Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 132/1976 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti

Částka 27/1976
Platnost od 18.11.1976
Účinnost od 01.08.1976
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

132

VYHLÁŠKA

ministra zahraničních věcí

ze dne 23. srpna 1976

o Úmluvě o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti


Dne 2. října 1973 byla v Haagu na XII. zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém sjednána Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti.

Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v Haagu dne 6. února 1975.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval s výhradou k článku 26 odst. 2 písm. a) a b), podle níž si Československá socialistická republika vyhrazuje právo neuznat nebo nevykonat rozhodnutí nebo smíry o vyživovací povinnosti podle článku 26 bod 2 písm. a) a b) Úmluvy, neboť československý právní řád nezná vyživovací povinnost mezi osobami v něm uvedenými.

Ratifikační listina Československé socialistické republiky byla uložena u ministerstva zahraničních věcí Nizozemského království, depozitářem Úmluvy, dne 12. května 1976.

Úmluva vstoupila pro Československou socialistickou republiku v platnost na základě svého článku 35 odst. 1 dnem 1. srpna 1976.


Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.


Ministr:

Ing. Chňoupek v. r.


ÚMLUVA

o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti

Smluvní státy této Úmluvy

přejíce si přijmout společná ustanovení upravující vzájemné uznávání a výkon rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dospělým,

přejíce si uvést tato ustanovení do souladu s Úmluvou z 15. dubna 1958 o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem,

rozhodly se za tím účelem uzavřít Úmluvu a dohodly se na těchto ustanoveních:

ČÁST I

Rozsah Úmluvy

Článek 1

Tato Úmluva se vztahuje na rozhodnutí, vydaná soudním nebo správním orgánem smluvního státu o vyživovací povinnosti ze vztahů rodinných, rodičovských, manželských nebo švagrovských, včetně vyživovací povinnosti k dětem narozeným mimo manželství, mezi:

1. osobou, které přísluší nárok na výživné a osobou povinnou poskytovat výživné, nebo

2. osobou povinnou poskytovat výživné a veřejnou institucí, která se domáhá náhrady příspěvku poskytnutého osobě, které přísluší nárok na výživné.

Tato Úmluva se vztahuje také na smíry mezi týmiž účastníky, které v uvedených věcech uzavřou soudní nebo správní orgány anebo které budou uzavřeny před těmito orgány (dále jen "smíry").

Článek 2

Tato Úmluva se vztahuje na rozhodnutí nebo smíry bez ohledu, jak budou označeny.

Vztahuje se také na rozhodnutí nebo smíry, jimiž se mění dřívější rozhodnutí či smíry, a to i v tom případě, že pocházejí z nesmluvního státu.

Této Úmluvy se použije bez ohledu na mezinárodní nebo vnitrostátní povahu nároku na výživné a bez ohledu na státní občanství nebo bydliště účastníků.

Článek 3

Jestliže se rozhodnutí nebo smír netýká pouze vyživovací povinnosti, omezí se účinnost Úmluvy na tu část rozhodnutí nebo smíru, která se vztahuje na vyživovací povinnost.

ČÁST II

Podmínky uznání a výkonu rozhodnutí

Článek 4

Rozhodnutí vydané ve smluvním státě bude uznáno nebo vykonáno v jiném smluvním státě:

1. bylo-li vydáno orgánem, příslušným podle článku 7 nebo 8, a

2. nemůže-li již být ve státě, v němž bylo vydáno, napadeno řádným opravným prostředkem.

Předběžně vykonatelná rozhodnutí a předběžná opatření lze v dožádaném státě uznat a vykonat, i když podléhají řádným opravným prostředkům, jestliže mohou být v tomto státě vydána a vykonána.

Článek 5

Uznání nebo výkon rozhodnutí však mohou být odmítnuty:

1. je-li uznání nebo výkon rozhodnutí zjevně neslučitelný s veřejným pořádkem dožádaného státu, nebo

2. bylo-li rozhodnutí dosaženo podvodem, k němuž došlo v souvislosti s řízením, nebo

3. jestliže před orgánem dožádaného státu probíhá řízení mezi týmiž účastníky a o téže věci, přičemž toto řízení bylo zahájeno jako prvé, nebo

4. je-li rozhodnutí neslučitelné s rozhodnutím vydaným mezi týmiž účastníky a v téže věci buď v dožádaném státě nebo v jiném státě, v tomto druhém případě jen pokud splňuje podmínky vyžadované pro uznání nebo výkon v dožádaném státě.

Článek 6

Bez zřetele na ustanovení článku 5 bude rozhodnutí pro zmeškání uznáno nebo vykonáno jen pokud účastníkovi, který se k jednání nedostavil, bylo podle práva státu, jehož orgán rozhodnutí vydal, doručeno oznámení o zahájení řízení včetně vyrozumění o podstatě nároku, přičemž je třeba přihlédnout k tomu, zda účastník měl dostatek času k tomu, aby se v řízení mohl bránit .

Článek 7

Orgán státu , v němž bylo rozhodnutí vydáno, je třeba považovat za příslušný podle této Úmluvy

1. jestliže povinný nebo oprávněný měl v době zahájení řízení své bydliště ve státě, v němž bylo rozhodnutí vydáno, nebo

2. jestliže povinný i oprávněný byli v době zahájení řízení občany státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, nebo

3. jestliže se odpůrce podrobil pravomoci tohoto orgánu buď výslovně, nebo s tím, že se vyjádřil ve věci samé, aniž namítl nedostatek pravomoci.

Článek 8

Bez zřetele na ustanovení článku 7, orgán smluvního státu, který vydal rozhodnutí o nároku na výživné, je třeba považovat za příslušný ve smyslu této Úmluvy, jestliže nárok na výživné je založen na rozvodu manželství, zrušení manželského soužití nebo prohlášení, že manželství je neplatné anebo že nevzniklo, vydaném orgánem toho státu, jehož pravomoc v této věci byla uznána podle právního řádu dožádaného státu.

Článek 9

Orgán dožádaného státu je vázán skutkovými zjištěními, na kterých orgán státu, kde rozhodnutí bylo vydáno, založil svou pravomoc.

Článek 10

Jestliže rozhodnutí o výživném se dotýká několika právních důvodů a jestliže je nelze uznat nebo vykonat jako celek, orgán dožádaného státu použije této Úmluvy na tu část rozhodnutí, která může být uznána nebo vykonána.

Článek 11

Byla-li v rozhodnutí stanovena povinnost platit výživné periodickými platbami, nařídí se výkon jak pro dávky již splatné, tak pro dávky splatné v budoucnu.

Článek 12

Pokud tato Úmluva nestanoví jinak, není přípustné, aby orgán dožádaného státu přezkoumával rozhodnutí ve věci samé.

ČÁST III

Řízení o uznání a výkon rozhodnutí

Článek 13

Pokud tato Úmluva nestanoví jinak, řízení o uznání a výkon rozhodnutí se řídí právem dožádaného státu.

Článek 14

Kdykoli je možno žádat také o částečné uznání a výkon rozhodnutí.

Článek 15

Oprávněnému, jemuž byla ve státě, kde rozhodnutí bylo vydáno, poskytnuta zcela nebo zčásti právní pomoc nebo osvobození od nákladů a výloh, přísluší v každém řízení o uznání nebo výkon rozhodnutí nejvýhodnější právní pomoc anebo nejširší osvobození od nákladů a výloh tak, jak to stanoví právní řád dožádaného státu.

Článek 16

V řízení, na které se vztahuje tato Úmluva, nelze požadovat složení jistoty, záruky nebo depozita, bez ohledu na jejich označení, jimiž by měla být zajištěna náhrada nákladů řízení a výloh s ním spojených .

Článek 17

Účastník, který žádá o uznání nebo výkon rozhodnutí, musí předložit:

1. úplný a věrohodný opis rozhodnutí;

2. doklad o tom, že proti rozhodnutí není již ve státě, kde bylo vydáno, přípustný řádný opravný prostředek, a pokud je to třeba, že je vykonatelné;

3. jde-li o rozhodnutí pro zmeškání, originál nebo ověřený opis dokladu o tom, že účastník, který se k jednání nedostavil, byl podle práva státu, kde bylo rozhodnutí vydáno, řádně vyrozuměn o zahájení řízení, jakož i o podstatě nároku;

4. podle okolností doklad o tom, že účastníkovi byla poskytnuta právní pomoc nebo osvobození od poplatků a nákladů ve státě, kde bylo rozhodnutí vydáno;

5. ověřený překlad dokladů uvedených shora, s výjimkou případů, kdy orgán dožádaného státu takový překlad nevyžaduje.

Nebudou-li výše uvedené doklady předloženy nebo neumožňuje-li obsah rozhodnutí, aby orgán dožádaného státu ověřil, zda jsou splněny podmínky této Úmluvy, povolí tento orgán lhůtu k předložení potřebných dokladů.

Ověření ani jinou formální náležitost nelze vyžadovat.

ČÁST IV

Dodatečná ustanovení týkající se veřejných institucí

Článek 18

Rozhodnutí vydané proti povinnému na žádost veřejné instituce, která se domáhá náhrady plnění poskytnutého oprávněnému, bude podle této Úmluvy uznáno a vykonáno:

1. jestliže veřejná instituce může obdržet takovou náhradu podle právního řádu, jemuž podléhá; a

2. jestliže vyživovací povinnost mezi oprávněným a povinným je stanovena vnitrostátním právem, jehož je třeba použít podle předpisů mezinárodního práva soukromého dožádaného státu.

Článek 19

Veřejná instituce může žádat o uznání nebo výkon rozhodnutí vydaného mezi oprávněným a povinným, a to v rozsahu plnění, které poskytla oprávněnému podle právního řádu, jemuž podléhá, jestliže jí přísluší oprávnění, aby namísto oprávněného bez dalšího požádala o uznání a výkon rozhodnutí.

Článek 20

Bez zřetele na ustanovení článku 17, musí veřejná instituce, která žádá o uznání nebo výkon rozhodnutí, předložit všechny doklady prokazující, že splňuje podmínky článku 18, odst. 1 nebo článku 19, a že plnění bylo oprávněnému poskytnuto.

ČÁST V

Smíry

Článek 21

Smír, který je vykonatelný ve státě jeho vydání, bude uznán a vykonán za stejných podmínek jako rozhodnutí, pokud takové podmínky na něj lze použít.

ČÁST VI

Jiná ustanovení

Článek 22

Smluvní státy, podle jejichž práva jsou majetkové převody omezeny, přiznají nejvyšší přednost majetkovým převodům, jež jsou určeny k úhradě výživného nebo nákladů a útrat vzniklých v souvislosti s uplatňováním nároku podle této Úmluvy.

Článek 23

Tato Úmluva nebrání, aby bylo použito jiného mezinárodního instrumentu platného mezi státem, kde bylo rozhodnutí vydáno a státem dožádaným nebo jiného právního předpisu dožádaného státu, umožňujícího uznání nebo výkon rozhodnutí anebo smírů.

Článek 24

Této Úmluvy se použije bez ohledu na dobu, kdy bylo rozhodnutí vydáno.

Bylo-li rozhodnutí vydáno před tím, než tato Úmluva vstoupila v platnost mezi státem, kde bylo rozhodnutí vydáno a státem dožádaným, bude v dožádaném státě uznáno jen pro platby splatné po takovém vstupu v platnost.

Článek 25

Každý smluvní stát může kdykoli prohlásit, že ustanovení této Úmluvy budou ve vztazích se státy, které učiní stejné prohlášení, rozšířena na úřední listinu ("acte authentique") sepsanou orgánem nebo veřejným úředníkem anebo před nimi a přímo vykonatelnou ve státě, kde byla vydána, pokud mohou být tato ustanovení na takové listiny použita.

Článek 26

Každý smluvní stát si může v souladu s článkem 34 vyhradit právo neuznat nebo nevykonat:

1. rozhodnutí nebo smíry, pokud se týkají výživného za období, kdy oprávněný již dosáhl věku 21 let nebo kdy již uzavřel manželství, s výjimkou případů, kdy povinným je manžel anebo bývalý manžel;

2. rozhodnutí nebo smíry o vyživovací povinnosti

a) mezi příbuznými v poboční linii,

b) mezi osobami sešvagřenými;

3. rozhodnutí nebo smíry, které neukládají periodické placení výživného.

Smluvní stát, který výhradu učiní, se již nemůže této Úmluvy dovolávat pokud jde o rozhodnutí a smíry, která výhradou vyloučil.

Článek 27

Je-li vyživovací povinnost ve smluvním státě upravena dvěma nebo více právními řády, použitelnými pro různé kategorie osob, každý odkaz na právo tohoto státu bude znamenat odkaz na ten právní řád, který jeho právo určuje jako rozhodné pro danou kategorii osob.

Článek 28

Jestliže smluvní stát tvoří dva nebo více územních celků, v nichž pro uznání a výkon rozhodnutí platí různé právní řády:

1. každý odkaz na právo, řízení nebo orgán státu, kde rozhodnutí bylo vydáno, bude znamenat odkaz na právo, řízení nebo orgán územního celku, ve kterém rozhodnutí bylo vydáno;

2. každý odkaz na právo, řízení nebo orgán dožádaného státu bude znamenat odkaz na právo, řízení nebo orgán územního celku, ve kterém se o uznání nebo výkon žádá;

3. každý odkaz podle bodů 1 a 2 buď na právo či řízení státu, kde bylo rozhodnutí vydáno, nebo na právo či řízení státu dožádaného, je třeba vyložit tak, že zahrnuje všechny rozhodné právní normy a zásady smluvního státu, které platí v územních celcích, které tento smluvní stát tvoří;

4. každý odkaz na bydliště oprávněného nebo povinného bude znamenat bydliště na území celku, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno.

Každý smluvní stát může kdykoli prohlásit, že při provádění některých ustanovení této Úmluvy nepoužije některých z těchto pravidel.

Článek 29

Tato Úmluva nahrazuje ve vztazích mezi státy, které jsou jejími členy, Úmluvu o uznání a výkon rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, uzavřenou v Haagu 15. dubna 1958.

ČÁST VII

Závěrečná ustanovení

Článek 30

Tato Úmluva je vyložena k podpisu státům, které byly členy Haagské konference mezinárodního práva soukromého v době jejího XII. zasedání.

Úmluva bude ratifikována, přijata nebo schválena a listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení budou uloženy u ministerstva zahraničních věcí Nizozemí.

Článek 31

Každý ze států, který se stal členem Haagské konference mezinárodního práva soukromého po jejím dvanáctém zasedání nebo který je členem Organizace spojených národů nebo některé její odborné organizace nebo který je členem Statutu Mezinárodního soudního dvora, může k této Úmluvě přistoupit po jejím vstupu v platnost podle článku 35, odst. 1.

Listina o přístupu bude uložena u ministerstva zahraničních věcí Nizozemí.

Přístup bude účinný pouze ve vztahu mezi státem přistupujícím a těmi smluvními státy, které proti němu nevznesou námitky ve lhůtě dvanácti měsíců od obdržení notifikace podle článku 37 odst. 3. Takovou námitku může vznést rovněž členský stát při ratifikaci, přijetí nebo schválení Úmluvy po přístupu k ní. Takové námitky budou oznámeny ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.

Článek 32

Každý stát může při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení nebo při přístupu prohlásit, že Úmluva se vztahuje na všechna území, za jejichž mezinárodní styk je odpovědný, nebo na některá z těchto území. Toto prohlášení nabude účinnosti pro tento stát v době vstupu Úmluvy v platnost.

Později bude takové rozšíření oznámeno ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.

Rozšíření bude účinné ve vztazích mezi smluvními státy, které nevznesou ve lhůtě dvanácti měsíců od obdržení notifikace podle článku 37, odst. 4, námitky proti rozšíření, a územím nebo územími, za jejichž mezinárodní styky je zmíněný stát odpovědný a ve vztahu k nimž byla notifikace provedena.

Takovou námitku může vznést rovněž členský stát při ratifikaci, přijetí nebo schválení Úmluvy po rozšíření.

Takové námitky budou oznámeny ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.

Článek 33

Smluvní stát, který má dva nebo více územních celků, ve kterých platí různé právní řády pro uznání a výkon rozhodnutí o vyživovací povinnosti, může při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu prohlásit, že tato Úmluva se vztahuje na všechny jeho územní celky nebo pouze na některé z nich a může kdykoliv změnit toto prohlášení tím, že vydá prohlášení nové.

Tato prohlášení budou oznámena ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí a výslovně v nich bude uveden územní celek, na který se bude Úmluva vztahovat.

Ostatní smluvní státy budou moci odmítnout uznání rozhodnutí o vyživovací povinnosti, jestliže v době, kdy se bude žádat o uznání, se Úmluva nebude vztahovat na územní celek, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno.

Článek 34

Každý stát může nejpozději při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu učinit jednu nebo více výhrad podle článku 26. Jakákoliv jiná výhrada nebude přípustná.

Každý stát rovněž může, při notifikaci rozšíření Úmluvy podle článku 32, učinit jednu nebo více výhrad účinných pro území nebo některá z území, kterých se rozšíření týká.

Každý smluvní stát může kdykoliv odvolat výhradu, kterou učinil. Toto odvolání bude oznámeno ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.

Výhrada pozbude účinnosti prvního dne třetího kalendářního měsíce po notifikaci uvedené v předešlém odstavci.

Článek 35

Tato Úmluva vstoupí v platnost prvního dne třetího kalendářního měsíce po uložení třetí listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení podle článku 30.

Poté vstoupí Úmluva v platnost:

1. pro každý stát, který ji později ratifikuje, přijme nebo schválí, prvního dne třetího kalendářního měsíce po uložení jeho listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení;

2. pro každý přistupující stát prvního dne třetího kalendářního měsíce po uplynutí lhůty podle článku 31;

3. pro území, na které byla Úmluva rozšířena podle článku 32, prvního dne třetího kalendářního měsíce po uplynutí lhůty podle uvedeného článku.

Článek 36

Tato Úmluva bude platit pět let ode dne svého vstupu v platnost podle článku 35, odst. 1 i pro státy, které ji budou ratifikovat, přijmou ji nebo ji schválí nebo k ní přistoupí později.

Nebude-li Úmluva vypovězena, prodlužuje se její platnost vždy na dalších pět let.

Výpověď je třeba oznámit nejpozději šest měsíců před uplynutím pětiletého období platnosti ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí. Výpověď se může omezit na některá území, na která se Úmluva vztahuje.

Výpověď bude účinná pouze pro stát, který ji oznámil. Pro všechny ostatní smluvní státy zůstane Úmluva v platnosti.

Článek 37

Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemí oznámí členským státům Konference, jakož i státům, které přistoupí podle ustanovení článku 31:

1. podpisy, ratifikace, přijetí a schválení podle článku 30;

2. datum, kterým tato Úmluva vstoupí v platnost podle ustanovení článku 35;

3. přístupy podle článku 31 a data, kterými nabudou účinnosti;

4. rozšíření podle článku 32 a data, kterými nabude účinnosti;

5. námitky vznesené proti přístupům a rozšířením podle článků 31 a 32;

6. prohlášení podle článků 25 a 32;

7. výpovědi podle článku 36;

8. výhrady podle článků 26 a 34 a odvolání výhrad podle článku 34.

Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zmocněni, tuto Úmluvu podepsali.

Dáno v Haagu dne 2. října 1972 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž oba texty mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivech vlády Nizozemí a jehož ověřená kopie bude diplomatickou cestou předána každému ze států, které jsou členy Haagské konference o mezinárodním právu soukromém v době jejího dvanáctého zasedání.

Přesunout nahoru