Objednat předplatné
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Vyhláška č. 38/1957 Sb.Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech se Závěrečným protokolem

Částka 20/1957
Platnost od 29.07.1957
Účinnost od 05.07.1957
Zrušeno k 27.04.1990 (147/1990 Sb.)
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

38.

Vyhláška ministra zahraničních věcí

ze dne 28. června 1957

o Smlouvě mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech se Závěrečným protokolem

Smlouva mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech se Závěrečným protokolem, podepsaná v Praze dne 11. září 1956, byla dne 12. prosince 1956 schválena vládou a dne 6. března 1957 Národním shromážděním. Dne 13. dubna 1957 byla ratifikována presidentem republiky.

Ratifikační listiny byly vyměněny v Berlíně dne 5. června 1957.

Tato smlouva nabývá podle svého článku 81 účinnosti měsíc po výměně ratifikačních listin, nabývá tedy účinnosti dne 5. července 1957.

Původní české znění smlouvy se vyhlašuje v Příloze Sbírky zákonů.

David v. r.

Příloha

SMLOUVA

mezi Československou republikou a Německou demokratickou republikou o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech

President Československé republiky

a

President Německé demokratické republiky

přejíce si, aby přátelské svazky mezi oběma zeměmi a jejich národy byly upevněny a aby jejich politika pokojné výstavby a upevňování světového míru byla posilněna i na poli právní spolupráce, rozhodli se, že uzavřou Smlouvu o právních stycích v občanských, rodinných a trestních věcech.

K tomu účelu jmenovali svými zmocněnci:

President Československé republiky

ministra zahraničních věcí

Václava Davida,

President Německé demokratické republiky

náměstka předsedy vlády a ministra zahraničních věcí,

Dr. Lothara Bolze,

kteří, vyměnivše si plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních:

ODDÍL I

Všeobecná ustanovení

Čl. 1

Právní ochrana

(1) Příslušníci jedné ze Stran (osoby fysické a osoby právnické, zřízené podle právních předpisů jedné Strany) požívají na území druhé Strany stejné právní ochrany pokud jde o osoby a jmění jako vlastní příslušníci.

(2) Mají svobodný a nerušený přístup k justičním a jiným úřadům druhé Strany, které působí v občansko-právních, rodinných a trestních věcech; mohou před nimi vystupovat a podávat návrhy za stejných podmínek jako příslušníci Strany druhé.

Čl. 2

Poskytování právní pomoci

(1) Soudy, státní notářství a prokuratury obou Stran (dále jen justiční úřady) poskytují si v občansko-právních, rodinných a trestních věcech navzájem právní pomoc.

(2) Justiční úřady poskytují právní pomoc i jiným úřadům, které působí v občanských a rodinných věcech.

Čl. 3

Způsob styku

(1) Při poskytování právní pomoci se justiční úřady obou Stran stýkají navzájem přímo, pokud dále v jednotlivých případech není stanoveno něco jiného.

(2) Úřady uvedené v článku 2 odst. 2 se stýkají s justičními úřady přímo, pokud dále v jednotlivých případech není stanoveno něco jiného.

Čl. 4

Rozsah právní pomoci

Strany si vzájemně poskytují právní pomoc prováděním jednotlivých procesních úkonů, zejména opatřováním a zasíláním spisů a písemností, odnětím, zasláním a vydáním věcí, prováděním důkazů výslechem (svědků, stran, obviněných a pod.), soudním ohledáním, znaleckým posudkem a prohlídkou, jakož i vyřizováním žádostí o doručení.

Článek 4 A

(1) Právní pomoc zahrnuje také zjišťování pobytu osob na území smluvní strany, proti nimž jsou nebo budou osobami, jež mají bydliště na území druhé smluvní strany, uplatňovány občanskoprávní či rodinněprávní nároky. Dožadující se orgány jsou povinny poskytnout za tím účelem podklady, z nichž vyplývají údaje pro zjištění pobytu.

(2) Právní pomoc obsahuje dále zjišťování organizace, v níž jsou zaměstnány osoby povinné platit výživné, je-li nebo má-li být výživné uplatňováno osobami, oprávněnými výživné požadovat, které mají své bydliště nebo pobyt na území druhé smluvní strany. Tato povinnost zahrnuje také zjištění výše měsíčního příjmu, jehož dlužník dosahoval během posledních 12 měsíců.

Čl. 5

Úprava písemností

(1) Písemnosti, které si zasílají úřady při poskytování právní pomoci, musí být opatřeny pečetí.

(2) Strany užívají při žádostech o poskytnutí právní pomoci dvoujazyčných tiskopisů, jejichž text si navzájem sdělí.

Čl. 6

Forma a obsah právní pomoci

(1) Žádost o poskytnutí právní pomoci musí obsahovat tyto údaje:

a) označení dožadujícího úřadu,

b) označení dožádaného úřadu,

c) věc, v níž se žádá o právní pomoc,

d) jména účastníků, obviněných nebo odsouzených, jejich státní občanství, povolání a bydliště, případně místo jejich pobytu,

e) jména a adresy právních zástupců,

f) potřebné údaje o předmětu dožádání.

(2) Žádost o doručení musí kromě toho obsahovat přesnou adresu příjemce a označení doručované písemnosti.

Čl. 7

Způsob vyřízení

(1) Při vyřizování právní pomoci užije dožádaný justiční úřad vnitrostátních předpisů. Může však, je-li o to dožadujícím úřadem požádán, užít odlišných předpisů o řízení, pokud nejsou v rozporu s donucujícími předpisy tuzemského práva.

(2) Není-li dožádaný justiční úřad pro vyřízení příslušný, postoupí spisy z úřední povinnosti příslušnému justičnímu úřadu a zpraví o tom dožadující úřad.

(3) Bude-li dožádaný justiční úřad o to požádán, sdělí včas dožadujícímu úřadu, kdy a kde bude žádaný úkon právní pomoci proveden.

(4) Po vyřízení žádosti o poskytnutí právní pomoci vrátí dožádaný justiční úřad spisy dožadujícímu úřadu nebo mu sdělí překážku vyřízení.

Čl. 8

Bezpečný průvod pro svědky a znalce

(1) Svědek nebo znalec, který se na obeslání doručené úřady dožádané Strany dobrovolně dostaví před úřady dožadující Strany, nesmí být bez ohledu na svou státní příslušnost na tomto území trestně stíhán ani vzat do vazby pro trestný čin, který spáchal před překročením hranic. Pro takový trestný čin nelze také na svědku nebo znalci vykonat trest na území dožadující Strany.

(2) Této výsady však svědek nebo znalec pozbude, neopustí-li, ačkoliv tak mohl učinit, území dožadující Strany do týdne poté, kdy mu vyslýchající úřad sdělil, že již jeho přítomnosti není třeba.

Čl. 9

Žádost o doručení

(1) Dožádaný justiční úřad zařídí doručení podle předpisů, platných pro doručování tuzemských písemností, jestliže doručovaná písemnost je sepsána v jazyku dožádaného justičního úřadu nebo je k ní připojen ověřený překlad do tohoto jazyka. Jinak odevzdá dožádaný justiční úřad písemnost adresátu, pokud je ochoten ji dobrovolně přijmout.

(2) Překlad písemností do jazyka Strany dožádané bude ověřen přísežným nebo ustanoveným tlumočníkem nebo dožadujícím úřadem nebo diplomatickým nebo konsulárním zástupcem Strany dožadující nebo dožádané.

(3) Není-li možno zařídit doručení na adresu, která je udána v dožádání, dožádaný justiční úřad učiní z úřední povinnosti opatření potřebná ke zjištění adresy. Není-li zjištění adresy dožádaným justičním úřadem možné, uvědomí o tom dožadující úřad vrácením písemností, jež se měly doručit.

Čl. 10

Doklad o doručení

Doklad o doručení se pořídí podle předpisů o doručování tuzemských písemností.

Čl. 11

Doručení vlastním státním příslušníkům

(1) Strany jsou oprávněny provést doručení vlastním státním příslušníkům svými diplomatickými nebo konsulárními úřady.

(2) Při doručování tohoto druhu nelze použít donucovacích prostředků.

Čl. 12

Ověřování listin

(1) Listiny, které byly na území jedné Strany zřízeny nebo ověřeny státním orgánem nebo osobou, která je nadána veřejnou vírou v oboru působnosti jí přikázaném v předepsané formě a byly opatřeny úřední pečetí, nepotřebují k užití na území druhé Strany žádného dalšího ověření nebo legalisace. Totéž platí o podpisech ověřených podle předpisů jedné ze Stran.

(2) Listiny, které na území jedné Strany platí za listiny veřejné, požívají také na území druhé Strany důkazní moci listin veřejných.

Čl. 13

Náklady právní pomoci

(1) Za poskytnutí právní pomoci nebude dožádaná Strana požadovat úhradu nákladů. Strany nesou všechna vydání a náklady, které vznikly poskytnutím právní pomoci na jejich území.

(2) Dožádaný justiční úřad oznámí dožadujícímu úřadu výši vzniklých vydání a nákladů. Pokud dožadující úřad tato vydání a náklady vybere od osoby povinné k úhradě, zůstanou Straně, která je vybrala.

Čl. 14

Odmítnutí právní pomoci

Právní pomoc lze odmítnout, jestliže by její vyřízení mohlo ohrozit výsostná práva nebo bezpečnost dožádané Strany.

Čl. 15

Informace o právních otázkách

Ministři spravedlnosti a generální prokurátoři poskytnou si navzájem na přímou žádost informace o právu, které platí nebo platilo v jejich státě.

Článek 16

Jazyk

(1) Orgány smluvních stran užívají ve vzájemném právním styku vlastního jazyka nebo jazyka ruského.

(2) K usnadnění právního styku se podle možnosti připojují překlady písemností v jazyce dožádané smluvní strany i v těch případech, v nichž je Smlouva povinně nepředepisuje.

Článek 16 A

Dohody k provedení Smlouvy

Příslušná ministerstva a generální prokurátoři smluvních stran mohou na základě a k provedení Smlouvy sjednávat dohody.

ODDÍL II

HLAVA I
Právní pomoc ve věcech občanských

Náklady řízení

Čl. 17

Příslušníkům jedné Strany, kteří vystupují před soudy druhé Strany jako účastníci, pokud se zdržují na území jedné ze Stran, nelze uložit pod jakýmkoliv označením složení jistoty za náklady řízení jen z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají v tuzemsku ani bydliště ani pobyt.

Čl. 18

(1) Byl-li účastníku osvobozenému podle článku 17 od složení žalobní jistoty uložen závazek k zaplacení soudních nebo mimosoudních nákladů pravomocným rozhodnutím na území jedné Strany, bude na základě tohoto rozhodnutí o nákladech, které mají být nahrazeny Straně zvítězivší, povolena k návrhu příslušným soudem na území druhé Strany bezplatně exekuce (bude pro ně bezplatně udělena doložka vykonatelnosti).

(2) Soudními náklady ve smyslu odstavce 1 jsou také náklady potvrzení, překladu a ověření podle článku 19.

(3) K rozhodnutím podle odstavce 1 náleží také usnesení o určení nákladů.

Čl. 19

(1) Soud, který rozhoduje podle článku 18, je povinen zkoumati, zda

a) rozhodnutí, na jehož základě se má vést exekuce, je opatřeno potvrzením o právní moci a vykonatelnosti,

b) je připojen překlad oné části rozhodnutí, která stanoví výši nákladů, jakož i překlad listin, uvedených pod písmenem a).

(2) Rozhodnutí bude vydáno bez předchozího slyšení účastníků. Proti rozhodnutí jsou přípustné opravné prostředky, které zná právo platné pro rozhodující soud.

(3) Útraty překladu uvedeného v odst. 1 písmeno b) budou tvořit součást exekučních nákladů.

Čl. 20

(1) O návrzích podle článku 18 odst. 1 rozhodují lidové soudy (krajské soudy).

(2) Tyto návrhy mohou být též podány:

a) u soudu, který vydal rozhodnutí o nákladech,

b) u soudu, který rozhodoval v prvé stolici.

(3) Bude-li návrh podán u jednoho ze soudů uvedených v odst. 2, bude postoupen příslušnému soudu druhé Strany.

(4) S návrhem na povolení exekuce (na prohlášení vykonatelnosti) může se spojit návrh na provedení exekuce.

Čl. 21

(1) Jde-li o vymáhání dlužných soudních nákladů, požádá soud, který byl činný v prvé stolici, a to soud Strany, u něhož vznikla pohledávka na úhradu nákladů, místně příslušný lidový soud (krajský soud) druhé Strany o vymáhání nákladů. Vymáhání se provádí podle předpisů platných pro dožádaný soud. Tento soud se postará podle platných ustanovení o poukázání vydobyté částky dožadujícímu soudu.

(2) K dožádání je třeba připojit:

a) doklad o soudních nákladech,

b) osvědčení o právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí o nákladech,

c) ověřené překlady listin uvedených pod písmeny a) a b).

(3) Ustanovení článku 19 odst. 2 a 3 se užije i zde.

(4) Tato úprava platí přiměřeně pro vymáhání poplatků a nákladů vzniklých v řízení před státním notářstvím.

Článek 22

(1) Státním občanům jedné smluvní strany bude na území druhé smluvní strany poskytnuto osvobození od poplatků a záloh pro řízení za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako vlastním státním občanům.

(2) Osvobození od poplatků a záloh podle odstavce 1 platí pro všechny procesní úkony, které se v tomto řízení vyskytnou i před soudy druhé smluvní strany, včetně výkonu rozhodnutí.

Čl. 23

(1) Potvrzení o osobních poměrech, jakož i o poměrech rodinných, výdělkových a majetkových, vydá příslušný úřad Strany, na jejímž území má navrhovatel své bydliště nebo pobyt.

(2) Nemá-li navrhovatel na území žádné ze Stran ani bydliště ani pobyt, postačí potvrzení vydané příslušným diplomatickým nebo konsulárním úřadem jeho státu.

(3) Justiční úřad, který rozhoduje o návrhu na osvobození od poplatků a záloh, může požádat o další objasnění úřad, který potvrzení vydal.

Čl. 24

(1) Příslušník jedné Strany, který chce navrhnout osvobození od poplatků a záloh u justičního úřadu druhé Strany, může tento návrh prohlásit do protokolu u justičního úřadu příslušného podle jeho bydliště nebo pobytu. Tento úřad zašle protokol spolu s potvrzením podle článku 23 odst. 1 a ostatními doklady navrhovatelem předloženými příslušnému justičnímu úřadu druhé Strany.

(2) Zároveň se žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků a záloh může se podat do protokolu návrh na zahájení příslušného řízení.

Ustanovení osobního a rodinného práva

Čl. 25

Způsobilost k právním úkonům

Způsobilost osoby k právním úkonům se spravuje právním řádem Strany, jejímž je osoba příslušníkem.

Čl. 26

Prohlášení za mrtvého

(1) Pro prohlášení osoby za mrtvou nebo ve věcech řízení o důkazu smrti (o zjištění doby smrti) je příslušný soud Strany, jejímž příslušníkem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv ještě byla na živu.

(2) Soud jedné Strany může prohlásit příslušníka druhé Strany za mrtvého:

a) na návrh osoby, která chce uplatnit nárok z dědického nebo manželského práva majetkového na nemovitost nezvěstného, která je na území této Strany, nebo

b) na návrh manžela nezvěstné osoby, má-li v době podání návrhu bydliště na území této Strany.

(3) Prohlášení nezvěstného za mrtvého se spravuje právem Strany, jejímž příslušníkem byl v době, kdy podle posledních zpráv byl ještě na živu.

Článek 27

Uzavření manželství

(1) Podmínky uzavření manželství se určují pro každého z budoucích manželů podle zákonů smluvní strany, jejímž je státním občanem.

(2) Forma uzavření manželství se řídí podle zákonů smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

(3) Forma uzavření manželství, jež se uzavírá před členem diplomatického nebo konzulárního zastoupení, který je k tomu zmocněn, se řídí podle zákonů státu vysílajícího diplomatického nebo konzulárního zástupce.

Osobní a majetkové vztahy manželů

Článek 27 A

(1) Osobní a majetkové vztahy manželů stejného státního občanství se řídí podle zákonů smluvní strany, jejímiž jsou státními občany.

(2) Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy zákony smluvní strany, na jejímž území mají či měli poslední společné bydliště. Neměli-li takové společné bydliště, užije soud vlastního práva.

Článek 27 B

(1) Pro rozhodování o osobních a majetkových vztazích manželů má pravomoc soud smluvní strany, jejímiž jsou manželé státními občany. Mají-li manželé v době podání návrhu své bydliště na území druhé smluvní strany, má pravomoc také soud této smluvní strany.

(2) Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, má pro rozhodování o osobních a majetkových vztazích manželů pravomoc soud smluvní strany, na jejímž území mají nebo měli manželé poslední společné bydliště.

(3) Nemají-li manželé společné bydliště, mají pravomoc soudy obou smluvních stran.

(4) Bylo-li řízení zahájeno u soudu jedné smluvní strany, nemůže být týž nárok mezi týmiž účastníky uplatňován u soudu druhé smluvní strany. Soud, u něhož byl nárok uplatněn později, vysloví z úřední moci svou nepříslušnost.

Rozvod

Článek 27 C

(1) Pro rozvod manželství platí zákony smluvní strany, jejímiž státními občany jsou oba manželé v době podání návrhu.

(2) Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, užije soud, u něhož se řízení o rozvod koná, vlastních zákonů.

Článek 27 D

(1) Pro rozvod podle článku 27 C, odstavec 1 Smlouvy má pravomoc soud smluvní strany, jejímiž státními občany jsou manželé v době podání návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu své bydliště na území druhé smluvní strany, má pravomoc i tento soud.

(2) Pro rozvod podle článku 27 C, odstavec 2 Smlouvy má pravomoc soud smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé své bydliště.

(3) Má-li jeden z manželů své bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, mají pro řízení o rozvod manželství pravomoc soudy obou smluvních stran.

(4) Bylo-li řízení zahájeno u soudu jedné smluvní strany, nemůže být týž nárok mezi týmiž účastníky uplatňován u soudu druhé smluvní strany. Soud, u něhož byl nárok uplatněn později, vysloví z úřední moci svou nepříslušnost.

Článek 27 E

Pro zjištění neplatnosti manželství nebo pro určení, zda tu manželství je či není, stejně jako pro pravomoc v těchto případech, platí přiměřeně ustanovení článků 27 a 27 D Smlouvy.

Právní vztahy mezi rodiči a dětmi

Článek 28

(1) Určení a popření otcovství se řídí podle zákonů smluvní strany, jejíž státní občanství získalo dítě narozením.

(2) Pro formu uznání otcovství stačí dodržet zákony smluvní strany, na jejímž území bylo prohlášení o uznání učiněno.

Článek 29

Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí zákony smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě.

Článek 30

(1) Pro rozhodování o právních vztazích, uvedených v článcích 28 a 29 Smlouvy má pravomoc jak soud smluvní strany, jejímž je dítě státním občanem, tak i soud smluvní strany, na jejímž území má dítě své bydliště nebo pobyt.

(2) Bylo-li řízení zahájeno u soudu jedné smluvní strany, nemůže být týž nárok mezi týmiž účastníky uplatňován u soudu druhé smluvní strany. Soud, u něhož byl nárok uplatněn později, vysloví z úřední moci svou nepříslušnost.

Poručenství a opatrovnictví

Čl. 31

(1) K poručenství a opatrovnictví nad příslušníky Stran jsou, pokud dále není stanoveno něco jiného, příslušné úřady Strany, jejímž příslušníkem je chráněnec.

(2) Právní poměr mezi poručníkem nebo opatrovníkem na straně jedné a chráněncem na straně druhé se spravuje právním řádem Strany, jejíž úřad zřídil poručníka nebo opatrovníka.

Čl. 32

(1) Jsou-li potřebná poručenská a opatrovnická opatření v zájmu osoby, jejíž bydliště, pobyt nebo jmění je na území druhé Strany, zpraví úřad této Strany bez odkladu úřad příslušný podle článku 31, odst. 1.

(2) V naléhavých případech může úřad druhé Strany učinit opatření sám, musí však bez odkladu zpravit úřad příslušný podle článku 31, odst. 1. Taková opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto úřadu.

Čl. 33

(1) Úřad příslušný podle článku 31 odst. 1 může převést poručenství nebo opatrovnictví na úřad druhé Strany, jestliže chráněnec má na území této Strany bydliště, pobyt nebo jmění. Přenesení se stane účinným, když dožádaný úřad výslovně poručenství nebo opatrovnictví převezme a o tom dožadující úřad zpraví.

(2) Úřad, který se stal příslušným podle odst. 1 vede poručenství nebo opatrovnictví podle zákonů svého státu. Užije však, pokud jde o způsobilost k právům a povinnostem nebo způsobilost k právním úkonům, práva Strany, jejímž příslušníkem je chráněnec. K rozhodnutím, která se týkají osobního stavu, není oprávněn, může však udělit přivolení, jehož je třeba podle domovského práva chráněnce k uzavření manželství.

Čl. 34

Osvojení

(1) Osvojení nebo jeho zrušení se spravuje právním řádem Strany, jejímž příslušníkem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení.

(2) Je-li dítě příslušníkem druhé Strany, je nutné opatřit i přivolení, která jsou potřebná podle práva této Strany.

(3) Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je příslušníkem jedné Strany, druhý pak příslušníkem druhé Strany, musí osvojení nebo jeho zrušení být v souladu s ustanoveními platnými na území obou Stran.

(4) Příslušným k řízení o osvojení nebo o jeho zrušení je úřad Strany, jejímž příslušníkem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení. V případě odst. 3 je příslušným úřad, v jehož obvodě manželé mají nebo naposledy měli své společné bydliště nebo svůj obvyklý pobyt.

Zasílání matričních listin

Čl. 35

(1) Strany se zavazují, že si zašlou výpisy z matrik, vztahující se na zápisy vykonané o příslušnících druhé Strany po dni účinnosti.

(2) Provedou-li matriční úřady (stavovské úřady) jedné Strany dodatečné zápisy nebo opravy, které se týkají osobního stavu příslušníka druhé Strany, zašle se druhé Straně ověřený výpis z matriky s dodatečnou změnou nebo opravou.

(3) Výpisy je třeba vystavit a zasílat bez překladu a zdarma každý třetí měsíc.

Čl. 36

(1) Matriční úřady (stavovské úřady) obou Stran zašlou na žádost justičních a jiných úřadů druhé Strany žádané výpisy pro úřední potřebu bez poplatků a bez dávek.

(2) Žádosti příslušníků jedné Strany o vystavení a zaslání výpisů z matrik lze zasílat přímo na matriční úřad (stavovský úřad) druhé Strany.

Čl. 37

Všechny výpisy z matrik se zasílají cestou diplomatickou.

Dědictví

Čl. 38

Zásada rovného postavení

(1) Příslušníci jedné Strany jsou co do způsobilosti zřídit nebo zrušit závěť o majetku, který je na území druhé Strany nebo o právu, které se tam má uplatnit, jakož i co do způsobilosti nabývat dědickým právem majetek nebo práva, postavení na roveň příslušníkům druhé Strany, žijícím na jejím území. Jmění a práva přecházejí na ně za stejných podmínek jako na vlastní příslušníky druhé Strany, žijící na jejím území.

(2) Osvědčení o právních poměrech dědických, zejména potvrzení o nabytí dědictví (dědická listina) nebo osvědčení vykonavatele závěti, která byla vydána státním notářstvím jedné Strany, tvoří důkaz o těchto skutečnostech i na území druhé Strany.

Dědická způsobilost

Čl. 39

Příslušníci jedné Strany, kteří uplatňují na území druhé Strany nároky z dědického práva, musí mít dědickou způsobilost jak podle právního řádu, který je rozhodný pro právní poměry dědické (článek 40), tak i podle právního řádu Strany, jejímiž jsou příslušníky.

Čl. 40

(1) Právní poměry dědické se spravují právním řádem Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel v době smrti.

(2) Právní poměry dědické se spravují co do jmění, o němž podle práva platného v místě, kde jmění je, nemohou volně pořizovat ani tuzemci, právním řádem Strany, na jejímž území je takové jmění.

Čl. 41

Pokud podle zákonů Stran připadá dědictví státu, připadne movité dědictví státu, jehož příslušníkem je zůstavitel v době smrti, nemovité dědictví pak státu, na jehož území nemovitost je.

Čl. 42

Závěť

(1) Forma závěti se spravuje právním řádem Strany, jejímž příslušníkem je zůstavitel v době, kdy závěť zřizuje. Stačí však, učiní-li se zadost zákonům místa, kde se závěť zřizuje. Totéž platí i pro zrušení závěti.

(2) Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť se spravuje právem Strany, jejímž příslušníkem je zůstavitel v době, kdy činí projev vůle. Toto právo je také rozhodné pro určení, jaké druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.

(3) Význam vad vůle při zřizování nebo zrušení závěti se posuzuje podle práva Strany, jejímž byl zůstavitel příslušníkem v době projevu vůle.

Čl. 43

Příslušnost

(1) Opatření, k nimž jsou justiční úřady a jiné úřady povolány při úpravě dědictví, provedou bez újmy ustanovení odst. 4 úřady Strany, jejímž příslušníkem byl zůstavitel v době, kdy zemřel.

(2) Jde-li o nemovité dědictví, jakož i o dědictví, o kterém je dáno zvláštní ustanovení v článku 40, jsou pro projednání těchto dědictví příslušny justiční úřady Strany, na jejímž území se dědictví nalézá.

(3) Ustanovení odst. 1 a 2 platí obdobně i pro žaloby, jejichž předmětem jsou nároky z dědického práva.

(4) Je-li celé dědictví po příslušníku jedné Strany na území Strany druhé, projedná je k návrhu dědice nebo odkazovníka, souhlasí-li s tím všichni dědicové, příslušný justiční úřad druhé Strany místo justičního úřadu uvedeného v odst. 1.

Čl. 44

Sdělování úmrtí

(1) Zemře-li na území jedné Strany příslušník Strany druhé, uvědomí příslušný úřad bez odkladu diplomatický nebo konsulární úřad druhé Strany o úmrtí a sdělí mu, co je známo o dědicích a o jejich bydlišti nebo pobytu, o rozsahu a ceně dědictví jakož i o tom, zdali tu je či není závěť. Totéž platí, dozví-li se příslušný úřad o tom, že příslušník druhé Strany, který zemřel mimo území Stran, zanechal jmění v tuzemsku.

(2) Dozví-li se diplomatický nebo konsulární úřad o úmrtí dříve, je povinen o něm zpravit justiční úřad příslušný k zajištění dědictví.

Čl. 45

Oprávnění diplomatického nebo konsulárního úřadu při projednávání dědictví

(1) Ve všech dědických věcech, které se vyskytnou na území jedné Strany, jsou členové diplomatického nebo konsulárního úřadu oprávněni vlastní státní příslušníky, pokud jsou nepřítomni a neustanovili si jiného zmocněnce, zastupovat před justičními a jinými úřady; zvláštní plné moci není třeba.

(2) Zemře-li příslušník jedné Strany, když cestuje na území druhé Strany a neměl tam ani své bydliště ani svůj obvyklý pobyt, budou věci, které dovezl pro vlastní potřebu, odevzdány k dalšímu opatření bez dalšího řízení diplomatickému nebo konsulárnímu úřadu.

Čl. 46

Otevření závěti

K otevření nebo prohlášení závěti je příslušný justiční úřad Strany, na jejímž území se závěť nalézá. Domovskému justičnímu úřadu zůstavitele je třeba zaslat opis závěti a protokolu o jejím stavu a obsahu, případně i o jejím otevření a prohlášení; na požádání je třeba zaslat i prvopis listiny.

Čl. 47

Zajišťovací opatření

(1) Justiční a jiné úřady Stran učiní podle svého práva opatření, která jsou nutná k zajištění nebo k správě dědictví, které na jejich území zanechal příslušník druhé Strany. Místně příslušný je justiční nebo jiný úřad, v jehož obvodě je dědictví nebo jeho převážná část.

(2) O opatřeních, která byla učiněna podle odst. 1, je třeba bez odkladu uvědomit diplomatický nebo konsulární úřad, který může při těchto opatřeních spolupůsobit. Opatření, která byla učiněna podle odst. 1 nebo kterých je jinak třeba, mohou být k návrhu diplomatického nebo konsulárního úřadu pozměněna, odložena nebo zrušena.

(3) K dožádání justičního nebo jiného příslušného úřadu (článek 43) musí být opatření, která byla učiněna podle odst. 1, zrušena.

Čl. 48

Vydání dědictví po projednání

(1) Připadne-li movité dědictví nebo výtěžek dosažený prodejem movitých kusů dědických po projednání dědictví dědicům, kteří se zdržují na území druhé Strany, odevzdá se dědictví nebo výtěžek z něho diplomatickému nebo konsulárnímu úřadu.

(2) Podmínkou toho je, že

a) státní notářství vyzvalo v předepsané formě věřitele dědictví, aby do tří měsíců přihlásili své pohledávky,

b) veškeré dědické dávky a všechny přihlášené pohledávky byly zajištěny nebo zaplaceny,

c) příslušné úřady daly souhlas k vývozu dědických kusů nebo převodu výtěžku za ně.

Uznání rozhodnutí

Článek 49

Pravomocná rozhodnutí orgánů jedné smluvní strany o nemajetkových věcech občanských a rodinných budou na území druhé smluvní strany bez dalšího řízení uznávána, měl-li orgán, který rozhodnutí vydal, pravomoc podle ustanovení této Smlouvy a žádný orgán druhé smluvní strany nevydal již dříve pravomocné rozhodnutí v této věci mezi týmiž účastníky řízení.

Čl. 49 A

(1) Rozhodnutí v občansko-právních věcech a věcech rodinného práva, která byla vydána na území jedné Strany, budou uznána na území druhé Strany, pokud jsou rozhodnutími o majetko-právních nárocích a jsou vydána poté, kdy tato Smlouva nabyla účinnosti.

(2) Na žádost ministra spravedlnosti jedné Strany může ministr spravedlnosti druhé Strany uznat pravomocná majetko-právní rozhodnutí, která byla vydána v době mezi dnem 8. května 1945 a dnem, kdy tato Smlouva nabude účinnosti.

(3) O exekuci na základě rozhodnutí uvedených v odst. 1 a 2 platí ustanovení článků 51 a násl.

Čl. 50

(1) Pravomocným rozhodnutím ve smyslu článku 49 jsou postavena na roveň pravomocná rozhodnutí soudů rozhodčích, jakož i smíry před nimi uzavřené, byla-li aspoň jednou ze Stran řízení právnická osoba, jež má sídlo na území jedné ze stran.

(2) Za pravomocné rozhodnutí ve smyslu článku 49 se považuje i takové rozhodnutí trestního soudu o občansko-právních nárocích poškozeného.

Výkon rozhodnutí

Čl. 51

(1) Rozhodnutí justičních úřadů jedné Strany, která lze uznat na území druhé Strany podle ustanovení článku 49, budou tam pokládána za vykonatelná.

(2) Se soudními smíry, s pravomocnými rozhodnutími rozhodčích soudů jakož i se smíry před nimi uzavřenými (článek 50 odst. 1) a s vykonatelnými listinami se nakládá stejně, jako s rozhodnutími justičních úřadů.

(3) O povolení exekuce (udělení doložky o vykonatelnosti nebo prohlášení vykonatelnosti) a o exekuci platí jinak předpisy Strany, na jejímž území se řízení koná.

Čl. 52

(1) O návrhu na povolení exekuce (na udělení doložky o vykonatelnosti nebo na prohlášení vykonatelnosti) rozhoduje příslušný justiční úřad Strany, na jejímž území má být exekuce provedena.

(2) Návrh je třeba podat buď u justičního úřadu, který o věci rozhodl v prvé stolici, nebo u justičního úřadu, který je příslušný návrh vyřídit ve věci samé. Návrh podaný u soudu prvé stolice bude postoupen justičnímu úřadu, příslušnému k rozhodnutí ve věci samé. Návrh na povolení výkonu rozhodnutí se pokládá zároveň za návrh na provedení výkonu rozhodnutí. Smluvní strany zaručují, že výkon rozhodnutí bude proveden z úřední moci.

(3) Náležitosti návrhu se spravují zákony Strany, na jejímž území má být exekuce provedena.

(4) K návrhu je třeba připojit ověřený překlad.

Čl. 53

K návrhu na povolení exekuce (na udělení doložky o vykonatelnosti nebo na prohlášení vykonatelnosti) je třeba připojit:

a) úplné vyhotovení rozhodnutí s osvědčením právní moci,

b) prvopisy nebo ověřené opisy listin, z nichž je patrné, že dlužníku, který nevstoupil do řízení, byla včas a v náležité formě doručena obsílka nebo jiné úřední sdělení o zahájení řízení,

c) ověřený překlad listin, uvedených pod písmeny a) a b).

Čl. 54

Má-li justiční úřad při vyřizování návrhu na povolení exekuce (na udělení doložky o vykonatelnosti nebo na prohlášení vykonatelnosti) nějaké pochybnosti, může navrhovatele vyzvat, aby se vyjádřil, nebo mu uložit, aby odstranil nedostatky návrhu; může také o návrhu slyšet dlužníka a požádat o objasnění justiční úřad, který rozhodnutí vydal.

Čl. 55

Dlužník může uplatnit u justičního úřadu, který rozhoduje o povolení exekuce (o udělení doložky o vykonatelnosti nebo prohlášení vykonatelnosti) i námitky proti jeho přípustnosti a proti nároku zjištěnému v rozhodnutí, pokud je to přípustné podle práva Strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno.

Čl. 56

Povolení exekuce (udělení doložky o vykonatelnosti nebo prohlášení vykonatelnosti) bude odepřeno, kromě důvodů, uvedených v článku 14, jestliže:

a) justiční úřady Strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, nebyly příslušné podle zákonů Strany, na jejímž území má být exekuce provedena,

b) dlužník nevstoupil do řízení a ani jemu ani jeho zmocněnci nebyla včas doručena obsílka nebo jiné úřední sdělení o zahájení řízení nebo stalo-li se tak toliko veřejnou vyhláškou nebo způsobem, který se odchyluje od ustanovení o právním styku, jež jsou obsažena v této Smlouvě,

c) rozhodnutí je v rozporu s pravomocným rozhodnutím, vydaným dříve mezi týmiž účastníky a o témž nároku, které bylo vydáno justičním úřadem Strany, na jejímž území má být exekuce provedena. Toto ustanovení však neplatí, jestliže rozhodnutí, které má být vykonáno, bylo vydáno za takových podmínek, za kterých lze žádat o změnu pravomocného rozhodnutí podle práva justičního úřadu, který o návrhu rozhoduje.

Čl. 57

O výpočtu a o vymáhání nákladů spojených s exekucí platí stejné předpisy, které platí pro exekuci podle rozhodnutí tuzemských justičních úřadů.

HLAVA II
Právní pomoc ve věcech trestních

Čl. 58

Extradiční trestné činy

(1) Strany se zavazují, že si na žádost navzájem vydají osoby, proti nimž má být vedeno trestní řízení nebo na nichž má být vykonán trest.

(2) Vydání se povolí pro trestné činy, které jsou trestné podle práva obou Stran a na něž je v zákonech obou Stran stanoven trest odnětí svobody, jehož horní hranice trestní sazby je nejméně rok nebo trest těžší.

Čl. 59

Výjimky z extradiční povinnosti

Povinnosti k vydání není:

a) je-li vyžadovaná osoba státním občanem dožádané Strany,

b) pro trestný čin, spáchaný na území dožádané Strany,

c) nastalo-li podle práva dožádané Strany promlčení trestního stíhání nebo výkonu trestu nebo nelze-li osobu, o jejíž vydání se žádá, stíhat nebo trest vykonat z jiného zákonného důvodu,

d) je-li stíhání vyhrazeno výlučně justičním úřadům dožádané Strany,

e) byl-li proti osobě, o jejíž vydání se žádá, na území dožádané Strany vynesen rozsudek pro týž trestný čin, anebo vydáno rozhodnutí, jímž bylo řízení skončeno.

Článek 60

Žádost o převzetí trestního stíhání

(1) Smluvní strany se zavazují na žádost druhé smluvní strany provádět podle vlastních zákonů trestní stíhání svých státních občanů, kteří jsou podezřelí, že na území dožadující smluvní strany spáchali trestný čin nebo přečin (Straftat).

(2) Smluvní strany mohou žádat o převzetí stíhání takových porušení práva, jež se podle právního řádu dožadující smluvní strany považují za trestný čin nebo přečin (Straftat) a podle právního řádu dožádané smluvní strany jen za přestupek nebo porušení pořádkových předpisů.

Dožádaná smluvní strana vyřídí dožádání podle vlastních právních předpisů.

(3) Občanskoprávní nároky osob, poškozených porušením práva, uplatněné v převzatém řízení, se stanou - byl-li podán návrh na náhradu škody - součástí řízení.

Článek 60 A

Řízení při žádostech o převzetí trestního stíhání

(1) K žádosti o převzetí trestního stíhání třeba připojit:

- údaje, týkající se osoby, včetně jejího státního občanství,

- popis skutkového stavu,

- důkazní prostředky,

- prvopis spisů nebo jejich ověřený opis, pokud je to zapotřebí, jinak výsledek vyšetřování,

- opis znění ustanovení, jichž má být užito na čin podle práva platného v místě činu,

- návrh na náhradu škody,

- návrh na trestní stíhání, pokud je to podle práva dožádané smluvní strany zapotřebí.

(2) Žádost o převzetí trestního stíhání musí být podepsána a opatřena razítkem příslušného orgánu.

(3) Jestliže se obviněný v době žádosti o převzetí trestního stíhání nachází ve vyšetřovací vazbě nebo byl předběžně zadržen, třeba zajistit jeho převoz na území druhé smluvní strany.

(4) Dožádaná smluvní strana je povinna dožadující smluvní straně podat zprávu o konečném rozhodnutí. Na požádání dožadující smluvní strany je třeba jí zaslat vyhotovení konečného rozhodnutí.

Článek 61

Způsob styku

(1) Ve věcech vydání a při převzetí trestního stíhání se stýkají ministři spravedlnosti a generální prokurátoři smluvních stran navzájem v rámci své působnosti.

(2) Činitelé jmenovaní v odstavci 1 mohou smluvit, že při převzetí trestního stíhání se budou navzájem stýkat soudy nebo prokurátoři smluvních stran.

Čl. 62

Žádost o vydání

(1) K žádosti o vydání se připojí příkaz k zatčení v prvopise nebo v ověřeném opise a k žádosti o vydání k výkonu trestu též pravomocné soudní rozhodnutí. Tyto doklady musí obsahovat údaje o skutkové podstatě trestného činu, zejména uvedení místa a doby spáchání činu, právní kvalifikaci a text příslušných zákonných ustanovení. U majetkových trestných činů je nutno uvést výši škody trestným činem způsobené nebo zamýšlené.

(2) K žádosti o vydání se připojí pokud možno také popis osoby, o jejíž vydání se žádá, údaje o jejich osobních poměrech, státním občanství, místu pobytu, jakož i fotografie a otisky prstů.

(3) Dožadující Strana není povinna předložit důkazy o vině vyžadované osoby.

Čl. 63

Dodatečná objasnění

(1) Neobsahuje-li žádost o vydání všechny nutné údaje, může dožádaná Strana žádat o její doplnění, k čemuž určí lhůtu od jednoho do dvou měsíců. Tato lhůta může být ze závažných důvodů prodloužena.

(2) Nepředloží-li dožadující Strana žádané dodatečné údaje ve stanovené lhůtě, může dožádaná Strana zatčenou osobu propustit.

Čl. 64

Vydávací vazba

Po obdržení žádosti o vydání učiní dožádaná Strana bez odkladu opatření k zatčení vyžadované osoby, leč by se vydání jevilo předem nepřípustným.

Čl. 65

Předběžné zatčení

(1) Předběžně budou zatčeny osoby, o jejichž zatčení bylo požádáno již před dojitím žádosti o vydání, jejíž podání se zároveň ohlásí a to s odvoláním na příkaz k zatčení nebo na pravomocné soudní rozhodnutí. Žádost o předběžné zatčení může být učiněna poštou, telegraficky, telefonicky nebo rozhlasem.

(2) Také bez žádosti podle odst. 1 může být vzata do vazby osoba, která je naléhavě podezřelá, že spáchala na území druhé Strany extradiční trestný čin.

(3) O předběžném zatčení je třeba druhou Stranu bezodkladně uvědomit.

Čl. 66

Propuštění z předběžného zatčení

(1) Nedojde-li do měsíce od odeslání oznámení o předběžném zatčení žádost podle ustanovení článku 65 odst. 1, lze osobu zatčenou podle ustanovení článku 62 odst. 2, propustit na svobodu.

(2) Osobu zatčenou podle ustanovení článku 65 odst. 1 lze propustit, nedojde-li řádně doložená žádost o vydání do dvou měsíců od odeslání oznámení.

Čl. 67

Odklad vydání

Je-li osoba, o jejíž vydání se žádá, stíhána nebo byla-li odsouzena pro jiný trestný čin na území dožádané Strany, může být provedení vydání odloženo, až do zastavení trestního stíhání, do vykonání rozsudku nebo do prominutí trestu.

Čl. 68

Dočasné vydání

(1) Na odůvodněnou žádost lze provést dočasné vydání i v případech článku 67, zejména měl-li by odklad provedení vydání za následek promlčení nebo jinou závažnou újmu pro trestní stíhání.

(2) Dočasně vydaná osoba bude po provedení úkonu trestního stíhání, pro které byla vydána, vrácena zpět.

Čl. 69

Střet žádosti o vydání

Dojdou-li žádosti o vydání více států, rozhodne dožádaná Strana, které z těchto žádostí vyhoví.

Čl. 70

Meze stihatelnosti vydané osoby

(1) Vydanou osobu nelze bez souhlasu dožádané Strany trestně stíhat, potrestat nebo vydat třetímu státu pro trestný čin, spáchaný před vydáním, na který se vydání nevztahuje. Souhlas nemůže být odepřen, jde-li o extradiční trestný čin (Čl. 58).

(2) Souhlasu není třeba, jestliže vydaná osoba do měsíce po skončení trestního stíhání - byla-li odsouzena, do měsíce po odpykání nebo prominutí trestu - neopustí území dožadující Strany nebo jestliže se tam vrátí. Do této lhůty se nezapočítává doba, po kterou vydaná osoba nemohla území dožadující Strany opustit bez svého zavinění.

(3) Jestliže vydaná osoba před justičním úřadem svolí k provedení trestního stíhání, není třeba souhlasu dožádané Strany. Dožádané Straně se zašle ověřený opis protokolu, v němž je svolení obsaženo.

Čl. 71

Provedení vydání

Dožádaná Strana je povinna Straně dožadující oznámit místo a dobu vydání. Nepřevezme-li dožadující Strana osobu, která má být vydána, do měsíce poté, kdy oznámení bylo odesláno, je možno tuto osobu propustit na svobodu.

Čl. 72

Opětovné vydání

Vyhne-li se vydaná osoba trestnímu stíhání a vrátí se na území dožádané Strany, musí být na novou žádost vydána, aniž je třeba předložit další doklady.

Čl. 73

Průvoz

(1) Strana povolí na žádost provézt svým územím osoby, které třetí stát vydal druhé Straně.

(2) Žádost o průvoz se podává a projednává jako žádost o vydání.

(3) Strany nejsou povinny povolit průvoz, jestliže se nejedná o extradiční trestný čin.

Čl. 74

Sdělení výsledku trestního řízení

Dožadující Strana oznámí Straně dožádané výsledek trestního řízení proti vydané osobě. Bylo-li proti vydané osobě vyneseno pravomocné soudní rozhodnutí, zašle se též jeho opis. To platí i pro případy, uvedené v článku 70.

Čl. 75

Dočasné dodání osob ve vazbě

(1) Jsou-li obeslaní svědci na území dožádané Strany ve vazbě, může ministr spravedlnosti nebo generální prokurátor této Strany nařídit jejich dopravení na území Strany dožadující s výhradou, že budou drženi ve vazbě a po výslechu co nejdříve vráceni.

(2) Mají-li být osoby, které jsou ve vazbě ve třetím státě vyslechnuty úřady dožadující Strany, povolí ministr spravedlnosti nebo generální prokurátor dožádané Strany průvoz tam a zpět územím svého státu, jsou-li dány záruky podle článku 8.

Čl. 76

Vydání věcí

(1) Strany se zavazují, že si navzájem vydají:

a) věci, které byly získány extradičním trestným činem, jakož i protihodnotu, za ně získanou,

b) věci, souvisící s extradičním trestným činem,

c) věci, které mohou mít význam jako důkazní prostředky v trestním řízení, a to i v případě, že k vydání pachatele nedojde pro jeho smrt, útěk nebo z jiného důvodu.

(2) Potřebuje-li dožádaná Strana věci, o jejichž vydání se žádá, jako důkazní prostředek v trestním řízení, může být jejich vydání odloženo až do doby, kdy řízení skončí.

(3) Práva třetích osob k těmto věcem zůstávají nedotčena. Po ukončení trestního řízení musí být oprávněnému bezplatně vráceny; nemůže-li být oprávněná osoba bezpečně zjištěna, musí být věci vráceny bezplatně dožádané Straně.

Čl. 77

Výjimky z povinnosti poskytnout právní pomoc ve věcech trestních

Povinnosti k poskytnutí právní pomoci ve věcech trestních kromě případů uvedených v článku 14 není, jestliže:

a) právní pomoc má být poskytnuta v trestním řízení vedeném pro takový trestný čin, pro který by vydání nebylo přípustné,

b) justiční úřady dožádané Strany nejsou příslušny k vyřízení dožádání.

Čl. 78

Sdělování odsouzení

(1) Strany si podají navzájem zprávu o pravomocných odsouzeních vynesených soudy jedné Strany proti příslušníkům druhé Strany, vyjímaje rozsudky vojenských soudů.

(2) Tyto zprávy si sdělují generální prokurátoři každé tři měsíce výměnou trestních listů. Generální prokurátoři učiní opatření, aby byly též zasílány otisky prstů odsouzených, pokud jsou po ruce.

Čl. 79

Výpisy z rejstříku trestů

Úřady rejstříku trestů jedné Strany podají justičním úřadům druhé Strany na jejich přímou žádost bezplatně informaci z rejstříku trestů.

ODDÍL III

Závěrečná ustanovení

Čl. 80

Tato Smlouva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou vyměněny v nejkratší době v Berlíně.

Čl. 81

Tato Smlouva nabude účinnosti měsíc po výměně ratifikačních listin. Zůstane v platnosti pět let ode dne účinnosti.

Neoznámí-li jedna ze smluvních Stran aspoň 6 měsíců před skončením této doby svůj úmysl Smlouvu vypovědět, zůstane Smlouva v účinnosti vždy dalších pět let.

Tato Smlouva je vyhotovena ve dvou originálech v české a německé řeči. Obě znění jsou autentická.

Na doklad toho podepsali zmocněnci obou smluvních Stran tuto Smlouvu a opatřili ji pečetí.

V Praze dne 11. září 1956.

Za Československou republiku:

V. David

ZA Německou demokratickou republiku:

Dr. Lothar Bolz

ZÁVĚREČNÝ PROTOKOL

Při podpisu této Smlouvy zjišťují zmocněnci Československé republiky a Německé demokratické republiky, že jsou zajedno v těchto bodech:

I

Veškeré otázky, souvisící s výkladem této Smlouvy, včetně těch, které se vyskytnou v souvislosti se změnami zákonů Stran, budou řešeny ministry spravedlnosti.

II

Pokud se ve Smlouvě k jednotlivým výrazům připojují v závorkách jiné výrazy, dává se tím najevo, že jde o právní pojmy nebo zařízení, které si podle právních řádů Stran navzájem odpovídají.

III

K usnadnění styků si Strany vzájemně vymění seznamy justičních úřadů.

IV

Strany jsou zajedno v tom, že pod pojmem občansko-právní věci je nutno rozumět i pracovně-právní věci a že pracovní soudy Německé demokratické republiky jsou ve smyslu článku 2 této Smlouvy postaveny na roveň justičním úřadům.

V

Strany jsou zajedno v tom, že výraz "závěť" (testament) zahrnuje také dědickou smlouvu podle německého práva.

VI

Strany jsou zajedno v tom, že není povinnosti k vydání, jde-li o trestný čin, který se podle německého práva stíhá soukromou žalobou.

Na důkaz tohoto podepsali zmocněnci tento Závěrečný protokol, který tvoří podstatnou součást Smlouvy z dnešního dne.

Vyhotoveno ve dvojím prvopise v jazyku českém a německém v Praze dne 11. září 1956.

Za Československou republiku:

V. David

Za Německou demokratickou republiku:

Dr. Lothar Bolz

Přesunout nahoru