Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 46/1958 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik

Částka 18/1958
Platnost od 28.08.1958
Účinnost od 21.07.1958
Zrušeno k 07.09.1973 (143/1973 Sb.)
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

46

Vyhláška ministra zahraničních věcí

ze dne 8. srpna 1958

o Konzulární úmluvě mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik

Dne 5. října 1957 byla v Praze sjednána Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik.

Národní shromáždění projevilo s Konzulární úmluvou souhlas dne 16. dubna 1958 a president republiky ji ratifikoval dne 30. června 1958. Ratifikační listiny byly vyměněny v Moskvě dne 21. července 1958.

Podle svého článku 24 Konzulární úmluva nabyla účinnosti dne 21. července 1958.

České znění Konzulární úmluvy se vyhlašuje v Příloze Sbírky zákonů.

David v. r.

Příloha

KONZULÁRNÍ ÚMLUVA

mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik

President Československé republiky a presidium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik v zájmu dalšího upevnění přátelství mezi národy obou zemí, snažíce se o další rozvoj konzulárních styků mezi oběma státy, rozhodli se uzavřít tuto Konzulární úmluvu a jmenovali za tím účelem svými zmocněnci:

President Československé republiky

dr. Antonína Gregora,

prvního náměstka ministra zahraničních věcí,

presidium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik

I. T. Grišina,

mimořádného a zplnomocněného velvyslance SSSR v Československé republice,

kteří po vzájemném předložení svých plných mocí, jež byly shledány v náležitém pořádku a v předepsané formě, dohodli se na tomto:

I. Zřizování konzulátů, vysílání a přijímání konzulů

Čl. 1

V souladu s touto Úmluvou se každé Smluvní straně poskytuje právo zřizovat na území druhé Smluvní strany konzuláty.

Sídla konzulů a jejich obvody budou určovány dohodou Smluvních stran v každém jednotlivém případě.

Vždy, kdy se v této Úmluvě hovoří o "konzulech", rozumějí se tím generální konzulové, konzulové, vicekonzulové a konzulární jednatelé, stejně tak se pod slovem "konzulát" rozumějí generální konzuláty, konzuláty, vicekonzuláty a konzulární jednatelství.

Čl. 2

Před jmenováním konzula si Smluvní strana, jež konzula vysílá, vyžádá souhlas Smluvní strany, na jejímž území bude konzul vykonávat své funkce.

Diplomatický představitel Smluvní strany, která jmenovala konzula, předloží straně, na jejímž území bude konzul vykonávat své povinnosti, konzulský patent s uvedením jména a příjmení konzula, jeho konzulární hodnosti, jemu určeného konzulárního obvodu a rovněž jeho budoucího sídla.

Konzul bude přijímajícím státem uznán formou exequatur, jež bude bez průtahů uděleno po předložení patentu.

Na základě zmíněného exequatur úřady konzulárního obvodu učiní nezbytná opatření k tomu, aby konzulové mohli plnit povinnosti vyplývající z jejich funkce a aby mohli požívat práv, výsad a výhod, jež jim byly přiznány.

Konzulové přistupují k vykonávání svých povinností po uznání přijímajícím státem. Od tohoto okamžiku konzulové požívají práv, výsad a výhod zajištěných jim touto Úmluvou.

Čl. 3

V případě nepřítomnosti, nemoci nebo smrti konzula a ve všech ostatních případech znemožňujících konzulovi plnění jeho služebních povinností bude jeden z konzulárních pracovníků, jehož jméno bylo včas sděleno ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu, dočasně plnit konzulské funkce, aniž bude k tomu třeba zvláštního souhlasu, a bude po tuto dobu požívat práv, výsad a výhod přiznaných touto Úmluvou konzulům.

O tom, že konzul nemůže plnit své služební povinnosti, musí být uvědoměny příslušné úřady jeho konzulárního obvodu.

II. Práva, výsady a výhody konzulů a konzulárních pracovníků

Čl. 4

Konzulové a rovněž konzulární pracovníci, pokud jsou občany vysílajícího státu, nebudou ve své služební činnosti podléhat jurisdikci soudů a správních úřadů přijímajícího státu.

Čl. 5

Na vyzvání soudních orgánů přijímajícího státu dostaví se konzulové a konzulární pracovníci k těmto orgánům jako svědci. Nemůže-li se konzul nebo konzulární pracovník dostavit, vyslechnou jej orgány přijímajícího státu v místnostech konzulátu nebo v jeho bytě, nebo, pokud to připouštějí zákony přijímajícího státu, vyžádají si písemnou výpověď.

Konzulové a rovněž konzulární pracovníci mohou odmítnout vypovídat o okolnostech týkajících se jejich služební činnosti.

Předpisy tohoto článku budou ve stejné míře uplatněny i při řízení prováděném správními úřady.

Čl. 6

Kanceláře a archivy konzulátu, stejně jako oficiální korespondence konzulů, jsou nedotknutelné, musí však být dokonale odděleny od konzulova osobního majetku a jeho soukromé korespondence. Nacházejí-li se ve stejné místnosti, musí být umístěny odděleně.

Ve služebních místnostech a rovněž v soukromých obytných místnostech konzulů nebudou orgány přijímajícího státu provádět žádná donucovací opatření. Orgány přijímajícího státu nemohou vstupovat do těchto místností bez konzulova souhlasu.

Služební korespondence a služební hlášení, bez ohledu na způsob jejich předávání mezi konzulátem a orgány vysílajícího státu, jsou nedotknutelné a nepodléhají kontrole. Orgány vysílajícího státu rozumějí se rovněž jeho diplomatické a konzulární zastupitelské úřady.

Při korespondenci se všemi výše zmíněnými orgány mají konzulové právo používat šifry a diplomatické pošty. Při používání obyčejných prostředků spojů (pošta, telegraf, telefon, rádio) platí konzulové za jejich služby podle stejných tarifů jako diplomatičtí představitelé.

Čl. 7

Konzulové mají právo vyvěšovat na budovách konzulátu štíty se znakem vysílajícího státu a s názvem úřadu. Na uvedených budovách a na služebně používaných vozidlech mají právo vztyčovat vlajku vysílajícího státu.

Čl. 8

Konzulové a konzulární pracovníci, pokud jsou občany vysílajícího státu, jsou na území přijímajícího státu osvobozeni od všech přímých daní a od všech osobních povinností.

Uvedené osoby jsou osvobozeny od vojenských věcných povinností, jako služeb, rekvizic a ubytování vojska, pokud jde o nemovitý nebo movitý majetek nebo o dopravní prostředky, které jsou v úředním nebo osobním užívání.

Čl. 9

Nemovitý majetek vysílajícího státu, určený k umístění konzulátu nebo k bydlení konzulů a konzulárních pracovníků, je osvobozen od všech přímých daní.

Čl. 10

Konzulové a konzulární pracovníci, pokud jsou občany vysílajícího státu, jsou na základě vzájemnosti osvobozeni od celních poplatků v témže rozsahu jako pracovníci diplomatických zastupitelských úřadů.

Předměty určené pro úřední potřebu konzulátu jsou osvobozeny od celních a všech ostatních poplatků.

Čl. 11

Ustanovení článků 8 a 10 se vztahují též na manželky osob v těchto článcích uvedených a na jejich nezletilé děti žijící ve společné domácnosti, pokud jsou občany vysílajícího státu.

III. Služební činnost konzulů

Čl. 12

Konzulové napomáhají všestrannému rozvoji politických, hospodářských a kulturních styků mezi oběma státy.

Čl. 13

Konzulové mají právo hájit ve svém konzulárním obvodu práva a zájmy svého státu a rovněž jeho občanů a právnických osob.

Při plnění svých povinností mohou se konzulové obracet na příslušné úřady svého konzulárního obvodu a ohrazovat se u nich proti porušení práv a zájmů vysílajícího státu nebo jeho občanů a právnických osob.

Čl. 14

Konzulové mají právo vést evidenci občanů své země a vydávat nebo prodlužovat těmto občanům pasy nebo jiné osobní průkazy, jakož i potvrzení o služebních krocích podnikaných konzuly, udělovat víza nebo jiná povolení vstupu do vysílajícího státu nebo výjezdu z něho občanům přijímajícího státu nebo občanům třetího státu a rovněž vykonávat všechnu ostatní činnost souvisící s evidencí a vydáváním dokumentů občanům vysílajícího státu.

Čl. 15

Konzulové mají právo, dovoluje-li to zákonodárství vysílajícího státu, vykonávat ve svých služebních místnostech nebo ve svých bytech, jakož i v bytech zainteresovaných osob tyto úkony:

1. přijímat od občanů vysílajícího státu žádosti a potvrzovat je;

2. sepisovat, ověřovat a přijímat do úschovy závěti a jiné doklady o jednostranných aktech občanů Smluvní strany, která konzuly jmenovala, a přijímat do úschovy majetek a dokumenty těchto občanů;

3. sepisovat, ověřovat a potvrzovat smlouvy uzavírané mezi občany vysílajícího státu, pokud taková ujednání nejsou v rozporu se zákony přijímajícího státu. Nemohou však sepisovat nebo potvrzovat smlouvy o nabytí nebo zcizení věcných práv na budovy a pozemky nacházející se na území přijímajícího státu;

4. sepisovat a potvrzovat smlouvy mezi občany vysílajícího státu a občany přijímajícího státu, pokud se tyto smlouvy týkají výhradně zájmů na území vysílajícího státu nebo záležitostí, které mají být ukončeny nebo splněny v tomto státě, za podmínky, že tyto smlouvy nejsou v rozporu jak se zákony vysílajícího státu, tak i státu přijímajícího;

5. ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu na různých dokumentech a legalizovat listiny a dokumenty vydané orgány nebo úředními činiteli vysílajícího nebo přijímajícího státu, stejně jako ověřovat opisy těchto dokumentů;

6. ověřovat správnost překladů různých listin a dokumentů vydaných orgány a úředními činiteli vysílajícího nebo přijímajícího státu;

7. přijímat do úschovy peníze a cennosti občanů a organizací vysílajícího státu nebo peníze a cennosti pro tyto občany a organizace určené;

8. vykonávat jiné úkony, kterými mohou být pověřeni, pokud nejsou v rozporu se zákony přijímajícího státu.

Čl. 16

Listiny a dokumenty uvedené v článku 15, stejně jako překlady, opisy listin a výpisy z nich, sepsané nebo ověřené konzulem, budou na území přijímajícího státu uznávány jako listiny, dokumenty, překlady, opisy a výpisy mající tutéž účinnost a tutéž průkaznost, jako kdyby byly sepsány, ověřeny nebo přeloženy příslušnými orgány nebo úřady přijímajícího státu.

Čl. 17

Konzulové mají právo zastupovat před soudem a jinými orgány přijímajícího státu občany a právnické osoby státu vysílajícího, jestliže tito občané nebo právnické osoby nemohou v důsledku nepřítomnosti nebo jiných závažných příčin včas hájit svá práva a zájmy; toto zastoupení trvá do té doby, pokud zastupovaní neustanoví své zmocněnce nebo sami nepřevezmou hájení svých práv a zájmů.

Čl. 18

Konzulové mají právo, pokud je k tomu zmocňují zákony vysílajícího státu, vystavovat doklady o narození a smrti občanů svého státu.

Mohou být před nimi uzavírána manželství, jsou-li obě osoby uzavírající manželství, občany vysílajícího státu. Je-li jedna osoba občanem vysílajícího státu a druhá občanem státu přijímajícího, může být manželství před konzulem uzavřeno tehdy, jestliže to neodporuje zákonům přijímajícího státu. Uzavírání manželství se provádí v souhlase se zákony vysílajícího státu.

Ustanovení předcházejícího odstavce se vztahují rovněž na vydávání dokladů o rozvodu.

Uvedená ustanovení však nezbavují dotčené osoby povinnosti činit příslušná hlášení nebo vykonat příslušnou registraci, vyžadovanou místními zákony.

Čl. 19

Konzulové mají právo, pokud je k tomu zákonodárství vysílajícího státu zmocňuje, vykonávat dozor nad poručenstvím a opatrovnictvím nad nezletilými a nesvéprávnými občany svého státu, žijícími v jejich konzulárním obvodu.

K tomu účelu mají právo ustanovovat poručenství nebo opatrovnictví a dozírat na činnost poručníků a opatrovníků.

Čl. 20

Konzulové mají právo v mezích zákonodárství svého státu a zákonodárství státu přijímajícího osobně nebo prostřednictvím svých zmocněnců poskytovat veškerou nezbytnou pomoc letadlům svého státu, nacházejícím se na území druhé Smluvní strany.

Zejména mohou podporovat v případě nouzového přistání členy posádky a cestující při jejich styku s místními úřady přijímajícího státu a činit vhodná opatření, aby mohli pokračovat v cestě.

Při haváriích nebo nehodách letadel vysílajícího státu mohou konzulové činit nebo dožadovat se opatření pro poskytnutí pomoci členům posádky a cestujícím a pro ochranu nákladu a opravu letadla.

Ustanovení tohoto článku se nedotýkají ustanovení jiných smluv o vzájemném poskytování pomoci v případě leteckých nehod nebo havárií.

Čl. 21

Konzulové mohou osobně nebo prostřednictvím svých zmocněnců poskytovat veškerou pomoc a podporu obchodním a válečným lodím plavícím se pod vlajkou jejich státu, jež připluly do přístavu jejich konzulárního obvodu.

Ve všech případech jsou místní úřady povinny poskytovat konzulům na jejich žádost nezbytnou pomoc.

Mají-li úřady přijímajícího státu v úmyslu učinit jakákoliv donucovací opatření na obchodních lodích vysílajícího státu, nemohou být tato opatření činěna bez předběžného uvědomění příslušného konzula, aby konzul mohl být provádění těchto opatření přítomen. Toto ustanovení se nevztahuje na celní, pasovou a zdravotní kontrolu lodí, členů posádky a cestujících.

Čl. 22

Při nehodách a ztroskotání lodi plavící se pod vlajkou jedné Smluvní strany na území druhé Smluvní strany uvědomí o tom okamžitě příslušné úřady konzula a sdělí mu, jaká opatření učinily na záchranu lidí, lodě a nákladu. Poskytnou konzulovi nezbytnou pomoc při opatřeních, která učiní v souvislosti se ztroskotáním lodi.

IV. Závěrečná ustanovení

Čl. 23

Ustanovení této Úmluvy o právech a povinnostech konzulů budou stejně uplatňována ve vztahu k pracovníkům diplomatických zastupitelských úřadů, pověřeným vykonáváním konzulských funkcí. Tím nejsou dotčena diplomatická privilegia a imunita těchto pracovníků diplomatických zastupitelských úřadů.

Čl. 24

Tato Úmluva bude ratifikována. Nabude účinnosti dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Moskvě.

Čl. 25

Dnem nabytí účinnosti této Úmluvy pozbývá platnosti Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik ze dne 16. listopadu 1935.

Čl. 26

Tato Úmluva se uzavírá na dobu pěti let. Úmluva zůstane platnou vždy dalších pět let, neprojeví-li jedna ze Smluvních stran šest měsíců před uplynutím právě probíhajícího pětiletého období své přání Úmluvu vypovědět.

Sepsáno v Praze dne 5. října 1957 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyku českém a ruském, při čemž obě znění mají stejnou platnost.

Z plné moci

presidenta Československé republiky

Dr. A. Gregor v. r.

Z plné moci

presidia Nejvyššího sovětu

Svazu sovětských socialistických republik

I. Grišin v. r.

Přesunout nahoru