Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 137/1974 Sb.Vyhláška federálního ministerstva dopravy o vnitrozemské plavbě

Částka 27/1974
Platnost od 27.12.1974
Účinnost od 01.01.1975
Zrušeno k 01.10.1995 (114/1995 Sb.)
Zařazeno v právních oblastech
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

Obsah

Plavidla (§ 8 - § 19)
Provoz (§ 20)
Plavební nehody (§ 21 - § 26)
Společná havárie (§ 27 - § 34)
Malá plavidla (§ 35 - § 38)
Závěrečná ustanovení (§ 39 - § 41)

137

VYHLÁŠKA

Federálního ministerstva dopravy

ze dne 23. prosince 1974

o vnitrozemské plavbě

Federální ministerstvo dopravy stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány podle § 24 zákona č. 26/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č. 126/1974 Sb.:


§ 1

(k § 2 zákona)

(1) Při výkonu státního odborného dozoru Státní plavební správa v Praze na území České socialistické republiky a Státní plavební správa v Bratislavě na území Slovenské socialistické republiky (dále jen "plavební správa") dohlížejí na

a) stav sledované vodní cesty, označení plavební dráhy, přívozů, vedení (potrubí) a plavebních překážek,

b) provoz přístavů, pořádek a čistotu v nich,

c) dodržování předpisů týkajících se plavby, zejména plavidel plavebního provozu,

d) provozní způsobilost plavidel k plavbě z hlediska plavební bezpečnosti (dále jen "provozní způsobilost") včetně dodržování nejvyššího počtu cestujících (osob) u osobních lodí, jakož i na technickou způsobilost malých plavidel (§ 35 odst. 1), přívozů, přívozních plavidel a plovoucích zařízení s výjimkou zařízení uvedených v odstavci 3 písm. c),

e) vybavení plavidel dostatečnou posádkou a předepsanými lodními listinami,

f) zdravotní a odbornou způsobilost pracovníků na plavidle a v přístavu k výkonu prací, kterými byli pověřeni, a na jejich obeznámení s předpisy pro výkon služby a s předpisy o bezpečnosti při práci.

(2) Z ostatních úkolů přísluší plavební správě

na úseku péče o plavební bezpečnost

a) pečovat o plavební bezpečnost na vodních cestách a v přístavech a činit opatření k zajištění plynulého a bezpečného plavebního provozu,

b) činit opatření k dočasnému přerušení nebo omezení plavebního provozu,

c) dbát o včasné ukrytí plavidel v ochranných přístavech při velkých vodách, chodu ledu, živelních pohromách apod.,

d) zajistit poskytnutí pomoci plavidlům, která jsou v nebezpečí,

e) provádět odborné šetření příčin plavebních nehod a činit při nich nutná opatření;

na úseku péče o vodní cesty

f) zjišťovat plavební hloubky, zjišťovat překážky v plavební dráze a zajišťovat jejich odstranění, sledovat vodní poměry a zajišťovat zlepšování plavebních poměrů,

g) hájit zájmy plavby při vodohospodářských a jiných řízeních, požadovat od správce vodních toků řádné udržování hydrotechnických staveb a zařízení, jakož i plavebních zařízení na těchto stavbách (zpevňování břehových svahů, údržba přístavních zdí, vyvazovacích zařízení, sedel pro vzpěry a přístavní můstky, trvalých přistávacích zařízení, schodů apod.),

h) dávat podněty a vyjadřovat se k projektům a úpravám vodních staveb z hlediska potřeb plavby,

ch) určovat ve spolupráci se správcem vodního toku přístaviště, vývaziště, kotviště, obratiště, jakož i přistávací místa plavidel;

na úseku péče o plavidla

i) rozhodovat o provozní způsobilosti plavidel a též o technické způsobilosti malých plavidel, přívozů, přívozních plavidel a plovoucích zařízení s výjimkou zařízení uvedených v odstavci 3 písm. c); vydávat průkazy způsobilosti typu malého plavidla a schvalovat technickou dokumentaci pro stavbu malých plavidel, u nichž se způsobilost k plavbě prokazuje lodním osvědčením,

j) stanovit minimální počty a složení lodních posádek,

k) určovat nejvyšší přípustný počet cestujících na plavidlech,

l) provádět cejchování plavidel,

m) vydávat a případně odnímat příslušné lodní listiny a vést evidenci plavidel;

na úseku péče o lodní posádky

n) provádět zkoušky způsobilosti členů lodních posádek, jakož i zkoušky způsobilosti osob k vedení malých plavidel, vydávat a odnímat příslušné průkazy a vést jejich evidenci,

o) spolupracovat při soustavném zvyšování odborné úrovně lodních posádek;

na úseku péče o přístavy

p) spravovat přístavy určené pro veřejnou potřebu s výjimkou vodní části a nábřežních zdí přístavu,

r) provádět prohlídky přístavů a činit opatření nutná k zajištění řádného a bezpečného provozu přístavů,

s) spolupůsobit při projektování a výstavbě vodních částí přístavů,

t) vyměřovat a vybírat náhradu za používání přístavů určených pro veřejnou potřebu.

(3) Československý lodní registr v Praze (dále jen "registr")

a) vypracovává návrh pravidel pro stavbu, rekonstrukci, popř. modernizaci lodí a jejich zařízení,

b) prověřuje a schvaluje technickou dokumentaci pro stavbu, rekonstrukci, popř. modernizaci plavidel z hlediska pravidel uvedených pod písm. a) a povoluje v jednotlivých případech ze závažných důvodů odchylky a výjimky z ustanovení těchto pravidel,

c) vykonává odborný technický dozor na stavbu, rekonstrukci, popř. modernizaci lodí, plovoucích strojů, plovoucích doků, restaurací, botelů, ubytoven, mlýnů a dílen a dále na výrobu lodního materiálu a lodního zařízení; vydává průkazy osvědčující technickou způsobilost plavidel podléhajících tomuto dozoru,

d) provádí technické prohlídky plavidel uvedených pod písm. c),

e) vykonává dozor na technická zařízení na plavidlech.

Vodní cesty a přístavy

§ 2

(k § 3 zákona)

(1) Splavnost se sleduje a udržuje u těchto vodních cest:

a) v úseku Dunaje od ústí Moravy k ústí Ipľu; je určen pro plavbu plavidly o nosnosti do 5 000 tun,

b) v úseku Labe od Hradce Králové do Hřenska (státní hranice); je určen pro plavbu plavidly o nosnosti do 1 500 tun,

c) v úseku Vltavy od Slap do Mělníka; je určen pro plavbu plavidly o nosnosti do 1 500 tun.

Pro tyto sledované vodní cesty platí § 4 až 7 v plném rozsahu.

(2) Splavnost se sleduje u těchto vodních cest, částečně již splavněných, popř. určených ke splavnění:

a) v úseku Vltavy od Českých Budějovic do Slap; je určen pro plavbu plavidly o nosnosti do 300 tun,

b) v úseku Váhu od Žiliny k ústí do Dunaje; je určen pro plavbu plavidly o nosnosti do 1 500 tun,

c) v průplavním spojení Dunaj - Odra - Labe (popř. jeho ucelených etapách) pro plavidla o nosnosti do 1 500 tun.

Pro tyto sledované vodní cesty platí v plném rozsahu ustanovení § 4 až 7 týkající se trvalých objektů, které je křižují; ostatní ustanovení těchto paragrafů se na ně vztahují přiměřeně s přihlédnutím k uvažované době realizace.

(3) Pro vodní toky Váhu od Krpeľan do Žiliny, Nitry od Nitry až po ústí do Váhu, Tisy, Berounky, Ohře, Bodrogu a Hornádu, které nejsou dosud splavněny, platí ustanovení § 4 až 7 přiměřeně.

(4) Plavba na vodních cestách je možná celoročně v době denní i noční, pokud z důvodu bezpečnosti nebo jiných závažných důvodů není omezena, zastavena nebo zakázána.

(5) Způsob a dobu proplavování plavidel plavebními komorami stanoví plavební správa v dohodě se správcem vodního toku. Nárok na proplavování mají všechna plavidla. Přednost při proplavování mají lodi pravidelné osobní dopravy. Malá plavidla jsou proplavována zpravidla ve stanovených hodinách nebo současně s velkými plavidly.

§ 3

(k § 3 zákona)

(1) Přístavy určenými pro veřejnou potřebu jsou:

1. Přístav Praha - Smíchov

Přístav tvoří nádrž na levém břehu Vltavy v říčním km 187,6 - 189,3 s územním obvodem.

2. Přístav Praha - Holešovice

Přístav tvoří nádrž na levém břehu Vltavy v říčním km 196,5 - 199,2 s územním obvodem.

3. Přístav Praha - Libeň

Přístav tvoří nádrže na pravém břehu Vltavy v říčním km 197,1 - 198,3 s územním obvodem.

4. Přístav Kolín

Přístav tvoří levý břeh Labe v říčním km 83,3 - 85,6 s územním obvodem.

5. Přístav Mělník

Přístav tvoří pravý břeh Labe v říčním km 0,7 - 3,0, přístavní nádrže a územní obvod.

6. Přístav Lovosice

Přístav tvoří levý břeh Labe a plavebního kanálu v říčním km 47,0 - 50,6 s územním obvodem.

7. Přístav Ústí nad Labem

Přístav tvoří

a) překladiště ve Vaňově na levém břehu Labe v říčním km 67,5 - 68,7 s územním obvodem;

b) přístav Ústí n. Labem - Krásné Březno na levém břehu Labe v říčním km 71,8 - 75,3 s přístavními nádržemi a s územním obvodem.

8. Přístav Děčín

Přístav tvoří

a) přístav Děčín - Rozbělesy na levém břehu Labe v říčním km 92,0 - 94,2 s přístavní nádrží a územním obvodem;

b) přístav Děčín - Loubí na obou březích Labe v říčním km 95,0 - 98,2 s územním obvodem.

9. Přístav Bratislava

Přístav tvoří přístavní nádrže a oba břehy Dunaje v říčním km 1 871,5 - 1 860,0 s územním obvodem.

10. Přístav Komárno

Přístav tvoří přístavní nádrže a levý břeh Dunaje v říčním km 1 770,0 - 1 764,0 a oba břehy Váhu od železničního mostu k ústí Váhu do Dunaje s územním obvodem.

11. Přístav Štúrovo

Přístav tvoří levý břeh Dunaje v říčním km 1 718,7 - 1 718,4 s územním obvodem.

(2) Územní obvody těchto přístavů stanoví federální ministerstvo dopravy v dohodě s krajským národním výborem (Národním výborem hlavního města Prahy, Národním výborem hlavního města SSR Bratislavy). Plány územních obvodů jsou uloženy u plavební správy. V územním obvodu smějí být zřizovány pouze objekty sloužící vodní dopravě; k zřízení těchto objektů, k jejich zrušení nebo rekonstrukci je třeba souhlasu plavební správy.

(3) Za přístavy určené pro veřejnou potřebu se též považují přistávací místa ležící mimo území přístavů podle odstavce 1, zřízená a udržovaná plavební správou, pokud je plavidlům dovoleno na nich přistávat a používat jich k překladním nebo k obchodním účelům.

§ 4

(k § 5 zákona)

(1) Na sledovaných vodních cestách nesmějí být zřizována a provozována zařízení, která by mohla způsobit ohrožení zdraví nebo života osob provozujících plavbu a nadměrně ztížit, popř. znemožnit plavbu (lano přes vodní cestu, hrázky nebo jiné překážky v plavební dráze). Veškeré plavební překážky, jako staveniště a pracoviště, je povinen ten, kdo je zřídil, označit plavebními znaky a světly a tyto udržovat.

(2) Činnost na sledovaných vodních cestách, která by mohla ovlivnit plynulost plavby a způsobit dočasné nebo trvalé omezení plavebního provozu nebo přerušení plavební dráhy, musí být předem povolena plavební správou (pořádání závodů nebo slavností na vodě, provádění cvičení, plavba zvláštním zařízením, práce na vodní cestě, výstavba mostů a jiných staveb ve vodní cestě apod.). Těžbu štěrkopísku ve sledované vodní cestě povoluje v dohodě s plavební správou vodohospodářský orgán.

§ 5

(k § 6 zákona)

(1) Na sledované vodní cestě určené pro lodi o nosnosti do 5 000 tun smějí být stavěny mosty o nejmenší podjezdné výšce 10 m nad nejvyšší plavební hladinou; u obloukových mostů musí být nejmenší podjezdná výška dodržena v šířce 80 m. Plavební dráha pod mosty musí být nejméně 100 m široká.

(2) Na sledované vodní cestě určené pro lodi o nosnosti do 1 500 tun smějí být stavěny mosty o nejmenší podjezdné výšce 6,5 m nad nejvyšší plavební hladinou; u obloukových mostů musí být podjezdná výška dodržena v šířce 30 m. Plavební dráha pod mosty musí být nejméně 50 m široká.

(3) Na sledované vodní cestě určené pro lodi o nosnosti do 300 tun smějí být stavěny mosty o nejmenší podjezdné výšce 6,5 m nad nejvyšší plavební hladinou. Plavební dráha pod mosty musí být nejméně 36 m široká.

(4) Pokud není možno dodržet nejmenší podjezdnou výšku mostu, musí být zřízen most se zvedací konstrukcí. Výjimky povoluje, jsou-li k tomu závažné důvody, plavební správa.

(5) Nejvyšší plavební hladinu na vodní cestě stanoví plavební správa.

(6) Šířky plavební dráhy pod mosty uvedené v odstavcích 1 až 3 platí pro přímé úseky vodní cesty. V obloucích a blízkosti přístavu, popřípadě vjezdu do přístavu musí být šířka mostního plavebního otvoru zvětšena podle výsledku projednání s plavební správou.

(7) Pontonové mosty přes sledované vodní cesty je možno zřizovat pouze ve výjimečných případech a se souhlasem plavební správy a správce vodního toku. Podmínky pro provoz pontonových mostů určuje plavební správa v dohodě se správcem vodního toku. Před velkou vodou a na zimu musí být pontonové mosty vhodně zajištěny, popř. z vodní cesty odstraněny.

(8) Plavební mostní otvory označuje správce vodního toku.

§ 6

(k § 6 zákona)

(1) Na sledovaných vodních cestách určených pro plavidla o nosnosti do 5 000 tun smějí být zřízeny lanové dráhy a potrubí nejméně 12 m, sdělovací vedení 15,5 m a elektrická vedení do napětí 110 kV 19 m nad nejvyšší plavební hladinou.

(2) Na sledovaných vodních cestách určených pro plavidla o nosnosti do 300 tun a na přehradních nádržích smějí být zřízeny lanové dráhy a sdělovací vedení a potrubí nejméně 10 m nad nejvyšší plavební hladinou, elektrická vedení do napětí 110 kV 12 m nad nejvyšší plavební hladinou.

(3) Elektrická vedení o napětí vyšším než 110 kV smějí být zřízena ve výšce stanovené v odstavcích 1 a 2 zvýšené o 1 cm na každý 1 kV, který přesahuje 110 kV.

(4) Na ostatních vodních cestách smějí být zřízeny lanové dráhy, potrubí a vedení nejméně 6 m nad nejvyšší plavební hladinou.

(5) Elektrická vzdušná vedení vn a vvn nesmějí být při křižování vodních cest vedena přes plavební komory nebo v bezprostřední jejich blízkosti.

(6) Do dna sledované vodní cesty mohou být vložena kabelová vedení v rýze chráněné záhozem, a to slaboproudé kabely v záhozu o výšce nejméně 120 cm, silnoproudé kabely nejméně 200 cm; zához musí být proveden v síle 50 cm z kamene. Potrubí může být vloženo do dna sledované vodní cesty v rýze tak hluboké, aby zához měl výšku nejméně 120 cm; polovina záhozu musí být provedena z těžkého kamene. V místech, kde jsou prováděny bagrovací práce, musí být hloubka rýhy přiměřeně zvětšena.

(7) Umístění potrubí a kabelového vedení označuje správce potrubí a vedení.

§ 7

(k § 7 zákona)

(1) Horní vodič přívozu na sledované vodní cestě musí být nejméně 12 m, na ostatních vodních cestách nejméně 5 m nad nejvyšší plavební hladinou.

(2) Spodní vodič přívozu na sledované vodní cestě musí být označen. Při provozu přívozu nesmí být stoupáním nebo klesáním spodního vodiče ohrožena plavba.

(3) Umístění přívozu označuje správce přívozu.

Plavidla

§ 8

(k § 9 zákona)

(1) Nové typy plavidel vyráběných v tuzemsku pro tuzemskou potřebu podléhají schválení federálního ministerstva dopravy. Před vypracováním technické dokumentace pro nový typ plavidla předloží výrobce nebo odběratel federálnímu ministerstvu dopravy generální plán a základní technický popis plavidla k posouzení vhodnosti typu. Bude-li typ uznán za vhodný, předloží výrobce nebo odběratel registru ke schválení technickou dokumentaci v rozsahu stanoveném pravidly pro stavbu lodí. U plovoucích strojů s těžebním zařízením je třeba technickou dokumentaci pro těžební zařízení předložit Českému, popř. Slovenskému báňskému úřadu k závaznému vyjádření.

(2) Stavba plavidla se provádí pod odborným technickým dozorem registru, jehož rozsah vyplývá z pravidel pro stavbu lodí. Výrobce plavidla je povinen registru včas oznámit, kdy stavba bude zahájena.

(3) Po dokončení stavby příslušná plavební správa na žádost výrobce a za účasti zástupců registru, výrobce a u těžebních zařízení též Českého, popř. Slovenského báňského úřadu provede řízení za účelem ověření technické a provozní způsobilosti plavidla spojené se zkušební plavbou. Podle výsledku ověření vydá registr průkaz osvědčující technickou způsobilost plavidla a plavební správa lodní osvědčení. U těžebních zařízení je třeba, aby před vydáním lodního osvědčení Český, popř. Slovenský báňský úřad povolil typ takového zařízení k používání.

(4) Schválení typu provede na písemnou žádost výrobce federální ministerstvo dopravy po ověřovacím provozu plavidla (prototypu) a po celkovém vyhodnocení typu, které se uskuteční za účasti zástupců registru, příslušné plavební správy, výrobce, popř. odběratele. Shledá-li, že plavidlo je způsobilé k hromadné výrobě, vydá průkaz způsobilosti typu. Hromadně vyráběna smějí být pouze plavidla, pro jejichž typ byl vydán průkaz způsobilosti typu; výrobce vydá pro každé plavidlo typové osvědčení. Hromadnou výrobou se rozumí výroba více než 5 plavidel stejného provedení.

(5) Plavidlo postavené v zahraničí pod dozorem zahraniční klasifikační organizace smí být dovezeno pro tuzemskou potřebu jen tehdy, jestliže před rozhodnutím o dovozu federální ministerstvo dopravy na žádost provozovatele uznalo vhodnost typu plavidla a provozovatel projednal s registrem podmínky technické a s plavební správou provozní způsobilosti plavidla.

§ 9

(k § 9 zákona)

(1) Plavidlo musí odpovídat svými rozměry vodní cestě.

(2) Plovoucím strojem jsou všechny druhy plovoucích bagrů, jeřábů, zdvihadel, elevátorů, transportérů, čerpadel, beranidel a jiných zařízení určených výhradně k mechanické práci na vodě.

(3) Plovoucím zařízením jsou všechny druhy plováren, doků, hangárů, přístavních můstků, restaurací, botelů, ubytoven, mlýnů, dílen, pontonů apod., které podle účelu jejich použití mají určité stanoviště na vodě.

§ 10

(k § 10 zákona)

(1) Ověřování technické a provozní způsobilosti plavidla postaveného v opakované výrobě se provádí způsobem uvedeným v § 8 odst. 3.

(2) Nebyla-li loď podléhající cejchovní povinnosti dosud ocejchována, provede se při ověřování způsobilosti i její cejchování.

(3) U plovoucích zařízení a opakovaně vyráběných plovoucích strojů a lodí bez vlastního pohonu se může od zkušební plavby upustit.

(4) U plovoucích zařízení se zvláštním povolením určí, kde smí být zařízení umístěno, a stanoví se jeho výstroj. Plovoucí zařízení musí být vyvázáno, popř. zakotveno tak, aby mohlo sledovat kolísání vodních stavů, aby neohrožovalo jiné zařízení a samo bylo uchráněno před poškozením, nasednutím nebo odplavením z dosavadního stanoviště.

§ 11

(k § 10 zákona)

(1) Technické prohlídky plavidel se provádějí za účelem přezkoušení jejich technické a provozní způsobilosti.

(2) Prohlídky ke zjištění technické způsobilosti plavidla, včetně prohlídky na souši, provádí registr:

a) u osobních a nákladních lodí, u remorkérů, u tankových lodí, nákladních člunů bez posádky používaných na regulované trati a na uzavřených vodních plochách včetně štěrkovišť a ledoborců - každý čtvrtý rok,

b) u nákladních člunů s posádkou, plovoucích strojů a plovoucích doků, restaurací, hotelů, ubytoven, mlýnů a dílen do stáří 20 let - každý šestý rok, u starších plavidel - každý čtvrtý rok,

c) u nákladních tlačných člunů bez posádky používaných na kanalizované trati - každý druhý rok.

(3) Technická prohlídka se dále provede po každé havárii, která naruší způsobilost plavidla k plavbě, po každé velké opravě nebo změně strojního zařízení, konstrukce tělesa nebo důležitých částí plavidla nebo po každé jiné změně, která ovlivňuje stabilitu plavidla. Technická prohlídka se rovněž provede, má-li být plavidlo používáno k jinému než dosavadnímu účelu a vznikne-li pochybnost o technické způsobilosti plavidla.

(4) Přezkoušení provozní způsobilosti plavidla se současnou kontrolou plnění odpovědnosti provozovatele za řádný stav plavidla provádí příslušná plavební správa průběžně podle potřeby, nejméně však ve dvouleté lhůtě.

(5) Provozovatel plavidla oznamuje ve stanovených lhůtách registru připravenost plavidla k technické prohlídce.

(6) Registr a plavební správy vzájemně spolupracují, aby přezkoušení technické a provozní způsobilosti plavidel se provádělo pokud možno současně.

(7) Provozovatel plavidla je povinen předvést plavidlo k technické prohlídce vyčištěné a s potřebnou výstrojí, umožnit přezkušujícím orgánům přístup do všech jeho prostorů a poskytnout pracovníky a věcné prostředky.

§ 12

(k § 11 zákona)

(1) Největší přípustný ponor musí být vyznačen zřetelně a trvanlivě na obou bocích plavidla v souladu s řádem pro cejchování lodí vnitrozemské plavby.

(2) U osobních lodí musí být stanoven největší přípustný počet cestujících, u přívěsných (záchranných) člunů a loděk půjčoven největší počet osob, které smějí být na plavidle, a to se zřetelem ke stabilitě a prostorovým poměrům, u lodí s vlastním pohonem také s přihlédnutím k výkonu stroje. Nejvyšší přípustný počet cestujících (osob) stanoví plavební správa; musí být vyznačen na viditelném místě na plavidle. Nejvyšší přípustný počet cestujících (osob) nesmí být překročen; použije-li se prostoru na plavidle určeného pro cestující k uložení nákladu, zmenšuje se nejvýše přípustný počet cestujících za každou polovinu čtverečního metru použitého prostoru nebo za každých 65 kg nákladu o jednu osobu.

§ 13

(k § 11 zákona)

(1) Cejchování podléhají lodě používané v zahraniční plavbě a z plavidel vnitrostátní plavby ta, jejichž výtlak přesahuje 100 m3.

(2) Cejchování provádí na žádost výrobce, popř. provozovatele plavidla příslušná plavební správa v souladu s cejchovním řádem.

(3) Pro každou loď podléhající cejchování ve smyslu odstavce 1 vydá plavební správa cejchovní průkaz, který musí být vždy na lodi.

(4) Cejchovní značky, ponorové stupnice, popř. nákladové značky udržuje provozovatel a za plavby vůdce plavidla.

§ 14

(k § 12 odst. 1 zákona a k nařízení vlády ČSSR č. 11/1976 Sb.)

(1) Evidenci plavidel podléhající s výjimkou loděk patřících půjčovnám a plovoucích plováren

a) lodi o celkové hmotnosti včetně povoleného zatížení nad 1000 kg nebo s celkovou plochou plachet nad 10 m2 anebo s vlastním pohonem o výkonu motoru nad 4 kW (cca 5,4 k),

b) plovoucí stroje,

c) plovoucí zařízení,

d) přívozní plavidla.

(2) Evidence plavidel spočívá v zápisu plavidel do knihy evidence vnitrozemských plavidel a v přidělení poznávacích znaků nebo označení pro malá plavidla (§ 37a).

(3) Podrobnosti o poznávacích znacích plavidel upravuje Řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách (dále jen "Řád plavební bezpečnosti").1)

(4) Místem evidence plavidel (s výjimkou malých) se stálým stanovištěm v České socialistické republice je Praha a se stálým stanovištěm ve Slovenské socialistické republice Bratislava.

§ 15

(k § 13 zákona)

Lodi a plovoucí stroje musí mít vedle lodního osvědčení listiny předepsané Řádem plavební bezpečnosti.

§ 16

(k § 13 zákona)

(1) Provozovatel plavidla je povinen zajistit řádné vedení seznamu posádky, lodního deníku a deníku lodní radiostanice.

(2) Do seznamu posádky se zapisují členové posádky, jejich rodinní příslušníci, jakož i všechny jiné osoby naloděné na plavidle. Za řádné vedení seznamu posádky odpovídá vůdce plavidla. Každý samostatný ucelený zápis v seznamu posádky musí být označen datem zápisu a podpisem vůdce plavidla.

(3) Do lodního deníku se zapisují denně všechny závažné události a důležité údaje týkající se plavby plavidla, služby na plavidle, lodní posádky, jakož i záznamy o povětrnostních poměrech a vodních stavech za plavby. Za řádné vedení lodního deníku odpovídá vůdce plavidla.

(4) Do deníku lodní radiostanice se zapisují denně záznamy o všech vysílaných i přijatých oznámeních, důležité události ze služby, jakož i příslušné místní a časové údaje. Podrobnosti týkající se vedení deníku lodní radiostanice stanoví orgán vydávající povolení ke zřízení a provozování lodní radiostanice. Za řádné vedení deníku odpovídá radiooperatér pověřený obsluhou lodní radiostanice, který musí zápisy do deníku denně podpisovat.

(5) Povinnost vést seznam posádky, lodní deník a deník lodní radiostanice začíná dnem, kdy plavidlo nebo lodní radiostanice byla uvedena do provozu a končí dnem, kdy plavidlo nebo lodní radiostanice byla trvale vyřazena z provozu.

(6) Provozovatel plavidla je povinen uschovat seznam posádky, lodní deník a deník lodní radiostanice po dobu 3 let ode dne posledního zápisu.

§ 17

(k § 13 zákona)

(1) Jakékoliv změny v obsahu lodní listiny (přepsání, škrtání, doplňky apod.) musí být provedeny tak, aby původní znění zůstalo čitelné. Orgán, který provedl změnu, musí záznam podepsat a opatřit razítkem a datem.

(2) Provozovatel plavidla je povinen oznámit ztrátu lodní listiny neprodleně orgánu, který listinu vydal, a požádat o vydání druhopisu. Příslušný orgán vydá druhopis listiny, na kterém poznamená, že originál byl ztracen a je neplatný.

(3) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně v případech, že lodní listina se stala z jakéhokoliv důvodu nečitelnou nebo nepouživatelnou. V takovém případě musí být listina vrácena příslušnému orgánu, který ji znehodnotí.

(4) Vzory lodních listin stanoví plavební správa.

§ 18

(k § 14 zákona)

Plavidla určená a používaná plavební správou, československá plavidla na mezinárodních tocích, jakož i československá plavidla plující za hranice musí nést československou státní vlajku; plavidla vztyčují československou státní vlajku na zádi. Na místě určeném pro československou státní vlajku nesmí být vztyčena jiná vlajka nebo znak. Při používání vlajek na plavidle je nutno dbát toho, aby jiné vlajky nebyly větších rozměrů, než je československá státní vlajka, která je s nimi současně vztyčena.

§ 19

(k § 15 zákona)

(1) Plavební správa při stanovení nejmenšího počtu členů posádky a jejího složení bere zřetel na zvláštní vlastnosti plavidla, jeho rozměry, stupeň mechanizace hnacího zařízení a výstroje, jakož i na jiné okolnosti jako např. zvláštní určení plavidla, způsob remorkáže, charakter vodní cesty atd.

(2) Provozovatelé plavidla jsou povinni při vzniku mimořádných okolností (velká voda, chod ledu apod.) posílit posádku bez zvláštní výzvy plavební správy na stav zajišťující plnou bezpečnost plavby a plavidla.

(3) Odborná způsobilost k vedení plavidel, řízení a obsluze hnacího a jiného zařízení se prokazuje zkouškou, po jejímž úspěšném složení vydá plavební správa průkaz způsobilosti. Ke zkoušce může být připuštěna jen osoba, která je spolehlivá, zdravotně způsobilá a má pro žádané oprávnění potřebné předpoklady.

(4) Naloděný člen posádky musí mít průkaz způsobilosti s sebou na plavidle a předložit jej na vyzvání orgánům plavební správy. Plavební správa je oprávněna kdykoliv přezkoušet způsobilost členů posádek československých plavidel; podle výsledků přezkoušení průkaz způsobilosti členu posádky ponechá a poznamená v něm výsledek přezkoušení nebo rozsah oprávnění omezí nebo průkaz způsobilosti odejme. Plavební správa také odejme průkaz způsobilosti, vykazuje-li člen posádky při výkonu oprávnění takové nedostatky, které by mohly ohrozit bezpečnost plavby.

(5) Průkazy způsobilosti vydané cizím státním příslušníkům orgány jejich státu se uznávají na základě vzájemnosti.

Provoz

(k § 16 zákona)

§ 20

Cizozemská plavidla mohou být používána k plavbě v tuzemsku, mohou-li prokázat svou způsobilost k plavbě průkazy vydanými orgány cizího státu. Plavební správa může se souhlasem federálního ministerstva dopravy povolit úlevy pro určitý druh mezinárodního styku, zejména pro styk pohraniční, sportovní a turistický, pro připouštění cizozemských plavidel určitého druhu a určitého státu.

Plavební nehody

(k § 18 zákona)

§ 21

(1) Vůdce plavidla (provozovatel plavidla) je povinen bez odkladu a nejrychlejším způsobem ohlásit plavební nehodu plavební správě; na vodních nádržích ohlásí plavební nehodu nejbližšímu útvaru Veřejné bezpečnosti, který o tom neprodleně uvědomí plavební správu.

(2) Plavební nehodu, ke které došlo v cizině a při níž byla způsobena škoda větší než Kčs 10 000,-, těžký, smrtelný nebo hromadný úraz, je povinen ohlásit plavební správě provozovatel plavidla.

(3) Plavební nehodu, které se zúčastnila plavidla ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů, ohlásí plavební správě velitelství útvaru ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů, a to jen tehdy, došlo-li k poškození plavebních zařízení nebo k vytvoření překážky ve vodní cestě nebo k jiné skutečnosti, jež by mohla mít vliv na bezpečnost plavby.

§ 22

(1) O plavební nehodě, při níž došlo k požáru (výbuchu), musí být uvědoměna místně příslušná okresní inspekce požární ochrany a útvar Veřejné bezpečnosti.

(2) O plavební nehodě, při níž došlo k poškození vodní cesty (nasednutí plavidla na mělčinu, náraz na zařízení plavebních komor apod.), musí být uvědoměn též správce vodního toku.

§ 23

(1) Odborné šetření příčin plavebních nehod přísluší plavební správě. Při šetření je třeba v nejkratší době objasnit okolnosti, za kterých došlo k plavební nehodě, určit příčiny a následky plavební nehody a stanovit, zda a která ustanovení pravidel plavebního provozu byla porušena; při posuzování nehod, ke kterým došlo v průběhu jachetního závodu povoleného plavební správou při střetu soutěžících plavidel, se přihlíží k pravidlům stanoveným pro tento závod. Při šetření je třeba dbát, aby nedošlo k neodůvodněnému zdržení plavidel nebo členů lodních posádek. V případě potřeby si může plavební správa vyžádat odborný posudek registru o technickém stavu plavidla.

(2) Šetření se mohou zúčastnit zástupci organizací, jejichž zájmy jsou nehodou dotčeny. Jejich účast nesmí vést ke zdržení šetření.

(3) Při šetření na hraniční čáře nebo v bezprostřední její blízkosti je třeba dodržovat ustanovení mezinárodních dohod. 2)

(4) Jakmile se při šetření zjistí podezření z trestného činu nebo přečinu, je plavební správa povinna přizvat útvar Veřejné bezpečnosti.

(5) Plavební správa šetření neprovádí, jestliže nedošlo k porušení pravidel plavebního provozu a jestliže následky nehody nepřesahují rámec lodi.

(6) Došlo-li k plavební nehodě v souvislosti s činností podléhající dozoru orgánů státní báňské správy, provádí plavební správa šetření v součinnosti s příslušným obvodním báňským úřadem.

§ 24

Vůdce plavidla (provozovatel plavidla) je povinen předložit plavební správě veškeré materiály a podklady potřebné pro objasnění hlášené nehody, např. podrobnou zprávu s uvedením okolností, příčin a následků nehody spolu s plánkem úseku vodní cesty, kde se stala nehoda, a s vyznačením různých postavení plavidla, popř. plavidel, výpis z lodního deníku týkající se nehody, seznam, popis a rozsah způsobených škod a podle možnosti fotografie.

§ 25

Odborné šetření příčin plavebních nehod, kterých se výlučně zúčastnila plavidla ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů, přísluší útvarům ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů. Při srážce těchto plavidel s jinými plavidly, při najetí těchto plavidel na jiná plavidla nebo opačně, při poškození vodní cesty, pobřežních nebo hydrotechnických staveb, plavebních znaků a světel plavidly ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů provádějí šetření plavební správa a vyšetřovací orgán útvaru ozbrojených sil nebo ozbrojených sborů ve vzájemné spolupráci.

§ 26

Na závěr odborného šetření příčin plavebních nehod oznámí plavební správa jeho výsledek organizacím zúčastněným na nehodě. Současně učiní opatření vhodná k tomu, aby se předcházelo opakování plavebních nehod.

Společná havárie

(k § 22 zákona)

§ 27

(1) Do společné havárie patří též škody, které jsou přímým následkem úkonu společné havárie; ve společné havárii se však nehradí škody, které jsou v okamžiku úkonu společné havárie nevyhnutelné nebo které by, i kdyby takového úkonu nebylo, nevyhnutelně nastaly před ukončením podniknutí, ledaže příčinou nevyhnutelnosti škody bylo nebezpečí hrozící celému podniknutí.

(2) Společnou havárií jsou zejména:

a) škody vzniklé svržením nákladu nebo lodního příslušenství, odříznutím kotev, řetězů a lan a škody způsobené plavidlu nebo nákladu v souvislosti s tím,

b) škody způsobené plavidlu nebo nákladu záměrným najetím plavidla na mělčinu proto, aby se plavidlo nepotopilo, nebo záměrným potopením proto, aby byl uhašen požár, jakož i výdaje a škody vzniklé odtahováním nebo zdviháním plavidla,

c) poškození strojů a kotlů vzniklé úsilím o uvolnění uvázlého plavidla,

d) mimořádné výdaje spojené s překladem nákladu z plavidla na odlehčovací plavidlo, s nájmem odlehčovacího plavidla a s opětovným překladem do plavidla, jakož i škody, které přitom nastaly na plavidle nebo nákladu,

e) výdaje spojené se zdviháním plavidla s nákladem, potopilo-li se plavidlo nehodou, jakož i škody způsobené za účelem vyzdvižení záměrně potopeného plavidla nebo nákladu,

f) výdaje spojené se získáním pomoci jiných plavidel, jakož i škody způsobené plavidlu nebo nákladu takovou pomocí,

g) výdaje spojené s veplutím do přístavu útočiště k záchraně před zámrazou nebo při povodňovém stavu vody, včetně výdajů za hlídání naloženého plavidla i jeho vyplutí.

§ 28

(1) Učiní-li se místo výdajů, které by náležely do společné havárie, nějaké jiné mimořádné výdaje, uhradí se ve společné havárii až do výše částky výdajů, které by náležely do společné havárie.

(2) Za společnou havárii se nepokládají škody a výdaje způsobené:

a) zdržením, za cesty nebo po jejím skončení (zejména ztráta času u plavidla a ztráta nebo zhoršení možnosti odbytu u nákladu),

b) přerušením cesty mimo případ záchrany před zámrazou nebo při povodňovém stavu vody,

c) přetěžováním strojů nebo kotlů plovoucího plavidla.

§ 29

Pokud se dále nestanoví jinak, jsou podkladem pro výpočet náhrad i příspěvků ve společné havárii hodnoty platné v době a v místě skončení podniknutí.

§ 30

(1) Je-li plavidlo ztraceno, hradí se cena plavidla v nepoškozeném stavu po odečtení výloh za opravu škod, které nenáleží do společné havárie, popřípadě též po odečtení výtěžku prodeje zbytků plavidla. Cenu plavidla i výši výloh za opravu odhadnou znalci.

(2) Je-li plavidlo poškozeno, hradí se výlohy za opravu. Škodu vyšetří a odhadnou znalci.

(3) Nahrazují-li se při opravě staré věci novými, sníží se úhrada o srážky odpovídající rozdílu mezi cenou nových a cenou starých věcí (tzv. srážky "nové za staré"). Srážky činí u plavidel, motorů, strojů a kotlů od druhého do pátého roku provozního stáří jednu pětinu, od šestého do desátého roku provozního stáří jednu čtvrtinu a od jedenáctého roku provozního stáří jednu třetinu; až do jednoho roku provozního stáří se nesráží nic. U kotevních řetězů činí srážka jednu šestinu, u vlečných lan jednu čtvrtinu, u kotev se nesráží nic. Z částky náhrady zbývající po provedení srážky "nové za staré" se odečte ještě popřípadě zbytková hodnota starých věcí, které se nahrazují novými.

(4) Náhrada za poškození lodi nemůže být vyšší než částka, která by se měla hradit při ztrátě plavidla.

§ 31

(1) Je-li náklad ztracen, hradí se cena, jakou by měl v nepoškozeném stavu po odečtení částky odpovídající škodám, které nenáleží do společné havárie, jakož i po odečtení ušetřeného přepravného, cla a jiných výloh.

(2) Je-li náklad poškozen, hradí se rozdíl mezi cenou ve stavu nepoškozeném a cenou ve stavu poškozeném. Byl-li poškozený náklad prodán, hradí se rozdíl mezi čistou cenou v nepoškozeném stavu a čistým výtěžkem prodeje.

§ 32

(1) Ztráta přepravného se hradí částkou odpovídající hrubému přepravnému po odečtení částky, kterou by byl dopravce musel vynaložit na získání přepravného, kterou však v důsledku úkonu společné havárie nevynaložil, jakož i po odečtení čistého výtěžku z přepravy jiného nákladu místo nákladu, za nějž bylo přepravné ztraceno.

(2) Plavidlo, přepravné i náklad přispívají ke společné havárii podle své skutečné hodnoty. K hodnotě se připočtou náhrady přiznané plavidlu, přepravnému a nákladu ve společné havárii. Od hodnoty přepravného se odečtou výdaje na získání přepravného, které by byl dopravce uspořil, kdyby bylo došlo ke ztrátě plavidla v době úkonu společné havárie.

§ 33

(1) Ve společné havárii se nehradí ztráta ani poškození nákladu úmyslně nehlášeného nebo nesprávně hlášeného při podání k přepravě; byl-li však takový náklad zachráněn, přispívá ke společné havárii.

(2) Ztráta nebo poškození nákladu, jehož cena byla při podání k přepravě hlášena nižší částkou, se hradí podle ceny hlášené, avšak takový náklad přispívá hodnotou skutečnou.

(3) Zavazadla cestujících a osobní svršky přispívají ke společné havárii jen tehdy, byla-li na ně vydána přepravní listina nebo poskytne-li se za ně náhrada ve společné havárii.

§ 34

(1) Stanovení náhrad a rozvrh příspěvků se provede v sídle provozovatele plavidla.

(2) Provozovatel plavidla je povinen učinit bez odkladu opatření potřebná k vypracování dispaše. 3) Odkládá-li splnění této povinnosti, je kterýkoliv účastník oprávněn zařídit vyhotovení dispaše.

(3) Výlohy vyhotovení dispaše se vyúčtují ve společné havárii.

Malá plavidla

(k § 9 a 24 zákona)

§ 35

Pojem malého plavidla

(1) Za malé plavidlo se považuje plavidlo, jehož délka nepřesahuje 15 m a šířka 3 m, nebo plavidlo, jehož maximální výtlak nepřesahuje 15 tun. Z těchto plavidel se však nepokládají za malá plavidla převozní lodi a plavidla, která slouží k přepravě více než 12 osob, popř. k vlečení, tlačení nebo vedení v bočně svázané sestavě takových plavidel, která nejsou malými plavidly.

(2) Ustanovení § 8 až 13, 16 a § 27 až 34 vyhlášky se nevztahují na malá plavidla; ustanovení § 18, 19, 21 až 26 se na tato plavidla vztahují přiměřeně.

§ 35a

Stavba malého plavidla

(1) Malá plavidla podléhající evidenci podle § 37a odst. 2 smějí být vyráběna nebo dovážena v počtu větším než 5 kusů jen, byl-li vydán pro jejich typ průkaz způsobilosti typu. Tento průkaz vydává plavební správa po prověření technické dokumentace pro stavbu plavidla, popř. po provedení zkušební plavby. Výrobce, u dovážených plavidel prodejní organizace, vydá pro každé plavidlo typové osvědčení.

(2) Technická dokumentace, která je určena k opakovanému použití při individuálních stavbách malých plavidel podléhajících evidenci (typová dokumentace), musí být předem (např. před jejím vydáním tiskem) schválena plavební správou příslušnou podle bydliště (sídla) zpracovatele dokumentace.

(3) Pokud se při stavbě malého plavidla, které podléhá evidenci, nepoužije dokumentace podle odstavce 2, je třeba předložit plavební správě příslušné podle bydliště žadatele před započetím stavby ke schválení jeden soubor výkresů obsahujících generální plán, výkresy hlavního žebra, výkres tvaru žeber (žebrorys), nákresy kormidelního a pohonného zařízení a rozvodu elektrické instalace, jakož i technický popis. Se stavbou takového plavidla může být započata až po schválení předložené dokumentace.

(4) Při individuální stavbě malých plavidel nepodléhajících evidenci se technická dokumentace plavební správě nepředkládá.

§ 36

Technická způsobilost malých plavidel a lodní osvědčení

(1) Malá plavidla nemusí odpovídat pravidlům pro stavbu lodí, musí však vyhovovat podmínkám technické způsobilosti stanoveným Řádem plavební bezpečnosti.

(2) Způsobilost k plavbě se prokazuje lodním osvědčením u plavidel, která podléhají evidenci podle § 37a odst. 2.

(3) Lodní osvědčení na písemnou žádost vydává a jeho platnost prodlužuje plavební správa příslušná podle místa bydliště provozovatele plavidla. V lodním osvědčení se vyznačí doba jeho platnosti, která nesmí překročit 5 let. Lodní osvědčení platí pro vodní cesty v něm uvedené.

(4) Před vydáním lodního osvědčení plavební správa provede technickou prohlídku plavidla a podle potřeby zkušební plavbu, při nichž ověřuje zejména stav tělesa plavidla, stav a přiměřenost pohonného motoru, nezávadnost plavidla z hlediska jeho vlivu na životní prostředí, funkci kormidelního zařízení a vybavení plavidla signalizačními a záchrannými prostředky. Plavební správa může od technické prohlídky upustit u závodních sportovních plavidel, jejichž technická způsobilost je prokázána osvědčením vydaným tělovýchovnou organizací.

(5) Provozovatel plavidla je povinen oznámit plavební správě, která vydala lodní osvědčení, každou důležitou opravu nebo změnu, která může ovlivnit stabilitu plavidla a narušit jeho způsobilost k plavbě. Plavební správa podle okolností případu nařídí provedení technické prohlídky, popř. zkušební plavby.

(6) Provozovatel plavidla je povinen přistavit k technické prohlídce plavidlo řádně vybavené na místo a v termínu, který určí plavební správa po projednání s ním. Provozovatel plavidla je povinen se této prohlídky zúčastnit.

(7) Zjistí-li plavební správa při technické prohlídce nebo zkušební plavbě závady, určí provozovateli plavidla k jejich odstranění přiměřenou lhůtu; nebudou-li závady ve stanovené lhůtě odstraněny, zamítne vydání lodního osvědčení nebo prodloužení jeho platnosti, popř. omezí jeho platnost nebo je provozovateli odejme.

(8) Plavební správa může též odejmout lodní osvědčení, jestliže při namátkové kontrole zjistí na plavidle závady, které ohrožují bezpečnost plavby, osob na plavidle nebo jiných uživatelů vodní cesty.

(9) Provozovatel plavidla je povinen odstranit z vodní cesty plavidlo, které trvale nevyhovuje podmínkám technické způsobilosti podle odstavce 1. To platí i pro plavidlo, které je zakotveno nebo vyvázáno u břehu. Jestliže provozovatel plavidla tuto povinnost nesplní ani po výzvě plavební správy, může plavební správa dát plavidlo odstranit na jeho náklad.

(10) Provozovatel plavidla je povinen odevzdat plavební správě do 15 dnů lodní osvědčení, které pozbylo platnosti; v téže lhůtě je třeba odevzdat lodní osvědčení, dojde-li k likvidaci plavidla.

§ 37

Způsobilost k vedení malých plavidel

(1) Plavidlo s vlastním pohonem o výkonu motoru do 4 kW (cca 5,4 k) smí být vedeno osobou starší 15 let, která má průkaz způsobilosti k vedení plavidla (dále jen "průkaz způsobilosti").

(2) Plavidlo s vlastním pohonem o výkonu motoru nad 4 kW (cca 5,4 k), plavidlo bez vlastního pohonu o celkové hmotnosti včetně povoleného zatížení nad 1000 kg a plavidlo bez vlastního pohonu s celkovou plochou plachet nad 10 m2 smí být vedeno osobou starší 18 let, která má průkaz způsobilosti.

(3) Plavidlo, které nevykazuje znaky uvedené v předchozích odstavcích, smí být vedeno osobou starší 15 let, která je k tomu tělesně a duševně způsobilá a je obeznámena s technikou vedení takového plavidla a v rozsahu potřebném pro jeho vedení též s plavebními předpisy.

(4) Podmínka minimálního věku stanovená pro vedení plavidel s plachtami v odstavcích 2 a 3 se nevztahuje na mládež organizovanou v jachetních oddílech tělovýchovných organizací, pokud se plavba provádí pod dozorem kvalitativního instruktora.

(5) Průkaz způsobilosti vydává plavební správa po úspěšném složení zkoušky, k níž může být připuštěna jen osoba, která je k vedení plavidla tělesně a duševně způsobilá a dosáhla věku uvedeného v odstavci 1, popř. 2. Osobě mladší 18 let může být průkaz způsobilosti vydán jen s písemným souhlasem jejího zákonného zástupce.

(6) Žádost o provedení zkoušky a vydání průkazu způsobilosti se podává u plavební správy příslušné podle místa bydliště žadatele.

(7) Při zkoušce musí uchazeč prokázat potřebné znalosti plavebních předpisů, u plavidel s vlastním pohonem základní znalost pohonného motoru, jeho obsluhy a údržby a u plachetnic též znalost teorie plachtění. Plavební správa může požadovat provedení zkušební plavby, pokud to uzná za nutné.

(8) Průkaz způsobilosti musí mít vůdce plavidla za plavby u sebe a předložit jej na vyzvání orgánům plavební správy, popř. příslušníkům Veřejné bezpečnosti.

§ 37a

Evidence a označení malých plavidel

(1) Evidenci malých plavidel vede plavební správa, popř. její pobočky příslušné podle místa bydliště provozovatele plavidla.

(2) Z malých plavidel (§ 35 odst. 1) podléhají evidenci plavidla, která splňují kritéria uvedená v § 14.

(3) Každé plavidlo podléhající evidenci musí mít označení, které přiděluje plavební správa příslušná podle odstavce 1. V označení se uvede zkratka místa evidence, skupinové číslo příslušné kategorie malých plavidel a pořadové evidenční číslo. Přidělené označení plavební správa uvede v lodním osvědčení u plavidel, jejichž způsobilost k plavbě se prokazuje tímto osvědčením (§ 36 odst. 2).

(4) Označení malých plavidel nepodléhajících evidenci stanoví Řád plavební bezpečnosti.

§ 38

Přechodná ustanovení

Provozovatelé malých plavidel, pro která se podle této vyhlášky vyžaduje průkaz způsobilosti k jejich vedení, jsou povinni požádat u příslušné plavební správy o jeho vydání do 1. dubna 1975.


Závěrečná ustanovení

§ 39

(k § 23 zákona)

Ustanovení § 1 odst. 1 písm. d) až f), odst. 2 písm. e), i) až o), § 8 až 19, § 22 až 24, § 35 až 38 se nevztahují na plavidla ozbrojených sil a ozbrojených sborů.

§ 40

Zrušuje se vyhláška č. 27/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě.

§ 41

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1975.


Přechodné ustanovení zavedeno vyhláškou č. 94/1976 Sb. Čl. II

(1) Provozovatelé malých plavidel, která podléhají evidenci podle této vyhlášky a nebyla evidována již podle dřívějších předpisů, jsou povinni přihlásit plavidlo k evidenci u příslušné plavební správy na předepsaných formulářích nejpozději do 31. prosince 1976.

(2) Provozovatelé malých plavidel, pro která se vyžaduje lodní osvědčení podle této vyhlášky, jsou povinni požádat u příslušné plavební správy na předepsaném formuláři o jeho vydání nejpozději do 31. prosince 1976, pokud toto osvědčení nebylo vydáno již podle dřívějších předpisů.


První náměstek ministra:

Prof. Dr. Starý v. r.

Poznámky pod čarou

1) Vyhláška č. 155/1973 Sb., kterou se vydává Řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách.

2) Pravidla o vyšetřování nehod na Dunaji (XXI. zasedání Dunajské komise).

komis) .

3) V Československu provádí dispaše Dispašní kancelář Československé obchodní komory v Praze.

Přesunout nahoru