Objednat předplatné
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Nařízení vlády č. 99/1952 Sb.Vládní nařízení o organisaci veterinární služby a o některých veterinárních opatřeních (veterinární řád)

Částka 43/1952
Platnost od 30.12.1952
Účinnost od 01.01.1953
Zrušeno k 01.10.1961 (66/1961 Sb.)
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

99.

Vládní nařízení

ze dne 9. prosince 1952

o organisaci veterinární služby a o některých veterinárních opatřeních (veterinární řád).

Vláda republiky Československé nařizuje podle § 1 zákona č. 143/1949 Sb., o změnách v organisaci veřejné správy a v působnosti jejích orgánů, a podle zákona č. 187/1950 Sb., o zdokonalení živočišné výroby:


ČÁST I

Úkoly státní veterinární služby a její sjednocení

§ 1

Úkolem státní veterinární služby je organisovat a provádět ochranu zdraví zvířat, jejich léčení a činit veterinární opatření, která zajistí výrobu surovin živočišného původu s hlediska veterinárně zdravotního nezávadných a tím i ochranu lidí před nemocemi, které jsou přenosné se zvířat na lidi.

§ 2

Na ministerstvo zemědělství přechází dosavadní působnost ministerstva zdravotnictví v oboru prohlídky jatečných zvířat a masa.

§ 3

Výkupní a přejímací místa pro jatečná zvířata, dále zařízení pro porážení zvířat, podniky a zařízení pro zpracování masa a mléka, sběrny a úschovny surovin živočišného původu a podniky je zpracovávající, jakož i veškerý provoz v nich podléhají veterinárnímu zdravotnímu dozoru.

ČÁST II

Organisace veterinární služby

§ 4

Veterinární službu organisuje, veterinární opatření na ochranu zdraví zvířat a ke zdolávání jejich nemocí plánuje, řídí, provádí a jejich dodržování kontroluje ministerstvo zemědělství; činí tak prostřednictvím veterinárních oddělení zemědělských referátů krajských a okresních národních výborů.

§ 5

(1) Pro kontrolu veterinární služby se zřizuje v ministerstvu zemědělství hlavní veterinární inspekce a při veterinárních odděleních krajských národních výborů se ustanovuje krajský zdravotní veterinární inspektor.

(2) Pracovní program hlavní veterinární inspekce a krajských zdravotních veterinárních inspektorů stanoví ministerstvo zemědělství.

§ 6

Ministerstvo zemědělství plní zejména tyto úkoly:

a) vypracovává celostátní plán veškeré veterinární služby a vydává směrnice a pokyny k jejímu provádění;

b) řídí činnost veterinárních zařízení ministerstva zemědělství a národních výborů;

c) řídí organisaci veterinárních opatření ukládaných podnikům, zařízením, organisacím a úřadům a kontroluje jejich dodržování;

d) vykonává vrchní veterinární zdravotní dozor podle § 3;

e) vede evidenci kádrů veterinární služby, usměrňuje jejich školení a dozírá na ně, a řídí jejich rozmisťování;

f) zřizuje a řídí vědecké veterinární ústavy, usměrňuje jejich činnost a dozírá na ně;

g) plánuje a organisuje výrobu veterinárních ser, vakcin a jiných očkovacích a diagnostických látek a plánuje vybavení veterinární služby potřebnými léky a zařízeními;

h) organisuje ochranu na státních hranicích před zavlečením nákaz a parasitárních nemocí zvířat ze zahraničí a řídí, po případě provádí veterinární ochranná opatření;

ch) organisuje a vede veterinární statistiku, podává zprávy o nemocech zvířat a vyměňuje tyto zprávy s cizími státy podle mezinárodních smluv;

i) spolupracuje při řešení otázek pojištění zvířat;

j) účastňuje se vypracování směrných plánů pro výstavbu stájových objektů.

§ 7

Veterinární oddělení zemědělských referátů krajských národních výborů plní zejména tyto úkoly:

a) vypracovává v rámci celostátního veterinárního plánu dílčí pracovní plány veškeré veterinární služby v kraji;

b) vydává směrnice k doplnění všeobecných ustanovení podle potřeb kraje a pokynů ministerstva zemědělství;

c) řídí a kontroluje veterinární zařízení v kraji;

d) řídí a kontroluje provádění veterinárních opatření ukládaných podnikům, zařízením, organisacím a úřadům a vykonává v nich veterinární zdravotní dozor podle § 3;

e) rozmisťuje veterinární kádry v kraji, vede jejich evidenci a stará se o jejich doškolování;

f) plánuje všechny potřeby pro veterinární službu v kraji;

g) organisuje všechna veterinární opatření v kraji podle potřeb kraje a pro jejich zavádění využívá statistických dat z oboru pojištění zvířat;

h) organisuje a vede veterinární statistiku nákaz zvířat v kraji, přijímá a podává o těchto nákazách zprávy;

ch) organisuje veterinární osvětovou činnost v kraji.

§ 8

Veterinární oddělení zemědělských referátů okresních národních výborů plní zejména tyto úkoly:

a) organisuje veškerou veterinární službu v okrese, veterinární zdravotní dozor a dozor na provoz obvodní veterinární činnosti a dozor na veterinární zařízení okresu;

b) organisuje preventivní protiepizootická a protiparasitární opatření v okrese;

c) organisuje léčebnou veterinární činnost v okrese;

d) dává závazné posudky s hlediska veterinárně zdravotního k plánům stájových objektů a jejich přestaveb a k jejich umístění;

e) oznamuje k trestnímu stihání osoby, které porušily veterinární opatření.

§ 9

Obvodní veterinární lékař plní zejména tyto úkoly:

a) dohlíží na zdravotní stav všech hospodářských zvířat ve svém obvodu;

b) řídí a provádí ochranná a léčebná protiepizootická a protiparasitární opatření, jako jsou ochranná i léčebná očkování a povinné odčervování zvířat, nařizuje isolace zvířat a jejich poražení nebo utracení a jiná veterinární opatření a úkony;

c) hlásí výskyt nákaz zvířat nadřízeným veterinárním orgánům;

d) dozírá na přesun a přepravu zvířat a surovin živočišného původu ve veterinárním obvodu, vystavuje a ověřuje veterinární osvědčení o surovinách živočišného původu, dozírá na trhy a svody zvířat, na jejich výkup a stáje výkupních podniků;

e) poskytuje nebo zajišťuje veterinární léčebnou péči nemocným zvířatům;

f) řídí práci veterinárních techniků a jiných pomocných veterinárních pracovníků;

g) podle pokynů okresního národního výboru vykonává veterinární zdravotní dozor podle § 3 a prohlídku jatečných zvířat a masa;

h) oznamuje k trestnímu stihání osoby, které porušily veterinární opatření.

§ 10

Veterinární technik pracující ve veterinárním obvodu plní zejména tyto úkoly:

a) stará se o zdravotní stav všech hospodářských zvířat ve svém obvodu;

b) provádí ochranná a léčebná očkování, odčervování zvířat a preventivní veterinární úkony za přímého řízení veterinárního lékaře;

c) za řízení a podle pokynů veterinárního lékaře poskytuje veterinární léčebnou pomoc nemocným zvířatům a provádí prohlídku jatečných zvířat a masa;

d) oznamuje veterinárnímu lékaři výskyt nákaz i jiných těžkých onemocnění zvířat a ihned zařizuje potřebná veterinární opatření podle směrnic ministerstva zemědělství.

§ 11

Rozhodnutí a opatření veterinárních oddělení krajských (okresních) národních výborů může měnit, doplňovat nebo rušit rada krajského (okresního) národního výboru.

ČÁST III

Preventivní opatření proti nákazám zvířat a opatření k jejich zdolávání

§ 12

(1) Aby se předešlo nákazám zvířat, jsou všichni jejich držitelé a zvláště též vedoucí státních statků, hospodářství jednotných zemědělských družstev a hospodářství ostatního socialistického sektoru povinni:

a) udržovat v čistotě chlévy, stáje a všechna místa, kde jsou chována nebo ustájena zvířata, a desinfikovat tato místa alespoň dvakrát ročně (z jara a na podzim),

b) zajišťovat dostatečnou krmivovou základnu a starat se o životosprávu zvířat,

c) všechna zvířata, která přijdou nově do hospodářství, přechodně ustájit odděleně od ostatních zvířat podle směrnic ministerstva zemědělství,

d) nemocná zvířata ihned oddělit od zdravých a podle pokynů veterinárního lékaře nebo veterinárního technika je nepoužívat jako užitková a tažná tak dlouho, dokud se neuzdraví,

e) nevyvádět a nevyhánět nemocná zvířata na společné pastviny nebo ke společným napajedlům a zabránit nemocným zvířatům přijít do styku se zvířaty zdravými, a bez souhlasu orgánu veterinární služby nedovolit přístup k nemocným zvířatům osobám při nich nezaměstnaným,

f) dát provést ochranná očkování a diagnostická vyšetřování zvířat podle směrnic ministerstva zemědělství a poskytnout při veterinárních zákrocích veterinárním orgánům všechnu potřebnou pomoc,

g) hubit ve stájích všechny škůdce hospodářských zvířat, jako hmyz a škodlivé hlodavce, a učinit vhodná opatření k zabránění jejich vnikání do stájí,

h) zajistit veterinární pomoc nemocným zvířatům a ihned uvědomit veterinárního lékaře nebo veterinárního technika o vyskytnuvších se příznacích nákaz zvířat (náhlé uhynutí zvířete bez zjevných příznaků nemoci, současné onemocnění několika zvířat a pod.).

(2) Při nově budovaných nebo adaptovaných stájích zemědělských závodů jednotných zemědělských družstev, státních statků a ostatního socialistického sektoru je nutno zřídit místnost pro mytí, převlékání a desinfikování osob, které vstupují do stájí. U dosavadních stájí těchto zemědělských závodů se zřídí takové místnosti postupně.

§ 13

(1) Zjistí-li se v hospodářství nebo v některé jeho části (v některém z chlévů, stájí, oddělení nebo stádu a pod.) u zvířat nákaza, musí být toto hospodářství nebo jeho část, a podle potřeby celá obec, po případě území v rozsahu odpovídajícím povaze a rozšíření nákazy, prohlášeny podle platných předpisů za zamořené touto nákazou.

(2) V zamořených místech musí být učiněna veterinární ochranná opatření podle směrnic ministerstva zemědělství a podle potřeby provedeno ochranné očkování zvířat.

(3) Veterinární ochranná opatření musí být provedena při těchto nákazách zvířat: mor skotu, plicní nákaza skotu, slintavka, sněť slezinná, sněť šelestivá, nakažlivé zmetání, tuberkulosa, vozhřivka, hřebčí nákaza, nakažlivá chudokrevnost koní, puchýřina jednokopytníků, nákaza zvěře a skotu, prašivina, vzteklina, neštovice ovcí, mor vepřů, nakažlivá obrna vepřů, červenka vepřů, mor drůbeže, cholera drůbeže, nakažlivý streptokokkový zánět vemene, nakažlivá agalakcia ovcí, pohlavní nákazy skotu (puchýřina, uzlíčkový katar pochvy, trichomonádová nákaza), opar lysivý, tularemie, papouščí nemoc (psitakosis), nákazy včel (roztočová nákaza, mor a hniloba včelího plodu), furunkulosa ryb, salmonelosa zvířat (paratyf zvířat).

(4) Ministerstvo zemědělství může stanovit další nákazy zvířat, při nichž musí být provedena veterinární ochranná opatření.

(5) Pro místa prohlášená za zamořená nákazou zvířat se podle povahy nákazy, jejích příznaků a podle hospodářské důležitosti zvířat uloží podle směrnic ministerstva zemědělství uzávěra; při tom lze podle povahy případu uložit veterinární ochranná opatření jako:

a) zákaz přepravy a přehánění zvířat uzávěrou a jakéhokoliv přesunu zvířat do uzávěry a z ní, jde-li o zvířata vnímavá pro vyskytnuvší se nákazu, a zákaz odvážení předmětů použitých při ošetřování nemocných zvířat;

b) zákaz výkupu zvířat a surovin živočišného původu z uzávěry; výjimky může povolit ministerstvo zemědělství nebo z jeho pověření krajský národní výbor;

c) uzavření trhů, výkupních míst, výstav a jiných míst svodů zvířat v uzávěře pro zvířata vnímavá pro vyskytnuvší se nákazu;

d) zákaz společné pastvy, společného napájení, plavení nebo koupání zvířat vnímavých pro vyskytnuvší se nákazu; pastviny a napajedla, kterých použila zvířata nákazou nemocná nebo z ní podezřelá, se uzavírají pro všechna zvířata vnímavá pro tuto nákazu;

e) neprodlené neškodné odstranění a spálení nebo zakopání těl zvířat, která uhynula nákazou;

f) zákaz použití chlévské mrvy od zvířat stižených nákazou nebo z ní podezřelých; výjimku může povolit veterinární oddělení zemědělského referátu okresního národního výboru;

g) zákaz vstupu osob s výjimkou obsluhujících a ošetřujících pracovníků do stájí, v nichž jsou chována zvířata stižená nákazou;

h) isolaci osob nebo jiné omezení osobního styku;

ch) povinnost oznámit ihned výskyt nákazy, která je přenosná na lidi a je uvedena v předpisech o potírání nemocí přenosných na lidi, příslušnému orgánu hygienické a protiepidemické služby.

(6) Ministerstvo zemědělství stanoví, jakých veterinárních ochranných opatření se u jednotlivých nákaz použije.

§ 14

Uzávěru pro místa prohlášená za zamořená nákazou ukládá a odvolává:

a) okresní národní výbor, jde-li o jednotlivá hospodářství státních statků, jednotných zemědělských družstev a ostatního socialistického sektoru, jakož i o hospodářství jednotlivců, nebo jde-li o obvod jedné obce,

b) okresní národní výbor se schválením krajského národního výboru, jde-li o více obcí,

c) krajský národní výbor, jde-li o celý okres, několik okresů nebo celý kraj,

d) ministerstvo zemědělství, jde-li o více krajů.

ČÁST IV

Zvláštní preventivní opatření proti nákazám

§ 15

(1) Státní statek, jednotné zemědělské družstvo nebo jiné chovatelské hospodářství musí nově přicházející skot předem podrobit zkoušce na brucellosu, tuberkulosu a nakažlivý zánět vemene. Se zvířaty nemocnými nebo podezřelými z některé z uvedených nemocí se naloží podle směrnic ministerstva zemědělství, které je vydá v dohodě s ministerstvem zdravotnictví, pokud jde o ochranu lidí.

(2) Hospodářství zamořená parasitárními chorobami zvířat jsou povinna:

a) provádět ozdravovací opatření na pastvinách, napajedlech a ve stájích,

b) provádět pravidelné odčervování zvířat.

(3) Odvážení píce z hospodářství nebo z obce zamořené snětí slezinnou, snětí šelestivou, nakažlivou chudokrevností koní, plicní nákazou skotu, morem skotu, vozhřivkou, slintavkou, morem vepřů nebo brucellosou se zakazuje; píce může být použito pouze v těchto zamořených hospodářstvích a obcích.

(4) Psi a kočky, kteří poranili osobu a ostatní domácí zvířata, pokud jsou podezřelá ze vztekliny, musí být odděleně umístěni a pozorováni pod dohledem veterinárního lékaře po stanovenou dobu. Psi a kočky podezřelí z nakažení vzteklinou musí být utraceni.

(5) Zvířata se zjevnými příznaky plicní nákazy skotu, moru skotu, vztekliny, moru drůbeže a pokročilé a zevně poznatelné tuberkulosy plic, střev, dělohy a vemene musí být utracena.

(6) Při zavlečení moru skotu, plicní nákazy skotu nebo slintavky z ciziny na území státu musí být všechna ostatní zvířata ze zásilky, v níž zmíněné nákazy byly zjištěny, ihned poražena.

(7) Stahování kůže v případech utracení nebo uhynutí zvířat na vozhřivku, nakažlivou chudokrevnost koní, vzteklinu, mor skotu, sněť šelestivou, sněť slezinnou nebo při podezření z těchto nákaz je zakázáno. Těla takových zvířat, chlévská mrva a stelivo se ihned zničí a provede se desinfekce podle směrnic ministerstva zemědělství; musí se desinfikovat i předměty, s nimiž utracená nebo uhynulá zvířata byla v přímém styku.

§ 16

Ministerstvo zemědělství nařídí podle potřeby vyšetření zvířat (koní, oslů a mulů) na vozhřivku diagnostickou zkouškou; se zvířaty podezřelými z vozhřivky se naloží podle směrnic ministerstva zemědělství.

§ 17

V obcích se zřídí podle pokynů ministerstva zemědělství vydaných v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a vnitra sběrny uhynulých zvířat nebo mrchoviště.

ČÁST V

Veterinární zdravotní opatření na výkupních místech, jatkách, trzích a v přidružených jatečních zařízeních, ve sběrnách syrového mléka a v mlékárenských závodech

§ 18

(1) Zvířata včetně drůbeže, ryb a zvěře, dále maso a suroviny živočišného původu, které přicházejí do výkupních míst, na trhy, svody, přehlídky nebo výstavy užitkových nebo plemenných zvířat, na jatky nebo do sběren mléka a do mlékárenských podniků, jsou pod zdravotním dohledem veterinárního lékaře.

(2) K surovinám živočišného původu patří: maso, tuky, krev, vnitřní ústrojí včetně střev, mléko, vejce, med a vosk, dále části těl zvířat určené k technickému zpracování (kůže, srst, rohy, kosti, kopyta a paznehty, vlna, žíně, peří atd.).

(3) Ve všech podnicích masného průmyslu, v jatkách, továrnách na masové konservy a ve všech ostatních místech, kde se porážejí zvířata, musí být prováděna tato opatření:

a) zvířata musí být denně prohlédnuta veterinárním lékařem, který je povinen zároveň kontrolovat, zda jsou dodržována veterinární zdravotní opatření;

b) zvířata musí být před poražením prohlédnuta veterinárním lékařem;

c) u poražených zvířat musí být provedena veterinární zdravotní prohlídka masa a orgánů po poražení;

d) musí být prováděno povinné orazítkování masa a povinné orazítkování nebo jiné označení kůží;

e) výkupní nebo přejímací místa pro jatečná zvířata, pokud jsou u jatek, musí být od jatečního provozu oddělena;

f) jatečná zvířata dopravená do jatek musí v nich být již poražena; stájí v jatkách může být použito pouze pro jatečná zvířata;

g) jatky musí mít zvláštní oddělení pro porážení nemocných zvířat nebo zvířat podezřelých z nákaz;

h) dopravovat nemocná zvířata do jatek za účelem nutného poražení jen vozidly zvlášť k tomu upravenými;

ch) dopravovat suroviny živočišného původu jen vozidly zvlášť k tomu upravenými;

i) osoby a povozy před opuštěním míst používaných pro porážení nemocných zvířat podléhají desinfekci.

§ 19

(1) Zvířata nemocná vozhřivkou, vzteklinou, morem skotu, snětí slezinnou a snětí šelestivou nebo zvířata z těchto nákaz podezřelá nesmějí být poražena za účelem získání masa. Masa zvířat nemocných jinými nákazami smí být použito jen za zvláštních podmínek stanovených ministerstvem zemědělství v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a potravinářského průmyslu.

(2) Mléka zvířat, která onemocněla tuberkulosou, nakažlivým zmetáním nebo slintavkou, nebo jsou podezřelá z těchto nákaz, může být použito pouze po pasteurisaci nebo převaření, a to k výživě lidí jen, dovolují-li to hygienické a protiepidemické předpisy.

(3) Odborná veterinární zdravotní prohlídka jatečných zvířat a masa, jakož i surovin živočišného původu se provádí podle směrnic vydaných ministerstvem zemědělství v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a potravinářského průmyslu.

ČÁST VI

Veterinární zdravotní opatření při přepravě zvířat a surovin živočišného původu

§ 20

(1) Dopravní prostředky přistavované k naložení zvířat nebo surovin živočišného původu musí být předem důkladně vyčištěny, a je-li toho třeba, důkladně desinfikovány.

(2) Zjistí-li se při přepravě, že zvířata onemocněla nákazou, nebo že suroviny živočišného původu jsou zamořeny nákazou, provedou se veterinární zdravotní opatření i opatření protiepizootická podle směrnic ministerstva zemědělství, a jde-li o nákazu přenosnou na lidi, musí být případ hlášen příslušnému orgánu hygienické a protiepidemické služby.

(3) Zvířata nebo suroviny živočišného původu dovážené z ciziny mohou být přepraveny na místo určení jen tehdy, jestliže byly při veterinární prohlídce uznány nezávadnými.

(4) Vývoz zvířat nebo surovin živočišného původu je dovolen jen na podkladě osvědčení vydaného příslušným veterinárním lékařem.

§ 21

(1) Směrnice o přepravě zvířat a surovin živočišného původu, o zvláštní úpravě dopravních prostředků užívaných k přepravě zvířat a surovin živočišného původu a o jejich desinfekci vydává ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvy zdravotnictví, železnic, dopravy, potravinářského průmyslu a výkupu.

(2) Směrnice o pohraniční veterinární zdravotní prohlídce zvířat a surovin živočišného původu vydává ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvy národní bezpečnosti, zdravotnictví, zahraničního obchodu, železnic a dopravy.


ČÁST VII

Ustanovení závěrečná

§ 22

Veterinární služba v oboru vojenské správy a národní bezpečnosti je upravena zvláštními předpisy.

§ 23

(1) Ustanovení zákona č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči, zůstávají nedotčena.

(2) Jde-li o opatření, jež se dotýkají ochrany zdraví lidí i zvířat, postupují orgány veterinární zdravotní služby v souladu s opatřeními nařízenými orgány hygienické a protiepidemické služby.

§ 24

Ministerstvo zemědělství vydá v dohodě se zúčastněnými ministerstvy podrobné předpisy k provedení tohoto nařízení.

§ 25

Zrušují se předpisy, pokud odporují tomuto nařízení.

§ 26

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provede je ministr zemědělství v dohodě se zúčastněnými členy vlády.


Zápotocký v. r.

Nepomucký v. r.

Přesunout nahoru