Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Nařízení vlády č. 21/1958 Sb.Vládní nařízení, jímž se provádí branný zákon

Částka 7/1958
Platnost od 02.05.1958
Účinnost od 02.05.1958
Zrušeno k 01.12.1999 (259/1999 Sb.)
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

21

Vládní nařízení

ze dne 2. května 1958,

jímž se provádí branný zákon

Vláda Republiky československé nařizuje podle § 75 branného zákona č. 92/1949 Sb., ve znění zákona č. 19/1958 Sb.:


ODDÍL I

Odvodní řízení

Zápis k pravidelnému odvodu

§ 1

(1) Okresní vojenské správy zapisují k pravidelnému odvodu každoročně občany, kteří do 31. prosince běžného roku dovrší 18 let.

(2) Seznamy 18letých občanů, na něž se vztahuje pravidelná odvodní povinnost, pořizují každoročně výkonné orgány místních národních výborů, v jejichž obvodu jsou občané přihlášeni k trvalému pobytu. Seznamy občanů, kteří trvale dlí v cizině, pořizují zastupitelské úřady, v jejichž obvodu občané žijí.

(3) Způsob zpracování a předkládání seznamů, jakož i provádění změn v seznamech upraví ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a ministerstvem zahraničních věcí.

§ 2

(1) O tom, že se mají dostavit k zápisu, uvědomují se občané povolávacími rozkazy nebo vyhláškou.

(2) Občané podléhající zápisu jsou povinni dostavit se k němu na místo a v době stanovené v povolávacím rozkaze (vyhlášce) a prokázat svou totožnost.

(3) Za vážné příčiny, které nedovolují občanu dostavit se k zápisu, lze považovat jen

a) nemoc občana, která je podle lékařského vysvědčení překážkou, aby se dostavil,

b) jiné překážky vzniklé nezávisle na něm, které mu zabraňují dostavit se včas; o tom však musí občan předložit potvrzení výkonného orgánu místního národního výboru nebo orgánu Veřejné bezpečnosti místa, kde překážka vznikla,

c) prozatímní vazbu, vazbu a výkon trestu odnětí svobody.

Občané jsou povinni hlásit pominutí překážek, které jim nedovolovaly dostavit se k zápisu. Zápisu se podrobí dodatečně.

(4) Všichni občané povinní zápisem podrobí se v posledních 4 týdnech před provedením zápisu rentgenologické prohlídce hrudních orgánů, popřípadě dalšímu odbornému lékařskému vyšetření. Způsob povolání k těmto lékařským vyšetřením a způsob jejich provedení upraví ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.

§ 3

(1) Zápis k pravidelnému odvodu provádí, zpravidla podle místa trvalého pobytu občana, náčelník okresní vojenské správy a lékař státní zdravotní správy, kterého určí na žádost náčelníka okresní vojenské správy výkonný orgán okresního národního výboru . Zápisu jsou přítomni zástupci příslušných místních národních výborů.

(2) Výkonné orgány okresního národního výboru dodají na žádost náčelníka okresní vojenské správy prostředky potřebné k provádění lékařských prohlídek a na výpomoc lékaři vyšlou zkušenou sestru , laboranta nebo jinou vhodnou osobu a k provádění administrativních prací spojených se zápisem potřebný počet administrativních sil.

(3) Občané povinní zápisem podrobí se u zápisu lékařskému vyšetření. Na návrh lékaře stanoví náčelník okresní vojenské správy schopnost občana k vojenské činné službě.

(4) U občanů naprosto neschopných k vojenské činné službě rozhodne náčelník okresní vojenské správy s konečnou platností o neschopnosti k vojenské činné službě a o vymazání z vojenské evidence. Za naprosto neschopné vojenské činné služby se považují osoby

a) bez ruky nebo bez nohy,

b) slepé na obě oči,

c) hluchoněmé,

d) soudem pro duševní poruchu zcela zbavené svéprávnosti,

e) stižené vadou, která je činí trvale neschopnými samostatně se pohybovat.

Lze-li u těchto občanů učinit rozhodnutí o neschopnosti k vojenské činné službě n a podkladě předložených dokladů, nepředvolávají se k zápisu.

(5) Nemůže-li lékař zjistit přesně zdravotní stav brance, odešle ho k doplňujícímu lékařskému vyšetření do nejbližšího ústavu národního zdraví.

(6) Brance, u kterých lékař zjistí dočasnou neschopnost k vojenské činné službě pro chorobou (vadu), určuje náčelník okresní vojenské správy k léčebné péči . Těmto brancům poskytuje se bezplatná léčebná péče v rozsahu a způsobem, které stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem národní obrany.

(7) brancům zapsaným k pravidelnému odvodu se vydá průkaz brance. Občané naprosto neschopní k vojenské činné službě podle odstavce 4 osvobozují se od povinnosti dostavit se k odvodu a vydá se jim průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě.

Pravidelné odvody

§ 4

(1) K provádění pravidelných odvodů zřizují se u okresních vojenských správ okresní odvodní komise v tomto složení:

a) předseda

- náčelník okresní vojenské správy,

b) členové

- předseda okresního národního výboru nebo zástupce jím určený,

- náčelník okresního oddělení ministerstva vnitra nebo zástupce jím určený,

- dva lékaři státní zdravotní správy, určení výkonným orgánem okresního národního výboru na žádost náčelníka okresní vojenské správy: ministerstvo národní obrany může v dohodě s ministerstvem zdravotnictví určit místo jednoho lékaře státní zdravotní správy lékaře vojenské správy.

(2) Odvodnímu řízení jsou přítomni též předsedové místních národních výborů obcí, z nichž jsou branci předvoláni k odvodu, nebo zástupci jimi určení.

(3) Mimo osoby uvedené v odstavcích 1 a 2 a brance, kteří se dostavili k odvodu, směji být v odvodní místnosti přítomny jen osoby, které k tomu dostanou zvláštní příkaz nebo povolení orgánů nadřízených okresní vojenské správě.

(4) Ustanovení § 3 odst. 2 platí obdobně.

§ 5

(1) Všichni branci povolaní k odvodu podrobí se lékařské prohlídce, kterou provádějí lékaři - členové okresní odvodní komise, v přítomnosti ostatních členů komise. Vyžaduje-li toho choroba (vada) brance, postupují lékaři podle § 3 odst. 5.

(2) Podle výsledku lékařské prohlídky činí předseda komise na návrh lékařů a ostatních členů komise odvodní rozhodnutí:

a) o schopnosti brance k vojenské činné službě,

b) o trvalé neschopnosti brance k vojenské činné službě,

c) o odročení odvodu při dočasné neschopnosti brance pro chorobu (vadu): brance, kterým se odročí odvod ze zdravotních důvodů, určuje k léčebné péči ( § 3 odst. 6).

(3) Je-li některý člen okresní odvodní komise toho názoru, že odvodní rozhodnutí je nesprávné, oznámí to krajské vojenské správě, v jejímž obvodu byl odvod proveden.

(4) Brancům, kteří byli odvedeni nebo kterým byl odvod odročen, provede se o tom záznam v průkazu brance. Brancům trvale neschopným k vojenské činné službě odebere se průkaz brance a vydá se jim průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě.

(5) Lékaři provádějící lékařské prohlídky branců jsou povinni svědomitě a nestranně zjišťovat zdravotní stav branců a jejich schopnost k vojenské činné službě.

§ 6

(1) Obvod okresní vojenské správy tvoří jeden odvodní obvod. Odvody se konají zpravidla v sídle okresní vojenské správy (odvodní místo). Krajská vojenská správy může však v dohodě s výkonným orgánem krajského národního výboru určit pro několik odvodních obvodů jedině odvodní místo nebo pro jeden odvodní obvod několik odvodních míst.

(2) Branec je povinen splnit odvodní povinnost v odvodním místě okresní vojenské správy, u které je veden v evidenci.

(3) O tom, že se mají dostavit k odvodu, uvědomují se branci povolávacími rozkazy nebo vyhláškou.

(4) Branci jsou povinni dostavit se k odvodu přesně na míst a v době stanovené okresní vojenskou správou a prokázat svou totožnost.

(5) Za vážné příčiny, které nedovolují branci dostavit se k odvodu, lze považovat jen příčiny uvedené v § 2 odst. 3.

§ 7

(1) Povinnosti dostavit se k odvodu jsou zproštěni a nepředvolávají se k němu

a) občané, o jejichž neschopnosti k vojenské činné službě bylo rozhodnuto podle § 3 odst. 4,

b) branci, kteří byli vzati do vazby nebo odpykávají trest odnětí svobody, a to do svého propuštění,

c) branci, u nichž byla pravomocně vyslovena ztráta práva volebního, pokud tato ztráta trvá.

Branci uvedení pod písm. b) a c) budou povoláni k odvodu po pominutí překážky.

(2) Všichni branci povinní pravidelným odvodem podrobují se nejpozději tři měsíce před odesláním k útvarům rentgenologické prohlídce hrudních orgánů, imunobiologickým zkouškám a kalmetisaci. Způsob provádění těchto preventivních opatření upraví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem národní obrany.

§ 8

Branci jsou po dobu svého trvalého pobytu v cizině osvobozeni od povinnosti dostavit se do Československé republiky, aby splnili pravidelnou odvodní povinnost. Podrobí se však odvodu ihned po návratu do Československé republiky.

§ 9

(1) U krajských vojenských správ zřizují se podle potřeby krajské odvodní komise v tomto složení:

a) předseda

- náčelník krajské vojenské správy nebo zástupce jím určený,

b) členové

- předseda krajského národního výboru nebo zástupce jím určený,

- náčelník krajské správy ministerstva vnitra nebo zástupce jím určený,

- lékař vojenské správy.

(2) Krajské odvodní komisí přísluší

a) řídit a kontrolovat činnost okresních odvodních komisí,

b) rozhodovat o určení branců (odvedenců) k náhradní službě,

c) rozhodovat o stížnostech členů okresních odvodních komisí proti odvodním rozhodnutím těchto komisí,

d) přezkoumávat konečné odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je-li odůvodněna domněnka, že toto rozhodnutí je nesprávné ( § 11).

(3) Rozhodnutí podle předcházejícího odstavce a), c) a d) činí předseda krajské odvodní komise na návrh členů komise. O určení k náhradní službě rozhoduje krajská odvodní komise prostou většinou hlasů; při rovnosti hlasů rozhoduje předseda. Proti rozhodnutí krajské odvodní komise není opravného prostředku.

Mimořádné odvody

§ 10

O mimořádných odvodech platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech. Nařizují-li se mimořádné odvody, jsou osoby jim podléhající povinny přihlásit se k nim u výkonného orgánu místního národního výboru místa trvalého pobytu.

Přezkoušení

§ 11

Přezkoušení nařizují orgány nadřízené okresním vojenským správám,

a) je-li podezření, že odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, bylo způsobeno trestným činem,

b) vzniknou-li pochybnosti o správnosti odvodního řízení, v němž branec nebyl odveden.

§ 12

Vede-li se trestní řízení pro podezření, že rozhodnutí o neodvedení bylo způsobeno trestným činem, oznámí soud výsledek řízení krajské vojenské správě, v jejímž obvodu byl branec podroben odvodu.

§ 13

(1) Přezkoušení provádí krajská odvodní komise. Členem krajské odvodní komise nesmí být osoba, která byla v téže věci členem okresní odvodní komise.

(2) O přezkoušecím řízení, zejména o vydávání rozhodnutí o odesílání branců k doplňujícímu lékařskému vyšetření a o dokladech vydávaných branců, platí obdobně ustanovení o odvodním řízení. Je-li třeba odborného lékařského vyšetření, může být branec odeslán i do jiného zdravotnického zařízení.

Dobrovolné odvody

§ 14

Povolení k dobrovolnému vstupu do vojska může být uděleno občanu, počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let. Nezletilci potřebuji k dobrovolnému vstupu do vojska souhlas zákonného zástupce.

§ 15

(1) Žádosti o dobrovolný vstup do vojska se podávají u okresní vojenské správy místa pobytu žadatele. Žadatel může v žádosti uvést, u kterého druhu vojska si přeje konat vojenskou činnou službu.

(2) Řízení o žádostech a složení vojenských odvodních komisí stanoví ministerstvo národní obrany.

§ 16

(1) Cizí státní příslušníci mohou dobrovolně vstoupit do vojska jen se svolením presidenta republiky, vyhovují-li jinak podmínkám stanoveným pro dobrovolný vstup. Žádosti se podávají u ministerstva národní obrany.

(2) Jako přílohy nutno k žádosti připojit:

a) rodný (křestní) list nebo doklady jej nahrazující,

b) písemné svolení příslušného úřadu nebo orgánu domovského státu žadatelova k dobrovolnému vstupu do vojska, neprominulo-li ministerstvo národní obrany předložení tohoto dokladu,

c) prohlášení ověřené výkonným orgánem místního národního výboru místa trvalého pobytu, kterým se uchazeč zavazuje k vojenské činné službě v trvání základní služby a za branné pohotovosti státu k vojenské činné službě na dobu válku,

d) doklady o předběžném vzdělání.

(3) Pro dobrovolný vstup osob, které nejsou ani československými občany ani příslušníky jiného státu, platí obdobně ustanovení 14 a 15.

§ 17

Náklady spojené se zápisem, odvodem a přezkoušením

(1) Branec má při cestě k zápisu, k odvodu nebo k přezkoušení nárok na úhradu jízdného nejnižší třídou osobního vlaku nebo autobusem ze stanice nejbližší místu trvalého pobytu, popřípadě místu zaměstnání nebo školy, do odvodního místa (místa přezkoušení) a zpět, je-li vzdálenost místa trvalého pobytu (místa zaměstnání nebo školy) od odvodního místa (místa přezkoušení) větší než 6 km. Jízdné hradí místní národní výbor místa trvalého pobytu (místa zaměstnání nebo školy) občana. Náklad na stravování při cestě k zápisu, k odvodu nebo k přezkoušení a náklad na nucené předvedení k zápisu, k odvodu nebo k přezkoumání hradí branec.

(2) Bylo-li přezkoušení nařízeno proto, že rozhodnutí o neschopnosti k vojenské činné službě bylo způsobeno trestným činem brance, hradí náklady na cestu k přezkoušení branec.

(3) Branec, který se odesílá k doplňujícímu odbornému vyšetření zdravotního stavu, má nárok na úhradu jízdného nejnižší třídou osobního vlaku nebo autobusem z odvodního místa nebo z místa trvalého pobytu do místa příslušného ústavu a zpět. Jízdné hradí vojenská správa.

(4) Potřebné budovy a místnosti k provádění zápisu a odvodu, jejich otop a udržování po dobu úředního řízení zajišťuje na žádost okresní vojenské správy výkonný orgán místního národního výboru.

ODDÍL II

Určení k náhradní službě na žádost

§ 18

(1) Bylo-li odvedeno více osob, než je třeba k doplnění počtu vojska, lze určit k náhradní službě na žádost odvedence, kteří

a) jsou živiteli rodin, na něž jsou rodinní příslušníci odkázáni výživou,

b) mají jiné závažné rodinné, hospodářské nebo sociální důvody.

§ 19

(1) Žádost o určení k náhradní službě podává branec v den zápisu náčelníkovi okresní vojenské správy. Nemůže-li tak učinit při této příležitosti nebo jestliže nastaly okolnosti odůvodňující žádost o určení k náhradní službě teprve po zápisu, je třeba žádost podat u okresní vojenské správy, u níž je veden žadatel v evidenci, a to nejpozději do 15 dnů po zápisu nebo po dni, kdy uvedené okolnosti nastaly.

(2) K žádosti, aby odvedenec byl určen k náhradní službě jako živitel rodiny [§ 18 písm. a)], je třeba připojit potvrzení o jeho rodinných poměrech, ověřené výkonným orgánem místního národního výboru místa trvalého pobytu žadatele. Udává-li se jako důvod zdravotní stav, je třeba připojit lékařské potvrzení.

(3) K žádosti, aby odvedenec byl určen k náhradní službě z důvodů uvedených v § 18 písm. b), je třeba připojit potřebné doklady, ověřené výkonným orgánem místního národního výboru místa trvalého pobytu žadatele, které potvrzují důvody v žádosti uvedené.

(4) Žádosti o určení k náhradní službě předkládá náčelník okresní vojenské správy s návrhem krajské odvodní komisi.

§ 20

(1) Počet odvedenců, kteří mohou být určeni k náhradní službě, stanoví každoročně ministerstvo národní obrany.

(2) K náhradní službě určí krajská odvodní komise především odvedence, kteří jsou živiteli rodin [ § 18 písm. a)].

(3) Proti rozhodnutí krajské odvodní komise není opravného prostředku.

§ 21

(1) Pominou-li důvody, pro něž byl žadatel určen k náhradní službě, v době, kdy by jinak byl ještě povinen konat základní službu, musí to bez vyzvání oznámit okresní vojenské správě, u které je veden v evidenci.

(2) V případě uvedeném v odstavci 1, nebo zjistí-li se kdykoliv, že důvody pro určení k náhradní službě pominuly nebo že jich vůbec nebylo, zruší příslušná krajská odvodní komise po slyšení žadatele určení k náhradní službě. Bylo-li určení k náhradní službě zrušeno, povolá okresní vojenská správa dotčenou osobu k základní službě nebo k pokračování v této službě.

§ 22

Podrobné předpisy o určování k náhradní službě vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

ODDÍL III

Základní (náhradní) služba

Nastoupení základní (náhradní) služby

§ 23

(1) Odvedence povolává do základní (náhradní) služby okresní vojenská správa, u níž byl odveden, povolávacím rozkazem. Náklady spojené s cestou odvedence z místa pobytu do místa uvedeného v povolávacím rozkaze hradí vojenská správa.

(2) Odvedenec je povinen dostavit se v určený den a hodinu na stanovené místo a přinést s sebou povolávací rozkaz a doklady v něm uvedené.

(3) Odvedenec, který se nemůže dostavit, protože v den, na který byl povolán, je neschopen k cestě, je povinen prokázat to lékařským vysvědčením, jež zašle okresní vojenské správě, která jej povolává k nastoupení základní služby. Lékařské vysvědčení musí obsahovat údaje, jak dlouho bude trvat pravděpodobně neschopnost k cestě. Na základě lékařského vysvědčení uvědomí okresní vojenská správa odvedence, kdy je povinen nastoupit základní službu.

(4) Odvedenci, který nemohl nastoupit základní službu v určený den pro nemoc nebo z jiných důvodů, odloží se zpravidla nastoupení základní služby do nástupního termínu v příštím roce.

§ 24

(1) Byl-li odvedenec povinný nastoupit základní službu odsouzen k trestu odnětí svobody nepřesahujícímu šest měsíců, povolá se k nastoupení základní služby.

(2) Odvedenci, u něhož byla po splnění odvodní povinnosti pravomocně vyslovena ztráta volebního práva, odloží se nástup základní (náhradní) služby na dobu, po kterou tato ztráta trvá.

§ 25

(1) Odvedenec, který byl povolán do základní (náhradní) služby, podrobí se po nástupu lékařské prohlídce. Voják, u kterého se při této prohlídce zjistí zdravotní klasifikace odchylná od lékařské klasifikace stanovené mu při odvodu, určí se k přezkumu (§ 52).

(2) Voják, který byl při přezkumu uznán trvale neschopným vojenské činné služby, propustí se z vojska. Voják, který byl při přezkumu uznán dočasně neschopným vojenské činné služby, propustí se na trvalou dovolenou na dobu stanovenou přezkumnou komisí.

(3) Uzná-li přezkumná komise vojáka propuštěného podle odstavce 2 na trvalou dovolenou za schopného vojenské činné služby, povolá jej příslušná okresní vojenská správa k pokračování v základní (náhradní) službě zpravidla v nejbližším nástupním termínu. Doba strávená na trvalé dovolené se nezapočítává do základní (náhradní) služby.

Odklad základní (náhradní) služby

§ 26

(1) Žádost za odklad nebo prodloužení odkladu základní (náhradní) služby podává branec u okresní vojenské správy, u níž je veden v evidenci. Lhůtu pro podání žádosti stanoví ministerstvo národní obrany. Byla-li žádost podána po uplynutí stanovené lhůty, projedná ji okresní vojenská správa jen tehdy, prokáže-li žadatel, že ji podal opožděně bez své viny.

(2) K žádosti je třeba připojit doklady o přípravě na budoucí povolání nebo doklady o jiných okolnostech hodných zvláštního zřetele, o něž se žádost opírá.

(3) Odklady z důvodů studijních mohou být povoleny jen při řádné formě studia.

(4) O odklad základní (náhradní) služby z moci úřední může žádat zaměstnavatel se souhlasem zaměstnance, vyžaduje-li toho obecný zájem. Vláda stanoví na návrh příslušného ministra nebo ústředního orgánu rozsah, v jakém může být odklad z úřední moci povolen.

§ 27

(1) O žádosti za odklad nebo prodloužení odkladu základní (náhradní) služby rozhodne okresní vojenská správa a o rozhodnutí zpraví žadatele.

(2) Žádosti za odklad (jeho prodloužení) nebo odvolání proti zamítavým rozhodnutím o takových žádostech nemají odkladného účinku. Odvedenec, jehož žádost nebo odvolání ve věci odkladu byla vyřízena kladně teprve po nastoupení základní (náhradní) služby, propustí se z vojenské činné služby na trvalou dovolenou.

§ 28

(1) Odvedenec, kterému byl odklad povolen na dobu delší než jeden rok, je povinen, jestliže důvody pro tento odklad pominuly, oznámit to ihned okresní vojenské správě, u které je veden v evidenci.

(2) Zjistí-li okresní vojenská správa, že pro povolení (prodloužení) odkladu nebyly důvody nebo že pominuly, zruší odklad a povolá odvedence k vykonání základní služby v nejbližším nástupním termínu. Odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladného účinku.

Počítání a nahrazování základní (náhradní) služby

§ 29

(1) Základní (náhradní) služba se počítá ode dne, kdy ji odvedenec skutečně nastoupil u příslušného vojenského útvaru.

(2) Vyžadují-li toho důvody bojové pohotovosti nebo důvody výcvikové, lze dobu trvání základní služby prodloužit nejdéle o tři měsíce. Vláda stanoví na návrh ministra národní obrany a ministra vnitra, kterých jednotek nebo vojenských odborností a v jakém rozsahu se toto prodloužení týká.

(3) Osobám, které již sloužily ve vojsku a byly z něho propuštěny, se základní (náhradní) služba už vykonaná započítává do základní (náhradní) služby.

§ 30

(1) Základní (náhradní) službu zameškanou překročením dovolené, dovolenou přesahující dobu řádné dovolené, výkonem kázeňského trestu odnětí svobody, vazbou uvalenou v trestním řízení, jež skončilo odsuzujícím rozsudkem, jakož i výkonem trestu odnětí svobody nutno nahradit.

(2) Nahrazování základní (náhradní) služby podle odstavce 1 může být prominut; podrobnosti upraví ministr národní obrany.

(3) Základní (náhradní) služba zameškaná nemocí, úrazem nebo zdravotní dovolenou se nenahrazuje, jestliže nemoc nebo úraz nevznikly nebo se nezhoršily vlastní vinou dotčené osoby.

Pravidelné propuštění ze základní (náhradní) služby

§ 31

(1) Ze základní (náhradní) služby se propustí vojáci zpravidla po jejím vykonání, popřípadě po nahrazení zameškané služební doby.

(2) Před propuštěním ze základní (náhradní) služby podrobí se každý voják lékařské prohlídce u svého útvaru.

Předčasné propuštění ze základní (náhradní) služby

§ 32

(1) Předčasně lze propustit ze základní služby na trvalou dovolenou vojáky,

a) mají-li být odstraněny početní přebytky,

b) jde-li o hromadné propuštění příslušníků jednoho nástupního ročníku před jejich přeložením do zálohy,

c) rozhodne-li tak přezkumná komise,

d) kterým byl dodatečně povolen odklad,

e) kterým by měla být udělena zdravotní dovolená nejméně na dobu zbývající k dokončení základní služby,

f) ženy, u nichž během vojenské činné služby bude zjištěné těhotenství,

g) kteří byli vzati do vazby obecným soudem nebo prokurátorem,

h) kteří byli pravomocně odsouzeni k trestu odnětí svobody a na nichž bude trest vykonáván v ústavech ministerstva vnitra,

i) kteří byli pravomocně odsouzeni ke ztrátě práva volebního, na dobu, na niž byla ztráta práva volebního vyslovena.

(2) Z náhradní služby lze předčasně propustit na trvalou dovolenou vojáky z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. a) až i) a vojáky, kteří nemohou konat náhradní službu pro nemoc nepřetržitě po dobu delší než 28 dnů, není-li pravděpodobné, že se uzdraví nejpozději v dalších 14 dnech.

(3) Vojáci na trvalé dovolené jsou povinni nastoupit v pokračování v základní (náhradní) službě v nejbližším nástupním termínu, který následuje po pominutí důvodů, pro které byli propuštěni na trvalou dovolenou, nebyl-li jim zbytek základní (náhradní) služby prominut.

Prominutí zbytku základní (náhradní) služby

§ 33

(1) Vojákům propuštěným na trvalou dovolenou podle § 32 odst. 1 písm. a), b), e) a f) se zbytek základní služby promíjí, nepřesahuje-li šest měsíců. Rovněž se promíjí zbytek náhradní služby u vojáků uvedených v § 32 odst. 2, avšak jen v případě, že k propuštění dojde v posledním měsíci náhradní služby.

(2) Jde-li při propuštění podle § 32 odst. 1 písm. b) o dobu kratší než deset dnů, započítává se tato doba jako vykonaná vojenská činná služba.

(3) Vojákům propuštěným na trvalou dovolenou podle § 32 odst. 1 písm. c) a d) může ministerstvo národní obrany prominout zbytek základní služby, nepřesahuje-li šest měsíců, a vojákům propuštěným na trvalou dovolenou podle § 32 odst. 1 písm. g) až i) zbytek základní služby do jednoho měsíce.

ODDÍL IV

Další služba

§ 34

Další službu na žádost konají vojáci, kteří vykonali základní službu,

a) setrvají-li dobrovolně ve vojenské činné službě nebo

b) jsou-li v přípravné službě pro přijetí do služebního poměru vojáka z povolání anebo

c) při pobytu ve vojenských školách pro výchovu vojáků z povolání.

§ 35

(1) Vojáci, kteří jsou povinni další službou, jsou zavázáni setrvat ve vojenské činné službě, dokud převzatý závazek k další službě nesplní. Podrobnosti o závazku k další službě a o způsobu, jakým se vykonává, stanoví ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra.

(2) Vojáci, kteří jsou povinni další službou, mohou z ní být na svou žádost ministerstvem národní obrany nebo ministerstvem vnitra propuštěni před splněním závazku v případech hodných zvláštního zřetele; v tomto případě jsou povinni vrátit z nákladů vynaložených na jejich výcvik (zdokonalování) částku, která je úměrná délce zbývající (dosud nesplněné) další služby. Výše těchto nákladů se stanoví podle směrnic vydaných ministerstvy národní obrany a vnitra v dohodě s ministerstvem financí.

(3) Vystoupit z výcviku (zdokonalování) na vojáky z povolání povolí ministerstvo národní obrany nebo ministerstvo vnitra jen tehdy, vrátí-li dotčený voják částku, která se rovná nákladům vynaloženým na jeho výcvik (zdokonalování). Výše těchto nákladů se stanoví podle směrnic vydaných ministerstvy národní obrany a vnitra v dohodě s ministerstvem financí.

ODDÍL V

Pravidelná cvičení

§ 36

(1) Vojáci v záloze z počtu poddůstojníků a mužstva povolávají se zpravidla ke čtyřem pravidelným cvičením po čtyřech týdnech, a to v roce, v němž dosáhnou věku 24, 27, 30 a 33 let.

(2) Vojáci v záloze, kteří konali základní službu kratší než tři čtvrtiny základní služby, povolávají se mimo cvičení uvedená v odstavci 1 k dalšímu pravidelnému čtyřtýdennímu cvičení, zpravidla v prvním roce po svém přeložení do zálohy.

(3) Ministerstvo národní obrany může, vyžaduje-li toho výcvik nebo zajištění pohotovosti ozbrojených sil, nařídit povolání k cvičením jiného trvání a v jiných lhůtách, pokud tím nebude překročena úhrnná délka stanovená v odstavci 1, popřípadě v odstavci 2.

(4) Ministerstvo národní obrany může prominout konání cvičení, k nimž nebyli vojáci v záloze povoláni v stanovených lhůtách.

§ 37

(1) Důstojníci v záloze povolávají se zpravidla ke čtyřem pravidelným cvičením po pěti týdnech, a to v roce, v němž dosáhnout věku 25, 29, 33, a 37 let.

(2) Ustanovení § 36 odst. 3 a 4 platí přiměřeně i o cvičeních důstojníků v záloze.

Povolávání na cvičení

§ 38

(1) Vojáky v záloze povolává na cvičení okresní vojenská správa místa trvalého pobytu. Vojáci v záloze, povolaní na cvičení, mají nárok na úhradu jízdného.

(2) Ke cvičení se povolává zpravidla na určitý den. V tomto případě je třeba dodat povolávací rozkaz nejpozději šest týdnů před počátkem cvičení. Výjimečně lze povolat k okamžitému nastoupení na cvičení. Vyžaduje-li toho potřeba vojska, může být v mimořádných případech povolání provedeno telegraficky nebo jiným způsobem, zejména též prostřednictvím výkonných orgánů národních výborů.

§ 39

Vojáci v záloze trvale dlící v cizině se nepovolávají po dobu pobytu v cizině ke cvičení, jsou však povinni je vykonat po návratu z ciziny. Ministerstvo národní obrany může těmto vojákům z důvodů hodných zvláštního zřetele prominout vykonání všech nebo některých cvičení.

Odklady cvičení

§ 40

(1) Vojákům v záloze, kteří jsou povinni vykonat vojenské cvičení, může být na jejich žádost z důvodů hodných zvláštního zřetele povoleno vykonat cvičení v určitém období roku, v němž jsou cvičením povinni, nebo jim může být povolen odklad cvičení na příští rok.

(2) Zaměstnavatel může se souhlasem svého zaměstnance, který byl povolán ke cvičení, žádat za odklad tohoto cvičení, vyžaduje-li toho obecný zájem.

(3) Žádosti podle odstavců 1 a 2 je třeba podat u okresní vojenské správy místa trvalého pobytu do 31. prosince roku, který předchází roku, v němž je voják v záloze povinen cvičením, ve výjimečných případech nejpozději do 15 dnů po obdržení povolávacího rozkazu. Podání žádosti nemá odkladného účinku.

(4) O žádostech rozhoduje okresní vojenská správa. Proti jejímu rozhodnutí není opravného prostředku.

Nástup na cvičení

§ 41

(1) Voják v záloze povolaný ke cvičení je povinen dostavit se ve stanovenou dobu na místo uvedené v povolávacím rozkaze.

(2) Osoby nastupující cvičení jsou povinny předložit vojenskou knížku a povolávací rozkaz.

(3) Jinak platí o nastoupení cvičení obdobně ustanovení o nastoupení základní (náhradní) služby.

Propuštění ze cvičení

§ 42

(1) Ze cvičení se předčasně propustí vojáci,

a) kteří jsou při nastoupení nemocni nebo kteří za cvičení onemocnějí a stanou se na zbývající dobu neschopnými vojenské činné služby,

b) kteří nastoupili cvičení s opožděním přesahujícím tři dny,

c) kteří byli během cvičení zatčeni nebo vzati do vazby,

d) jimž byl během cvičení povolen doklad na příští rok nebo jimž bylo cvičení přeloženo na jiné období.

(2) Vojáci uvedení v odstavci 1, jakož i vojáci, kteří z jakýchkoli důvodů cvičení nenastoupili, jsou povinni cvičení vykonat v příštím období, popřípadě v příštím roce. Doba, po kterou konali cvičení, započítá se jím do úhrnné délky cvičení; došlo-li k propuštění podle odstavce 1 v posledních desíti dnech cvičení, zbytek cvičení se promine. Vojákům, kteří se stali neschopnými za cvičení pro vadu nebo chorobu způsobenou nebo zhoršenou vykonáváním cvičení, promine se vždy celý zbytek cvičení.

(3) Doba, kterou voják povolaný na cvičení strávil v nemocnici nebo na ošetřovně pro nemoc nebo k zjištění vady (choroby), nepočítá se do doby cvičení, bylo-li prokázáno, že vadu (chorobu) předstíral nebo si ji způsobil úmyslně.

(4) Nemohl-li voják cvičení dokončit proto, že vypukla epidemie nebo byla vyhlášena mimořádná opatření, pokládá se cvičení za vykonané.

(5) Přesahuje-li vykonaná mimořádná služba šest měsíců nebo jde-li o službu vykonanou podle § 29 odst. 2, může ji ministerstvo národní obrany započítat jako jedno nebo dvě cvičení.

(6) Vojáci konající vojenské cvičení jsou povinni nahradit službu, kterou zameškali výkonem kázeňského trestu odnětí svobody. Povinnost k nahrazování vojenské činné služby může být prominuta; podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany.

(7) O propuštění vojáků v záloze po skončení cvičení latí obdobně ustanovení § 31.

Dobrovolná cvičení

§ 43

Jestliže to je ve služebním zájmu, může krajská vojenská správa povolit vojákům v záloze na jejich žádost, aby vykonali jedno nebo několik dobrovolných cvičení. Dobrovolná cvičení se nezapočítávají do úhrnné doby pravidelných cvičení.

§ 44

Zavádějí-li se nové bojové prostředky nebo vyžadují-li toho důvody výcvikové, může ministerstvo národní obrany povolat vojáky ve výslužbě ke cvičení na dobu nezbytné potřeby, nejdéle na dobu osmi týdnů.

ODDÍL VI

Mimořádná služba

§ 45

(1) Povolání k mimořádné službě se provádí zpravidla povolávacími rozkazy.

(2) Jsou-li nařízena jakákoli mimořádná opatření, jsou povinni nastoupit základní službu i vojáci propuštění na trvalou dovolenou, vyjma vojáky propuštěné pro neschopnost.

§ 46

(1) Nebude-li při povolání k mimořádné službě stanoveno jinak, jsou povolané osoby povinny do čtyř hodin po uvědomění nastoupit nejkratší cestu do stanoveného místa. Osoby neschopné k cestě musí tuto neschopnost prokázat lékařském vysvědčením, jež zašlou příslušné okresní vojenské správě.

(2) Rozkaz, kterým je osoba povolána k mimořádné službě, opravňuje k bezplatné jízdě železnicí nebo jiným veřejným dopravním prostředkem do stanoveného místa.

(3) O nastoupení mimořádné služby platí, není-li stanoveno jinak, obdobně ustanovení o nastoupení základní služby.

(4) Z mimořádné služby se propouští buď jednotlivě, jde-li o propuštění pro neschopnost, nebo hromadně. Jinak platí o propuštění obdobně ustanovení § 31.

ODDÍL VII

Zproštění mimořádné služby

§ 47

Mimořádné služby lze zprostit buď předem nebo teprve za mimořádných opatření, a to vždy na určitou dobu.

§ 48

(1) Zproštění nabývá účinnosti, je-li provedeno předem, dnem vyhlášení mimořádných opatření, je-li provedeno teprve za mimořádných opatření, dnem, kdy příslušný orgán vojenské správy rozhodl o zproštění ( § 49 odst. 1).

(2) Platnost povoleného zproštění zaniká,

a) uplyne-li doba, na kterou bylo povoleno nebo

b) bylo-li zrušeno anebo

c) jestliže pominuly důvody, pro něž bylo povoleno.

(3) Vedoucí podniků, úřadů, ústavů a jiných orgánů a organisací (dále jen "vedoucí podniku"), kteří navrhli zproštění svých zaměstnanců, jsou povinni sledovat, zda důvody, pro které bylo zproštění provedeno, trvají. Není-li další zproštění odůvodněno, jsou povinni oznámit to okresní vojenské správě, která zproštění provedla, a okresní vojenské správě místa trvalého pobytu zproštěné osoby.

§ 49

(1) V rozsahu stanoveném vládou rozhoduje o zproštění s konečnou platností,

a) jde-li o vojáky v záloze (ve výslužbě) v hodnosti plukovníka nebo generála, ministerstvo národní obrany,

b) jde-li o vojáky v záloze (ve výslužbě) ve všech ostatních hodnostech důstojníků, poddůstojníků a mužstva, okresní vojenská správa, v jejímž obvodu je podnik umístěn.

(2) O rozhodnutí zpraví orgán uvedený v odstavci 1 vedoucího podniku. Vedoucí podniku po vyhlášení mimořádných opatření uvědomí zproštěné osoby a vydá jim příslušný doklad o zproštění.

ODDÍL VIII

Propuštění z vojska

§ 50

Zjistí-li se, že byla odvedena osoba, aniž byl pro to dán právní podklad, propustí ji příslušná okresní vojenská správa z vojska.

§ 51

(1) Vojáky v záloze propustí příslušná okresní vojenská správa z vojska dnem 31. prosince roku, v němž dovrší 60 let, jestliže nepožádali o prodloužení služební povinnosti podle odstavce 2. Vojáci z povolání přeložení do zálohy nebo do výslužby se propouštějí z vojska jen na svou písemnou žádost.

(2) Vojákům, kteří splnili brannou povinnost, může být na jejich žádost branná povinnost prodloužena. Žádost je třeba podat do 30. listopadu roku, v němž dovrší 60 let, a to u okresní vojenské správy místa trvalého pobytu.

(3) Byla-li branná povinnost takto prodloužena, mohou být uvedené osoby propuštěny z vojska jen dnem 31. prosince kalendářního roku, v němž ohlásily, že chtějí být propuštěny. Prohlášení zasílají okresní vojenské správě místa trvalého pobytu.

§ 52

(1) Neschopnost nebo změna schopnosti vojáků k vojenské činné službě se zjišťuje přezkumným řízením, které provádějí přezkumné komise podle předpisů vydaných ministerstvem národní obrany. Členy přezkumných komisí u okresních vojenských správ jsou lékaři státní zdravotní správy obdobně jako u odvodních komisí. Jízdné z místa pobytu do místa přezkumu a zpět hradí vojenská správa.

(2) Vojáci trvale neschopní k vojenské činné službě se z vojska propustí.

ODDÍL IX

Osobní úkony pro potřeby ozbrojených sil

§ 53

(1) Osobními úkony pro potřeby ozbrojených sil (dále jen "osobní úkony") se rozumí každá tělesná nebo duševní činnost, která se požaduje k přímé podpoře ozbrojených sil od osob, jež nevykonávají vojenskou činnou službu nebo zvláštní službu.

(2) K osobním úkonům mohou být povolány všechny osoby, podléhající branné povinnosti, které nejsou povolány k vojenské činné službě nebo zvláštní službě a které nejsou podle zákona o obraně státu od osobních úkonů osvobozeny.

§ 54

(1) Osoby, které je třeba určit k osobním úkonům již předem, určí vojenská správa, popřípadě na její žádost výkonný orgán okresního národního výboru, který vykonává též potřebná šetření a jiná opatření.

(2) Osoby určené podle předcházejícího odstavce povolá za mimořádných opatření okresní vojenská správa místa trvalého pobytu.

(3) O povolání k osobním úkonům, o bezplatné jízdě povolaných osob, o nastoupení osobních úkonů a o

propuštění z nich platí obdobně ustanovení o mimořádné službě.

§ 55

Podrobné předpisy o osobních úkonech, zejména o výběru osob pro ně, vydá ministerstvo národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

ODDÍL X

Cestování do ciziny a vystěhování

Cestování do ciziny

§ 56

Brancům může být vydán cestovní pas do ciziny nebo jiný průkaz opravňující k cestě do zahraničí bez povolení vojenské správy, jen nezmeškají-li pobytem v cizině dostavení se k pravidelnému odvodu a včasné nastoupení základní služby.

§ 57

Vojákům na trvalé dovolené lze udělit souhlas k vydání průkazu opravňujícího k cestě do zahraničí jen s platností do termínu stanoveného pro přezkumné řízení, popřípadě do nástupního termínu pro pokračování v základní službě.

§ 58

(1) Vojákům v záloze, kteří jsou ještě povinni konat pravidelná cvičení, může být vydán průkaz opravňující k cestě do zahraničí bez povolení vojenské správy jen v letech, kdy nevykonávají pravidelné cvičení. V letech, v nichž jsou povinni konat pravidelné cvičení ( § 36 a 37), může jim být tento průkaz vydán pouze se souhlasem vojenské správy.

(2) Povolení k vydání průkazu opravňujícího k cestě do zahraničí brancům, vojákům na trvalé dovolené a vojákům v záloze uděluje okresní vojenská správa, u niž je dotčená osoba vedena v evidenci. Podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany.

§ 59

Vystěhování

(1) Povolení k vystěhování může být uděleno brancům (odvedencům), vojákům na trvalé dovolené a vojákům v záloze jen se souhlasem krajské vojenské správy, v jejímž obvodu má dotčená osoba trvalý pobyt. Vojákům ve vojenské činné službě může být toto povolení uděleno jen se souhlasem ministerstva národní obrany, a pokud jde o vojska ministerstva vnitra, jen se souhlasem ministerstev národní obrany a vnitra.

(2) Vydání povolení k vystěhování je třeba oznámit příslušnému orgánu vojenské správy, který dal k němu souhlas.

(3) Za mimořádných opatření udělují souhlas k vydání povolení k vystěhování orgány určené ministerstvem národní obrany.

(4) Udělení povolení k vystěhování nemá vliv na branný poměr dotčené osoby. Tato osoba je povinna plnit brannou povinnost, dokud nebude propuštěna z vojska.

ODDÍL XI

Různá ustanovení

§ 60

Vojenské výpomoci

(1) Vojsko poskytuje k plnění úkolů uvedených v § 1 odst. 2 písm. c) a v § 1 odst. 3 branného zákona ozbrojené nebo záchranné vojenské výpomoci.

(2) Vojenská ozbrojená výpomoc záleží v dočasném přidělení pomocných vojenských jednotek národním výborům, žádají-li o jejich součinnost.

(3) Vojenská záchranná výpomoc záleží v dočasném přidělení pomocných vojenských jednotek národnímu výboru jako pomoc při pohromách ohrožujících lidské životy nebo důležité hospodářské statky.

(4) Bližší předpisy o vojenských výpomocích, zejména o jejich vyžadování, poskytování, složení a použití, jakož i o náhradě výdajů za jejich použití, vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra a s ostatními zúčastněnými ministerstvy.

§ 61

Úprava hodností vojáků propuštěných ze služby ve Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti

(1) Hodnosti, kterých dosáhli příslušníci státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti ve vojsku, zpravidla se nemění po dobu jejich služby v těchto sborech, ani při jejich propuštění z těchto sborů, lež by jím tato vojenská hodnost nemohla být podle příslušných vojenských předpisů ponechána.

(2) Na žádost vojáka uvedeného v odstavci 1, podanou po jeho propuštění ze služby ve Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti, může být jeho vojenská hodnost upravena podle hodnosti, které dosáhl v těchto sborech, má-li k tomu žadatel, zejména se zřetelem na své chování a kvalifikaci z doby své služby v těchto sborech, způsobilost.

(3) Osobní úřad příslušníků Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti oznámí jejich propuštění ze služby příslušné okresní vojenské správě.

§ 62

Vojenské průkazy

(1) Vydávání vojenských průkazů vojákům v činné službě upraví ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.

(2) Brancům zapsaným k pravidelnému odvodu vydává se průkaz brance. Vojákům, kteří se překládají do zálohy, vydává se jako doklad o jejich vojenském poměru vojenská knížka. Osobám trvale neschopným k vojenské činné službě vydává se průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě.

(3) Osoby, kterým byl vydán vojenský průkaz, jsou povinny učinit veškerá opatření, aby zabránily jeho ztrátě. Ztráta kteréhokoli vojenského průkazu uvedeného v odstavci 2 musí být hlášena ihned okresní vojenské správě místa trvalého pobytu.

(4) Vojenské průkazy uvedené v odstavcích 1 a 2 nesmějí být připojeny jako příloha k žádosti nebo k jinému druhu podání ani odevzdány nepovolaným osobám.

(5) Voják nesmí brát vojenské průkazy uvedené v odstavcích 1 a 2 s sebou při cestách do ciziny.

§ 63

Vstup do cizích vojenských služeb

(1) Žádosti za povolení ke vstupu do cizích vojenských služeb řádně odůvodněné a opatřené potvrzením příslušného cizího úřadu, že žadatel bude do vojenských služeb v dotyčné armádě přijat a na jakou dobu, podávají se u okresní vojenské správy místa trvalého pobytu.

(2) Ministerstvo národní obrany předloží žádost po slyšení ministerstva vnitra, po případě ministerstva zahraničních věcí, s příslušným návrhem presidentu republiky.

§ 64

Ohlašovací povinnost a vojenská evidence

(1) Vojáci mimo činnou službu a branci jsou povinni hlásit okresní vojenské správě a orgánům vedoucím pomocnou vojenskou evidenci, podle poučení obsaženého ve vojenském průkazu, změny místa trvalého pobytu, zaměstnavatele a funkce v zaměstnání, úrazy a vážná onemocnění mající trvalý vliv na výkon vojenské služby, jakož i všechny další změny údajů uvedených v jejich vojenských průkazech. V těchto případech mají vojáci mimo činnou službu a branci nárok na úhradu jízdného k okresní vojenské správě a zpět.

(2) Vojáci v záloze, branci, odvedenci a vojáci na trvalé dovolené jsou vedeni ve vojenské evidenci u místních vojenských správ a zpravidla podle místa trvalého pobytu.

(3) Pomocnou vojenskou evidenci vedou výkonné orgány místních národních výborů, podniky, úřady, ústavy a jiné orgány a organisace. Orgány Veřejné bezpečnosti spolupracují s okresními vojenskými správami při vedení vojenské evidence, zejména oznamují příslušným okresním vojenským správám, kteří branci a vojáci mimo činnou službu se přihlásili k trvalému pobytu nebo se z něho odhlásili. Ohlašovací orgány upozorňují tyto osoby na jejich ohlašovací povinnost podle odstavce 1. Zastupitelské úřady vedou vojenskou evidenci občanů Československé republiky žijících v zahraničí. Vedení pomocné vojenské evidence, jakož i vojenské evidence občanů Československé republiky žijících v zahraničí, řídí ministerstvo národní obrany.

(4) Podrobné předpisy o vedení evidence vydá ministerstvo národní obrany.

§ 65

Styk občanů s orgány vojenské správy

Není-li jinak stanoveno, předkládají branci, odvedenci, vojáci v záloze a na trvalé dovolené veškerá podání ve věcech svého branného poměru okresní vojenské správě místa svého trvalého pobytu. Rozhodnutí orgánů vojenské správy v těchto věcech se jim oznamují, jakož i vojenské průkazy a jiné doklady se jim doručují přímo nebo prostřednictvím výkonného orgánu místního národního výboru místa trvalého pobytu.

§ 66

Oznámení potrestání a úmrtí branců a vojáků mimo činnou službu

(1) Orgány ministerstva vnitra jsou povinny při zatčení, zadržení nebo vzetí do vazby brance nebo vojáka mimo činnou službu odebrat mu vojenský průkaz ( § 62 odst. 2) a zaslat jej neprodleně okresní vojenské správě, u které je branec nebo voják mimo činnou službu veden v evidenci. Nemohou-li průkaz odebrat, zjistí, kde je a sdělí to rovněž příslušné okresní vojenské správě.

(2) Krajské a lidové soudy jsou povinny zasílat okresní vojenským správám místa trvalého pobytu v trestních věcech branců a vojáků mimo činnou službu zprávy o pravomocném odsouzení a připojit k nim opis rozsudečného výroku; při odsouzení k trestu odnětí svobody na dobu delší jednoho roku jsou povinny připojit ke zprávě opis rozsudku soudu první stolice, popřípadě doložku o rozhodnutí odvolacího soudu, pokud byl výrok soudu první stolice o vině a trestu změněn.

(3) Ústavy ministerstva vnitra jsou povinny oznamovat propuštění branců nebo vojáků mimo činnou službu z výkonu trestu odnětí svobody okresním vojenským správám místa posledního trvalého pobytu před výkonem trestu. Ve zprávě uvedou též posudek a místo nově zvoleného trvalého pobytu propuštěného brance nebo vojáka mimo činnou službu.

(4) Zemřel-li branec nebo voják mimo činnou službu, oznámí to výkonný orgán místního národního výboru místa, kde zemřel, okresní vojenské správě, u které je veden v evidenci, a zašle jí zároveň vojenský průkaz zemřelého a záznam o úmrtí.

§ 67

Kontrola splnění branné povinnosti

Orgány ověřující volitelnost osob navržených k zastávání veřejných funkcí jsou povinny přesvědčit se o tom, zda osoba, která byla navržena do veřejné funkce, splnila povinnosti, které jí branný zákon ukládá podle jejího věku; za tím účelem vyžádají si vojenský průkaz nebo doklad o splnění odvodní povinnosti nebo učiní dotaz u okresní vojenské správy místa trvalého pobytu.


ODDÍL XII

Závěrečná ustanovení

§ 68

Zrušuje se vládní nařízení č. 209/1949 Sb., jímž se provádí branný zákon.

§ 69

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 2. května 1958; provedou je ministři národní obrany a vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.


Široký v. r.

generálplukovník Lomský v. r.

Barák v. r.

Přesunout nahoru