Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 96/1967 Sb.Vyhláška Státní komise pro finance, ceny a mzdy o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů

Částka 36/1967
Platnost od 24.10.1967
Účinnost od 01.11.1967
Zrušeno k 01.06.1984 (33/1984 Sb.)
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

96

VYHLÁŠKA

Státní komise pro finance, ceny a mzdy

ze dne 4. října 1967

o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů

Státní komise pro finance, ceny a mzdy v dohodě s Ústřední radou odborů a ministerstvem financí stanoví podle § 131 odst. 2 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. a § 4 písm. g) zákona č. 113/1965 Sb., o Státní komisi pro finance, ceny a mzdy, Státní komisi pro techniku, Státní komisi pro hospodářskou a vědeckou spolupráci a Státní komisi pro řízení a organizaci:


ČÁST I

Všeobecná ustanovení

§ 1

(1) Touto vyhláškou se upravují náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů při pracovních cestách, při přeložení na pracoviště v jiné obci, při přijetí a při některých pracích vyplývajících ze zvláštní povahy povolání. *)

(2) Vyhláška se vztahuje

a) na pracovníky v pracovním (učebním) poměru,

b) na pracovníky činné na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jestliže bylo poskytování náhrad mezi organizací a pracovníkem dohodnuto nebo jestliže to stanoví zvláštní předpisy,

c) na členy výrobních družstev,

d) na osoby, o kterých to stanoví zvláštní předpisy.

§ 2

(1) Výdaji podle této vyhlášky se v zásadě rozumí rozdíl mezi pravidelnými výdaji pracovníka a nutnými vyššími výdaji, které pracovníku vznikají v souvislosti s úkony uvedenými v § 1 odst. 1.

(2) Organizace i pracovníci jsou povinni postupovat při provádění této vyhlášky s největší úsporností; při všech opatřeních, jejichž důsledkem je výplata náhrad, předem uváží, jsou-li nezbytně nutná.

ČÁST II

Náhrady při pracovních cestách

§ 3

Druhy náhrad

(1) Při pracovní cestě, na kterou je pracovník vyslán organizací k plnění pracovních úkolů na pracovišti mimo obvod obce svého pravidelného pracoviště a mimo obvod obce svého bydliště (dále jen "přechodné pracoviště"), poskytne organizace pracovníku při splnění stanovených podmínek

a) náhrady jízdních výdajů,

b) náhrady za čas strávený na cestě,

c) stravné,

d) nocležné,

e) náhrady nutných vedlejších výdajů.

(2) Při pracovní cestě, na kterou je pracovník vyslán organizací k plnění pracovních úkolů mimo své pravidelné pracoviště, ale v obvodu obce svého pravidelného pracoviště nebo v obvodu obce svého bydliště, poskytne organizace pracovníku jen

a) náhrady výdajů za přepravu místními dopravními prostředky,

b) náhradu mzdy za čas strávený na cestě v pracovní době,

c) náhrady nutných vedlejších výdajů.

§ 4

Pravidelné pracoviště, východisko, počátek a konec pracovní cesty

(1) Pravidelným pracovištěm se rozumí místo výkonu práce, na které byl pracovník přijat nebo přeložen; u pracovníků, u nichž bylo sjednáno jako místo výkonu práce širší území, než je jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště místo sídla organizace, pokud organizace neurčí pro účely této vyhlášky jako pravidelné pracoviště jiné místo.

(2) Organizace určuje při vyslání pracovníka na pracovní cestu její východisko, způsob dopravy, popřípadě další podmínky cesty.

(3) Pro určení počátku a konce pracovní cesty konané veřejným hromadným dopravním prostředkem je rozhodná doba odjezdu a doba příjezdu stanovená jízdním řádem veřejného hromadného dopravního prostředku (s výjimkou místního dopravního prostředku), kterého pracovník použije pro překonání vzdálenosti mezi obcí, jež byla určena jako východisko cesty, a obcí přechodného pracoviště. Při použití letadla je rozhodná jízdním řádem stanovená doba odjezdu autobusu Československých aerolinií z výchozího místa pozemní přepravy cestujících na letiště a skutečná doba jeho příjezdu k tomuto výchozímu místu. V odůvodněných případech určí organizace počátek a konec pracovní cesty odchylně s přihlédnutím k podmínkám dopravy.

(4) Při použití jiného než veřejného hromadného dopravního prostředku je pro určení počátku a konce pracovní cesty rozhodná stanovená doba jeho odjezdu a skutečná doba jeho příjezdu. V ostatních případech je rozhodná doba skutečně strávená na pracovní cestě.

§ 5

Náhrady jízdních výdajů

(1) Pracovníku náleží náhrada jízdních výdajů za cestu mezi obcí, jež byla určena jako východisko cesty, a obcemi přechodného pracoviště a za cestu zpět. Nemohl-li si pracovník opatřit ubytování v obci přechodného pracoviště, hradí mu organizace i prokázané jízdní výdaje za cestu do místa ubytování a zpět. Jízdními výdaji jsou výdaje za jízdenku (jízdné), letenku, místenku, za použití lůžkového (lehátkového) vozu a za použití nájemního auta. Při jízdě vlakem do vzdálenosti přes 200 km hradí se jízdné za první vozovou třídu, nebyla-li jízda přerušena za účelem ubytování; jinak se hradí jízdné jen za druhou vozovou třídu.

(2) Náhrady podle odstavce 1 se poskytnou, jen jsou-li jízdní výdaje prokázány (jízdenkou, letenkou, místenkou apod.); pracovník je povinen využít možnosti slev jízdného, pokud nejde o jízdní výhody, které mu náležejí jako rodinnému příslušníku pracovníka odvětví dopravy.

(3) Použije-li pracovník při pracovní cestě jiného dopravního prostředku, než který organizace určila, poskytne mu organizace náhradu ve výši jízdného za veřejný hromadný dopravní prostředek, kterého by jinak měl použít (§ 4 odst. 2).

(4) Podmínky a náhrady za používání vlastních osobních silničních motorových vozidel a služebních silničních motorových vozidel svěřených pracovníkům do osobní péče při pracovních cestách stanoví zvláštní předpisy.

(5) Organizace hradí pracovníku též výdaje za přepravu místními dopravními prostředky, kterých pracovník použije v souvislosti s pracovní cestou (včetně jízdného v místě bydliště). Výdaje za místní přepravu nájemním autem musí pracovník prokázat.

§ 6

Náhrady za čas strávený na cestě

(1) Pokud doba, strávená na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů, spadá do pracovní doby vyplývající ze stanoveného rozvrhu pracovních směn pracovníka (dále jen "pracovní doba"), považuje se za dobu zameškanou pro překážky v práci na straně organizace. Za tuto dobu náleží pracovníku odměňovanému podle mzdových předpisů hodinovým mzdovým tarifem (časovým nebo úkolovým) náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. *) Pracovníkům odměňovaným měsíční mzdou se poskytuje náhrada mzdy ve výši jejich základní mzdy.

(2) Za čas strávený na pracovní cestě překonáním vzdálenosti mezi obcí východiska cesty a obcí přechodného pracoviště (obcemi přechodného pracoviště) a zpět mimo pracovní dobu náleží pracovníku náhrada za ztrátu času; náhrada činí za každou celou hodinu

a) v době od 6. do 22. hodiny v pracovních dnech 1,60 Kčs, nejvýše však 8 Kčs, a ve dnech pracovního klidu 2 Kčs, nejvýše však 16 Kčs v jednom kalendářním dnu,

b) v noci, tj. v době od 22. hodiny do 6. hodiny, 2 Kčs, jestliže pracovník nepoužije lůžkového (lehátkového) vozu.

§ 7

Stravné

(1) Za každý celý kalendářní den pracovní cesty náleží pracovníkovi stravné ve výši 32 Kčs. Stravné nenáleží, zajistí-li organizace pracovníkovi na pracovní cestě bezplatně celodenní stravu. Náklad na stravu, kterou organizace pracovníkovi zajistí bezplatně, nesmí přesáhnout částku stravného.

(2) Při pracovní cestě, která netrvá celý kalendářní den, náleží pracovníkovi stravné ve výši

13 Kčs, trvá-li pracovní cesta 6 až 12 hodin,

20 Kčs, trvá-li pracovní cesta více než 12 hodin.

(3) Za den, kdy byla nastoupena pracovní cesta, která spadá do dvou nebo více kalendářních dnů, a za den, kdy byla ukončena, náleží pracovníkovi stravné podle odstavce 2. Bylo-li nutno takovou pracovní cestu nastoupit před 6. hodinou nebo ji ukončit po 20. hodině, náleží pracovníkovi za den nástupu nebo ukončení cesty stravné ve výši 32 Kčs.

(4) Při pracovní cestě, která spadá do dvou kalendářních dnů, upustí se od odděleného počítání stravného za jednotlivé dny, jestliže je to pro pracovníka výhodnější.

§ 8

Nocležné

(1) Za každou noc, kterou pracovník stráví na pracovní cestě, náleží mu nocležné ve výši 15 Kčs, jestliže mu organizace nezajistí bezplatné ubytování nebo jestliže pracovník nepoužije lůžkového (lehátkového) vozu.

(2) Montážním pracovníkům na staveništích, jakož i pracovníkům na pracovištích obdobného charakteru, která určí příslušný ústřední orgán v dohodě s odborovým svazem, zajistí organizace zásadně bezplatné ubytování v závodních zařízeních; v tomto případě nocležné pracovníkům nenáleží. Nezajistí-li organizace bezplatné ubytování v závodních zařízeních pro jejich nedostatek nebo odmítne-li ho pracovník použít z vážných důvodů, poskytne mu organizace nocležné ve výši 8 Kčs za každou noc. Náklady na ubytování v závodních zařízeních si organizace vyúčtují, pokud mezi nimi nedojde k jiné dohodě o způsobu úhrady.

(3) Jestliže je výdaj za ubytování vyšší než stanovené nocležné, hradí se pracovníku v prokázané výši namísto nocležného. Je-li v ceně za ubytování v hotelu zahrnuta též cena snídaně, snižuje se částka stravného připadajícího na příslušný kalendářní den o 4 Kčs.

(4) Jestliže pracovník cestuje v noci, náleží mu nocležné, jen je-li nucen se ubytovat pro časný příjezd nebo pozdní odjezd.

§ 9

Náhrady nutných vedlejších výdajů

Jiné výdaje, které pracovník musí nutně vynaložit v souvislosti s plněním pracovních úkolů na pracovní cestě, hradí mu organizace v prokázané výši jako vedlejší výdaje (např. za přepravu nutných osobních a služebních zavazadel, služebních pomůcek a nářadí, za parkování motorového vozidla, za telefonní poplatky).

§ 10

Ustanovení této části se nevztahují na cesty konané při výkonu některých prací vyplývajících ze zvláštní povahy povolání, pokud za ně pracovníkům náležejí náhrady podle části IV.

ČÁST III

Náhrady při přeložení na pracoviště v jiné obci a při přijetí

§ 11

Náhrady podle této části se poskytují pracovníku, který byl v zájmu organizace přeložen na pracoviště mimo obec svého pravidelného pracoviště nebo obec svého bydliště, a pracovníku, který byl přeložen na vlastní žádost, protože podle lékařského posudku není vhodné, aby dále pracoval na dosavadním pracovišti. *)

§ 12

Za dny cesty do obce místa přeložení při nástupu práce a za dny cesty zpět po skončení náležejí přeloženému pracovníku náhrady jako při pracovní cestě.

Náhrady při přeložení bez časového omezení

§ 13

Odlučné

(1) Ženatému pracovníku, který v důsledku přeložení žije odloučeně od své rodiny pro nedostatek přiměřeného bytu v obci nového pracoviště, náleží na úhradu vyšších výdajů za stravu a ubytování odlučné.

(2) Odlučné činí po dobu prvních tří měsíců 37 Kčs, po třech měsících 22 Kčs a po jednom roce 14 Kčs denně . Pokud výdaje za ubytování v prvních 14 dnech pobytu v obci nového pracoviště činí více než 5 Kčs denně, hradí se pracovníkovi též rozdíl mezi touto částkou a prokázaným výdajem za ubytování.

(3) Odlučné se poskytuje jen po dobu dvou let.

(4) Odlučné nenáleží pracovníku za dny, v nichž mu organizace zajistí bezplatné stravování a ubytování. Zajistí-li organizace pracovníku jen bezplatné stravování, náleží mu odlučné ve výši 5 Kčs denně, popřípadě též rozdíl podle odstavce 2 druhé věty; zajistí-li mu jen bezplatné ubytování, krátí se odlučné o 5 Kčs denně.

§ 14

Odlučné při pracovních cestách

Pracovníku, který pobírá odlučné a byl v té době vyslán na pracovní cestu, poskytne organizace vedle náhrad náležejících při pracovní cestě za každý celý kalendářní den pracovní cesty jen náhradu prokázaného výdaje za ubytování v obci místa přeložení, po 14 dnech pobytu v této obci však nejvýše 5 Kčs za jednu noc. Za cestu, která netrvá celý kalendářní den, a za dny počátku a skončení vícedenní pracovní cesty poskytne organizace pracovníku místo částky, připadající z příslušné sazby odlučného na výdaje za stravu, stravné, jestliže je to pro pracovníka výhodnější.

§ 15

Náhrady při denním návratu do bydliště

(1) Ženatému pracovníku, od něhož lze požadovat, aby se denně vracel z místa přeložení do svého bydliště, nebo který se do bydliště skutečně denně vrací, poskytne organizace místo odlučného po dobu, po kterou by bylo poskytováno,

a) náhradu prokázaného jízdného (při jízdě vlakem za druhou vozovou třídu) za cesty z bydliště do práce a zpět,

b) stravné v částce 9 Kčs, trvá-li jeho nepřítomnost v bydlišti alespoň 11 hodin.

(2) Součet náhrad podle odstavce 1 nesmí přesáhnout příslušnou částku odlučného.

§ 16

Náhrada stěhovacích výdajů

(1) Při přestěhování pracovníka v důsledku přeložení poskytne mu organizace

a) prokázané jízdní výdaje za cestu jeho rodinných příslušníků z dosavadního bydliště do nového bydliště jako při pracovní cestě; příplatek na rychlík se hradí jen při vzdálenosti delší než 100 km;

b) prokázané výdaje za přepravu bytového zařízení a svršků pracovníka a jeho rodinných příslušníků a za pojištění přepravovaných předmětů.

(2) Organizace může pracovníku poskytnout i úhradu výdajů za vymalování bytu a menší instalační a jiné řemeslnické práce v novém bytě, nejvýše však do částky 700 Kčs.

§ 17

Náhrady při přeložení na určitou dobu

Přeložení pracovníka na určitou dobu se z hlediska nároků na náhrady posuzuje jako vyslání na pracovní cestu; lze-li od pracovníka požadovat, aby se denně vracel z místa přeložení do svého bydliště, nebo jestliže se pracovník do bydliště skutečně denně vrací, náležejí mu jen náhrady uvedené v § 15 odst. 1.

§ 18

Náhrady při přijetí

(1) Organizace může pracovníku, kterého přijímá do práce, poskytnout v odůvodněných případech náhrady uvedené v § 12 až 15 a v § 16 odst. 1 při splnění podmínek stanovených v těchto ustanoveních.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na pracovníky přijímané v náboru prováděném národními výbory.

ČÁST IV

Náhrady při některých pracích vyplývajících ze zvláštní povahy povolání

§ 19

Náhrady při pracích na staveništích

(1) Pracovníkům organizací stavební výroby, kteří pracují na staveništi vzdáleném od jejich bydliště více než 10 km, poskytne organizace

a) náhradu prokázaného jízdného za přepravu z bydliště při nástupu práce na staveniště nebo z dosavadního staveniště na nové staveniště a zpět;

b) náhradu prokázaného jízdného nebo paušální náhradu výdajů za přepravu z bydliště na staveniště a zpět , jestliže se pracovníci denně vracejí do bydliště; trvá-li cesta z bydliště na staveniště a zpět více než 3 hodiny, poskytne se pracovníkům paušální náhrada zvýšených výdajů za přepravu a stravování v částce 10 Kčs denně; má-li pracovník nárok na volnou jízdenku nebo zabezpečuje-li organizace jeho dopravu bezplatně, činí paušální náhrada 9 Kčs denně;

c) odlučné, jestliže pracovníci jsou ubytováni na staveništi a denně se nevracejí do svého bydliště, v částce 32 Kčs denně ženatým i svobodným. Ustanovení § 8 odst. 2 platí obdobně;

d) náhradu stěhovacích výdajů podle § 16.

(2) Ministerstvo stavebnictví v dohodě s ostatními ústředními orgány, které řídí organizace stavební výroby, a s příslušnými odborovými svazy stanoví, kterým pracovníkům stavební výroby a za jakých podmínek se poskytují náhrady podle odstavce 1 nebo podle části II této vyhlášky.

(3) Pracovníkům investora a pracovníkům projektových organizací, kteří jsou přiděleni na stavbu, náležejí náhrady podle odstavce 1.

§ 20

Náhrady při ostatních pracích

Pracovníkům, u nichž častá změna místa výkonu práce vyplývá ze zvláštní povahy povolání (pracovníkům v zemědělství, v lesním hospodářství, provozním pracovníkům ČSD a jiným pracovníkům dopravy, členům lodních posádek, kominíkům, přespolním doručovatelům apod.), náležejí zvláštní paušální náhrady. Okruh těchto pracovníků a výši paušálních náhrad stanoví příslušný ústřední orgán v dohodě s odborovým svazem a po projednání s ministerstvem financí.

ČÁST V

Společná ustanovení

§ 21

Náhrady v době dovolené a při překážkách v práci

(1) Nastoupí-li pracovník v době, kdy pobírá náhrady podle této vyhlášky, dovolenou na zotavenou, náleží mu v době dovolené jen náhrada výdajů za ubytování, jestliže si je musel i po tuto dobu zachovat.

(2) Pracovníku pobírajícímu náhrady podle této vyhlášky náležejí tyto náhrady i v době, kdy nepracuje pro překážky v práci, má-li v této době nárok na náhradu mzdy nebo je-li hmotně zabezpečen podle předpisů o nemocenském pojištění; je-li však pracovník v této době v obci svého bydliště nebo v ústavním ošetřování a pracovník, který byl vyslán na pracovní cestu, též v obci svého pravidelného pracoviště, náleží mu jen náhrada výdajů za ubytování, jestliže si je musel i po tuto dobu zachovat.

(3) Náhrady podle této vyhlášky nenáležejí pracovníku za dny pracovního volna, za které mu nepřísluší náhrada mzdy, ani za dny, ve kterých neomluveně zameškal směnu nebo její podstatnou část

Pracovníku, který je v době, kdy pobírá odlučné, z pracovních důvodů vyslán do obce svého bydliště, poskytne organizace za celé dny pobytu v této obci jen náhradu výdajů za ubytování, jestliže si je pracovník musel i v těchto dnech zachovat. Za dny cesty však obdrží pracovník příslušné odlučné. Obdobně se postupuje při poskytnutí náhrad při pracovních cestách, je-li pracovník z místa přechodného pracoviště povolán k pracovnímu výkonu do obce svého pravidelného pracoviště nebo do obce bydliště.

§ 23

Náhrada jízdného za cesty k návštěvě rodiny

(1) Ženatým pracovníkům, kteří pobírají náhrady podle této vyhlášky, poskytne organizace v každých 14 dnech jejich odloučení od rodiny náhradu prokázaného jízdného (popřípadě zlevněného jízdného) za přepravu veřejným hromadným dopravním prostředkem k návštěvě rodiny a zpět. Svobodným pracovníkům poskytne organizace tuto náhradu jednou za tři měsíce. Při jízdě vlakem hradí se jízdné za druhou vozovou třídu osobního vlaku a při vzdálenosti přes 100 km i příplatek na rychlík.

(2) Náhrada do výše jízdného podle odstavce 1 náleží pracovníku, i když použije jiného dopravního prostředku.

(3) Za další cesty k návštěvě rodiny se poskytnou náhrady uvedené v odstavcích 1 a 2, je-li cesta vyvolána zvlášť závažnými důvody (např. vážným onemocněním rodinného příslušníka); tyto důvody musí pracovník prokázat.

(4) Brání-li pracovníku pracovní nebo osobní důvody (např. nemoc), aby sám vykonal cestu k návštěvě rodiny, a navštíví-li ho proto jeho rodinný příslušník, poskytne organizace pracovníku za tuto cestu rodinného příslušníka náhradu podle odstavců 1 a 2.

(5) Při návštěvě rodiny se stravné nebo odlučné poskytne za dny odjezdu a návratu, pokud pracovník v tyto dny odpracuje stanovenou pracovní dobu. Za celé dny návštěvy u rodiny se pracovníku poskytne jen náhrada za ubytování.

(6) Organizace může poskytnout pracovníku, který se vrací po skončení pracovního týdne do obce svého bydliště, náhrady podle odstavců 1, 2 a 5; součet těchto náhrad nesmí být vyšší než náhrady, které by pracovník obdržel, kdyby zůstal na pracovišti.

§ 24

Pracovníci postavení na roveň pracovníkům ženatým

Ženatým pracovníkům (vdaným pracovnicím) jsou postaveni na roveň pracovníci (pracovnice), kteří žijí ve společné domácnosti s rodinnými příslušníky, jimž poskytují zaopatření.

§ 25

Rodinní příslušníci

Rodinnými příslušníky pracovníka se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (manžel), druh (družka), vlastní nebo nevlastní děti, vlastní i nevlastní rodiče, osvojenci a osvojitelé.

§ 26

Ke změně v osobních poměrech pracovníka, které jsou rozhodné pro jeho nároky podle této vyhlášky, se přihlédne ode dne, kdy tato změna nastala.

§ 27

Paušalování náhrad

(1) V zájmu zjednodušení účtování a zhospodárnění náhrad, zejména u pracovníků, kteří konají časté pracovní cesty, mohou být všechny náhrady stanovené touto vyhláškou paušalovány měsíčními nebo denními částkami, odpovídajícími očekávanému průměrnému zvýšení výdajů pracovníka (§ 2 odst. 1).

(2) V případech, kdy je nutno pravidelně ve větším rozsahu používat k cestám motocyklu nebo jízdního (motorového) kola nebo konat cesty pěšky, je možno stanovit přiměřenou měsíční paušální náhradu i za tyto úkony.

(3) Výši paušálních náhrad podle odstavců 1 a 2 stanoví organizace v dohodě se závodním výborem základní organizace Revolučního odborového hnutí. Ústřední orgány mohou v dohodě s příslušným odborovým svazem stanovit zásady pro poskytování paušálních náhrad.

§ 28

Zálohy na náhrady a uplatnění náhrad

(1) Na náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů poskytne organizace pracovníku na jeho žádost přiměřenou zálohu. Záloha se vyúčtuje ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy. *)

(2) Ve vyúčtování musí být uvedeny a podle potřeby doloženy všechny okolnosti rozhodné pro poskytování náhrad. Pracovník, který vyúčtování předkládá, odpovídá za úplnost a správnost údajů ve vyúčtování.


ČÁST VI

Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 29

Náhrady výdajů za dobu přede dnem 1. listopadu 1967 se řídí dosavadními předpisy. Ke skutečnostem rozhodným podle této vyhlášky pro další poskytování náhrady nebo její výši se přihlíží, i když nastaly před tímto dnem.

§ 30

V jednotlivých odůvodněných případech mohou ústřední orgány v dohodě s příslušným odborovým svazem činit opatření k odstranění tvrdostí, k nimž by vůči pracovníku došlo při provádění této vyhlášky.

§ 31

(1) Zrušuje se vyhláška č. 100/1964 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, a předpisy vydané k jejímu provedení.

(2) Nedotčeny však zůstávají předpisy vydané k provedení § 19 a 27 písm. a) vyhlášky č. 100/1964 Sb. (paušalizace náhrad).

§ 32

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1967.


Náměstek zastupující ministra-předsedu:

Ing. Hůla v. r.

Poznámky pod čarou

*) Náhrady výdajů při zahraničních pracovních cestách upravuje vyhláška ministerstva financí č. 18/1960 Sb. a směrnice, které ministerstvo financí vydalo k jejímu provedení.

*) Vyhláška č. 41/1965 Sb.

*) § 275 zákoníku práce, § 30 až 33 vl. nař. č. 66/1965 Sb., § 2 a 3 vyhl. č. 84/1966 Sb.

*) § 40 zákoníku práce.

*) Vyhláška č. 208/1964 Sb.

Přesunout nahoru