Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 67/1970 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik

Částka 21/1970
Platnost od 30.06.1970
Účinnost od 09.06.1970
Zrušeno k 05.03.1996 (99/1996 Sb.)
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

67

VYHLÁŠKA

Ministra zahraničních věcí

ze dne 23. června 1970

o Smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik

Dne 6. května 1970 byla v Praze podepsána Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik.

Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a president republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Moskvě dne 9. června 1970.

Podle svého článku 13 vstoupila Smlouva v platnost dnem 9. června 1970.

České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.

Ministr: Ing. Marko v. r.

SMLOUVA

o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik

Československá socialistická republika a Svaz sovětských socialistických republik,

potvrzujíce věrnost cílům a zásadám československo-sovětské Smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci uzavřené dne 12. prosince 1943 a prodloužené dne 27. listopadu 1963, která sehrála historickou úlohu v rozvoji přátelských vztahů mezi národy obou států a položila trvalé základy pro další upevnění bratrského přátelství a všestranné spolupráce mezi nimi,

hluboce přesvědčeny, že nerozborné přátelství mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik zpečetěné ve společném boji proti fašismu a dále prohloubené v letech výstavby socialismu a komunismu, jakož i bratrská vzájemná pomoc a všestranná spolupráce, založené na učení marxismu-leninismu, neochvějných zásadách socialistického internacionalismu, odpovídají životním zájmům národů obou zemí a celého socialistického společenství,

potvrzujíce, že podpora, upevňování a ochrana socialistických vymožeností, jichž bylo dosaženo hrdinným úsilím a obětavou prací lidu každé země, jsou společnou internacionální povinností socialistických zemí,

rozhodnuty neustále důsledně posilovat jednotu a semknutost všech zemí socialistického společenství, spočívající na totožnosti společenského zřízení a konečných cílů,

vyjadřujíce rozhodnou vůli neochvějně dodržovat závazky vyplývající z Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955,

konstatujíce, že hospodářská spolupráce mezi oběma státy přispívá k jejich rozvoji i k dalšímu zdokonalování mezinárodní socialistické dělby práce a k socialistické ekonomické integraci v rámci Rady vzájemné hospodářské pomoci,

vyjadřujíce pevné odhodlání napomáhat upevnění míru a bezpečnosti v Evropě i na celém světě, účinně čelit imperialismu, revanšismu a militarismu,

řídíce se cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů,

berouce v úvahu výsledky, kterých obě země dosáhly při budování socialismu a komunismu,

současný stav a možnosti dalšího rozvoje všestranné spolupráce, jakož i změny, k nimž došlo v Evropě a ve světě po uzavření Smlouvy ze dne 12. prosince 1943, dohodly se na tomto:

Článek 1

Vysoké smluvní strany budou v souladu se zásadami socialistického internacionalismu i nadále upevňovat věčné nerozborné přátelství mezi národy Československé socialistické republiky a Svazu sovětských socialistických republik, rozvíjet všestrannou spolupráci mezi oběma státy a poskytovat si vzájemně bratrskou pomoc a podporu, jednajíce na základě vzájemného dodržování státní svrchovanosti a nezávislosti, rovnoprávnosti a nevměšování do vnitřních záležitostí.

Článek 2

Vysoké smluvní strany, vycházejíce ze zásad přátelské vzájemné pomoci a mezinárodní socialistické dělby práce, budou dále rozvíjet a prohlubovat vzájemně výhodnou dvoustrannou i mnohostrannou hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci s cílem rozvoje národního hospodářství, dosažení co nejvyšší vědeckotechnické úrovně a efektivnosti společenské výroby, jakož i zvyšování hmotného blahobytu pracujících svých zemí.

Strany budou přispívat k dalšímu rozvoji hospodářských styků a spolupráce, jakož i socialistické ekonomické integrace členských zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci.

Článek 3

Vysoké smluvní strany budou i nadále rozvíjet a rozšiřovat spolupráci mezi oběma zeměmi v oblasti vědy a kultury, školství, literatury a umění, tisku, rozhlasu, filmu, televize, zdravotnictví, turistiky, tělesné výchovy a v jiných oblastech.

Článek 4

Vysoké smluvní strany budou napomáhat dalšímu rozšiřování spolupráce a přímých styků mezi orgány státní moci a mezi společenskými organizacemi pracujících za účelem hlubšího vzájemného poznávání a sbližování národů obou států.

Článek 5

Vysoké smluvní strany, vyjadřujíce neochvějnou a rozhodnou vůli dále pokračovat v budování socialismu a komunismu, budou podnikat nutná opatření k ochraně socialistických vymožeností lidu, bezpečnosti a nezávislosti obou zemí, usilovat o rozvoj všestranných vztahů mezi státy socialistického společenství a jednat v duchu upevňování jejich jednoty, přátelství a bratrství.

Článek 6

Vysoké smluvní strany konstatují, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války a použití síly proti Československu, že byla součástí zločinného spiknutí nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel mezinárodního práva a že je proto od samého počátku neplatná se všemi z toho vyplývajícími důsledky.

Článek 7

Vysoké smluvní strany, důsledně uskutečňujíce politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením, vynaloží veškeré úsilí na obranu světového míru a bezpečnosti národů před úklady agresivních sil imperialismu a reakce, na zmírnění mezinárodního napětí, zastavení závodů ve zbrojení a dosažení všeobecného a úplného odzbrojení, na konečné odstranění kolonialismu ve všech jeho formách a projevech a poskytnou podporu zemím, jež se osvobodily z koloniálního područí a nastoupily cestu upevňování své národní nezávislosti a svrchovanosti.

Článek 8

Vysoké smluvní strany budou společně usilovat o zlepšení situace a zajištění míru v Evropě, upevnění a rozvíjení spolupráce mezi evropskými státy, nastolení dobrých vzájemných vztahů mezi nimi a vytvoření účinného systému evropské bezpečnosti na základě kolektivního snažení všech evropských států.

Článek 9

Vysoké smluvní strany prohlašují, že jedním z hlavních předpokladů zajištění evropské bezpečnosti je nedotknutelnost státních hranic v Evropě, jak se vytvořily po druhé světové válce. Vyjadřují své pevné odhodlání společně s ostatními členskými státy Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 a v souladu s ní zajišťovat nedotknutelnost hranic členských států této smlouvy a činit všechna nutná opatření k zabránění agresi jakýchkoli sil militarismu a revanšismu a k odražení útočníka.

Článek 10

V případě ozbrojeného útoku proti jedné z Vysokých smluvních stran ze strany kteréhokoli státu nebo skupiny států, bude to druhá Smluvní strana považovat za útok i proti sobě a okamžitě jí poskytne veškerou pomoc včetně vojenské a rovněž podporu všemi prostředky, které má k dispozici, uplatňujíc tak právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu podle článku 51 Charty Organizace spojených národů.

O opatřeních učiněných na základě tohoto článku uvědomí Vysoké smluvní strany ihned Radu bezpečnosti Organizace spojených národů a budou postupovat podle ustanovení Charty Organizace spojených národů.

Článek 11

Vysoké smluvní strany se budou vzájemně informovat a radit o všech důležitých mezinárodních otázkách dotýkajících se jejich zájmů a ve své činnosti budou vycházet ze společného postoje dohodnutého v souladu se zájmy obou států.

Článek 12

Vysoké smluvní strany prohlašují, že jejich závazky vyplývající z platných mezinárodních smluv nejsou v rozporu s ustanoveními této smlouvy.

Článek 13

Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Moskvě v době co nejkratší.

Článek 14

Smlouva se uzavírá na dobu dvaceti let a bude se prodlužovat vždy o dalších pět let, pokud ji žádná z Vysokých smluvních stran nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období.

Dáno v Praze dne 6. května 1970 ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém a ruském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Československou socialistickou republiku:

G. Husák v. r.

L. Štrougal v. r.

Za Svaz sovětských socialistických republik:

L. Brežněv v. r.

A. Kosygin v. r.

Přesunout nahoru