Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 63/1974 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou

Částka 10/1974
Platnost od 21.06.1974
Účinnost od 23.03.1974
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

63

VYHLÁŠKA

Ministra zahraničních věcí

ze dne 28. března 1974

o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou


Dne 16. března 1972 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou a Protokol, který je její součástí.

S Úmluvou a Protokolem vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky je ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Sofii dne 21. února 1974.

Podle svého článku 42 odst. 1 vstoupila Úmluva a Protokol v platnost dnem 23. března 1974.


České znění Úmluvy a Protokolu se vyhlašuje současně.


Ministr:

Ing. Chňoupek v. r.


KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou

President Československé socialistické republiky a Státní rada Bulharské lidové republiky,

vedeni přáním dále rozvíjet přátelské vztahy v souladu se smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou, podepsanou v Praze dne 26. dubna 1968 a

berouce v úvahu, že konzulární vztahy mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou vyžadují nové smluvní úpravy, rozhodli se uzavřít tuto Úmluvu a jmenovali za tímto účelem svými zmocněnci:

president Československé socialistické republiky

Ing. Bohuslava Chňoupka,

ministra zahraničních věcí,

Státní rada Bulharské lidové republiky

Petra Mladenova,

ministra zahraničních věcí,

kteří se dohodli na tomto:

HLAVA I

Definice

Článek I

Ve smyslu této Úmluvy dále uvedené pojmy mají tento význam:

1. "Konzulární úřad" je generální konzulát, konzulát, vicekonzulát a konzulární jednatelství.

2. "Konzulární obvod" je území, na kterém konzulární úřad vykonává své konzulární funkce.

3. "Vedoucí konzulárního úřadu" je osoba, pověřená vysílajícím státem plněním povinností spojených s touto funkcí.

4. "Konzulární úředník" je osoba, včetně vedoucího konzulárního úřadu, pověřená výkonem konzulárních funkcí. Pojem "konzulární úředník" zahrnuje i osobu vyslanou na praxi na konzulární úřad.

5. "Konzulární zaměstnanec" je osoba, jež není konzulárním úředníkem a jež vykonává na konzulárním úřadu administrativní nebo technické funkce. Pojem "zaměstnanec konzulárního úřadu" zahrnuje i osobu, která plní i jiné úkoly spojené s péčí o konzulární úřad.

6. "Konzulární místnosti" jsou budovy nebo části budov, včetně residence vedoucího konzulárního úřadu, jakož i pozemky, které patří k těmto budovám nebo částem budov a které jsou používány výlučně ke konzulárním účelům, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem.

7. "Konzulární archiv" zahrnuje všechnu úřední korespondenci, šifry, dokumenty, knihy, filmy, zvukové pásky a jiné technické pracovní prostředky, jakož i zařízení, určená k jejich uložení a ochraně.

8. Pojem "občan vysílajícího státu" zahrnuje i právnické osoby.

9. "Loď" je každé plavidlo plující pod vlajkou vysílajícího státu.

HLAVA II

Zřizování konzulárních úřadů a jmenování konzulárních úředníků

Článek 2

1. Konzulární úřad může být v přijímajícím státě zřízen jen s jeho souhlasem.

2. Sídlo konzulárního úřadu, jeho klasifikace a konzulární obvod se stanoví po vzájemném souhlasu vysílajícího a přijímajícího státu.

Článek 3

1. Vysílající stát si před jmenováním vedoucího konzulárního úřadu vyžádá diplomatickou cestou souhlas přijímajícího státu.

2. Po obdržení tohoto souhlasu předloží diplomatická mise vysílajícího státu ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu konzulský patent nebo jiný dokument o jmenování vedoucího konzulárního úřadu. V patentu nebo v jiném dokumentu se uvádí plné jméno vedoucího konzulárního úřadu, jeho občanství, třída, konzulární obvod, ve kterém bude vykonávat své funkce, a sídlo konzulárního úřadu.

3. Po předložení patentu nebo jiného dokladu o jmenování vedoucího konzulárního úřadu přijímající stát mu v co nejkratší lhůtě udělí exekvatur nebo jiné povolení.

4. Vedoucí konzulárního úřadu se může ujmout výkonu svých funkcí teprve tehdy, když mu přijímající stát udělí exekvatur nebo jiné povolení.

5. Do udělení exekvatur nebo jiného povolení může přijímající stát dát vedoucímu konzulárního úřadu souhlas k prozatímnímu výkonu jeho funkcí.

6. Poté, kdy byl vedoucímu konzulárního úřadu udělen souhlas přijímajícího státu, byť jen prozatímně, k výkonu jeho funkcí, orgány přijímajícího státu učiní patřičná opatření, aby je mohl vykonávat.

Článek 4

Vysílající stát sdělí ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu plné jméno a příjmení, státní příslušnost, třídu a funkci konzulárního úředníka, který vykonává jinou funkci než funkci vedoucího konzulárního úřadu.

Článek 5

Konzulárním úředníkem může být pouze občan vysílajícího státu.

Článek 6

Přijímající stát může kdykoliv, aniž by byl povinen sdělit důvody svého rozhodnutí, uvědomit diplomatickou cestou vysílající stát o tom, že exekvatur nebo jiné povolení pro vedoucího konzulárního úřadu bylo odvoláno, nebo že konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu je nežádoucí osobou. V takovém případě je vysílající stát povinen odvolat dotyčného vedoucího konzulárního úřadu, konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu, jestliže se již ujali svých funkcí. V případě, že vysílající stát nesplní tuto povinnost v rozumné lhůtě, může přijímající stát odmítnout považovat takovou osobu za konzulárního úředníka nebo za zaměstnance konzulárního úřadu.

HLAVA III

Výsady a imunity

Článek 7

Přijímající stát zajistí konzulárnímu úředníkovi ochranu a provede nutná opatření k tomu, aby mohl plnit své funkce a požívat práv, výsad a imunit daných mu touto Úmluvou a právním řádem přijímajícího státu. Přijímající stát učiní nutná opatření k zajištění ochrany konzulárního úřadu a obydlí konzulárních úředníků.

Článek 8

1. Jestliže vedoucí konzulárního úřadu nemůže z nějakého důvodu vykonávat svou funkci nebo je-li funkce vedoucího konzulárního úřadu dočasně neobsazena, vysílající stát může zmocnit konzulárního úředníka tohoto nebo jiného konzulárního úřadu v přijímajícím státě nebo člena diplomatického personálu své diplomatické mise v přijímajícím státě, aby dočasně vedl konzulární úřad. Plné jméno této osoby bude předem oznámeno ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

2. Osoba, pověřená dočasným vedením konzulárního úřadu, je oprávněna vykonávat funkce vedoucího konzulárního úřadu, na jehož místo byla jmenována. Podléhá stejným povinnostem a požívá stejných práv, výsad a imunit, jaké by měla, kdyby byla jmenována podle článku 3 této Úmluvy.

3. Jmenování člena diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu na konzulární úřad v souladu s odstavcem 1 tohoto článku se nedotýká jeho výsad a imunit, které mu jsou poskytovány na základě jeho diplomatického statusu.

Článek 9

1. Na členy diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu v přijímajícím státě, kteří byli pověřeni výkonem konzulárních funkcí na této misi, se vztahují práva a povinnosti konzulárních úředníků uvedené v této Úmluvě.

2. Výkon konzulárních funkcí osobami uvedenými v odstavci 1 tohoto článku se nedotýká výsad a imunit, které jim jsou poskytovány na základě jejich diplomatického statusu.

Článek 10

Vysílající stát může v souladu s právními předpisy přijímajícího státu nabýt do vlastnictví nebo najímat pozemky, budovy nebo části budov pro konzulární úřad a pro byty konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu, pokud jsou občany vysílajícího státu a nemají trvalé bydliště v přijímajícím státě.

Přijímající stát poskytne, pokud to bude nutné, vysílajícímu státu při nabývání do vlastnictví nebo pronajímání pozemků, budov nebo částí budov pro tyto účely veškerou pomoc a podporu.

Článek 11

1. Na budově, ve které se nachází konzulární úřad, může být umístěno označení konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího i přijímajícího státu a státní znak vysílajícího státu.

2. Na budově konzulárního úřadu a na residenci vedoucího konzulárního úřadu může být vyvěšována vlajka vysílajícího státu.

3. Vedoucí konzulárního úřadu může používat vlajku vysílajícího státu na svých dopravních prostředcích.

Článek 12

1. Budovy nebo části budov používané výlučně pro účely konzulárního úřadu, právě tak jako pozemky, které k těmto budovám nebo částem budov náleží, jsou nedotknutelné. Orgány přijímajícího státu nesmějí do nich vstoupit bez souhlasu vedoucího konzulárního úřadu, vedoucího diplomatické mise vysílajícího státu nebo osoby zmocněné jedním z nich.

2. Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na obydlí konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu, pokud nejsou občany přijímajícího státu nebo v něm nemají trvalé bydliště.

Článek 13

Konzulární archivy jsou nedotknutelné vždy a kdekoliv se nacházejí. V konzulárních archivech se nesmějí uchovávat neúřední dokumenty.

Článek 14

1. Konzulární úřad má právo na spojení se svou vládou, s diplomatickými misemi a s konzulárními úřady vysílajícího státu, nezávisle na tom, kde se nalézají. K tomuto účelu může používat všechny obvyklé spojovací prostředky, šifry, kurýrní spojení a zapečetěná zavazadla. Radiostanici lze zřídit a používat pouze se souhlasem přijímajícího státu.

Při používání obvyklých spojovacích prostředků platí pro konzulární úřad stejné sazby, jako pro diplomatickou misi.

2. Úřední korespondence konzulárního úřadu, bez ohledu na použité spojovací prostředky, stejně jako zapečetěná zavazadla se zřetelným vnějším označením jejich úředního charakteru jsou nedotknutelná a nesmějí být orgány přijímajícího státu zadržena nebo kontrolována.

3. Osobám, dopravujícím konzulární zavazadla, poskytne přijímající stát stejná práva, výsady a imunity, jako diplomatickým kurýrům vysílajícího státu.

4. Konzulární zavazadlo může být svěřeno kapitánu lodi nebo letadla. Kapitán bude vybaven úřední listinou s uvedením počtu zásilek, tvořících konzulární zavazadlo, avšak nebude považován za konzulárního kurýra. Konzulární úředník může uvedená zavazadla od kapitána lodi nebo letadla volně převzít a může mu je volně předat.

Článek 15

Osoba konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu, který není občanem přijímajícího státu, nebo který v něm nemá trvalé bydliště, je nedotknutelná. Tyto osoby nesmějí být zatčeny ani jakýmkoliv způsobem zadrženy. Přijímající stát je povinen jednat s nimi s náležitou úctou a učinit všechna nezbytná opatření k ochraně jejich osoby, svobody a důstojnosti.

Článek 16

1. Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu, pokud není občanem přijímajícího státu, ani v něm nemá trvalé bydliště, je vyňat z trestní jurisdikce přijímajícího státu. Rovněž požívá vynětí z občanskoprávní a správní jurisdikce přijímajícího státu s výjimkou:

a) žaloby věcné, týkající se soukromé nemovitosti na území přijímajícího státu, ledaže ji vlastní v zastoupení vysílajícího státu pro účely konzulárního úřadu;

b) žaloby, týkající se dědictví, v němž je vykonavatelem poslední vůle, správcem dědictví, dědicem nebo odkazovníkem jako soukromá osoba a nikoliv jako zmocněnec vysílajícího státu;

c) žaloby, týkající se jakéhokoliv svobodného povolání nebo obchodní činnosti, jež vykonává v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí.

2. Proti konzulárnímu úředníkovi nebo proti zaměstnanci konzulárního úřadu, pokud není občanem přijímajícího státu nebo v něm nemá trvalé bydliště, může být vedeno vykonávací řízení jen v případech uvedených v odstavci 1, písmeno a, b, c, a za předpokladu, že se dá provést, aniž by byla porušena nedotknutelnost jeho osoby nebo jeho obydlí.

3. Rodinní příslušníci konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu, kteří s ním žijí ve společné domácnosti a nejsou občany přijímajícího státu nebo nemají v tomto státě trvalé bydliště, požívají rovněž vynětí z jurisdikce, jakož i osobní nedotknutelnosti jako konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu, který není občanem přijímajícího státu ani nemá v tomto státě trvalé bydliště.

4. Vysílající stát se může vzdát imunity konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu, jakož i jejich rodinných příslušníků. Vzdání se musí být v každém případě oznámeno písemnou formou. Vzdání se vynětí z jurisdikce v občanskoprávních a správních věcech neznamená vzdání se imunity pokud jde o výkon rozhodnutí, které je zapotřebí vzdát se zvlášť.

5. Podá-li žalobu osoba, která podle tohoto článku požívá vynětí z jurisdikce, nemůže se dovolávat vynětí z jurisdikce pokud jde o protižalobu, která je v přímé souvislosti s hlavní žalobou.

Článek 17

1. Konzulární úředník a zaměstnanec konzulárního úřadu, pokud není občanem přijímajícího státu nebo v něm nemá trvalé bydliště, není povinen vypovídat jako svědek.

2. Se souhlasem vysílajícího státu může konzulární úředník a zaměstnanec konzulárního úřadu, pokud není občanem přijímajícího státu a nemá v něm trvalé bydliště, podat na požádání svědeckou výpověď. Vůči těmto osobám nelze použít donucovací opatření s cílem, aby podaly svědectví, nebo aby se za tímto účelem dostavily k soudu a nesmějí být volány k odpovědnosti, jestliže odmítnou vypovídat jako svědek, nebo se nedostaví k soudu.

3. Zaměstnanec konzulárního úřadu, který je občanem přijímajícího státu, nebo který v něm má trvalé bydliště, může odmítnout svědeckou výpověď o úředních záležitostech.

4. Při použití odstavce 2 tohoto článku budou učiněna potřebná opatření k tomu, aby bylo zamezeno narušení činnosti konzulárního úřadu. Pokud je to možné, ústní nebo písemnou svědeckou výpověď lze učinit na konzulárním úřadě nebo v bytě dotyčného konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu.

5. Ustanovení tohoto článku se vztahují na soudní řízení a řízení prováděná orgány státní správy nebo jinými orgány, které vykonávají funkce státní správy.

6. Ustanovení tohoto článku budou uplatňována obdobně vůči rodinným příslušníkům konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu, žijícím s nimi ve společné domácnosti, kteří nejsou občany přijímajícího státu a ani v něm nemají trvalé bydliště.

Článek 18

Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu a jejich rodinní příslušníci, pokud s nimi žijí ve společné domácnosti a nejsou občany přijímajícího státu, nebo v něm nemají trvalé bydliště, jsou v přijímajícím státě osvobozeni od vojenských povinností a jiných povinností ukládaných státem.

Článek 19

Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu, jakož i jejich rodinní příslušníci, žijící s nimi ve společné domácnosti, kteří jsou občany vysílajícího státu a nemají trvalé bydliště v přijímajícím státě, jsou vyňati ze všech povinností uložených právními předpisy přijímajícího státu, týkajících se registrace, získávání povolení k pobytu a jiných obdobných požadavků vůči cizincům.

Článek 20

1. Vysílající stát je v přijímajícím státě osvobozen od jakéhokoliv zdanění nebo jiných obdobných poplatků v jakékoliv formě, pokud jde o:

a) pozemky, budovy nebo části budov, používané výhradně ke konzulárním účelům, včetně obydlí konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu, jestliže jsou ve vlastnictví nebo najaty vysílajícím státem nebo jsou najaty některou fyzickou nebo právnickou osobou jednající jeho jménem;

b) smlouvy nebo listiny, týkající se nabytí uvedených nemovitostí, jestliže vysílající stát nabývá tento majetek výhradně pro konzulární účely.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se netýkají plateb za poskytnutí služeb skutečně prokázaných.

Článek 21

Přijímající stát nezdaňuje a nevybírá žádné daně nebo jiné poplatky z nemovitého majetku, který je ve vlastnictví vysílajícího státu, nebo který je v jeho držbě nebo užívání a slouží ke konzulárním účelům, ani v souvislosti s nabýváním takového majetku, za který by v jiném případě vysílající stát byl povinen na základě právních předpisů tyto daně a poplatky platit.

Článek 22

Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu, který není občanem přijímajícího státu, ani v něm nemá trvalé bydliště, je osvobozen od všech daní a jiných obdobných poplatků všeho druhu vybíraných přijímajícím státem ze mzdy, kterou dostává za plnění svých služebních povinností.

Článek 23

1. Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu, jakož i jejich rodinní příslušníci, žijící s nimi ve společné domácnosti, pokud jde o občany vysílajícího státu, kteří nemají trvalé bydliště v přijímajícím státě, jsou v něm osvobozeni od veškerých státních, oblastních a místních daní a poplatků, včetně daní a poplatků z jejich movitého majetku.

2. Osvobození podle odstavce 1 tohoto článku se nevztahuje na:

a) nepřímé daně, jež bývají obvykle zahrnuty do ceny zboží nebo služeb;

b) daně a poplatky ze soukromých nemovitostí na území přijímajícího státu, pokud již nejsou osvobozeny podle článku 20 této úmluvy;

c) daně a poplatky z dědictví a z nabytí majetku v přijímajícím státě;

d) daně a poplatky ze soukromých příjmů, které mají své zdroje v přijímajícím státě;

e) daní a poplatků z právních úkonů a z listin, týkajících se těchto právních úkonů, včetně poplatků (kolků všeho druhu), vybíraných v souvislosti s těmito právními úkony, pokud osvobození již není poskytnuto podle článku 20 této úmluvy;

f) placení za služby skutečně prokázané.

Článek 24

1. Všechny předměty, včetně motorových vozidel, dovážené pro úřední potřebu konzulárního úřadu jsou v souladu s právními předpisy přijímajícího státu osvobozeny od celních daní a dávek všeho druhu stejným způsobem, jako předměty dovážené pro úřední potřebu diplomatické mise.

2. Osobní zavazadla konzulárního úředníka a jeho rodinných příslušníků jsou osvobozena od celní kontroly.

3. Konzulární úředník a zaměstnanec konzulárního úřadu, jakož i jejich rodinní příslušníci, žijící s nimi ve společné domácnosti, pokud nejsou občany přijímajícího státu, nebo v něm nemají trvalé bydliště, jsou osvobozeni od celních poplatků a jiných dávek všech druhu, stejně jako odpovídající kategorie personálu diplomatické mise.

Článek 25

Všechny osoby, které na základě této úmluvy požívají výsady a imunity, jsou povinny bez újmy na těchto výsadách a imunitách dbát právních předpisů přijímajícího státu, včetně dopravních předpisů a předpisů o pojišťování motorových vozidel.

Článek 26

Pokud to není v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu o oblastech, do kterých je vstup zakázán, nebo omezen z důvodů státní bezpečnosti, konzulárnímu úředníku bude povolen v konzulárním obvodu volný pohyb k plnění jeho úředních povinností.

HLAVA IV

Konzulární funkce

Článek 27

1. Konzulární úředník přispívá v konzulárním obvodu k upevňování přátelských vztahů mezi vysílajícím a přijímajícím státem, k všestrannému rozvoji a prohlubování bratrské spolupráce v politické, hospodářské, vědecké, kulturní, turistické a dalších oblastech.

2. Konzulární úředník v konzulárním obvodu chrání práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů.

Článek 28

1. Konzulární úředník má právo vykonávat v konzulárním obvodu funkce uvedené v této hlavě. Konzulární úředník může kromě toho vykonávat i jiné konzulární funkce, pokud nejsou v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu.

2. Konzulární úředník se při výkonu svých funkcí může písemně nebo ústně obracet na příslušné místní orgány konzulárního obvodu, jakož i na ústřední orgány přijímajícího státu, je-li to dovoleno právními předpisy přijímajícího státu.

3. Konzulární úředník může se souhlasem přijímajícího státu vykonávat své funkce i mimo konzulární obvod.

4. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy vysílajícího státu vybírat konzulární poplatky.

Článek 29

1. Konzulární úředník je v konzulárním obvodu oprávněn:

a) vést evidenci občanů vysílajícího státu;

b) přijímat veškerá prohlášení v souvislosti se státním občanstvím potřebná podle právních předpisů vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady;

c) registrovat a přijímat sdělení a doklady o narození nebo úmrtí občanů vysílajícího státu;

d) aby před ním byla v souladu s právními předpisy vysílajícího státu uzavírána manželství za podmínky, že obě osoby jsou občany vysílajícího státu;

e) přijímat prohlášení, týkající se rodinných vztahů občanů vysílajícího státu.

2. Konzulární úředník informuje příslušné orgány přijímajícího státu o registraci matričních listin podle písmene c) a d) odstavce 1 tohoto článku, jestliže to vyžadují právní předpisy přijímajícího státu.

3. Ustanovení písmen c) a d) odstavce 1 tohoto článku nezbavují zúčastněné osoby povinnosti dodržovat náležitosti stanovené právními předpisy přijímajícího státu.

Článek 30

Konzulární úředník je oprávněn:

1. vydávat, prodlužovat, rozšiřovat a činit neplatnými cestovní doklady občanů vysílajícího státu;

2. vydávat víza a potřebné doklady osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu a prodlužovat platnost těchto dokladů.

Článek 31

1. Konzulární úředník má právo provádět v konzulárním obvodu notářské úkony v souladu s právním řádem vysílajícího státu, pokud nejsou v rozporu s právním řádem přijímajícího státu:

a) na žádost osoby, nezávisle na její státní příslušnosti k uplatnění ve vysílajícím státě;

b) na žádost občana vysílajícího státu k uplatnění mimo tento stát.

2. Konzulární úředník má právo překládat písemnosti a ověřovat správnost překladu.

Článek 32

Konzulární úředník je oprávněn v souladu s článkem 31 této úmluvy provádět tyto úkony:

1. Přijímat, sepisovat a ověřovat prohlášení občanů vysílajícího státu.

2. Sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti občanů vysílajícího státu.

3. Sepisovat nebo ověřovat právní úkony uzavírané mezi občany vysílajícího státu a potvrzovat jednostranné právní úkony, pokud nejsou v rozporu s právním řádem přijímajícího státu. Konzulární úředník nemůže sepisovat a potvrzovat takové právní úkony, které zakládají nebo ruší věcná práva k nemovitému majetku, nacházejícímu se v přijímajícím státě.

4. Sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu a občany přijímajícího státu, pokud se tyto právní úkony týkají výlučně zájmů na území vysílajícího státu nebo záležitostí, k jejichž provedení má dojít na území tohoto státu, za podmínky, že tyto právní úkony nejsou v rozporu s právními předpisy přijímajícího státu.

5. Ověřovat listiny vydané orgány nebo úředními osobami vysílajícího státu nebo přijímajícího státu, jakož i ověřovat opisy, překlady a výtahy z těchto dokladů.

6. Ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu na písemnostech všeho druhu, jestliže obsah těchto dokladů není v rozporu s právním řádem přijímajícího státu.

7. Přijímat do úschovy majetek a doklady občanů vysílajícího státu nebo pro tyto občany, není-li to v rozporu s právním řádem přijímajícího státu.

8. Provádět jiné úkony náležející k funkcím konzulárního úředníka, nejsou-li v rozporu s právním řádem přijímajícího státu.

Článek 33

Konzulárním úředníkem podle článku 32 této úmluvy sepsané, ověřené nebo přeložené listiny mají v přijímajícím státě stejnou právní účinnost a průkazní moc, jako listiny sepsané, přeložené nebo ověřené příslušnými orgány přijímajícího státu.

Článek 34

1. Působnost konzulárních úředníků v dědických záležitostech se řídí smlouvou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou.

2. Příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí konzulárního úředníka o smrti občanů vysílajícího státu a sdělí mu údaje o dědictví, dědicích, zůstavitelích a o existenci závěti.

3. Příslušné orgány přijímajícího státu uvědomí konzulárního úředníka o existenci dědictví v přijímajícím státě v případě, že dědic nebo zůstavitel jsou občany vysílajícího státu.

Toto se týká i případů, kdy se příslušné orgány přijímajícího státu dozvědí o existenci dědictví ve prospěch občana vysílajícího státu na území třetího státu.

Článek 35

Konzulární úředník je oprávněn zastupovat v konzulárním obvodu občany vysílajícího státu před orgány přijímajícího státu, jestliže tyto osoby v důsledku nepřítomnosti nebo z jiných závažných důvodů nemohou včas hájit svá práva a zájmy. Zastupování trvá tak dlouho, dokud zastupované osoby nejmenují své zmocněnce, nebo se samy neujmou hájení svých práv a zájmů.

Článek 36

1. Konzulární úředník má v konzulárním obvodu právo navázat styk s každým občanem vysílajícího státu, může mu radit a poskytnout veškerou pomoc, včetně právní pomoci. Přijímající stát žádným způsobem nebude omezovat styk občanů vysílajícího státu s konzulárním úřadem a jejich přístup na konzulární úřad.

2. Příslušné orgány přijímajícího státu neodkladně uvědomí konzulárního úředníka vysílajícího státu o zatčení, zadržení nebo vzetí do vazby občana vysílajícího státu.

3. Konzulární úředník má právo co nejdříve navštívit a navázat styk s občanem vysílajícího státu, který je zatčen, zadržen, nalézá se ve vazbě nebo je ve výkonu trestu odnětí svobody.

Práva, uvedená v tomto odstavci, budou vykonávána v souladu s právními předpisy přijímajícího státu, které je však nemohou vyloučit.

Článek 37

1. Konzulární úředník má právo poskytnout v konzulárním obvodu veškerou pomoc a podporu lodím vysílajícího státu, nacházejícím se v přístavech, v pobřežních nebo ve vnitřních vodách přijímajícího státu.

2. Konzulární úředník se může obrátit se žádostí o pomoc na příslušné orgány přijímajícího státu ve všech otázkách, týkajících se plnění jeho funkcí, pokud jde o lodě vysílajícího státu, kapitána, členy posádek a cestující těchto lodí.

Článek 38

Konzulární úředník je v konzulárním obvodu oprávněn:

1. Bez újmy na pravomoci orgánu přijímajícího státu vyšetřovat všechny nehody, k nimž došlo v průběhu plavby nebo v době, kdy se loď vysílajícího státu nacházela v přístavech přijímajícího státu, vyslýchat kapitána a každého člena posádky lodi vysílajícího státu, kontrolovat lodní dokumenty, přijímat hlášení, týkající se plavby lodi a místa jejího určení, jakož i být nápomocen při vjezdu, výjezdu a postoji lodi v přístavu.

2. Bez újmy na pravomoci orgánu přijímajícího státu řešit spory všeho druhu mezi kapitánem a členy posádky, včetně sporů, týkajících se mzdy a pracovní smlouvy, pokud je to dovoleno právními předpisy vysílajícího státu.

3. Učinit opatření k nemocničnímu ošetření a k návratu do přijímajícího státu kapitána nebo kteréhokoliv člena posádky nebo cestujícího lodi.

4. Přijímat, vystavovat nebo ověřovat jakákoliv prohlášení nebo jiné písemnosti, týkající se lodi , předvídané právním řádem vysílajícího státu.

5. Vydávat prozatímní doklady pro plavbu nově zakoupených nebo postavených lodí.

Článek 39

1. Jestliže soudy nebo jiné příslušné orgány přijímajícího státu mají v úmyslu učinit jakékoliv donucovací opatření nebo zahájit jakékoliv úřední řízení na palubě lodi vysílajícího státu, uvědomí o tom konzulárního úředníka, aby mohl být on nebo jeho zástupce při provádění těchto opatření přítomen. Jestliže konzulární úředník nebo jeho zástupce nebyli přítomni, příslušné orgány přijímajícího státu mu na požádání poskytnou plnou informaci o tom, co bylo vykonáno.

2. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se použije rovněž v případě, kdy kapitán nebo členové posádky mají být vyslechnuti místními orgány na pobřeží.

3. Ustanovení tohoto článku se však nepoužijí v případech obvyklé celní, pasové nebo zdravotní kontroly, jakož i v případech jakýchkoliv opatření, učiněných na žádost nebo se souhlasem kapitána lodi.

Článek 40

1. V případě, kdy loď vysílajícího státu ztroskotá, najede na mělčinu, je vyvržena na břeh nebo ji v přijímajícím státě postihne jiná havárie nebo jestliže jakýkoliv předmět, který je součástí nákladu lodi vysílajícího, přijímajícího nebo třetího státu, postižené havárií a který je vlastnictvím občana vysílajícího státu, bude nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo byl dopraven do přístavu tohoto státu, příslušné orgány přijímajícího státu o tom co nejdříve uvědomí konzulárního úředníka. Tyto orgány též sdělí konzulárnímu úředníkovi, jaká opatření již byla učiněna k záchraně lidí, lodi, nákladu a dalšího majetku na lodi a předmětů příslušejících k lodi nebo tvořících součást jejího nákladu, které se oddělily od lodi.

2. Konzulární úředník může poskytnout veškerou pomoc lodi, která utrpěla havárii, jejím cestujícím a členům její posádky; za tímto účelem se může obracet se žádostí o pomoc na příslušné orgány přijímajícího státu.

Konzulární úředník může učinit opatření uvedená v odstavci 1 tohoto článku, jakož i opatření k opravě lodi nebo se může obrátit na příslušné orgány se žádostí, aby takováto opatření učinily nebo aby v nich pokračovaly.

3. V případě, kdy loď vysílajícího státu, která utrpěla havárii, nebo jakýkoliv předmět, který je součástí takové lodi, byly nalezeny na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu, nebo byly dopraveny do přístavu tohoto státu a ani kapitán lodi ani její vlastník nebo jeho zmocněnec, ani příslušný pojišťovatel nemohou učinit opatření k jejich zajištění, nebo dát pokyn k nakládání s takovouto lodí nebo předmětem, konzulární úředník je považován za zmocněného k tomu, aby učinil jménem vlastníka lodi taková opatření, jaká by mohl za tímto účelem učinit sám vlastník.

Ustanovení tohoto odstavce se také použijí, pokud jde o jakýkoliv předmět, který je součástí nákladu lodi a který je vlastnictvím občana vysílajícího státu.

4. Jestliže jakýkoliv předmět, který je součástí nákladu lodi třetího státu, která byla postižena havárií, je vlastnictvím občana vysílajícího státu a byl nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu, nebo byl dopraven do přístavu tohoto státu a ani kapitán lodi, ani vlastník předmětu, ani jeho zástupci, ani příslušný pojišťovatel nemohou učinit opatření k zajištění tohoto předmětu nebo dát pokyn k nakládání s tímto předmětem, konzulární úředník je považován za zmocněného učinit taková opatření jménem vlastníka, jaká by mohl učinit k tomuto účelu sám vlastník.

Článek 41

Články 37 až 40 se použijí přiměřeně v případě letadel.

HLAVA V

Závěrečná ustanovení

Článek 42

1. Tato úmluva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost třicátého dne po výměně ratifikačních listin, která bude provedena v Sofii.

2. Úmluva zůstane v platnosti do uplynutí šesti měsíců ode dne, kdy jedna z Vysokých smluvních stran sdělí druhé Vysoké smluvní straně svůj úmysl vypovědět úmluvu.

3. Dnem, kdy tato úmluva vstoupí v platnost, pozbývá platnosti Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Bulharskou lidovou republikou, podepsaná dne 27. května 1959.

Na důkaz toho zmocněnci obou Vysokých smluvních stran tuto úmluvu podepsali a opatřili ji svými pečetěmi.

Dáno v Praze dne 16. března 1972 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a bulharském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Jménem presidenta

Československé socialistické republiky:

Ing. Bohuslav Chňoupek v. r.

Jménem Státní rady

Bulharské lidové republiky:

Petr Mladenov v.r.

PROTOKOL

ke Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou

Dnešního dne při podpisu Konzulární úmluvy mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou (dále nazývané úmluvou) zmocněnci Vysokých smluvních stran se dohodli na následujícím:

1. Vyrozumění konzulárního úředníka, předvídané v odstavci 2 článku 36 úmluvy, bude provedeno do 7 dnů od zatčení, zadržení nebo vzetí do vazby občana vysílajícího státu, podle podmínek spojení.

2. Práva konzulárního úředníka k návštěvě a navázání styku s občanem vysílajícího státu, uvedená v odstavci 3 článku 36 úmluvy budou poskytnuta do 7 dnů po zatčení, zadržení nebo vzetí do vazby takovéhoto občana, podle místa, kde se nachází.

3. Práva konzulárního úředníka, uvedená v odstavci 3 článku 36 úmluvy navštěvovat a navázat styk s občanem vysílajícího státu v době, kdy je zadržen, nachází se ve vazbě, nebo je ve výkonu trestu odnětí svobody, se poskytují periodicky.

4. Tento protokol je nedílnou součástí úmluvy.

Na důkaz toho zmocněnci obou Vysokých smluvních stran tento protokol podepsali a opatřili jej svými pečetěmi.

Dáno v Praze dne 16. března 1972 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a bulharském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Jménem presidenta

Československé socialistické republiky:

Ing. Bohuslav Chňoupek v. r.

Jménem Státní rady

Bulharské lidové republiky:

Petr Mladenov v. r.

Přesunout nahoru