto zákona, jsou povinny poskytnout devizovému orgánu v souvislosti s devizovou kontrolou potřebnou součinnost, zejména mu podávat na výzvu hlášení, zprávy a vysvětlení k okolnostem, které mají přímý nebo nepřímý význam pro posouzení případu s možnými devizovými důsledky, a předložit k tomu potřebné doklady, jakož i umožnit orgánům provádějícím devizovou kontrolu za tím účelem nahlížet do účetních, evidenčních a jiných dokladů. Zákonná ustanovení o ochraně bankovního tajemství tím nejsou dotčena. 18)

§ 43

(1) Orgány provádějící devizovou kontrolu mohou za porušení ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu uložit, aby zjištěné nedostatky byly ve stanovené lhůtě odstraněny.

(2) Byla-li takovým porušením, kterého se dopustil devizový tuzemec - právnická osoba, způsobena vážná újma devizovému hospodářství, podá devizový orgán, který prováděl devizovou kontrolu, návrh hospodářské arbitráži na uložení hospodářské pokuty. 19)

Oddíl 3

Kontrola dovozu a vývozu hodnot upravených tímto zákonem

§ 44

(1) Kontrolu dodržování ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu o dovozu a vývozu devizových hodnot (§ 2 a 3), československé měny a vkladních knížek znějících na československou měnu vykonávají orgány celní správy. Tuto kontrolu uskutečňují v souladu s předpisy o ochraně osobní svobody a listovního tajemství.

(2) Orgány celní správy jsou oprávněny požadovat přihlášení a předložení dovážených a vyvážených hodnot podle tohoto zákona a listovních a jiných zásilek, provádět vnější a vnitřní prohlídky těchto zásilek, zavazadel, dopravních prostředků pouze v přítomnosti majitele, odesilatele nebo adresáta, jakož i osobní prohlídky. Zároveň mohou od osob, které dovážejí nebo vyvážejí takové hodnoty, požadovat vysvětlení a předložení potřebných dokladů.

(3) Je-li dovoz nebo vývoz devizových hodnot a československé měny vázán na povolení nebo podmíněn potvrzením nebo jiným dokladem, je dovážející nebo vyvážející osoba povinna tyto doklady při dovozu nebo vývozu předložit orgánům celní správy.

§ 45

Listovní zásilky odesílané do zahraničí, které obsahují devizové hodnoty, k jejichž vývozu je třeba devizové povolení, peněžní prostředky v československé měně a vkladní knížky znějící na československou měnu, je odesilatel povinen před podáním k poštovní přepravě předložit příslušnému orgánu celní správy ke kontrole podle tohoto zákona. Po provedení kontroly orgán celní správy opatří zásilku celní závěrou.

§ 46

(1) Orgány celní správy přijímají na hraničních přechodech do úschovy hodnoty, k jejichž vývozu se vyžaduje povolení (§ 32 a 33), jestliže osoba cestující do zahraničí toto povolení nemá a s přihlédnutím k místu nebo době přechodu hranice nemůže tyto hodnoty vrátit do tuzemska nebo předat do úschovy peněžnímu ústavu. Orgány celní správy mohou převzít do úschovy uvedené hodnoty i bez splnění těchto podmínek.

(2) Úschova podle odstavce 1 se řídí občanským zákoníkem. Právo na vydání předmětu úschovy však zaniká a tento předmět připadne státu, jestliže uschovatel nepožádá o jeho vrácení do jednoho roku ode dne, kdy orgán celní správy převzal předmět do úschovy.

§ 47

(1) V případech, kdy podle zvláštních předpisů 20) platí osvobození od celní prohlídky, nevykonává se ani kontrola podle tohoto zákona.

(2) Orgány celní správy jsou povinny na požádání písemně potvrdit dovoz devizových hodnot, jejichž vývoz bez devizového povolení je podmíněn podle § 30 odst. 2 a § 31 jejich předchozím dovozem.

Část sedmá

Devizové přestupky a řízení o devizových přestupcích

Oddíl 1

Devizové přestupky

§ 48

Devizového přestupku se dopouští ten, kdo v rozporu s ustanovením tohoto zákona

a) nesplní ohlašovací povinnost (§ 9, § 10),

b) nesplní své povinnosti stanovené pro péči o ochranu pohledávek a ostatních hodnot vůči devizovým cizozemcům (§ 11 odst. 1),

c) nesplní povinnost převést do tuzemska částku zaplacenou v zahraničí na úhradu jeho pohledávek (§ 11 odst. 2),

d) nesplní nabídkovou povinnost (§ 12),

e) obchoduje s devizovými hodnotami (§ 21),

f) smluvně převezme závazek vůči devizovému cizozemci (§ 23),

g) nakládá s pohledávkou vůči devizovému cizozemci, s nemovitostmi v zahraničí, se zahraničními cennými papíry a s cennými papíry uloženými v zahraničí, jakož i s majetkovými nároky vůči devizovým cizozemcům (§ 26, § 27),

h) převádí na devizové cizozemce své nemovitosti a cenné papíry [§ 26 odst. 1 písm. e)],

i) platí devizovému cizozemci nebo v jeho prospěch (§ 24, § 25),

j) účastní se majetkově na podnikání v zahraničí nebo převede svůj majetkový podíl na tuzemské nebo zahraniční právnické osobě na devizového cizozemce (§ 34),

k) vyváží devizové hodnoty (§ 30, § 32),

l) dováží nebo vyváží československou měnu nebo vkladní knížky znějící na československou měnu (§ 33),

m) nepřihlásí nebo nepředloží devizové hodnoty na výzvu orgánů celní správy (§ 44, odst. 2),

nejedná-li se o přečin nebo trestný čin.

Oddíl 2

Řízení o devizových přestupcích

§ 49

Devizové přestupky projednávají národní výbory a jedná-li se o devizové přestupky podle § 48 písm. k), l), m), orgány celní správy. Tyto orgány rozhodují o devizových přestupcích podle zvláštních předpisů, pokud tento zákon nestanoví jinak.

§ 50

(1) Orgány uvedené v § 49 mohou s přihlédnutím ke společenské nebezpečnosti uložit:

a) důtku za devizové přestupky uvedené v § 48,

b) pokutu až do výše 10 000 Kčs za devizové přestupky uvedené v § 48 písm. k), l), m) s přihlédnutím k výši vyvážených, dovážených, nepřihlášených nebo nepředložených devizových hodnot,

c) pokutu až do výše 10 000 Kčs, jestliže porušením povinnosti podle § 48 písm. a) až j) vznikla československému devizovému hospodářství škoda, a stanovit výši pokuty s přihlédnutím k jejímu rozsahu,

d) propadnutí věci za devizové přestupky uvedené v § 48 písm. e), k), l), m).

(2) Trest propadnutí věci lze za devizový přestupek uložit samostatně nebo s jiným trestem. Tento trest může být uložen jen tehdy, náleží-li věc, které bylo ke spáchání přestupku použito nebo která byla přestupkem získána, tomu, kdo se přestupku dopustil.

(3) Trest propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci neúměrná závažnosti přestupku.

§ 51

(1) Věc, která byla použita ke spáchání devizového přestupku nebo která byla devizovým přestupkem získána, může být zabrána, jestliže nenáleží osobě, která se přestupku dopustila, nebo jestliže nelze tuto osobu volat k odpovědnosti, nebo jestliže je tato osoba neznámá.

(2) Zabrat nelze věc, jejíž hodnota je neúměrná závažnosti přestupku.

Oddíl 3

Blokové řízení

§ 52

(1) Méně závažný devizový přestupek, který byl spolehlivě zjištěn, a nestačí-li domluva osobě, která se přestupku dopustila, mohou orgány uvedené v § 49 se souhlasem této osoby projednat v blokovém řízení a uložit blokovou pokutu až do výše 1 000 Kčs.

(2) Při blokovém řízení lze uložit vedle pokuty i propadnutí věci, které bylo ke spáchání devizového přestupku použito nebo devizovým přestupkem získáno.

(3) Nesouhlasí-li osoba, která se přestupku dopustila, s projednáním přestupku v blokovém řízení nebo odepře-li zaplatit pokutu nebo podrobit se vyslovení propadnutí věci, projednají orgány devizový přestupek podle ustanovení § 49 až 51.

(4) Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat.


Část osmá

Obecná, přechodná a závěrečná ustanovení

§ 53

(1) Při plnění povinnosti k náhradě devizové škody, kterou způsobil devizový tuzemec jinému devizovému tuzemci porušením smlouvy, lze požadovat náhradu místo v československé měně v devizových prostředcích, v nichž škoda vznikla. Devizovou škodou k tomuto účelu se rozumí majetková újma spočívající ve vynaložení devizových prostředků, jež bylo způsobeno porušením smluvního závazku.

(2) Ke splnění povinnosti k náhradě devizové škody lze použít převodu práva na zpětnou koupi devizových prostředků podle § 13 spolu se zaplacením náhrady škody v československé měně nebo devizových prostředků na devizovém účtu.

§ 54

Ustanovení tohoto zákona se použijí, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.

§ 55

Na rozhodování o devizovém povolení podle tohoto zákona se nevztahují předpisy o správním řízení. 21)

§ 56

Prováděcí předpisy k tomuto zákonu vydávají v rámci jeho jednotlivých ustanovení společně federální ministerstvo financí a Státní banka československá, pokud tato ustanovení nestanoví jinak.

§ 57

(1) Devizové povolení udělené devizovému tuzemci nebo devizovému cizozemci podle dosavadních devizových předpisů se považuje za devizové povolení podle tohoto zákona, jestliže se i podle jeho ustanovení nadále vyžaduje.

(2) Všeobecná devizová povolení vydaná podle dosavadních devizových předpisů pozbývají platnosti dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

§ 58

(1) Devizové účty zřízené podle dosavadních předpisů, jakož i právo na zpětnou koupi deviz od devizového peněžního ústavu (§ 13 odst. 3), vzniklé před účinností tohoto zákona, zůstávají zachovány a po nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí jeho ustanoveními.

(2) Lhůty stanovené devizovému tuzemci ke splnění povinnosti podat hlášení do devizové evidence (§ 9) a ke splnění nabídkové povinnosti (§ 12), jež počnou běžet podle dosavadních devizových předpisů a neskončí před nabytím účinnosti tohoto zákona, nadále běží a skončí teprve uplynutím 30 dnů od počátku jejich běhu.

§ 59zrušeno

§ 60

Zrušují se:

a) zákon č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství,

b) vyhláška federálního ministerstva financí a federálního ministerstva zahraničního obchodu č. 143/1970 Sb., kterou se provádí zákon o devizovém hospodářství, ve znění vyhlášky č. 74/1978 Sb. a vyhlášky č. 91/1987 Sb.

§ 61

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1990.


Čalfa v. r.

též na místě prezidenta republiky podle čl. 64 ústavního zákona o československé federaci

Kukrál v. r.

Poznámky pod čarou

1) § 10 odst. 2 písm. e) zákona č. 158/1989 Sb., zákona o bankách a spořitelnách.

2) § 10 odst. 2 písm. d) zákona č. 158/1989 Sb.,

3) § 15 zákona č. 158/1989 Sb.

4) Zákon č. 11/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v Československé socialistické republice.

5) § 7 zákona č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé.

6) § 10 písm. a) zákona č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé

6a) Zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů.

7) Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění pozdějších předpisů. (úplné znění zákon č. 184/1988 Sb.).

8) § 14 zákona č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění pozdějších předpisů.

9) Vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu a federálního ministerstva financí č. 8/1981 Sb., o odběrních poukazech PZO Tuzex.

10) Viz poznámka č. 9.

11) Zákon č. 130/1989 Sb.

12) Viz poznámka č. 2.

13) Zákon č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon).

14) Zákon č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu).

15) Viz poznámka č. 7.

16) Viz poznámka č. 7.

17) Viz poznámka č. 7.

18) § 24 zákona č. 158/1989 Sb.

19) § 384 odst. 1 písm. b) hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

20) Celní zákon č. 44/1974 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

21) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

Přesunout nahoru