Objednat předplatné
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 28/1988 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Spojenými státy americkými

Částka 4/1988
Platnost od 24.03.1988
Účinnost od 07.11.1987
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

28

VYHLÁŠKA

ministra zahraničních věcí

ze dne 23. listopadu 1987

o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Spojenými státy americkými


Dne 9. července 1973 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Spojenými státy americkými.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny ve Washingtonu dne 8. října 1987.


Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 42 odst. 1 dnem 7. listopadu 1987.

České znění Úmluvy spolu s Dohodnutým memorandem a výměnnými dopisy se vyhlašují současně.


Ministr: Ing. Chňoupek v. r.


Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Spojenými státy americkými

Československá socialistická republika

a Spojené státy americké,

přejíce si upravit konzulární styky mezi oběma státy a usnadnit tak ochranu jejich národních zájmů a ochranu zájmů a práv jejich občanů,

rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu a jmenovaly k tomu účelu svými zmocněnci:

za Československou socialistickou republiku

Ing. Bohuslava Chňoupka, ministra zahraničních věcí,

za Spojené státy americké

Williama P. Rogerse, státního tajemníka,

kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě a dohodli se na následujícím:

ČÁST I

Definice

Článek 1

Pro účely této úmluvy mají níže uvedené výrazy tento význam:

a) „konzulární úřad“ je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;

b) „konzulární obvod“ je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;

c) „vedoucí konzulárního úřadu“ je osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;

d) „konzulární úředník“ je osoba pověřená výkonem konzulárních funkcí, včetně vedoucího konzulárního úřadu;

e) „konzulární zaměstnanec“ je osoba zaměstnaná v administrativních, technických nebo jiných službách konzulárního úřadu;

f) „členové konzulárního úřadu“ jsou konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci;

g) „konzulární místnosti“ jsou budovy nebo části budov a pozemky k nim náležející, které jsou používány výhradně pro účely konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;

h) „konzulární archivy“ zahrnují veškeré úřední listiny, dokumenty, korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu s šiframi a kódy, kartotékami a jakýmkoliv zařízením používaným k jejich ochraně a uložení;

i) „loď vysílajícího státu“ je plavidlo plující pod vlajkou vysílajícího státu, s výjimkou válečných lodí;

j) „rodinní příslušníci“ jsou manžel nebo manželka, nezletilé děti a jiní příbuzní konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, kteří s ním žijí ve společné domácnosti.

ČÁST II

Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců

Článek 2

1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.

2. Sídlo konzulárního úřadu a hranice konzulárního obvodu se určují dohodou mezi vysílajícím a přijímajícím státem.

Článek 3

1. Vysílající stát požádá předem diplomatickou cestou o souhlas přijímajícího státu se jmenováním vedoucího konzulárního úřadu.

2. Po obdržení takovéhoto souhlasu předá diplomatická mise vysílajícího státu ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu konzulský patent nebo jiný dokument o jmenování. V konzulském patentu nebo jiném dokumentu o jmenování bude uvedeno plné jméno vedoucího konzulárního úřadu, jeho státní občanství, jeho třída, sídlo konzulárního úřadu a konzulární obvod.

3. Po předání konzulského patentu nebo jiného dokumentu o jmenování vedoucího konzulárního úřadu, přijímající stát v co nejkratší době udělí exequatur nebo jiné přivolení.

4. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout výkonu svých funkcí po předložení konzulského patentu nebo jiného dokumentu o jmenování a po udělení exequatur nebo jiného přivolení přijímajícím státem.

5. Jakmile bude vydáno exequatur nebo jiné přivolení podle tohoto článku, učiní příslušné úřady přijímajícího státu veškerá nezbytná opatření k tomu, aby se vedoucí konzulárního úřadu mohl ujmout svých funkcí a mohl požívat práva, výhody, výsady a imunity, dané mu touto úmluvou a právními předpisy přijímajícího státu.

Článek 4

Přijímající stát může poskytnout vedoucímu konzulárního úřadu prozatímní přivolení k výkonu konzulárních funkcí do té doby, nežli mu udělí exequatur nebo jiné přivolení.

Článek 5

Konzulární úředník musí být občanem vysílajícího státu a nemůže být občanem přijímajícího státu nebo osobou, která má v tomto státě trvalé bydliště.

Článek 6

1. Vysílající stát předem písemně oznámí přijímajícímu státu plné jméno, občanství, hodnost a třídu každého konzulárního úředníka jmenovaného na konzulární úřad.

2. Vysílající stát rovněž předem písemně oznámí přijímajícímu státu plné jméno, občanství a funkci konzulárního zaměstnance jmenovaného na konzulární úřad.

Článek 7

1. Vysílající stát může v souladu s články 3, 5 a 6 pověřit jednoho nebo více členů své diplomatické mise v přijímajícím státě výkonem konzulárních funkcí. Člen diplomatické mise, pověřený výkonem konzulárních funkcí, bude i nadále požívat výsad a imunit, které mu náleží jako členu diplomatické mise.

2. Vysílající stát může při své diplomatické misi zřídit konzulární oddělení pověřené výkonem konzulárních funkcí.

Článek 8

Přijímající stát vydá každému konzulárnímu úředníku dokument, osvědčující jeho právo vykonávat konzulární funkce na území přijímajícího státu.

Článek 9

Přijímající stát poskytne konzulárnímu úředníkovi ochranu a učiní veškerá vhodná opatření k tomu, aby zabránil jakémukoliv útoku proti jeho osobě, svobodě nebo důstojnosti a rovněž učiní veškerá nutná opatření k tomu, aby mohl vykonávat své funkce a byla mu přiznána práva, výhody, výsady a imunity, které mu náležejí podle této úmluvy.

Článek 10

1. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemůže z nějakého důvodu vykonávat své funkce nebo jestliže místo vedoucího konzulárního úřadu je dočasně uprázdněno, vysílající stát může pověřit některého konzulárního úředníka téhož konzulárního úřadu nebo jiného konzulárního úřadu vysílajícího státu v přijímajícím státě nebo člena diplomatického personálu své diplomatické mise v tomto státě, dočasným vedením konzulárního úřadu. Plné jméno této osoby bude předem písemně sděleno ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

2. Osoba, pověřená dočasným vedením konzulárního úřadu, je oprávněna vykonávat veškeré funkce vedoucího konzulárního úřadu a požívat všech práv, výhod, výsad a imunit jako vedoucí konzulárního úřadu, jmenovaný podle článku 3.

3. Člen diplomatického personálu diplomatické mise, dočasně pověřený vedením konzulárního úřadu, požívá i nadále výsad a imunit, vyplývajících z jeho diplomatického statutu.

Článek 11

1. Přijímající stát může kdykoliv, aniž by udal důvody svého rozhodnutí, oznámit vysílajícímu státu diplomatickou cestou, že konzulární úředník je persona non grata nebo že konzulární zaměstnanec je nepřijatelný.
Vysílající stát je potom povinen dotyčnou osobu odvolat.

2. Pokud vysílající stát opomene v přiměřené době splnit svou povinnost podle odstavce 1, přijímající stát může odmítnout uznávat nadále tuto osobu za člena konzulárního úřadu.

Článek 12

1. Vysílající stát může v rozsahu, v němž to umožňují právní předpisy přijímajícího státu, nabývat do vlastnictví, najímat nebo užívat v jakékoli jiné formě stanovené těmito právními předpisy, pozemky, budovy nebo části budov, pro potřeby konzulárního úřadu nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu, za předpokladu, že dotyčná osoba není občanem přijímajícího státu ani v něm nemá trvalé bydliště.

2. Přijímající stát poskytne veškerou nutnou pomoc vysílajícímu státu k umožnění získání pozemků, budov nebo částí budov pro účely uvedené v odstavci 1.

3. Nic v odstavci 1 nebo odstavci 2 tohoto článku nebude vykládáno tak, že by vysílající stát byl zbaven povinnosti dodržovat předpisy a omezení týkající se výstavby a územního plánování a jiné obdobné předpisy přijímajícího státu v souvislosti s výstavbou nebo přestavbou budov nebo částí budov v přijímajícím státě.

ČÁST III

Práva, výhody, výsady a imunity

Článek 13

1. Na budovách, v nichž je umístěn konzulární úřad, a na sídle vedoucího konzulárního úřadu může být umístěn znak vysílajícího státu spolu s označením konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího a přijímajícího státu.

2. Vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena na budovách, v nichž je umístěn konzulární úřad, i na sídle vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, používaných pro úřední účely.

Článek 14

Konzulární místnosti a sídlo vedoucího konzulárního úřadu jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu mohou vstoupit do konzulárních místností nebo do sídla vedoucího konzulárního úřadu pouze se souhlasem vedoucího konzulárního úřadu nebo vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu nebo osoby jmenované jedním z nich.

Článek 15

Konzulární archivy jsou vždy a všude nedotknutelné. V archivech nebudou ukládány dokumenty a předměty neúřední povahy.

Článek 16

1. Konzulární úřad má právo na spojení se svou vládou, s diplomatickými misemi vysílajícího státu a s konzulárními úřady vysílajícího státu, kdekoli se nalézají. Konzulární úřad může k tomuto účelu použít všech vhodných spojovacích prostředků, včetně diplomatických a konzulárních kurýrů, diplomatických a konzulárních zavazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv. Radiovou vysílací stanici může zřizovat pouze se souhlasem přijímajícího státu.

2. Při použití veřejných spojovacích prostředků budou platit pro konzulární úřad stejné podmínky jako pro diplomatickou misi.

3. Úřední korespondence konzulárního úřadu, kurýrní zásilky a zavazadla jsou nedotknutelné za předpokladu, že jsou opatřeny zřetelným vnějším označením své úřední povahy a nemohou být prohlíženy nebo zadrženy. Mohou obsahovat pouze úřední korespondenci a předměty, určené k úřední potřebě.

4. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou označující jeho postavení, v níž je uveden počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Konzulární kurýr požívá stejných práv, výhod, výsad a imunit jako diplomatický kurýr vysílajícího státu.

5. Konzulární zavazadlo může být rovněž svěřeno kapitánu lodi nebo civilního letadla vysílajícího státu. Kapitán musí být vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo, které mu bylo svěřeno, avšak nebude považován za konzulárního kurýra. V dohodě s příslušnými orgány přijímajícího státu může konzulární úřad pověřit některého ze svých členů, aby převzal konzulární zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi nebo letadla nebo aby mu je předal.

Článek 17

1. Konzulární úředníci a jejich rodinní příslušníci, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, nepodléhají trestní, občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu.

2. Konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, nepodléhají trestní jurisdikci přijímajícího státu. Občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu nepodléhají, pokud jde o výkon jejich úředních funkcí.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na občanskoprávní řízení:

a) vyplývající ze smluv, které konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec neuzavřel v zastoupení vysílajícího státu;

b) týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec je vykonavatelem poslední vůle, správcem dědictví nebo dědicem jako soukromá osoba a nikoli v zastoupení vysílajícího státu;

c) týkající se nároku vzneseného třetí stranou za škodu způsobenou v přijímajícím státě plavidlem, vozidlem nebo letadlem;

d) týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní činnosti, kterou konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí;

e) týkající se soukromé nemovitosti na území přijímajícího státu, ledaže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec ji má v držení v zastoupení vysílajícího státu pro účely konzulárního úřadu.

4. Vysílající stát se může vzdát imunit uvedených v tomto článku. Takovéto vzdání musí být výslovné a musí být přijímajícímu státu sděleno písemně.

5. Vzdání se vynětí z jurisdikce ve věcech občanskoprávních nebo správních nezahrnuje vzdání se vynětí z jurisdikce, pokud jde o exekuční výkon rozsudku; tohoto vynětí je nutno se vzdát zvlášť.

Článek 18

1. Členové konzulárního úřadu mohou být požádáni, aby podali svědectví v soudním nebo správním řízení. Jestliže konzulární úředník odmítne podat svědectví, nesmí být vůči němu použito donucovací opatření. Zaměstnanci konzulárního úřadu nemohou odmítnout podat svědectví s výjimkou případů uvedených v odstavci 3.

2. Příslušná ustanovení odstavce 1 týkající se konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců se rovněž vztahují na jejich rodinné příslušníky.

3. Členové konzulárního úřadu mohou odmítnout podat svědectví ve věcech týkajících se výkonu jejich úředních funkcí a mohou odmítnout předložit úřední dokumenty a úřední korespondenci. Rovněž mohou odmítnout podat svědectví jako znalci práva vysílajícího státu, jeho použití a výkladu.

4. Úřady přijímajícího státu, které žádají svědectví od konzulárních úředníků nebo od konzulárních zaměstnanců, budou postupovat tak, aby se nevměšovaly do výkonu jejich úředních funkcí. Pokud je to možné, může být svědectví dáno na konzulárním úřadě nebo v obydlí konzulárního úředníka nebo zaměstnance nebo může být dáno v písemné formě.

Článek 19

Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu ani v něm nemají trvalé bydliště, jsou v přijímajícím státě osvobozeni od veřejných služeb a povinností všeho druhu.

Článek 20

Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu ani v něm nemají trvalé bydliště, jsou vyňati ze všech povinností, stanovených právními předpisy přijímajícího státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu, a jinými předpisy týkajícími se pobytu cizinců.

Článek 21

1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní, dávek a poplatků, týkajících se:

a) pozemků, budov a částí budov, získaných v souladu s článkem 12 a užívaných ke konzulárním účelům nebo jako obydlí členů konzulárního úřadu, jestliže jsou ve vlastnictví vysílajícího státu nebo najaty jeho jménem;

b) smluv a listin, které se týkají nabytí nemovitostí zmíněných v odstavci 1 písmeno a) tohoto článku;

c) výkonu konzulárních funkcí, včetně konzulárních poplatků.

2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen od všech daní, dávek a poplatků, pokud jde o movitý majetek, který je ve vlastnictví, držbě nebo užívání vysílajícího státu výhradně pro konzulární účely.

3. Osvobození podle tohoto článku se nebude vztahovat na poplatky a dávky za prokázané zvláštní služby.

Článek 22

Člen konzulárního úřadu a jeho rodinní příslušníci, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo v tomto státě nemají trvalé bydliště, jsou v přijímajícím státě osvobozeni od daní a poplatků z platů, mezd a jiných příjmů, které pobírají v souvislosti s vykonáváním svých úředních povinností.

Článek 23

1. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, jsou v přijímajícím státě osvobozeni od všech celostátních, oblastních a místních daní a poplatků, včetně daní a poplatků z movitého majetku, jehož jsou vlastníky.

2. Osvobození uvedená v odstavci 1 se nevztahují na:

a) nepřímé daně, které jsou zpravidla obsaženy v ceně zboží nebo služeb;

b) poplatky a daně ze soukromého nemovitého majetku nacházejícího se na území přijímajícího státu, pokud není osvobozen podle článku 21;

c) daně z převodu majetku nebo z listin, jež se týkají převodu majetku, včetně daní z dědictví, vybíraných přijímajícím státem;

d) daně a poplatky ze soukromých příjmů, jejichž zdroje jsou v přijímajícím státě;

e) soudní, hypotéční a správní poplatky, pokud osvobození není poskytnuto podle článku 21;

f) poplatky vybírané za prokázané zvláštní služby.

Článek 24

Zemře-li člen konzulárního úřadu nebo člen jeho rodiny a zanechá v přijímajícím státě movitý majetek, nebude přijímajícím státem vybírána žádná pozůstalostní, dědická nebo jiná daň nebo poplatek z převodu majetku při úmrtí, týkající se takového majetku, a to za předpokladu, že zemřelá osoba nebyla občanem přijímajícího státu nebo v něm neměla trvalé bydliště, a že majetek se nachází v přijímajícím státě výlučně v souvislosti s přítomností zemřelého jakožto člena konzulárního úřadu nebo rodinného příslušníka člena konzulárního úřadu.

Článek 25

1. Všechny předměty včetně motorových vozidel, které jsou dovezeny pro úřední potřebu konzulárního úřadu, jsou v souladu s právními předpisy přijímajícího státu osvobozeny od všech celních dávek a poplatků, vybíraných na základě dovozu nebo v souvislosti s dovozem stejně, jako předměty dovezené pro potřebu diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě.

2. Všechny předměty dovezené pro osobní potřebu konzulárního úředníka a členů jeho rodiny, včetně předmětů pro počáteční vybavení jeho domácnosti, jsou osvobozeny od všech celních dávek a poplatků vybíraných z důvodu jejich dovozu, za předpokladu, že příslušná osoba není občanem přijímajícího státu nebo v něm nemá trvalé bydliště. Konzulární zaměstnanec požívá osvobození uvedená v tomto odstavci pouze pokud jde o předměty jím dovezené v době jeho prvého nástupu na konzulární úřad.

3. Předměty určené pro osobní potřebu nesmí přesáhnout množství nutná pro přímou potřebu příslušných osob.

4. Osobní zavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, jsou osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případech, kdy jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty, než uvedené v odstavci 2 nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán právními předpisy přijímajícího státu nebo na které se vztahují jeho právní předpisy o karanténě. Takováto prohlídka musí být provedena v přítomnosti příslušného konzulárního úředníka nebo člena jeho rodiny nebo osoby zmocněné konzulárním úředníkem nebo jeho rodinným příslušníkem, aby jej zastupovala.

Článek 26

1. Všechny osoby, které požívají podle této úmluvy práv, výhod, výsad a imunit, jsou povinny, bez újmy na těchto právech, výhodách, výsadách a imunitách, dodržovat právní předpisy přijímajícího státu, včetně dopravních předpisů a předpisů o pojištění motorových vozidel.

2. Všechna vozidla ve vlastnictví vysílajícího státu a používaná pro účely konzulárního úřadu a všechna vozidla náležející konzulárním úředníkům, konzulárním zaměstnancům nebo jejich rodinným příslušníkům musí být přiměřeně pojištěna proti povinnému ručení. Jedná-li se o občany přijímajícího státu nebo osoby, které v tomto státě mají trvalé bydliště, toto pojištění bude sjednáno v souladu s právními předpisy přijímajícího státu.

Článek 27

S výhradou právních předpisů o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, přijímající stát zajistí všem členům konzulárního úřadu svobodu pohybu a cestování na svém území.

ČÁST IV

Konzulární funkce

Článek 28

1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v souladu s právními předpisy přijímajícího státu funkce, uvedené v této části. Jiné konzulární funkce může vykonávat pouze pokud to není v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu.

2. Konzulární úředník má právo zastupovat v konzulárním obvodu, v souladu s právními předpisy přijímajícího státu, práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů, a to jak fyzických, tak i právnických osob.

3. Při výkonu svých funkcí se konzulární úředník může obracet přímo, písemně nebo ústně, na:

a) příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;

b) příslušné ústřední orgány přijímajícího státu v rozsahu přípustném podle zákonů, předpisů a praxe přijímajícího státu,

a přijímat od nich přímé odpovědi.

4. Konzulární úředník bude za předpokladu souhlasu přijímajícího státu oprávněn k vykonávání konzulárních funkcí i mimo svůj konzulární obvod.

Článek 29

Konzulární úředník bude přispívat k rozvíjení hospodářských, obchodních, kulturních a vědeckých styků mezi oběma státy, jakož i k posilování vzájemných přátelských vztahů.

Článek 30

1. Konzulární úředník je v konzulárním obvodu oprávněn

a) vést evidenci občanů vysílajícího státu;

b) přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního občanství občanů vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady;

c) v souladu s právními předpisy vysílajícího státu přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů občanů vysílajícího státu;

d) registrovat narození a úmrtí občanů vysílajícího státu;

e) sestavovat, ověřovat, potvrzovat a legalizovat listiny a dokumenty, jakož i provádět jiné právní úkony, nezbytné pro jejich platnost, potřebuje-li občan vysílajícího státu takové listiny nebo dokumenty pro jejich použití mimo území přijímajícího státu, nebo jsou-li vyžadovány jakoukoliv osobou pro jejich použití ve vysílajícím státě, za předpokladu, že takové úkony konzulárních úředníků nejsou v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu;

f) překládat právní listiny a dokumenty, ověřovat správnost překladu, jakož i vydávat ověřené kopie přeložených dokumentů.

2. Rozumí se, že registrace nebo přijetí oznámení o narození nebo úmrtí, registrace manželství uzavřeného podle právních předpisů přijímajícího státu, provedené konzulárním úředníkem, nebo přijetí prohlášení o rodinných poměrech, nikterak neosvobozuje dotyčnou osobu od povinnosti stanovené právními předpisy přijímajícího státu, která se týká oznámení narození, úmrtí, sňatku nebo jiných okolností týkajících se rodinných poměrů příslušným orgánům přijímajícího státu nebo jejich registrace těmito orgány.

Článek 31

Listiny a dokumenty, vyhotovené, přeložené nebo ověřené konzulárním úředníkem v souladu s článkem 30, odstavec 1, písmeno e), mají v přijímajícím státě stejnou právní účinnost a průkazní sílu jako doklady vyhotovené, přeložené nebo ověřené příslušnými úřady přijímajícího státu, za předpokladu, že byly vyhotoveny způsobem, který není v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu.

Článek 32

1. Konzulární úředník je oprávněn vydávat, prodlužovat, měnit a rušit cestovní doklady občanů vysílajícího státu.

2. Je rovněž oprávněn vydávat víza osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu.

Článek 33

Konzulární úředník může v souladu s právními předpisy přijímajícího státu doporučovat soudům nebo jiným příslušným orgánům přijímajícího státu vhodné osoby jako poručníky nebo opatrovníky občanů vysílajícího státu nebo jejich majetku, je-li tento majetek ponechán bez dozoru.

Článek 34

1. Příslušné orgány přijímajícího státu, jestliže se o tom dozvědí, budou neprodleně informovat příslušného konzulárního úředníka o úmrtí občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu.

2. Příslušné orgány přijímajícího státu budou rovněž informovat konzulárního úředníka, dozvědí-li se o pozůstalosti po občanu vysílajícího státu nebo po osobě zemřelé v přijímajícím státě bez zřetele na její občanství, jestliže se pozůstalost může týkat občana vysílajícího státu.

3. Příslušné orgány přijímajícího státu učiní v případech podle odstavce 2 a za předpokladu, že se pozůstalost nalézá na území tohoto státu, potřebná opatření v souladu s jeho právními předpisy k zajištění této pozůstalosti a doručí konzulárnímu úředníkovi na jeho žádost opis závěti, pokud byla pořízena, jakož i všechny dostupné informace o dědicích, obsahu a hodnotě pozůstalosti a uvědomí jej o datu pozůstalostního řízení.

4. Konzulární úředník je oprávněn zastupovat v souladu s právními předpisy přijímajícího státu přímo nebo prostřednictvím zástupce zájmy občana vysílajícího státu, který má nárok na pozůstalost nacházející se v přijímajícím státě a který nemá v tomto státě trvalé bydliště, pokud takový občan není zastoupen jinak a do doby, než bude zastoupen. Nic z toho však neopravňuje konzulárního úředníka, aby vystupoval jako advokát.

5. Konzulární úředník je v souladu s právními předpisy přijímajícího státu oprávněn přijímat jménem občana vysílajícího státu, který nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě, peníze nebo jiný majetek, včetně plateb z titulu náhrady za pracovní úrazy, důchodu, sociálního zabezpečení a příjmů z pojistek, na něž příslušný občan může mít nárok v důsledku úmrtí osoby. Právní předpisy přijímajícího státu musí být používány tak, aby se plně uplatnily účely, pro které jsou tato práva poskytována.

6. Movitý majetek a peněžní částky pocházející z likvidace pozůstalosti, které náležejí občanu vysílajícího státu, mohou být předány příslušnému konzulárnímu úředníku za předpokladu, že nároky věřitelů vůči pozůstalosti byly uspokojeny nebo zajištěny a že byly zaplaceny daně a poplatky, týkající se pozůstalosti.

7. Konzulární úředník je oprávněn jednat přímo s příslušnými úřady přijímajícího státu při zajištění pozůstalosti podle tohoto článku.

8. V každém případě, kdy občan vysílajícího státu, který nemá trvalé bydliště na území přijímajícího státu, zemře za svého přechodného pobytu na území tohoto státu, peníze a jeho osobní předměty, které měl u sebe, za předpokladu, že na ně nevznese nárok osoba, která je přítomna a která je oprávněna na ně vznést nárok, budou bez prodlení předány příslušnému konzulárnímu úředníkovi vysílajícího státu k prozatímnímu opatrování a úschově. Toto ustanovení není na újmu práva příslušných úřadů přijímajícího státu ujmout se peněz a osobních předmětů v zájmu spravedlnosti.
Jestliže je správou pozůstalosti po zemřelé osobě pověřen orgán přijímajícího státu, konzulární úřad předá peníze a osobní předměty tomuto orgánu.
Vývoz peněz a osobních předmětů podléhá právním předpisům přijímajícího státu.

9. Kdykoli konzulární úředník nebo člen diplomatické mise pověřený výkonem konzulárních funkcí, vykonává funkce uvedené v tomto článku, podléhá, pokud jde o výkon těchto funkcí, právním předpisům přijímajícího státu a občanskoprávní jurisdikci soudních a správních orgánů přijímajícího státu stejným způsobem a ve stejném rozsahu, jako občan přijímajícího státu.

Článek 35

1. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy přijímajícího státu zastupovat v konzulárním obvodu občany vysílajícího státu před úřady přijímajícího státu, jestliže se nemohou z důvodů nepřítomnosti nebo z jiných vážných důvodů zavčas ujmout hájení svých práv a zájmů. Zastupování trvá tak dlouho, dokud zastupovaná osoba neustanoví svého zástupce nebo sama nepřevezme hájení svých práv a zájmů.

2. Konzulární úředník je oprávněn v konzulárním obvodu navázat a udržovat styk s každým občanem vysílajícího státu, radit mu a poskytovat veškerou potřebnou pomoc a v případě potřeby činit opatření k zajištění právní pomoci. Přijímající stát nebude žádným způsobem omezovat právo občana vysílajícího státu spojit se s konzulárním úřadem nebo konzulární úřad navštívit.

Článek 36

1. Ve všech případech, kdy je občan vysílajícího státu jakýmkoliv způsobem buď zbaven osobní svobody nebo je jeho osobní svoboda omezena, příslušné úřady přijímajícího státu informují neprodleně konzulární úřad vysílajícího státu vždy nejpozději do tří dnů. Konzulární úředník bude na požádání neprodleně informován o důvodech zbavení nebo omezení osobní svobody občana vysílajícího státu.

2. Příslušné orgány přijímajícího státu neprodleně informují občana vysílajícího státu o jeho právech navázat spojení s konzulárním úředníkem, poskytnutých mu podle tohoto článku.

3. Konzulární úředník je oprávněn od občana vysílajícího státu, který byl jakýmkoliv způsobem buď zbaven osobní svobody nebo jehož osobní svoboda byla omezena, přijímat a zasílat mu korespondenci nebo jiná sdělení a učinit vhodná opatření, aby mu zajistil právní pomoc a zastoupení.

4. Konzulární úředník je oprávněn navštívit občana vysílajícího státu, který byl jakýmkoliv způsobem buď zbaven osobní svobody nebo jehož osobní svoboda byla omezena, včetně takového občana, který je ve vězení, ve vazbě nebo je zadržen v jeho konzulárním obvodě na základě rozsudku, hovořit a korespondovat s ním v jazyce vysílajícího státu nebo přijímajícího státu a zajistit mu právní zastoupení. K těmto návštěvám dojde co možná nejdříve, ale v žádném případě nebudou odmítnuty po uplynutí období čtyř dnů ode dne, kdy byl občan jakýmkoliv způsobem buď zbaven osobní svobody nebo jeho osobní svoboda byla omezena. Návštěvy se mohou opakovat, avšak přestávky mezi nimi nebudou delší než jeden měsíc.

5. V případě soudního řízení proti občanu vysílajícího státu v přijímajícím státě, příslušný úřad informuje konzulárního úředníka na jeho požádání o obvinění vzneseném proti tomuto občanu a povolí konzulárnímu úředníku, aby byl přítomen soudnímu řízení s takovým občanem i jakémukoliv pozdějšímu odvolacímu řízení.

6. Občan, na něhož se vztahují ustanovení tohoto článku, může obdržet od konzulárního úředníka balíčky obsahující potraviny, ošacení, léky a potřeby ke čtení a psaní v rozsahu povoleném předpisy platnými v zařízení, ve kterém je držen.

7. Práva obsažená v tomto článku budou vykonávána v souladu s právními předpisy přijímajícího státu, avšak s tou výhradou, že právní předpisy budou použity tak, aby se plně uplatnily účely, jež tato práva sledují.

Článek 37

1. Konzulární úředník je oprávněn poskytovat v konzulárním obvodu veškerou pomoc lodi vysílajícího státu, která se nachází v přístavech, pobřežních nebo vnitřních vodách přijímajícího státu, jakož i její posádce a cestujícím.

2. Konzulární úředník se může při výkonu svých funkcí v otázkách týkajících se lodi vysílajícího státu, její posádky a cestujících, obracet se žádostí o pomoc na příslušné úřady přijímajícího státu.

3. Konzulární úředník může vstoupit na palubu lodi, jakmile je lodi povoleno navázat styk s pobřežím. Členové posádky mohou neprodleně navázat s konzulárním úředníkem spojení.

4. Konzulární úředník je v konzulárním obvodu oprávněn:

a) bez újmy na právech úřadů přijímajícího státu vyšetřovat všechny události na palubě lodi, vyslechnout kteréhokoliv člena posádky, kontrolovat lodní doklady, přijmout prohlášení o cestě a směru lodi, jakož i usnadňovat vjezd, výjezd nebo postoj lodi v přístavu;

b) bez újmy na právech úřadů přijímajícího státu řešit sporné otázky mezi kapitánem a kterýmkoliv členem posádky, včetně sporů týkajících se mzdy a pracovní smlouvy, v rozsahu, v jakém je to dovoleno právními předpisy vysílajícího státu;

c) učinit opatření k lékařskému ošetření kteréhokoliv člena posádky nebo cestujících lodi nebo k jejich návratu;

d) přijmout, vystavit nebo ověřit jakékoliv prohlášení nebo jiné doklady, které předpisují právní předpisy vysílajícího státu ve vztahu k lodi.

Článek 38

1. Zamýšlejí-li příslušné úřady přijímajícího státu provést jakékoliv donucovací opatření nebo jakékoliv vyšetřování na palubě lodi vysílajícího státu, uvědomí o tom prostřednictvím příslušných úřadů přijímajícího státu příslušného konzulárního úředníka. Takové uvědomění je třeba provést včas, aby byla umožněna přítomnost konzulárního úředníka nebo jeho zástupce, s výjimkou případů, kdy nutnost podniknutí okamžitých kroků ve věci, činí takové uvědomění nemožným. Nebyl-li konzulární úředník nebo jeho zástupce přítomen, předají příslušné úřady přijímajícího státu konzulárnímu úředníkovi úplnou informaci o událostech.

2. Ustanovení odstavce 1 se použije i v případech, kdy příslušné přístavní úřady hodlají vyslechnout členy posádky na pevnině.
Ustanovení tohoto článku se však nebude vztahovat na obvyklou celní, pasovou nebo zdravotní prohlídku prováděnou příslušnými úřady, ani jakýkoliv úkon prováděný na žádost nebo se souhlasem kapitána lodi.

Článek 39

1. Ztroskotá-li loď vysílajícího státu, narazí-li na břeh, je vyvržena na břeh nebo utrpí jinou škodu v přijímajícím státě, nebo je-li nějaký předmět tvořící část nákladu poškozené lodi vysílajícího, přijímajícího nebo třetího státu, vlastnictvím občana vysílajícího státu a nalezne se jako vyvržený předmět na pobřeží nebo ve vnitřních nebo teritoriálních vodách přijímajícího státu, nebo je dopraven do přístavu tohoto státu, uvědomí o tom příslušné úřady přijímajícího státu jakmile to bude nejdříve možné, konzulárního úředníka. Informují ho rovněž o již učiněných opatřeních pro záchranu lidských životů na palubě lodi, lodi, nákladu a jiného majetku na palubě, jakož i o předmětech náležejících k lodi nebo tvořících část jejího nákladu, které se oddělily od lodi.

2. Konzulární úředník může takové lodi, jejím cestujícím a členům posádky poskytnout veškerou pomoc. Za tím účelem se může dovolávat pomoci příslušných úřadů přijímajícího státu. Konzulární úředník může činit opatření uvedená v odstavci 1, jakož i opatření za účelem opravy lodi nebo požádat příslušné úřady přijímajícího státu, aby učinily taková opatření nebo v nich pokračovaly.

3. Jestliže kapitán, majitel, nebo pojišťovatel lodi, či jiná osoba, která zastupuje zájmy lodi uvedené v odstavci 1, nemůže učinit nezbytná opatření pokud jde o loď nebo její náklad, může taková opatření učinit jejich jménem konzulární úředník. Konzulární úředník může za obdobných okolností učinit příslušné kroky, pokud jde o náklad a jiný majetek ve vlastnictví vysílajícího státu nebo jeho občanů, který náleží ke ztroskotané nebo poškozené lodi, která je registrována v jiném než vysílajícím státě, s výjimkou lodi pod vlajkou přijímajícího státu.

4. Z poškozené lodi vysílajícího státu ani z jejího nákladu nebo zásob nebudou ukládána žádná cla, ledaže by byly dodány pro použití v přijímajícím státě.

Článek 40

Ustanovení článků 37, 38 a 39 se přiměřeně vztahují také na letecké dopravní prostředky za předpokladu, že použití těchto článků není v rozporu s platnými smlouvami mezi přijímajícím a vysílajícím státem.

Článek 41

Konzulární úřad je oprávněn vybírat na území přijímajícího státu dávky a poplatky za konzulární úkony v souladu s právními předpisy vysílajícího státu.

ČÁST V

Závěrečná ustanovení

Článek 42

1. Tato úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost třicátým dnem po dni výměny ratifikačních listin, která bude provedena ve Washingtonu.

2. Tato úmluva zůstane v platnosti až do uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy jedna z Vysokých smluvních stran sdělí druhé Vysoké smluvní straně v písemné formě svůj úmysl ukončit platnost této úmluvy.

Na důkaz toho zmocněnci obou Vysokých smluvních stran tuto úmluvu podepsali a opatřili pečetěmi.

Dáno v Praze dne 9. července 1973 ve dvou vyhotoveních, každé v českém a anglickém jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Československou socialistickou republiku:

Ing. Bohuslav Chňoupek v. r.

Za Spojené státy americké:

William Rogers v. r.

Dohodnuté memorandum

V souvislosti s dnešním podpisem Konzulární úmluvy mezi Československou socialistickou republikou a Spojenými státy americkými se obě Strany dohodly zaznamenat diskusi v průběhu jednání o Úmluvě, pokud jde o výrazy „law“ a „právní předpisy“, tak jak jsou tyto používány v různých jejích ustanoveních.

Vedoucí delegace Spojených států amerických vysvětlil, že z hlediska Spojených států výraz „law“ zahrnuje všechny významné národní, státní a místní zákony, nařízení, pravidla, rozhodnutí a podobná ustanovení, které mají sílu a účinek zákona, včetně rozhodnutí soudů a jiných justičních orgánů.

Vedoucí československé delegace vysvětlil, že z československého hlediska výraz „právní předpisy“ zahrnuje veškeré zákony a ostatní normy, které jsou právně závazné.

Dáno v Praze dne 9. července 1973.

Za Československou socialistickou republiku:

Ing. Bohuslav Chňoupek v. r.

Za Spojené státy americké:

William P. Rogers v. r.

Praha, 9. července 1973

Excelence,

mám čest odvolat se na dnes podepsanou Konzulární úmluvu mezi Spojenými státy americkými a Československou socialistickou republikou a potvrdit, že se obě Strany dohodly na následujících ustanoveních, týkajících se provádění Úmluvy:

1. Osoby přijíždějící do Československé socialistické republiky na dočasné návštěvy na základě cestovních pasů Spojených států opatřených platnými československými vstupními vízy budou považovány příslušnými československými úřady po dobu, po kterou jim byl přiznán statut dočasného návštěvníka v souladu s platností víza, za občany Spojených států pro účely zajištění konzulární ochrany vyplývající z Úmluvy dnes podepsané, jakož i práva odjezdu z Československé socialistické republiky bez dalších dokumentů, a to i tehdy, mohou-li tyto osoby být současně považovány za občany Československé socialistické republiky.

2. Osoby přijíždějící do Spojených států amerických na dočasné návštěvy na základě cestovních pasů Československé socialistické republiky opatřenými platnými vstupními vízy Spojených států budou považovány příslušnými úřady Spojených států amerických po dobu, po kterou jim byl přiznán statut dočasného návštěvníka, za občany Československé socialistické republiky pro účely zajištění konzulární ochrany vyplývající z Úmluvy dnes podepsané, jakož i práva odjezdu ze Spojených států amerických bez dalších dokumentů, a to i tehdy, mohou-li tyto osoby být současně považovány za občany Spojených států amerických.

3. S odvoláním na ustanovení odstavců 1 a 2 shora se rozumí, že cestovní pasy Spojených států amerických jsou vydávány pouze osobám, které jsou považovány vládou Spojených států amerických za občany Spojených států amerických. Dále se rozumí, že cestovní pasy Československé socialistické republiky jsou vydávány pouze osobám, které jsou považovány vládou Československé socialistické republiky za občany Československé socialistické republiky.

4. Osoby zmíněné shora v odstavcích 1 a 2 neztratí práva na konzulární ochranu a práva na odjezd bez dalších dokumentů, jestliže doba, po kterou byl těmto osobám přiznán statut dočasného návštěvníka, uplynula v průběhu soudního nebo správního řízení, jež zabránilo jejich dobrovolnému odjezdu.

5. Výše uvedená dohoda nemá měnit závazky obou vlád vyplývající z Úmluvy o naturalizaci podepsané v Praze 16. července 1928, ani se těchto závazků dotýkat.

Používám této příležitosti, abych Vaši Excelenci znovu ujistil o své nejhlubší úctě.

William P. Rogers v. r.
Státní tajemník

Jeho Excelence
Ing. Bohuslav Chňoupek
ministr zahraničních věcí
Československé socialistické republiky

Excelence,

Vaše Excelence mi sdělila svým dopisem z dnešního dne toto:

„Mám čest odvolat se na dnes podepsanou Konzulární úmluvu mezi Spojenými státy americkými a Československou socialistickou republikou a potvrdit, že se obě Strany dohodly na následujících ustanoveních, týkajících se provádění Úmluvy:

1. Osoby přijíždějící do Československé socialistické republiky na dočasné návštěvy na základě cestovních pasů Spojených států opatřených platnými československými vstupními vízy budou považovány příslušnými československými úřady po dobu, po kterou jim byl přiznán statut dočasného návštěvníka v souladu s platností víza, za občany Spojených států pro účely zajištění konzulární ochrany vyplývající z Úmluvy dnes podepsané, jakož i práva odjezdu z Československé socialistické republiky bez dalších dokumentů, a to i tehdy, mohou-li tyto osoby být současně považovány za občany Československé socialistické republiky.

2. Osoby přijíždějící do Spojených států amerických na dočasné návštěvy na základě cestovních pasů Československé socialistické republiky opatřených platnými vstupními vízy Spojených států budou považovány příslušnými úřady Spojených států amerických po dobu, po kterou jim byl přiznán statut dočasného návštěvníka, za občany Československé socialistické republiky pro účely zajištění konzulární ochrany vyplývající z Úmluvy dnes podepsané, jakož i práva odjezdu ze Spojených států amerických bez dalších dokumentů, a to i tehdy, mohou-li tyto osoby být současně považovány za občany Spojených států amerických.

3. S odvoláním na ustanovení odstavců 1 a 2 shora se rozumí, že cestovní pasy Spojených států amerických jsou vydávány pouze osobám, které jsou považovány vládou Spojených států amerických za občany Spojených států amerických. Dále se rozumí, že cestovní pasy Československé socialistické republiky jsou vydávány pouze osobám, které jsou považovány vládou Československé socialistické republiky za občany Československé socialistické republiky.

4. Osoby zmíněné shora v odstavcích 1 a 2 neztratí právo na konzulární ochranu a právo na odjezd bez dalších dokumentů, jestliže doba, po kterou byl těmto osobám přiznán statut dočasného návštěvníka, uplynula v průběhu soudního nebo správního řízení, jež zabránilo jejich dobrovolnému odjezdu.

5. Výše uvedená dohoda nemá měnit závazky obou vlád vyplývající z Úmluvy o naturalizaci podepsané v Praze 16. července 1928, ani se těchto závazků dotýkat.“

Mám čest potvrdit Vaší Excelenci příjem dopisu a sdělit, že moje vláda souhlasí s jeho obsahem.

Používám této příležitosti, abych Vaši Excelenci znovu ujistil o své nejhlubší úctě.

V Praze dne 9. července 1973.

Ing. B. Chňoupek v. r.

Jeho Excelence
William P. Rogers
Státní tajemník
Spojených států amerických

Přesunout nahoru