Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 24/1960 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou

Částka 10/1960
Platnost od 29.03.1960
Účinnost od 20.12.1959
Zrušeno k 20.02.1974 (50/1974 Sb.)
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

24.

VYHLÁŠKA

Ministra zahraničních věcí

ze dne 15. února 1960

o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou

Dne 27. března 1959 byla v Praze podepsána Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou.

S Úmluvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 8. července 1959 a president republiky ji ratifikoval dne 21. října 1959. Ratifikační listiny byly vyměněny v Budapešti dne 20. listopadu 1959.

Podle svého článku 23 Úmluva nabyla platnosti dne 20. prosince 1959.

České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.

David v. r.

KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

mezi Československou republikou a Maďarskou lidovou republikou

President Československé republiky a

Presidiální rada Maďarské lidové republiky

vedeni přáním dále upevňovat přátelské vztahy mezi oběma státy a prohloubit vzájemnou spolupráci také v oblasti konzulárních styků

rozhodli se uzavřít Konzulární úmluvu a za tím účelem jmenovali své zmocněnce:

president Československé republiky

dr. Antonína Gregora,

prvního náměstka ministra zahraničních věcí

Československé republiky,

Presidiální rada Maďarské lidové republiky

Józsefa Gábora,

mimořádného a zplnomocněného velvyslance

Maďarské lidové republiky v Československu,

kteří vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě dohodli se takto:

I

Zřizování konzulátů, vysílání a přijímání konzulů

Článek 1

1. V souladu s touto Úmluvou má každá ze smluvních stran právo zřizovat konzuláty na území druhé smluvní strany.

2. Sídlo konzulů a jejich konzulární obvod se vždy určuje na základě dohody smluvních stran.

Článek 2

1. Konzulové jmenovaní vysílajícím státem zahájí svou činnost poté, co jim přijímající stát po předložení konzulského patentu udělí exequatur. V konzulském patentu se uvede konzulární obvod a sídlo konzula.

2. Orgány přijímajícího státu učiní všechna potřebná opatření, aby konzulové mohli provádět svou úřední činnost nerušeně a požívat všech práv, výsad a výhod, které jim zabezpečuje právní řád přijímajícího státu a tato Úmluva.

Článek 3

1. Činnost konzula končí jeho odvoláním, odnětím exequatur nebo úmrtím.

2. V případě odvolání konzula, odnětí exequatur nebo v případě jeho smrti, dočasné nepřítomnosti nebo jiných okolností, které jsou na překážku jeho činnosti, přísluší výkon oprávnění konzula jeho zástupci. O tom je nutno včas zpravit příslušný orgán přijímajícího státu.

3. Zástupce konzula, který je pověřen dočasným vedením konzulátu, požívá týchž práv, výsad a výhod, které se poskytují na základě této Úmluvy konzulovi.

Článek 4

Pod označením "konzulát" se v této Úmluvě rozumí generální konzulát, konzulát, vicekonzulát a konzulární jednatelství, pod označením "konzul" generální konzul, konzul, vicekonzul a konzulární jednatel.

II

Práva, výsady a výhody

Článek 5

Konzulové a pracovníci konzulátu smluvních stran nejsou podřízeni, pokud jde o jejich služební činnost, pravomoci přijímajícího státu.

Článek 6

Konzulové mají právo umístit na budovu konzulátu znak vysílajícího státu a nápis označující konzulární úřad; mají rovněž právo vyvěšovat na budově konzulátu, na svém obytném domě a na vozidlech, která používají, vlajku vysílajícího státu.

Článek 7

1. Konzulové a pracovníci konzulátu, jakož i jejich manželky a nezletilé děti, pokud jsou občany vysílajícího státu, jsou osvobozeni od osobních služeb a přímých daní, kterým podléhají občané přijímajícího státu.

2. Osvobození od placení daní se nevztahuje na příjem získaný v přijímajícím státě, ani na nemovitý majetek, ležící na jeho území.

3. Parcely, budovy a dopravní prostředky jsou osvobozeny od vojenských a jiných věcných plnění a povinností pouze tehdy, když jich konzul, nebo pracovníci konzulátu, kteří jsou občany vysílajícího státu, používají pro úřední nebo osobní potřebu.

Článek 8

Nemovitosti, které jsou majetkem vysílajícího státu a slouží k umístění konzulátu nebo jako byty pro konzuly a pracovníky konzulátu, nepodléhají přímým daním.

Článek 9

1. Konzulové a pracovníci konzulátu, kteří jsou občany vysílajícího státu, jsou osvobozeni na základě vzájemnosti od celních poplatků v tom rozsahu, v jakém jsou osvobozeni pracovníci diplomatických zastupitelství smluvních stran v obdobných funkcích.

2. Předměty, které jsou určeny pro úřední potřebu konzulátu, nepodléhají celním nebo jiným poplatkům.

3. Ustanovení odstavce 1 se vztahují též na manželky a nezletilé děti osob tam uvedených.

Článek 10

1. Konzulové a pracovníci konzulátu jsou povinni vydat na předvolání svědectví před orgány přijímajícího státu ve věcech, které se netýkají jejich úřední činnosti.

2. Nemohou-li se konzulové a pracovníci konzulátu dostavit, vydají svědectví ve svém bytě nebo v úředních místnostech konzulátu. Tato výhoda nepřísluší pracovníkům kancelářské a technické služby.

3. V předvolání konzula nesmí být uvedeny žádné pohrůžky pro případ, že se před orgán přijímajícího státu nedostaví.

Článek 11

1. Úřední místnosti konzulátu a konzulární archív jsou nedotknutelné. Do těchto místností a do bytu konzula nemohou úřední orgány přijímajícího státu vstupovat bez souhlasu konzula, ani v nich uplatňovat donucovací opatření.

V konzulárním archívu se nemohou uschovávat písemnosti soukromého rázu.

2. Úřední korespondence konzula, včetně zpráv posílaných dálkovými spoji, je nedotknutelná a nekontrolovatelná.

3. Konzul má právo užívat ve styku s úředními orgány vysílajícího státu šifry a diplomatické kurýrní služby. Při používání všeobecných prostředků spojovací služby platí pro konzula stejné sazby jako pro diplomatické zástupce.

III

Pravomoc konzulů

Článek 12

Konzulové přispívají svou činností k prohlubování politických, hospodářských a kulturních styků mezi oběma zeměmi.

Článek 13

1. Konzulové chrání v konzulárním obvodu práva a zájmy vysílajícího státu, jeho občanů a právnických osob (dále jen "občané").

2. Při výkonu své pravomoci mohou se obracet na orgány konzulárního obvodu. Proti porušení práv a zájmů vysílajícího státu a jeho občanů se mohou u těchto orgánů ohradit.

Článek 14

1. Konzulové mají právo za účelem provedení nutných opatření zastupovat před soudy a jinými úředními orgány přijímajícího státu bez zvláštní plné moci občany vysílajícího státu vždy, když tito v důsledku nepřítomnosti nebo z jiných příčin nemohou včas chránit svoje práva a zájmy.

2. Konzulární zastoupení skončí, když konzulem zastoupená osoba ochranu svých práv a zájmů převezme sama, nebo když jmenuje svého zmocněnce.

Článek 15

1. Konzulové mají právo vést evidenci občanů vysílajícího státu, vystavovat jim cestovní pasy a jiné osobní doklady a potvrzení a prodlužovat jejich platnost, jakož i vykonávat další úkony s tím spojené.

2. Konzulové mohou vydávat viza ke vstupu do vysílajícího státu nebo výjezdu z něho.

3. Mají rovněž právo, pokud jsou k tomu zmocněni vysílajícím státem, provádět matriční zápisy o narození a úmrtí občanů vysílajícího státu nebo jejich narození a úmrtí osvědčovat. O zápisech o narození a úmrtí uvědomí konzul vždy příslušný orgán přijímajícího státu.

Článek 16

1. Před konzuly a před k tomu zmocněnými pracovníky konzulátu mohou podle právního řádu vysílajícího státu uzavřít manželství snoubenci, jsou-li oba občany vysílajícího státu.

2. Konzul je oprávněn, pokud ho k tomu zmocňuje právní řád vysílajícího státu, zapsat před ním uzavřená manželství a jejich zrušení do matriky. O tom vyrozumí příslušné orgány přijímajícího státu.

Článek 17

1. Konzulové jsou oprávněni konat na konzulátech, ve vlastním bytě nebo v bytě občanů vysílajícího státu, jakož i na lodi nebo v letadlech, které nesou vlajku nebo výsostné označení vysílajícího státu, pokud tomu nebrání právní řád přijímajícího státu, tyto úkony:

a) sepisovat, ověřovat a uschovávat závěti nebo listiny o jednostranných právních úkonech občanů vysílajícího státu;

b) sepisovat nebo ověřovat prohlášení občanů vysílajícího státu;

c) sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu; nemohou však sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech o zřízení nebo zcizení práv k budovám nebo k jiným nemovitostem, které jsou na území přijímajícího státu;

d) sepisovat nebo ověřovat listiny o právních úkonech mezi občany vysílajícího státu a občany přijímajícího státu, pokud se tyto právní úkony týkají výlučně zájmů na území vysílajícího státu, nebo k jejichž provedení má dojít na území vysílajícího státu a pokud tyto právní úkony neodporují právnímu řádu obou smluvních stran;

e) ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu na písemnostech všeho druhu; legalizovat písemnosti pocházející od orgánů, úředních osob nebo občanů vysílajícího nebo přijímajícího státu a ověřovat jejich opisy, překlady a výpisy z nich;

f) přijímat do úschovy peníze, cenné předměty a listiny od občanů vysílajícího státu nebo pro ně určené; příslušné právní předpisy přijímacího státu zůstávají nedotčeny;

g) jiné úkony, k nimž jsou zmocněni vysílajícím státem.

2. Konzulem sepsané, legalizované a ověřené písemnosti, opisy, překlady a výpisy, které jsou uvedeny v odstavci 1, mají v přijímajícím státě takovou platnost a průkazní moc, jako písemnosti sepsané, přeložené, ověřené nebo legalizované příslušnými orgány a úředními osobami přijímajícího státu.

Článek 18

1. Činnost konzulů ve věcech pozůstalostních se řídí - s doplňky stanovenými v odstavci 2 - Smlouvou o právní pomoci v občanských a trestních věcech, uzavřenou smluvními stranami dne 6. března 1951 v Budapešti.

2. Příslušný orgán přijímajícího státu je povinen vyrozumět konzula o každém řízení o projednání pozůstalosti, v němž je dotčen dědický zájem občana vysílajícího státu, aby konzul mohl provést nutná opatření na ochranu práv a zájmů dědiců. V těchto případech nutno konzulovi oznámit všechny známé údaje týkající se dědiců, bydliště nebo pobytu dotyčného občana vysílajícího státu, stavu a hodnoty pozůstalosti, jakož i údaje týkající se případné závěti.

Článek 19

Konzul může ustanovit opatrovníka nebo poručníka občanům vysílajícího státu, pokud je to v souladu s právním řádem vysílajícího státu. V těchto případech má konzul právo vykonávat dozor nad poručenstvím a opatrovnictvím.

Článek 20

1. Konzul může osobně nebo prostřednictvím svého zmocněnce poskytovat všestrannou pomoc lodím, plujícím pod vlajkou vysílajícího státu, když tyto vplují do přístavu konzulárního obvodu. Může vejít ve styk s posádkou lodi a cestujícími, přezkoumávat lodní doklady, sepsat protokol o nákladu, účelu plavby a zvláštních událostech. Konzul podporuje velitele lodí při dodržování pořádku na lodi. V tomto směru jsou příslušné orgány přijímajícího státu povinny na požádání poskytnout konzulovi nebo veliteli lodi podporu a pomoc.

2. V případě, že příslušné orgány přijímajícího státu mají v úmyslu provést donucovací opatření na obchodních lodích vysílajícího státu, je nutné, aby o tom vyrozuměly předem konzula. Konzul může být přítomen při těchto opatřeních. Toto se nevztahuje na provádění celní, pasové a zdravotní prohlídky lodi, posádky a cestujících.

3. V případě nehody nebo poškození lodi vysílajícího státu má konzul právo učinit opatření v zájmu podpory posádky lodi nebo cestujících, bezpečného umístění nákladu a opravy lodi anebo s touto žádostí se obrátit o pomoc na příslušné orgány přijímajícího státu.

4. V případě nehody nebo poškození lodi vysílajícího státu orgány přijímajícího státu podají o tom bezodkladně konzulovi zprávu a současně ho informují o provedených opatřeních v zájmu záchrany lidí, lodi a jejího nákladu. Orgány přijímajícího státu poskytnou potřebnou pomoc konzulovi při provádění opatření v případě nehody nebo poškození lodi vysílajícího státu.

5. Tento článek se nedotýká ustanovení jiných dohod o poskytování vzájemné pomoci pro případ nehody nebo poškození lodi.

Článek 21

Ustanovení článku 20 této Úmluvy je nutno přiměřeně použít též na letadla.

IV

Závěrečná ustanovení

Článek 22

Ustanovení této Úmluvy o pravomoci a povinnostech konzulů platí přiměřeně také pro pracovníky diplomatických zastupitelství, kteří jsou pověřeni vykonáváním konzulární činnosti. Toto ustanovení se nedotýká práv, výsad a výhod členů diplomatických zastupitelství.

Článek 23

1. Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Výměna ratifikačních listin bude provedena v Budapešti.

2. Úmluva nabude platnosti třicátého dne po výměně ratifikačních listin.

Článek 24

Tato Úmluva zůstane v platnosti po dobu pěti let. V případě, že jeden rok před uplynutím její platnosti žádná ze smluvních stran neoznámí druhé smluvní straně svůj úmysl Úmluvu zrušit, zůstane tato nadále v platnosti a to po dobu jednoho roku ode dne, kdy jedna ze smluvních stran oznámí, že Úmluvu vypovídá.

Tato Úmluva byla vyhotovena v Praze dne 27. března 1959 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyku českém a maďarském. Obě znění mají stejnou platnost.

Za

presidenta Československé republiky

Ant. Gregor v. r.

Za

Presidiální radu Maďarské lidové republiky

József Gábor v. r.

Přesunout nahoru