Přejít na PLUS

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 94/1958 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní

Částka 40/1958
Platnost od 31.12.1958
Účinnost od 06.03.1958
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

94

Vyhláška ministra zahraničních věcí

ze dne 5. listopadu 1958

o Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokolu k ní


Na mezinárodní konferenci, svolané Organizací Spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, konané v Haagu od 21. dubna do 14. května 1954 byla dne 14. května 1954 sjednána Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokol k ní.

Úmluva podle svého článku 33, odstavce 1 a Protokol podle svého odstavce 10, písmene a) nabyly účinnosti tři měsíce po uložení pěti ratifikačních listin, tj. dne 7. srpna 1956.

Vláda schválila Úmluvu a Protokol dne 3. dubna 1957 a president republiky je ratifikoval dne 30. září 1957. Ratifikační listina byla uložena dne 6. prosince 1957 u generálního ředitele Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.

Úmluva podle svého článku 33, odstavce 2 a Protokol podle svého odstavce 10, písmene b) nabyly účinnosti pro Československou republiku tři měsíce po uložení ratifikační listiny, tj. dne 6. března 1958.

Úmluvou jsou kromě Československé republiky až dosud vázány tyto státy: Běloruská sovětská socialistická republika, Barma, Bulharsko, Ecuador, Francie, Izrael, Jugoslávie, Jordánsko, Kuba, Libye, Maďarsko, Mexiko, Monako, Polsko, Rumunsko, San Marino, Sjednocená arabská republika, Svaz sovětských socialistických republik, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Vatikán.

Protokolem jsou kromě Československé republiky až dosud vázány tyto státy: Běloruská sovětská socialistická republika, Barma, Francie, Izrael, Jugoslávie, Jordánsko, Kuba, Libye, Maďarsko, Mexiko, Monako, Polsko, Rumunsko, San Marino, Sjednocená arabská republika, Svaz sovětských socialistických republik, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Vatikán.


Český překlad Úmluvy a Protokolu se uveřejňuje v Příloze Sbírky zákonů.


David v. r.


Příloha

ÚMLUVA

na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu

Vysoké smluvní strany,

zjišťujíce, že kulturní statky utrpěly za nedávných ozbrojených konfliktů těžké škody a že jsou rozvojem válečné techniky víc a více ohrožovány zničením;

přesvědčeny, že poškození kulturních statků, ať již patří kterémukoli národu, představuje poškození kulturního dědictví všeho lidstva, jelikož každý národ přispívá svým dílem ke světové kultuře;

majíce za to, že zachování kulturního dědictví má velikou důležitost pro všechny národy světa a že záleží na tom, aby se tomuto dědictví zabezpečila mezinárodní ochrana;

vedeny zásadami o ochraně kulturních statků za ozbrojeného konfliktu vytčenými v Haagských úmluvách z roku 1899 a z roku 1907 a ve Washingtonském paktu ze dne 15. dubna 1935;

majíce za to, že má-li být ochrana těchto statků účinná, musí být organizována již v době míru jak vnitrostátními, tak mezinárodními opatřeními;

rozhodnuty učiniti všemožná opatření na ochranu kulturních statků;

dohodly se na těchto ustanoveních:

HLAVA I

Všeobecná ustanovení o ochraně

Čl. 1

Vymezení pojmu kulturních statků

Za kulturní statky se pro účely této Úmluvy považují nezávisle na jejich původu nebo vlastníkovi:

a) statky movité i nemovité, které mají velikou důležitost pro kulturní dědictví národů, jako památky architektonické, umělecké nebo historické, a to náboženské i světské; archeologická naleziště, stavební celky, které samy o sobě jsou historicky nebo umělecky zajímavé; umělecká díla, rukopisy, knihy nebo jiné předměty významu uměleckého, historického nebo archeologického; jakož i vědecké sbírky a důležité sbírky knih, archiválií nebo reprodukcí statků výše uvedených;

b) budovy, jichž hlavním a skutečným určením jest uchování a vystavování movitých kulturních statků vymezených v bodě a), jako musea, veliké knihovny, archivy, jakož i kryty určené za ozbrojeného konfliktu pro úschovu movitých kulturních statků vymezených v bodě a);

c) střediska zahrnující značný počet kulturních statků, jež jsou vymezeny v bodech a) a b), řečená "střediska kulturních památek".

Čl. 2

Ochrana kulturních statků

Pro účely této Úmluvy zahrnuje ochrana kulturních statků zabezpečení a šetření těchto statků.

Čl. 3

Zabezpečení kulturních statků

Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou již v době míru připravovat zabezpečení kulturních statků na vlastním území proti předvídatelným účinkům ozbrojeného konfliktu, činíce opatření, jež budou považovat za vhodná.

Čl. 4

Šetření kulturních statků

(1) Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou šetřit kulturních statků jak na vlastním území, tak na území ostatních Vysokých smluvních stran, nedopouštějíce, aby se těchto statků, jejich ochranných zařízení a bezprostředního okolí používalo pro účely, které by za ozbrojeného konfliktu mohly tyto statky vystavit zničení nebo poškození, a zdržující se všech nepřátelských činů vůči nim.

(2) Od závazků vymezených v odstavci 1 tohoto článku se lze odchýlit jen tehdy, když vojenská nezbytnost takovou odchylku naléhavě vyžaduje.

(3) Vysoké smluvní strany se kromě toho zavazují, že zakáží, zabrání, a bude-li třeba, zastaví každé rozkrádání, loupení nebo zpronevěřování kulturních statků, páchané jakýmkoli způsobem, jakož i každý projev vandalismu vůči řečeným statkům. Zavazují se, že nebudou zabírat movité kulturní statky na území jiné Vysoké smluvní strany.

(4) Zavazují se, že neučiní žádných odvetných opatření vůči kulturním statkům.

(5) Žádná Vysoká smluvní strana se nemůže v poměru k jiné Vysoké smluvní straně zprostit závazků, stanovených v tomto článku, s odůvodněním, že tato Vysoká smluvní strana neprovedla zabezpečovací opatření předepsaná článkem 3.

Čl. 5

Okupace

(1) Vysoké smluvní strany okupující úplně nebo částečně území jiné Vysoké smluvní strany, mají v mezích možnosti podporovat úsilí příslušných vnitrostátních úřadů okupovaného území směřující k zabezpečení a uchování jeho kulturních statků.

(2) Jestliže je pro uchování kulturních statků na okupovaném území poškozených vojenskými operacemi třeba učinit naléhavá opatření a jestliže je nemohou provést příslušné vnitrostátní úřady, učiní okupační mocnost, pokud to bude možné, nejnutnější opatření na uchování těchto statků v těsné spolupráci s těmito úřady.

(3) Každá Vysoká smluvní strana, jejíž vládu považují příslušníci odbojového hnutí za svou zákonnou vládu, upozorní pokud možno tyto příslušníky na povinnost zachovávat ty články Úmluvy, které se týkají šetření kulturních statků.

Čl. 6

Označení kulturních statků

Kulturní statky mohou být podle ustanovení článku 16 opatřeny poznávacím znakem, který by usnadnil jejich identifikování.

Čl. 7

Opatření rázu vojenského

(1) Vysoké smluvní strany se zavazují, že již v době míru pojmou do řádů a pokynů pro své vojsko ustanovení, která by zabezpečila zachovávání této Úmluvy, a že budou již v době míru vštěpovat příslušníkům svých ozbrojených sil úctu ke kultuře a kulturním statkům všech národů.

(2) Zavazují se, že již v době míru připraví nebo ustaví v rámci svých ozbrojených sil služby nebo odborný personál, jehož úkolem bude bdít nad šetřením kulturních statků a spolupracovat s civilními úřady pověřenými zabezpečením těchto statků.

HLAVA II

O zvláštní ochraně

Čl. 8

Poskytování zvláštní ochrany

(1) Pod zvláštní ochranu může býti dán omezený počet krytů určených pro úschovu movitých kulturních statků za ozbrojeného konfliktu, středisek kulturních památek a jiných nemovitých kulturních statků veliké důležitosti, jestliže:

a) jsou v dostatečné vzdálenosti od velikého průmyslového střediska a od jakéhokoli důležitého vojenského objektu představujícího citlivý bod, jako je například letiště, rozhlasová stanice, závod pracující pro národní obranu, přístav nebo železniční stanice jisté důležitosti nebo veliká komunikační linie;

b) se jich neužívá pro vojenské účely.

(2) Rovněž kryt pro movité kulturní statky může být dán pod zvláštní ochranu, ať je umístěn jakkoli, je-li vybudován takovým způsobem, že podle vší pravděpodobnosti nebude moci být poškozen bombardováním.

(3) Za středisko kulturních památek, jehož se užívá pro vojenské účely, se považuje středisko, kterého se používá pro přemísťování vojenských osob nebo materiálu, byť i jen při průjezdu. Totéž platí, provádí-li se tam činnost mající přímý vztah k vojenským operacím, k táboření vojenských osob nebo k výrobě válečného materiálu.

(4) Za užívání pro vojenské účely se nepovažuje dozor nad některým z kulturních statků vypočtených v odstavci 1 prováděný ozbrojenými strážci zvlášť k tomu určenými nebo přítomnost policejních sil při tomto kulturním statku obvykle pověřených zabezpečením veřejného pořádku.

(5) Je-li některý z kulturních statků uvedených v odstavci 1 tohoto článku umístěn u důležitého vojenského objektu ve smyslu uvedeného odstavce, může být přesto dán pod zvláštní ochranu, zaváže-li se Vysoká smluvní strana, která o to požádá, že za ozbrojeného konfliktu nebude příslušného objektu žádným způsobem užívat a zejména že z něho odstraní všechnu dopravu, jde-li o přístav, nádraží nebo letiště. V tomto případě má být toto odstranění dopravy organizováno již v době míru.

(6) Zvláštní ochrana se kulturním statkům poskytuje jejich zápisem do "Mezinárodního rejstříku kulturních statků pod zvláštní ochranou". Tento zápis může být proveden jen podle ustanovení této Úmluvy a za podmínek stanovených v Prováděcím řádu.

Čl. 9

Imunita kulturních statků pod zvláštní ochranou

Vysoké smluvní strany se zavazují, že zabezpečí imunitu kulturních statků pod zvláštní ochranou tím, že se od jejich zápisu do Mezinárodního rejstříku zdrží jakéhokoli nepřátelského činu vůči nim a, kromě případů stanovených v článku 8 odst. 5, jakéhokoliv užívání těchto statků a jejich okolí pro vojenské účely.

Čl. 10

Označení a kontrola

Kulturní statky pod zvláštní ochranou mají být v době ozbrojeného konfliktu opatřeny poznávacím znakem určeným v článku 16 a přístupny mezinárodní kontrole, jak je stanoveno v Prováděcím řádu.

Čl. 11

Zrušení imunity

(1) Dopustí-li se jedna z Vysokých smluvních stran vzhledem ke statku pod zvláštní ochranou porušení závazků přijatých na základě článku 9, odpůrčí strana je po dobu trvání tohoto porušení zproštěna povinnosti zabezpečovat imunitu příslušného statku. Avšak kdykoli může, vydá předem výzvu k ukončení tohoto porušení v přiměřené lhůtě.

(2) Kromě případu stanoveného v prvém odstavci tohoto článku může být imunita kulturního statku pod zvláštní ochranou zrušena jen ve výjimečných případech nevyhnutelné vojenské nezbytnosti, a jen po dobu trvání této nezbytnosti. Tato nezbytnost může být konstatována jen velitelem útvaru velikostí se rovnajícího nebo přesahujícího divizi. Ve všech případech, kdy to okolnosti dovolí, sdělí se rozhodnutí o zrušení imunity dostatečnou dobu předem odpůrčí straně.

(3) Strana, která ruší imunitu, musí o tom v co nejkratší lhůtě vyrozumět písemně a s udáním důvodů generálního komisaře pro kulturní statky, stanoveného v Prováděcím řádu.

HLAVA III

Přeprava kulturních statků

Čl. 12

Transport pod zvláštní ochranou

(1) Transport sloužící výlučně přemístění kulturních statků buď uvnitř některého území nebo do jiného území se může na žádost zúčastněné Vysoké smluvní strany konat pod zvláštní ochranou, a to za podmínek stanovených v Prováděcím řádu.

(2) Transport pod zvláštní ochranou se uskutečňuje pod mezinárodním dohledem stanoveným v Prováděcím řádu a je opatřen poznávacím znakem určeným v článku 16.

(3) Vysoké smluvní strany se zdrží jakéhokoli nepřátelského činu vůči transportu pod zvláštní ochranou.

Čl. 13

Transport v naléhavých případech

(1) Má-li některá Vysoká smluvní strana za to, že bezpečnost určitých kulturních statků vyžaduje jejich přemístění a že naléhavost situace je taková, že nelze provést řízení stanovené v článku 12, a to zejména na počátku ozbrojeného konfliktu, transport může být opatřen poznávacím znakem určeným v článku 16, jestliže se nestal předmětem žádosti o imunitu ve smyslu článku 12 a řečená žádost nebyla zamítnuta. Pokud možno má být odpůrčím stranám o transportu podáno sdělení. Transport směřující na území jiné země nemůže být v žádném případě opatřen poznávacím znakem, nebyla-li mu imunita udělena výslovně.

(2) Vysoké smluvní strany učiní, pokud jim bude možno, nutná zabezpečovací opatření, aby transporty uvedené v odstavci 1 tohoto článku a opatřené poznávacím znakem byly ochraňovány proti nepřátelským činům, které jsou proti nim namířeny.

Čl. 14

Imunita před záborem, ukořistěním a námořním ukořistěním

(1) Imunity před záborem, ukořistěním a námořním ukořistěním požívají:

a) kulturní statky, které jsou pod ochranou stanovenou článkem 12 nebo pod ochranou stanovenou článkem 13;

b) dopravní prostředky sloužící výlučně přemístění těchto statků.

(2) Tento článek v ničem neomezuje právo na prohlídku a kontrolu.

HLAVA IV

Personál

Čl. 15

Personál

Personálu určeného pro ochranu kulturních statků se musí v zájmu těchto statků šetřit v mezích slučitelných s požadavky bezpečnosti, a padne-li do rukou odpůrčí strany, musí mu být umožněno nadále vykonávat jeho působnost, pokud kulturní statky, které jsou mu svěřeny, padnou rovněž do rukou odpůrčí strany.

HLAVA V

Poznávací znak

Čl. 16

Znak Úmluvy

(1) Poznávacím znakem Úmluvy je štít dole zahrocený, úhlopříčně rozdělený na čtyři pole barvy královské modře a barvy bílé (štít se skládá ze čtverce barvy královské modře, jehož roh tvoří hrot štítu, a z trojúhelníka barvy královské modře, postaveného nad čtvercem tak, aby na každé straně vznikl jeden bílý trojúhelník).

(2) Znaku se používá jednotlivě nebo trojmo v trojúhelníkovém seskupení (jeden znak dole) za podmínek stanovených v článku 17.

Čl. 17

Užívání znaku

(1) Poznávacího znaku v trojúhelníkovém seskupení lze používat jen pro:

a) nemovité kulturní statky pod zvláštní ochranou;

b) transporty kulturních statků za podmínek stanovených v článcích 12 a 13;

c) improvizovaných krytů za podmínek stanovených v Prováděcím řádu.

(2) Poznávacího znaku lze používat jednotlivě jen pro:

a) kulturní statky, které nejsou pod zvláštní ochranou;

b) osoby pověřené kontrolou podle Prováděcího řádu;

c) personál určený pro ochranu kulturních statků;

d) průkazy uvedené v Prováděcím řádu.

(3) Při ozbrojeném konfliktu je zakázáno používat poznávacího znaku v jiných případech, nežli v těch, které jsou uvedeny v předchozích odstavcích tohoto článku, nebo používat pro jakýkoli účel znaku podobného poznávacímu znaku.

(4) Poznávací znak nemůže být umístěn na nemovitém kulturním statku bez současného připojení povolení řádně datovaného a podepsaného příslušným úřadem Vysoké smluvní strany.

HLAVA VI

Rozsah působnosti Úmluvy

Čl. 18

Působnost Úmluvy

(1) Tato Úmluva se bude mimo ustanovení, jež mají nabýt účinnosti již v době míru, provádět za vypovězené války nebo za kteréhokoli jiného ozbrojeného konfliktu, který vznikne mezi dvěma nebo několika Vysokými smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván jednou nebo několika z nich.

(2) Úmluva se bude provádět také ve všech případech úplné nebo částečné okupace území některé Vysoké smluvní strany, i když tato okupace nenarazí na žádný vojenský odpor.

(3) Není-li některá z mocností v konfliktu smluvní stranou této Úmluvy, mocnosti, které jsou smluvními stranami Úmluvy, zůstanou přesto ve vzájemných vztazích Úmluvou vázány. Kromě toho budou Úmluvou vázány vůči řečené mocnosti, jestliže tato mocnost prohlásí, že přijímá ustanovení Úmluvy, a pokud je provádí.

Čl. 19

Konflikty rázu nikoli mezinárodního

(1) Za ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz a který vznikne na území jedné z Vysokých smluvních stran, každá ze stran v konfliktu bude povinna provádět alespoň ta ustanovení této Úmluvy, která se vztahují na šetření kulturních statků.

(2) Strany v konfliktu budou usilovat o to, aby zvláštními dohodami uvedly v účinnost všechna nebo některá ostatní ustanovení této Úmluvy.

(3) Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu může stranám v konfliktu nabídnout své služby.

(4) Provádění předchozích ustanovení nebude mít účinek na právní postavení stran v konfliktu.

HLAVA VII

Provádění Úmluvy

Čl. 20

Prováděcí řád

Způsob provádění této Úmluvy jest určen Prováděcím řádem, který tvoří její nedílnou součást.

Čl. 21

Ochranné mocnosti

Tato Úmluva a její Prováděcí řád se provádějí za součinnosti ochranných mocností pověřených ochranou zájmů stran v konfliktu.

Čl. 22

Smírčí řízení

(1) Ochranné mocnosti poskytují dobré služby ve všech případech, kdy to považují za prospěšné v zájmu kulturních statků, zejména není-li mezi stranami v konfliktu shoda o provádění nebo o výkladu ustanovení této Úmluvy nebo jejího Prováděcího řádu.

(2) Za tím účelem může každá z ochranných mocností na výzvu jedné ze stran, generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu nebo z vlastního podnětu navrhnout stranám v konfliktu schůzku jejich zástupců a zvláště úřadů pověřených ochranou kulturních statků, popřípadě na vhodně zvoleném neutrálním území. Strany v konfliktu jsou povinny vyhovět návrhům na schůzku, které jim byly učiněny. Ochranné mocnosti navrhnou stranám v konfliktu ke schválení osobnost náležející k některé neutrální mocnosti nebo navrženou generálním ředitelem Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, kterážto osobnost se pozve k účasti na této schůzce jakožto předseda.

Čl. 23

Pomoc UNESCO

(1) Vysoké smluvní strany mohou požádat Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu o technickou pomoc při organizování ochrany jejích kulturních statků nebo v souvislosti s kterýmkoli jiným problémem vyplývajícím z provádění této Úmluvy a jejího Prováděcího řádu. Organizace poskytuje tuto pomoc v mezích svého programu a svých možností.

(2) Organizace jest oprávněna podávat o tom z vlastního podnětu návrhy Vysokým smluvním stranám.

Čl. 24

Zvláštní dohody

(1) Vysoké smluvní strany mohou sjednávat zvláštní dohody o kterékoli otázce, jejíž zvláštní úpravu považují za žádoucí.

(2) Nelze sjednat žádnou zvláštní dohodu zmenšující ochranu, kterou tato Úmluva zajišťuje kulturním statkům a personálu jim přidělenému.

Čl. 25

Šíření Úmluvy

Vysoké smluvní strany se zavazují, že budou ve svých příslušných zemích v době míru i v době ozbrojeného konfliktu co nejvíce šířit znění této Úmluvy a jejího Prováděcího řádu. Zavazují se zejména, že pojmou jejich studium do vojenského a pokud možno i občanského vyučovacího programu, tak aby se s jejich zásadami mohlo seznámit veškeré obyvatelstvo a obzvláště ozbrojené síly a personál určený pro ochranu kulturních statků.

Čl. 26

Překlady a zprávy

(1) Vysoké smluvní strany si prostřednictvím generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu zašlou úřední překlady této Úmluvy a jejího Prováděcího řádu.

(2) Kromě toho budou Vysoké smluvní strany zasílat nejméně jednou za čtyři roky generálnímu řediteli zprávu podávající informace, jež budou považovat za vhodné, o opatřeních, která jejich příslušné úřady učinily, která připravují nebo o nichž uvažují při provádění této Úmluvy a jejího Prováděcího řádu.

Čl. 27

Schůze

(1) Generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu může se schválením výkonného výboru svolávat schůze zástupců Vysokých smluvních stran. Je povinen tak učinit, žádá-li o to alespoň jedna pětina Vysokých smluvních stran.

(2) Účelem schůze je, bez újmy kterékoli jiné působnosti svěřené jí Úmluvou nebo jejím Prováděcím řádem, zkoumání problémů týkajících se provádění Úmluvy a jejího Prováděcího řádu a formulování doporučení v této věci.

(3) Schůze může kromě toho provést revizi Úmluvy nebo Prováděcího řádu, je-li zastoupena většina Vysokých smluvních stran a v souhlase s ustanoveními článku 39.

Čl. 28

Trestní opatření

Vysoké smluvní strany se zavazují, že v rámci svého trestního práva učiní všechna nutná opatření, aby byly bez zřetele na státní občanství stíhány a trestním nebo kázeňským sankcím podrobovány osoby, které porušily tuto Úmluvu nebo k tomu daly příkaz.

Závěrečná ustanovení

Čl. 29

Jazyky

(1) Tato Úmluva je sepsána v jazyku anglickém, francouzském, ruském a španělském, při čemž všechna čtyři znění mají stejnou platnost.

(2) Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu dá pořídit překlady do ostatních úředních jazyků svého valného shromáždění.

Čl. 30

Podpis

Tato Úmluva bude datována dnem 14. května 1954 a zůstane až do dne 31. prosince 1954 otevřena podpisu všech států pozvaných na konferenci, která se konala v Haagu ode dne 21. dubna 1954 do dne 14. května 1954.

Čl. 31

Ratifikace

(1) Tato Úmluva je podrobena ratifikaci signatářských států podle jejich příslušného ústavního řízení.

(2) Ratifikační listiny budou uloženy u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.

Čl. 32

Přístup

Tato Úmluva bude ode dne nabytí účinnosti otevřena přístupu všech států uvedených v článku 30, pokud nejsou jejími signatáři, jakož i přístupu kteréhokoli jiného státu, který k přístupu vyzve výkonný výbor Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu. Přístup se provede uložením listiny o přístupu u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.

Čl. 33

Nabytí účinnosti

(1) Tato Úmluva nabude účinnosti tři měsíce poté, kdy bude uloženo pět ratifikačních listin.

(2) Dále nabude účinnosti pro každou Vysokou smluvní stranu tři měsíce po uložení její ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

(3) Situace uvedené v článcích 18 a 19 způsobí okamžitou účinnost ratifikací a přístupů uložených stranami v konfliktu před počátkem nebo po počátku nepřátelství nebo okupace. Generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu učiní co nejrychlejším způsobem sdělení stanovená v článku 38.

Čl. 34

Skutečné provádění

(1) Státy, které budou smluvními stranami Úmluvy v den, kdy nabude účinnosti, učiní každý všechna příslušná opatření, aby byla skutečně prováděna do lhůty šesti měsíců.

(2) Tato lhůta bude činit šest měsíců od uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu pro všechny státy, které ratifikační listinu nebo listinu o přístupu uloží po dni, kdy Úmluva nabude účinnosti.

Čl. 35

Územní dosah Úmluvy

Každá Vysoká smluvní strana bude moci v den ratifikace nebo přístupu anebo kdykoli později prohlásit sdělením zaslaným generálnímu řediteli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, že se tato Úmluva bude vztahovat na veškerá území, jejichž mezinárodní styky zajišťuje, nebo na kterékoli z těchto území. Uvedené sdělení nabude účinnosti tři měsíce po obdržení.

Čl. 36

Vztah k dřívějším úmluvám

(1) Ve vztazích mezi mocnostmi, které jsou vázány Haagskými úmluvami o zákonech a zvyklostech pozemní války (IV) a o bombardování námořními silami v době války (IX) - ať již jde o úmluvy ze dne 29. července 1899 nebo o úmluvy ze dne 18. října 1907 - a které jsou smluvními stranami této Úmluvy, doplní tato Úmluva výše uvedenou Úmluvu (IX) a Řád připojený k výše uvedené Úmluvě (IV) a nahradí znak určený v článku 5 výše uvedené Úmluvy (IX) znakem určeným v článku 16 této Úmluvy v případech, ve kterých tato Úmluva a její Prováděcí řád stanoví používání tohoto poznávacího znaku.

(2) Ve vztazích mezi mocnostmi, které jsou vázány Washingtonským paktem ze dne 15. dubna 1935 na ochranu uměleckých a vědeckých zařízení a historických památek (Paktem Roerichovým) a které jsou smluvními stranami této Úmluvy, doplní tato Úmluva Pakt Roerichův a nahradí poznávací vlajku určenou v článku III Paktu znakem určeným v článku 16 této Úmluvy v případech, ve kterých tato Úmluva a její Prováděcí řád stanoví používání tohoto poznávacího znaku.

Čl. 37

Výpověď

(1) Každá z Vysokých smluvních stran bude oprávněna vypovědět tuto Úmluvu vlastním jménem nebo jménem kteréhokoli území, jehož mezinárodní styky zajišťuje.

(2) Výpověď bude sdělena listinou uloženou u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.

(3) Výpověď nabude účinnosti jeden rok po obdržení listiny o výpovědi. Bude-li však vypovídající strana v okamžiku uplynutí tohoto roku zapletena do ozbrojeného konfliktu, účinek výpovědi zůstane odložen až do konce nepřátelství a v každém případě po tak dlouho, pokud nebude skončeno provádění repatriace kulturních statků.

Čl. 38

Sdělení

Generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu vyrozumí státy uvedené v článcích 30 a 32, jakož i Organizaci spojených národů o uložení všech ratifikačních listin, listin o přístupu, nebo o přijetí uvedených v článcích 31, 32 a 39, jakož i o sděleních a výpovědích, stanovených v článcích 35, 37 a 39.

Čl. 39

Revize Úmluvy a jejího Prováděcího řádu

(1) Každá z Vysokých smluvních stran může navrhovat změny této Úmluvy a jejího Prováděcího řádu. O každé změně takto navržené bude vyrozuměn generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, který odevzdá její znění všem Vysokým smluvním stranám, které současně požádá, aby do čtyř měsíců oznámily:

a) přejí-li si, aby byla svolána konference na prozkoumání navržené změny;

b) nebo mají-li v úmyslu přijmout navrženou změnu bez konání konference;

c) nebo mají-li v úmyslu zamítnout navrženou změnu bez svolání konference.

(2) Generální ředitel odevzdá všem Vysokým smluvním stranám odpovědi, které obdrží podle odstavce 1 tohoto článku.

(3) Jestliže všechny Vysoké smluvní strany, které ve stanovené lhůtě sdělily podle odstavce 1 písmeny b) tohoto článku své mínění generálnímu řediteli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, vyrozumějí generálního ředitele, že mají v úmyslu přijmout změnu bez konání konference, generální ředitel podle článku 38 zašle sdělení o jejich rozhodnutí. Změna nabude účinnosti vůči všem Vysokým smluvním stranám do 90 dnů od tohoto sdělení.

(4) Generální ředitel svolá konferenci Vysokých smluvních stran na prozkoumání navržené změny, požádá-li ho o to více než jedna třetina Vysokých smluvních stran.

(5) Změny Úmluvy nebo jejího Prováděcího řádu prováděné podle předchozího odstavce nabudou účinnosti teprve, až se na nich jednomyslně usnesou Vysoké smluvní strany na konferenci zastoupené a až budou přijaty každou z Vysokých smluvních stran.

(6) Vysoké smluvní strany provedou přijetí změn Úmluvy nebo jejího Prováděcího řádu, na nichž se usnesla konference uvedená v odstavcích 4 a 5, uložením úřední listiny u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.

(7) Po nabytí účinnosti změn této Úmluvy nebo jejího Prováděcího řádu zůstane jen takto pozměněné znění řečené Úmluvy nebo jejího Prováděcího řádu otevřeno ratifikaci nebo přístupu.

Čl. 40

Zápis do rejstříku

Podle článku 102 Charty Organizace spojených národů bude tato Úmluva na žádost generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu zapsána do rejstříku u sekretariátu Spojených národů.

Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zmocněni, podepsali tuto Úmluvu.

Dáno v Haagu dne 14. května 1954 v jediném vyhotovení, které bude uloženo v archivu Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu a jehož ověřené opisy budou odevzdány všem státům uvedeným v článcích 30 a 32, jakož i Organizaci spojených národů.

PROVÁDĚCÍ ŘÁD

Úmluvy na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu

HLAVA I

Kontrola

Čl. 1

Mezinárodní seznam osobností

Jakmile Úmluva nabude účinnosti, generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu vypracuje mezinárodní seznam všech osobností, označených Vysokými smluvními stranami za schopné k výkonu působnosti generálního komisaře pro kulturní statky. Tento seznam se bude na podnět generálního ředitele Organisace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu periodicky přezkoumávat podle žádostí Vysokých smluvních stran.

Čl. 2

Organizace kontroly

Jakmile je některá Vysoká smluvní strana účastna ozbrojeného konfliktu, na nějž se vztahuje článek 18 Úmluvy,

a) jmenuje představitele pro kulturní statky, které jsou na jejím území; má-li obsazeno jiné území, je povinna jmenovat zvláštního představitele pro kulturní statky, které tam jsou;

b) ochranná mocnost každé odpůrčí strany této Vysoké smluvní strany jmenuje u ní podle níže uvedeného článku 3 své delegáty;

c) u této Vysoké smluvní strany je podle níže uvedeného článku 4 jmenován generální komisař pro kulturní statky.

Čl. 3

Jmenování delegátů ochranných mocností

Ochranná mocnost jmenuje své delegáty z řad členů svého diplomatického či konzulárního personálu nebo se souhlasem strany, u níž budou pověřeni, z řad jiných osob.

Čl. 4

Jmenování generálního komisaře

(1) Generální komisař pro kulturní statky se vybírá z mezinárodního seznamu osobností společnou dohodou strany, u níž bude pověřen a ochranných mocností odpůrčích stran.

(2) Jestliže se strany nedohodnou do tří týdnů po zahájení jednání o této otázce, požádají předsedu Mezinárodního soudního dvora, aby jmenoval generálního komisaře, který přistoupí k výkonu svých povinností teprve, až obdrží souhlas strany, u níž má být pověřen.

Čl. 5

Působnost delegátů

Delegáti ochranných mocností zjišťují porušení Úmluvy, vyšetřují se souhlasem strany, u níž jsou pověřeni, okolnosti, za nichž porušení nastala, činí na místě zákroky, aby ustala a je-li toho třeba, vyrozumívají o nich generálního komisaře. Informují ho o své činnosti.

Čl. 6

Působnost generálního komisaře

(1) Generální komisař pro kulturní statky projednává s představitelem strany, u níž je pověřen a se zúčastněnými delegáty otázky, o nichž jest uvědoměn, pokud jde o provádění Úmluvy.

(2) Má oprávnění rozhodovat a jmenovat v případech stanovených tímto Řádem.

(3) Se souhlasem strany, u níž je pověřen, má právo nařídit vyšetřování nebo je sám řídit.

(4) Podniká u stran v konfliktu anebo u jejich ochranných mocností všechny zákroky, které považuje za účelné pro provádění této Úmluvy.

(5) Vypracovává nutné zprávy o provádění Úmluvy a zasílá je zúčastněným stranám, jakož i jejich ochranným mocnostem. Jejich opisy odevzdává generálnímu řediteli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, který může používat pouze jejich technických údajů.

(6) Není-li ochranné mocnosti, vykonává generální komisař působnost přiřčenou ochranné mocnosti v článcích 21 a 22 Úmluvy.

Čl. 7

Inspektoři a znalci

(1) Kdykoliv to generální komisař pro kulturní statky uzná za nutné, a to na žádost zúčastněných delegátů nebo po poradě s nimi, navrhne straně, u níž je pověřen, ke schválení osobu ve funkci inspektora pro kulturní statky, pověřeného úkolem předem stanoveným. Inspektor je odpověden pouze generálnímu komisaři.

(2) Generální komisař, delegáti a inspektoři mohou použít služeb znalců, kteří rovněž budou navrženi ke schválení straně uvedené v odstavci 1.

Čl. 8

Výkon kontrolní mise

Generální komisaři pro kulturní statky, delegáti ochranných mocností, inspektoři a znalci nesmějí v žádném případě překročit meze své funkce. Zvláště musí brát v úvahu nutnost ochrany Vysoké smluvní strany, u níž jsou pověřeni, a mít ohled za všech okolností na takové požadavky vojenské situace, jaké jim sdělí řečená Vysoká smluvní strana.

Čl. 9

Nahrazení ochranných mocností

Jestliže jedna ze stran v konfliktu nepoužívá vůbec nebo již nepoužívá služeb ochranné mocnosti, může být požádán některý neutrální stát o převzetí funkcí ochranné mocnosti k jmenování generálního komisaře pro kulturní statky podle ustanovení článku 4. Generální komisař takto jmenovaný případně svěřuje inspektorům funkce delegátů ochranných mocností, stanovené tímto Řádem.

Čl. 10

Náklady

Odměnu a výlohy generálního komisaře pro kulturní statky, inspektorů a znalců nese strana, u níž jsou pověřeni; o odměně a úhradě výloh delegátů ochranných mocností se dohodnou tyto mocnosti a státy, jejichž zájmy hájí.

HLAVA II

Zvláštní ochrana

Čl. 11

Improvizované kryty

(1) Jestliže jedna z Vysokých smluvních stran je za ozbrojeného konfliktu nucena nepředvídanými okolnostmi zřídit improvizovaný kryt a přeje-li si, aby byl dán pod zvláštní ochranu, sdělí to okamžitě generálnímu komisaři, který je u ní pověřen.

(2) Má-li generální komisař za to, že okolnosti a důležitost kulturních statků, ukrytých v tomto improvizovaném krytu, odůvodňují takové opatření, může zmocnit Vysokou smluvní stranu, aby ho označila poznávacím znakem, stanoveným v článku 16 Úmluvy. Své rozhodnutí sdělí neprodleně zúčastněným delegátům ochranných mocností, z nichž každý může během 30 dnů nařídit okamžité sejmutí znaku.

(3) Jakmile se tito delegáti dohodli nebo jestliže lhůta 30 dnů uplyne, aniž některý ze zúčastněných delegátů podá námitku a jestliže improvizovaný kryt splňuje, podle názoru generálního komisaře, podmínky uvedené v článku 8 Úmluvy, generální komisař požádá generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu o zapsání krytu do rejstříku kulturních statků pod zvláštní ochranou.

Čl. 12

Mezinárodní rejstřík kulturních statků pod zvláštní ochranou

(1) Zřizuje se "Mezinárodní rejstřík kulturních statků pod zvláštní ochranou".

(2) Generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu tento rejstřík vede. Opisy zasílá generálnímu tajemníku Organizace spojených národů, jakož i Vysokým smluvním stranám.

(3) Rejstřík je rozdělen na kapitoly, každá z nich zní na jméno jedné z Vysokých smluvních stran. Každá kapitola je rozdělena na tři odstavce s názvy: kryty, památková střediska, ostatní nemovité kulturní statky. Generální ředitel určí údaje, které mají být v každé kapitole obsaženy.

Čl. 13

Žádosti o zápis

(1) Každá z Vysokých smluvních stran může předkládat generálnímu řediteli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu žádosti o zápis určitých krytů, památkových středisek nebo ostatních nemovitých kulturních statků, ležících na jejím území, do rejstříku. V těchto žádostech uvádí údaje o umístění těchto statků a potvrzuje, že splňují podmínky, stanovené v článku 8 Úmluvy.

(2) V případě okupace může okupační mocnost předložit žádost o zápis.

(3) Generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu neodkladně zašle opis žádostí o zápis každé z Vysokých smluvních stran.

Čl. 14

Námitka

(1) Každá z Vysokých smluvních stran může podat námitku proti zápisu některého kulturního statku dopisem, adresovaným generálnímu řediteli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu. Tento dopis mu musí dojít do 4 měsíců ode dne, kdy odeslal opis žádosti o zápis.

(2) Takováto námitka musí být odůvodněna. Důvodem může být jedině, že:

a) statek není statkem kulturním;

b) nejsou splněny podmínky uvedené v článku 8 této Úmluvy.

(3) Generální ředitel zašle neprodleně po jedné kopii dopisu obsahujícího námitku Vysokým smluvním stranám. Dotáže se popřípadě na názor Mezinárodního výboru pro památky, umělecká, historická a archeologická místa a mimo to, uzná-li to za vhodné, i kteréhokoli kvalifikovaného orgánu nebo osoby.

(4) Generální ředitel nebo Vysoká smluvní strana, která žádala o zápis, může činit u Vysokých smluvních stran, které podaly námitku, jakékoli vhodné kroky, aby námitka byla vzata zpět.

(5) Jestliže některá Vysoká smluvní strana, která předtím v době míru žádala o zápis kulturního statku do rejstříku, se dostane do ozbrojeného konfliktu dříve, než tento zápis je proveden, zapíše generální ředitel tento kulturní statek neprodleně do rejstříku, a to prozatímně, než bude potvrzena, vzata zpět, nebo zrušena každá námitka, která bude moci nebo mohla být podána.

(6) Nedostane-li generální ředitel do šesti měsíců ode dne, kdy obdržel dopis obsahující námitku od Vysoké smluvní strany, která námitku podala, zprávu oznamující, že ji vzala zpět, může Vysoká smluvní strana, která podala žádost o zápis, použít arbitráže podle odstavce 7.

(7) Žádost o arbitráž musí být podána nejpozději do jednoho roku po dni, kdy generální ředitel obdržel dopis obsahující námitku. Každá ze sporných stran určí jednoho rozhodce. Bylo-li proti žádosti o zápis podáno více námitek, Vysoké smluvní strany, které námitku podaly, určí společně jednoho rozhodce. Oba rozhodci si zvolí vrchního rozhodce z mezinárodního seznamu podle článku 1 tohoto Řádu; nemohou-li se na této volbě dohodnout, požádají předsedu Mezinárodního soudu, aby jmenoval vrchního rozhodce, který nemusí nezbytně být vybrán z mezinárodního seznamu. Takto utvořený rozhodčí orgán si stanoví vlastní postup řízení; jeho rozhodnutí jsou konečná.

(8) Každá z Vysokých smluvních stran může prohlásit, vyvstane-li nějaký spor, na němž je zúčastněna, že si nepřeje použít rozhodčího řízení podle odstavce 7. V takovém případě generální ředitel předloží námitku proti žádosti o zápis Vysokým smluvním stranám. Námitka je potvrzena jen tehdy, rozhodnou-li o tom Vysoké smluvní strany dvoutřetinovou většinou hlasů. Hlasování se provádí dopisem, ledaže by generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, pokládaje za nutné svolat schůzi na základě zmocnění daného mu článkem 27 Úmluvy přistoupil ke svolání této schůze. Rozhodne-li generální ředitel, že hlasování bude provedeno dopisem, vyzve Vysoké smluvní strany, aby mu zaslaly svůj hlas v zapečetěném dopise do šesti měsíců ode dne, kdy byly k hlasování vyzvány.

Čl. 15

Zápis

(1) Generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu zapíše do rejstříku pod pořadovým číslem každý kulturní statek, o jehož zápis bylo požádáno, nebyla-li proti této žádosti ve lhůtě stanovené prvním odstavcem článku 14 podána námitka.

(2) Byla-li podána námitka, kromě případů podle článku 14 odst. 5, provede generální ředitel zápis statku do rejstříku jen tehdy, byla-li námitka odvolána, nebo nebyla-li potvrzena po řízení podle článku 14 odst. 7 nebo po řízení podle odstavce 8 téhož článku.

(3) V případě, uvedeném v článku 11 odst. 3, provede generální ředitel zápis na žádost generálního komisaře pro kulturní statky.

(4) Generální ředitel zašle bezodkladně generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, Vysokým smluvním stranám a na žádost strany, která požádala o zápis, všem ostatním státům, uvedeným v článku 30 a 32 Úmluvy, po jednom ověřeném opisu každého zápisu, který byl v rejstříku proveden. Zápis nabývá účinnosti třicet dní po odeslání těchto opisů.

Čl. 16

Výmaz

(1) Generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu zařídí výmaz kulturního statku z rejstříku:

a) na žádost Vysoké smluvní strany, na jejímž území kulturní statek leží,

b) jestliže Vysoká smluvní strana, která předtím žádala o zápis, Úmluvu vypověděla a jestliže tato výpověď nabyla účinnosti,

c) v případě uvedeném v článku 14 odst. 5, byla-li námitka potvrzena po řízení podle článku 14 odst. 7 nebo po řízení podle odstavce 8 téhož článku.

(2) Generální ředitel zašle neprodleně generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů i všem státům, které obdržely opis zápisu, po jednom ověřeném opisu každého výmazu z rejstříku. Výmaz nabývá účinnosti třicet dní po odeslání těchto opisů.

HLAVA III

Přeprava kulturních statků

Čl. 17

Postup pro získání imunity

(1) Žádost podle článku 12 odst. 1 Úmluvy se zasílá generálnímu komisaři pro kulturní statky. Musí být odůvodněna a musí uvádět přibližné množství kulturních statků, které mají být přepraveny a jejich důležitost, dosavadní umístění těchto statků, jejich předpokládané nové umístění, dopravní prostředky, trasu, po níž bude transport uskutečněn, předpokládané datum transportu a všechny ostatní potřebné informace.

(2) Jestliže generální komisař, vyslechnuv názory, které uzná za vhodné, má za to, že tento převoz je odůvodněný, poradí se zúčastněnými delegáty ochranných mocností o zamýšleném způsobu jeho provedení. Po této poradě uvědomí o transportu zúčastněné strany v konfliktu a připojí veškeré potřebné informace.

(3) Generální komisař jmenuje jednoho nebo více inspektorů, kteří se přesvědčí, že v transportu jsou pouze kulturní statky, uvedené v žádosti, že je prováděn schváleným způsobem a že je opatřen poznávacím znakem; tento inspektor nebo tito inspektoři doprovázejí transport až na místo určení.

Čl. 18

Přeprava do ciziny

Provádí-li se převoz pod zvláštní ochranou na území jiné země, řídí se nejen článkem 12 Úmluvy a článkem 17 tohoto Řádu, nýbrž i těmito ustanoveními:

a) pokud budou kulturní statky na území jiného státu, bude tento stát jejich depozitářem. Zajistí jim alespoň takovou péči, jakou věnuje vlastním kulturním statkům obdobné důležitosti;

b) depozitářský stát vrátí tyto statky teprve po ukončení konfliktu; vrácení bude uskutečněno do šesti měsíců od podání příslušné žádosti;

c) během transportů, za sebou následujících, a pokud budou na území jiného státu, budou kulturní statky vyňaty z jakéhokoli zabavení a nebude jich moci být použito ani deponentem ani depozitářem. Bude-li to však nutné pro ochranu těchto statků, může depozitář se souhlasem deponenta zařídit převoz těchto statků na území třetí země a to za podmínek, stanovených v tomto článku;

d) v žádosti o poskytnutí zvláštní ochrany musí být uvedeno, že stát, na jehož území transport směřuje, přijímá ustanovení tohoto článku.

Čl. 19

Okupované území

Přepravuje-li některá Vysoká smluvní strana, okupující území jiné Vysoké smluvní strany, kulturní statky do krytu, umístěného jinde na tomto území, a nemůže dodržovat postup, stanovený v článku 17 tohoto Řádu, není tato přeprava považována za zpronevěření ve smyslu článku 4 Úmluvy, jestliže generální komisař pro kulturní statky potvrdí písemně po předchozí poradě s obvyklým ochranným personálem, že tento transport byl vynucen okolnostmi.

HLAVA IV

Poznávací znak

Čl. 20

Umístění znaku

(1) Umístění poznávacího znaku a stupeň jeho viditelnosti jsou ponechány úvaze příslušných úřadů každé Vysoké smluvní strany. Znak může být umístěn zvláště na praporech nebo páskách na rukávě. Může být na nějakém předmětu namalován nebo zobrazen jakýmkoli vhodným způsobem.

(2) V případě ozbrojeného konfliktu musí být však znak umístěn na transportech podle článku 12 a 13 Úmluvy (přičemž se nevylučuje případné dokonalejší označení) tak, aby byl ve dne dobře viditelný jak ze vzduchu, tak ze země. Musí být dobře viditelný ze země, je-li umístěn:

a) v pravidelných vzdálenostech, dostatečných k jasnému označení obvodu památkového střediska pod zvláštní ochranou,

b) na vchodech k ostatním nemovitým kulturním statkům pod zvláštní ochranou.

Čl. 21

Identifikace osob

(1) Osoby, uvedené v článku 17 odstavci 2 pododstavcích b) a c) Úmluvy, mohou nosit na rukávě pásku, označenou poznávacím znakem, vydanou příslušnými úřady a opatřenou jejich razítkem.

(2) Tyto osoby mají zvláštní legitimaci, opatřenou poznávacím znakem. V této legitimaci je uvedeno alespoň jméno a příjmení, datum narození, titul nebo hodnost a funkce příslušné osoby. Legitimace je opatřena fotografií majitele a kromě toho buď jeho podpisem nebo otisky prstů, nebo obojím. Je též opatřena suchou pečetí příslušných úřadů.

(3) Každá z Vysokých smluvních stran vydá svůj vzor legitimace podle vzoru uvedeného v příloze k tomuto Prováděcímu řádu. Vysoké smluvní strany si sdělí navzájem, který vzor přijaly. Každá legitimace je vydána pokud možno alespoň ve dvou vyhotoveních, z nichž jedno si ponechá mocnost, která ji vydala.

(4) Osobám výše uvedeným nemůže být bez zákonných důvodů ani odebrána legitimace, ani nemohou být zbaveny práva nosit na rukávě pásku.

PRŮKAZ TOTOŽNOSTI - !!! PDF!!!

Znak Úmluvy pro personál provádějící ochranu kulturních statků

Příjmení

Jméno

Datum narození

Titul nebo hodnost

Působnost

je držitelem tohoto průkazu podle Haagské úmluvy

ze dne 14. května 1954 na ochranu kulturních statků

za ozbrojeného konfliktu

Datum vydání Číslo průkazu

Poznámka: Vyobrazení znaku Úmluvy je uvedeno v částce 40/1958 Sb.

na straně 113.

Podpis držitele nebo otisky prstů nebo obojí

Suchá pečeť

úřadu

vydávajícího

průkaz

Výška postavy Barva očí Barva vlasů

Jiná zvláštní znamení

PROTOKOL

Vysoké smluvní strany se dohodly takto:

(1) Každá z Vysokých smluvních stran se zavazuje, že nedovolí vyvézt kulturní statky z území, které obsadila za ozbrojeného konfliktu. Tyto kulturní statky jsou stanoveny v článku 1 Úmluvy o ochraně kulturních statků v případě ozbrojeného konfliktu, podepsané v Haagu dne 14. května 1954.

(2) Každá z Vysokých smluvních stran se zavazuje, že vezme pod ochranu kulturní statky dovezené na její území a pocházející přímo nebo nepřímo z kteréhokoli obsazeného území. Vzetí pod ochranu je vysloveno buď z úřední moci při dovezení nebo, nestalo-li se tak, na žádost úřadů tohoto území.

(3) Každá z Vysokých smluvních stran se zavazuje, že po skončení nepřátelství odevzdá příslušným úřadům dříve obsazeného území kulturní statky, které jsou u ní uloženy, jestliže tyto statky byly vyvezeny proti zásadám odstavce 1. Tyto statky nemohou být nikdy zadrženy z titulu válečných škod.

(4) Vysoká smluvní strana, která měla povinnost zabránit vývozu kulturních statků z území, které obsadila, musí dát odškodnění oprávněným držitelům kulturních statků, které musí být vráceny podle odstavce 3.

(5) Kulturní statky, pocházející z území jedné Vysoké smluvní strany, které tato smluvní strana uložila za účelem ochrany proti nebezpečí za ozbrojeného konfliktu na území jiné Vysoké smluvní strany, budou po skončení nepřátelství vráceny příslušným úřadům země, odkud pocházejí.

(6) Tento Protokol bude datován dnem 14. května 1954 a zůstane až do 31. prosince 1954 otevřen podpisu všech států, pozvaných na konferenci, která se konala v Haagu ode dne 21. dubna do dne 14. května 1954.

(7)

a) Tento Protokol je podroben ratifikaci signatářských států podle jejich příslušného ústavního řízení.

b) Ratifikační listiny budou uloženy u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.

(8) Tento Protokol bude ode dne nabytí účinnosti otevřen přístupu všech států, uvedených v odstavci 6, pokud nejsou signatáři, jakož i přístupu kteréhokoliv jiného státu, který k přístupu vyzve Výkonný výbor Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu. Přístup se provede uložením listiny, o přístupu u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.

(9) Stát, uvedené v odstavcích 6 a 8, mohou při podepsání, ratifikaci nebo přístupu prohlásit, že nejsou vázány ustanoveními části I nebo části II tohoto Protokolu.

(10)

a) Tento Protokol nabude účinnosti tři měsíce poté, kdy bude uloženo pět ratifikačních listin.

b) Dále nabude účinnosti pro každou Vysokou smluvní stranu tři měsíce po uložení její ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.

c) Situace, uvedené v článcích 18 a 19 Úmluvy na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu, podepsané v Haagu dne 14. května 1954, působí okamžitou účinnost ratifikací a přístupů uložených stranami v konfliktu před počátkem nebo po počátku nepřátelství nebo okupace. V tomto případě generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu učiní co nejrychlejším způsobem sdělení stanovená v odstavci 14.

(11)

a) Státy, které budou účastníky Protokolu v den, kdy Protokol nabude účinnosti, učiní každý všechna příslušná opatření, aby byl Protokol skutečně prováděn do lhůty šesti měsíců.

b) Tato lhůta bude učinit šest měsíců od uložení pro všechny státy, které ratifikační listinu nebo listinu o přístupu uloží po dni, kdy Protokol nabude účinnosti.

(12) Každá Vysoká smluvní strana bude moci v den ratifikace nebo přístupu anebo kdykoli později prohlásit sdělením zaslaným generálnímu řediteli Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu, že se tento Protokol bude vztahovat na veškerá území, jejichž mezinárodní styky zajišťuje, nebo na kterékoli z těchto území. Toto sdělení nabude účinnosti tři měsíce po obdržení.

(13)

a) Každá z Vysokých smluvních stran bude oprávněna vypovědět tento Protokol vlastním jménem nebo jménem kteréhokoli území, jehož mezinárodní styky zajišťuje.

b) Výpověď bude sdělena listinou uloženou u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.

c) Výpověď nabude účinnosti jeden rok po obdržení listiny o výpovědi. Bude-li však vypovídající strana v okamžiku uplynutí tohoto roku zapletena do ozbrojeného konfliktu, účinek výpovědi zůstane odložen až do konce nepřátelství a v každém případě po tak dlouho, pokud nebude skončeno provádění repatriace kulturních statků.

(14) Generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu vyrozumí stát, uvedené v odstavcích 6 a 8, jakož i Organizaci spojených národů o uložení všech ratifikačních listin, listin o přístupu, nebo přijetí uvedených v odstavcích 7, 8 a 15, jakož i o sděleních a výpovědích stanovených v odstavcích 12 a 13.

(15)

a) Tento Protokol může být revidován, je-li jeho revize žádána více než třetinou Vysokých smluvních stran.

b) K tomuto cíli svolá generální ředitel Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu konferenci.

c) Dodatky k tomuto Protokolu nabudou účinnosti teprve, až se na nich jednomyslně usnesenou Vysoké smluvní strany na konferenci zastoupené a až budou přijaty každou z Vysokých smluvních stran.

d) Přijetí dodatků k tomuto Protokolu, usnesených na konferenci, uvedené v pododstavcích b) a c) provedou Vysoké smluvní strany uložením úřední listiny u generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu.

e) Po nabytí účinnosti dodatků k tomuto Protokolu zůstane jen takto pozměněné znění řečeného Protokolu otevřeno ratifikaci nebo přístupu.

Podle článku 102 Charty Organizace spojených národů bude tento Protokol na žádost generálního ředitele Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu zapsán do rejstříku u sekretariátu Organizace spojených národů.

Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zmocněni, podepsali tento Protokol.

Dáno v Haagu dne 14. května 1954, v jazyku anglickém, francouzském, ruském a španělském, při čemž všechna čtyři znění mají stejnou platnost a to v jediném exempláři, který bude uložen v archivu Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu a jehož ověřené opisy budou odevzdány všem státům uvedeným v odstavcích 6 a 8, jakož i Organizaci spojených národů.

Přesunout nahoru