Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Nařízení vlády č. 91/1974 Sb.Nařízení vlády Československé socialistické republiky o organizaci výrobních hospodářských jednotek a o jejich statutech

Částka 16/1974
Platnost od 04.10.1974
Účinnost od 01.01.1975
Zrušeno k 01.07.1989 (98/1988 Sb.)
Zařazeno v právních oblastech
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

91

NAŘÍZENÍ VLÁDY

Československé socialistické republiky

ze dne 26. září 1974

o organizaci výrobních hospodářských jednotek a o jejich statutech

Vláda Československé socialistické republiky nařizuje k provedení hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb. ve znění pozdějších predpisů (úplné znění č. 37/1971 Sb.) a zákona č. 145/1970 Sb., o národohospodářském plánování:


Úvodní ustanovení

§ 1

(1) Průmyslová a stavební výroba ústředně řízená je zpravidla organizována ve výrobních hospodářských jednotkách, které vykonávají činnosti potřebné k tomu, aby v nich probíhal ucelený hospodářský proces a aby byly vytvořeny podmínky pro jejich rozvoj, a které jsou k tomu vybaveny příslušnými prostředky.

(2) Při vytváření výrobních hospodářských jednotek se vychází především z hlediska hospodářské účelnosti, zejména technologické příbuznosti nebo návaznosti výrob, sepětí výzkumu s výrobou, plánovaných základních změn struktury výroby a z obchodně technických a územních hledisek.

§ 2

(1) Výrobní hospodářské jednotky jsou v soustavě státních hospodářských organizací nejvyšším stupněm organizačního uspořádání výrobně technické základny zabezpečující komplexní realizaci úkolů a cílů národohospodářských plánů a státní hospodářské politiky.

(2) Výdaje výrobní hospodářské jednotky se uhrazují v zásadě z jejích vlastních příjmů, popřípadě z příjmů plynoucích z činností organizací tvořících výrobní hospodářskou jednotku.

Organizace výrobních hospodářských jednotek

§ 3

(1) Formy výrobních hospodářských jednotek jsou:

a) oborový podnik, ke kterému může být vyjímečně přidružen jeden nebo několik národních podniků, popř. účelových organizací;

b) koncern, který se člení na koncernové podniky, popř. koncernové účelové organizace;

c) trust podniků, sestávající z generálního ředitelství trustu a jemu podřízených národních podniků a účelových organizací.

(2) Vláda Československé socialistické republiky může podle potřeby určit i jiné formy výrobních hospodářských jednotek.

(3) Účelové organizace, jakož i koncernové účelové organizace se podle potřeby zřizují pro výkon soustředěných odborných činností (projekce, výzkumu a vývoje, odbytu,zásobování apod.).

§ 4zrušeno

§ 5

(1) V čele odborového podniku, koncernu a generálního ředitelství trustu stojí generální ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr po vyjádření příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí.

(2) Generální ředitel pověřuje po vyjádření příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí a se souhlasem ministra odborné ředitele řízením ucelených úseků činnosti. Jednoho z odborných ředitelů ustanovuje generální ředitel svým zástupcem, který jej zastupuje v plném rozsahu jeho působnosti.

(3) Ředitele národních podniků, účelových organizací, koncernových podniků a koncernových účelových organizací, které tvoří výrobní hospodářskou jednotku, jmenuje a odvolává po vyjádření příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí generální ředitel, pokud si tuto pravomoc nevyhradil ministr.

§ 6

(1) Poradním orgánem generálního ředitele je ředitelská rada. Členy ředitelské rady jsou odborní ředitelé (§ 5 odst. 2), ředitelé národních podniků a účelových organizací, koncernových podniků a koncernových účelových organizací, vedoucí (ředitelé) závodů odborného podniku, zástupce příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí, jakož i další členové, které jmenuje generální ředitel.

(2) Ředitelská rada zejména posuzuje návrhy hospodářských plánů výrobní hospodářské jednotky, jejich rozpisů a změn, zprávy o plnění úkolů výrobní hospodářské jednotky a závěry z komplexního hodnocení jejího celoročního hospodaření, návrhy na zdokonalování organizace a řízení výrobní hospodářské jednotky a ostatní zásadní otázky jejího hospodaření a rozvoje.

(3) Podrobnosti o činnosti ředitelské rady stanoví statut výrobní hospodářské jednotky, popř. organizační řád.

Právní postavení výrobních hospodářských jednotek

§ 7

Oborové podniky, koncerny, generální ředitelství trustu, jakož i národní podniky a účelové organizace jsou státními hospodářskými organizacemi. Pokud toto nařízení nestanoví jinak, platí o jejich zřizování a právním postavení ustanovení § 42 až 50 hospodářského zákoníku.

§ 8

(1) Koncernové podniky a koncernové účelové organizace (dále jen "koncernové podniky") jsou organizačními jednotkami koncernu; vyvíjejí hospodářskou činnost v rozsahu vymezeném předmětem činnosti stanoveným ve zřizovací listině koncernu (§ 15 odst. 2). Pro jejich hospodářskou činnost platí též ustanovení § 18a hospodářského zákoníku.

(2) V rozsahu stanoveném ve statutu koncernu vystupují koncernové podniky v hospodářských vztazích svým jménem a nesou majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající; statut také určí, v kterých případech vystupují koncernové podniky svým jménem ve vztazích pracovněprávních a občanskoprávních a ve vztazích upravených právními předpisy v oblasti státní správy. Překročí-li koncernový podnik rozsah oprávnění jednat vlastním jménem, avšak jedná-li v rámci předmětu činnosti koncernového podniku, je jeho jednáním vázán koncern.

(3) Pro právní úkony koncernových podniků a pro jejich závazkové vztahy platí ustanovení hospodářského zákoníku a prováděcích, popř. zvláštních předpisů, týkající se socialistických organizací.

(4) Koncernové podniky mohou nabývat práv a zavazovat se ode dne zápisu koncernu do podnikového rejstříku nebo zápisu změny jeho organizačního členění.

§ 9

Za závazky koncernového podniku, k jejichž úhradě nestačí prostředky, se kterými hospodaří, odpovídá koncern.

§ 10

(1) Závazky mezi koncernovými podniky uvnitř koncernu vznikají též z opatření generálního ředitele, popř. orgánu jím pověřeného.

(2) Hospodářské spory mezi koncernovými podniky uvnitř koncernu rozhoduje generální ředitel, popř. orgán jím pověřený.

§ 11

(1) Koncernové podniky vyvíjejí hospodářskou činnost podle svého hospodářského plánu v rámci hospodářského plánu koncernu; v rozsahu, v němž vystupují svým jménem (§ 8 odst. 2), činí též svým jménem právní úkony související se správou národního majetku, jehož správcem je koncern.

(2) Pro vypracování územních průřezů plánů republik platí pro koncernové podniky ustanovení zákona č. 145/1970 Sb., týkající se socialistických organizací.

(3) Úkol státního plánu dovedený na koncernový podnik, z něhož vyplyne pro koncernový podnik povinnost dodávky výrobků, prací nebo výkonů pro určitého odběratele mimo koncern, je plánovacím aktem podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku.

(4) Způsob hospodaření, jakož i práva a povinnosti koncernu a koncernových podniků v jednotlivých oblastech plánovitého řízení, zejména v oblastech plánování, financí, měny, cen, práce a mezd, sociálně ekonomických informací, kontroly a revizní činnosti, stanoví zvláštní předpisy.

Řídící vztahy ve výrobních hospodářských jednotkách

§ 12

(1) Generální ředitelství trustu jako orgán hospodářského řízení řídí činnost a rozvoj výrobní hospodářské jednotky v rozsahu a způsobem stanoveným v právních předpisech a ve statutu výrobní hospodářské jednotky. Obdobné postavení má oborový podnik vůči přidruženým národním podnikům, popř. účelovým organizacím.

(2) Generální ředitel koncernu řídí činnost a rozvoj výrobní hospodářské jednotky v rozsahu a způsobem stanoveným v právních předpisech a ve statutu výrobní hospodářské jednotky. Generální ředitel, popřípadě další pracovníci určení statutem koncernu, jsou oprávněni jednat jménem koncernových podniků ve věcech, v nichž vystupují koncernové podniky vlastním jménem (§ 8 odst. 2). Postavení generálního ředitelství koncernu upraví statut (§ 13).

§ 13

Organizaci jednotlivých výrobních hospodářských jednotek a řídící vztahy mezi generálním ředitelstvím trustu a podřízenými národními podniky a účelovými organizacemi, mezi oborovým podnikem a přidruženými národními podniky, popř. účelovými organizacemi, jakož i vztahy uvnitř koncernu upravují statuty výrobních hospodářských jednotek. Statut výrobní hospodářské jednotky vydává po projednání s příslušným orgánem Revolučního odborového hnutí a po schválení ministrem generální ředitel. Pro oborový podnik bez přidružených národních podniků, popř. účelových organizací, se vydává organizační řád.

§ 14

(1) Statut výrobní hospodářské jednotky upraví v souladu se zvláštními předpisy podrobněji vztahy uvnitř výrobní hospodářské jednotky, zejména:

a) tvorbu,zajišťování a kontrolu hospodářských plánů, včetně územního průřezu podle republik;

b) postup při ukládání povinností opatřením nadřízených orgánů podle § 118 hospodářského zákoníku;

c) finanční hospodaření (přerozdělování prostředků, tvorbu centralizovaných finančních zdrojů a hospodaření s oborovými fondy výrobních hospodářských jednotek, popř. prostředky spravovanými generálním ředitelstvím);

d) úvěrové a devizové vztahy;

e) tvorbu a kontrolu cen;

f) kontrolu a revizní činnost;

g) provádění převodů a změn výrobních programů;

h) zásady vnitřní organizace generálního ředitelství trustu, národních podniků, účelových organizací a koncernových podniků tvořících výrobní hospodářskou jednotku;

i) zásady spolupráce s příslušnými orgány Revolučního odborového hnutí a jiných společenských organizací.

(2) Statut koncernu upraví v souladu se zvláštními předpisy též:

a) rozsah, v jakém mohou koncernové podniky vystupovat svým jménem (§ 8 odst. 2);

b) rozsah a způsob soustředění společných činností v rámci koncernu;

c) ve kterých případech orgány koncernového podniku jednají ve věcech týkajících se koncernového podniku jménem koncernu;

d) ve kterých případech vznikají závazky mezi koncernovými podniky z opatření generálního ředitele, popř. orgánu jím pověřeného;

e) způsob rozhodování hospodářských sporů mezi koncernovými podniky.

(3) Statut trustu podniků a oborového podniku s přidruženými podniky, popř. účelovými organizacemi upraví v souladu se zvláštními předpisy též:

a) rozsah a způsob soustředění společných činností v generálním ředitelství (oborovém podniku) nebo podřízené organizaci;

b) ve kterých případech jsou generální ředitel, popř. další statutem určení pracovníci oprávněni jednat jménem podřízených organizací;

c) způsob předběžného projednávání rozporů mezi podřízenými národními podniky, popř. účelovými organizacemi, pokud jde o vznik, změnu a zrušení závazků z hospodářských smluv.

Zvláštní ustanovení o zřizování koncernů a o jejich zápisu do podnikového rejstříku

§ 15

(1) Orgán, který zřizuje koncern, určí též jeho členění na koncernové podniky. Pro slučování, rozdělování a zrušování koncernových podniků platí přiměřeně § 49 a 50 hospodářského zákoníku.

(2) Zřizovací listina koncernu musí obsahovat kromě náležitostí stanovených v § 43 hospodářského zákoníku též název a sídlo koncernových podniků a předmět jejich činnosti.

§ 16

(1) U koncernu se zapisuje do podnikového rejstříku kromě skutečností uvedených v § 108 odst. 1 hospodářského zákoníku též název a sídlo koncernových podniků, na něž se koncern člení.

(2) Koncernové podniky se zapisují do podnikového rejstříku, a to u rejstříkového soudu příslušného podle sídla koncernového podniku.

(3) U koncernového podniku se zapisuje do podnikového rejstříku způsob zřízení podniku, den jeho vzniku, název, sídlo, označení statuárních orgánů (s uvedením funkcí a jmen) a způsob, jak za podnik podepisují, a dále název a sídlo koncernu, jehož součástí je koncernový podnik, a den zápisu koncernu do podnikového rejstříku nebo den zápisu změny jeho organizačního členění.

(4) Do podnikového rejstříku se zapisuje i změna nebo zánik skutečností uvedených v odstavcích 1 až 3 a zrušení koncernového podniku.


Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 17

(1) Vnitřní organizaci národních podniků, účelových organizací a koncernových podniků určuje organizační řád, který vydává jejich ředitel po schválení generálním ředitelem. Organizační řád generálního ředitelství trustu a oborového podniku vydává generální ředitel; pokud jde o oborový podnik bez přidružených národních podniků, popř. účelových organizací, lze jej vydat po schválení ministrem.

(2) V organizačních řádech musí být stanoveny zásady pro vyjadřování výsledků hospodaření jednotlivých vnitropodnikových útvarů. Dále musí být určeno, který orgán a podle jakých zásad v organizaci rozhoduje o majetkových úhradách mezi vnitropodnikovými útvary a o rozvržení majetkové újmy, kterou organizace utrpěla zaplacením majetkových sankcí, náhrady škody apod., na jednotlivé vnitropodnikové útvary.

§ 18

Je-li vhodné, aby určitá odborná činnost byla obstarávána společně pro několik výrobních hospodářských jednotek, může příslušný ministr zřídit účelovou organizaci podřízenou přímo ministerstvu.

§ 19

Ustanovení tohoto nařízení se přiměřeně použije pro organizaci jiné ústředně řízené hospodářské činnosti než průmyslové a stavební výroby, pokud tato organizace není upravena zvláštními předpisy. Příslušní ministři mohou vzhledem k povaze této činnosti stanovit potřebné odchylky.

§ 20

Statuty dosavadních výrobních hospodářských jednotek vydané podle dřívějších předpisů zůstávají v platnosti, pokud nejsou v rozporu s tímto nařízením.

§ 21

Zrušuje se vládní nařízení č. 132/1965 Sb., o organizaci výrobních hospodářských jednotek a o jejich statutech.

§ 22

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1975.


Dr. Štrougal v. r.

Přesunout nahoru