Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 61/1983 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Dohodě o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP)

Částka 11/1983
Platnost od 09.06.1983
Účinnost od 13.04.1983
Zrušeno k 06.12.2009 (28/2010 Sb. m. s.)
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

61

VYHLÁŠKA

ministra zahraničních věcí

ze dne 8. října 1982

o Dohodě o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP)


Dne 1. září 1970 byla v Ženevě sjednána Dohoda o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP).

Listina o přístupu Československé socialistické republiky k Dohodě o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP) byla uložena u generálního tajemníka OSN dne 13. dubna 1982 s výhradou, že Československá socialistická republika se v souladu s článkem 16 odst. 1 Dohody necítí vázána odst. 2 a 3 článku 15 Dohody.

Při přístupu k Dohodě bylo současně učiněno prohlášení k článku 14 Dohody, že Československá socialistická republika se při aplikaci Dohody na koloniální a jiná závislá území řídí ustanoveními Deklarace o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům, přijaté rezolucí VS OSN č. 1514 (XV) ze dne 14. prosince 1960.


Dohoda vstoupila v platnost na základě svého článku 11 odst. 1 dnem 21. listopadu 1976. Pro Československou socialistickou republiku vstoupí Dohoda v platnost v souladu se svým článkem 11 odst. 2 dnem 13. dubna 1983.

Český překlad Dohody se vyhlašuje současně.


První náměstek:

Řehořek v. r.


DOHODA

o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP)

Smluvní strany,

přejíce si zlepšit podmínky pro zachování jakosti zkazitelných potravin po dobu jejich přepravy, zejména v mezinárodním obchodu,

majíce za to, že zlepšení těchto podmínek může přispět k rozvoji obchodu se zkazitelnými potravinami,

dohodly se takto:

HLAVA I

Specializované dopravní a přepravní prostředky

Článek 1

Dopravní a přepravní prostředky pro mezinárodní přepravu zkazitelných potravin, které neodpovídají definicím a normám stanoveným v příloze 1 této dohody, nesmějí být označovány jako "izotermické", "chlazené", "chladící a mrazící" nebo "vyhřívací".

Článek 2

Smluvní strany přijmou nezbytná opatření pro to, aby se podle ustanovení dodatků 1, 2, 3 a 4 k příloze 1 této dohody kontrolovalo a ověřovalo, zda dopravní a přepravní prostředky uvedené v článku 1 této dohody vyhovují uvedeným normám. Každá smluvní strana uzná platnost osvědčení o tom, že dopravní nebo přepravní prostředky vyhovují uvedeným normám, která byla vydána podle bodu 4 dodatku 1 k příloze 1 této dohody příslušným orgánem jiné smluvní strany. Každá smluvní strana může uznat platnost osvědčení vydaných podle dodatků 1 a 2 k příloze 1 této dohody příslušným orgánem státu, který není smluvní stranou této dohody.

HLAVA II

Použití specializovaných dopravních a přepravních prostředků pro mezinárodní přepravy určitých zkazitelných potravin

Článek 3

(1) Ustanovení článku 4 této dohody se použije při každé přepravě

- hluboko zmrazených a zmrazených potravin,

- potravin vyjmenovaných v příloze 3 této dohody, i když nejsou hluboko zmrazené ani zmrazené,

na účet třetích osob nebo na vlastní účet vykonané výhradně - podle ustanovení odstavce 2 tohoto článku - buď železniční nebo silniční dopravou, anebo oběma těmito druhy dopravy, jestliže místo, kde věci nebo přepravní prostředek, v němž se přepravují, jsou nakládány do železničního nebo silničního vozidla, a místo, kde věci nebo přepravní prostředek, v němž se přepravují, jsou vykládány z tohoto vozidla, jsou ve dvou různých státech a místo vykládky je na území smluvní strany.

Jestliže přeprava zahrnuje jednu nebo více námořních přeprav kromě těch, které jsou uvedeny v odstavci 2 tohoto článku, každá suchozemská přeprava se posuzuje odděleně.

(2) Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se použije také při námořních přepravách do vzdálenosti menší než 150 km za podmínky, že věci zůstávají bez překládky v prostředcích použitých pro přepravu nebo přepravy suchozemské a že námořním přepravám předchází nebo po nich následuje jedna nebo několik suchozemských přeprav uvedených v odstavci 1 tohoto článku, anebo že tyto námořní přepravy se uskutečňují mezi dvěma přepravami suchozemskými.

(3) Nehledě k ustanovením uvedeným v odstavcích 1 a 2 tohoto článku, smluvní strany nemusí používat ustanovení článku 4 této dohody při přepravách potravin, které nejsou určeny k lidské spotřebě.

Článek 4

(1) Pro přepravy zkazitelných potravin, vyjmenovaných v přílohách 2 a 3 této dohody, se musí použít prostředků uvedených v článku 1 této dohody, ledaže by s ohledem na teplotu předpokládanou v průběhu celé přepravy tento požadavek zřejmě nebyl nutný pro dodržení teplotních podmínek uvedených v přílohách 2 a 3 této dohody. Tento prostředek je třeba vybrat a používat tak, aby v průběhu celé přepravy mohly být dodrženy teplotní podmínky předepsané v uvedených přílohách. Kromě toho je třeba učinit všechna vhodná opatření, zejména týkající se teploty potravin v době nakládky a dále opatření týkající se mrazení nebo opětovného mrazení během přepravy nebo jiných nezbytných operací. Ustanovení tohoto odstavce se ovšem použije jen potud, pokud nejsou v rozporu s mezinárodními závazky týkajícími se mezinárodních přeprav a vznikajícími smluvním stranám ze smluv, které budou platit v době, kdy vstoupí v platnost tato dohoda, anebo ze smluv, které je nahradí.

(2) Jestliže během přepravy, na kterou se vztahují ustanovení této dohody, nebyla dodržena ustanovení odstavce 1 tohoto článku,

a) nesmí nikdo disponovat s potravinami na území smluvní strany po skončení přepravy, pokud příslušné orgány této smluvní strany neuznají, že povolení takové dispozice je v souladu s hygienickými požadavky, a pokud nejsou dodrženy podmínky, které mohou být stanoveny těmito orgány při vydání povolení;

b) každá smluvní strana může s ohledem na hygienické nebo veterinární požadavky, a pokud to není v rozporu s jinými mezinárodními závazky uvedenými v poslední větě odstavce 1 tohoto článku, zakázat dovoz potravin na své území, anebo tento dovoz vázat na podmínky, které stanoví.

(3) Dodržovat ustanovení odstavce 1 tohoto článku je povinností dopravců, kteří provozují dopravu na účet třetích osob, pouze v takovém rozsahu, v jakém na sebe vzali závazek obstarat nebo poskytnout služby nezbytné pro splnění těchto ustanovení, a pokud plnění těchto ustanovení závisí na provedení těchto služeb. Jestliže jiné fyzické nebo právnické osoby na sebe vzaly povinnost obstarat nebo poskytnout služby nezbytné pro splnění ustanovení této dohody, jsou povinny zabezpečit jejich splnění v tom rozsahu, v jakém je toto splnění závislé na provedení služeb, které se zavázaly obstarat nebo poskytnout.

(4) Během přeprav, na něž se vztahují ustanovení této dohody a při nichž místo nakládky je na území smluvní strany, je za splnění ustanovení odstavce 1 tohoto článku, s výhradou ustanovení odstavce 3 tohoto článku, odpovědná

- při přepravě na účet třetích osob fyzická nebo právnická osoba, která je podle přepravního dokladu odesílatelem, a není-li přepravní doklad, fyzická nebo právnická osoba, která s dopravcem uzavřela přepravní smlouvu;

- v ostatních případech fyzická nebo právnická osoba, která provádí přepravu.

HLAVA III

Různá ustanovení

Článek 5

Ustanovení této Dohody se nepoužije na suchozemské přepravy v kontejnerech klasifikovaných jako námořní chladírenské kontejnery bez překládky věcí, jestliže těmto přepravám předcházejí nebo na ně navazují námořní přepravy jiné, než které jsou uvedeny v odstavci (2) článku 3 této Dohody.

Článek 6

(1) Každá smluvní strana přijme všechna vhodná opatření k tomu, aby zabezpečila dodržování ustanovení této dohody. Příslušné orgány smluvních stran se budou vzájemně informovat o opatřeních obecné povahy přijatých za tím účelem.

(2) Zjistí-li smluvní strana porušení Dohody, jehož se dopustí osoba, která má bydliště na území jiné smluvní strany, nebo uloží-li takové osobě sankci, uvědomí orgány státní správy prvé strany orgány státní správy druhé strany o zjištěném porušení a o uložení sankce.

Článek 7

Smluvní strany si vyhrazují právo uzavírat dvoustranné nebo mnohostranné dohody, jejichž ustanovení, vztahující se jak na specializované prostředky, tak na teploty, na nichž se musí udržovat určité potraviny během přepravy, mohou být zejména s ohledem na zvláštní klimatické podmínky přísnější než ustanovení této dohody. Těchto ustanovení se bude používat pouze při mezinárodních přepravách mezi smluvními stranami, které uzavřely dvoustranné nebo mnohostranné dohody uvedené v tomto článku. Tyto dohody se zašlou generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, který je rozešle smluvním stranám této dohody, nezúčastněným na těchto dohodách.

Článek 8

Nedodržení ustanovení této dohody se nedotýká ani existence ani platnosti smluv uzavřených k provedení přepravy.

HLAVA IV

Závěrečná ustanovení

Článek 9

(1) Členské státy Evropské hospodářské komise a státy, přijaté do Komise s poradním hlasem podle odstavce 8 mandátu této komise se mohou stát smluvními stranami této dohody.

a) jejím podpisem,

b) ratifikací po jejím podpisu s výhradou její ratifikace, nebo

c) přístupem k ní.

(2) Státy oprávněné zúčastnit se některých prací Evropské hospodářské komise podle odstavce 11 mandátů této komise mohou se stát smluvními stranami této dohody tím, že k ní přistoupí poté, kdy vstoupí v platnost.

(3) Tato dohoda bude otevřena k podpisu do 31. května 1971 včetně. Po tomto datu bude otevřena pro přístup.

(4) Ratifikace nebo přístup se uskuteční uložením příslušné listiny u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Článek 10

(1) Každý stát může při podpisu této dohody bez výhrady ratifikace nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu nebo kdykoli později prohlásit v oznámení zaslaném generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že Dohody se nepoužívá při přepravách prováděných na všech jeho územích ležících mimo Evropu nebo na kterémkoli z nich. Jestliže oznámení bylo učiněno poté, kdy Dohoda vstoupila v platnost pro stát, který učinil oznámení, ztrácí Dohoda použitelnost při přepravách na území nebo územích uvedených v oznámení po uplynutí devadesáti dní ode dne , kdy generální tajemník obdržel toto oznámení.

(2) Každý stát, který učinil prohlášení podle odstavce 1 tohoto článku, může kdykoli později prohlásit oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že Dohody se bude používat při přepravách na území uvedeném v oznámení zaslaném podle odstavce 1 tohoto článku, a Dohody se začne používat při přepravách na uvedeném území po uplynutí stoosmdesáti dní ode dne, kdy generální tajemník obdržel toto oznámení. Nové smluvní strany přistupující k Dohodě ATP a používající ustanovení odstavce (1) tohoto článku nemohou uplatňovat připomínky k návrhům změn v souladu s postupem uvedeným v článku 10, odstavec (2).

Článek 11

(1) Tato dohoda vstoupí v platnost rok po tom, kdy pět ze států uvedených v odstavci 1 článku 9 podepsalo Dohodu bez výhrady ratifikace nebo uložilo své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

(2) Pro každý stát, který ratifikuje tuto dohodu nebo k ní přistoupí po tom, kdy ji pět států podepsalo bez výhrady ratifikace nebo uložilo své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí tato dohoda v platnost rok po uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

Článek 12

(1) Každá smluvní strana může vypovědět tuto dohodu oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

(2) Výpověď nabude účinnosti po uplynutí patnácti měsíců ode dne, kdy generální tajemník obdržel oznámení o výpovědi.

Článek 13

Tato dohoda pozbude platnosti, jestliže po jejím vstupu v platnost počet smluvních stran bude menší než pět, a to v průběhu jakéhokoli období dvanácti za sebou jdoucích měsíců.

Článek 14

(1) Každý stát může při podpisu této dohody bez výhrady ratifikace nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu nebo kdykoli později prohlásit v oznámení zaslaném generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že této dohody se bude používat na všech územích nebo na některém z území, která zastupuje v mezinárodních vztazích. Této dohody se bude používat na území nebo na územích uvedených v oznámení počínaje devadesátým dnem poté, kdy generální tajemník obdržel toto oznámení, a nevstoupila-li Dohoda do tohoto dne ještě v platnost, počínaje dnem, kdy vstoupila v platnost.

(2) Každý stát, který učinil prohlášení podle odstavce 1 tohoto článku, že této dohody se bude používat na území, které zastupuje v mezinárodních vztazích, může vypovědět tuto dohodu podle jejího článku 12, pokud se týká tohoto území.

Článek 15

(1) Každý spor mezi dvěma nebo několika smluvními stranami o výklad nebo použití této dohody se pokud možno bude řešit jednáním mezi nimi.

(2) Každý spor, který nebyl vyřešen jednáním, bude podroben arbitráži, jestliže o to požádá jedna ze smluvních stran zúčastněných ve sporu, a za tím účelem bude předložen jednomu nebo několika arbitrům vybraným dohodou mezi spornými stranami. Jestliže do tří měsíců ode dne žádosti o arbitráž strany zúčastněné ve sporu nedospěly k dohodě o výběru arbitra nebo arbitrů, může kterákoli z těchto smluvních stran požádat generálního tajemníka Organizace spojených národů o určení jediného arbitra, kterému se spor odevzdá k rozhodnutí.

(3) Rozhodnutí arbitra nebo arbitrů určených podle předcházejícího odstavce bude pro smluvní strany zúčastněné ve sporu závazné.

Článek 16

(1) Každý stát může při podpisu nebo ratifikaci této dohody nebo při přístupu k ní prohlásit, že se necítí vázán odstavci 2 a 3 článku 15 této dohody. Ostatní smluvní strany nebudou vázány těmito odstavci vůči smluvní straně, která učinila takovou výhradu.

(2) Každá smluvní strana, která učinila výhradu podle odstavce 1 tohoto článku, může kdykoli tuto výhradu odvolat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

(3) S výjimkou výhrady učiněné podle odstavce 1 tohoto článku nejsou přípustné žádné jiné výhrady k této dohodě.

Článek 17

(1) Po uplynutí tříleté platnosti této dohody může kterákoli smluvní strana požádat oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů o svolání konference za účelem revize této dohody. Generální tajemník vyrozumí o této žádosti všechny smluvní strany a svolá revizní konferenci, sdělí-li mu nejméně jedna třetina smluvních stran svůj souhlas s touto žádostí do 4 měsíců ode dne, kdy generální tajemník odeslal vyrozumění.

(2) Je-li svolána konference podle odstavce 1 tohoto článku, vyrozumí o tom generální tajemník všechny smluvní strany a vyzve je, aby do tří měsíců předložily návrhy, o jejichž projednání na konferenci žádají. Generální tajemník rozešle nejméně tři měsíce před zahájením konference všem smluvním stranám předběžný pořad jednání konference spolu s textem těchto návrhů.

(3) Generální tajemník pozve na každou konferenci svolanou podle tohoto článku všechny státy uvedené v odstavci 1 článku 9 této dohody, jakož i státy, které se staly smluvními stranami podle odstavce 2 uvedeného článku 9.

Článek 18

(1) Každá smluvní strana může navrhnout jednu nebo několik změn této dohody. Text každého pozměňovacího návrhu se zašle generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, který jej rozešle všem smluvním stranám a uvědomí o něm ostatní státy uvedené v odstavci 1 článku 9 této dohody. Generální tajemník může též navrhnout změny této Dohody nebo jejích příloh, které mu byly předloženy Pracovní skupinou pro přepravu zkazitelných potravin Výboru pro vnitrozemskou dopravu Evropské hospodářské komise.

(2) Během šestiměsíční lhůty ode dne, kdy generální tajemník rozeslal pozměňovací návrh, může každá smluvní strana sdělit generálnímu tajemníkovi,

a) že má námitky proti pozměňovacímu návrhu, nebo

b) že, i když zamýšlí návrh přijmout, nejsou v její zemi ještě splněny podmínky nezbytné pro jeho přijetí.

Každá změna této Dohody schválená podle ustanovení článku 18, odstavec (5) vstoupí v platnost podle článku 18, odstavec (6) šest měsíců od data, kdy byla schválena.

(3) Pokud smluvní strana, která zaslala sdělení uvedené v odstavci 2 písm. b) tohoto článku, neoznámí generálnímu tajemníkovi, že pozměňovací návrh přijímá, může během devíti měsíců po uplynutí šestiměsíční lhůty předepsané pro sdělení stanoviska předložit proti pozměňovacímu návrhu námitky.

(4) Byla-li proti pozměňovacímu návrhu podána námitka za podmínek stanovených v odstavci 2 a 3 tohoto článku, pokládá se pozměňovací návrh za nepřijatý a je neúčinný.

(5) Nebyla-li proti pozměňovacímu návrhu podána žádná námitka za podmínek stanovených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, pokládá se pozměňovací návrh za přijatý od níže uvedeného data:

a) jestliže žádná ze smluvních stran nezaslala sdělení uvedené v odstavci 2 písm. b) tohoto článku, po uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 2 tohoto článku;

b) jestliže nejméně jedna smluvní strana zaslala generálnímu tajemníkovi sdělení uvedené v odstavci 2 písm. b) tohoto článku, od dřívějšího z těchto dvou dat:

- data, kdy všechny smluvní strany, které takové sdělení zaslaly, oznámily generálnímu tajemníkovi, že pozměňovací návrh přijímají; tímto datem však je datum uplynutí šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 2 tohoto článku, jestliže všechna sdělení o přijetí pozměňovacího návrhu byla oznámena do uplynutí této lhůty;

- data uplynutí devítiměsíční lhůty uvedené v odstavci 3 tohoto článku.

(6) Každý pozměňovací návrh pokládaný za přijatý vstupuje v platnost za šest měsíců od data, od kterého se pokládá za přijatý.

(7) Generální tajemník vyrozumí co možná nejdříve všechny smluvní strany o tom, zda byla podána námitka proti pozměňovacímu návrhu podle odstavce 2 písm. a) tohoto článku nebo zda jedna nebo několik smluvních stran zaslaly sdělení podle odstavce 2 písm. b) tohoto článku. Jestliže jedna nebo několik smluvních stran zaslaly taková sdělení, vyrozumí generální tajemník všechny smluvní strany o tom, zda smluvní strana nebo strany, které takové sdělení zaslaly, podaly námitky proti pozměňovacímu návrhu nebo jej schválily.

(8) Nezávisle na způsobu projednávání pozměňovacích návrhů stanoveném v odstavci 1 až 6 tohoto článku, mohou být přílohy a dodatky k této dohodě změněny jen dohodou mezi příslušnými orgány státní správy všech smluvních stran. Jestliže orgán státní správy smluvní strany prohlásí, že podle jejího právního řádu jeho souhlas závisí na tom, obdrží-li zvláštní pověření, nebo na souhlasu zákonodárného orgánu, nebude se souhlas této smluvní strany ke změně přílohy pokládat za daný, dokud tato smluvní strana neoznámí generálnímu tajemníkovi, že obdržela potřebné pověření nebo souhlas. V dohodě mezi příslušnými orgány státní správy může být stanoveno, že v přechodném období dosavadní přílohy zůstávají zcela nebo částečně v platnosti současně s novými přílohami. Generální tajemník určí datum, kterým vstoupí v platnost nová znění příloh vyplývající z těchto změn.

Článek 19

Kromě oznámení uvedených v článcích 17 a 18 této dohody vyrozumívá generální tajemník Organizace spojených národů státy uvedené v odstavci 1 článku 9 této dohody, jakož i státy, které se staly smluvními stranami podle odstavce 2 článku 9 této dohody:

a) o podpisech, ratifikacích a přístupech podle článku 9;

b) o datech, kdy tato dohoda vstoupí v platnost podle článku 11;

c) o výpovědích podle článku 12;

d) o pozbytí platnosti této dohody podle článku 13;

e) o oznámeních, která obdržel podle článků 10 a 14;

f) o prohlášeních a oznámeních, která obdržel podle odstavců 1 a 2 článku 16;

g) o vstupu v platnost každého opravného doplňku podle článku 18.

Článek 20

Po 31. květnu 1971 bude originál Dohody uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který rozešle ověřené shodné opisy všem státům uvedeným v odstavcích 1 a 2 článku 9 této dohody.

Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zmocnění, podepsali tuto dohodu.

Dáno v Ženevě prvého září tisíc devět set sedmdesát v jediném výtisku v anglickém, francouzském a ruském jazyku, přičemž všechna tři znění mají stejnou platnost.

Příloha 1

DEFINICE A NORMY SPECIALIZOVANÝCH PROSTŘEDKŮ1/ PRO PŘEPRAVU ZKAZITELNÝCH POTRAVIN

1. Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek

Dopravní nebo přepravní prostředek, jehož skříň2/ je sestavena z tepelně izolovaných stěn včetně dveří, podlahy a střechy, umožňujících zamezení výměny tepla mezi vnitřním a vnějším povrchem skříně tak, aby podle celkového součinitele prostupu tepla (součinitel “k“) mohl být dopravní nebo přepravní prostředek zařazen do jedné z níže uvedených dvou kategorií:

IN = Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek s normální izolací - charakterizovaný součinitelem “k“ nejvýše 0,7 W/m2 .K

IR = Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací - charakterizovaný součinitelem “k“ nejvýše 0,4 W/m2 .K

- charakterizovaný bočními stěnami o tloušťce nejméně 45 mm pro dopravní nebo přepravní prostředek o šířce větší než 2,5 m.

Splnění této druhé podmínky se však nevyžaduje u dopravních a přepravních prostředků zkonstruovaných před datem vstupu této změny v platnost3/ a vyrobených před tímto datem nebo v průběhu tří let následujících po tomto datu.

Definice součinitele “k“ a popis metody používané k jeho měření jsou uvedeny v dodatku 2 k této příloze.

2. Chlazený dopravní nebo přepravní prostředek

Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek, který při použití zdroje chladu (přírodní led s přidáváním nebo bez přidávání soli; eutektické desky; suchý led

- na úrovni nejvýše + 7 °C ve třídě A,

- na úrovni nejvýše - 10 °C ve třídě B,

- na úrovni nejvýše - 20 °C ve třídě C a

- na úrovni nejvýše 0 °C ve třídě D

prostřednictvím odpovídajících chladicích látek (chladiv) a příslušných zařízení. Tento dopravní nebo přepravní prostředek musí mít jednu nebo několik komor, nádob nebo nádrží pro chladící látku, které

- musí být konstruovány tak, aby je bylo možno plnit nebo doplňovat zvenčí,

- musí mít objem odpovídající ustanovením odstavce 34 dodatku 2 k příloze 1.

Součinitel “k“ dopravních nebo přepravních prostředků tříd B a C nesmí převyšovat 0,4 W/m2.K.

3. Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek

Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek se strojním chladicím zařízením vlastním nebo společným pro několik přepravních prostředků (mechanické kompresorové soustrojí, “absorpční“ zařízení atd.), snížit vnitřní teplotu prázdné skříně a trvale ji pak které umožňuje při průměrné vnější, teplotě + 30 °C udržet takto:

Pro třídy A, B a C na libovolně zvolené, prakticky stálé úrovni teploty ti v mezích stanovených pro tři třídy:

Třída A - Dopravní nebo přepravní prostředek se strojním chladicím zařízením umožňujícím volit ti v mezích + 12 °C až 0 °C včetně;

Třída B - Dopravní nebo přepravní prostředek se strojním chladicím zařízením umožňujícím volit ti v mezích + 12 °C až - 10 °C včetně;

Třída C - Dopravní nebo přepravní prostředek se strojním chladicím zařízením umožňujícím volit ti v mezích + 12 °C až - 20 °C včetně.

Pro třídy D, E a F na určité, prakticky stálé úrovni teploty ti do mezních velikostí stanovených pro tři třídy :

Třída D - Dopravní nebo přepravní prostředek se strojním chladících zařízením umožňujícím, aby teplota ti byla 0 °C nebo nižší

Třída E - Dopravní nebo přepravní prostředek se strojním chladícím zařízením umožňujícím, aby teplota ti byla - 10 °C nebo nižší.

Třída F - Dopravní nebo přepravní prostředek se strojním chladícím zařízením umožňujícím, aby teplota ti byla -20 °C nebo nižší.

Součinitel “k“ dopravních nebo přepravních prostředků tříd B, C, E a F musí být v každém případě roven nebo nižší než 0,4 W/m2.K.

4. Vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek

Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek vybavený vytápěcím zařízením umožňujícím zvýšit teplotu uvnitř prázdné skříně a pak ji udržet bez dodatečného přívodu tepla po dobu nejméně 12 hodin na prakticky stálé úrovni nejméně + 12 °C při následující průměrné vnější teplotě skříně pro dvě třídy:

Třída A - Vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek při průměrné vnější teplotě - 10 °C;

Třída B - Vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek při průměrné vnější teplotě - 20 °C.

Součinitel “k“ dopravních nebo přepravních prostředků třídy B musí být v každém případě roven nebo nižší než 0,40 W/m2.K.

5. Přechodná ustanovení

Během tříletého období počínaje dnem, kdy tato Dohoda vstoupila v platnost podle ustanovení odstavce 1 jejího článku 11, může být celkový součinitel prostupu tepla (součinitel “k“) dopravních nebo přepravních prostředků, které byly již v této době v provozu, nejvýše

- 0,90 W/m2.K pro izotermické dopravní nebo přepravní prostředky kategorie IN, chlazené dopravní nebo přepravní prostředky třídy A, všechny chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředky a pro vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředky třídy A; a

- 0,60 W/m2.K pro chlazené dopravní nebo přepravní prostředky tříd B a C a pro vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředky třídy B.

Kromě toho po uplynutí tříletého období uvedeného v prvém odstavci tohoto bodu až do okamžiku vyřazení dopravního nebo přepravního prostředky z provozu součinitel “k“ jmenovaných chladicích a mrazicích dopravních nebo přepravních prostředků tříd B, C, E a F může být nejvýše 0,70 W/m2.K.

Tato přechodná ustanovení však nebrání používání přísnějších předpisů stanovených v některých státech pro dopravní nebo přepravní prostředky registrované na jejich vlastním území.

Příloha 1, dodatek 1

USTANOVENÍ 0 KONTROLE IZOTERMICKÝCH, CHLAZENÝCH, CHLADÍCÍCH A MRAZÍCÍCH A VYHŘÍVACÍCH DOPRAVNÍCH NEBO PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ Z HLEDISKA JEJICH SOULADU S NORMAMI PŘEDEPSANÝMI V TÉTO PŘÍLOZE

1. Kontroly souladu s požadavky předepsanými v této příloze musí být prováděny:

a) před uvedením dopravního nebo přepravního prostředku do provozu,

b) periodicky, nejméně jednou za šest let,

c) kdykoliv o to požádá příslušný orgán státní správy.

Kromě případů uvedených v bodech 29 a 49 dodatku 2 k této příloze se kontroly, zda dopravní a přepravní prostředky vyhovují normám předepsaným v této příloze, provádějí ve zkušebních stanicích určených nebo schválených příslušným orgánem státní správy země, v níž je dopravní nebo přepravní prostředek registrován nebo evidován, pokud kontrola dopravního nebo přepravního prostředku samého nebo jeho prototypu uvedená výše pod bodem a) nebyla již provedena zkušební stanicí určenou nebo schválenou příslušným orgánem státní správy země, ve které byl tento prostředek vyroben.

2.

a) Schvalování nových dopravních a přepravních prostředků určitého typu sériově vyráběných je možno provádět na základě zkoušky vzorku téhož typu. Pokud vzorek podrobený této zkoušce vyhovuje podmínkám stanovených pro danou kategorii, považuje se protokol o zkoušce za doklad o schválení daného typu. Doba platnosti tohoto dokladu končí uplynutím šestiletého období.

b) Příslušný orgán učiní opatření k zajištění kontroly, zda výroba dalších dopravních a přepravních prostředků odpovídá schválenému typu.K tomu účelu je možno provádět kontroly zkouškou vzorků dopravních nebo přepravních prostředků vybraných namátkově z dané výrobní série.

c) Dopravní nebo přepravní prostředek se považuje za dopravní nebo přepravní prostředek stejného typu jako vzorek podrobený zkoušce pouze v tom případě, vyhovuje-li těmto minimálním podmínkám:

i) Jedná-li se o izotermické dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem může být izotermický, chlazený, chladící a mrazicí nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek,

- konstrukce je obdobná, a zejména izolační materiál i způsob izolace jsou stejné;

- tloušťka izolačního materiálu není menší než tloušťka izolačního materiálu dopravního nebo přepravního prostředku sloužícího za zkušební vzorek;

- vnitřní zařízení jsou stejná nebo jednodušší;

- počet dveří a počet příklopů a ostatních otvorů musí být stejný nebo nižší; a

- plocha vnitřního povrchu skříně se neliší o více než o ± 20 %;

ii) Jedná-li se o chlazené dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem musí být chlazený dopravní nebo přepravní prostředek,

- podmínky uvedené v podbodu i) shora musí být dodrženy;

- vnitřní větrací zařízení musí být obdobné;

- zdroj chladu musí být stejný;

- zásoba chladu na jednotku vnitřního povrchu musí být větší nebo stejná;

iii) Jedná-li se o chladicí a mrazicí dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem musí být bud

a) chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek,

- podmínky uvedené v podbodu i) shora musí být splněny; a

- výkon strojního chladicího zařízení na jednotku vnitřního povrchu musí být za stejných teplotních podmínek větší nebo stejný;

nebo

b) isolovaný dopravní nebo přepravní prostředek, který je určen pro pozdější zamontování strojní chladicí jednotky a který je zkompletován ve všech detailech, s vymontovanou strojní chladicí jednotkou, ale s otvorem pro ni vyplněným během měření koeficientu prostupu tepla “k“ uzavíracími panely stejné tloušťky stěny a stejného typu izolace, jaká je na přední stěně. V tomto případě:

- podmínky uvedené v podbodu i) shora musí být splněny;

- výkon strojní chladicí jednotky montované do izolovaného zkušebního vzorku musí splňovat ustanovení přílohy l, dodatku 2, odstavce 41.

iv) Jedná-li se o vyhřívací dopravní a přepravní prostředky, přičemž zkušebním vzorkem může být izotermický nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek,

- podmínky uvedené v podbodu “i“ shora jsou dodrženy;

- zdroj tepla je stejný; a

- výkon vytápěcího zařízení na jednotku vnitřního povrchu je větší nebo stejný.

d) Přesáhne-li během tříletého období série dopravních prostředků 100 kusů, musí příslušný orgán stanovit, jaká část z těchto dopravních nebo přepravních prostředků se musí podrobit zkouškám.

3. Metody a postupy, které je třeba použít při kontrole, zda dopravní a přepravní prostředky vyhovují normám předepsaným v této příloze, jsou uvedeny v dodatku 2 k této příloze.

4. Osvědčení o tom, že dopravní nebo přepravní prostředky vyhovují normám předepsaným v této příloze, vydává příslušný orgán na formuláři, který odpovídá vzoru uvedenému v dodatku 3 k této příloze.

V případě, že dopravní nebo přepravní prostředek je převeden do jiné země, která je smluvní stranou dohody ATP, musí být vybaven dále uvedenými doklady, na jejichž základě příslušný orgán země, ve které má být tento prostředek registrován nebo hlášen, vydá osvědčení ATP:

a) v každém případě protokolem o zkoušce, a to dopravního nebo přepravního prostředku samotného nebo v případě seriové výroby zkušebního vzorku;

b) v každém případě osvědčením ATP vydaným příslušným orgánem země výroby nebo v případě převedení dopravního nebo přepravního prostředku z provozu příslušným orgánem země jeho registrace. Takové osvědčení bude považováno za prozatímní osvědčení s platností v nezbytném případě tři měsíce;

c) v případě seriově vyrobeného dopravního nebo přepravního prostředku osvědčením technické specifikace obsahujícím tytéž technické údaje, které jsou předepsány pro obsah protokolu o zkoušce tohoto prostředku.

V případě dopravního nebo přepravního prostředku převedeného potom, co již byl používán, může být tento prostředek podroben vizuální kontrole za účelem potvrzení jeho identity před vydáním osvědčení o shodnosti příslušným orgánem země, ve které má být registrován nebo hlášen. Osvědčení nebo jeho ověřená fotokopie musí být uložena během přepravy v dopravním nebo přepravním prostředku a předložena kdykoli o to požádají kontrolní orgány. Pokud však je certifikační štítek uvedený v dodatku 3 k této příloze upevněn na dopravním nebo přepravním prostředku, musí být tento štítek uznáván za rovnocenný osvědčení ATP. Tento certifikační štítek musí být sejmut, jakmile dopravní nebo přepravní prostředek přestane splňovat požadavky uvedené v této příloze. Může-li být dopravní nebo přepravní prostředek označen jako náležející do některé kategorie nebo třídy pouze podle přechodných ustanovení uvedených v odstavci 5 této přílohy 1, omezí se lhůta platnosti osvědčení vydaného pro tento dopravní nebo přepravní prostředek na dobu stanovenou v přechodných ustanoveních.

5. Na dopravních a přepravních prostředcích se umístí rozlišovací značky a údaje podle ustanovení dodatku 4 k této příloze. Musí však být odstraněny, jakmile dopravní nebo přepravní prostředek přestane odpovídat normám uvedeným v této příloze.

S. Izotermické skříně “izotermických“, “chlazených“, “chladicích a mrazicích“ nebo “vyhřívacích“ dopravních prostředků a jejich tepelná zařízení musí výrobce opatřit trvalým identifikačním štítkem, na němž musí být uvedeny alespoň tyto údaje:

Stát výrobce nebo mezinárodní poznávací značka;

Jméno nebo firma výrobce;

Typ (číslice a/nebo písmena);

Sériové číslo;

Měsíc a rok výroby.

Příloha 1, dodatek 2

METODY A POSTUPY MĚŘENÍ A KONTROLY IZOLAČNÍCH VLASTNOSTÍ A ÚČINNOSTI CHLADICÍCH NEBO VYTÁPĚCÍCH ZAŘÍZENÍ SPECIALIZOVANÝCH DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ URČENÝCH K PŘEPRAVĚ ZKAZITELNÝCH POTRAVIN

A. DEFINICE A OBECNÁ USTANOVENÍ

1. Součinitel “k“: Celkový součinitel prostupu tepla (součinitel “k“), charakterizující izotermické vlastnosti dopravních nebo přepravních prostředků, je definován tímto vztahem:

kde W je tepelný příkon potřebný při setrvalém teplotním režimu uvnitř skříně, jejíž střední povrch je roven S, pro udržení absolutního rozdílu δQ mezi střední vnitřní teplotou Qi, a střední vnější teplotou Qe, jestliže je střední vnější teplota Qe stálá.

2. Střední povrch skříně “S“ je geometrický průměr vnitřního povrchu Si a vnějšího povrchu Se skříně:

Velikost obou povrchů Si a Se se určuje s přihlédnutím k zvláštnostem konstrukce skříně nebo k nerovnostem povrchu, jako je např. zaoblení, podběhy atd. a tyto zvláštnosti nebo nerovnosti se zaznamenávají do příslušné rubriky dále uvedeného zkušebního protokolu; jestliže však má skříň povrch z vlnitého plechu, hledaný povrch se určí jako rovinný průmět tohoto povrchu, nikoli tedy jako povrch rozvinutý do roviny.

3. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnitřní teplota skříně (Qi) jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 10 cm od stěn v těchto místech:

a) v osmi vnitřních rozích skříně,

b) ve středech čtyř vnitřních ploch skříně s největším plošným obsahem.

Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.

4. Má-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, určí se střední vnější teplota skříně (Qe) jako aritmetický průměr teplot naměřených ve vzdálenosti 10 cm od stěn v těchto 12 místech:

a) v osmi vnějších rozích skříně,

b) ve středech čtyř vnějších ploch skříně s největším plošným obsahem.

Nemá-li skříň tvar rovnoběžnostěnu, je třeba 12 míst měření určit co nejúčelněji podle tvaru skříně.

5. Střední teplota stěn skříně je aritmetický průměr střední vnější teploty skříně a střední vnitřní teploty skříně

6. Střední vnější a střední vnitřní teploty skříně měřené po nepřetržitou dobu nejméně 12 hodin nesmějí kolísat o více než ± 0,3 °C a tyto teploty nesmějí kolísat o více než ± 1,0 °C během předcházejících 6 hodin.

Rozdíl mezi výkonem naměřeným za dvě zkušební doby trvající nejméně 3 hodiny před začátkem a nejméně 3 hodiny po skončení zmíněné nepřetržité doby, a oddělené nejméně 6 hodinami, nesmí být větší než 3 %.

Střední hodnoty teplot a tepelného výkonu po dobu nejméně 6 hodin nepřetržité zkušební doby se použijí pro výpočet koeficientu prostupu tepla “k“.

Střední vnitřní a vnější teploty na začátku a na konci výpočetní doby trvající nejméně 6 hodin nesmějí kolísat o více než 0,2 °C.

B. IZOLAČNÍ VLASTNOSTI DOPRAVNÝCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ

Metody zjišťování součinitele “k“

a) Dopravní a přepravní prostředky, mimo cisterny určené k přepravě kapalných potravin

7. Izolační vlastnosti se zjišťují za setrvalého; teplotního režimu metodou vnitřního chlazení nebo metodou vnitřního ohřevu. V obou těchto případech se prázdný dopravní nebo přepravní prostředek umísťuje do izotermické komory.

8. Nezávisle na zvolené metodě se musí v izotermické komoře během všech zkoušek udržovat rovnoměrná a stálá teplota s tolerancí nejvýše + 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi teplotou uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku a teplotou v izotermické komoře byl 25 ± 2 °C, přičemž střední teplota stěn skříní se musí udržovat + 20 ± 0,5 °C.

Po dobu jednoho roku po vstupu této změny v platnost 1/ pověřené zkušební stanice mohou korigovat výpočet naměřené hodnoty koeficientu prostupu tepla “k“ a uvažovat střední teplotu stěn skříně + 20 °C.

9. Při zjišťování celkového součinitele prostupu tepla (součinitele “k“) metodou vnitřního chlazení se musí rosný bod v prostoru izotermické komory udržovat na úrovni + 25 ± 2 °C. Vzduch ve zkušební komoře v průběhu zkoušky ať již metodou vnitřního chlazení, nebo metodou vnitřního ohřevu, musí nepřetržitě proudit tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 m/s.

10. Při použití zkušební metody vnitřního chlazení se uvnitř skříně umístí jeden nebo několik výměníků tepla. Povrch těchto výměníků musí být takový, aby při průchodu plynu o teplotě ne nižší než 0 °C2/ střední vnitřní teplota skříně po dosažení setrvalého teplotního režimu zůstala nižší než + 10 °C. Při použití zkušební metody vnitřního oblevu se užívají elektrické ohřívače (elektrické odpory atd.).

Výměníky tepla nebo elektrické ohřívače se vybaví vzduchovým dmychadlem dodávajícím množství vzduchu zabezpečující, aby největší rozdíl mezi teplotami na libovolných dvou ze 12 míst uvedených výše v bodě 3 tohoto dodatku nebyl po dosažení setrvalého teplotního režimu větší než 3 °C.

11. Přístroje na měření teploty chráněné před přímým sáláním se umísťují vně a uvnitř skříně na místech vyjmenovaných v bodech 3 a 4 tohoto dodatku.

12. Uvedou se v činnost zařízení na výrobu a rozvod chladu nebo tepla a pro měření tepelného výkonu a termického ekvivalentu větrací zařízení přivádějící do pohybu vzduch. Ztráty v elektrických vodičích mezi měřícím zařízením tepelného příkonu a zkoušenou skříní musí být zjištěny měřením nebo výpočtem a odečteny od celkového naměřeného tepelného příkonu.

13. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl teplotami nejchladnějšího a nejteplejšího místa na vnějším povrchu skříně větší než 2 °C.

14. Střední vnější teplota skříně se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.

15. Doba zkoušky se musí prodloužit tak, aby se ověřování vlastností dělo za setrvalého teplotního režimu (viz odstavec 6 tohoto dodatku). Nezjišťují-li se a neregistrují-li se hodnoty automaticky, je třeba dobu zkoušky prodloužit o dalších osm hodin, aby se prověřila setrvalost teplotního režimu a aby mohla být provedena závěrečná definitivní měření.

b) Cisterny určené pro přepravy kapalných potravin

16. Níže popsaná metoda se týká výhradně dopravních a přepravních prostředků - cisteren s jednou nebo několika komorami, určených pouze pro přepravy kapalných potravin, například mléka. Každá komora těchto cisteren musí mít nejméně jedno plnící a jedno výpustné hrdlo. Má-li cisterna několik komor, musí být jedna od druhé oddělena neizolovanými vertikálními dělícími přepážkami (příčkami).

17. Kontrola izolačních vlastností se provádí při setrvalém teplotním režimu metodou vnitřního ohřevu prázdné cisterny umístěné v izotermické komoře.

18. V průběhu zkoušky se musí rovnoměrná a stálá střední teplota izotermické komory ustálit a udržovat s tolerancí + 0,5 °C na takové úrovni, aby rozdíl mezi vnitřní teplotou skříně a teplotou v izotermické komoře byl nejvýše 25 ± 2 °C s průměrnou teplotou stěn skříně udržovanou na hodnotě + 20 ± 0,5 °C.

Po dobu jednoho roku po vstupu této změny v platnost*/ pověřené zkušební stanice mohou korigovat výpočet naměřené hodnoty koeficientu prostupu tepla “k“ a uvažovat střední teplotu stěn skříně + 20 °C.

19. Vzduch v komoře se neustále udržuje v pohybu tak, aby jeho rychlost ve vzdálenosti 10 cm od stěn byla 1 až 2 m/s.

20. Uvnitř cisterny se umísťuje výměník tepla, Má-li cisterna několik komor, umístí se výměník tepla v každé z nich. Tyto tepelné výměníky mají elektrické odpory a ventilátor, jehož výkon postačuje k tomu, aby rozdíl mezi maximální a minimální teplotou uvnitř každé komory po dosažení setrvalého teplotního režimu nebyl větší než 3 °C.

Má-li cisterna několik komor, nesmí se střední teplota nejchladnější komory lišit od střední teploty nejteplejší komory o více než 2 °C, přičemž se teploty měří tak, jak je stanoveno v bodě 21 tohoto dodatku.

21. Přístroje na měření teplot, chráněné před přímým sáláním, se umísťují uvnitř a vně cisterny ve vzdálenosti 10 cm od stěny takto:

a) Není-li cisterna rozdělena na komory, měří se teplota alespoň v těchto 12 místech:

- na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů, jednoho horizontálního a druhého vertikálního, v blízkosti každého z obou den;

- na 4 koncích dvou na sebe kolmých průměrů skloněných pod úhlem 45° k horizontále v příčné rovině cisterny.

b) Je-li cisterna rozdělena na několik komor, měří se teplota v těchto místech:

- u obou krajních komor alespoň na koncích horizontálního průměru v blízkosti dna a na koncích vertikálního průměru v blízkosti přepážky; a

- u každé z ostatních komor alespoň na koncích průměru skloněného pod úhlem 45° k horizontále v blízkosti jedné z přepážek a na koncích průměru kolmého ke předchozímu v blízkosti druhé přepážky.

Střední vnitřní teplotou a střední vnější teplotou cisterny je aritmetický průměr všech hodnot naměřených uvnitř cisterny a všech hodnot naměřených vně cisterny. V cisternách s několika komorami je střední vnitřní teplotou každé komory aritmetický průměr hodnot naměřených v této komoře, přičemž počet těchto naměřených hodnot nesmí být menší než čtyři.

22. Uvedou se v činnost zařízení na ohřívání a proudění vzduchu, pro měření tepelného výkonu a tepelného ekvivalentu větracího zařízení uvádějícího vzduch do pohybu.

23. Po dosažení setrvalého teplotního režimu nesmí být maximální rozdíl mezi teplotami nejteplejšího a nejchladnějšího místa na vnějším povrchu cisterny větší než 2 °C.

24. Střední vnější teplota a střední vnitřní teplota se musí zjišťovat nejméně čtyřikrát za hodinu.

25. Doba zkoušky se musí prodloužit tak, aby se ověřování vlastností dělo za setrvalého teplotního režimu (viz odstavec 6 tohoto dodatku). Nezjišťují-li se a neregistrují-li se hodnoty automaticky, je třeba dobu zkoušky prodloužit o dalších osm hodin, aby se prověřila setrvalost teplotního režimu a aby mohla být provedena závěrečná definitivní měření.

c) Ustanovení platná pro všechny typy izotermických dopravních a přepravních prostředků

i) Kontrola součinitele “k“

26. Není-li cílem zkoušek určení součinitele “k“, nýbrž pouze kontrola, není-li tento součinitel pod určitou hranicí, mohou být zkoušky prováděné podle bodu 7 až 25 tohoto dodatku ukončeny, jakmile se provedenými měřeními prokáže, že součinitel “k“ odpovídá stanoveným podmínkám.

ii) Přesnost měření součinitele “k“

27. Zkušební stanice musí být vybaveny nezbytným zařízením a přístroji, které zaručí určení součinitele “k“ s maximální chybou měření ± 10 % při použití metody vnitřního chlazení a ± 5 % při použití metody vnitřního ohřevu.

iii) Protokoly o zkouškách

28. O každé zkoušce dopravního nebo přepravního prostředku se sepíše protokol sestávající z

- části 1 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 1 A nebo 1 B; a

- části 2 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 2 A nebo 2 B.

Kontrola izolačních vlastností dopravních a přepravních prostředků v provozu

29. Pro kontrolu izolačních vlastností každého dopravního nebo přepravního prostředku, který je v provozu, uvedenou v bodě 1 písm. b) a c) dodatku 1 k této příloze, mohou příslušné orgány:

- buď se rozhodnout pro metody popsané v bodech 7 až 27 tohoto dodatku,

- nebo jmenovat experty, aby posoudili, zda daný dopravní nebo přepravní prostředek může zůstat v té nebo oné kategorii izotermických dopravních nebo přepravních prostředků. Tito experti musí posoudit následující skutečnosti a své závěry učinit na základě těchto kontrol:

a) Celková kontrola dopravního nebo přepravního prostředku

Tato kontrola se provede formou prohlídky dopravního nebo přepravního prostředku podle tohoto pořadí umožňující zjistit:

i) celkové konstrukční řešení izolujícího pláště,

ii) způsob provedení izolace,

iii) druh a stav stěn,

iv) stav opotřebení izotermické skříně,

v) tloušťku stěn

a sepsat všechny připomínky týkající se izolačních vlastností dopravního nebo přepravního prostředku. Pro tento účel mohou experti požadovat demontáž jednotlivých dílů z dopravního nebo přepravního prostředku a předložení všech dokladů nezbytných pro jeho kontrolu (schemata, protokoly o zkouškách, popisy, účty atd.).

b) Kontrola těsnosti skříně (nevztahuje se na cisternové dopravní a přepravní prostředky)

Vizuální kontrolu provede osoba, která vstoupí do dopravního nebo přepravního prostředku umístěného na jasně osvětlené ploše. Lze použít libovolnou metodu, která poskytne přesnější výsledky.

c) Výsledky

i) Lze-li závěry týkající se celkového stavu skříně pokládat za uspokojivé, může dopravní nebo přepravní prostředek zůstat v provozu jako izotermický dopravní nebo přepravní prostředek své původní kategorie v dalším období avšak ne delším tří let. Nejsou-li závěry experta nebo expertů uspokojivé, dopravní nebo přepravní prostředek může zůstat v provozu, ale jedině za podmínky, že úspěšně obstojí při zkouškách ve zkušební stanici podle bodů 7 až 27 tohoto dodatku; v tomto případě může zůstat v provozu v dalším šestiletém období.

ii) Jedná-li se o dopravní nebo přepravní prostředky určitého typu sériově vyráběné, splňující podmínky bodu 2 dodatku 1 k této příloze a patřící témuž vlastníku (provozovateli), je možno kromě kontroly každého dopravního nebo přepravního prostředku provést měření součinitele “k“ nejméně u jednoho procenta těchto dopravních nebo přepravních prostředků podle bodů 7 až 27 tohoto dodatku. Jsou-li výsledky této kontroly a měření vyhovující, mohou všechny tyto dopravní nebo přepravní prostředky zůstat v provozu jako izotermické dopravní nebo přepravní prostředky své původní kategorie v dalším šestiletém období

d) Protokol o zkoušce

O každé zkoušce dopravního nebo přepravního prostředku sepíše expert protokol sestávající z

- části 1 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 1 A; a

- části 2 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 3.

Přechodná ustanovení pro nové dopravní a přepravní prostředky

30. Po dobu čtyř let ode dne vstupu této Dohody v platnost podle ustanovení odstavce 1 článku 11, není-li možno vzhledem k nedostatečnému počtu zkušebních stanic měřit součinitel “k“ dopravních nebo přepravních prostředků metodami popsanými v odstavcích 7 až 27 tohoto dodatku, lze provádět ověření, zda nové izotermické dopravní nebo přepravní prostředky odpovídají normám předepsaným touto přílohou, podle ustanovení odstavce 29 a kromě toho posoudit izolační vlastnosti z tohoto hlediska:

Izolační materiál hlavních částí dopravního nebo přepravního prostředku (boční stěny, podlaha, střecha, otvory, dveře atd.) musí mít přibližně jednotnou tloušťku, přesahující v metrech číselnou hodnotu, kterou dostaneme dělením součinitele tepelné vodivosti tohoto materiálu ve vlhkém prostředí součinitelem “k“ předepsaným pro tu kategorii, do níž má být daný dopravní nebo přepravní prostředek zařazen.

C. ÚČINNOST TEPELNÉHO ZAŘÍZENÍ DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDKŮ

Zkušební metody pro určení účinnosti tepelného zařízení dopravních a přepravních prostředků

31. Účinnost tepelného zařízení dopravních a přepravních prostředků se určuje metodami popsanými v odstavcích 32 až 47 tohoto dodatku.

Chlazené dopravní a přepravní prostředky

32. Prázdný dopravní nebo přepravní prostředek se umístí do izotermické komory, v níž je třeba udržovat rovnoměrnou a stálou střední teplotu + 30 °C s výkyvem ± 0,5 °C. Vzduch v komoře musí být vlhký, přičemž rosný bod je stanoven na + 25 °C s odchylkou ± 2 °C; vzduch se uvádí do pohybu, jak je popsáno výše v bodě 9 tohoto dodatku.

33. Přístroje na měření teploty, chráněné před přímým sáláním, se umístí uvnitř a vně skříně tak, jak je uvedeno v bodech 3 a 4 tohoto dodatku.

34. a) Do dopravního nebo přepravního prostředku, s výjimkou dopravních a přepravních prostředků s nesnímatelnými eutektickými deskami a dopravních a přepravních prostředků chlazených zkapalněným plynem, se uloží maximální množství chladící látky předepsané výrobním podnikem, nebo které tam může být normálně uloženo, je-li střední vnitřní teplota skříně rovna střední vnější teplotě skříně (+ 30 °C). Dveře příklopy a ostatní otvory se zakryjí a zařízení k vnitřnímu větrání dopravního nebo přepravního prostředku, pokud je, se zapne na maximální výkon. Kromě toho se v nových dopravních nebo přepravních prostředcích uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků. Během zkoušky není přípustné žádné dodatečné vkládání chladicí látky.

b) Zkouška dopravních a přepravních prostředků s nesnímatelnými eutektickými deskami musí zahrnovat předběžnou fázi zmrazování eutektického roztoku.

Za tím účelem, jakmile střední vnitřní teplota skříně i teplota desek dosáhnou střední vnější teploty (+ 30 °C), uzavřou se dveře i ostatní otvory a uvede se v činnosti zařízení pro vychlazování desek na dobu následujících 18 hodin. Pracuje-li zařízení pro vychlazování desek v automatických cyklech, prodlužuje se celkový zkušební provoz tohoto zařízení na 24 hodin. U nových dopravních a přepravních prostředků se po zastavení vychlazovacího zařízení uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků. Během zkoušky není přípustné znovuzmrazení roztoku.

c) U dopravních a přepravních prostředků vybavených systémem chlazení zkapalněným plynem je nutno dodržet tento zkušební postup: jakmile střední vnitřní teplota skříně dosáhne hodnoty střední vnější teploty (+ 30 °C), naplní se nádrže určené pro zkapalněný plyn do úrovně předepsané výrobcem.

Potom se dveře, příklopy a ostatní otvory zakryjí jako v podmínkách normálního provozu a zařízení k vnitřnímu větrání dopravního nebo přepravního prostředku, pokud je, se zapne na maximální výkon. Termostat se seřídí na teplotu, která je nejvýše o 2 °C nižší než mezní teplota stanovená pro danou třídu dopravních nebo přepravních prostředků.

Potom se začne s ochlazováním skříně se současným doplňováním spotřebovaného zkapalněného plynu. Tento proces probíhá po dobu, která je rovna kratšímu z těchto dvou časových úseků:

- buď době mezi začátkem ochlazování a okamžikem, kdy bylo poprvé dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků,

- nebo době tří hodin od počátku ochlazování.

V dalším průběhu zkoušky se uvedené nádrže už nedoplňují.

U nových dopravních a přepravních prostředků se po dosažení teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků uvede uvnitř skříně v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu.

35. Střední vnější teplotu, jakož i střední vnitřní teplotu skříně, je třeba měřit nejméně každých 30 minut.

36. Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy střední vnitřní teplota skříně dosáhla dolní meze předepsané pro třídu,do níž má dopravní nebo přepravní prostředek náležet (A = + 7 °C; B = - 10 °C; C = - 20 °C; D = 0 °C), u dopravních a přepravních prostředků s nesnímatelnými eutektickými deskami od okamžiku vypnutí vychlazovacího zařízení.

Výsledek zkoušky se považuje za uspokojivý, jestliže střední vnitřní teplota nepřesáhne v průběhu těchto 12 hodin uvedenou dolní mez.

Chladicí a mrazící dopravní a přepravní prostředky

37. Zkouška se provádí za podmínek uvedených v odstavcích 32 a 33 tohoto dodatku.

38. Jakmile střední vnitřní teplota skříně dosáhne vnější teploty (+ 30 °C), dveře, příklopy a ostatní otvory se uzavřou a chladicí zařízení včetně vnitřní ventilace (pokud je) se uvede v činnost s maximálním výkonem. Kromě toho se u nových dopravních a přepravních prostředků uvede ve skříni v činnost vytápěcí zařízení o topném výkonu rovnajícím se 35 % tepla prostupujícího stěnami v podmínkách setrvalého teplotního režimu, a to když je dosaženo teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků.

39. Střední vnější teplotu a střední vnitřní teplotu skříně je třeba měřit nejméně každých 30 minut.

40. Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy střední vnitřní teplota skříně dosáhla:

- buď spodní meze stanovené pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků, jedná-li se o třídy A, B nebo C (A = 0 °C; B = - 10 °C; C = - 20 °C);

- nebo nejméně horní meze stanovené pro danou třídu, jedná-li se o třídy D, E nebo F (D = O °C; E = -10 °C; F = -20 °C).

Výsledek zkoušky se pokládá za uspokojivý, jestliže je chladicí zařízení schopno udržet předepsané teplotní podmínky po dobu těchto 12 hodin, přičemž se intervaly automatického odtávání chladicí jednotky neberou v úvahu.

41. Jestliže chladicí zařízení s veškerým svým vybavením prošlo samostatnou zkouškou pro určení svého užitečného chladicího výkonu za předepsané teploty a bylo příslušným orgánem shledáno vyhovujícím, může být tento dopravní nebo přepravní prostředek uznán za chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek bez jakékoli zkoušky účinnosti, jestliže chladicí výkon zařízení za setrvalého teplotního režimu je vyšší než tepelné ztráty prostupem stěnami skříně příslušné třídy dopravních a přepravních prostředků znásobené součinitelem 1,75.

42. Jestliže se strojní chladicí jednotka nahradí jednotkou jiného typu, může příslušný orgán:

a) buď požadovat, aby dopravní nebo přepravní prostředek byl podroben měření a kontrole, předepsaným v bodech 37 až 40;

b) nebo se přesvědčit o tom, že užitečný chladicí výkon nové chladicí jednotky za teploty předepsané pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků je stejný nebo vyšší než užitečný chladicí výkon původní jednotky;

c) nebo se přesvědčit o tom, že užitečný chladicí výkon nové jednotky vyhovuje ustanovením bodu 41.

Vyhřívací dopravní a přepravní prostředky'

43. Prázdný dopravní nebo přepravní prostředek se umístí v izotermické komoře, ve které se udržuje rovnoměrná a stálá teplota na nejnižší možné úrovni. Vzduch v komoře se uvádí do pohybu za podmínek stanovených v odstavci 9 tohoto dodatku.

44. Přístroje na měření teploty, chráněné před přímým sáláním, se umístí vně i uvnitř skříně v místech určených v odstavcích 3 a 4 tohoto dodatku.

45. Dveře, příklopy a jiné otvory se uzavřou a vytápěcí zařízení včetně vnitřní ventilace (je-li instalována) se uvede v činnost s maximálním výkonem.

46. Střední vnější teplotu a střední vnitřní teplotu skříně je třeba měřit nejméně každých 30 minut.

47. Zkouška trvá 12 hodin od okamžiku, kdy rozdíl mezi střední vnitřní teplotou skříně a střední vnější teplotou skříně dosáhl hodnoty odpovídající podmínkám stanoveným pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků, přičemž se tato hodnota zvyšuje o 35 % u nových dopravních a přepravních prostředků.

Výsledky zkoušky se považují za vyhovující, jestliže je vytápěcí zařízení schopno udržet předepsaný rozdíl teplot po dobu těchto 12 hodin.

Protokol o zkoušce

48. O každé zkoušce dopravního nebo přepravního prostředku se sepíše protokol sestávající z

- části 1 odpovídající dále uvedenému vzoru č.1 A nebo 1 B, pokud nebyla zpracována již pro protokol o zkoušce podle odstavce bodu 28; a

- části 3 odpovídající dále uvedenému vzoru č.4A, 4B, 4C, 5 nebo 6.

Kontrola účinnosti tepelných zařízení dopravních a přepravních prostředků v provozu

49. Pro kontrolu účinnosti tepelného zařízení každého chlazeného, chladicího a mrazicího nebo vyhřívacího dopravního nebo přepravního prostředku, který je v provozu, uvedenou v bodě 1 písm. b) a c) dodatku 1 této přílohy, mohou příslušné orgány:

- buď se rozhodnout pro metody popsané v odstavcích 32 až 47 tohoto dodatku;

- nebo jmenovat experty a zplnomocnit je k použití následujících ustanovení:

a) Chlazené dopravní a přepravní prostředky jiné než s eutektickými deskami

Ověřuje se, zda je možno vnitřní teplotu prázdného dopravního nebo přepravního prostředí:, nejprve vyrovnanou s vnější teplotou, přivést na mezní teplotu předepsanou touto přílohou pro třídu, do níž tento dopravní nebo přepravní prostředek náleží, a udržet ji pod zmíněnou mezní teplotou po dobu “t“, tak aby

VZR004

přičemž δQ představuje rozdíl mezi + 30 °C a zmíněnou mezní teplotou a δQ rozdíl mezi střední vnější teplotou během zkoušky a zmíněnou mezní teplotou, při vnější teplotě nejméně + 15 °C. Jsou-li výsledky vyhovující, může tento dopravní nebo přepravní prostředek zůstat v provozu jako chlazený dopravní nebo přepravní prostředek v původně stanovené třídě na další období nejvýše tří let.

b) Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředky

Ověřuje se, zda je možno při vnější teplotě nejméně + 15 °C vnitřní teplotu prázdného dopravního nebo přepravního prostředku, který byl předtím vyhřát nebo ochlazen na teplotu rovnou vnější teplotě, upravit za dobu nejvýše 6 hodin takto:

- ve třídách A, B nebo C na minimální teplotu předepsanou pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků touto přílohou;

- ve třídách D, E nebo F na mezní teplotu předepsanou pro danou třídu dopravních a přepravních prostředků touto přílohou.

Jsou-li výsledky zkoušek vyhovující, mohou tyto dopravní nebo přepravní prostředky zůstat v provozu jako chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředky v původně stanovené třídě na další období nejvýše tří let.

c) Vyhřívací dopravní a přepravní prostředky

Ověřuje se, zda lze dosáhnout a po dobu nejméně 12 hodin udržet rozdíl mezi vnitřní teplotou dopravního nebo přepravního prostředku a vnější teplotou, předepsaný v této příloze, který určuje třídu, do které dopravní nebo přepravní prostředek náleží (rozdíl 22 °C pro třídu A a 32 °C pro třídu B). Jsou-li výsledky zkoušek vyhovující, mohou tyto dopravní a přepravní prostředky zůstat v provozu jako vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředky v původně stanovené třídě na další období nejvýše tří let.

d) Společná ustanovení pro chlazené, chladicí a mrazicí a vyhřívací dopravní a přepravní prostředky

i) Nejsou-li výsledky zkoušek vyhovující, mohou chlazené, chladicí a mrazicí nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředky zůstat v provozu v původně stanovené třídě pouze za podmínky, že úspěšně projdou zkouškami ve zkušební stanici podle bodů 32 až 47 této přílohy; v tomto případě mohou zůstat v provozu v původně stanovené třídě na další období šesti let.

ii) Jedná-li se o chlazené, chladicí a mrazicí nebo vyhřívací dopravní a přepravní prostředky určitého typu seriově vyráběné, odpovídající ustanovením odstavce 2 dodatku 1 k této příloze a patřící témuž vlastníku (provozovateli), pak kromě kontroly tepelných zařízení provedené za účelem zjištění, zda jejich povšechný stav je uspokojivý, lze provést ve zkušební stanici kontrolu funkční účinnosti chladicích nebo vytápěcích zařízení nejméně u 1% těchto dopravních nebo přepravních prostředků podle ustanovení odstavců 32 až 47 tohoto dodatku. Jsou-li výsledky těchto kontrol vyhovující, mohou všechny uvedené dopravní a přepravní prostředky zůstat v provozu v původně stanovené třídě na další období šesti let.

e) Protokol o zkoušce

O každé zkoušce dopravního nebo přepravního prostředku sepíše expert protokol sestávající z:

- části 1 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 1 A, pokud nebyla zpracována již pro protokol o zkoušce podle bodu 29 d); a

- části 3 odpovídající dále uvedenému vzoru č. 7, 8 nebo 9.

Přechodná ustanovení pro nové dopravní a přepravní prostředky

50. Po dobu čtyř let ode dne vstupu této Dohody v platnost podle ustanovení odstavce 1 článku 11, není možno vzhledem k nedostatečnému počtu zkušebních stanic stanovit účinnost tepelných zařízení dopravních nebo přepravních prostředků metodami popsanými v odstavcích 32 až 47 tohoto dodatku, může být kontrola, zda nové chlazené, chladicí a mrazicí nebo vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředky odpovídají normám předepsaným v této příloze, provedena podle ustanovení bodu 49 tohoto dodatku.

D. MĚŘENÍ SKUTEČNÉHO CHLADICÍHO VÝKONU Wo CHLADICÍ JEDNOTKY PŘI ODMRAZENÉM VÝPARNÍKU

51. Při vyrovnané teplotě se tento výkon rovná součtu tepelného toku U.δQ procházejícího stěnami kalorimetrické skříně nebo dopravním nebo přepravním prostředkem, k němuž je chladicí jednotka připojena, a tepla Wj, které je absorbováno vnitřkem skříně, dodávaného tepelným dmychadlem

Wo = Wj + U.δQ

52. Chladicí jednotka je připojena buď ke kalorimetrické skříni nebo k dopravnímu nebo přepravnímu prostředku.

V každém případě celkový prostup tepla je měřen při střední teplotě stěny před měřením kapacity. Aritmetický korekční faktor založený na zkušenostech zkušební stanice se volí takový, aby byla vzata v úvahu průměrná teplota stěn při každé vyrovnané teplotě během zjišťování skutečné chladící kapacity.

Pro získání maximální přesnosti se doporučuje přednostně používat cejchovanou kalorimetrickou skříň.

Musí se používat měření a postupy uvedené v předchozích odstavcích 1 až 15; je však dostačující měřit U přímo, hodnota tohoto koeficientu se pak určí podle vztahu:

kde

W = tepelná energie (ve W) spotřebovaná na vnitřní ohřev dmychadly

δQm =rozdíl mezi střední vnitřní teplotou Qi a střední vnější teplotou Qe

U = tepelný tok na stupeň rozdílu mezi teplotou vzduchu vně a uvnitř kalorimetrické skříně nebo přepravního prostředku měřený při namontované chladící jednotce.

Kalorimetrická skříň nebo jednotka dopravního nebo přepravního prostředku se umístí do zkušební komory. Jestliže se použije kalorimetrická skříň, U.δQ nesmí být větší než 35 % celkového tepelného toku Wo. Kalorimetrická skříň nebo jednotka dopravního nebo přepravního prostředku musí být se zesílenou izolací.

53. Dále uvedená metoda smí být v případě nezbytnosti použita pro zkušební vzorek a pro zkoušení seriově vyráběných dopravních a přepravních prostředků.

V tomto případě skutečná chladicí kapacita se určuje násobením hmotnostního toku (m) chladicí kapaliny rozdílem entalpie mezi párou chladicí kapaliny vycházející z chladicí jednotky (ho) a kapalinou vstupující do chladicí jednotky (hi). Pro zjištění skutečné chladicí kapacity se odečítá tepelný tok dodávaný dmychadly pro cirkulaci vzduchu (Wf). Je obtížné měřit Wf, jestliže dmychadla pro cirkulaci vzduchu jsou poháněna vnějším motorem:

v tomto případě se metoda entalpie nedoporučuje. Jestliže jsou dmychadla poháněna elektrickými motory, elektrická energie se měří vhodnými přístroji s přesností + 3 %.

Tepelná bilance se určuje podle vzorce:

Wo = (ho - hi) m - Wf

Vhodné metody jsou uvedeny v normách ISO 971, BS 3122, DIN, NEN atd. Elektrický ohřívač je umístěn uvnitř dopravního nebo přepravního prostředku pro zajištění tepelné rovnováhy.

54. Měřící přístroje

Zkušební stanice musí být vybaveny přístroji pro měření hodnoty koeficientu U s přesností ± 5 %. Tepelná ztráta únikem vzduchu nesmí být větší než 5 % z celkového prostupu tepla stěnami kalorimetrické skříně nebo dopravních nebo přepravních prostředků. Průtok chladicí kapaliny musí být měřen s přesností ± 5 %. Chladicí kapacita musí být stanovena s přesností ± 10 %.

Měřící přístroje kalorimetrické skříně nebo chladicí jednotky dopravního nebo přepravního prostředku musí odpovídat přístrojům uvedeným v předchozích odstavcích 3 a 4. Musí být měřeny:

a) Teploty vzduchu:

- Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěny ve vstupu výparníku;

- Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěné ve výstupu výparníku;

- Nejméně čtyři teploměry rovnoměrně rozmístěné ve vstupu kondenzátoru;

- Teploměry musí být chráněny proti radiaci (radiačnímu teplu).

b) Spotřeba energie:

Přístroje musí zajistit měření elektrické energie nebo spotřeby paliva chladicí jednotky.

c) Rychlost obrátek:

Přístroje musí zajistit měření rychlosti obrátek kompresorů a dmychadel nebo jejich záznam pro výpočet, pokud její přímé měření není možné.

d) Tlak:

Tlakoměry s vysokou přesností (± 1 %) musí být umístěny do kondenzátoru a výparníku a do vstupu kondensátoru, jestliže výparník je vybaven regulátorem tlaku.

e) Množství tepla:

Tepelný tok vháněný dmychadly pro vnitřní ohřev vybavenými elektrickými reostaty nesmí přesáhnout 1 W/cm2 a ohřívací jednotky musí být chráněny obaly s nízkým vyzařováním tepla.

55. Zkušební podmínky

i) Vnější prostor kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku: teplota vzduchu ve vstupu kondensátoru musí být udržována v rozmezí 30 ± 0,5 °C.

ii) Vnitřní prostor kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku (ve vstupu vzduchu do výparníku): musí být tři úrovně teploty mezi - 25 °C a + 12 °C v závislosti na charakteristikách chladicí jednotky, jedna úroveň teploty musí odpovídat minimu předepsanému pro třídu požadovanou výrobcem s tolerancí ± 1 °C.

Střední vnitřní teplota musí být udržována s tolerancí + 0,5 °C. Během měření chladicí kapacity tepelné ztráty kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku musí být udržovány na konstantní úrovni s tolerancí ± 1 %.

Při předávání chladicí jednotky ke zkouškám musí jeho výrobce současně předložit:

- dokumentaci popisující jednotku, která má být zkoušena;

- technickou dokumentaci obsahující parametry, které jsou nejdůležitější pro činnost jednotky, a specifikující přípustný rozsah; - charakteristiky série zkoušeného zařízení; a - druh(y) energie, který(é) musí být použita(y) při zkoušce.

56. Metody zkoušek

Zkouška musí být rozdělena do dvou hlavních částí, chladicí fáze a měření skutečné chladicí kapacity při třech zvyšujících se úrovních teploty.

a) Chladící fáze; počáteční teplota kalorimetrické skříně nebo dopravního nebo přepravního prostředku musí být v rozmezí + 3 °C předepsané vnější teploty a potom snížena na - 25 °C (nebo na minimální teplotu předepsanou pro danou třídu).

b) Měření skutečné chladicí kapacity při každé úrovni vnitřní teploty.

První zkouška musí být prováděna při každé teplotě nejméně po dobu čtyř hodin řízené termostatem (chladicí jednotky) pro vyrovnání přestupu tepla mezi vnitřkem a vnějškem kalorimetrické skříně nebo jednotkou dopravního nebo přepravního prostředku.

Druhá zkouška musí být prováděna s vypnutým termostatem pro stanovení maximálního tepelného výkonu chladicí jednotky, při kterém tepelný výkon zařízení pro vnitřní ohřev udržuje rovnovážnou podmínku při každé úrovni teploty podle ustanovení v odstavci 55.

Trvání druhé zkoušky nesmí být kratší než čtyři hodiny.

Před změnou jedné úrovně teploty za jinou se musí skříň nebo dopravní nebo přepravní prostředek ručně odmrazit.

Jestliže chladicí jednotka může být poháněna více než jednou formou energie, pak se musí zkoušky opakovat s každým zdrojem energie.

Jestliže je kompresor poháněn motorem vozidla, pak musí být zkouška provedena jak při minimálních, tak při nominálních otáčkách kompresoru udaných výrobcem.

Jestliže je kompresor poháněn od pohybu vozidla, pak musí být zkouška provedena při jmenovitých otáčkách kompresoru udaných výrobcem.

Stejný postup musí být dodržen při metodě entalpie uvedené v odstavci 53, avšak v tomto případě musí být též měřena ztráta tepla dmychadlem výparníku při každé úrovni teploty.

57. Zvláštní opatření (Bezpečnostní opatření)

Jsou-li zkoušky skutečného chladicího výkonu prováděny s odpojeným termostatem chladicí jednotky, musí být dodržena tato zvláštní opatření:

- jestliže je dopravní nebo přepravní prostředek vybaven vstřikovacím systémem horkého plynu, pak musí být během zkoušky vypnut;

- jestliže je chladicí jednotka vybavena automatickým řízením, které odpojuje jednotlivé válce (pro přizpůsobení chladicího výkonu chladicí jednotky příkonu od motoru), pak zkouška musí být provedena s počtem válců vhodným pro danou teplotu.

58. Kontroly

Musí být ověřeno, zda byly použity metody uvedené ve zkušebním protokolu, a dále:

i) zda odmrazovací systém a termostat správně fungují;

ii) zda rychlost cirkulace vzduchu odpovídá údajům výrobce.

Jestliže se má měřit průtok vzduchu chladicí jednotky, musí být použity metody vhodné pro měření celkového průtoku. Doporučuje se použití jedné z relevantních stávajících norem, např. BS 848, ISO 5801, AMCA 210-85, DIN 24163, NFE 36101, NF X10.102, DIN 4796.

iii) zda chladicí látka (chladivo) použitá při zkouškách odpovídá údajům výrobce.

59. Chladicí výkon pro účely ATP je takový, který zabezpečuje střední vnitřní teplotu a který byl stanoven přístroji pro měření teploty popsanými v dříve uvedeném odstavci 3, a nikoli který byl stanoven pomocí teploměrů umístěných do vstupu nebo do výstupu výparníku.

60. Protokoly o zkoušce

Protokol o zkoušce vhodného typu musí být vystaven podle dále uvedeného vzoru č. 10

VZOR č. 1 A

VZOR č. 1 B

VZOR č. 2 A

Vzor č. 2 B

VZOR č. 3

VZOR Č. 4 A

VZOR č. 4 B

Formulář 007

VZOR č. 4 C

VZOR č. 5

VZOR č. 6

VZOR č. 7

VZOR č. 8

VZOR č. 9

VZOR č. 10

Příloha 1, dodatek 3

B. Certifikační štítek osvědčující, že dopravní nebo přepravní prostředek vyhovuje, jak je uvedeno v ustanovení 4 dodatku 1 k příloze 1

1. Certifikační štítek musí být trvale připevněn na dopravním nebo přepravním prostředku na dobře viditelném místě vedle jiných úředně vydaných schvalovacích štítků. Štítek, odpovídající vzoru uvedenému dále, musí být pravoúhlý o rozměrech nejméně 160 x 100 mm a musí být vyroben z ohnivzdorného materiálu odolného proti korozi. Na štítku musí být čitelným a nesmazatelným způsobem, alespoň v angličtině nebo francouzštině nebo ruštině uvedeno:

a) latinská písmena “ATP“ a za nimi slova: “SCHVÁLENO PRO PŘEPRAVU ZKAZITELNÝCH POTRAVIN“,

b) “SCHVALOVACÍ ČÍSLO“ a za ním mezinárodní poznávací značka státu, v němž bylo schválení uděleno, a číslo (číslice, písmena atd.) dokladu schválení,

c) “ČÍSLO DOPRAVNÍHO (PŘEPRAVNÍHO) PROSTŘEDKU“ a za ním individuální číslo umožňující identifikovat dotyčný dopravní nebo přepravní prostředek (tímto číslem může být výrobní číslo),

d) “ZNAČKA ATP“ a za ní rozlišovací značka předepsaná v dodatku 4 k příloze 1, která odpovídá třídě a kategorii dopravního nebo přepravního prostředku,

e) “PLATNÉ DO“ a za tím datum (měsíc a rok), jímž končí platnost schválení dopravního nebo přepravního prostředku. Je-li platnost schválení na základě zkoušky nebo prohlídky prodloužena, připojí se následné datum skončení jeho platnosti na stejném řádku.

2. Písmena “ATP“ a písmena rozlišovací značky musí být přibližně 20 mm vysoké. Ostatní písmena číslice musí být nejméně 5 mm vysoké.

Příloha 1, dodatek 4

ROZLIŠOVACÍ ZNAČKY NA SPECIALIZOVANÝCH DOPRAVNÍCH A PŘEPRAVNÍCH PROSTŘEDCÍCH

Rozlišovací značky předepsané v bodě 5 dodatku 1 k této příloze sestávají z velkých latinských písmen barvy tmavomodré na bílém podkladě. Výška písmen rozlišovacích značek musí být nejméně 100 mm a výška číslic data ukončení platnosti musí být nejméně 50 mm.

Rozlišovací značky a data ukončení doby platnosti musí být upevněny zvnějšku na horních předních rozích obou bočních stran dopravního nebo přepravního prostředku.

Rozlišovací značky jsou tyto:.

Dopravní nebo přepravní prostředek:Rozlišovací značky:
Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek s normální izolacíIN
Izotermický dopravní nebo přepravní prostředek ze zesílenou izolacíIR
Chlazený dopravní nebo přepravní prostředek s normální izolací třídy ARNA
Chlazený dopravní nebo přepravní prostředek s normální izolací třídy ARRA
Chlazený dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací třídy BPRB
Chlazený dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací třídy CRRC
Chlazený dopravní nebo přepravní prostředek s normální izolací třídy DRND
Chlazený dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací třídy DRRD
Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek s normální izolací třídy AFNA
Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací třídy AFRA
Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek s normální izolací třídy BFNB 1/
Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací třídy BFRB
Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek s normální izolací třídy CFNC 1/
Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací třídy CFRC
Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek s normální izolací třídy DFND
Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací třídy DFND
Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek s normální izolací třídy EFNE 1/
Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací třídy EFRE
Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek s normální izolací třídy FFNF 1/
Chladicí a mrazicí dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací třídy FFRF
Vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek s normální izolací třídy ACNA
Vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací třídy ACRA
Vyhřívací dopravní nebo přepravní prostředek se zesílenou izolací třídy BCRB

Má-li dopravní nebo přepravní prostředek snímatelné nebo nesamostatné tepelné zařízení, doplní se rozlišovací značky písmenem X.

Pod výše uvedenými rozlišovacími značkami musí být uvedeno datum skončení doby platnosti osvědčení vydaného pro dopravní nebo přepravní prostředek (měsíc, rok), které je zapsáno v rubrice 8 části A dodatku 3 k této příloze.

Vzor:

Příloha 2

VÝBĚR DOPRAVNÍHO NEBO PŘEPRAVNÍHO PROSTŘEDKU A TEPLOTNÍ PODMÍNKY PRO PŘEPRAVU HLUBOKO ZMRAZENÝCH NEBO ZMRAZENÝCH POTRAVIN

1. Pro přepravu dále uvedených zmrazených a hluboko zmrazených potravin musí být vybrán a použit takový dopravní nebo přepravní prostředek, aby během přepravy maximální teplota potravin v kterékoli jejich části nepřekročila dále předepsanou teplotu.

Dopravní nebo přepravní prostředek používaný pro přepravu hluboko zmrazených potravin, kromě železničního vozu, musí být vybaven zařízením uvedeným v dodatku 1 k této příloze. Pokud se však musí přistoupit k ověření teploty potravin, musí to být provedeno podle postupu uvedeného v dodatku 2 k této příloze.

2. Během nakládky, přepravy a vykládky musí být dodržena v kterékoli části nákladu teplota potravin předepsaná nebo nižší.

3. Jestliže je nezbytné otevřít dopravní nebo přepravní prostředek, např. za účelem provedení kontroly, je nutno zajistit, aby potraviny nebyly vystaveny postupu nebo podmínkám, které jsou v rozporu s ustanoveními této přílohy a Mezinárodní konvence o harmonizaci hraničních kontrol zboží.

4. V průběhu určitých operací, jako je odmrazování výparníku strojního chladicího zařízení, je přípustné krátkodobé zvýšení teploty povrchu potravin nepřevyšující 3 °C přiměřené teploty části nákladu, např. v blízkosti výparníku.

Zmrzlina .................................. - 20 °C

Zmrazené nebo hluboko zmrazené ryby, výrobky z ryb, měkkýši, korýši a všechny jiné hluboko zmrazené potraviny ........... - 18 °C

Všechny zmrazené potraviny (kromě másla) .. - 12 °C

Máslo ..................................... - 10 °C

Zmrazené nebo hluboko zmrazené potraviny uvedené dále určené k okamžitému dalšímu zpracování: 1/

Máslo

Koncentrovaná ovocné šťáva

Příloha 2, dodatek 1

MONITOROVÁNÍ TEPLOT VZDUCHU PŘI PŘEPRAVĚ HLUBOKO ZMRAZENÝCH POTRAVIN

Dopravní nebo přepravní prostředek musí být vybaven vhodným registračním přístrojem pro monitorování v častých a pravidelných intervalech teplot vzduchu stanovených pro hluboko zmrazené potraviny určené pro osobní spotřebu.

Měřící přístroje musí být schváleny příslušnými orgány země, ve které dopravní nebo přepravní prostředky jsou registrovány.

Údaje o teplotách získané tímto způsobem musí být označeny datem a uchovány dopravcem po dobu nejméně jednoho roku nebo déle podle charakteru potravin.

Na dopravní nebo přepravní prostředky, které byly v provozu v době vstupu v platnosti tohoto dodatku 1/ se budou vztahovat výše uvedená ustanovení po uplynutí tří let po tomto datu.

Příloha 2, dodatek 2

POSTUP PRO VÝBĚR VZORKŮ A MĚŘENÍ TEPLOT PŘI PŘEPRAVĚ ZCHLAZENÝCH, ZMRAZENÝCH A HLUBOKO ZMRAZENÝCH ZKAZITELNÝCH POTRAVIN

A. VŠEOBECNÉ POKYNY

1. Kontrola a měření teplot uvedené v přílohách 2 a 3 musí být provedeny tak, aby potraviny nebyly vystaveny nežádoucím podmínkám s hlediska bezpečnosti a kvality potravin.

2. Kontrola a měření, uvedené v odstavci 1, musí být prováděny před nakládkou nebo vykládkou. Tyto postupy nesmějí být normálně používány během přepravy, ledaže by existovaly vážné pochybnosti o vhodnosti teplot potravin s teplotami uváděnými v přílohách 2 a 3.

3. Pokud je to možné, kontrola musí přihlédnout k údajům získaným monitorovacími zařízeními (přístroji) během jízdy před výběrem těch naložených zkazitelných potravin pro vzorkovací a měřící postupy. Přistoupit k měření teplot potravin se musí pouze v tom případě, pokud existují rozumné pochybnosti o dodržení řízení teploty během přepravy.

4. Pokud je vybrána část nákladu, musí být použitu především nedestruktivní měření (mezi krabicemi nebo mezi kusy). Pouze pokud výsledky nedestruktivního měření nejsou v souladu s teplotami uvedenými v přílohách 2 a 3 (se zřetelem k dovoleným tolerancím), smějí být provedena destruktivní měření.

Pokud zásilky nebo krabice byly otevřeny kontrolou, ale nebyly provedeny žádné další kroky, musí být znovu uzavřeny s údaji o čase, datu, místu kontroly s úředním razítkem kontrolního orgánu.

B. VÝBĚR VZORKŮ

5. Typy kusů vybraných jako vzorky pro měření teploty musí být takové, že jejich teplota je reprezentativní pro nejteplejší bod zásilky.

6. Pokud je nezbytné vybrat vzorky během přepravy z naložené zásilky, musí být odebrány dva vzorky z horní části a spodní části zásilky umístěné u okrajů každých otevřených dveří nebo křídel dveří.

7. Pokud jsou odebírány vzorky během vykládky zásilky, musí být odebrány čtyři vzorky z jednoho dále uvedeného místa:

- vrchní a spodní části zásilky umístěné u okrajů otevřených dveří,

- horního zadního rohu zásilky (tj. nejdelší vzdálenosti od chladicí jednotky),

- středu zásilky,

- středu předního povrchu zásilky (tj. nejbližší chladicí jednotce),

- horního a dolního rohu předního povrchu zásilky (tj. nejbližší zpětnému vstupu vzduchu do chladicí jednotky).

8. V případě zchlazených potravin uvedených v příloze 3 musí být vzorky odebrány z nejchladnějšího místa pro zjištění, že během přepravy nedojde ke zmrazení.

C. MĚŘENÍ TEPLOTY ZKAZITELNÝCH POTRAVIN

9. Před měřením musí být měřicí čidlo předchlazeno na teplotu co možno nejbližší teplotě potravin.

I. Zchlazené potraviny

10. Nedestruktivní měření: Měření mezi krabicemi nebo kusy musí být provedeno čidlem s plochou hlavou, která zaručuje dobrý styk, malou tepelnou hmotou s vysokou tepelnou vodivostí. Je-li čidlo umístěno mezi krabicemi nebo kusy potravin, musí být zajištěn dostatečný přítlak zabezpečující dobrý tepelný styk a dostatečná vložená délka čidla musí zajistit minimální snížení vodivosti.

11. Destruktivní měření: Musí být použito čidlo s tuhou silnou stopkou a ostrým hrotem vyrobené z materiálu, který se dá snadno čistit a desinfikovat. Čidlo musí být vloženo do středu kusu potravin a zaznamenávána teplota až po dosažení stálé teploty.

11. Zmrazené a hluboko zmrazené potraviny

12. Nedestruktivní měření: Tentýž postup jako uvedený v předchozím odstavci 10.

13. Destruktivní měření: Teplotní čidlo není zkonstruováno pro vniknutí do zmrazených potravin. Je proto nezbytné vytvořit v potravině otvor, do kterého se zasune čidlo. Otvor se musí vytvořit penetračním nástrojem s ostrým kovovým hrotem takovým, jako je prorážeč ledu, ruční svidřík nebo vrták, předchlazeným na teplotu potraviny. Průměr otvoru musí být takový, aby byl zajištěn těsný styk s čidlem. Hloubka, do které se čidlo zasunuje, je závislá na typu potraviny:

i) Pokud to rozměry potraviny dovolují, čidlo se zasune do hloubky 2,5 cm od povrchu potraviny;

ii) Pokud není možno použít postupu uvedeného v předchozím pododstavcii) vzhledem k rozměrům potraviny, čidlo musí být zasunuto do hloubky od povrchu rovnající se troj až čtyřnásobku průměru čidla;

iii) Vytvoření otvoru v některých potravinách vzhledem k jejich rozměrům nebo složení, např. v kusovitých potravinách, není možné nebo praktické. V těchto případech musí být určena vnitřní teplota kusu s potravinami vložením vhodného čidla s ostrou stopkou do středu kusu pro změření teploty ve styku s potravinami.

Po zasunutí čidla se musí odečíst teplota až po dosažení stálé teploty.

D. VĚCNÉ POKYNY PRO MĚŘÍCÍ SYSTÉM

14. Měřící systém (čidlo a monitor) použitý pro měření teploty musí splňovat dále uvedené požadavky:

i) Čas pro dosažení 90 % rozdílu mezi počáteční a konečnou odečtenou teplotou musí být tři minuty;

ii) Systém musí zajistit přesnost odečítání teploty ± 0,5 °C v rozsahu teplot - 20 °C až + 30 °C*/;

iii) Přesnost měření se nesmí měnit v průběhu měření o více než 0,3 °C při okolní teplotě v rozsahu - 20 °C až + 3 °C*/;

iv) Škála stupnice systému musí být členěna po 0,1 °C;

v) Přesnost systému musí být kontrolována v pravidelných intervalech*/;

vi) Systém musí mít platný kalibrační certifikát pověřeného orgánu;

vii) Elektrické části systému musí být chráněny proti nežádoucím účinkům kondenzace vlhkosti;

viii) Systém musí být robustní (pevný) a odolný proti nárazům.

E. PŘÍPUSTNÉ TOLERANCE MĚŘENÍ TEPLOTY

15. Přípustné tolerance při uvádění naměřených teplot:

i) Provozní - v případě zmrazených a hluboko zmrazených potravin krátkodobé zvýšení teploty o 3 °C nad dovolenou teplotu je v příloze 2 povoleno pro povrchovou teplotu potravin;

ii) Metodologické - nedestruktivní měření může udat rozdíl mezi teplotou udávanou a skutečnou měřené potraviny nejvýše 2 °C, zejména s přihlédnutím k tloušťce lepenky v případě balené potraviny. Tato tolerance se nevztahuje na destruktivní měření teploty.

Příloha 3

TEPLOTNÍ PODMÍNKY PRO PŘEPRAVU NĚKTERÝCH DRUHŮ POTRAVIN, KTERÉ NEJSOU HLUBOKO ZMRAZENÉ ANI ZMRAZENÉ

Při přepravě nesmí teplota uvedených druhů potravin překročit níže uvedené hodnoty:
Vnitřnosti + 3 °C 3/
Máslo + 6 °C
Zvěřina + 4 °C
Mléko v cisternách (čerstvé mléko pasterizované) určené k okamžité spotřebě + 4 °C 3/
Mléko pro potravinářský průmysl + 6 °C 3/
Mléčné výrobky (jogurt, kefír, smetana, čerstvý sýr), + 4 °C 3/ 4/
Ryby, měkkýši a korýši1/musí být vždy přepravovány v ledu
Masné výrobky 2/+ 6 °C
Maso (s výjimkou vnitřností)+ 7 °C
Drůbež a králíci + 4 °C
[Pokud se ověřuje teplota potravin, musí se provádět postupem předepsaným v dodatku 2 přílohy 2 k této dohodě.] */

Poznámky pod čarou

1/ Železniční vozy, nákladní automobly, přívěsy, návěsy, kontejnery a jiné podobné dopravní a přepravní prostředky

2/ V případě cisternových dopravních a přepravních prostředků se v této definici rozumí pod pojmem "skříň" vlastní cisterna.

3/ Datem vstupu této změny v platnost je 15. květen 1991. s regulací jeho sublimace nebo bez ní; zkapalněné plyny s regulací jejich vypařování nebo bez ní atd.) jiného, než je strojní nebo "absorpční" zařízení, umožňuje snižovat teplotu uvnitř prázdné skříně

1) Datem vstupu v platnost je 22. únor 1996.

2/) Aby nedošlo k namrzání.

*/) Datem vstupu v platnost je 22. únor 1996.

1/) Viz přechodná ustanovení v odstavci 5 této přílohy.

1/) Teplota uvedených zmrazených a hluboko zmrazených potravin určených pro okamžité další zpracování v místě určení smí být postupně zvyšována během přepravy tak, aby dosáhla místě určení nejvýše teploty určené odesílatelem uvedené v přepravním dokladu. Tato teplota nesmí být vyšší než maximální teplota předepsaná pro tentýž druh potravin v příloze 3. Přepravní doklad musí uvádět název potraviny, zda je hluboko zmrazená nebo zmrazená a že je určena pro okamžité další zpracování v místě určení. Taková přeprava musí být prováděna dopravním nebo přepravním prostředkem schváleným dle ATP bez použití tepelného zařízení pro zvýšení teploty potravin.

1/) Ustanovení tohoto dodatku vstoupilo v platnost 13. února 1996.

*/) Postup bude stanoven.

1/) S výjimkou uzených, solených, sušených nebo živých ryb, živých měkkýšů a živých korýšů

2/) S výjimkou potravin ve stabilizovaném stavu, dosaženém solením, uzením, sušením nebo sterilizací.

3/) Celková doba přepravy nesmí být zásadně delší než 48 hodin.

4/) "Čerstvým sýrem" se rozumí nevyzrálý sýr, který je připraven k požívání krátce po vyrobení a který má omezenou dobu údržnosti.

*/) Tato změna uvedená v hranatých závorkách vstoupila v platnost 14. listopadu 1996; vztahuje se k novému znění přílohy 3 (viz C.N. 156.1996.TREATIES-2).

Přesunout nahoru