Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 57/1979 Sb.Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách

Částka 11/1979
Platnost od 19.06.1979
Účinnost od 01.07.1979
Zrušeno k 01.05.1992 (119/1992 Sb.)
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

57

VYHLÁŠKA

Federálního ministerstva práce a sociálních věcí

ze dne 31. května 1979

o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví podle § 43 odst. 1 zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev, v dohodě s federálními ministerstvy financí a dopravy, ministerstvy práce a sociálních věcí a ministerstvy vnitra České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky a Ústřední radou odborů:


Rozsah platnosti

§ 1

Tato vyhláška se vztahuje

a) na pracovníky v pracovním (učebním) poměru,

b) na pracovníky činné na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jestliže bylo poskytování náhrad mezi organizací a pracovníkem dohodnuto nebo jestliže to stanoví zvláštní předpisy,

c) na členy výrobních družstev,

d) na příslušníky ozbrojených sil z povolání přidělené k civilním orgánům a organizacím, 1)

e) na osoby, o kterých to stanoví zvláštní předpisy, (dále jen "pracovníci").

§ 2

(1) Podle této vyhlášky se poskytují pracovníkům při pracovních cestách v tuzemsku za podmínek dále stanovených náhrady

a) za používání vlastního silničního motorového vozidla určeného k nehromadné přepravě osob (dále jen "vlastní osobní vozidlo"),

b) při používání služebního silničního motorového vozidla bez přiděleného řidiče z povolání, které organizace svěří pracovníku do osobní péče (dále jen "služební vozidlo").

(2) Vlastním osobním vozidlem se rozumí vozidlo, jehož držitelem podle technického průkazu je pracovník, popřípadě jeho manželka.

(3) Služebním vozidlem se rozumí vozidlo, které je ve vlastnictví, správě nebo užívání organizace.

Náhrady za používání vlastního osobního vozidla

§ 3

(1) Má-li organizace zájem, aby pracovník při pracovní cestě použil vlastního osobního vozidla, může mu určit s jeho souhlasem tento způsob dopravy jen za podmínek, že

a) pracovník má předepsaná oprávnění k řízení vozidla a další potřebné doklady,

b) vlastní osobní vozidlo je pojištěno pro případ havárie a

c) konání pracovní cesty tímto způsobem je účelné a hospodárné vzhledem k využití pracovního času a nákladům.

(2) Za použití vlastního osobního vozidla podle předcházejícího odstavce poskytne organizace pracovníku za každý kilometr jízdy bez ohledu na počet přepravovaných osob nebo na množství, hmotnost a velikost přepravovaných věcí náhradu podle sazeb stanovených v příloze č. 1.

(3) Určí-li organizace se souhlasem pracovníka, že pracovník použije přívěsu k osobnímu vozidlu, poskytne mu náhradu podle odstavce 2 zvýšenou až o 10 % s přihlédnutím k hmotnosti přívěsu, popřípadě dalším okolnostem.

(4) Náhrady podle odstavců 2 a 3 se vypočtou za celkovou vzdálenost ujetou při pracovní cestě nejkratší cestou hospodárně sjízdnou pro použité vlastní osobní vozidlo v celých kilometrech.

(5) Jiné náhrady za používání vlastního osobního vozidla, než jsou uvedeny v předcházejících ustanoveních, organizace neposkytuje, s výjimkou náhrad prokázaných výdajů za nezbytné parkování a garážování během pracovní cesty.

(6) Organizace může s pracovníkem, který v jejím zájmu často používá při pracovních cestách vlastního osobního vozidla, dohodnout, že mu náhrady podle odstavců 2 a 3 poskytne měsíčními paušálními částkami. Výše paušální náhrady se upraví, změní-li se předpoklady, za kterých byla náhrada stanovena, a úměrně sníží za dny nepřítomnosti pracovníka v práci.

§ 4

Organizace poskytne v rozsahu a za podmínek stanovených obecnými předpisy o náhradách cestovních výdajů náhradu ve výši jízdného za veřejný hromadný dopravní prostředek, s výjimkou letadla, 2) pracovníku, který z vážných příčin nepoužil při pracovní cestě veřejného hromadného dopravního prostředku určeného organizací a použil vlastního osobního vozidla nebo jiného vlastního dopravního prostředku . Je-li to hospodárné, může organizace obdobně poskytnout tuto náhradu 2) podle dohody také pracovníku, který o použití vlastního osobního vozidla při pracovní cestě organizaci předem požádal. Jestliže s pracovníkem cestují v jeho vlastním osobním vozidle další pracovníci, náhrada jízdného podle těchto ustanovení jim nenáleží.

Náhrady za používání služebního vozidla

§ 5

(1) Svěří-li organizace pracovníku , který má předepsaná oprávnění k řízení vozidla, na základě písemné dohody s ním (§ 6) služební vozidlo do osobní péče, aby ho používal při pracovních cestách v souvislosti s výkonem povolání, poskytne mu za dohodnutých podmínek náhradu provozních nákladů za každý kilometr jízdy podle sazeb uvedených v příloze č. 2 po odečtení rezervní částky ve výši stanovené ve sloupci 4 této přílohy.

(2) Z rezervy hradí organizace havarijní pojištění, popřípadě náklady na předem dohodnuté druhy rozsáhlejších oprav služebního vozidla; nevyčerpaný zbytek rezervy vyplatí pracovníkovi při přistavení vozidla do generální opravy za podmínky, že jsou splněny výkony vozidla stanovené v písemné dohodě a že jeho technický stav odpovídá počtu ujetých kilometrů a provozním podmínkám. Tato částka se přiměřeně sníží, popřípadě se neposkytne, jestliže skutečný technický stav v době přistavení vozidla do generální opravy uvedenou podmínku nesplňuje.

(3) Skončí-li platnost písemné dohody před splněním výkonů stanovených pro přistavení služebního vozidla do generální opravy, vyplatí organizace pracovníkovi zbytek rezervy vytvořené ke dni skončení platnosti dohody za podmínky, že technický stav vozidla odpovídá počtu ujetých kilometrů a provozním podmínkám. Ustanovení odstavce 2 poslední věty platí obdobně.

(4) Část náhrady náležející pracovníku, která odpovídá finanční hodnotě spotřeby benzinu (sloupec 5 přílohy č. 2), poskytuje organizace pracovníkovi formou blokových poukázek z limitu organizace.

§ 6

(1) V písemné dohodě podle § 5 se uvedou povinnosti organizace a pracovníka, zejména že

1. organizace

a) odpovídá za technickou způsobilost služebního vozidla k provozu, 3)

b) vybaví služební vozidlo řádně fungujícím tachometrem pro spolehlivá zjištění ujetých kilometrů, jehož náhon musí být na obou koncích zaplombován,

c) vytváří rezervu ve výši stanovené v § 5,

d) sjedná havarijní pojištění pro služební vozidlo,

e) hradí pojistné z havarijního pojištění a náklady na předem dohodnuté druhy rozsáhlejších oprav až do výše rezervy a náklady na generální opravy,

f) stanoví rozsah výkonů služebního vozidla před předáním do generální opravy, popřípadě též limity ujetých kilometrů na určité období,

g) vydává pracovníku příslušné poukázky na benzin.

2. pracovník

a) hradí z vlastních prostředků provozní náklady služebního vozidla mimo náklady hrazené z rezervy,

b) udržuje svěřené služební vozidlo v řádném technickém stavu,

c) vede záznam o výkonech služebního vozidla,

d) nesmí používat služebního vozidla k soukromým účelům včetně cest do práce a zpět, popřípadě nepřekročí stanovené limity ujetých kilometrů,

e) hradí pohonné hmoty blokovými poukázkami, které obdrží od organizace.

(2) Písemnou dohodu může organizace i pracovník vypovědět; výpovědní lhůta se uvede v dohodě.

§ 7

Náhrady podle § 5 a 6 nelze poskytovat řidičům z povolání.


Obecná a závěrečná ustanovení

§ 8

Celková výše náhrad vypočtená podle této vyhlášky se před výplatou zaokrouhluje na celé koruny do výše 50 haléřů včetně směrem dolů a přes 50 haléřů směrem nahoru.

§ 9

(2) Zrušují se:

1. Vyhláška č. 41/1965 Sb., o používání vlastních osobních vozidel pracovníky při vnějších výkonech, ve znění vyhlášky č. 34/1974 Sb.;

2. výnos ministerstva dopravy ze dne 5. dubna 1965 čj. 14 757/65-10, kterým se stanoví zásady pro používání služebních osobních automobilů bez přiděleného řidiče pracovníky při vnějších výkonech, ve znění výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. března 1974 čj. II/1-2669/74-7501 (reg. v částce 5/1974 Sb.);

3. čl. 9 odst. 2 a čl. 10 směrnic federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 2/1972 Ú. v. ČSR a č. 1/1972 Ú. v. SSR k provedení některých ustanovení vyhlášky č. 96/1967 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů.

§ 10

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1979.


Přechodné ustanovení zavedeno vyhláškou č. 101/1979 Sb. Čl. II

Sazby náhrad podle příloh č. 1 a č. 2 této vyhlášky se vztahují na jízdy silničními motorovými vozidly při pracovních cestách počínajíc dnem 21. července 1979.

Přechodné ustanovení zavedeno vyhláškou č. 16/1982 Sb. Čl. II

Ustanovení § 5 odst. 4 a § 6 odst. 1 č. 1 písm. g) vyhlášky č. 57/1979 Sb., o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách, platí obdobně při používání motorového vozidla s pohonem na motorovou naftu.

Přechodné ustanovení zavedeno vyhláškou č. 2/1984 Sb. Čl. I

(1) Ustanovení § 3, 4 a 8 vyhlášky č. 57/1979 Sb., o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách, platí obdobně pro používání vlastního nákladního automobilu a vlastního autobusu při pracovních cestách.

(2) Vlastním nákladním automobilem a vlastním autobusem se rozumí vozidlo, jehož držitelem podle technického průkazu je pracovník, popřípadě jeho manželka.

Přechodné ustanovení zavedeno vyhláškou č. 2/1984 Sb. Čl. II

Ustanovení § 5 odst. 4 a § 6 odst. 1 č. 1 písm. g) vyhlášky č. 57/1979 Sb., o náhradách za používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách, platí obdobně při používání silničního motorového vozidla s pohonem na motorovou naftu.

Přechodné ustanovení zavedeno vyhláškou č. 2/1984 Sb. Čl. V

Sazby náhrad podle příloh č. 1 a 2 této vyhlášky se vztahují na jízdy silničními motorovými vozidly při pracovních cestách počínajíc dnem 1. ledna 1984.

Přechodné ustanovení zavedeno vyhláškou č. 90/1989 Sb. Čl. II

Sazby náhrad podle příloh č. 1 a 2 této vyhlášky se vztahují na jízdy silničními motorovými vozidly při pracovních cestách počínajíc dnem 1. července 1989.

Přechodné ustanovení zavedeno vyhláškou č. 338/1990 Sb. Čl. II

Sazby náhrad podle příloh č. 1 a 2 této vyhlášky se vztahují na jízdy silničními motorovými vozidly při pracovních cestách počínajíc dnem 19. července 1990.

Přechodné ustanovení zavedeno vyhláškou č. 430/1990 Sb. Čl. II

Sazby náhrad podle příloh č. 1 a 2 této vyhlášky se vztahují na jízdy silničními motorovými vozidly při pracovních cestách počínajíc dnem 6. října 1990.

Přechodné ustanovení zavedeno vyhláškou č. 480/1990 Sb. Čl. II

Sazby náhrad podle příloh č. 1 a 2 této vyhlášky se vztahují na jízdy silničními motorovými vozidly při pracovních cestách počínajíc dnem 19. října 1990.


Náměstek ministra: Ing. Tomášek v. r.


Příloha 1

Sazby náhrad za používání vlastního vozidla

A Při pohonu vozidla na automobilový benzín
Druh vozidlaZdvihový objem motoru v cm3Sazby náhrad za 1 km jízdy v Kčs
přesdo
123
moped, motocykl, skútr1500,71
1502500,85
2500,97
motorová tříkolka, motocykl (skútr) s postranním vozíkem1,20
osobní (dodávkový) automobil9001,78
9001 2002,20
1 2001 5002,62
1 5002 0002,84
2 0003,39
Celková hmotnost vozidla v tunách
přesdo
nákladní automobil, autobus4,54,41
4,56,05,31
B Při pohonu vozidla na motorovou naftu
Druh vozidlaZdvihový objem motoru v cm3Sazby náhrad za 1 km jízdy v Kčs
přesdo
123
osobní (dodávkový) automobil1 2001 5001,79
1 5002 0002,03
2 0002,35
Celková hmotnost vozidla v tunách
přesdo
nákladní automobil, autobus4,53,22
4,56,03,75
6,05,32

Příloha 2

Sazby náhrad za používání služebního vozidla

A. Při pohonu vozidla na automobilový benzín
Druh vozidlaZdvihový objem motoru v cm3Sazby náhrad za 1 km jízdy v Kčs
přesdoSazba celkemRezervaHodnota benzínuSazba po odečtení rezervy a hodnoty benzínu
123456
moped, motocykl, skútr1500,560,030,470,06
1502500,660,040,550,07
2500,790,040,670,08
motorová tříkolka, motocykl (skútr) s postranním vozíkem
0,980,050,810,12
osobní (dodávkový) automobil9001,560,101,130,33
9001 2001,840,101,370,37
1 2001 5002,210,111,710,39
1 5002 0002,310,111,780,42
2 0002,780,132,180,47
Celková hmotnost vozidla v tunách
přesdo
nákladní automobil4,54,250,153,520,58
4,56,05,100,164,320,62
B Při pohonu vozidla na motorovou naftu
Druh vozidlaZdvihový objem motoru v cm3Sazby náhrad za 1 km jízdy v Kčs
přesdoSazba celkemRezervaHodnota motorové naftySazba po odečtení rezervy a hodnoty nafty
123456
osobní (dodávkový) automobil1 2001 5001,380,110,880,39
1 5002 0001,490,110,960,42
2 0001,730,131,130,47
Celková hmotnost vozidla v tunách
přesdo
nákladní automobil4,52,870,152,100,62
4,56,03,340,172,310,86
a) Vrátí-li pracovník blokové poukázky na automobilový benzín nebo motorovou naftu v důsledku nižší spotřeby pohonné hmoty, zvýší se část náhrady náležející podle sloupce 6 o hodnotu automobilového benzínu nebo motorové nafty podle vrácených poukázek, a to až do výše 20 % finanční hodnoty spotřeby automobilového benzínu nebo motorové nafty vypočtené podle sloupce 5.b) Používá-li pracovník služební vozidlo převážně k vnitroměstské dopravě ve městech nad 50 tisíc obyvatel, může organizace zvýšit část náhrady poskytovanou za spotřebu pohonné hmoty formou blokové poukázky podle sloupce 5 s přihlédnutím ke ztíženým provozním poměrům až o 10 %.

Poznámky pod čarou

1) Usnesení vlády ČSSR ze dne 21. září 1978 č. 247.

2) § 5 odst. 1 vyhlášky č.96/1967 Sb.,o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů.

3) Vyhláška č.90/1975 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

4) Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí z e dne 25. října 1977 čj. II/3-1586/77-7315 o hmotné zainteresovanosti vedoucích pracovníků (č. 14/1977 Ú.v. ČSR, č.22/1977 Ú.v. SSR, reg. v částce 26/1977 Sb.).

Přesunout nahoru