Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 111/1964 Sb.Vyhláška Ústřední správy spojů, kterou se provádí zákon o telekomunikacích

Částka 48/1964
Platnost od 18.06.1964
Účinnost od 01.07.1964
Zrušeno k 19.07.2000 (203/2000 Sb.)
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

111

VYHLÁŠKA

Ústřední správy spojů

ze dne 12. června 1964,

kterou se provádí zákon o telekomunikacích

Ústřední správa spojů stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány k provedení zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích:


§ 1

(k § 2 zákona)

(1) Ústřední správa spojů rozšiřuje jednotnou telekomunikační síť též tím, že s výjimkami dále uvedenými začleňuje do ní bezplatným převodem správy telekomunikační zařízení státních socialistických organizací, jestliže jsou nebo po náležité úpravě mohou být technicky způsobilá k začlenění do této sítě.

(2) Provozovatelé zařízení uvedených v předchozím odstavci jsou povinni předložit příslušné krajské správě spojů (v Praze Městské telekomunikační správě) na její dožádání technickou dokumentaci o svých telekomunikačních zařízeních a sdělit další potřebné údaje, aby bylo možno zjistit předpoklady pro začlenění do jednotné telekomunikační sítě. Technická dokumentace a údaje, týkající se dálkových kabelů, se předkládají Ústřední správě spojů, a pokud jde o rádiová spojení, Správě radiokomunikací v Praze nebo v Bratislavě.

(3) O převodu zařízení rozhoduje organizace spojů, uvedená v předchozím odstavci, v dohodě s uživatelem převáděného zařízení. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o převzetí Ústřední správa spojů po předchozím projednání s ústředním orgánem nadřízeným uživateli.

(4) Mimo jednotnou telekomunikační síť zůstanou telekomunikační zařízení, zřizovaná a provozovaná podle § 6 odst. 1 zákona. Z ostatních telekomunikačních zařízení jinak způsobilých pro začlenění do jednotné telekomunikační sítě mohou zůstat mimo tuto síť pouze taková, která tvoří neoddělitelnou část technologie výrobního nebo provozního procesu uvnitř závodů nebo podniků, jako např. technická zařízení Čs. tiskové kanceláře, Čs. rozhlasu, Čs. televize, Hydrometeorologického ústavu, průmyslová televize uvnitř závodů, zabezpečovací zařízení uvnitř dolů.

§ 2

(k § 3 zákona)

(1) Při poskytování výkonů jednotné telekomunikační sítě jsou organizace spojů povinny uspokojovat potřeby co nejvyššího počtu uživatelů v zájmu národního hospodářství i obyvatelstva a přitom zároveň sledovat nejvyšší hospodárnost a účelnost.

(2) Organizace spojů dbají, aby při zřizování účastnických stanic a jiných zařízení jednotné telekomunikační sítě byly uspokojovány především požadavky zvlášť důležité z hlediska zájmů socialistické společnosti před požadavky méně důležitými.

(3) Telekomunikační okruhy určené k veřejnému používání lze svěřit k výhradnímu provozování jen výjimečně za předpokladu, že se tím podstatně nesníží možnost vyhovět v rámci jednotné telekomunikační sítě pohotově a včas nárokům ostatních uživatelů. Toto omezení se netýká okruhů sloužících bezpečnosti a obraně státu.

(4) Z důležitého obecného zájmu lze omezit provoz telekomunikačních okruhů, svěřených trvale k užívání pro základní odvětví národního hospodářství, jen po předchozím projednání s příslušnými ústředními orgány.

(5) K zajištění přednostního a spolehlivého uspokojování potřeb nejdůležitějších odvětví národního hospodářství, zejména dopravy a energetiky, vydá Ústřední správa spojů ve spolupráci s příslušnými ústředními orgány v rámci všeobecných podmínek organizacím spojů zvláštní pokyny.

(6) Při plánování rozvoje jednotné telekomunikační sítě přihlíží Ústřední správa spojů k potřebám jednotlivých odvětví národního hospodářství. Ministerstva a ostatní ústřední orgány předkládají proto Ústřední správě spojů své odůvodněné požadavky na druh, rozsah a dobu potřebných výkonů a na výstavbu zařízení jednotné telekomunikační sítě v období přípravy plánu ve lhůtách, stanovených plánovacími předpisy.

§ 3

(k § 4 a 5 zákona)

(1) Zřízení a provozování telekomunikačních zařízení mimo jednotnou telekomunikační síť povolují:

a) Ústřední správa spojů, pokud jde o telekomunikační zařízení dálkového charakteru,

b) krajská správa spojů (v Praze Městská telekomunikační správa), v jejímž obvodu je zcela nebo z větší části vnější vedení telekomunikačního zařízení,

c) Správa radiokomunikací Praha a Správa radiokomunikací Bratislava, pokud jde o vysílací stanice, včetně stanic amatérských.

Jestliže má spojení překračovat státní hranice, je třeba k udělení povolení souhlasu Ústřední správy spojů. Evidenci spojení, překračujících státní hranice, vedou příslušné nadřízené ústřední orgány, jež jsou zároveň povinny provádět potřebná opatření proti zneužívání těchto spojení.

(2) Cizím státním příslušníkům a organizacím lze povolení udělit zásadně jen za podmínek vzájemnosti.

(3) Při povolení stanoví povolující orgán podmínky, zejména pokud jde o technické vybavení, umístění, způsob a rozsah výstavby a užívání telekomunikačního zařízení.

(4) K přemístění, rozšíření a ke každé jiné změně povoleného telekomunikačního zařízení je třeba předchozího schválení povolujícího orgánu, pokud není v podmínkách stanoveno jinak.

(5) Udělené povolení je nepřevoditelné bez předchozího souhlasu povolujícího orgánu.

(6) Majitel povolení je povinen zachovávat stanovené podmínky a odstranit v dané lhůtě závady, které shledá povolující orgán.

(7) Výstavba telekomunikačních zařízení, povolovaných socialistickým organizacím, musí být před vypracováním přípravné a projektové dokumentace předem projednána a schválena příslušnou organizací spojů (§ 13).

(8) Postup při povolování telekomunikačních zařízení nezbytných k zajištění provozu energetiky a dopravy, pokud nebudou tyto potřeby uspokojovány jednotnou telekomunikační sítí, stanoví Ústřední správa spojů v dohodě s příslušnými ústředními orgány.

(9) Povolení ke zřízení a provozování telekomunikačního zařízení nezprošťuje žadatele povinnosti splnit jiné podmínky, stanovené zvláštními předpisy, zejména opatřit si stavební nebo jiné obdobné povolení, pokud je ho třeba.

§ 4

(k § 5 zákona)

(1) Radiotelegrafní stanice mohou obsluhovat jen operatéři, kteří prokázali svou odbornou způsobilost složením předepsané radiotelegrafní zkoušky a mají platné vysvědčení palubního, popř. pozemního radiotelegrafisty.

(2) Radiotelefonní stanice na palubě československých letadel a lodí mohou obsluhovat operatéři, kteří prokázali svou odbornou způsobilost úspěšným složením předepsané zkoušky a mají platné vysvědčení palubního radiotelefonisty nebo palubního radiotelegrafisty. V jejich přítomnosti mohou palubní radiotelefonní stanice obsluhovat i pověřené osoby, které nemají vysvědčení, jestliže je operatér s vysvědčením předem řádně poučí.

(3) Ostatní radiotelefonní stanice mohou obsluhovat operatéři, kteří prokázali svou odbornou způsobilost úspěšným složením předepsané zkoušky a mají platné vysvědčení pozemního nebo palubního radiooperatéra. S jejich souhlasem mohou tyto stanice obsluhovat i pověřené osoby, které operatér s vysvědčením předem řádně poučí. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na radiotelefonní stanice veřejné a spojové radiotelefonní sítě, které jsou součástí jednotné telekomunikační sítě, a na stanice občanské.

(4) Vysvědčení operatérů podle předchozích odstavců vydává Ústřední správa spojů nebo z jejího pověření Správa radiokomunikací Praha nebo Správa radiokomunikací Bratislava na základě zkoušek, složených podle předpisů, vydaných Ústřední správou spojů.

(5) Amatérské vysílací stanice mohou obsluhovat jen osoby, které prokázaly svou odbornou způsobilost a mají platné vysvědčení podle předpisů o zkouškách operatérů amatérských stanic, které vydá federální ministerstvo spojů.

§ 5

(k § 6 zákona)

(1) Orgány (organizace), oprávněné zřizovat a provozovat telekomunikační zařízení mimo jednotnou telekomunikační síť podle § 6 odst. 1 zákona, jsou povinny v případě zřízení vysílací rádiové stanice nejméně 10 dní před zahájením jejího provozu sdělit příslušné provozní údaje ministerstvu vnitra.

(2) Orgány (organizace) uvedené v odstavci 1 jsou povinny evidovat všechna telekomunikační zařízení mimo jednotnou telekomunikační síť, zřízená v oboru jejich působnosti, a vykonávat dohled nad tím, aby nedocházelo k zneužívání těchto zařízení.

(3) Obstarávání výkonů pro veřejnost telekomunikačními zařízeními a pracovníky drah nebo letecké správy se řídí příslušnými ustanoveními zákona a prováděcích předpisů o používání jednotné telekomunikační sítě.

(4) Vysílací rádiové zařízení k řízení modelů a hraček a jiná vysílací zařízení určená k přenosu ovládacích nebo měřících signálů, jejichž výkon nepřesahuje 0,1 W, mohou být zřizována a provozována bez povolení; jejich provozovatel je povinen přihlásit je k evidenci u pobočky Inspektorátu radiokomunikací ve svém kraji a dodržovat stanovený kmitočet, výkon a druh vysílání. Zařízení s vyšším výkonem mohou být zřízena a provozována bez povolení, jestliže byla sériově vyrobena podle prototypu schváleného nebo uznaného Správou radiokomunikací Praha nebo Správou radiokomunikací Bratislava. Rovněž tato zařízení musí být evidována u příslušné pobočky Inspektorátu radiokomunikací a provozovatel nesmí provádět na zařízení žádné změny.

§ 6zrušeno

§ 7

(K § 8 zákona)

(1) Úhrady a poplatky za užívání telekomunikačních zařízení a za výkony spojů se stanoví podle tarifů, popřípadě jiných cenových opatření. Stanovené úhrady a poplatky za výkony spojů jsou uživatelé telekomunikačních zařízení povinni platit bez vydání zvláštního rozhodnutí.

(2) Pro tvorbu, schvalování a vyhlašování tarifů platí zvláštní předpisy.1) Tarify jsou jednotné pro celé území Československé socialistické republiky; navrhuje je a po jejich schválení vyhlašuje federální ministerstvo spojů.

(3) Výkaz úhrad za výkony spojů, popřípadě poplatků nezaplacených socialistickými organizacemi, je dokladem pro použití příkazu k vybrání pohledávky organizace spojů.2)

§ 8

(k § 9 zákona)

(1) Zdroje rušení zjišťuje a závazné pokyny k jejich odstranění vydává Správa radiokomunikací Praha nebo Správa radiokomunikací Bratislava.

(2) Nevyhoví-li provozovatel rušícího zařízení příkazu k odstranění rušení, zašle mu Správa radiokomunikací písemnou výzvu, v níž stanoví zároveň lhůtu (nejméně 15 dnů) k odstranění závady. Nevyhoví-li provozovatel rušícího zařízení ani této písemné výzvě, může Správa radiokomunikací vydat příkaz k vyřazení závadného zařízení z provozu. Jde-li o zařízení socialistické organizace nebo státního orgánu, vydá příkaz po projednání případu s příslušným státním orgánem nadřízeným provozovateli rušícího zařízení.

(3) Provozovatelé veškerých vysokofrekvenčních účelových zařízení kromě vojenské správy a ministerstva vnitra jsou povinni hlásit tato zařízení k evidenci Správě radiokomunikací Praha nebo Správě radiokomunikací Bratislava. Správa radiokomunikací provede podle potřeby na náklad provozovatele potřebné zkoušky zařízení a rozhodne o opatřeních, nutných k tomu, aby zařízení nerušilo.

§ 9

(K § 9 a 10 zákona)

(1) Za zaviněné poškození podzemního kabelu (včetně jeho součástí), který je v evidenci organizace spojů, je povinna organizace, která za poškození odpovídá, zaplatit pokutu, a to u kabelu chráněného ochranným pásmem 50 000 Kčs, u jiného kabelu 10 000 Kčs. Zjistí-li se takové poškození v době, kdy od zjištění bezprostředně předcházejícího poškození podzemního kabelu na území téhož okresu, v Praze a Bratislavě na území obvodu, zaviněného stejnou organizací neuplynul 1 rok, zvyšují se pokuty na dvojnásobek těchto částek.

(2) Pokuta je splatná do 15 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci. Pokuty ukládají organizace spojů a odvádějí je do 5 dnů po obdržení prostřednictvím federálního ministerstva spojů do státního rozpočtu.

(3) Řízení o uložení pokuty nelze zahájit po uplynutí jednoho roku od zjištění poškození podzemního kabelu.

(4) Stavebníci (investoři), popřípadě generální projektanti staveb, vodních děl nebo zařízení, jejichž provedení je spojeno se zemními pracemi, vyžadují si závazné vyjádření o existenci podzemních vedení jednotné telekomunikační sítě ve staveništi (trase), popřípadě i nahlédnutí do podkladů pro zakreslení takových vedení u příslušné okresní správy spojů nebo u jiné organizace spojů určené touto správou.

(5) Za ohrožování jednotné telekomunikační sítě se považuje i elektromagnetické stínění stavbami a odrazy od staveb.

§ 10

(k § 11 zákona)

(1) Ochranné pásmo, chránící podzemní dálkový kabel včetně zařízení, jež je jeho součástí, je široké 2 m a probíhá v celé délce kabelové trasy. V některé trase se může toto pásmo v určitých bodech rozšiřovat až na 3 m. Hloubka ochranného pásma činí 3 m a výška též 3 m (počítáno od úrovně půdy). Pro umístění kabelových vedení v zastavěných územích a pod komunikacemi platí zvláštní předpisy.*)

(2) V ochranném pásmu podle odstavce 1 je zakázáno:

a) zřizovat stavby, umísťovat jiná podobná zařízení nebo skládky materiálu a provádět jiné činnosti, které by znemožňovaly nebo znesnadňovaly přístup ke kabelům a ostatním zařízením anebo které by mohly ohrozit plynulost a bezpečnost jejich provozu (práce prováděné mechanizačními stroji a zařízeními jakéhokoliv druhu, korozivní působení prosakováním chemických látek apod.),

b) provádět bez souhlasu organizace, v jejíž správě je chráněný kabel, zemní práce, které by mohly ohrozit kabely a zařízení a plynulost a bezpečnost jejich provozu (výkopy, odklizování nebo navršování zemin, sondy, odvodňování, hluboká orba apod.

(3) V blízkosti ochranných pásem je zakázáno budovat stavby, zařízení nebo skládky materiálu, které by nadměrným zahříváním půdy anebo prosakováním ohrožovaly plynulý a bezpečný provoz kabelů a zařízení.

(4) Organizace, které zřizují anebo provozují v blízkosti ochranných pásem podle odstavce 1 dopravní, průmyslová nebo jiná zařízení, napájená stejnosměrným proudem, jsou povinny upravit a provozovat svá zařízení tak, aby nedocházelo k poškozování kabelů a zařízení bludnými proudy.

(5) Činnosti uvedené v odstavcích 3 a 4, pokud mají být prováděny v takové blízkosti ochranného pásma, že by mohlo dojít k ohrožení plynulého a bezpečného provozu kabelů a zařízení v ochranném pásmu, nutno předem projednat se správcem chráněného kabelu a zároveň s ním dohodnout, v jaké vzdálenosti od ochranného pásma a za jakých podmínek může být tato činnost prováděna.

(6) Úpravy, provedené v rozporu se zákazy a omezeními podle odstavců 2, 3 a 4 v ochranném pásmu nebo v jeho blízkosti po jeho vyhlášení, je povinen ten, kdo je provedl nebo dal provést, odstranit na svůj náklad.

(7) Výjimky z ustanovení o ochranných pásmech může v jednotlivých případech povolit orgán, který je stanoví. Přitom stanoví, v dohodě se správcem chráněného kabelu, přiměřené podmínky. Zákaz podle odstavce 2 se nevztahuje na použití silničních pomocných pozemků pro skládání silničních údržbových hmot a materiálů, získaných při čištění komunikací, pro skládku zásněžek na léto a výsadbu trvalých zásněžek.

§ 11

(k § 11 zákona)

(1) Ochranné pásmo při rádiových zařízeních je území v jejich okolí, které není určeno k souvislému zastavění a je stanoveno případ od případu podle technických podmínek zařízení a jeho důležitosti.

(2) Rádiovým zařízením se rozumějí zařízení k rádiové dopravě zpráv, obrazů nebo návěstí anebo k jejich přijímání, zřizovaná organizacemi spojů a orgány (organizacemi), oprávněnými k jejich zřizování podle § 6 odst. 1 zákona. Náleží sem také pomocná zařízení (např. zařízení provozních budov a místností nebo laboratoří), zařízení odposlechové služby nebo technická zařízení Mezinárodní rozhlasové organizace.

(3) V ochranném pásmu se nesmějí zřizovat stavby jakéhokoliv druhu (ani elektrická vedení slaboproudá nebo silnoproudá, železné konstrukce, jako plynojemy, jeřáby a věže), vysazovat porosty, ani měnit tvar povrchu půdy, pokud by výsledek těchto činností mohl rušit provoz rádiového zařízení. V pochybnostech rozhodne o přípustnosti takové činnosti orgán, který ochranné pásmo stanoví, v dohodě se správcem chráněného rádiového zařízení. U staveb již zřízených a porostů již vysázených, které ruší provoz rádiových zařízení, může orgán, který ochranné pásmo stanoví, nařídit vlastníku (uživateli) nemovitosti, aby na ní provedl úpravy nezbytně potřebné k provozu rádiových zařízení, nebo aby tyto stavby nebo porosty odstranil, a to na náklad správce chráněného zařízení, pokud nejde o stavby, které nebyly řádně povoleny.

§ 12

(k § 17 zákona)

(1) Rozhlasové a televizní antény nebo jejich části nesmějí křižovat pozemní komunikace nebo vedení, je-li možno anténu postavit jinak. Nelze-li se vyhnout křižování, je třeba povolení, které vydá stavební úřad na základě předloženého náčrtku a písemného souhlasu provozovatelů křižovaných vedení, popřípadě správy pozemní komunikace.

(2) Stavby telekomunikačních zařízení, vyžadující vyslovení souhlasu s plánem určujícím polohu vedení, musí být projednány se stavebním úřadem již v průběhu vypracování projektové dokumentace tak, aby k jeho podmínkám bylo přihlédnuto při projektové přípravě stavby. Po vypracování plánu určujícího polohu vedení v měřítku mapy katastrální předloží jej investor stavebnímu úřadu k vyslovení souhlasu. Plán musí obsahovat výkres dotčených nemovitostí (pozemní komunikace), do něhož se zakreslí plánovaná telekomunikační trať. K plánu se připojí technická zpráva, v níž musí být vysvětlen způsob provedení stavby a z níž má být také zřejmo, které části nemovitosti (pozemní komunikace) bude použito. K provádění výkopových prací na pozemních komunikacích je investor povinen si vyžádat povolení podle předpisů o stavebním řízení.

(3) Písemné námitky vlastníků (uživatelů) nemovitostí proti použití nemovitostí musí obsahovat důvody, pro které byly podány. Investor je projedná a nedojde-li k dohodě, předloží je stavebnímu úřadu k rozhodnutí. Zároveň mu dodá plán určující polohu vedení a probíhá-li vedení mimo pozemní komunikace, také polohu podpěr s technickou zprávou. Provádí-li se vyrozumění vlastníků (uživatelů) nemovitostí oznámením u místního národního výboru nebo jeho prostřednictvím, může investor, jakmile uplynula lhůta pro podání námitek, projednat námitky přímo u národního výboru. Prohlášení vlastníků (uživatelů) nemovitostí, kteří se na vyzvání k projednání dostavili, se zapíší do protokolu. Neuzná-li investor přednesené námitky, předloží je s odůvodněním stavebnímu úřadu k rozhodnutí.

(4) Stavebnímu úřadu není třeba předkládat k vyslovení souhlasu plán určující polohu vedení zejména, jde-li o stavby přípojných vedení telefonních a dálnopisných stanic, veřejných telefonních automatů, signálních a jiných vedení v místních telefonních obvodech, v nichž je místní síť alespoň částečně vybudována, není-li stavbou vedení dotčen obecný zájem nebo oprávněné zájmy vlastníků nebo uživatelů nemovitostí. V případech, kdy může být dotčen obecný zájem, například půjde-li o ochranu přírody, přírodních a kulturních památek, o zásah do zemědělského půdního fondu nebo lesního fondu, má-li vedení probíhat v zátopovém území apod., projedná investor stavbu s dotčenými orgány státní správy.

(5) Investor je povinen dbát výzev stavebního úřadu a odstranit nedostatky vyvolané telekomunikačními zařízeními, které byly zjištěny při výkonu státního stavebního dohledu.

§ 13

(k § 19 zákona)

(1) Výstavba telekomunikačních zařízení mimo jednotnou telekomunikační síť musí být plánována jednotlivými resorty podle směrnic Ústřední správy spojů.

(2) Před zařazením výstavby telekomunikačních zařízení mimo jednotnou telekomunikační síť do plánu je povinen investor projednat s příslušnou organizací spojů, zda není možno dosáhnout sledovaného cíle zařízeními jednotné telekomunikační sítě.

(3) Nemá-li organizace spojů proti výstavbě námitek, vyrozumí o svém souhlasu investora. Teprve po tomto souhlasu může být taková investice zahrnuta do výhledového nebo ročního plánu.

(4) Na základě souhlasu organizace spojů a po zahrnutí výstavby do plánu přistoupí investor ke zpracování přípravné a projektové dokumentace.

(5) Před schválením musí být přípravná i projektová dokumentace projednána s místně příslušnou organizací spojů, která dokumentaci opatří schvalovací doložkou.

§ 14

(K § 19 zákona)

(1) Rozhodující telekomunikační zařízení a materiál pro potřebu odběratelských organizací ostatních resortů určené k začlenění do jednotné telekomunikační sítě zajišťují místně příslušné organizace spojů.

(2) Za rozhodující telekomunikační zařízení a materiál se považují zejména: telefonní automatické ústředny (veřejné i pobočkové), telefonní přístroje běžného provedení, telegrafní ústředny, dálnopisné stroje, meziměstská telefonní pracoviště, dálkové volby, dálkové kabely, místní sdělovací kabely (včetně kabelů rozhlasových aj.), bytové kabely, zařízení přenosové techniky (s výjimkou zařízení pro přenos nosnými proudy po silnoproudých vedeních), přepojovací koncová i účastnická telefonní zařízení, telegrafní měniče signálu a modemy, rozhlasové ústředny (s výjimkou zařízení pro závodní rozhlas), zesilovače rozhlasu po drátě, kabelové soubory pro sdělovací kabely, velká přijímací zařízení (diverzity apod.), konferenční a dispečerská zařízení umožňující připojení na jednotnou telekomunikační síť.

(3) Rozhodující telekomunikační zařízení a materiál pro potřeby uvedené v odstavci 1 od výrobců a dodavatelů souhrnně zajišťují a dodávají výhradně účelové zásobovací organizace spojů, a to:

a) Technická ústředna spojů Praha pro organizace s územní působností v České socialistické republice, a jde-li o dovážená zařízení a materiál, i pro organizace s územní působností ve Slovenské socialistické republice,

b) Technická ústředna spojů Bratislava pro organizace s územní působností ve Slovenské socialistické republice.

Výjimky povoluje federální ministerstvo spojů.

(4) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na dodávky telekomunikačních zařízení určených k provozu mimo jednotnou telekomunikační síť a uvedených v § 6 odst. 1 zákona.

(5) Pokud touto vyhláškou a podrobnějšími pokyny není stanoveno něco jiného, řídí se způsob a postup zajišťování rozhodujících telekomunikačních zařízení a materiálů pro potřebu ostatních resortů obecně závaznými právními předpisy.

(6) Organizace, která má ve správě nebo ve vlastnictví rozhodující telekomunikační zařízení a materiál, které nepotřebuje pro plnění svých úkolů nebo které jsou pro ni neupotřebitelné, je povinna nabídnout je k převodu příslušné organizaci spojů.

§ 15

(k § 19 zákona)

(1) Ústřední správa spojů zajišťuje rozvoj telekomunikační sítě v ČSSR tak, aby její technická úroveň odpovídala světové úrovni telekomunikační techniky.

(2) Jednotlivá ministerstva a jiné ústřední orgány předkládají požadavky na výzkum, vývoj a výrobu nových telekomunikačních zařízení Ústřední správě spojů, která je koordinuje a pokud souvisí s rozvojem jednotné telekomunikační sítě, stanoví základní provozní parametry a uplatňuje požadavky u výrobních resortů. Požadavky musí být upraveny podle směrnic vydaných Státní komisí pro koordinaci a rozvoj vědy a techniky.

(3) Ústřední správa spojů schvaluje rovněž základní technické parametry souvisící s parametry zařízení jednotné telekomunikační sítě u všech zařízení, která na výkony jednotné telekomunikační sítě navazují (např. rozhlasové a televizní přijímače, UKV pojítka apod.), pokud mají být ve větším množství vyráběna nebo dovezena ze zahraničí.

§ 16

(k § 19 zákona)

(1) Orgány pověřené výkonem státní inspekce telekomunikací sledují a kontrolují zejména:

- postup při začleňování telekomunikačních sítí a zařízení jiných resortů do jednotné telekomunikační sítě,

- zda povolená telekomunikační zařízení jsou zřízena a provozována podle vydaného povolení, zda jsou odborně obsluhována i udržována a z hlediska potřeb národního hospodářství účelně využívána,

- zda jsou požadavky resortů na výzkum, vývoj, a výrobu telekomunikačních zařízení koordinovány a nedochází-li k neúčelnému tříštění sil ve výzkumu a výrobě,

- zda je zajišťována důsledná normalizace, typizace a unifikace telekomunikačních materiálů a zařízení ve výrobě, - zda je telekomunikační provoz chráněn před rušením a zda není telekomunikačních zařízení zneužíváno.

(2) Při provádění kontroly, zejména při vstupu do objektů a ke kontrolovaným telekomunikačním zařízením jsou pracovníci pověření výkonem státní inspekce telekomunikací povinni prokázat svoje oprávnění služebním průkazem; jsou při výkonu funkce povinni zachovávat státní, hospodářské a služební tajemství, jakož i provozní a bezpečnostní předpisy, platné v těchto objektech a pro kontrolovaná zařízení.

§ 17

(k § 20 zákona)

(1) Pracovníci spojů smějí ve vnitřním služebním styku zjišťovat a vzájemně si sdělovat údaje, na něž se vztahuje telekomunikační tajemství, jen v rozsahu nezbytně nutném k výkonu služby.

(2) U zpráv, zprostředkovaných mezi účastnickými stanicemi, považují se za odesílatele a adresáty zpráv účastníci stanic.

(3) Ochranu telekomunikačního tajemství nelze požadovat pro telefonní hovory, konané z veřejných telefonních automatů nebo veřejných telefonních stanic, pokud jde o možnost vyslechnutí hovoru třetími osobami v blízkosti automatu nebo stanice.


§ 18

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1964.


Přechodné ustanovení zavedeno vyhláškou č. 148/1984 Sb. Čl. II

Kde se ve vyhlášce č. 111/1964 Sb., kterou se provádí zákon o telekomunikacích, mluví o Ústřední správě spojů, rozumí se tím federální ministerstvo spojů, kde se mluví o krajských správách spojů, rozumějí se tím ředitelství spojů a Ředitelství telekomunikací Praha, Ředitelství telekomunikací Bratislava a Meziměstská a mezinárodní telefonní a telegrafní ústředna Praha.

Přechodné ustanovení zavedeno vyhláškou č. 148/1984 Sb. Čl. III

Zvýšené pokuty podle § 9 odst. 1 mohou být uloženy za poškození podzemních kabelů, zjištěná po uplynutí 1 roku od nabytí účinnosti této vyhlášky.


Ředitel Ústřední správy spojů:

Inž. Laipert v. r.

Poznámky pod čarou

*) Vyhláška č. 372/1953 Ú. l., o příkazech k vybrání.

**) Položka 25 sazebníku I vyhlášky č. 160/1960 Sb., o správních poplatcích.

*) Státní norma o prostorové úpravě - vedení ČSN 38 3380.

1) Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 22/1971 Sb., kterým se stanoví seznam surovin, výrobků, výkonů a služeb, jejichž ceny určuje Federální cenový úřad, v úplném znění č. 170/1980 Sb.
Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 136/1973 Sb., o státním řízení v oblasti cen, v úplném znění č. 169/1980 Sb.
Vyhláška Federálního cenového úřadu, Českého cenového úřadu a Slovenského cenového úřadu č. 137/1973 Sb., o cenách, ve znění vyhlášky č. 73/1978 Sb. a vyhlášky č. 160/1980 Sb.

2) § 6 odst. 5, § 24 odst. 1 písm. b) vyhlášky předsedy Státní banky československé č. 10/1978 Sb., o platebním styku a zúčtování na účtech organizací.

Přesunout nahoru