Přejít na PLUS

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 119/1982 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou Etiopií

Částka 23/1982
Platnost od 15.10.1982
Účinnost od 28.06.1982
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

119

VYHLÁŠKA

Ministra zahraničních věcí

ze dne 3. září 1982

o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou Etiopií


Dne 13. září 1981 byla v Addis Abebě podepsána konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou Etiopií.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Addis Abebě dne 28. června 1982.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 44 dnem 28. června 1982.


Český překlad textu Úmluvy se vyhlašuje současně.


Ministr:

Ing. Chňoupek v. r.


KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou Etiopií Československá socialistická republika a Socialistická Etiopie

vedeny přáním dále upevňovat svazky přátelství mezi oběma zeměmi,

přejíce si upravit konzulární styky mezi oběma státy a usnadnit tak ochranu zájmů obou států a ochranu zájmů a práv jejich občanů,

rozhodly se uzavřít tuto konzulární úmluvu a dohodly se na následujícím:

ČÁST I

Definice

Článek 1

1. Pro účely této úmluvy mají následující výrazy tento význam:

a) "konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;

b) "konzulární obvod" je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;

c) "vedoucí konzulárního úřadu" je generální konzul, konzul, vicekonzul, konzulární jednatel nebo jiný konzulární úředník nebo jiná osoba pověřená vysílajícím státem, aby vykonávala povinnosti spojené s touto funkcí;

d) "konzulární úředník" je každá osoba včetně vedoucího konzulárního úřadu pověřená výkonem konzulárních funkcí;

e) "konzulární zaměstnanec" je každá osoba zaměstnaná v administrativních, technických nebo domácích službách konzulárního úřadu;

f) "členové konzulárního úřadu" jsou konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci;

g) "konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov a pozemky s nimi souvisící, používané výhradně pro účely konzulárního úřadu, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem;

h) "konzulární archívy" zahrnují veškeré listiny, dokumenty, korespondenci, knihy, filmy, záznamové pásky a rejstříky konzulárního úřadu spolu s šiframi a kódy, kartotékami a jakýmkoli zařízením určeným k jejich ochraně a uložení;

i) "loď vysílajícího státu" je každé plavidlo, které právoplatně pluje pod vlajkou vysílajícího státu, s výjimkou válečných lodí;

j) "letadlo vysílajícího státu" je každé civilní letadlo, které má právoplatně státní příslušnost vysílajícího státu a nese jeho registrační znaky;

k) "občan vysílajícího státu" je každá osoba, která má státní občanství vysílajícího státu podle jeho právních předpisů;

l) "rodinní příslušníci" jsou manžel, děti a rodiče člena konzulárního úřadu, kteří s ním žijí ve společné domácnosti a na jeho náklady;

m) "úřední korespondence" je veškerá korespondence vztahující se ke konzulárnímu úřadu a k jeho funkcím.

2. Přijímající stát bude považovat za právnické osoby vysílajícího státu a zacházet s nimi jako s takovými ty, které byly zřízeny podle právních předpisů vysílajícího státu.

ČÁST II

Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců

Článek 2

1. Konzulární úřad může být zřízen na území přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.

2. Sídlo konzulárního úřadu a konzulární obvod se určují dohodou mezi vysílajícím a přijímajícím státem.

Článek 3

1. Vysílající stát požádá předem diplomatickou cestou o souhlas přijímajícího státu se jmenováním vedoucího konzulárního úřadu.

2. Po obdržení takového souhlasu předá diplomatická mise vysílajícího státu ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu konzulský patent nebo jiný dokument o jmenování. V konzulském patentu nebo jiném dokumentu o jmenování bude uvedeno plné jméno vedoucího konzulárního úřadu, jeho státní občanství, jeho třída, sídlo konzulárního úřadu a konzulární obvod.

3. Po předání konzulského patentu nebo jiného dokumentu o jmenování vedoucího konzulárního úřadu přijímající stát mu v co nejkratší době udělí exequatur nebo jiné přivolení.

4. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout výkonu svých funkcí po předložení konzulského patentu nebo jiného dokumentu o jmenování a poté, co mu přijímající stát udělil exequatur nebo jiné přivolení.

5. Poté, co bylo uděleno exequatur nebo jiné přivolení podle tohoto článku, orgány přijímajícího státu učiní veškerá nezbytná opatření k tomu, aby se vedoucí konzulárního úřadu mohl ujmout svých funkcí a aby mohl požívat práv, výsad a imunit, které mu náleží podle této úmluvy a právních předpisů přijímajícího státu.

Článek 4

Přijímající stát může poskytnout vedoucímu konzulárního úřadu prozatímní přivolení k výkonu konzulárních funkcí do té doby, než mu udělí exequatur nebo jiné přivolení.

Článek 5

Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího státu, který není občanem přijímajícího státu ani občanem žádného třetího státu ani nemá v přijímajícím státě trvalé bydliště.

Článek 6

1. Vysílající stát předem písemně oznámí ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu plné jméno, státní občanství, hodnost a třídu každého konzulárního úředníka, jmenovaného na konzulární úřad.

2. Vysílající stát rovněž předem písemně oznámí ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu plné jméno, státní občanství a funkci konzulárního zaměstnance jmenovaného na konzulární úřad.

Článek 7

1. Vysílající stát může v souladu s články 3, 5 a 6 pověřit jednoho nebo více členů své diplomatické mise v přijímajícím státě výkonem konzulárních funkcí. Člen diplomatické mise pověřený výkonem konzulárních funkcí bude i nadále požívat výsad a imunit, které mu náleží jako členu diplomatické mise.

2. Vysílající stát může při své diplomatické misi zřídit konzulární oddělení pověřené výkonem konzulárních funkcí.

Článek 8

Přijímající stát vydá každému konzulárnímu úředníkovi dokument osvědčující jeho právo vykonávat konzulární funkce na území přijímajícího státu.

Článek 9

Přijímající stát poskytne konzulárnímu úředníkovi ochranu a učiní veškerá nezbytná opatření k tomu, aby zabránil jakémukoli útoku proti jeho osobě, svobodě a důstojnosti a rovněž učiní veškerá nezbytná opatření k tomu, aby mohl vykonávat své funkce a aby mohl požívat práv, výsad a imunit, které mu náleží podle této úmluvy.

Článek 10

1. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemůže z nějakého důvodu vykonávat své funkce nebo jestliže místo vedoucího konzulárního úřadu je dočasně uprázdněno, vysílající stát může pověřit některého konzulárního úředníka tohoto konzulárního úřadu nebo jiného konzulárního úřadu vysílajícího státu v přijímajícím státě nebo člena diplomatického personálu své diplomatické mise v tomto státě dočasným vedením konzulárního úřadu. Plné jméno této osoby bude předem písemně oznámeno ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

2. Osoba pověřená dočasným vedením konzulárního úřadu je oprávněna vykonávat veškeré funkce vedoucího konzulárního úřadu a požívat všech práv, výsad a imunit jako vedoucí konzulárního úřadu jmenovaný podle článku 3.

3. Člen diplomatického personálu diplomatické mise pověřený dočasným vedením konzulárního úřadu požívá nadále výsad a imunit vyplývajících z jeho diplomatického statusu.

Článek 11

1. Přijímající stát může kdykoli, aniž by udal důvody svého rozhodnutí, oznámit vysílajícímu státu diplomatickou cestou, že konzulární úředník je nežádoucí osobou nebo že konzulární zaměstnanec je nepřijatelný.
Vysílající stát je povinen v takovém případě dotyčnou osobu odvolat.

2. Pokud vysílající stát v přiměřené lhůtě nesplní svůj závazek podle odstavce 1, přijímající stát může odmítnout uznávat tuto osobu za člena konzulárního úřadu.

Článek 12

1. Vysílající stát může v míře, v níž to umožňují právní předpisy přijímajícího státu, nabývat do vlastnictví, držet nebo užívat v jakékoli jiné formě stanovené těmito právními předpisy pozemky, budovy nebo části budov pro účely umístění konzulárního úřadu nebo pro ubytování členů konzulárního úřadu, kteří jsou občany vysílajícího státu.

2. Přijímající stát poskytne vysílajícímu státu při získávání pozemků, budov nebo částí budov pro účely uvedené v odstavci 1 veškerou pomoc.

3. Vysílající stát není zbaven povinnosti dodržovat právní předpisy o výstavbě a územním plánování nebo jiná omezení vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.

ČÁST III

Výsady a imunity

Článek 13

1. Na budově, v níž je umístěn konzulární úřad, a na sídle vedoucího konzulárního úřadu může být umístěn státní znak vysílajícího státu spolu s označením konzulárního úřadu v jazyku vysílajícího a přijímajícího státu.

2. Vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena na budově, v níž je umístěn konzulární úřad, i na sídle vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, používaných pro úřední účely.

Článek 14

1. Konzulární místnosti jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu do nich, stejně tak jako do sídla vedoucího konzulárního úřadu a do obydlí konzulárních úředníků nemohou vstoupit bez svolení vedoucího konzulárního úřadu nebo vedoucího diplomatické mise nebo osoby zmocněné jedním z nich.

2. Přijímající stát má zvláštní povinnost učinit všechna přiměřená opatření k ochraně konzulárních místností před vniknutím nebo poškozením a k zabránění jakémukoli rušení klidu konzulárního úřadu nebo újmě na jeho důstojnosti.

Článek 15

Konzulární archívy jsou vždy a všude nedotknutelné.

Článek 16

1. Konzulární úřad má právo na spojení se svou vládou, s diplomatickými misemi vysílajícího státu a s ostatními konzulárními úřady vysílajícího státu, kdekoli se nalézají. Konzulární úřad může k tomuto účelu použít všech vhodných komunikačních prostředků včetně diplomatických nebo konzulárních kurýrů, diplomatických a konzulárních zavazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv. Radiovou vysílací stanici může konzulární úřad zřídit pouze se souhlasem přijímajícího státu.

2. Při použití veřejných komunikačních prostředků budou platit pro konzulární úřad stejné podmínky jako pro diplomatickou misi.

3. Úřední korespondence konzulárního úřadu a kurýrní zásilky a zavazadla jsou, za předpokladu, že jsou opatřena zřetelným vnějším označením své úřední povahy, nedotknutelná a nemohou být prohlédnuta ani zadržena. Mohou obsahovat pouze úřední korespondenci a předměty určené k úřední potřebě.

4. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou označující jeho postavení a počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Konzulární kurýr požívá stejných práv, výsad a imunit jako diplomatický kurýr vysílajícího státu.

5. Konzulární zavazadlo může rovněž být svěřeno kapitánovi lodi nebo civilního letadla vysílajícího státu. V každém takovém případě musí být kapitán lodi nebo letadla vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo, které mu bylo svěřeno, avšak nebude považován za konzulárního kurýra. Po projednání s příslušnými orgány přijímajícího státu může konzulární úřad vyslat některého ze svých členů, aby tato zavazadla přímo a volně převzal od kapitána lodi nebo letadla nebo aby mu je předal.

Článek 17

1. Konzulární úředníci a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, nepodléhají trestní, občanskoprávní a správní jurisdikci přijímajícího státu.

2. Konzulární zaměstnanci a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, nepodléhají jurisdikci přijímajícího státu, pokud jde o úkony při výkonu úředních funkcí.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na občanskoprávní řízení

a) vyplývající ze smluv, které konzulární úředník nebo zaměstnanec neuzavřel v zastoupení vysílajícího státu;

b) týkající se dědictví, kde konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec nevystupuje za vysílající stát, ale jako soukromá osoba;

c) týkající se odpovědnosti za škodu způsobenou v přijímajícím státě dopravním prostředkem;

d) týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní činnosti, kterou konzulární úředník nebo zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí.

4. Vysílající stát se může vzdát imunit uvedených v tomto článku. Takové vzdání se musí být výslovné a musí být přijímajícímu státu sděleno písemně.

5. Vzdání se vynětí z jurisdikce ve věcech občanskoprávních nebo správních nezahrnuje vzdání se vynětí z jurisdikce, pokud jde o exekuční výkon rozsudku; této imunity je nutno vzdát se zvlášť.

Článek 18

1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby podali svědectví v soudním nebo správním řízení. Jestliže konzulární úředník odmítne podat svědectví, nesmí být vůči němu použito žádné donucovací opatření. Zaměstnanci konzulárního úřadu nemohou odmítnout podat svědectví, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3.

2. Příslušná ustanovení odstavce 1 týkající se konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců se rovněž vztahují na jejich rodinné příslušníky.

3. Členové konzulárního úřadu mohou odmítnout podat svědectví, pokud jde o výkon jejich úředních funkcí, a mohou odmítnout předložit úřední dokumenty a úřední korespondenci. Rovněž mohou odmítnout podat svědectví jako znalci práva vysílajícího státu, jeho výkladu a použití.

4. Orgány přijímajícího státu, které požadují svědectví od konzulárních úředníků nebo od konzulárních zaměstnanců, budou postupovat tak, aby se nevměšovaly do výkonu funkcí konzulárního úřadu a tento výkon nenarušovaly. Pokud je to možné, mohou přijmout svědectví na konzulárním úřadě nebo v obydlí konzulárního úředníka nebo zaměstnance nebo je mohou přijmout v písemné formě.

Článek 19

Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, jsou v přijímajícím státě osvobozeni od veřejných služeb a osobních povinností všeho druhu.

Článek 20

Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, jsou osvobozeni ode všech povinností, stanovených právními předpisy přijímajícího státu, pokud jde o registraci cizinců, povolení k pobytu a jiných předpisů týkajících se pobytu cizinců.

Článek 21

1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od všech daní, poplatků a dávek

a) z pozemků, budov a částí budov používaných ke konzulárním účelům nebo jako obydlí členů konzulárního úřadu, pokud jsou tyto ve vlastnictví vysílajícího státu nebo jsou-li jeho jménem najaty;

b) ze smluv a listin, které se týkají nabytí nemovitostí uvedených v odstavci 1 písm. a);

c) z výkonu konzulárních funkcí, včetně poplatků za konzulární služby.

2. Vysílající stát je v přijímajícím státě rovněž osvobozen od všech daní, poplatků a dávek z movitého majetku, který je ve vlastnictví vysílajícího státu nebo který se nachází v jeho držení nebo užívání a který je užíván výhradně ke konzulárním účelům.

3. Osvobození stanovené v tomto článku se nevztahuje na poplatky a dávky za prokázané služby.

Článek 22

Člen konzulárního úřadu a jeho rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, jsou v přijímajícím státě osvobozeni od daní a poplatků ze svých služebních příjmů.

Článek 23

1. Členové konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci, kteří nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, jsou v přijímajícím státě osvobozeni od všech celostátních, oblastních a místních daní a poplatků včetně daní a poplatků z movitého majetku, jehož jsou vlastníky.

2. Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na

a) daně, které jsou zpravidla obsaženy v ceně zboží nebo služeb;

b) poplatky a daně ze soukromého nemovitého majetku nacházejícího se v přijímajícím státě, aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 21;

c) dědické daně nebo daně z převodu majetku vybírané přijímajícím státem;

d) daně a poplatky ze soukromých příjmů, jejichž zdroje jsou v přijímajícím státě;

e) soudní, notářské a registrační poplatky, aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 21;

f) poplatky vybírané za skutečně prokázané služby.

Článek 24

1. Přijímající stát v souladu se svými právními předpisy povolí vývoz movitého majetku konzulárního úřadu a členů konzulárního úřadu, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště.

2. Zemře-li člen konzulárního úřadu nebo jeho rodinný příslušník a zanechá movitý majetek v přijímajícím státě, přijímající stát nestanoví u takového majetku žádné daně pro případ smrti, dědické daně nebo poplatky z převodu majetku, pokud tyto osoby nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště a pokud se tento majetek nalézá v tomto státě výlučně v souvislosti s pobytem zemřelého jako člena konzulárního úřadu nebo jako rodinného příslušníka konzulárního úředníka nebo zaměstnance žijícího s ním ve společné domácnosti.

3. Přijímající stát povolí vývoz movitého majetku uvedeného v odstavci 2 tohoto článku, s výjimkou takového majetku získaného v přijímajícím státě, jehož vývoz byl v době smrti dotyčné osoby zakázán.

Článek 25

1. Všechny předměty včetně motorových vozidel dovezené pro úřední potřebu konzulárního úřadu, budou v souladu s právními předpisy přijímajícího státu osvobozeny od všech celních dávek a dalších daní nebo podobných poplatků všeho druhu, kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby, ukládaných při dovozu nebo v souvislosti s ním tak, jako by byly dovezeny pro diplomatickou misi.

2. Všechny předměty určené pro osobní potřebu konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků, kteří nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště včetně předmětů určených pro jejich počáteční zařízení, jsou osvobozeny od všech celních dávek a poplatků vybíraných při dovozu nebo v souvislosti s ním, kromě poplatků za skladování, přepravu a podobné služby. Konzulární zaměstnanci, kteří nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, požívají osvobození podle tohoto odstavce pouze pokud jde o předměty dovezené v době jejich prvního nástupu na konzulární úřad.

3. Předměty určené pro osobní potřebu nesmí přesáhnout množství nutná pro přímou potřebu příslušných osob.

4. Osobní zavazadla konzulárních úředníků a jejich rodinných příslušníků, kteří nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště, jsou osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případech, kdy jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty, než uvedené v odstavci 2 nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je právními předpisy přijímajícího státu zakázán nebo na které se vztahují právní předpisy o karanténě. Taková prohlídka může být provedena v přítomnosti konzulárního úředníka nebo jeho rodinného příslušníka nebo jeho zmocněnce.

Článek 26

Všechny osoby, které požívají podle této úmluvy výsad a imunit, jsou povinny, bez újmy na těchto výsadách a imunitách, dodržovat právní předpisy přijímajícího státu včetně dopravních předpisů a předpisů o pojištění motorových vozidel, a nevměšovat se do jeho vnitřních záležitostí.

Článek 27

S výhradou právních předpisů přijímajícího státu o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo omezen z důvodů státní bezpečnosti, konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, jakož i jeho rodinní příslušníci mohou svobodně cestovat po území přijímajícího státu.

Ustanovení tohoto článku se netýká podmínek pro udělování víz nebo jiných cestovních dokladů podle právních předpisů přijímajícího státu.

Článek 28

1. Konzulární zaměstnanci, kteří jsou občany přijímajícího státu nebo v něm mají trvalé bydliště, požívají imunit podle ustanovení článku 18 odstavce 3 této úmluvy.

2. Přijímající stát bude vykonávat svou jurisdikci nad osobami uvedenými v odstavci 1 tohoto článku tak, aby nebránil výkonu funkcí konzulárního úřadu.

ČÁST IV

Konzulární funkce

Článek 29

1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v souladu s právními předpisy přijímajícího státu funkce uvedené v této části. Jiné konzulární funkce může vykonávat pouze pokud to není v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu.

2. Konzulární úředník je oprávněn zastupovat ve svém konzulárním obvodu a v souladu s právními předpisy přijímajícího státu práva a zájmy vysílajícího státu a jeho státních příslušníků, a to jak fyzických, tak i právnických osob.

3. Konzulární úředník je oprávněn při výkonu konzulárních funkcí obracet se písemně i ústně na příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu, jakož i na příslušné ústřední orgány přijímajícího státu v takovém rozsahu, v němž to dovolují právní předpisy a zvyklosti přijímajícího státu.

4. Konzulární úředník je oprávněn, souhlasí-li s tím přijímající stát, vykonávat konzulární funkce i mimo svůj konzulární obvod.

Článek 30

Konzulární úředník bude napomáhat rozvoji hospodářských, obchodních, kulturních a vědeckých styků mezi oběma státy, jakož i posilování jejich přátelských styků.

Článek 31

1. Konzulární úředník je v konzulárním obvodu oprávněn:

a) registrovat občany vysílajícího státu;

b) přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního občanství občanů vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady;

c) v souladu s právními předpisy vysílajícího státu přijímat prohlášení o uzavření manželství za předpokladu, že obě osoby jsou občany vysílajícího státu;

d) v souladu s právními předpisy vysílajícího státu přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů a jiná prohlášení občanů vysílajícího státu;

e) registrovat narození a úmrtí občanů vysílajícího státu;

f) sestavovat, potvrzovat, ověřovat, osvědčovat a legalizovat listiny a dokumenty, jakož i provádět jiné úkony, které jsou nezbytné pro jejich platnost, na žádost občana vysílajícího státu, pro jejich uplatnění mimo území přijímajícího státu;

g) překládat listiny a dokumenty a ověřovat správnost překladu, jakož i ověřovat dokumenty a podpisy občanů vysílajícího státu;

h) sepisovat nebo legalizovat a přijímat do úschovy závěti občanů vysílajícího státu.

2. Jestliže to vyžadují právní předpisy přijímajícího státu, konzulární úředník bude informovat příslušné orgány přijímajícího státu o provádění úkonů podle odstavce 1 písm. c) a e).

Článek 32

Listiny a dokumenty vyhotovené, přeložené nebo ověřené konzulárním úředníkem v souladu s článkem 31 mají v přijímajícím státě stejnou právní účinnost a důkazní sílu jako doklady vyhotovené, přeložené nebo ověřené příslušnými orgány přijímajícího státu, za předpokladu, že byly vyhotoveny způsobem, který není v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu.

Článek 33

Konzulární úředník je oprávněn přijímat do úschovy dokumenty, peněžní částky, cenné předměty a movitý majetek patřící občanům vysílajícího státu nebo jim určený. Tyto věci přijaté do úschovy mohou být z přijímajícího státu vyvezeny pouze v souladu s právními předpisy tohoto státu.

Článek 34

1. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy vysílajícího státu vydávat, prodlužovat, měnit a rušit platnost cestovních dokladů občanů vysílajícího státu.

2. Je rovněž oprávněn vydávat, prodlužovat a rušit příslušná víza osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu.

Článek 35

Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy vysílajícího státu převzít péči nad nezletilým občanem svého státu, který žije na území přijímajícího státu, uznává-li tento stát takovou pravomoc.

Článek 36

1. Příslušné orgány přijímajícího státu budou neprodleně informovat příslušného konzulárního úředníka o úmrtí občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu.

2. Příslušné orgány přijímajícího státu budou rovněž informovat příslušného konzulárního úředníka, jestliže se dozvědí o dědictví po občanu vysílajícího státu nebo jestliže se dozvědí o dědictví po osobě zemřelé v přijímajícím státě, bez zřetele na její občanství, které se může týkat občana vysílajícího státu.

3. Příslušné orgány přijímajícího státu učiní v případech podle odstavce 2 a za předpokladu, že se dědictví nalézá na jeho území, v souladu s jeho právními předpisy opatření k zajištění tohoto dědictví a doručí příslušnému konzulárnímu úředníkovi opis závěti, jestliže byla pořízena, jakož i všechny dostupné informace o dědicích, obsahu a hodnotě dědictví, a uvědomí ho o termínu zahájení řízení o dědictví.

4. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy přijímajícího státu zastupovat přímo nebo prostřednictvím zástupce zájmy občana vysílajícího státu, který má nárok na dědictví nacházející se v přijímajícím státě a který nemá v tomto státě trvalé bydliště.

5. Konzulární úředník je oprávněn přijímat jménem občana vysílajícího státu, který nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě, peníze nebo jiný majetek, který tomuto občanu může náležet v důsledku smrti jakékoli osoby, včetně plateb z titulu náhrady škody, důchodu a sociálního zabezpečení a příjmů z pojistek.

6. Movitý majetek a peněžní částky pocházející z likvidace dědictví náležícího občanu vysílajícího státu mohou být předány příslušnému konzulárnímu úředníkovi za předpokladu, že nároky věřitele byly uspokojeny nebo zajištěny a že byly zaplaceny daně a poplatky týkající se dědictví.

7. Konzulární úředník je oprávněn spolupracovat s příslušnými orgány přijímajícího státu při zajišťování dědictví podle tohoto článku.

Článek 37

1. Konzulární úředník má právo v souladu s právními předpisy přijímajícího státu zastupovat v konzulárním obvodu občany vysílajícího státu před orgány přijímajícího státu, jestliže nemohou z důvodu nepřítomnosti nebo z jiných vážných důvodů včas obhajovat svá práva a zájmy. Zastupování trvá tak dlouho, dokud zastupovaný neustanoví svého zástupce nebo sám nepřevezme obhajobu svých práv a zájmů.

2. Konzulární úředník má právo v konzulárním obvodu navázat a udržovat styk s každým občanem vysílajícího státu, radit mu a poskytovat veškerou nezbytnou pomoc a, v případě potřeby, činit opatření k zajištění právní pomoci. Přijímající stát nebude žádným způsobem omezovat právo občana vysílajícího státu spojit se s konzulárním úřadem nebo jej navštívit.

Článek 38

1. Příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí neprodleně příslušného konzulárního úředníka o zadržení nebo jakémkoli jiném omezení osobní svobody občana vysílajícího státu. Konzulární úředník bude na požádání neprodleně informován o důvodech zbavení nebo omezení osobní svobody občana vysílajícího státu.

2. Konzulární úředník je oprávněn co nejdříve navštívit občana vysílajícího státu, který byl zbaven osobní svobody nebo jehož osobní svoboda byla omezena, a udržovat s ním styk. Příslušné orgány přijímajícího státu rovněž předají bez prodlení konzulárnímu úředníkovi každé písemné sdělení od občana vysílajícího státu, který byl zbaven osobní svobody nebo jehož osobní svoboda byla jakkoli omezena.

3. Práva konzulárního úředníka podle odstavců 1 a 2 budou prováděna v souladu s právními předpisy přijímajícího státu za předpokladu, že tyto právní předpisy tato práva neruší.

Článek 39

1. Konzulární úředník je oprávněn poskytovat v konzulárním obvodu veškerou pomoc lodi vysílajícího státu, která se nachází v přístavu, pobřežních nebo vnitřních vodách přijímajícího státu, jakož i její posádce a cestujícím.

2. Konzulární úředník se může obracet se žádostí o pomoc na příslušné orgány přijímajícího státu v jakékoli záležitosti týkající se výkonu jeho funkcí v případě lodi vysílajícího státu nebo členů její posádky nebo jejích cestujících.

3. Konzulární úředník může vstoupit na palubu lodi jakmile je lodi povolen styk s pobřežím. Členové posádky mohou neprodleně navázat s konzulárním úředníkem spojení.

4. Konzulární úředník je v konzulárním obvodu oprávněn:

a) bez újmy na právech orgánů přijímajícího státu vyšetřovat všechny události na palubě lodi, vyslechnout členy posádky, kontrolovat lodní doklady, přijmout prohlášení o cestě a cíli lodi, jakož i obecně usnadňovat vjezd, výjezd nebo pobyt lodi v přístavu;

b) bez újmy na právech orgánů přijímajícího státu řešit spory mezi kapitánem a členy posádky včetně sporů týkajících se mzdy a pracovní smlouvy v rozsahu, v němž je to povoleno právními předpisy vysílajícího státu;

c) učinit opatření k lékařskému ošetření členů posádky nebo cestujících nebo k jejich návratu do vysílajícího státu;

d) přijímat, vystavovat nebo ověřovat prohlášení nebo jiné doklady, které požadují právní předpisy vysílajícího státu ve vztahu k lodi.

Článek 40

1. Zamýšlejí-li příslušné orgány přijímajícího státu provést na palubě lodi vysílajícího státu donucovací opatření nebo provést jakékoli vyšetřování, je nutné prostřednictvím příslušných orgánů přijímajícího státu uvědomit o tom příslušného konzulárního úředníka. S výjimkou toho, že to nepřipouští naléhavost věci, vyrozumění bude učiněno tak, aby konzulární úředník nebo jeho zástupce mohl být přítomen. Nebyl-li konzulární úředník nebo jeho zástupce přítomen, předají mu příslušné orgány přijímajícího státu úplnou informaci o událostech.

2. Ustanovení odstavce 1 se použije i tehdy, jestliže příslušné orgány v obvodu přístavu mají v úmyslu vyslechnout členy posádky na pevnině.
Ustanovení tohoto článku se nepoužije při obvyklé celní, imigrační nebo zdravotní kontrole, ani při všech ostatních úkonech prováděných na žádost nebo se souhlasem kapitána lodi.

Článek 41

1. Ztroskotá-li loď vysílajícího státu, narazí-li na mělčinu či na břeh nebo utrpí jinou havárii v přijímajícím státě nebo je-li nějaký předmět patřící k nákladu havarované lodi vysílajícího, přijímajícího nebo třetího státu, který je vlastnictvím občana vysílajícího státu, nalezen na pobřeží nebo ve vnitřních nebo pobřežních vodách přijímajícího státu jako předmět vyvržený na břeh nebo je dopraven do přístavu tohoto státu, uvědomí o tom příslušné orgány přijímajícího státu co nejdříve příslušného konzulárního úředníka. Budou ho rovněž informovat o opatřeních již učiněných pro záchranu života osob na palubě lodi, lodi samotné, nákladu a jiného majetku na palubě, jakož i předmětů patřících k lodi nebo tvořících část jejího nákladu, které se od ní odpoutaly.

2. Konzulární úředník může takové lodi, jejím cestujícím a členům posádky poskytnout veškerou pomoc. Za tím účelem se může obrátit se žádostí o pomoc na příslušné orgány přijímajícího státu. Konzulární úředník může učinit opatření uvedená v odstavci 1 tohoto článku včetně opatření za účelem opravy lodi nebo může požádat příslušné orgány přijímajícího státu, aby taková opatření učinily nebo v nich pokračovaly.

3. Jestliže loď nebo předmět patřící k takové lodi byly nalezeny na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo dopraveny do přístavu tohoto státu a ani kapitán lodi, ani majitel, jeho zástupce nebo příslušný pojišťovatel nemohou učinit opatření k zajištění nebo k nakládání s takovou lodí či s takovým předmětem, je konzulární úředník zmocněn učinit jménem vlastníka lodi opatření, která by mohl za tímto účelem učinit vlastník sám.

4. Je-li předmět, který patří k nákladu havarované lodi třetího státu a je majetkem občana vysílajícího státu, nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu a vlastník předmětu, jeho zástupce nebo pojišťovatel nemohou učinit opatření k zajištění takového předmětu nebo k nakládání s ním, je konzulární úředník zmocněn, aby jménem vlastníka učinil taková opatření, která by k tomuto účelu mohl učinit vlastník sám.

Článek 42

Články 39, 40 a 41 se přiměřeně vztahují i na letadla.

Článek 43

Konzulární úřad je oprávněn vybírat v přijímajícím státě poplatky a dávky za konzulární úkony, a to v souladu s právními předpisy vysílajícího státu.

ČÁST V

Závěrečná ustanovení

Článek 44

1. Tato úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena co nejdříve.

2. Tato úmluva zůstane v platnosti až do uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy jedna z Vysokých smluvních stran sdělí druhé Vysoké smluvní straně v písemné formě svůj úmysl ukončit platnost úmluvy.

Na důkaz toho zmocněnci obou Vysokých smluvních stran tuto úmluvu podepsali.

Dáno v Addis Abebě 13. září 1981 ve dvou vyhotoveních v anglickém jazyku.

Za

Československou socialistickou republiku:

Ing. Bohuslav Chňoupek v. r.

Za

Socialistickou Etiopii:

Feleke Gedle-Giorgis v. r.

Přesunout nahoru