Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 115/1974 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení

Částka 21/1974
Platnost od 27.11.1974
Účinnost od 13.08.1973
Zrušeno k 26.01.1996 (46/1996 Sb.)
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

115

VYHLÁŠKA

Ministra zahraničních věcí

ze dne 15. listopadu 1974

o Úmluvě o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení

Dne 26. května 1972 byla v Moskvě podepsána Úmluva o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení.

President republiky Úmluvu ratifikoval a ratifikační listina byla uložena v sekretariátu Rady vzájemné hospodářské pomoci, depozitáře Úmluvy, dne 2. srpna 1974.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku VIII dnem 13. srpna 1973 a pro Československou socialistickou republiku dnem 31. října 1974.

Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.

První náměstek ministra:

Krajčír v. r.

ÚMLUVA

o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení

Vlády Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Mongolské lidové republiky, Polské lidové republiky, Rumunské socialistické republiky, Svazu sovětských socialistických republik a Československé socialistické republiky,

vedeny snahou zabezpečit příznivé právní podmínky pro další prohloubení a zdokonalení vzájemné hospodářské a vědeckotechnické spolupráce,

vycházejíce z toho, že náležité řešení sporných otázek vznikajících v průběhu uskutečňování této spolupráce napomáhá jejímu úspěšnému rozvoji,

berouce v úvahu, že rozhodčí soudy v jejich státech se v praxi osvědčily jako účinný nástroj pro rozhodování sporů souvisejících se zahraničně obchodními operacemi, a

usilujíce o ještě širší využití těchto rozhodčích soudů jejich pověřením k projednávání občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů ohledně všech druhů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce,

dohodly se na tomto:

Článek I

(1) Všechny spory mezi hospodářskými organizacemi vyplývající ze smluvních a jiných občanskoprávních vztahů, vznikajících mezi nimi v průběhu hospodářské a vědeckotechnické spolupráce smluvních států této úmluvy, budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci státních soudů v těchto sporech.

(2) Za vztahy uvedené v odstavci 1 se považují vztahy z kupních smluv, ze smluv o specializaci a kooperaci výroby, ze smluv o dílo, ze smluv o provedení stavebních, montážních, projekčních, výzkumných, vědeckobadatelských, projekčně konstruktérských a experimentálních prací, ze smluv o poskytování přepravních, zasilatelských a jiných služeb, jakož i jiné občanskoprávní vztahy, vznikající v průběhu hospodářské a vědeckotechnické spolupráce mezi smluvními státy této úmluvy.

(3) Za hospodářské organizace ve smyslu této úmluvy se považují podniky, trusty, sdružení, kombináty, hlavní správy hospodařící podle chozrasčotu, jakož i vědeckovýzkumné ústavy, projekčně konstrukční kanceláře a jiné organizace podobného druhu, které jsou subjekty občanského práva a mají sídlo v různých smluvních státech této úmluvy.

Článek II

(1) Spory uvedené v článku I budou projednávány u rozhodčího soudu zřízeného při obchodní komoře ve státě žalované strany nebo - podle ujednání stran - v třetím smluvním státu této úmluvy.

(2) V těch případech, kdy ve smluvních státech této úmluvy působí pro projednávání určitých kategorií sporů specializované rozhodčí soudy, budou se projednávat takové spory na základě vzájemné dohody stran těmito rozhodčími soudy.

(3) Vzájemná žaloba a nárok uplatněný k započtení, které vyplývají z téhož právního vztahu jako hlavní žaloba, podléhají projednání u rozhodčího soudu, u něhož se projednává základní žaloba.

Článek III

(1) Rozhodčí soudy nemají pravomoc projednávat nároky na uzavření smlouvy nebo na přijetí jednotlivých smluvních podmínek.

(2) Ustanovení odst. 1 se netýká pravomoci rozhodčího soudu, pokud jde o projednávání nároků poškozené strany na zaplacení penále stanoveného za porušení smlouvy o uzavření budoucí smlouvy, nebo na náhradu škod způsobených takovým porušením.

Článek IV

(1) Rozhodnutí rozhodčích soudů uvedených v článku II odst. 1 jsou konečná a závazná. Strany je plní dobrovolně.

(2) Tato rozhodnutí se považují za uznaná bez dalšího řízení a budou vykonána v kterémkoli smluvním státu této úmluvy týmž způsobem jako pravomocná rozhodnutí státních soudů státu, v němž má být rozhodnutí vykonáno.

(3) Pokud jde o smíry, potvrzené rozhodčím soudem, použije se přiměřeně ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku.

(4) Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se týkají i rozhodnutí specializovaných rozhodčích soudů uvedených v článku II odst. 2 této úmluvy, jakož i smírů potvrzených specializovaným rozhodčím soudem, pokud se nepředvídá něco jiného v právním řádu státu, kde má sídlo takový rozhodčí soud.

(5) Rozhodnutí rozhodčích soudů uvedených v článku II a smíry potvrzené těmito soudy, nesplněné dobrovolně, mohou být předloženy k nucenému výkonu v průběhu dvouleté lhůty. Tato promlčecí lhůta se počítá ode dne doručení rozhodčího nálezu straně žádající o výkon a při zaslání nálezu poštou - od data razítka poštovního úřadu o přijetí doporučeného dopisu k odeslání. V případě smíru se uvedená lhůta počítá ode dne uzavření smíru.

Článek V

(1) Výkon rozhodnutí rozhodčího soudu může být odepřen státním soudem země výkonu jedině v případě:

a) jestliže rozhodnutí bylo vydáno s porušením předpisů o pravomoci, stanovených touto úmluvou, nebo

b) jestliže strana, proti které bylo rozhodnutí vydáno, dokáže, že byla zbavena možnosti hájit svá práva v důsledku porušení pravidel rozhodčího řízení nebo v důsledku jiných okolností, které nemohla odvrátit a které jí bránily účastnit se jednání rozhodčího soudu a uvědomit rozhodčí soud o těchto okolnostech, nebo

c) jestliže strana, proti níž bylo vydáno rozhodnutí rozhodčího soudu, dokáže, že rozhodnutí bylo zrušeno nebo jeho výkon pozastaven na základě vnitrostátních předpisů státu, v němž bylo vydáno.

(2) V případě odepření výkonu rozhodnutí rozhodčího soudu z důvodů uvedených v bodech a) a b) odstavce 1 tohoto článku, je strana, v jejíž prospěch bylo rozhodnutí vydáno, oprávněna předložit novou žalobu z téhož důvodu u příslušného orgánu v tříměsíční lhůtě, počítané ode dne, kdy usnesení o odepření nabylo právní moci.

Článek VI

(1) Na otázky upravené touto úmluvou se nepoužije ve vztazích mezi jejími smluvními státy ustanovení dvoustranných a mnohostranných úmluv, jimi dříve uzavřených, s výjimkou úmluv, podle kterých určité kategorie občanskoprávních sporů patří do výlučné pravomoci určitých orgánů.

(2) Této úmluvy se rovněž nepoužije na občanskoprávní spory, které patří podle vnitrostátního zákona platného v době podepsání úmluvy do výlučné pravomoci soudních orgánů nebo jiných státních orgánů.

Článek VII

Tato úmluva se netýká případů, které se projednávají ke dni, kdy úmluva vstoupí v platnost.

Článek VIII

(1) Tato úmluva bude ratifikována státy, které ji podepsaly. Ratifikační listiny se předávají do úschovy sekretariátu Rady vzájemné hospodářské pomoci, který je depozitářem této úmluvy.

(2) Tato úmluva vstoupí v platnost devadesátý den počítáno ode dne, kdy byla předána depozitáři pátá ratifikační listina.

(3) Pro státy, jejichž ratifikační listiny budou předány do úschovy depozitáři po vstupu úmluvy v platnost, vstoupí úmluva v platnost devadesátý den ode dne, kdy byly předány ratifikační listiny depozitáři.

Článek IX

(1) Se souhlasem smluvních stran této úmluvy mohou k této úmluvě po jejím vstupu v platnost přistoupit jiné státy tím způsobem, že předají depozitáři listinu o přístupu. Přístup se považuje za platný po uplynutí devadesáti dní ode dne, kdy depozitář obdrží poslední zprávu o souhlasu s přístupem.

(2) Stát, který přistoupí k této úmluvě, uvědomí depozitáře o tom, který rozhodčí soud v jeho státě, odpovídající rozhodčímu soudu uvedenému v článku II odst. 1, bude projednávat spory uvedené v článku I této úmluvy.

Článek X

Každý smluvní stát této úmluvy může úmluvu vypovědět tím, že o tom uvědomí depozitáře. Výpověď nabývá účinnosti po 12 měsících ode dne, kdy depozitář obdržel toto oznámení. Vystoupení státu z úmluvy se nedotýká případů, které se projednávají podle této úmluvy ke dni, kdy výpověď nabude účinnosti.

Článek XI

Depozitář vyrozumí neodkladně všechny státy, které tuto úmluvu podepsaly a které k ní přistoupily, o datu předání každé ratifikační listiny nebo každé listiny o přístupu do úschovy, o datu vstupu úmluvy v platnost, jakož i o jiných oznámeních podle této úmluvy.

Článek XII

Depozitář této úmluvy učiní příslušná opatření k registraci této úmluvy v sekretariátě Organizace spojených národů v souladu s její Chartou.

Článek XIII

Tato úmluva se předává do úschovy depozitáři, který rozešle náležitě ověřené opisy úmluvy státům, které úmluvu podepsaly a které k ní přistoupily.

Sepsáno v Moskvě dne 26. května 1972 v jednom vyhotovení v ruském jazyce.

Přesunout nahoru