Objednat předplatné
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Zásady č. 64/1966 Sb.Zásady pro regulaci ekonomických a finančních vztahů uvnitř výrobních hospodářských jednotek, schválené usnesením vlády ze dne 15. července 1966 č. 242

Částka 23/1966
Platnost od 05.08.1966
Účinnost od 05.08.1966
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

64

ZÁSADY PRO REGULACI EKONOMICKÝCH A FINANČNÍCH VZTAHŮ

uvnitř výrobních a hospodářských jednotek

schválené usnesením vlády ze dne 15. července 1966 č. 242

V souvislosti s urychlenou realizací nové soustavy řízení dojde ke změnám ve vztazích uvnitř výrobních hospodářských jednotek. K nejvýraznějším změnám dojde v ekonomických a finančních vztazích mezi oborovými ředitelstvími na straně jedné a podniky na straně druhé. Na správném vyřešení těchto vztahů závisí racionální činnost celé výrobní hospodářské jednotky.

Čl. 1

Postavení podniků a oborových ředitelství ve výrobní hospodářské jednotce

1. Základním článkem řízení je i v nových podmínkách podnik. Jeho prostřednictvím se zabezpečují všeobecné úkoly do konkrétní činnosti. Musí být proto samostatným ekonomickým organismem, který nese bezprostřední odpovědnost za hospodářskou činnost. K tomu musí mít přiměřenou míru pravomoci, odpovědnosti a zainteresovanosti. Pro podniky musí být vytvořeny podmínky k rozvoji socialistické podnikavosti.

2. Nejvyšším článkem řízení v chozrasčotní sféře je oborové ředitelství, které nese odpovědnost za dlouhodobý a efektivní rozvoj celé VHJ, koordinuje práci podřízených podniků a organizací a prosazuje vůči nim zájmy VHJ jako celku. Svou řídící činnost soustřeďuje oborové ředitelství především na koncepční otázky a na dlouhodobý rozvoj VHJ. Oborové ředitelství musí vytvářet podmínky pro uplatnění samostatnosti podniků a zasahuje do dílčích, operativních otázek, jen v nezbytně nutných případech.

3. Výjimečně je možno soustředit více pravomoci na oborovém ředitelství v těch VHJ, kde se výrazně může uplatnit ekonomická efektivnost centralizace řízení.

4. Tyto řídící vztahy budou řešeny diferencovaně ve statutech VHJ podle objektivních hledisek daných charakterem výrobně technické základny a ekonomickou situací.

5. Pro úpravu finančních vztahů platí jednotné principy pro všechny VHJ a podniky. Podle těchto principů se upravují finanční vztahy oborových ředitelství a podniků ve VHJ trustového typu a vztahy oborových ředitelství a podniků koncernově přidružených ve VHJ koncernového typu. Řešení vztahů uvnitř oborových a trustových podniků je v pravomoci podniků. Přitom zabezpečují účelnou samostatnost a objektivní hmotnou zainteresovanost a odpovědnost podřízených závodů, a to zejména závodů s relativně uzavřeným výrobním a odbytovým cyklem.

Čl. 2

Finanční povinnosti podniků vůči státu, národním výborům, Státní bance a finanční vztahy k oborovým ředitelstvím

1. Podniky jsou povinny:

a) odvádět do státního rozpočtu podle usnesení vlády

- jednotný odvod z hrubého důchodu, případně zisku,

- odvod ze základních prostředků,

- odvod ze zásob,

- stabilizační odvod;

b) odvádět národním výborům odvod z hrubého důchodu (zisku);

c) splácet Státní bance za dohodnutých podmínek poskytnuté úvěry a úroky;

d) provádět splátky zůstatkové ceny základních prostředků;

e) odvádět podle rozhodnutí KNV příslušnému národnímu výboru přirážku k stabilizačnímu odvodu, poplatky za zhoršování životního prostředí apod., v souladu s předpisy, které budou vydány.

2. Po splnění těchto povinností podniky:

a) odvádějí oborovému ředitelství

- prostředky k úhradě nákladů vlastní činnosti oborového ředitelství,

- dodatkové odvody na nezbytnou redistribuci prostředků uvnitř VHJ a v odvětvích, kde je to stanoveno, také na redistribuci mezi VHJ,

- odvody do centralizovaných zdrojů VHJ;

b) používají finanční prostředky k úhradě svých potřeb podle platných předpisů .

Čl. 3

Úhrada nákladů na činnost oborových ředitelství

1. Podniky odvádějí oborovému ředitelství příspěvky na úhradu věcných a osobních nákladů spojených s jeho řídící činností. Úhrada za služby poskytované hospodářskými středisky oborového ředitelství se podnikům zpravidla fakturuje (např. strojní početní stanice nebo výpočtová střediska).

2. Prostředky na úhradu věcných a osobních nákladů oborových ředitelství musí být zvlášť evidovány a nesmí být směšovány s ostatními prostředky , centralizovanými na oborových ředitelstvích pro úhradu společných potřeb celé VHJ.

3. Výši příspěvku stanoví podnikům oborová ředitelství podle objektivních kritérií, nejvhodněji stanovením pevného procenta (promile) z předem stanovené základny, aby hmotná zainteresovanost i výše věcných nákladů oborového ředitelství byla vázána na výsledky hospodaření podniků.

Tyto příspěvky hradí podniky ze svých nákladů. *)

Čl. 4

Redistribuce prostředků ve VHJ

1. Jednotné odvody a ostatní ekonomické nástroje tvoří vzájemně svázanou soustavu, zaměřenou na objektivní ovlivňování práce podniků a na účelnou kombinaci výrobních činitelů. Proto je nezbytné, aby oborová ředitelství zajišťovala jejich působení přímo na podniky.

2. Současná ekonomická situace, ale i charakter některých VHJ nedovolí, aby byly tyto zásady ve všech případech uplatňovány bez výjimek. Rámcové podmínky hospodaření podniků připouštějí, aby oborová ředitelství prováděla podle dlouhodobě stanovených principů nezbytnou redistribuci prostředků mezi podniky uvnitř VHJ. Tato redistribuce nesmí mít - až na vládou schválené výjimky - charakter změn sazeb a tím změn kritérií efektivnosti, ale dodatkových odvodů a dotací vyjádřených zpravidla v absolutních částkách.

3. Při redistribuci prostředků bude nutno zachovat tento postup:

a) oborová ředitelství pečují o to, že budou vytvořeny předpoklady, aby jednotlivé podniky (a tedy VHJ jako celek) mohly splnit jednotné odvody do státního rozpočtu, jakož i ostatní finanční povinnosti. K tomu účelu mají právo poskytovat mimořádné dotace podnikům s nižší ekonomickou úrovní bez požadavků na státní rozpočet. Pro oborová ředitelství mohou být stanoveny zásady postupného omezování redistribuce;

b) ve většině VHJ by měla být uplatněna zásada co nejrychlejšího odstranění dotací, poskytovaných oborovými ředitelstvími podnikům. Je proto účelné

- poskytovat mimořádnou dotaci zaostávajícím podnikům pouze tehdy, když není možné situaci řešit jinak, zejména racionalizačními opatřeními, změnou výrobního programu, likvidací neefektivních provozoven apod.;

- dotace stanovit zpravidla na přechodnou dobu a počítat s jejich poklesem rok od roku,

- stanovit, ž e podniky požadující dotace (slevy) jsou povinny navrhnout opatření k postupné likvidaci své finanční závislosti na dotacích nebo slevách,

- vycházet ze zásady, že na dotaci nemají podniky nárok a může jim být snížena nebo zrušena, pokud se ukáže, že je možno výrobní program podniků efektivně zajistit jinak, nebo že podnik neplní dohodnutá racionalizační opatření, nežádoucím způsobem zvyšuje mzdy apod.,

- stanovit dodatkové odvody progresívním podnikům závazně a dlouhodobě po projednání s nimi tak, aby nedošlo k paušálnímu odčerpávání prostředků podniků dobře pracujících a tím k podlomení jejich iniciativy.

4. Dočasné uložení dodatkových odvodů, zejména v období zavádění zásad nelze chápat jako diskriminační opatření proti progresívním podnikům, protože jejich "progresivita" stejně jako "zaostalost" jiných podniků je z velké části důsledkem minulého vývoje a přidělování investic ze státního rozpočtu. Tento vliv je respektován prováděnou cenovou přestavbou za výrobní obory a skupiny výrobků, ale nikoliv za jednotlivé podniky v rámci VHJ.

5. V některých VHJ bude nutno počítat s redistribucí prostředků mezi podniky na delší dobu, a to zejména v oborech s dlouhodobě vázanými prostředky, nebo kde jsou jiné dlouhodobé objektivní důvody pro rozdílnou úroveň rentability . I v těchto případech je nutno v co největší míře dodržet zásady uvedené v dřívějších bodech s tím, že redistribuce bude dlouhodobým systémem.

6. Celkový program likvidace dodatkových odvodů (přirážek) a dotací (slev) ve všech případech, kdy nejde o objektivně dané a dlouhodobě působící podmínky, stanoví oborové ředitelství po projednání s podniky zúčastněnými na redistribuci finančních prostředků.

Čl. 5

Centralizace prostředků na oborových ředitelstvích

1. Kromě centralizace prostředků k nezbytné redistribuci podle ustanovení čl. 4 může oborové ředitelství centralizovat další prostředky v nezbytném rozsahu na vytvoření, resp. doplnění centralizovaných zdrojů VHJ. Odvody podniků na tyto centralizované prostředky je nutné stanovit také podle objektivních kritérií.

2. Centralizovaných prostředků by se mělo především používat návratně (bezúročně nebo zúročeně), protože tato forma nenarušuje objektivní působení zbožně peněžních vztahů a kritéria efektivnosti. Touto formou by měly být také řešeny dočasné výpomoci podnikům při nedostatku prostředků na mzdy. Nenávratné používání centralizovaných prostředků je třeba omezit na ty případy, kdy ve vyšším společenském nebo oborovém zájmu je nutno se odchýlit od podnikových kritérií efektivnosti.

3. Centralizované prostředky mohou být používány např.:

a) na technický rozvoj (tam, kde je značná míra rizika, nebo kde není účelné některé úkoly fakturovat podnikům),

b) na výstavbu některých zařízení nebo objektů, sloužících potřebám všech podniků (např. výzkumné a projektové ústavy),

c) na příspěvky na výchovu učňovského dorostu,

d) na oborové formy hmotné zainteresovanosti,

e) na vypořádání ekonomických důsledků závazně uložených úkolů.

4. Centralizované prostředky budou členěny do jednotlivých fondů podle příslušných předpisů.

5. Finanční prostředky do centralizovaných zdrojů VHJ budou podniky odvádět těmito formami:

a) stanoveným odvodem z použitelného zisku nebo hrubého důchodu (podle jednotných kritérií platných pro všechny podniky oboru, aby nebyly odčerpány výsledky jejich hospodaření a aby nebyla podlomena jejich iniciativa),

b) odvodem části odpisů v případě závodů, určených k likvidaci (těchto prostředků je však možno účelově použít jen na investiční výstavbu).

Čl. 6

Dobrovolné soustřeďování prostředků na financování investic

Oborová ředitelství, která jsou nositelem oborových koncepcí investiční politiky, mohou organizovat ekonomické sdružování podniků na výstavbě formou podílové účasti nebo půjčkami mezi podniky.

Čl. 7

Vztahy v oblasti řízení a financování investiční výstavby

1. Ve financování investiční výstavby jsou nositeli hmotné odpovědnosti podniky, a to bez ohledu na to, do jaké míry bylo jejich rozhodnutí ovlivněno oborovými ředitelstvími nebo centrem. V případě, že je investice pro podnik neefektivní, ale nutná ze širších než podnikových hledisek, musí být tento vliv ekonomicky vypořádán buď na úrovni VHJ, nebo centra.

2. Na investiční výstavbu budou mít podstatný vliv centrální orgány a zejména oborová ředitelství. Mimo obecné stanovení ekonomických nástrojů a pravidel, platných pro investiční výstavbu, budou ústřední orgány pro dodržení souladu v základních národohospodářských proporcích ovlivňovat výběrové řízení, usměrňovat investiční výstavbu do rozhodujících oborů a dbát na společenské zájmy, zejména z územních hledisek. Toto pojetí ovlivní v určité míře i pravomoc a odpovědnost oborových ředitelství ve vztahu k podnikům.

3. Vliv na rozhodování podniků v oblasti investiční výstavby uplatní oborová ředitelství tímto způsobem:

a) vypracovávají dlouhodobé koncepce rozvoje VHJ na základě analýzy vývoje ekonomických podmínek výroby, technického rozvoje apod.;

b) vypracovávají stanovisko k investicím schvalovaným vládou;

c) ve výběrovém řízení posuzují návrhy podniků podle toho, jak odpovídají koncepci rozvoje jednotlivých výrobních oborů, prověřují propočty efektivnosti investiční výstavby včetně ekonomických souvislostí, vyplývajících z rozboru trhu apod. Přitom zejména dbají o to, aby nedošlo k neúčelnému rozptylování prostředků. Na základě těchto rozborů doporučují některé akce bance k dalšímu řízení, na kterém se budou podílet;

d) ponechají podnikům dostatečnou pravomoc pro rozhodování o investiční výstavbě, financované z volných prostředků podniků; rozsáhlejší investice ovlivňující rozvoj VHJ musí podniky projednat s oborovými ředitelstvími.

4. Zásada odpovědnosti za investiční výstavbu platí i pro nově budované podniky. Tyto podniky se staví zpravidla na úvěr na základě návrhu oborového ředitelství. Závazky přebírá pak nově budovaný podnik. Případy, kdy se staví nové podniky nebo závody přímo z prostředků oborového ředitelství, by měly být zcela výjimečné, např. ve VHJ, které provádějí úplnou diferenciaci ekonomických nástrojů.

Poznámky pod čarou

*) Tyto prostředky budou podléhat odvodům na oborovém ředitelství.

Přesunout nahoru