Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Zákon č. 32/1962 Sb.Zákon o sociálním zabezpečení družstevních rolníků

Částka 16/1962
Platnost od 30.03.1962
Účinnost od 01.04.1962
Zrušeno k 01.07.1964 (103/1964 Sb.)
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

32

ZÁKON

ze dne 29. března 1962

o sociálním zabezpečení družstevních rolníků

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:


§ 1

Účel zákona

Vybudování socialismu a úspěšný rozvoj naší socialistické společnosti opírající se o trvalý a rychlý růst jednotné socialistické ekonomiky vyžaduje, aby byly postupně odstraňovány rozdíly v pracovních a ostatních podmínkách, které jsou mezi odvětvími a zvláště mezi prací v průmyslu a zemědělství.

Současná úroveň celého národního hospodářství a ekonomická úroveň hospodaření jednotných zemědělských družstev a jejich nejbližší perspektivní rozvoj umožňuje a současně i vyžaduje, aby byly provedeny změny v sociálním zabezpečení družstevních rolníků a aby na tomto úseku došlo ke sblížení podmínek mezi družstevními rolníky, dělníky a ostatními pracovníky v pracovním poměru a tím k dalšímu upevnění svazku dělníků a rolníků. Sblížení sociálního zabezpečení družstevních rolníků a pracovníků v pracovním poměru bude zajištěno tím, že dávky a služby sociálního zabezpečení družstevních rolníků bude poskytovat stát za podmínek a v rozsahu obsažených v následujících ustanoveních tohoto zákona. Podle předpisů o jednotné preventivní a léčebné péči bude stát poskytovat družstevním rolníkům a jejich rodinným příslušníkům preventivní a léčebnou péči bezplatně a ve stejném rozsahu jako u pracovníků v pracovním poměru. Družstva a družstevní rolníci budou přispívat na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení.

ČÁST PRVÁ

Úvodní ustanovení

§ 2

Věcný obsah sociálního zabezpečení

Sociální zabezpečení družstevních rolníků zahrnuje:

1. zabezpečení v nemoci,

2. zabezpečení matky a dítěte,

3. důchodové zabezpečení,

4. zabezpečení důchodců v nemoci,

5. sociální péči.

§ 3

Osobní rozsah

Podle tohoto zákona jsou zabezpečeni členové jednotných zemědělských družstev (družstevníci) a učňové, kteří jsou v učebním poměru k jednotnému zemědělskému družstvu.

§ 4

Rozsah nároků

Rozsah nároků ze sociálního zabezpečení se řídí podle toho, zda jde o družstva s vyšší úrovní hospodaření nebo o ostatní družstva. Zda družstvo dosáhlo vyšší úrovně hospodaření, stanoví krajský národní výbor podle zásad schválených vládou.

§ 5

Vznik a zánik sociálního zabezpečení

(1) Sociální zabezpečení vzniká členstvím v družstvu.

(2) Sociální zabezpečení zaniká dnem, jímž zaniklo členství v družstvu.

(3) Družstevník, jehož pracovní činnost v družstvu je tak malého rozsahu, že zpravidla nedosahuje na pracovních odměnách ani částky 120 Kčs měsíčně nebo zpravidla neodpracuje měsíčně ani 8 pracovních dnů nebo 8 výkonových norem stanovených členskou schůzí družstva, je ze sociálního zabezpečení vyňat; dávky a služby sociální péče (§ 73) se mu však poskytují.

HLAVA DRUHÁ

Preventivní a léčebná péče

(1) Družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům se poskytuje stejně jako pracovníkům v pracovním poměru bezplatně preventivní a léčebná péče podle předpisů o jednotné preventivní a léčebné péči. Tato péče zahrnuje zejména preventivní péči, ošetřování v nemoci a při úrazu, pomoc v mateřství, péči o chrup, pomoc při zmrzačení, zohyždění a tělesných vadách, pomoc při neplodnosti a rehabilitaci. Součástí této péče je i poskytování léků a léčebných a ortopedických pomůcek a úhrada nutných cestovních a jiných výdajů vzniklých při poskytování této péče.

(2) Preventivní a léčebná péče musí být hodnotná a musí odpovídat současnému stavu a úrovni lékařské vědy.

ČÁST DRUHÁ

Dávky (služby) sociálního zabezpečení

§ 7

Výčet dávek (služeb) sociálního zabezpečení

Dávky (služby) sociálního zabezpečení jsou:

A. ze zabezpečení v nemoci:

1. peněžité dávky:

a) nemocenské,

b) podpora při ošetřování člena rodiny,

c) pohřebné;

2. věcné dávky: lázeňská péče;

B. ze zabezpečení matky a dítěte:

a) peněžitá pomoc v mateřství,

b) podpora při narození dítěte,

c) přídavky na děti;

C. v důchodovém zabezpečení:

1. důchody:

a) starobní,

b) invalidní a částečný invalidní,

c) vdovský,

d) vdovecký,

e) sirotčí,

f) osobní,

g) sociální;

2. zvýšení invalidního a částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu;

3. výchovné;

4. zvýšení důchodů pro bezmocnost;

D. sociální zabezpečení učňů;

E. dávky rodinných příslušníků a důchodců při pracovním úrazu;

F. zabezpečení důchodců v nemoci;

G. dávky a služby sociální péče.

DÍL PRVNÍ

Zabezpečení v nemoci

§ 8

(1) Nemocenské a podpora při ošetřování člena rodiny se poskytují členům družstev s vyšší úrovní hospodaření.

(2) V ostatních družstvech se nemocenské a podpora při ošetřování člena rodiny poskytují členům, kteří

a) byli před vstupem do družstva v pracovním poměru, získali podle předpisů o důchodovém zabezpečení platných pro pracovníky v pracovním poměru aspoň dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a vstoupili nebo vstoupí do družstva nejpozději do tří měsíců po skončení pracovního poměru, nebo

b) absolvovali odbornou nebo vysokou školu, jestliže vykonávají v družstvu pracovní činnost odpovídající jejich vzdělání, anebo

c) úspěšně skončili učební poměr uzavřený s družstvem, výrobní zemědělskou správou nebo oborově řízenou organizací na úseku zemědělství.

(3) Členům družstev uvedeným v předchozím odstavci se nemocenské a podpora při ošetřování člena rodiny poskytují, jen jestliže pracovní neschopnost (potřeba ošetřování) nastala po 31. březnu 1964.

(4) Ostatní dávky zabezpečení v nemoci se poskytují členům všech družstev.

Nemocenské

§ 9

(1) Nemocenské náleží místo pracovní odměny členu družstva s vyšší úrovní hospodaření, který je pro nemoc nebo úraz uznán dočasně neschopným k výkonu své dosavadní činnosti v družstvu; za neschopného k výkonu činnosti v družstvu se považuje vždy člen družstva s vyšší úrovní hospodaření přijatý do ústavní péče v zařízení preventivní a léčebné péče (dále jen "ústavní ošetřování").

(2) Při lázeňské péči náleží nemocenské, pokud se tato péče poskytuje v době pracovní neschopnosti.

(3) Nemocenské se poskytuje od prvního dne dočasné neschopnosti k výkonu činnosti v družstvu pro nemoc nebo úraz (dále jen "pracovní neschopnost") do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání invalidity nebo částečné invalidity. Nemocenské se však poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku od počátku pracovní neschopnosti (dále jen "podpůrčí doba").

(4) Při nové pracovní neschopnosti se započítávají do podpůrčí doby také předchozí období pracovní neschopnosti, pokud spadají do doby jednoho roku před vznikem nové pracovní neschopnosti. Tato období se však nezapočtou,

a) jestliže výkon práce v družstvu nebo v předchozím pracovním poměru trval aspoň 6 měsíců od skončení pracovní neschopnosti pro nemoc, nebo

b) jestliže nová pracovní neschopnost byla způsobena pracovním úrazem (nemocí z povolání).

Do podpůrčí doby se rovněž nezapočítává předchozí období pracovní neschopnosti způsobené pracovním úrazem (nemocí z povolání).

(5) Nemocenské může být poskytováno i po uplynutí podpůrčí doby, jestliže je možno na základě vyjádření posudkové komise sociálního zabezpečení očekávat, že člen družstva s vyšší úrovní hospodaření nabude v krátké době pracovní schopnosti; takto je však možno poskytovat nemocenské nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby.

(6) Nemocenské náleží členu družstva s vyšší úrovní hospodaření místo pracovní odměny po dobu karantény nařízené podle předpisů o boji proti přenosným nemocem.

(7) Dokud vláda nestanoví jinak, hradí se nemocenské náležející za pracovní dny v prvních sedmi kalendářních dnech dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény z prostředků sociálního fondu družstva, od osmého dne ze státních prostředků.

§ 10

(1) Nemocenské se stanoví z průměrné denní pracovní odměny člena družstva, nejvýše však z částky 100 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny (dále jen "průměrná denní pracovní odměna"). Základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny je příjem z pracovní činnosti, jehož člen družstva dosáhl v posledních 12 kalendářních měsících před vznikem pracovní neschopnosti nebo před nařízením karantény.

(2) Nemocenské náleží za pracovní dny.

(3) Pracovním dnům se kladou na roveň dny pracovního klidu, za něž se poskytuje pracovníkům v pracovním poměru náhrada mzdy.

§ 11

(1) Výše nemocenského činí:

při nepřerušené činnosti v témže družstvuz průměrné denní pracovní odměny
do 1 roku60 %
nad 1 rok do 5 let70 %
nad 5 let80 %.

(2) Za první tři pracovní dny pracovní neschopnosti činí však výše nemocenského:

při nepřerušené činnosti v témže družstvuz průměrné denní pracovní odměny
do 1 roku50 %
nad 1 rok do 5 let60 %
nad 5 let65 % .

Při pracovní neschopnosti, která vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo při karanténě, náleží za první tři pracovní dny nemocenské ve výši stanovené v odstavci 1. Vláda může nařízením stanovit, že nemocenské v této výši náleží za první tři pracovní dny i v ostatních případech pracovní neschopnosti.

(3) Jestliže by nemocenské stanovené podle odstavce 1 nebo 2 činilo méně než 16 Kčs denně, poskytuje se v této částce. Přesahuje-li však tato částka 80 % průměrné denní pracovní odměny člena družstva s vyšší úrovní hospodaření, poskytuje se nemocenské ve výši 80 % této odměny.

§ 12

Svobodnému, ovdovělému nebo rozvedenému členu družstva s vyšší úrovní hospodaření, který neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, náleží za pracovní dny, v nichž je v ústavním ošetřování nebo v nichž je mu poskytována lázeňská péče, při níž má nárok na nemocenské, jen polovina nemocenského stanoveného podle předchozích ustanovení.

§ 13

(1) Členu družstva s vyšší úrovní hospodaření, jemuž se vyplácí z důchodového zabezpečení družstevníků starobní důchod v plné výši, invalidní důchod nebo osobní důchod, náleží nemocenské při pracovní neschopnosti jen tehdy, jestliže byl v družstvu činný způsobem zakládajícím sociální zabezpečení (§ 5) aspoň po dobu 3 měsíců bezprostředně před vznikem pracovní neschopnosti. Nemocenské se poskytuje při téže pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 60 pracovních dnů, při více pracovních neschopnostech nejdéle po dobu 60 pracovních dnů v jednom kalendářním roce. Tato omezení neplatí, jestliže pracovní neschopnost vznikla pracovním úrazem (nemocí z povolání).

(2) Ustanovení odstavce 1 platí také pro poživatele obdobných důchodů podle jiných předpisů o důchodovém zabezpečení (pojištění, zaopatření).

§ 14

Nemocenské nemůže být přiznáno za dobu přede dnem, kdy byla předepsaným způsobem zjištěna pracovní neschopnost. Jestliže však pracovní neschopnost nastala dříve, než byla takto zjištěna, přizná se nemocenské nejdéle za 3 pracovní dny nazpět; podmínkou je, že včasné zjištění pracovní neschopnosti bylo znemožněno z vážných důvodů.

§ 15

(1) Nemocenské může být při pracovní neschopnosti pro aktivní tuberkulózu zvýšeno až do výše průměrné denní pracovní odměny, jestliže pracovní neschopnost z tohoto důvodu trvá déle než měsíc; při rozhodování o zvýšení nemocenského se hledí k celkovým zdravotním a sociálním poměrům nemocného člena družstva a jeho rodiny.

(2) Po dobu ústavního ošetřování může však být vypláceno zvýšené nemocenské, jen má-li člen družstva alespoň jedno nezaopatřené dítě.

(3) O zvýšení se rozhoduje na návrh odborného oddělení zdravotnického zařízení. Zvýšení nemocenského se přiznává zpravidla nejdéle na dobu tří měsíců.

§ 16

(1) Nárok na nemocenské nemá, kdo si přivodil pracovní neschopnost:

a) v úmyslu vylákat nemocenské nebo

b) zaviněnou účastí ve rvačce nebo

c) jako bezprostřední následek své opilosti nebo

d) při spáchání úmyslného trestného činu, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice přesahuje jeden rok.

(2) Má-li člen družstva s vyšší úrovní hospodaření rodinné příslušníky, může jim být v těchto případech vypláceno nemocenské až do výše tří čtvrtin; členu družstva s vyšší úrovní hospodaření bez rodinných příslušníků může být v případech uvedených v odstavci 1 pod písm. b) až d) vypláceno nemocenské až do výše poloviny.

(3) Poruší-li člen družstva předpisy o hlášení pracovní neschopnosti a o chování a životosprávě nemocných vydané orgány státní zdravotní správy, může být nemocenské dočasně sníženo nebo odňato; má-li však člen družstva rodinné příslušníky, může být nemocenské jen sníženo, a to nejvíce o čtvrtinu.

§ 17

Podpora při ošetřování člena rodiny

(1) Členu družstva s vyšší úrovní hospodaření, který nemůže pracovat, protože musí ošetřovat nemocného člena rodiny, který s ním žije ve společné domácnosti, náleží místo pracovní odměny podpora ve výši nemocenského; podmínkou je, že nemocného není možno umístit v nemocnici a že v rodině není osoby, která by mohla nemocného ošetřovat. Podpora při ošetřování člena rodiny nenáleží, pokud ošetřování člena rodiny spadá do doby, za kterou člen družstva nemá nárok na pracovní odměnu z jiné příčiny.

(2) Podpora při ošetřování člena rodiny náleží členu družstva s vyšší úrovní hospodaření, který nemůže pracovat, protože musí pečovat o dítě z toho důvodu, že jesle, mateřská škola nebo dětský, popřípadě zemědělský útulek, v jejichž péči dítě jinak je, byly uzavřeny z nařízení příslušných orgánů, nebo z toho důvodu, že takovému dítěti byla nařízena karanténa podle předpisů o boji proti přenosným nemocem; podmínkou je, že v rodině není osoby, která by mohla o dítě pečovat.

(3) Podpora náleží nejvýše po dobu tří pracovních dnů; výplatu je možno prodloužit o další tři pracovní dny, nebylo-li možno během prvých tří pracovních dnů opatřit potřebnou péči. Člence družstva s vyšší úrovní hospodaření, která má v trvalé péči aspoň jedno nezaopatřené dítě a je jinak osamělá, může být výplata podpory prodloužena ještě o dalších šest pracovních dnů, je-li pro to u dítěte některý z důvodů uvedených v odstavci 1 nebo 2.

(4) Činí-li si v téže rodině nárok na podporu více osob v témže případě, náleží podpora jen jedné z nich, a to především pracující matce.

(5) Výše podpory se stanoví obdobně jako výše nemocenského.

(6) Dokud vláda nestanoví jinak, hradí se podpora náležející za pracovní dny v prvních sedmi kalendářních dnech ošetřování člena rodiny z prostředků sociálního fondu družstva, od osmého dne ošetřování (odstavec 3) ze státních prostředků.

§ 18

Pohřebné

(1) Zemře-li družstevník, náleží jeho pozůstalým, kteří vypravili pohřeb, pohřebné v částce 1 000 Kčs. Pozůstalými jsou manžel (manželka), druh (družka), děti, rodiče, děd a bába, sourozenci, tchán a tchýně, zeť a snacha.

(2) Jestliže vypravil pohřeb někdo jiný než pozůstalý, náleží mu pohřebné až do výše prokázaných výloh, nejvýše však v částce 1 000 Kčs. Pohřebné však nenáleží, byl-li pohřeb vypraven na základě závazku vyplývajícího ze smlouvy nebo na základě úřední povinnosti.

(3) Jestliže družstevník vypravil pohřeb svému rodinnému příslušníku, náleží mu při úmrtí rodinného příslušníka ve věku do dvou let pohřebné ve výši 200 Kčs, při úmrtí rodinného příslušníka ve věku do deseti let pohřebné ve výši 500 Kčs a při úmrtí rodinného příslušníka ve věku nad deset let pohřebné ve výši 800 Kčs.

§ 19

Lázeňská péče

(1) Družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům může být poskytnuta bezplatná lázeňská péče včetně úhrady jízdného.

(2) Lázeňská péče se poskytuje družstevníkům a jejich rodinným příslušníkům na účet sociálního zabezpečení v zařízeních lázeňské péče státní zdravotní správy.

DÍL DRUHÝ

Zabezpečení matky a dítěte

§ 20

Peněžitá pomoc v mateřství

(1) Družstevnicím náleží v době těhotenství a mateřství v souvislosti s porodem a s péčí o narozené dítě mateřská dovolená zpravidla po dobu 22 týdnů. Po jejím uplynutí se družstevnicím k prohloubení mateřské péče o dítě zaručuje právo na další mateřskou dovolenou až do doby, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku.

(2) Družstevnice jsou v těhotenství a mateřství po dobu mateřské dovolené a v některých případech i po část další mateřské dovolené zabezpečeny peněžitou pomocí v mateřství z prostředků sociálního zabezpečení družstevních rolníků za podmínek a v rozsahu stanovených v tomto zákoně.

(3) Peněžitá pomoc v mateřství náleží místo pracovní odměny, popřípadě místo nemocenského družstevnici, která je účastna sociálního zabezpečení družstevních rolníků, jestliže byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů tohoto zabezpečení, popřípadě nemocenského pojištění podle předpisů platných pro pracovníky v pracovním poměru nebo členy výrobních družstev, nemocenské péče v ozbrojených silách anebo zabezpečení důchodců v nemoci; započitatelnou dobou je pro tento účel i doba, po kterou družstevnice po skončení zabezpečení (pojištění, péče) pobírala v posledních dvou letech před porodem nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství; do doby 270 dnů se započítávají také doby studia po skončení povinné školní docházky na školách poskytujících střední, vyšší nebo vysokoškolské vzdělání bez zřetele k tomu, zda družstevnice byla po tuto dobu účastna nemocenského pojištění. Pokud se uvedené doby navzájem časově kryjí, započtou se jen jednou.

(4) Peněžitá pomoc v mateřství náleží také družstevnici, která získala předepsanou dobu 270 dnů podle předchozího odstavce a které trvá ochranná lhůta z jejího dřívějšího zabezpečení v nemoci (§ 31) ještě počátkem čtvrtého týdne před očekávaným dnem porodu nebo která až do této doby pobírá nemocenské z tohoto zabezpečení v nemoci.

(5) Těhotným ženám a kojícím matkám přiděluje družstvo lehčí práce přiměřené jejich stavu podle doporučení lékaře.

§ 20a

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje, pokud se dále nestanoví jinak, po dobu 22 týdnů mateřské dovolené; zpravidla se poskytuje od počátku čtvrtého týdne před očekávaným dnem porodu, ne však dříve než od počátku osmého týdne před tímto dnem.

(2) Družstevnici, která vyčerpá z mateřské dovolené před porodem méně než čtyři týdny, protože porod nastal dříve, než lékař určil, nebo protože jí lékař povolil se zřetelem k jejímu zdravotnímu stavu a pracovním podmínkám dále pracovat, poskytne se peněžitá pomoc v mateřství až do uplynutí 22 týdnů od nástupu mateřské dovolené. Vyčerpá-li však družstevnice z mateřské dovolené méně než čtyři týdny před porodem z jiných důvodů, poskytne se jí peněžitá pomoc v mateřství jen do uplynutí 18 týdnů ode dne porodu.

(3) V případě uvedeném v § 20 odst. 4 se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje vždy od počátku čtvrtého týdne před očekávaným dnem porodu.

§ 21

Výše peněžité pomoci v mateřství

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se stanoví z průměrné denní pracovní odměny družstevnice zjištěné způsobem uvedeným u nemocenského (§ 10) za posledních 12 kalendářních měsíců přede dnem, kdy přestala pracovat pro těhotenství nebo mateřství, nejvýše však z částky 100 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny. Byla-li družstevnice v době těhotenství převedena k jiné práci ze zdravotních důvodů nebo byl-li jí z takových důvodů zkrácen pracovní úvazek, je základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny, je-li to pro ni příznivější, příjem z pracovní činnosti za posledních 12 kalendářních měsíců před touto změnou.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství náleží za pracovní dny a za svátky, za něž se poskytuje pracovníkům v pracovním poměru náhrada mzdy.

(3) Výše peněžité pomoci v mateřství za prvních 18 týdnů od nástupu mateřské dovolené činí:

při nepřerušené činnosti v témže družstvu z průměrné denní pracovní odměny
do 2 let 75 %
nad 2 roky do 5 let 80 %
nad 5 let 90 %

Jestliže by peněžitá pomoc v mateřství podle těchto sazeb činila méně než 16 Kčs denně, poskytuje se v částce 16 Kčs denně; přesahuje-li však tato částka 90 % průměrné denní pracovní odměny družstevnice, poskytuje se peněžitá pomoc v mateřství ve výši 90 % průměrné denní pracovní odměny.

(4) Výše peněžité pomoci v mateřství od 19. týdne činí:

v souvislosti s porodem z průměrné denní pracovní odměny
prvního dítěte 40 %
druhého dítěte 50 %
třetího a dalšího dítěte 60 %

Jestliže by peněžitá pomoc v mateřství podle těchto sazeb činila méně než 11 Kčs denně, poskytuje se v částce 11 Kčs denně; přesahuje-li však tato částka 60 % průměrné denní pracovní odměny družstevnice, poskytuje se peněžitá pomoc v mateřství ve výši 60 % průměrné denní pracovní odměny.

(5) Pořadí dítěte, podle něhož se stanoví sazba peněžité pomoci v mateřství podle předchozího odstavce, se určuje podle počtu všech dětí, které družstevnice porodila. Osvojení dítěte, popřípadě jeho převzetí do trvalé péče podle § 21c se pro určení pořadí klade na roveň narození.

§ 21a

Porodí-li družstevnice zároveň dvě nebo více dětí, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství i po vyčerpání doby stanovené v § 20a, pokud se v další mateřské dovolené stará aspoň o dvě z těchto dětí, nejdéle však do dne, kdy uplyne 35 týdnů od původního nástupu mateřské dovolené. Za tuto další dobu se výše peněžité pomoci v mateřství stanoví podle sazeb uvedených v § 21 odst. 4.

§ 21b

(1) Družstevnici, která je neprovdaná, ovdovělá, rozvedená nebo z jiných vážných důvodů osamělá, kromě pracovních příjmů nemá jinak zajištěnou obživu a ani nežije s druhem, se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství i po vyčerpání doby stanovené v § 20a, pokud se v další mateřské dovolené stará o narozené dítě, nejdéle však do dne, kdy uplyne 26 týdnů od původního nástupu mateřské dovolené.

(2) V případě uvedeném v předchozím odstavci se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství od 19. týdne ve výši 70 % průměrné denní pracovní odměny. Ustanovení § 21 odst. 3 o nejnižší výměře peněžité pomoci v mateřství platí v tomto případě pro celou dobu jejího poskytování.

§ 21c

(1) Peněžitá pomoc v mateřství náleží také družstevnici, která do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči převzala dítě, jež jí bylo svěřeno rozhodnutím příslušných orgánů k pozdějšímu osvojení, nebo dítě, jehož matka zemřela; podmínky pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství musí být v tomto případě splněny ke dni převzetí dítěte.

(2) V případě uvedeném v předchozím odstavci se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje místo pracovní odměny, popřípadě místo nemocenského po dobu, po kterou se družstevnice o dítě po jeho převzetí stará, nejdéle však po dobu 18 týdnů a nikoliv déle než do dne, kdy uplyne 26 týdnů ode dne narození dítěte. Výše peněžité pomoci v mateřství se stanoví podle sazeb určených v § 21 odst. 3, a to z průměrné denní pracovní odměny družstevnice za posledních 12 kalendářních měsíců před převzetím dítěte.

§ 21d

(1) Jestliže dítě bylo převzato ze zdravotních důvodů do péče kojeneckého nebo jiného léčebného ústavu a družstevnice zatím začala pracovat, přeruší se po dobu pracovní činnosti poskytování peněžité pomoci v mateřství podle předchozích ustanovení. Ode dne, kdy družstevnice převzala dítě z ústavu opět do své péče a přestala proto pracovat, pokračuje se v poskytování peněžité pomoci v mateřství až do vyčerpání celkového nároku, ne však déle než do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku.

(2) Družstevnici, která se přestala starat o narozené dítě a toto dítě bylo proto svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, jakož i družstevnici, jejíž dítě je v dočasné péči kojeneckého, popřípadě obdobného ústavu z jiných důvodů než zdravotních, nenáleží peněžitá pomoc v mateřství za dobu, po kterou o dítě nepečuje; tato doba se však započítává do celkové doby, po kterou by jí peněžitá pomoc v mateřství jinak náležela. Poskytování peněžité pomoci v mateřství družstevnici, která dítě porodila, nemůže skončit před uplynutím 12 týdnů od nástupu mateřské dovolené ani před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(3) Jestliže se dítě narodilo mrtvé, poskytuje se družstevnici peněžitá pomoc v mateřství po dobu 12 týdnů od nástupu mateřské dovolené; její poskytování však nemůže skončit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(4) Jestliže dítě zemřelo v době, kdy družstevnici náleží peněžitá pomoc v mateřství, poskytuje se jí tato pomoc ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, ne však déle než do vyčerpání celkového nároku; poskytování peněžité pomoci v mateřství družstevnici, která dítě porodila, však nemůže skončit před uplynutím 12 týdnů od nástupu mateřské dovolené, ani před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

§ 21e

(1) Po dobu, po kterou družstevnici náleží podle § 20a, § 21c odst. 2 a § 21d peněžitá pomoc v mateřství, má družstevnice nárok na mateřskou dovolenou.

(2) Mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být kratší než 12 týdnů a nemůže skončit ani se přerušit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(3) Po uplynutí mateřské dovolené má družstevnice, která porodila dítě nebo je převzala do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči, nárok na další mateřskou dovolenou, jestliže o ni v zájmu prohloubení péče o dítě požádá, a to až do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. Tato dovolená se poskytuje v rozsahu, o jaký družstevnice žádá, zpravidla však vždy nejméně na dobu jednoho měsíce.

(4) Nárok na mateřskou dovolenou a další mateřskou dovolenou ve stanoveném rozsahu mají i družstevnice, které nezískaly nárok na peněžitou pomoc v mateřství.

(5) Po dobu mateřské dovolené a další mateřské dovolené nemá družstevnice nárok na pracovní odměnu.

§ 22

Podpora při narození dítěte

Porodí-li družstevnice nebo družstevníkova rodinná příslušnice, náleží na každé narozené dítě podpora ve výši 650 Kčs. Podpora náleží manželce nebo družce družstevníkově také tehdy, jestliže porod nastal v době 300 dnů od úmrtí družstevníka.

Přídavky na děti

§ 23

Podmínky nároku

(1) Přídavky na děti náležejí za kalendářní měsíc družstevníku, jestliže

a) má nezaopatřené děti (§ 24),

b) odpracoval v tomto kalendářním měsíci alespoň 20 pracovních dnů v rozsahu odpovídajícím pracovnímu úvazku stanovenému ve stanovách nebo v pracovním řádě; nemohl-li družstevník tuto pracovní podmínku splnit z příčin, které nezavinil, považuje se za splněnou, jestliže odpracoval v posledních 12 kalendářních měsících alespoň 240 pracovních dnů, a jde-li o družstevníka, který se stal členem družstva během roku, alespoň poměrný díl tohoto počtu pracovních dnů připadající na dobu členství v družstvu, a

c) není uživatelem zemědělské půdy ve výměře větší než připouštějí Vzorové stanovy jednotných zemědělských družstev pro výměru záhumenku, ani nežije ve společné domácnosti s uživatelem zemědělské půdy o takové výměře.

(2) Přídavky na děti náležejí, jsou-li splněny ostatní podmínky, též družstevníku, který je osobou se změněnou pracovní schopností, nebo družstevnici, která pečuje alespoň o jedno nezaopatřené dítě a je jinak osamělá, jestliže odpracovali alespoň 10 pracovních dnů v rozsahu odpovídajícím pracovnímu úvazku stanovenému ve stanovách nebo v pracovním řádě; jestliže nemohli tuto podmínku splnit z příčin, které nezavinili, považuje se za splněnou, jestliže odpracovali v posledních 12 kalendářních měsících alespoň 120 pracovních dnů, a jde-li o družstevníka (družstevnici), který se stal členem družstva během roku, alespoň poměrný díl tohoto počtu pracovních dnů připadající na dobu členství v družstvu.

(3) Odpracovaným dnům se kladou na roveň:

a) dny, za které náleží podle platných předpisů pracovníkům v pracovním poměru náhrada mzdy,

b) dny, za které náleží nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny nebo peněžitá pomoc v mateřství; u družstevníků činných v ostatních družstvech též dny uznané pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz, pokud si ji družstevník nepřivodil způsobem uvedeným v § 16 odst. 1,

c) dny, zameškané pro výkon veřejné funkce nebo povinnosti.

(4) Družstevníku povolanému ke službě v ozbrojených silách náležejí na nezaopatřené dítě, jsou-li splněny ostatní podmínky, přídavky, jestliže v posledních 6 měsících před nástupem služby v ozbrojených silách byl v družstvu činný způsobem zakládajícím sociální zabezpečení alespoň po dobu 90 dnů.

§ 24

Nezaopatřené děti

(1) Za nezaopatřené děti se považují vlastní i osvojené děti družstevníka nebo jeho manžela, pokud se zdržují na území Československé socialistické republiky, a to do skončení povinné školní docházky; za stejných podmínek se považují za nezaopatřené děti oboustranně osiřelí vnuci nebo oboustranně osiřelí sourozenci družstevníka nebo jeho manžela, jestliže jsou v jejich přímém zaopatření; v prováděcích předpisech bude stanoveno, za jakých podmínek se poskytují přídavky na děti i na vnuky, sourozence nebo schovance.

(2) Po skončení povinné školní docházky, nejdéle však do 25. roku věku, se děti uvedené v předchozím odstavci považují za nezaopatřené tehdy, jestliže nemají vlastní příjem vyšší než 200 Kčs měsíčně a jestliže

a) se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání anebo

b) jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopny k práci.

§ 25

Vyloučení nároku

Přídavky se neposkytují na děti,

a) na které náleží sirotčí důchod nebo výchovné podle tohoto zákona nebo podle jiných předpisů o důchodovém zabezpečení (pojištění, zaopatření) nebo podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil;

b) které mají bezplatné plné internátní zaopatření z prostředků rozpočtových, hospodářských nebo jiných organizací;

c) které jsou již déle než 6 měsíců v bezplatném plném zaopatření léčebného nebo podobného ústavu.

Výše přídavků na děti

§ 26

(1) Přídavky na děti činí měsíčně:

při měsíční pracovní odměně družstevníka, z jehož zabezpečení se přídavky na děti poskytují na 1 dítě Kčs na 2 děti Kčs na 3 děti Kčs na 4 děti Kčs na 5 dětí Kčs
do 1 400 70 170 430 690 950
nad 1 400 do 2 200 70 170 400 640 880
nad 2 200 do 3 000 70 170 370 590 830
nad 3 000 do 3 800 neposkytují se100 330 530 750
nad 3 800 neposkytují se 310 490 710

(2) Splní-li se během kalendářního měsíce podmínky pro změnu výše přídavků na děti, náležejí za celý měsíc vyšší přídavky na děti.

§ 27zrušeno

§ 28

Výplata přídavků na děti

(1) Přídavky na děti se vyplácejí vždy za celý měsíc, a to měsíčně pozadu.

(2) Přídavky na děti se vyplácejí tomu, z jehož zabezpečení byly přiznány. Má-li však dítě v přímém zaopatření někdo jiný, vyplácejí se jemu.

§ 29

Poměr k výživnému

Určuje-li soud výživné na děti, přihlíží i k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhražovány přídavky na děti, které se na ně poskytují. Do určeného výživného se přídavky na děti nezapočítávají.

DÍL TŘETÍ

Společná ustanovení pro dávky zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte

§ 30

Rodinní příslušníci

(1) Za rodinné příslušníky družstevníka se pro nárok na peněžité a věcné dávky zabezpečení v nemoci a na dávky zabezpečení matky a dítěte považují:

a) manželka (manžel),

b) děti do skončení povinné školní docházky,

c) děti od skončení povinné školní docházky do dosažení věku 25 let, pokud se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopny k práci,

d) družka (druh), pokud žije s družstevníkem ve společné domácnosti aspoň tři měsíce.

(2) Za rodinné příslušníky se dále považují, pokud jsou výživou převážně odkázáni na družstevníka:

a) schovanci, vnuci a sourozenci do skončení povinné školní docházky,

b) schovanci, vnuci a sourozenci od skončení povinné školní docházky do dosažení věku 25 let, pokud se soustavně připravují předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo jsou pro nemoc nebo tělesnou či duševní vadu trvale neschopni k práci,

c) rodiče, prarodiče, tchán a tchýně,

d) sestra nebo dcera, která vede ovdovělému nebo rozvedenému družstevníku jeho domácnost, pokud v ní pečuje o jeho dítě ve věku do skončení povinné školní docházky.

(3) Za rodinného příslušníka se považuje také bývalá manželka (manžel) družstevníka, pokud družstevník má vůči ní vyživovací povinnost.

(4) Pokud osoby uvedené v odstavcích 1 až 3 jsou samy zabezpečeny v nemoci nebo v mateřství podle tohoto zákona nebo jsou pojištěny či zabezpečeny (zaopatřeny) podle jiných předpisů, nepovažují se za rodinné příslušníky družstevníka.

§ 31

Ochranná lhůta

(1) Dávky zabezpečení v nemoci a dávky zabezpečení matky a dítěte náležejí též, jestliže se podmínky rozhodné pro jejich přiznání splnily v době, po kterou se poskytuje nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství, anebo v ochranné lhůtě.

(2) Ochranná lhůta činí 42 dnů od zániku sociálního zabezpečení, popřípadě od vynětí z něho; jestliže však družstevník byl účasten sociálního zabezpečení po kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tuto kratší dobu. U žen, jejichž sociální zabezpečení zaniklo v době těhotenství, činí ochranná lhůta vždy 6 měsíců.

(3) Vznikne-li v ochranné lhůtě sociální zabezpečení podle tohoto zákona znovu, připočítává se ochranná lhůta získaná novým zabezpečením k nevyčerpanému zbytku dřívější ochranné lhůty až do nejvyšší výměry 42 dnů. Vznikem nemocenského pojištění, popřípadě sociálního zabezpečení podle jiných předpisů, ochranná lhůta zaniká.

DÍL ČTVRTÝ

Důchodové zabezpečení

§ 32

Doba důchodového zabezpečení

Náhradní doby

(1) Pokud tento zákon požaduje pro vznik nebo výši nároků na dávky určitou dobu důchodového zabezpečení, rozumí se jí

1. od 1. dubna 1962 doba důchodového zabezpečení podle tohoto zákona,

2. před tímto dnem doba započitatelná podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev.

(2) Byl-li družstevník důchodově zabezpečen (pojištěn) aspoň rok, započítávají se do doby důchodového zabezpečení tyto náhradní doby:

1. v období do 30. září 1948 v rozsahu stanoveném předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru:

a) doba vojenské služby,

b) doby odbojové činnosti a věznění z politických nebo rasových důvodů v době nesvobody;

2. v období od 1. října 1948 též:

a) doba přípravy na povolání po skončení povinné školní docházky studiem na výběrových a vysokých školách, doba vědecké a umělecké aspirantury, jakož i doba odborného nebo politického školení,

b) doba vojenské služby v československých ozbrojených silách a ve spojeneckých armádách,

c) doba výcviku nebo školení osob se změněnou pracovní schopností pro nové povolání prováděných se souhlasem orgánů sociálního zabezpečení,

d) pro vznik nároku též doba, po kterou žena pečovala o dítě (§ 47) mladší než 8 let nebo o nezletilce, který pro svůj trvale nepříznivý zdravotní stav potřeboval stálé péče;

3. v období od 1. dubna 1962 též doba, po kterou měl družstevník nárok na nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny a peněžitou pomoc v mateřství, poskytované místo pracovní odměny.

(3) Kryje-li se doba důchodového zabezpečení s náhradní dobou, započítá se jen jedna z nich, a to ta, jejíž zápočet je pro družstevníka výhodnější; to platí též, kryje-li se doba důchodového zabezpečení s dobou započitatelnou podle předpisů o důchodovém zabezpečení (pojištění) zaměstnanců nebo kryjí-li se náhradní doby navzájem.

(4) Kalendářní roky, v nichž družstevník neodpracoval bez závažného důvodu aspoň počet pracovních dnů nebo nesplnil aspoň počet výkonových norem, které je člen družstva povinen odpracovat nebo splnit podle usnesení členské schůze družstva, se nezapočítávají pro vznik nároku na dávky důchodového zabezpečení ani pro jeho výši. Za závažný důvod se považuje zejména výkon veřejné funkce, účast na odborném nebo politickém školení a uznaná neschopnost k práci pro nemoc nebo pro úraz.

§ 33

Zhodnocení různých druhů důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření)

(1) Doby, které družstevník získal v důchodovém zabezpečení (zaopatření) jako pracovník v pracovním poměru, člen výrobního družstva nebo jako příslušník ozbrojených sil účastný sociálního zaopatření těchto příslušníků, se hodnotí pro důchodové zabezpečení podle tohoto zákona, jako by byly získány v tomto důchodovém zabezpečení; pokud se doby kryjí, započítávají se jen jednou, a to podle předpisů pro družstevníka výhodnějších.

(2) Prováděcí předpisy stanoví,

a) jak se zhodnotí doba důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření) získaná podle jiných předpisů,

b) kdy se budou nároky pracovníka v pracovním poměru (člena výrobního družstva, příslušníka ozbrojených sil účastného důchodového zaopatření těchto příslušníků) na důchodové dávky posuzovat podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců i poté, kdy se stal družstevníkem.

§ 34

Přerušení pracovní činnosti

Zachování nároků

(1) Bylo-li důchodové zabezpečení družstevníka přerušeno na dobu nepřesahující pět let, započítává se též doba před přerušením důchodového zabezpečení; trvalo-li však přerušení důchodového zabezpečení déle než pět let, započítává se doba důchodového zabezpečení před přerušením, jen jestliže družstevník byl znovu důchodově zabezpečen aspoň tři roky.

(2) Bylo-li důchodové zabezpečení družstevníka přerušeno po dobu, po kterou je mu poskytován invalidní nebo částečný invalidní důchod, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jako kdyby družstevník nepřerušil důchodové zabezpečení, doba přerušení se však nezapočítává do doby důchodového zabezpečení. To platí též, bylo-li důchodové zabezpečení přerušeno na dobu delší než dva roky z jiných vážných důvodů. O tom, bylo-li důchodové zabezpečení přerušeno z vážných důvodů, rozhoduje na žádost družstevníka okresní národní výbor.

§ 35

Průměrná měsíční pracovní odměna

(1) Důchodové pásmo (§ 37), podle něhož se stanoví výše důchodu, je určeno výší průměrné měsíční pracovní odměny.

(2) Průměrná měsíční pracovní odměna se vypočítává z úhrnu pracovních odměn dosažených v posledních 10 kalendářních letech před vznikem nároku na důchod, popřípadě v posledních pěti kalendářních letech, jestliže je to pro družstevníka výhodnější.

(3) Průměrná měsíční pracovní odměna družstevníka (družstevnice) staršího 60 let se vypočítává za kalendářní léta před dovršením tohoto věku, je-li tato průměrná pracovní odměna vyšší než průměrná měsíční odměna vypočtená podle odstavce 2; starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod osoby, která již požívá nebo požívala některý z těchto důchodů z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření), nesmí být určen v nižším důchodovém pásmu, než je pásmo, v němž byl již důchod přiznán, nebo jež by odpovídalo průměrnému výdělku, z něhož byl vyměřen důchod z důchodového zabezpečení zaměstnanců (příslušníků ozbrojených sil).

(4) Naturální požitky poskytované členům ostatních družstev se oceňují pro účely stanovení dávek sociálního zabezpečení částkou, kterou stanoví prováděcí předpisy.

Dávky

Starobní důchod

§ 36

Podmínky nároku

(1) Starobní důchod náleží družstevníku (družstevnici), který byl důchodově zabezpečen nejméně 20 roků, jestliže v době trvání důchodového zabezpečení nebo nejpozději do dvou roků po jeho zániku dosáhl věku aspoň 60 let a

a) pracuje v družstvu podle svých schopností nebo

b) je trvale neschopen jakékoliv práce v družstvu.

Splnění podmínky uvedené pod písm. a) se nevyžaduje, nemůže-li družstevník (družstevnice) pracovat v družstvu z vážných důvodů nebo dosáhl-li věku 65 let.

(2) Starobní důchod náleží též družstevníku, který byl důchodově zabezpečen po dobu kratší než 20 let, avšak nejméně 8 let, a jde-li o družstevnici, nejméně 5 let, jestliže v době trvání důchodového zabezpečení nebo nejpozději do dvou roků po jeho zániku dosáhli věku aspoň 65 let.

§ 37

Výše starobního důchodu

(1) Základní výměra starobního důchodu činí:

při průměrné měsíční pracovní odměně, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny nad Kčs do Kčs důchodové pásmo měsíčně Kčs
- 300 230
300 450 270
450 600 310
600 750 350
750 900 390
900 1 200 440
1 200 1 500 500
1 500 - 560

(2) Základní výměra starobního důchodu člena družstva, který byl po dobu aspoň pěti let bezprostředně před vznikem nároku na důchod odborným nebo předním pracovníkem, činí při průměrné měsíční pracovní odměně nad 1 500 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny, měsíčně 650 Kčs. Kdo se považuje za odborného nebo předního pracovníka, stanoví prováděcí předpisy.

(3) K základní výměře starobního důchodu se přičítá 1 % její výše za každý rok práce v družstvu, pokud se započítává do doby potřebné pro vznik nároku na důchod a jeho výši (§ 32 odst. 4).

§ 38

Nárok na starobní důchod po dobu pracovní

činnosti v družstvu

Vláda stanoví,

a) zda a v jaké výši náleží starobní důchod z důchodového zabezpečení zaměstnanců nebo výsluhový důchod příslušníků ozbrojených sil a v jaké výši náleží starobní důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) družstevníků těm, kdo po splnění podmínek pro vznik nároku na důchod trvale pracují v družstvu,

b) zda a v jaké výši náleží starobní důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) družstevníků poživatelům tohoto důchodu, kteří jsou činni v pracovním poměru.

Invalidní a částečný invalidní důchod

§ 39

Podmínky nároku

(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží družstevníku, který získal dobu důchodového zabezpečení potřebnou pro nárok na důchod (§ 40), jestliže se v době trvání důchodového zabezpečení nebo do dvou roků po jeho zániku stal pro trvalé zhoršení zdravotního stavu invalidním nebo částečně invalidním; částečný invalidní důchod však nenáleží, odpírá-li družstevník dále konat práce v družstvu, jichž je schopen podle rozhodnutí posudkové komise sociálního zabezpečení vydaného o částečné invaliditě družstevníka.

(2) Zásady, podle nichž se posuzuje invalidita a částečná invalidita, stanoví vláda.

§ 40

Potřebná doba důchodového zabezpečení

(1) Doba důchodového zabezpečení potřebná pro nárok na invalidní nebo částečný invalidní důchod činí u družstevníků ve věku

nad 20 let do 22 let ....................... 1 rok

nad 22 let do 24 let ....................... 2 roky

nad 24 let do 26 let ....................... 3 roky

nad 26 let do 28 let ....................... 4 roky

nad 28 let ................................. 5 roků.

U družstevníků ve věku nad 28 let se doba důchodového zabezpečení potřebná pro nárok na důchod zjišťuje z posledních 10 let počítaných zpět od vzniku invalidity (částečné invalidity). U družstevníka mladšího než 20 let stačí i doba důchodového zabezpečení kratší než rok.

(2) Získal-li družstevník potřebnou dobu důchodového zabezpečení v některém z věkových pásem (odstavec 1) a byl-li poté nepřetržitě důchodově zabezpečen, považuje se za získanou doba důchodového zabezpečení potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.

(3) Stane-li se invalidní (částečně invalidní) vdova, jejíž nárok na vdovský důchod v době vzniku invalidity již netrvá a ani z důvodu invalidity nemůže vzniknout, považuje se doba důchodového zabezpečení potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod vždy za získanou, jestliže vdova byla družstevnicí v době smrti svého manžela nebo se jí stala nejpozději do jednoho roku po zániku nároku na vdovský důchod a pokračovala v pracovní činnosti v družstvu (§ 5 odst. 3) až do dne, kdy se stane invalidní (částečně invalidní).

(4) Vznikla-li invalidita nebo částečná invalidita pracovním úrazem (nemocí z povolání), nepožaduje se, aby doba důchodového zabezpečení trvala po dobu stanovenou v předchozích odstavcích.

§ 41

Výše invalidního a částečného invalidního důchodu

(1) Invalidní důchod náleží ve výši starobního důchodu (§ 37).

(2) Částečný invalidní důchod činí 60 % invalidního důchodu.

§ 42

Zvýšení invalidního a částečného invalidního důchodu při pracovním úrazu (nemoci z povolání)

(1) Vznikla-li invalidita nebo částečná invalidita pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, zvyšuje se invalidní důchod o 50 Kčs měsíčně a částečný invalidní důchod o 30 Kčs měsíčně.

(2) Pracovním úrazem je úraz, který družstevník utrpěl

a) při provozu družstevního zemědělského závodu nebo v přímé souvislosti s ním anebo při práci na záhumenku,

b) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom nebo při záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch celku,

c) při výkonu veřejné funkce.

(3) Nemocemi z povolání se rozumějí nemoci, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání platném pro pracovníky v pracovním poměru, jestliže vznikly za podmínek stanovených v tomto seznamu. *)

Důchody pozůstalých

§ 43

Všeobecné podmínky nároku

Důchod vdovský, vdovecký a sirotčí náležejí

a) po družstevníkovi (družstevnici), který byl důchodově zabezpečen po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod, jestliže neuplynuly od zániku důchodového zabezpečení do dne smrti více než dva roky, nebo po družstevníkovi (družstevnici), který zemřel následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání),

b) po poživateli starobního, invalidního a částečného invalidního důchodu poskytovaného z důchodového zabezpečení družstevníků.

§ 44

Vdovský důchod

(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti družstevníka (důchodce).

(2) Vdovský důchod náleží nadále po uplynutí jednoho roku od smrti družstevníka (důchodce) vdově, jestliže

a) je invalidní (§ 39 odst. 2), nebo

b) pečuje aspoň o jedno dítě, jež má nárok na sirotčí důchod (§ 47), nebo

c) vychovala aspoň tři děti, nebo

d) dosáhla věku 45 let a vychovala alespoň dvě děti, nebo

e) dosáhla věku 50 let.

(3) Nárok na vdovský důchod nezanikne, odpadne-li některá z podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) nebo b), jestliže vdova v době trvání nároku na důchod dosáhla věku 50 let anebo věku 45 let a vychovala alespoň dvě děti.

(4) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2 do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(5) Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích odstavcích též ženě, jejíž manželství s družstevníkem (důchodcem) bylo rozvedeno, jestliže byla v době jeho smrti odkázána na výživné, které jí byl povinen poskytovat.

(6) Vdovský důchod může být přiznán, jsou-li pro to okolnosti hodné zvláštního zřetele, také družce, která žila s družstevníkem (důchodcem) až do jeho smrti ve společné domácnosti a byla na něj odkázána výživou.

(7) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; je-li však splněna některá z podmínek uvedených v odstavci 2, vznikne při opětném ovdovění původní nárok znovu, jestliže by po posledním manželu nárok nenáležel nebo by náležel v nižší výměře.

§ 45

Výše vdovského důchodu

(1) Vdovský důchod činí

a) jde-li o vdovu po družstevníku nebo po poživateli částečného invalidního důchodu, 70 % invalidního důchodu, na který by měl družstevník nebo pracující poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti, čítajíc v to i zvýšení důchodu při pracovním úrazu;

b) jde-li o vdovu po poživateli starobního nebo invalidního důchodu, 70 % důchodu, který důchodce požíval v době smrti; c) jde-li o vdovu po pracujícím poživateli starobního nebo invalidního důchodu, 70 % toho důchodu, který důchodce požíval v době smrti, čítajíc v to i zvýšení důchodu při pracovním úrazu.

(2) Ženě, jejíž manželství bylo rozvedeno, náleží vdovský důchod jen do výše výživného (§ 44 odst. 5).

§ 46

Vdovecký důchod

(1) Důchod vdovecký náleží vdovci po družstevnici (důchodkyni), je-li invalidní (§ 39 odst. 2) a byl-li poslední rok před smrtí družstevnice (důchodkyně) odkázán výživou na její pracovní příjem (důchod).

(2) Vdovecký důchod náleží ve výši vdovského důchodu.

§ 47

Sirotčí důchod

(1) Sirotčí důchod náleží vlastnímu i osvojenému dítěti zemřelého družstevníka (důchodce).

(2) Sirotčí důchod náleží také dítěti, jestliže zemřel jeho děd (bába) nebo pěstoun, který byl družstevníkem (důchodcem), a jestliže dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou.

(3) Sirotčí důchod náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 25. roku věku, jestliže dítě

a) se soustavně připravuje předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo

b) je pro nemoc nebo pro tělesnou či duševní vadu trvale neschopno k práci.

(4) Po několika družstevnících (důchodcích) náleží dítěti jen jeden sirotčí důchod, a to nejvyšší.

§ 48

Výše sirotčího důchodu

Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí čtvrtinu, oboustranně osiřelého dítěte polovinu důchodu, z něhož se vyměřuje vdovský (vdovecký) důchod. Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 120 Kčs měsíčně, oboustranně osiřelého dítěte nejméně 200 Kčs měsíčně.

§ 49

Osobní důchod

Pro poskytování osobního důchodu družstevníkům zvlášť zasloužilým v oboru hospodářství, vědy, kultury, správy a v jiných úsecích veřejné činnosti a pozůstalým po nich platí všeobecné předpisy o osobním důchodu.*).

§ 50

Sociální důchod

Pro poskytování sociálního důchodu potřebným osobám, které byly družstevníky a jsou starší 65 let nebo invalidní, platí všeobecné předpisy o sociálním důchodu. *)

§ 51

Výchovné

(1) Výchovné náleží na každé dítě (§ 47) poživatele důchodu starobního, invalidního nebo částečného invalidního, osobního a sociálního důchodu. Výchovné nenáleží, je-li poživatel důchodu uvedeného v předchozí větě uživatelem zemědělské půdy ve výměře větší, než připouštějí Vzorové stanovy jednotných zemědělských družstev pro výměru záhumenku, nebo žije ve společné domácnosti s uživatelem zemědělské půdy o takové výměře.

(2) Výchovné činí měsíčně na jedno dítě 70 Kčs, na dvě děti 170 Kčs, na tři děti 430 Kčs, na čtyři děti 690 Kčs, na pět dětí 950 Kčs a zvyšuje se na každé další dítě o 260 Kčs měsíčně. Činí-li důchod spolu s pracovním příjmem důchodce více než 1400 Kčs měsíčně, stanoví se výše výchovného jako u přídavků na děti (§ 26).

(3) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik osob, náleží výchovné té, která má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši výchovného té, jíž bylo dříve přiznáno.

(4) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte a poté za stejných podmínek jako sirotčí důchod.

(5) Je-li dítě v zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě.

(6) Určuje-li soud výživné na dítě, přihlíží i k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhrazovány výchovným, které se na ně poskytuje; do určeného výživného se výchovné nezapočítává.

§ 52

Zvýšení důchodu (výchovného) pro bezmocnost

Důchody mohou být zvýšeny až o polovinu, je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhy jinou osobou. Sirotčí důchod lze zvýšit pro bezmocnost až od sedmého roku věku dítěte. Také výchovné na dítě starší sedmi let může být zvýšeno až o polovinu, je-li dítě trvale bezmocné.

DÍL PÁTÝ

Sociální zabezpečení učňů

§ 53

(1) Rozsah, podmínky a výše nároků ze sociálního zabezpečení učňů, kteří jsou v učebním poměru k družstvu, se řídí předpisy platnými pro ostatní učně.

(2) Základem pro výpočet průměrné denní pracovní odměny učně, podle níž se určuje výše peněžitých dávek zabezpečení v nemoci a peněžité pomoci v mateřství, je započitatelná peněžitá odměna náležející podle předpisů o finančním a hmotném zabezpečení učňů, kteří jsou v učebním poměru k družstvu; vznikla-li pracovní neschopnost v době, kdy skončilo přípravné období učně, je základem započitatelný výdělek dosažený v období odborného rozvoje.

(3) Nemocenské a podpora při ošetřování člena rodiny se poskytuje učňům od prvního dne pracovní neschopnosti ze státních prostředků.

(4) Základem pro výpočet průměrné měsíční pracovní odměny, podle níž se určuje výše důchodu učně, je částka 800 Kčs měsíčně, pokud peněžitá odměna nebo výdělek není vyšší.

DÍL ŠESTÝ

Dávky rodinných příslušníků družstevníků a důchodců při pracovním úrazu

§ 54

Invalidní (částečný invalidní) důchod

(1) Rodinným příslušníkům družstevníka, kteří se stali invalidními nebo částečně invalidními následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání) při provozu družstevního zemědělského závodu nebo v souvislosti s ním anebo při práci na záhumenku a nejsou sami družstevníky, může být poskytnut invalidní nebo částečný invalidní důchod.

(2) Výchovné k invalidnímu nebo částečnému invalidnímu důchodu rodinného příslušníka družstevníka ani důchody pozůstalých po rodinných příslušnících družstevníka se neposkytují.

(3) Za rodinné příslušníky se považují osoby uvedené v § 30 za podmínek v něm stanovených.

(4) Vláda stanoví, kdy se považuje rodinný příslušník družstevníka za invalidního nebo částečně invalidního.

§ 55

Výše invalidního a částečného invalidního důchodu

(1) Invalidní důchod rodinného příslušníka družstevníka při pracovním úrazu činí 230 Kčs měsíčně a může být zvýšen v případech hodných zřetele o 50 Kčs měsíčně.

(2) Částečný invalidní důchod rodinného příslušníka družstevníka při pracovním úrazu činí 138 Kčs měsíčně a může být zvýšen v případech hodných zřetele o 30 Kčs měsíčně.

§ 56

Dávky důchodců při pracovním úrazu v družstvu

Utrpí-li poživatel starobního, invalidního nebo částečného invalidního důchodu pracovní úraz (nemoc z povolání), může být jeho důchod zvýšen o částky uvedené v § 42.

HLAVA DRUHÁ

Důchodové zabezpečení družstevníků, kteří se stanou příslušníky ozbrojených sil a nebudou účastni jejich důchodového zaopatření

§ 57

Pro důchodové zabezpečení družstevníků, kteří se stali invalidními nebo částečně invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých za služby v ozbrojených silách, a pro důchodové zabezpečení pozůstalých po družstevnících, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného za služby v ozbrojených silách, platí všeobecné předpisy. ****)

HLAVA TŘETÍ

Společná ustanovení o dávkách

§ 58

Vznik a zánik nároku na dávku

(1) Nárok na dávku vzniká splněním časově poslední podmínky nároku. Nelze-li zjistit, kdy byla poslední podmínka nároku splněna, pokládá se za den splnění poslední podmínky den, kdy byl nárok uplatněn.

(2) Nárok na dávku zaniká, jestliže odpadla některá z jeho podmínek, pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví jinak.

§ 59

Povinnosti družstevníků a příjemců dávek

(1) Družstevník nebo jiný oprávněný podle tohoto zákona je povinen osvědčit stanoveným způsobem skutečnosti, na kterých závisí rozhodnutí o dávce.

(2) Družstevník, příjemce dávky nebo jiný oprávněný je povinen ohlásit do 15 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu.

(3) Příjemce dávky je povinen osvědčit v dané lhůtě, že trvají skutečnosti rozhodné pro další poskytování dávky nebo pro její výši; neučiní-li tak, může být výplata dávky zastavena.

(4) Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem může být zastavena, zdráhá-li se osoba, jejíž zdravotní stav je třeba zjistit, podrobit se lékařskému vyšetření přes to, že byla upozorněna na možné zastavení výplaty dávky.

§ 60

Změna dávky a její vrácení

(1) Zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána na podkladě omylu ve skutkových okolnostech, nebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo její výplatu, dávka se odejme, zvýší, sníží nebo se její výplata zastaví. Odnětí, snížení a zastavení výplaty dávky se provede ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byla již vyplacena. Zvýšení dávky omylem nesprávně vyměřené se provede ode dne, od něhož náleží.

(2) Družstevník nebo příjemce dávky, který zavinil, že dávka byla vyplacena neprávem, je povinen přeplatek vrátit; to platí zejména, jestliže dávku vylákal, zamlčel některou rozhodnou skutečnost nebo nesplnil jinou závažnou povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo prováděcími předpisy. O povinnosti vrátit tyto částky rozhoduje orgán, který je příslušný rozhodnout o změně nebo o odnětí dávky nebo její části. Rozhodnutí o přeplatku na dávce zabezpečení v nemoci nebo zabezpečení matky a dítěte schvaluje okresní národní výbor. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy

též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky nebo z pracovní odměny téhož oprávněného; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při exekuci na plat.

§ 61

Omezení výplaty důchodu

(1) Invalidní a částečný invalidní důchod se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě zabezpečení v nemoci z doby před vznikem nároku na důchod.

(2) Je-li důchodce umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší šesti měsíců, důchod se počínajíc sedmým měsícem nevyplácí, pokud důchodce nemá vyživovací povinnost. Důchodci nebo jeho opatrovníku může však být vyplacena část důchodu na úhradu osobních potřeb a závazků důchodcových. Po návratu z léčebny vyplatí se důchodci důchod zpětně za poslední tři měsíce.

(3) Pro výplatu dávek do ciziny platí předpisy mezistátních úmluv. Výplata dávek do cizích států, s nimiž není úmluva uzavřena, řídí se směrnicemi, které vydá Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

§ 62

Výplata dávek jiné osobě

(1) Kdyby se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému dávka má sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je povinen vyživovat, určí místní národní výbor jeho bydliště na návrh manžela, opatrovníka dětí nebo z vlastního podnětu osobu, které má být dávka vyplácena místo oprávněnému. Vyhoví-li se návrhu, je příjemce dávky povinen použít jí toliko ve prospěch oprávněného a osob, které je povinen vyživovat.

(2) Za dobu, po kterou důchodce odpykává trest odnětí svobody delší tří měsíců, důchod nenáleží; manželce nebo dětem (§ 47) důchodce se vyplácí 70 % důchodu a výchovné.

Souběh nároků na dávku

§ 63

Souběh dávek zabezpečení v nemoci a peněžité pomoci v mateřství

Jsou-li u družstevníka (jeho rodinných příslušníků) splněny podmínky jednak pro nárok na dávku ze zabezpečení v nemoci nebo na peněžitou pomoc v mateřství podle tohoto zákona, jednak pro nárok na obdobnou dávku z nemocenského pojištění zaměstnanců, náleží nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny a peněžitá pomoc v mateřství samostatně jak ze zabezpečení v nemoci podle tohoto zákona, tak i z nemocenského pojištění zaměstnanců; úhrn peněžitých dávek za pracovní den nesmí být přitom vyšší, než kdyby byly vyměřeny z částky 100 Kčs denně. Přesahuje-li úhrn průměrné denní pracovní odměny a čisté denní mzdy částku 100 Kčs denně, odečítá se částka přesahující 100 Kčs od průměrné denní pracovní odměny při výpočtu dávek v zabezpečení v nemoci podle tohoto zákona. Pohřebné a podpora při narození dítěte náleží jen jednou, a to podle předpisů platných pro pracovníky v pracovním poměru.

§ 64

Souběh přídavků na děti

(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na přídavky na totéž dítě u několika osob, náleží jen jedné z nich. Jsou-li splněny podmínky pro nárok na přídavky na totéž dítě jednak podle tohoto zákona, jednak podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců, náleží přídavky jen podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců, pokud prováděcí předpisy nestanoví jinak. Jsou-li splněny u téhož dítěte podmínky pro nárok na přídavky na děti podle tohoto zákona a pro nárok na výchovné podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil, náleží jen toto výchovné.

(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na přídavky na děti u obou rodičů, kteří jsou družstevníky, náleží přídavky na děti ze zabezpečení otce. Jsou-li však rodiče rozvedeni nebo nežijí-li spolu, náležejí přídavky na děti ze zabezpečení toho z nich, který má dítě v přímém zaopatření. To platí obdobně, jsou-li splněny podmínky pro nárok na přídavky na děti u dvou nebo více jiných osob než u rodičů.

§ 65

Souběh důchodů

(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod starobní a invalidní (částečný invalidní) nebo podmínky pro nárok na dva důchody téhož druhu, náleží jen jeden, a to vyšší.

(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na některý z důchodů uvedených v odstavci 1 a pro nárok na důchod vdovský nebo sirotčí, náleží důchod vyšší (nejvyšší) a z ostatních důchodů po jedné polovině; k výchovnému a ke zvýšení důchodu pro bezmocnost se nehledí.

(3) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod podle tohoto zákona a na důchod téhož druhu podle jiných předpisů, náleží důchod jen jeden, a to vyšší; přitom se důchod starobní (výsluhový důchod příslušníka ozbrojených sil), invalidní (částečný invalidní) a důchod za výsluhu let považují za důchody téhož druhu.

§ 66

Souběh výchovného

(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na výchovné na totéž dítě podle různých předpisů o důchodovém zabezpečení (pojištění, zaopatření), náleží jen vyšší výchovné; je-li stejné, poskytuje se podle předpisů, podle nichž bylo přiznáno dříve.

(2) Výchovné nenáleží na dítě, jež má nárok na sirotčí důchod nebo na něž náleží přídavky na děti podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců nebo výchovné podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil.

§ 67

Výplata dávek důchodového zabezpečení

Důchody se vyplácejí dopředu v měsíčních splátkách zaokrouhlených na celé koruny nahoru.

§ 68

Neplatná právní jednání

(1) Ujednání v neprospěch družstevníků a jejich rodinných příslušníků nebo pozůstalých, která jsou v rozporu s tímto zákonem, jsou neplatná.

(2) Nároky na dávky nemohou být dány v zástavu; postoupeny mohou být jen pro pohledávky na úhradu osobních potřeb (výživné), a to až do poloviny dávek. Zabavení nároku na dávky se řídí předpisy o exekuci na plat.

§ 69

Promlčení

(1) Nárok na nemocenské, na podporu při ošetřování člena rodiny nebo na peněžitou pomoc v mateřství za jednotlivé dny se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku ode dne, za který náleží.

(2) Nárok na podporu při narození dítěte nebo na pohřebné se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku ode dne porodu nebo úmrtí.

(3) Nárok na přídavky na děti za jednotlivý kalendářní měsíc se promlčuje, nebyl-li uplatněn do jednoho roku od posledního dne měsíce, za který náleží.

(4) Nárok na důchod se nepromlčuje. Nárok na jednotlivou splátku dávky důchodového zabezpečení se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.

(5) Právo požadovat vrácení jednotlivých splátek dávek poskytnutých neprávem se promlčuje v deseti letech od jejich výplaty.

§ 70

Vynětí z daňové povinnosti

Dávky podle tohoto zákona se nezdaňují.

HLAVA ČTVRTÁ

Zabezpečení důchodců v nemoci

§ 71

(1) Důchodci podle tohoto zákona a jejich rodinní příslušníci mají nárok na preventivní a léčebnou péči. Náleží jim lázeňská péče, podpora při narození dítěte a pohřebné.

(2) Preventivní a léčebnou péči poskytují orgány státní zdravotní správy. Lázeňskou péči poskytují na účet sociálního zabezpečení lázeňská zařízení státní zdravotní správy. Ostatní dávky poskytují orgány sociálního zabezpečení.

(3) Zabezpečení se poskytuje důchodcům a jejich rodinným příslušníkům, jestliže se podmínky rozhodné pro jeho přiznání splnily

a) v době, kdy důchodce pobírá důchod (dávku) nebo v době, kdy se důchod (dávka) sice nevyplácí, ale o odnětí důchodu (dávky) nebylo ještě pravomocně rozhodnuto,

b) v ochranné lhůtě 42 dnů, jež počíná dnem následujícím po dni, kdy rozhodnutí o odnětí důchodu (dávky) nabylo právní moci. Vznikne-li však před uplynutím této lhůty nemocenské pojištění (zabezpečení v nemoci, nemocenská péče) podle jiných předpisů, končí ochranná lhůta dnem vzniku tohoto pojištění (zabezpečení v nemoci, nemocenské péče).

(4) Zabezpečení se neposkytuje osobám, které se trvale zdržují mimo území Československé socialistické republiky.

(5) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na důchodce, kteří jsou pro svou pracovní činnost pojištěni nebo účastni zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte podle tohoto zákona nebo podle jiných předpisů, ani na jejich rodinné příslušníky.

HLAVA PÁTÁ

Sociální fond družstva

§ 72

(1) Družstva používají v souladu s ustanovením svých stanov a pracovních řádů prostředků sociálních fondů též na doplnění sociálního zabezpečení družstevníků. Poskytují-li se ze sociálního fondu podpory obdobné peněžitým dávkám zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, poskytovaným podle tohoto zákona, snižují se zákonné dávky o tyto podpory, pokud by zákonné dávky spolu s těmito podporami byly vyšší, než činí výměra zákonných dávek téhož druhu podle předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců.

(2) Orgány sociálního zabezpečení jsou nápomocny družstvům při plnění úkolů souvisících s hospodařením s prostředky sociálního fondu.

HLAVA ŠESTÁ

Sociální péče

§ 73

(1) Sociální péče se poskytuje družstevníkům, jejich rodinným příslušníkům a poživatelům důchodů ze sociálního zabezpečení družstevníků, jestliže tyto osoby této péče potřebují proto, že jejich osobní potřeby nemohou být uspokojeny z výsledků pracovní činnosti ani z prostředků sociálního fondu družstva. Sociální péče zahrnuje zejména péči o osoby se změněnou pracovní schopností, doplňkovou péči, ústavní zaopatření a zaopatřovací příspěvky rodinných příslušníků osob povolaných ke službě v ozbrojených silách.*)

(2) Družstva jsou povinna vytvářet předpoklady, aby úkoly sociální péče mohly být plněny, a úzce spolupracovat s orgány sociálního zabezpečení.

(3) O poskytování dávek a služeb sociální péče a o povinnostech družstev vůči družstevníkům platí jinak všeobecné předpisy o sociální péči.**).

HLAVA SEDMÁ

Příspěvek na úhradu nákladů

§ 74

(1) Dávky sociálního zabezpečení poskytuje stát. Družstva přispívají na částečnou úhradu nákladů sociálního zabezpečení. Příspěvek činí 11,2 % úhrnu peněžních pracovních odměn.

(2) Splátky příspěvku odvádí družstvo okresnímu národnímu výboru současně s čerpáním peněžních prostředků na pracovní odměny.

(3) Podrobnosti o způsobu odvádění příspěvku stanoví Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvy zemědělství, lesního a vodního hospodářství a financí.

HLAVA OSMÁ

Organizace sociálního zabezpečení

§ 75

(1) Okresní národní výbory řídí, organizují a provádějí v okresech sociální zabezpečení družstevníků, pokud dále není stanoveno jinak.

(2) Okresní národní výbory přenesou rozhodování o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte na sociální komise družstev, jsou-li pro to vytvořeny potřebné předpoklady. Okresní národní výbory ve spolupráci s místními národními výbory dbají o to, aby předpoklady pro přenesení rozhodování na sociální komise družstev byly co nejdříve vytvořeny u všech družstev.

(3) Pokud nejsou vytvořeny předpoklady k postupu podle odstavce 2, mohou okresní národní výbory přenést rozhodování o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte na místní národní výbory.

(4) O dávkách důchodového zabezpečení rozhoduje Státní úřad sociálního zabezpečení, pokud předseda tohoto úřadu v dohodě se zúčastněnými členy vlády nepřenese rozhodování o těchto dávkách na okresní národní výbory. Okresní národní výbory rozhodují o sociálních důchodech.

(5) O dávkách a službách sociální péče rozhodují okresní národní výbory, pokud rozhodování o těchto dávkách nebylo přeneseno na místní národní výbory.*)

(6) Družstva obstarávají v rozsahu stanoveném prováděcími předpisy administrativní úkoly potřebné pro provádění sociálního zabezpečení družstevníků.

(7) Státní úřad sociálního zabezpečení v úzké součinnosti s ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství a národními výbory sleduje, kontroluje a napomáhá plnění hlavních úkolů sociálního zabezpečení.

§ 76

(1) Okresní národní výbory poskytují spolu s místními národními výbory družstvům všestrannou pomoc při plnění úkolů sociálního zabezpečení družstevníků. Sledují a kontrolují správnost poskytování peněžitých dávek zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, vedení evidenčních podkladů pro účely sociálního zabezpečení a výpočet a odvádění příspěvku na úhradu jeho nákladů.

(2) Místní, popřípadě okresní národní výbory mají právo pozastavit nezákonná rozhodnutí sociálních komisí družstev, nezjedná-li družstvo samo nápravu.

(3) Okresní národní výbory rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím sociálních komisí družstev o peněžitých dávkách zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení matky a dítěte.

HLAVA DEVÁTÁ

Řízení

§ 77

Žádost o dávku

(1) Nárok na dávku zabezpečení v nemoci nebo zabezpečení matky a dítěte se uplatňuje u družstva.

(2) Žádost o dávku důchodového zabezpečení se podává u družstva, které ji sepíše a předloží okresnímu národnímu výboru příslušnému podle bydliště žadatele.

(3) Žádost o dávku nebo službu sociální péče se podává u místního národního výboru příslušného podle bydliště žadatele.

§ 78

Součinnost žadatele

(1) Žadatel o dávku (službu) je povinen na vyzvání prokázat skutečnosti rozhodné pro poskytnutí dávky (služby), pro její výši nebo výplatu. Nelze-li tyto skutečnosti prokázat, lze výjimečně připustit o nich čestné prohlášení.

(2) Je-li přiznání dávky podmíněno nepříznivým zdravotním stavem, je osoba, jejíž zdravotní stav má být zjištěn, povinna podrobit se lékařskému vyšetření.

(3) Osobám, jež se na vyzvání podrobily vyšetření zdravotního stavu nebo se dostaví k jednání posudkové komise sociálního zabezpečení, uhrazuje stát cestovné, stravné a nocležné, popřípadě i jiné nutné výlohy. Prováděcí předpisy stanoví, za jakých podmínek se nahrazuje ušlá pracovní odměna.

§ 79

Přechod nároků při úmrtí oprávněného

(1) Zemřel-li družstevník nebo jiný oprávněný po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manžel (manželka), děti, otec, matka, druh (družka) nebo sourozenci, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.

(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, lze splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, vyplatit členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínky odstavce 1.

(3) Nároky přecházející na pozůstalé podle odstavců 1 a 2 nejsou předmětem řízení o projednání dědictví.

§ 80

Povinnosti družstva

Družstva jsou povinna vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku, zejména o délce doby pracovní činnosti družstevníka, o výši pracovních odměn dosažených družstevníkem a o pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz a hlásit tyto okolnosti orgánům sociálního zabezpečení. Družstva jsou povinna podat hlášení o okolnostech rozhodných pro přiznání dávky, trvání nároku na dávku nebo její výši. Orgány sociálního zabezpečení jsou oprávněny správnost a úplnost hlášení přezkoumat.

§ 81

Odpovědnost družstva

(1) Zavinilo-li družstvo nesprávným hlášením, že dávka (služba) byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinno nahradit neprávem vyplacené dávky.

(2) Jestliže sociální komise družstva, na niž bylo přeneseno rozhodování o dávkách zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte, porušila nebo zanedbala povinnosti plynoucí z této působnosti a tím došlo k poskytnutí dávky neprávem nebo ve vyšší výměře, než v jaké náležela, je povinno družstvo nahradit škodu způsobenou nesprávnou výplatou dávky.

(3) O povinnosti nahradit neprávem vyplacené dávky nebo nahradit škodu způsobenou poskytováním služby neprávem nebo ve vyšší výměře rozhoduje okresní národní výbor; rozhodl-li však o dávce Státní úřad sociálního zabezpečení, rozhoduje o náhradě tento úřad. Od požadování náhrady může být zcela nebo zčásti upuštěno.

(4) Nárok na náhradu se promlčuje uplynutím jednoho roku ode dne, kdy bylo zjištěno, že dávka (služba) byla poskytnuta neprávem, nejpozději však uplynutím 10 let ode dne rozhodnutí o dávce (službě).

§ 82

Vyloučení odkladného účinku odvolání

Odvolání proti rozhodnutí, kterým se dávka odnímá nebo snižuje anebo zastavuje výplata dávky (poskytování služby), nemá odkladný účinek.

ČÁST TŘETÍ

Přechodná a závěrečná ustanovení

§ 83

(1) Nároky na dávky, které vznikly do 31. března 1962 podle dosavadních předpisů o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto do počátku účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních předpisů; podle nich se také provede řízení.

(2) Nárok družstevníků na dávky, jejichž skutkové podmínky se splnily před 1. dubnem 1962, trvají ještě po 31. březnu 1962, avšak nezakládaly nárok podle dosavadních předpisů, se posuzuje s účinností od 1. dubna 1962 podle tohoto zákona. Nevznikl-li však družstevníku nárok na dávku důchodového zabezpečení (pojištění) jen proto, že nebylo včas zaplaceno dlužné pojistné, vznikne nárok podle dosavadních předpisů platných před 1. dubnem 1962 dnem doplacení dlužného pojistného za celou dobu trvání důchodového pojištění, jestliže toto pojistné bude doplaceno nejpozději do 31. prosince 1962 a ostatní podmínky nároku jsou splněny i v den doplacení pojistného.

(3) Splní-li se skutkové podmínky pro nárok na důchod po 31. březnu 1962, nevznikne nárok na důchod, není-li zaplaceno dlužné pojistné z doby před 1. dubnem 1962 do dne vzniku nároku, nejpozději však do 31. prosince 1962.

(4) Státní úřad sociálního zabezpečení může v dohodě s ministerstvy zemědělství, lesního a vodního hospodářství a financí prodloužit lhůtu pro zaplacení dlužného pojistného stanovenou v odstavcích 2 a 3.

(5) Okresní národní výbor může stanovit na přechodnou dobu pro všechna nebo jen některá družstva v okrese, že družstevníku, který dosáhl věku 65 let a splnil podmínky pro nárok na starobní důchod stanovené tímto zákonem, náleží tento důchod za další podmínky, že družstevník bude dále pracovat v družstvu podle svého zdravotního stavu a svých pracovních schopností.

§ 84

Za dobu sociálního zabezpečení podle tohoto zákona se považuje pro nárok na starobní důchod též doba, po kterou družstevník nebyl před 1. dubnem 1962 důchodově pojištěn proto, že pobíral částečný invalidní důchod z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření) nebo obdobný důchod podle jiných předpisů; podmínkou je, že družstevník současně konal takovou pracovní činnost v družstvu, která by zakládala sociální zabezpečení podle tohoto zákona.

§ 85

Starobní nebo invalidní důchod družstevníka, na který vznikne nárok podle tohoto zákona do 31. prosince 1966, nesmí být nižší než důchod téhož druhu, který by odpovídal průměru jeho pojištěných důchodů vypočtenému ke dni 31. března 1962, jestliže bylo včas zaplaceno pojistné; průměr pojištěných důchodů se stanoví za posledních 10 let trvání důchodového pojištění nebo za dobu kratší, netrvalo-li důchodové pojištění celých 10 let.Ustanovení předchozích vět platí obdobně o důchodech pozůstalých.

§ 86

Při výpočtu průměrné denní pracovní odměny a průměrné měsíční pracovní odměny se hledí k úhrnu pracovních odměn, popřípadě k hodnotě naturálních požitků, získaných nejen za účinnosti zákona, nýbrž i před počátkem jeho účinnosti.

§ 87

(1) Další trvání nároků na důchody přiznané podle dosavadních předpisů se posuzuje podle tohoto zákona.

(2) Úrazové důchody, zaopatřovací požitky invalidů a přídavky za zranění poskytované podle dosavadních předpisů mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly předpisy platné před 1. lednem 1957; bude-li však poživateli úrazového důchodu nebo zaopatřovacích požitků přiznán invalidní nebo částečný invalidní důchod pro zhoršení následků pracovního úrazu nebo poškození zdraví, zanikne nárok na úrazový důchod nebo zaopatřovací požitky. Nastane-li souběh s jiným důchodem podle tohoto zákona, platí ustanovení § 65 obdobně.

§ 88

Zvláštní úpravu nároků pracovníků v pracovním poměru, dále členů výrobních družstev a příslušníků ozbrojených sil, kteří se stali nebo stanou družstevníky, stanoví prováděcí předpisy.

§ 89

Vláda může postupně zvyšovat důchody přiznané podle předpisů o důchodovém pojištění družstevníků platných před 1. dubnem 1962 až na výši důchodů přiznávaných podle tohoto zákona.

§ 90

Způsob vypořádání přeplatků na pojistném, které vznikly přepočtem pojistného důchodového pojištění osob samostatně hospodařících na pojistné důchodového pojištění družstevníků, stanoví Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvem financí.

§ 91

(1) Podle tohoto zákona jsou zabezpečeny také osoby trvale pracující v družstvu, které nejsou jeho členy ani nejsou v pracovním poměru k družstvu. Za osobu pracující trvale v družstvu se považuje, kdo práce v družstvu vykonává soustavně a pravidelně a podrobuje se pracovním příkazům družstva.

(2) Nároky osob trvale pracujících v družstvu se posuzují jako nároky členů toho družstva, v němž jsou trvale činny; jsou-li však trvale činny v družstvu s vyšší úrovní hospodaření, posuzují se jejich nároky jako nároky družstevníků činných v ostatních družstvech, která plní státní plán nákupu zemědělských výrobků. Ustanovení o povinnostech družstevníků podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných platí též pro osoby trvale pracující v družstvu.

(3) Sociální zabezpečení osob trvale pracujících v družstvu vzniká dnem, kterým počaly pro družstvo trvale pracovat, a zaniká dnem, kterým přestaly pro družstvo trvale pracovat.

§ 92

Ustanovení platná pro rozvedené družstevníky platí též pro družstevníky rozvedené nebo rozloučené podle dřívějších předpisů.

§ 93

(1) Tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona, může odstraňovat předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení, a jde-li o dávky zabezpečení v nemoci nebo o dávky zabezpečení matky a dítěte, též okresní národní výbor.

(2) Předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení může přenést rozhodování o odstraňování tvrdostí ve věcech sociálního zabezpečení na národní výbory.

§ 94

Státní úřad sociálního zabezpečení vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány prováděcí předpisy k tomuto zákonu.


§ 95

Zrušují se veškeré předpisy o věcech upravených tímto zákonem; zejména pozbývají platnost

a) ustanovení vládního nařízení č. 56/1956 Sb., o nemocenském a důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev a o důchodovém pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, ve znění vládního nařízení č. 20/1959 Sb., a prováděcí předpisy k němu vydané, pokud upravují nemocenské a důchodové pojištění členů jednotných zemědělských družstev se společným hospodařením;

b) ustanovení § 49 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, pokud platí pro družstevníky, jejich rodinné příslušníky, důchodce, kteří byli před vznikem nároku na důchod družstevníky, nebo pro pozůstalé po družstevnících nebo těchto důchodcích;

c) ustanovení § 14 až 16 vyhlášky č. 44/1959 Ú. l., o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení učňů;

d) ustanovení vyhlášky č. 122/1958 Ú. l., o náhradě cestovních a jiných výdajů a o náhradě ušlého výdělku účastníkům řízení o dávkách nebo službách podle předpisů o sociálním zabezpečení, pokud upravují nároky na tyto náhrady pro osoby, pro něž platí tento zákon.


§ 96

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1962.


Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 56/1964 Sb. Čl. II

Kde se v ustanoveních části druhé, hlavy první, dílu prvního zákona č. 32/1962 Sb., mluví o členech družstva s vyšší úrovní hospodaření, rozumí se jimi též družstevníci uvedení v § 8 odst. 2.

Přechodné ustanovení zavedeno zákonem č. 56/1964 Sb. Čl. III

(1) Nároky na dávky, které vznikly do 31. března 1964 podle dosavadních předpisů o sociálním zabezpečení družstevních rolníků a o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto do počátku účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních předpisů.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství podle tohoto zákona náleží družstevnici, která dne 31. března 1964 je na mateřské dovolené podle dosavadních ustanovení o zabezpečení matky a dítěte.

(3) Má-li družstevnice dne 31. března 1964 již vyčerpánu celou mateřskou dovolenou podle dosavadních ustanovení o zabezpečení matky a dítěte, náleží jí peněžitá pomoc v mateřství podle tohoto zákona, jen jde-li o případ uvedený v § 21a nebo v § 21b odst. 1 a neuplynula-li od původního nástupu mateřské dovolené již doba, do které lze podle těchto ustanovení peněžitou pomoc v mateřství nejdéle poskytovat.

(4) Do celkové doby poskytování peněžité pomoci v mateřství podle předchozích odstavců se započítává doba, kterou družstevnice před 1. dubnem 1964 vyčerpala podle dosavadních předpisů.

(5) Nárok na mateřskou dovolenou, popřípadě na další mateřskou dovolenou podle § 21e mají také družstevnice, které dne 1. dubna 1964 mají ve své trvalé péči dítě ve věku do jednoho roku, jež porodily nebo převzaly do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči.


Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

Poznámky pod čarou

*) Příloha k zákonu č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění vyhlášky č. 105/1961 Sb.

*) § 28 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.

*) § 29 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.

****) § 34 a další zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.

*) Zaopatřovací příspěvek při vojenském cvičení - vládní nařízení č. 148/1961 Sb.

**) Část čtvrtá zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.

*) Vyhláška č. 372/1953 Ú. l.

*) § 10 vládního nařízení č. 71/1960 Sb., o rozšíření pravomoci a odpovědnosti národních výborů a o uspořádání a činnosti jejich orgánů.

Přesunout nahoru