Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 135/1976 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska

Částka 28/1976
Platnost od 29.11.1976
Účinnost od 14.10.1976
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

135

VYHLÁŠKA

ministra zahraničních věcí

ze dne 26. října 1976

o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska


Dne 3. dubna 1975 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Londýně dne 14. září 1976.

Podle svého článku 49 vstoupila Úmluva v platnost dnem 14. října 1976.


České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.


Ministr:

Ing. Chňoupek v. r.


KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska

President Československé socialistické republiky a Její Veličenstvo královna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Jejích ostatních držav a území, hlava Společenství

vedeni přáním dále upevnit přátelské vztahy mezi oběma státy,

přejíce si upravit své konzulární styky a tím způsobem usnadnit ochranu zájmů svých států, jakož i práv a zájmů svých občanů,

rozhodli se uzavřít konzulární úmluvu a jmenovali k tomuto účelu svými zmocněnci:

President Československé socialistické republiky:

Dr. Miloslava Růžka, náměstka ministra zahraničních věcí Československé socialistické republiky

Její Veličenstvo královna Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Jejích ostatních držav a území, hlava Společenství (dále nazývaná „Její Britské Veličenstvo“):

Za Spojené království Velké Británie a Severního Irska:

Ctihodného barona Goronwy-Robertse z Caernarvonu a Ogwenu, parlamentního státního podtajemníka pro záležitosti zahraničí a Společenství,

kteří si vyměnili své plné moci, jež shledali v dobré a náležité formě a dohodli se na těchto ustanoveních:

ČÁST I

Vymezení pojmů

Článek 1

Pro účely této Úmluvy:

1. „konzulární úřad“ je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát nebo konzulární jednatelství;

2. „konzulární obvod“ je území určené konzulárnímu úřadu k výkonu konzulárních funkcí;

3. „konzulární úředník“ je každá osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, jmenovaná do této funkce v souladu s ustanoveními této Úmluvy a pověřená výkonem konzulárních funkcí;

4. „konzulární zaměstnanec“ je každá osoba zaměstnaná vysílajícím státem na konzulárním úřadě, která vykonává:

a) administrativní a technické služby nebo

b) jiné služby pro konzulární úřad

a jež byla jako taková oznámena přijímajícímu státu v souladu s článkem 5;

5. „konzulární archiv“ zahrnuje veškerou úřední korespondenci, dokumenty a kancelářské vybavení určené pro úřední použití, spolu s veškerým nábytkem určeným k jejich ochraně a uložení;

6. „loď vysílajícího státu“ je jakákoliv loď, registrovaná v přístavu vysílajícího státu; tento pojem však nezahrnuje žádnou válečnou loď.

ČÁST II

Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců

Článek 2

1. Konzulární úřad může být zřízen vysílajícím státem na území přijímajícího státu pouze s jeho souhlasem.

2. Sídlo a klasifikace konzulárního úřadu a hranice konzulárního obvodu se určují dohodou mezi vysílajícím a přijímajícím státem.

Článek 3

1. Vysílající stát předem požádá diplomatickou cestou o souhlas přijímajícího státu se jmenováním vedoucího konzulárního úřadu.

2. Po obdržení tohoto souhlasu diplomatická mise vysílajícího státu předá ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu konzulský patent nebo jiný dokument o jmenování. V patentu nebo jiném dokumentu se uvede plné jméno vedoucího konzulárního úřadu, jeho státní příslušnost, třída, hranice konzulárního obvodu, v němž bude vykonávat své funkce, a sídlo konzulárního úřadu.

3. Po předání patentu nebo jiného dokumentu o jmenování vedoucího konzulárního úřadu přijímající stát udělí co možno nejdříve a bezplatně exequatur nebo jiné přivolení.

4. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout výkonu svých funkcí, jakmile mu přijímající stát udělil exequatur nebo jiné přivolení.

Článek 4

1. Vysílající stát oznámí předem písemně diplomatickou cestou ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu plné jméno, státní příslušnost a hodnost konzulárního úředníka, který není vedoucím úřadu, jmenovaného na konzulární úřad.

2. Přijímající stát mu udělí příslušný dokument potvrzující jeho právo vykonávat konzulární funkce v přijímajícím státě.

Článek 5

Vysílající stát předem oznámí písemně diplomatickou cestou ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu plné jméno, státní příslušnost a funkci konzulárního zaměstnance jmenovaného na konzulární úřad.

Článek 6

1. Konzulárním úředníkem může být pouze státní příslušník vysílajícího státu a nikoliv státní příslušník přijímajícího státu nebo osoba, jež má v přijímajícím státě trvalé bydliště.

2. Konzulárním zaměstnancem může být státní příslušník vysílajícího státu, státní příslušník přijímajícího státu nebo státní příslušník třetího státu.

Článek 7

Předchozího souhlasu přijímajícího státu bude zapotřebí v následujících případech:

1. Jakékoliv jmenování státního příslušníka vysílajícího státu, jestliže tato osoba již obdržela povolení ke vstupu nebo k pobytu v přijímajícím státě za jinými účely; toto omezení se však nebude vztahovat na osobu, která je již členem personálu konzulárního úřadu nebo diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě;

2. jmenování státního příslušníka přijímajícího státu nebo osoby, jež má stálé bydliště v přijímajícím státě, nebo státního příslušníka třetího státu konzulárním zaměstnancem.

Článek 8

Přijímající stát může kdykoliv, aniž musí své rozhodnutí zdůvodnit, oznámit vysílajícímu státu diplomatickou cestou, že konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec je nepřijatelný. Vysílající stát v takovém případě odvolá tuto osobu nebo ukončí její činnost na konzulárním úřadě. Jestliže vysílající stát opomene v přiměřené době vyhovět této povinnosti, přijímající stát může v případě vedoucího konzulárního úřadu odvolat exequatur nebo jiné přivolení, v případě jiného konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance odmítnout uznávat tuto osobu za konzulárního úředníka nebo zaměstnance.

Článek 9

Přijímající stát poskytne konzulárnímu úředníkovi ochranu a učiní nezbytná opatření pro to, aby mohl vykonávat své funkce a aby mu byla přiznána práva, výsady a imunity, které mu náleží podle této úmluvy a právních předpisů přijímajícího státu.

Článek 10

1. V případě, že vedoucí konzulárního úřadu nemůže z jakéhokoliv důvodu vykonávat své funkce nebo místo vedoucího konzulárního úřadu je dočasně uprázdněno, vysílající stát může pověřit některého konzulárního úředníka ze stejného konzulárního úřadu nebo z jiného konzulárního úřadu v přijímajícím státě nebo člena diplomatického personálu své diplomatické mise v tomto státě, aby prozatímně vedl konzulární úřad. Plné jméno této osoby bude co nejdříve sděleno ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

2. Konzulární úředník pověřený dočasným vedením konzulárního úřadu je oprávněn vykonávat funkce vedoucího konzulárního úřadu, jehož místo zastává. Vztahují se na něho stejné povinnosti a budou mu poskytnuta stejná práva, výsady a imunity, jako kdyby byl jmenován v souladu s článkem 3.

3. Aniž by bylo dotčeno ustanovení článku 40, odst. 7, jmenování člena diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu na konzulární úřad v souladu s odst. 1 tohoto článku se nedotýká výsad a imunit, jež jsou mu přiznány na základě jeho diplomatického statutu.

Článek 11

1. Členům diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě, kteří byli pověřeni výkonem konzulárních funkcí na této misi a jejichž jména byla sdělena ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu, se přiznávají stejná práva a ukládají stejné povinnosti jako konzulárním úředníkům podle této úmluvy.

2. Bez újmy ustanovení článku 40, odst. 7, výkon konzulárních funkcí osobami, na něž se vztahuje odst. 1 tohoto článku, se nedotýká výsad a imunit přiznaných jim na základě jejich diplomatického statutu.

Článek 12

1. Vysílající stát může v mezích, ve kterých to právní předpisy přijímajícího státu připouštějí, nabývat do vlastnictví, užívat nebo najímat v jakékoliv formě stanovené těmito právními předpisy pozemky, budovy nebo části budov pro potřeby konzulárního úřadu nebo ubytování konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance za předpokladu, že tento je státním příslušníkem vysílajícího státu. Přijímající stát poskytne v případě potřeby vysílajícímu státu pomoc při získání pozemků, budov nebo částí budov pro tyto účely.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku nevyjímá vysílající stát z povinnosti dodržovat předpisy o výstavbě a územním plánování nebo jiná omezení vztahující se na oblast, ve které se tyto pozemky, budovy nebo části budov nacházejí.

ČÁST III

Výsady a imunity

Článek 13

1. Znak nebo konzulární štít vysílajícího státu spolu s příslušným označením konzulárního úřadu v jazyce tohoto státu a v jazyce přijímajícího státu může být umístěn na budově, ve které sídlí konzulární úřad a rovněž může být umístěn na vchodu nebo u vchodu do konzulárního úřadu.

2. Vlajka vysílajícího státu a jeho konzulární vlajka může být vyvěšena na konzulárním úřadě a na rezidenci vedoucího konzulárního úřadu.

3. Vlajka vysílajícího státu může být též umístěna na dopravních prostředcích vedoucího konzulárního úřadu, jež používá při výkonu svých úředních funkcí.

Článek 14

1. Pozemky, budovy nebo části budov, používané výlučně pro účely konzulárního úřadu, jsou nedotknutelné. Bezpečnostní ani jiné orgány přijímajícího státu nevstoupí na tyto pozemky, do těchto budov nebo částí budov bez souhlasu vedoucího konzulárního úřadu nebo vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu nebo osoby jmenované jedním z nich.

2. Ustanovení uvedená v odstavci 1 tohoto článku se vztahují také na obydlí konzulárního úředníka.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku nebudou vykládána tak, aby vysílající stát byl vyjmut z povinnosti dodržovat právní předpisy o územním plánování nebo výstavbě, uvedené v odstavci 2 článku 12.

Článek 15

1. Konzulární archivy a dokumenty jsou vždy a všude nedotknutelné.

2. V úředních archivech nesmějí být uchovávány listiny nebo předměty neúřední povahy.

Článek 16

1.

a) Konzulární úřad má právo na spojení s vládou vysílajícího státu, s diplomatickou misí nebo s jinými konzulárními úřady vysílajícího státu v přijímajícím státě nebo ve třetím státě. K tomuto účelu konzulární úřad může použít všech veřejných spojovacích prostředků, jakož i diplomatických a konzulárních kurýrů a diplomatických a konzulárních zavazadel a může používat šifer.

b) Při použití veřejných spojovacích prostředků budou v případě konzulárního úřadu používány stejné sazby jako v případě diplomatické mise.

2. Úřední korespondence konzulárního úřadu bez ohledu na to, jakých spojovacích prostředků je použito, a zavazadla, uvedená pod písm. a) odstavce 1 tohoto článku jsou nedotknutelná za předpokladu, že jsou opatřena zřetelným vnějším označením své úřední povahy; orgány přijímajícího státu je nemohou ani otevřít ani zadržet. Tato zavazadla mohou obsahovat pouze úřední korespondenci a předměty určené výlučně pro úřední potřebu.

3. Osobám pověřeným přepravou konzulárních zavazadel poskytuje přijímající stát stejná práva, výsady a imunity jako diplomatickým kurýrům vysílajícího státu.

4. Konzulární zavazadla mohou být svěřena kapitánu lodi nebo civilního letadla, které má přistát na povoleném vstupním místě přijímajícího státu. V žádném takovém případě nebude kapitán považován za konzulárního kurýra; bude však vybaven úřední listinou označující počet zavazadel, jež mu byla svěřena. Po projednání s příslušnými orgány přijímajícího státu může konzulární úřad pověřit některého konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, aby převzal uvedené zavazadlo přímo a volně od kapitána lodi nebo letadla nebo mu je předal.

Článek 17

1.

a) Konzulární úředník nepodléhá trestní jurisdikci přijímajícího státu. Je rovněž vyňat z občanskoprávní a správní jurisdikce s výjimkou případů, uvedených v odstavci 7 článku 40 této Úmluvy a pod písmenem a), b) a c) odstavce 1 a v odstavci 3 článku 31 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, podepsané dne 18. dubna 1961. Osoba tohoto úředníka je nedotknutelná.

b) Ustanovení uvedená pod písmenem a) tohoto odstavce se vztahují také na rodinné příslušníky konzulárního úředníka, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, v každém případě za předpokladu, že dotyčná osoba není státním příslušníkem přijímajícího státu nebo v něm nemá trvalé bydliště.

2.

a) Konzulární zaměstnanec, pokud není státním příslušníkem přijímajícího státu, nebo pokud nemá v tomto státě trvalé bydliště, nepodléhá trestní jurisdikci přijímajícího státu. Občanskoprávní a správní jurisdikci tohoto státu nepodléhá pouze pokud jde o úkony prováděné v rámci jeho úřední činnosti.

b) Ustanovení prvé věty písm. a) tohoto odstavce se rovněž vztahují na rodinné příslušníky konzulárního zaměstnance ve smyslu definice v pododst. a) odst. 4) čl. 1, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, a to v každém případě za předpokladu, že dotyčná osoba není rovněž státním příslušníkem přijímajícího státu ani v něm nemá trvalé bydliště.

Článek 18

1. V případě, že konzulární zaměstnanec, na kterého se nevztahuje ustanovení čl. 17, odst. 2, písm. a), bude zadržen nebo zatčen nebo proti němu bude zahájeno trestní řízení, přijímající stát o tom bude neprodleně informovat příslušného konzulárního úředníka.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se rovněž vztahuje na rodinného příslušníka konzulárního úředníka žijícího s ním ve společné domácnosti anebo na rodinného příslušníka konzulárního zaměstnance žijícího s ním ve společné domácnosti, který je státním příslušníkem přijímajícího státu nebo v něm má trvalé bydliště, a který proto nepožívá imunity a nedotknutelnosti podle čl. 17.

Článek 19

1. Konzulární úředník a konzulární zaměstnanec, jak je definován v pododstavci a), odst. 4 článku 1, pokud není státním příslušníkem přijímajícího státu nebo v něm nemá trvalé bydliště, bude oprávněn odmítnout vypovídat jako svědek.

2. Konzulární zaměstnanec, jak je definován v pododstavci a), odst. 4 článku 1, na něhož se nevztahují ustanovení odstavce 1 tohoto článku, nebo konzulární zaměstnanec, jak je definován v pododstavci b), odst. 4 článku 1, bude oprávněn odmítnout vypovídat jako svědek ve věcech spojených s výkonem jeho úředních funkcí nebo předkládat úřední dokumenty či předměty.

3. V případě, kdy se vysílající stát vzdá imunity podle článku 20, aby osoba, na niž se vztahují ustanovení odstavce 1 nebo odstavce 2 tohoto článku mohla v zájmu spravedlnosti vypovídat jako svědek:

a) nesmí být použito žádného donucovacího nebo administrativního opatření, jež by dotyčnou osobu přimělo vypovídat jako svědek nebo dostavit se za tím účelem k soudu a nebude proti ní použito žádného trestu, pokud jako svědek vypovídat nebude nebo se nedostaví k soudu;

b) budou podniknuty veškeré rozumné kroky, aby se zabránilo vměšování do výkonu činnosti konzulárního úřadu; je-li touto osobou konzulární úředník, může být takové svědectví na požádání vedoucího konzulárního úřadu učiněno v případě, kdy je to možné a přípustné, ústně anebo písemně na konzulárním úřadě nebo v obydlí konzulárního úředníka.

4. Ustanovení odstavce 1 a pododstavce a) odstavce 3 tohoto článku se vztahují rovněž na rodinné příslušníky konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, v každém případě za předpokladu, že taková osoba není státním příslušníkem přijímajícího státu ani nemá na území tohoto státu trvalé bydliště.

5. Ustanovení předchozích odstavců tohoto článku se vztahují na řízení před soudními a správními orgány přijímajícího státu.

Článek 20

1. Vysílající stát se může vzdát kterékoliv z výsad a imunit uvedených v článcích 17 a 19.

2. Vzdání se výsad a imunit s výjimkou ustanovení odstavce 3 tohoto článku musí být ve všech případech výslovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.

3. Jestliže podá návrh na zahájení řízení osoba, požívající vynětí z jurisdikce podle článku 17, nemůže se dovolávat tohoto vynětí, pokud jde o žaloby, související přímo s žalobním návrhem jí podaným.

4. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanskoprávních nebo správních neznamená vzdát se tím též imunity, pokud jde o exekuční výkon rozhodnutí; této imunity je nutno vzdát se zvlášť.

Článek 21

1. Konzulární úředník je vyňat v přijímajícím státě z povinnosti služby v ozbrojených silách a je osvobozen od povinné veřejné služby jakéhokoliv druhu.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se též vztahují na konzulární zaměstnance a rodinné příslušníky konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců, kteří s nimi žijí ve společné domácnosti, v každém případě za předpokladu, že dotyčná osoba není státním příslušníkem přijímajícího státu.

Článek 22

1. Konzulární úředník, jakož i konzulární zaměstnanec, který nemá trvalé bydliště na území přijímajícího státu, je osvobozen od všech povinností, které stanoví právní předpisy přijímajícího státu pokud jde o registraci cizinců a povolení k pobytu.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se vztahují také na rodinné příslušníky konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, vždy za předpokladu, že taková osoba nemá trvalé bydliště na území přijímajícího státu.

Článek 23

Dítě konzulárního úředníka, stejně jako dítě konzulárního zaměstnance, za předpokladu, že je tato osoba státním příslušníkem vysílajícího státu a nemá trvalé bydliště v přijímajícím státě, nezíská státní příslušnost přijímajícího státu pouze v důsledku toho, že se narodí na jeho území v době přidělení konzulárního úředníka nebo zaměstnance v tomto státě.

Článek 24

1. Žádné daně nebo jiné podobné poplatky jakéhokoli druhu nebudou vyměřeny nebo vybírány přijímajícím státem:

a) z pozemků, budov nebo částí budov užívaných výlučně pro konzulární účely, včetně ubytování konzulárního úředníka nebo zaměstnance, za předpokladu, že tyto nemovitosti jsou ve vlastnictví vysílajícího státu nebo najaty jeho jménem nebo jsou ve vlastnictví nebo najaty fyzickou nebo právnickou osobou jednající jménem tohoto státu;

b) z převodů nebo dokumentů týkajících se získání nemovitého majetku vysílajícím státem výlučně pro konzulární účely, jak je blíže stanoveno pod písm. a) tohoto odstavce.

2. Osvobození uvedené v odstavci 1 písm. a) tohoto článku se nevztahují na poplatky za poskytování služeb.

Článek 25

Přijímající stát nebude vyměřovat nebo vybírat žádnou daň nebo jiné podobné poplatky jakéhokoliv druhu z nabytí, vlastnictví, držení nebo užívání movitého majetku vysílajícím státem pro konzulární účely, jejichž placení by jinak vysílající stát nebo právnická nebo fyzická osoba jednající jeho jménem podléhaly podle právních předpisů přijímajícího státu.

Článek 26

Konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, pokud není státním příslušníkem přijímajícího státu, je osvobozen v přijímajícím státě od všech daní nebo jiných podobných poplatků jakéhokoli druhu, jež přijímající stát vyměřuje nebo vybírá z úředních příjmů, mezd nebo důchodů, které dostává za výkon své funkce.

Článek 27

1. S výhradou ustanovení odstavce 2 tohoto článku konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, není-li státním příslušníkem přijímajícího státu a nezabývá-li se v přijímajícím státě soukromou výdělečnou činností a za předpokladu, že je stálým zaměstnancem vysílajícího státu, je osobně osvobozen od všech daní nebo jiných podobných poplatků jakéhokoli druhu, jež přijímající stát ukládá nebo vybírá a jež by jinak podle právních předpisů přijímajícího státu byl povinen platit.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však nevztahuje:

a) na daně z nabytí, vlastnictví, užívání nemovitého majetku nebo nakládání s ním na území přijímajícího státu;

b) bez újmy ustanovení článku 26 na daně z příjmu pocházejícího z jiných zdrojů nebo ze zvýšení kapitálu na území přijímajícího státu;

c) na daně z převodů nebo dokumentů, které se jich týkají, včetně kolkových poplatků zavedených nebo vybíraných v této souvislosti;

d) na pozůstalostní nebo dědické poplatky, aniž by bylo dotčeno ustanovení článku 28.

Článek 28

Jestliže konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec nebo jeho rodinný příslušník žijící s ním ve společné domácnosti zemře a zanechá movitý majetek v přijímajícím státě, přijímající stát nebude vybírat daň nebo jiné podobné poplatky jakéhokoli druhu z tohoto majetku za předpokladu, že tato osoba nebyla státním příslušníkem přijímajícího státu a že tento majetek byl na území přijímajícího státu pouze v důsledku pobytu zůstavitele v tomto státě jakožto konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance anebo rodinného příslušníka takového úředníka nebo zaměstnance.

Článek 29

1. Všechny předměty, včetně motorových vozidel, dovezené pro úřední potřebu konzulárního úřadu, budou osvobozeny od celních dávek a jiných daní a poplatků jakéhokoli druhu, vybíraných při dovozu nebo z důvodu dovozu, a to ve stejném rozsahu, jako by byly dovezeny pro úřední potřeby diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě.

2.

a) Konzulárnímu úředníku nebo konzulárnímu zaměstnanci, pokud není státním příslušníkem přijímajícího státu a pokud nevykonává soukromé výdělečné povolání na území přijímajícího státu, a za předpokladu, že je stálým zaměstnancem vysílajícího státu, bude poskytnuto osvobození od celních dávek a jiných daní nebo poplatků jakéhokoli druhu, pokud jde o předměty dovezené k jeho osobní spotřebě, včetně motorových vozidel, a to ve stejném rozsahu, jako členům odpovídající kategorie personálu diplomatické mise vysílajícího státu.

b) Ustanovení písmene a) tohoto odstavce se vztahuje také na rodinné příslušníky konzulárního úředníka nebo konzulárního zaměstnance žijící s ním ve společné domácnosti za předpokladu, že tato osoba není státním příslušníkem přijímajícího státu a nevykonává v tomto státě soukromé výdělečné povolání.

3. Pro účely odstavce 2 tohoto článku výraz „člen odpovídající kategorie personálu diplomatické mise“ znamená, pokud jde o konzulární úředníky, členy diplomatického personálu a pokud jde o konzulární zaměstnance, členy administrativního a technického personálu.

4. Osobní zavazadlo, s nímž cestuje konzulární úředník nebo jeho rodinný příslušník, který s ním žije ve společné domácnosti, je vyňato z celní prohlídky ve stejném rozsahu jako osobní zavazadlo diplomatického zástupce.

Článek 30

S výhradou právních předpisů přijímajícího státu o oblastech, do nichž je přístup zakázán nebo upraven z důvodů státní bezpečnosti, konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec, jakož i jeho rodinní příslušníci žijící s ním ve společné domácnosti, mohou v tomto státě volně cestovat.

Ustanovení tohoto článku se nedotýká náležitostí stanovených právními předpisy přijímajícího státu pro udělování víz nebo jiných cestovních dokladů.

Článek 31

Všechny osoby, kterým tato Úmluva poskytuje výsady a imunity, jsou povinny dodržovat bez újmy na těchto výsadách a imunitách právní předpisy přijímajícího státu, včetně dopravních předpisů a předpisů o pojištění motorových vozidel.

ČÁST IV

Konzulární funkce

Článek 32

1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat funkce uvedené v této části. Navíc může vykonávat další konzulární funkce, za předpokladu, že nejsou v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu.

2. V souvislosti s výkonem svých funkcí konzulární úředník má právo obracet se na:

a) příslušné místní orgány ve svém konzulárním obvodu;

b) ústřední orgány přijímajícího státu v míře, v jaké to připouštějí právní předpisy a zvyklosti tohoto státu.

3. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat konzulární funkce pouze ve svém vlastním konzulárním obvodě. Mimo tento obvod může vykonávat konzulární funkce pouze se souhlasem přijímajícího státu.

4. Po uvědomění přijímajícího státu je konzulární úředník oprávněn vykonávat konzulární funkce za třetí stát za předpokladu, že přijímající stát proti tomu nevznese námitek.

5. Po uvědomění přijímajícího státu může konzulární úředník působit jako zástupce vysílajícího státu v mezinárodní organizaci. V této funkci má právo používat jakékoli výhody, výsady a imunity, jež jsou takovému zástupci poskytovány mezinárodním právem.

Článek 33

Konzulární úředník má právo vybírat v přijímajícím státě poplatky a sazby předepsané podle právních předpisů vysílajícího státu za výkon konzulárních služeb.

Článek 34

Konzulární úředník je oprávněn

1. chránit práva a podporovat zájmy vysílajícího státu a jeho státních příslušníků; pro účely této Úmluvy pojem "státní příslušník" znamená jakoukoliv osobu, kterou vysílající stát uznává za svého státního příslušníka, a pokud to dovoluje souvislost, též jakoukoli právnickou osobu;

2. podporovat rozvoj obchodních, hospodářských kulturních a vědeckých styků mezi vysílajícím státem a přijímajícím státem a jinak přispívat k rozvoji přátelských vztahů mezi nimi;

3. sledovat všemi zákonnými prostředky podmínky a vývoj obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života přijímajícího státu, podávat o něm zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat informace zainteresovaným osobám.

Článek 35

1. Konzulární úředník je oprávněn:

a) přijímat taková prohlášení, jaká podle právních předpisů vysílajícího státu mají být učiněna v otázkách státního občanství;

b) vést evidenci státních příslušníků vysílajícího státu;

c) vést záznamy nebo přijímat sdělení o narození nebo úmrtí státního příslušníka vysílajícího státu;

d) vést záznamy o sňatcích, uzavřených před úřady přijímajícího státu, nebo o rozvodech povolených úřady tohoto státu za předpokladu, že alespoň jedna z oddávaných nebo rozváděných osob je státním příslušníkem vysílajícího státu;

e) oddávat za předpokladu, že obě osoby uzavírající sňatek jsou státními příslušníky vysílajícího státu a uzavření takového sňatku není podle právního řádu přijímajícího státu nepřípustné;

f) přijímat prohlášení týkající se rodinného stavu státních příslušníků vysílajícího státu v souladu s právními předpisy tohoto státu.

2. Nic z ustanovení odstavce 1 písm. c), d) nebo e) tohoto článku nezbavuje žádnou soukromou osobu povinnosti, jež právní předpisy přijímajícího státu předepisují pokud jde o hlášení nebo registraci u příslušných orgánů tohoto státu v kterékoliv záležitosti uvedené v těchto ustanoveních.

Článek 36

Konzulární úředník je oprávněn vydávat, rušit, obnovovat, upravovat a prodlužovat platnost pasů, vstupních, výstupních a tranzitních víz a dalších podobných dokumentů.

Článek 37

1. Konzulární úředník je oprávněn:

a) sestavovat, ověřovat, potvrzovat, legalizovat nebo provádět jiné úkony, které jsou nezbytné pro platnost právních úkonů a listin právní povahy nebo jejich kopie pro potřebu osoby jakékoli státní příslušnosti pro použití ve vysílajícím státě nebo podle právních předpisů tohoto státu nebo státního příslušníka vysílajícího státu pro použití mimo tento stát;

b) překládat listiny a ověřovat správnost překladu.

2. V případech, kdy listiny uvedené v odstavci 1 tohoto článku jsou třeba pro použití v přijímajícím státě, orgány přijímajícího státu jsou povinny uznávat jejich platnost pouze v tom rozsahu, jaký odpovídá právním předpisům tohoto státu.

3. Při výkonu práv poskytnutých tímto článkem konzulární úředník postupuje v souladu s právními předpisy přijímajícího státu.

Článek 38

Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy přijímajícího státu zastupovat osobně nebo prostřednictvím zmocněného zástupce státního příslušníka vysílajícího státu před orgány přijímajícího státu, jestliže tento státní příslušník se nemůže z důvodu nepřítomnosti nebo z jiných vážných důvodů zavčas ujmout hájení svých práv a zájmů. Zastupování trvá tak dlouho, dokud tento státní příslušník neustanoví svého zástupce nebo se sám neujme hájení svých práv a zájmů. Konzulární úředník rovněž může navrhnout příslušnému orgánu, aby projednávání věci bylo odloženo do té doby, než státní příslušník bude informován a bude mít možnost být přítomen nebo zastoupen.

Článek 39

Když se příslušné orgány přijímajícího státu dozvědí, že na jeho území zemřel státní příslušník vysílajícího státu, bez odkladu o tom vyrozumí příslušného konzulárního úředníka a zašlou mu opis úmrtního listu nebo jiného dokladu osvědčujícího úmrtí.

Článek 40

1.

a) Když se příslušné orgány přijímajícího státu dozvědí, že na území tohoto státu je pozůstalost po zemřelé osobě jakékoliv státní příslušnosti vůči níž konzulární úředník může být oprávněn zastupovat zájmy podle odstavce 3 tohoto článku nebo po státním příslušníkovi vysílajícího státu kdy v přijímacím státě není nikdo (s výjimkou orgánů přijímajícího státu), kdo by byl oprávněn uplatnit nárok na správu pozůstalosti, ani zde není zástupce takové osoby, tyto orgány o tom vyrozumějí příslušného konzulárního úředníka vysílajícího státu.

b) Obdobně konzulární úředník vyrozumí příslušné orgány přijímajícího státu, jestliže se o tom dozví jinou cestou.

2. Jestliže zůstavitel, který byl státním příslušníkem vysílajícího státu, zanechá majetek v přijímajícím státě, konzulární úředník je oprávněn učinit sám nebo prostřednictvím oprávněného zástupce opatření:

a) k ochraně a zajištění pozůstalosti,

b) k zajištění plné správy pozůstalosti.

3. V případě, že státní příslušník vysílajícího státu má nárok na majetek zanechaný v přijímajícím státě zůstavitelem bez rozdílu státní příslušnosti nebo tento nárok uplatňuje a není v přijímajícím státě přítomen nebo není jinak v tomto státě zastoupen, konzulární úředník je též oprávněn zastupovat zájmy tohoto státního příslušníka ve stejném rozsahu, jako kdyby tento státní příslušník předal konzulárnímu úředníkovi platnou plnou moc.

4. Rozumí se, že

a) konzulární úředník může učinit opatření v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku pouze v případě, kdy taková opatření nejsou učiněna osobou, mající stejná nebo větší práva nebo jejím zástupcem;

b) jestliže podle právních předpisů přijímajícího státu je k učinění opatření podle odst. 2 a 3 tohoto článku nezbytné povolení k zastupování nebo rozhodnutí soudu, jakékoli takové povolení nebo rozhodnutí bude konzulárnímu úředníkovi vydáno na jeho žádost tak, jako by bylo vydáno řádně zmocněnému zástupci státního příslušníka, jehož zájmy konzulární úředník zastupuje. Kde podle právních předpisů přijímajícího státu povolení k zastupování nebo soudní příkaz mohou být vystaveny pouze pro tohoto státního příslušníka, konzulární úředník i v tomto případě může jednat na základě tohoto povolení nebo příkazu tak, jak je stanoveno v odst. 2 nebo 3 tohoto článku.

5. Konzulární úředník může jménem státního příslušníka vysílajícího státu, který není přítomen v přijímajícím státě, přijmout od justičního orgánu, instituce nebo osoby peníze nebo jiný majetek, včetně podílu na pozůstalosti, platů učiněných podle zákona o úrazovém pojištění pracujících a výplat z pojistek životního pojištění, na který má uvedený státní příslušník nárok v důsledku smrti kterékoli osoby. Justiční orgán, instituce nebo osoba, o kterou se jedná, může požadovat, aby konzulární úředník splnil podmínky, jež určila, pokud jde o:

a) předložení plné moci nebo jiného zmocnění od dotyčného státního příslušníka,

b) předložení vhodného důkazu o přijetí těchto peněz nebo majetku dotyčným státním příslušníkem,

c) vrácení peněz nebo majetku, pokud není takový důkaz předložen.

6.

a) Jestliže státní příslušník vysílajícího státu zemře v době svého pobytu na území přijímajícího státu a nemá v tomto státě trvalé bydliště, konzulární úředník může vzít okamžitě do opatrování peníze a věci, které měl zemřelý státní příslušník u sebe za účelem jejich ochrany.

b) Konzulární úředník je oprávněn podržet u sebe k dalšímu opatření v souladu s příslušnými předpisy o dědictví ty předměty, které zemřelý státní příslušník měl u sebe pro svou osobní potřebu, avšak jakékoliv právo podržet peníze nebo jiný majetek podléhá ustanovením odstavců 2, 3 a 4 tohoto článku, s výjimkou případů, kdy právní předpisy přijímajícího státu stanoví jinak.

7. Jestliže konzulární úředník vykonává práva poskytovaná podle tohoto článku týkající se dědictví, podléhá v tomto rozsahu, bez ohledu na ustanovení článků 17 a 19, občanskoprávní jurisdikci soudů přijímajícího státu.

Článek 41

1. Konzulární úředník je oprávněn navrhnout soudnímu nebo správnímu orgánu přijímajícího státu osoby způsobilé vykonávat funkci poručníka nebo opatrovníka, pokud jde o státního příslušníka vysílajícího státu nebo pokud jde o majetek takovéhoto státního příslušníka v každém případě, kdy tento majetek je ponechán bez dozoru.

2. Jestliže tento orgán považuje navrženou osobu z jakéhokoli důvodu za nepřijatelnou, konzulární úředník může navrhnout jinou osobu.

Článek 42

1. Příslušné orgány přijímajícího státu vyrozumějí konzulární úřad vysílajícího státu v každém případě, když státní příslušník vysílajícího státu byl vzat do vazby nebo když jeho osobní svoboda byla jinak omezena. Vyrozumění musí být provedeno co nejrychleji, v každém případě ve lhůtě 3 dnů od doby, kdy byl vzat do vazby anebo kdy byla jeho osobní svoboda jinak omezena.

2. Konzulární úředník vysílajícího státu, za předpokladu, že dodrží podmínky stanovené pro tento účel právním řádem přijímajícího státu, je oprávněn přijímat písemnosti a udržovat jiné spojení se státním příslušníkem, který byl takto vzat do vazby nebo jehož osobní svoboda byla jinak omezena, jakož i činit jiná opatření potřebná k poskytnutí právní pomoci a právního zastoupení tomuto státnímu příslušníkovi.

3. Konzulární úředník, za předpokladu, že dodrží podmínky stanovené pro tento účel právním řádem přijímajícího státu, je obdobně oprávněn navštěvovat státního příslušníka, hovořit s ním a udržovat s ním styk. Návštěvy budou povoleny co nejdříve, v každém případě nejpozději do 4 dnů od doby, kdy byl vzat do vazby anebo kdy byla jeho osobní svoboda jinak omezena.

4.

a) V případě trestního řízení proti státnímu příslušníkovi vysílajícího státu, konzulární úředník bude na žádost informován o obviněních vznesených proti tomuto státnímu příslušníkovi.

b) Konzulární úředník vysílajícího státu bude v souladu s právními předpisy přijímajícího státu oprávněn být přítomen soudnímu řízení se státním příslušníkem vysílajícího státu, k němuž dojde v přijímajícím státě.

5. V každém případě, kdy státní příslušník vysílajícího státu byl odsouzen a je ve výkonu trestu odnětí svobody v přijímajícím státě, konzulární úředník, za předpokladu, že dodrží podmínky stanovené pro tento účel právním řádem přijímajícího státu, má právo navštívit jej, hovořit s ním a udržovat s ním styk. Konzulárnímu úředníkovi bude umožněno navštěvovat státního příslušníka nejméně jednou do měsíce.

6. Státní příslušník, na kterého se vztahují ustanovení tohoto článku, může od konzulárního úředníka přijímat balíčky obsahující potraviny, šatstvo, četbu a psací prostředky v rozsahu, v jakém to připouštějí předpisy platné pro zařízení, ve kterém je držen.

7. Příslušné orgány přijímajícího státu neprodleně vyrozumějí státního příslušníka, o kterého se jedná, o jeho právech přijímat návštěvy a udržovat styk, poskytnutých tímto článkem.

Článek 43

1. Konzulární úředník je oprávněn poskytnout veškerou pomoc a podporu lodi vysílajícího státu, která připlula do přístavu nebo jiného kotviště v hranicích konzulárního obvodu.

2. Konzulární úředník může vejít ve styk s lodí a vstoupit na palubu, jakmile lodi bylo povoleno navázat styk s pobřežím.

3. Kapitán lodi a členové posádky mohou vejít ve styk s konzulárním úředníkem. Mohou také, v souladu s právními předpisy přijímajícího státu, týkajícími se přístavní oblasti a přístupu cizinců, navštívit konzulární úřad.

4. Konzulární úředník může požádat o pomoc příslušné orgány přijímajícího státu v každé věci, která se dotýká výkonu jeho funkcí, pokud jde o loď vysílajícího státu nebo pokud jde o kapitána a členy posádky takové lodi.

Článek 44

1. Konzulární úředník je oprávněn

a) vyšetřovat, aniž by tím byla dotčena práva orgánů přijímajícího státu, jakýkoliv případ, který se udál na palubě lodi vysílajícího státu během plavby, vyslýchat kapitána a kteréhokoli člena posádky, prověřovat lodní dokumenty a přijímat prohlášení týkající se plavby lodi a cíle cesty a také napomáhat při vstupu, pobytu a odjezdu lodi z přístavu;

b) činit opatření pro najmutí nebo propuštění kapitána nebo kteréhokoliv člena posádky, pokud to není v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu;

c) bez újmy ustanovení článku 45 urovnávat spory jakéhokoli druhu mezi kapitánem a kterýmkoli členem posádky, včetně sporů týkajících se mzdy a pracovního poměru v tom rozsahu, jak je to dovoleno právními předpisy vysílajícího státu;

d) činit opatření pro léčení v nemocnici nebo pro návrat do vlasti kapitána nebo kteréhokoli člena posádky této lodi;

e) přijímat, sestavovat nebo provádět jakékoli prohlášení nebo jiný dokument předepsaný právními předpisy vysílajícího státu v souvislosti s lodí.

2. Konzulární úředník může se v míře, v jaké mu to právní předpisy přijímajícího státu dovolují, dostavit s kapitánem nebo kterýmkoli členem posádky lodi k soudním nebo správním orgánům tohoto státu, poskytnout jim veškerou pomoc a vystupovat jako tlumočník v záležitostech mezi nimi a těmito orgány.

Článek 45

1. Justiční orgány přijímajícího státu nebudou vykonávat svou pravomoc, pokud jde o občanskoprávní řízení z nároků kapitána lodi vysílajícího státu nebo člena posádky takové lodi týkající se mzdy nebo smlouvy o výkonu prací, aniž by nejprve vyrozuměly příslušného konzulárního úředníka a odmítnou vykonávat svou pravomoc, jestliže konzulární úředník proti tomu vznese námitky.

2. Justiční orgány přijímajícího státu však mohou vykonávat pravomoc ve všech občanskoprávních věcech, které nejsou vyloučeny v odstavci 1 tohoto článku.

3. Kromě toho, s výjimkou případů, kdy o to příslušný konzulární úředník požádá nebo kdy s tím vysloví souhlas, justiční a správní orgány přijímajícího státu nebudou vykonávat pravomoc nebo nezasáhnou, podle povahy věci, pokud jde o jakoukoli událost, k níž došlo na palubě lodi vysílajícího státu, včetně zadržení jakékoli osoby na palubě lodi, za předpokladu, že je oprávněné podle právního řádu přijímajícího státu.

4. Ustanovení odstavce 3 tohoto článku se nevztahují na případy:

a) které souvisí s jakýmkoli trestným činem spáchaným na palubě lodi vysílajícího státu:

1. jestliže následky trestného činu zasahují na území přijímajícího státu;

2. jestliže jde o trestný čin, který podle své povahy narušuje klid na území přijímajícího státu, nebo narušuje pořádek v jeho vnitřních nebo teritoriálních vodách;

3. státním příslušníkem nebo proti státnímu příslušníkovi přijímajícího státu, popřípadě jinou osobou anebo proti jiné osobě, než je kapitán lodi nebo člen posádky;

4. který podle právního řádu přijímajícího státu zakládá skutkovou podstatu trestného činu, za který je stanoven trest odnětí svobody v trvání nejméně 5 let nebo přísnější trest;

b) které souvisí s jakýmkoliv opatřením, které příslušné orgány přijímajícího státu učinily, pokud jde o celní záležitosti, přistěhovalectví, záležitosti veřejného zdraví, bezpečnost života na moři, znečišťování splavných vod, radiotelegrafická spojení nebo jiné podobné záležitosti.

Článek 46

1. Soudní a správní orgány přijímajícího státu uvědomí příslušného konzulárního úředníka o svém úmyslu provést donucovací opatření nebo jakékoli úřední vyšetřování na palubě lodi vysílajícího státu. S výjimkou případů, kdy je to nemožné v důsledku naléhavosti této záležitosti, takové sdělení bude učiněno před započetím opatření, aby při nich mohl být přítomen konzulární úředník nebo jeho zástupce. Jestliže konzulární úředník nebo jeho zástupce při provádění těchto opatření nebyl přítomen, příslušné orgány mu na jeho žádost poskytnou podrobnou informaci o jejich průběhu.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se též vztahuje na případy, kdy příslušné orgány oblasti přístavu chtějí vyslýchat kapitána nebo kteréhokoli člena posádky na břehu.

3. Ustanovení tohoto článku se však nevztahují na běžné celní, pasové a zdravotní prohlídky prováděné těmito orgány, právě tak jako na kterýkoliv úkon, učiněný na žádost nebo se souhlasem kapitána lodi.

Článek 47

1. Jestliže loď vysílajícího státu ztroskotá, najede na dno nebo je vržena na břeh nebo utrpí jinou škodu v přijímajícím státě nebo jestliže jakýkoli předmět tvořící část nákladu ztroskotané lodi třetího státu, jenž je majetkem státního příslušníka vysílajícího státu, je nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo je dopraven do přístavu tohoto státu, podají o tom příslušné orgány přijímajícího státu co možno nejdříve zprávu příslušnému konzulárnímu úředníku. Sdělí mu také, jaká opatření již byla učiněna pro záchranu lodi, životů osob na lodi, nákladu a dalšího majetku na palubě a předmětů náležejících k lodi nebo tvořících část jejího nákladu, které se oddělily od lodi.

2. Konzulární úředník může poskytnout veškerou pomoc lodi, jejím cestujícím a členům její posádky a za tím účelem může požádat o pomoc příslušné orgány přijímajícího státu. Může učinit opatření uvedená v odstavci 1 tohoto článku i opatření pro zajištění opravy lodi nebo může požádat příslušné úřady, aby taková opatření učinily nebo v nich pokračovaly.

3.

a) V případech, kdy loď nebo jakýkoli předmět k ní náležející byly nalezeny na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo byly dopraveny do přístavu tohoto státu a ani kapitán lodi, majitel, jeho zástupce ani příslušný pojišťovatel nemají možnost učinit opatření pro ochranu a další naložení s lodí nebo předmětem, konzulární úředník bude považován za zmocněného učinit jménem majitele lodi stejná opatření, jaká by za tímto účelem mohl učinit sám majitel.

b) Ustanovení písm. a) tohoto odstavce se rovněž použijí pokud jde o jakýkoli předmět, který tvoří část nákladu lodi a který je vlastnictvím státního příslušníka vysílajícího státu.

4.

a) Loď, náklad, zařízení a výstroj, zásoby nebo jiné předměty z lodi, za předpokladu, že nejsou dopraveny k použití nebo spotřebování v přijímajícím státě, nepodléhají celním poplatkům nebo jiným daním jakéhokoli druhu ukládaným z důvodu dovozu.

b) Nic v ustanovení písm. a) tohoto odstavce nebude vykládáno tak, aby bránilo použití právních předpisů přijímajícího státu pokud jde o přechodné uskladnění zboží.

5. Jestliže jakýkoli předmět, tvořící část nákladu ztroskotané lodi třetího státu, který je vlastnictvím státního příslušníka vysílajícího státu a je nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo je dopraven do přístavu tohoto státu a ani kapitán lodi, vlastník předmětu, jeho zástupce ani příslušný pojišťovatel nemohou učinit opatření pro zajištění nebo nakládání předmětem, konzulární úředník je považován za zmocněného, aby učinil jménem vlastníka taková opatření, jaká by mohl pro tyto účely učinit vlastník sám.

Článek 48

Ustanovení článků 43 až 47, s výjimkou odstavce 3 a 4 článku 45, se vztahují také na civilní letadlo v rozsahu, ve kterém to povaha věci připouští.

ČÁST V

Závěrečná ustanovení

Článek 49

1. Tato Úmluva bude ratifikována a vstoupí v platnost třicátého dne po výměně ratifikačních listin, jež se bude konat v Londýně co možná nejdříve.

2. Tato Úmluva zůstane v platnosti po dobu pěti let. V případě, že žádná z vysokých smluvních stran neuvědomí druhou dvanáct měsíců před uplynutím zmíněného období pěti let o svém úmyslu ukončit tuto Úmluvu, zůstane v platnosti až do uplynutí dvanácti měsíců ode dne, kdy jedna vysoká smluvní strana uvědomí druhou o takovém úmyslu.

Na důkaz toho zmocněnci vysokých smluvních stran tuto Úmluvu podepsali a opatřili ji pečetěmi.

Dáno v Praze dne 3. dubna 1975 ve dvou vyhotoveních v jazyce českém a anglickém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za presidenta Československé socialistické republiky:

Miloslav Růžek v. r.

Za Její Britské Veličenstvo:

Goronwy-Roberts z Caernarvonu a Ogwenu v. r.

Přesunout nahoru