Objednat předplatné
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Zákon č. 63/1951 Sb.Zákon o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky

Částka 34/1951
Platnost od 30.07.1951
Účinnost od 01.11.1951
Zrušeno k 01.04.1964 (40/1964 Sb.)
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

63.

Zákon

ze dne 11. července 1951

o odpovědnosti za škody způsobené dopravními prostředky

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:


Rozsah odpovědnosti

§ 1

(1) Provozovatel dráhy, motorového vozidla, letadla, plavidla s motorickým pohonem a podnikatel dopravy jinými plavidly (dále jen "provozovatel" a "dopravní prostředek") odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou vlastní provozu, o který jde, také podle tohoto zákona.

(2) V pochybnosti se má za to, že provozovatelem dopravního prostředku je jeho vlastník nebo každý spoluvlastník, a jde-li o dopravní prostředek svěřený do správy socialistické právnické osobě, má se za to, že provozovatelem je tato osoba.

§ 2

(1) Bude-li dopravní prostředek odevzdán k opravě, posuzuje se, dokud nebude dopravní prostředek vrácen, jako provozovatel jen opravce.

(2) Užívá-li někdo dopravního prostředku v době, kdy byla škoda způsobena, bez vědomí nebo proti vůli provozovatele, odpovídá za škodu místo něho. Provozovatel zůstane vedle něho odpovědným, jestliže takové užití dopravního prostředku umožnil svou nedbalostí; užije-li takto dopravního prostředku osoba provozovateli blízká, má se za to, že provozovatel užití svou nedbalostí umožnil.

§ 3

Je-li za škodu odpovědno několik osob, odpovídají, pokud není dále ustanoveno jinak, rukou společnou a nerozdílnou.

§ 4

(1) Provozovatel a ten, kdo za škodu odpovídá místo něho nebo vedle něho, jsou odpovědnosti podle tohoto zákona zproštěni toliko tehdy, jestliže škoda

1. vzešla ze zavinění poškozeného, nebo

2. vzešla z takového úkonu osoby třetí, který nemohl být odvrácen, anebo

3. jestliže škoda nemohla být odvrácena a nelze ji odvozovat ani ze stavu dopravního prostředku nebo jiných provozních zařízení, ani ze selhání nebo nedostatku činnosti provozních zařízení nebo organismu osob v provozu užitých.

(2) Jako zavinění se posuzuje také úkon poškozeného, který mu nelze přičítat k vině pro nedostatek jeho věku nebo zdraví anebo pro duševní poruchu nebo tělesnou vadu.

(3) Za třetí osobu se nepovažuje osoba užitá v provozu.

(4) Neodvratitelnost úkonu osoby třetí a neodvratitelnost škody záležejí v tom, že nemohly být zamezeny péčí podle poměrů potřebnou.

§ 5

Nahrazuje se škoda způsobená

1. usmrcením nebo ublížením na zdraví, ať postižený je osobou dopravovanou nebo ne;

2. zničením nebo poškozením věcí, které měl poškozený u sebe, anebo jejich odcizením nebo ztrátou, byl-li poškozený zároveň zbaven možnosti věci opatrovat;

3. zničením nebo poškozením jiných věcí, pokud nejde o škody vzniklé poškozením, úbytkem nebo ztrátou věcí přepravovaných a pokud odpovědnost za tyto škody není upravena jiným předpisem nebo úmluvou účastníků.

§ 6

Vzejde-li škoda nebo její rozsah také ze zavinění poškozeného nebo z úkonu osoby třetí, nahradí ji osoba odpovědná podle tohoto zákona poměrně.

§ 7

(1) Obsah a rozsah náhrady škody se spravuje ustanoveními občanského zákoníka.

(2) Nejvyšší částku náhrady může vláda stanovit nařízením.

§ 8

(1) Připadnou-li z toho důvodu, že nastalo usmrcení nebo ublížení na zdraví, poškozenému dávky z národního pojištění, z vojenské nemocenské péče nebo podle předpisů o odpočivných (zaopatřovacích) platech příslušníků ozbrojených sborů, zmenšuje se náhrada škody o tyto dávky. Předpisy o národním pojištění, o vojenské nemocenské péči a o odpočivných (zaopatřovacích) platech příslušníků ozbrojených sborů nejsou dotčeny.

§ 9

Změní-li se podstatně poměry, které byly rozhodující pro určení důchodu, lze se domáhat, aby byl důchod snížen nebo zvýšen, anebo aby jeho další vyplácení bylo zastaveno nebo aby vyplácení zastaveného důchodu bylo obnoveno.

§ 10

Promlčení a oznamovací povinnost

(1) Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí se v šesti měsících ode dne, kdy poškozený zví, jaká je škoda a kdo za ni odpovídá. Když poškozený nezví o škodě nebo o osobě odpovědné, promlčí se nárok ve třech letech ode dne, kdy byla škoda způsobena.

(2) Nárok na náhradu škody podle tohoto zákona může poškozený uplatňovat pouze tehdy, jestliže do měsíce ode dne, kdy zví o osobě odpovědné, oznámí jí nehodu. Neučiní-li tak, nárok zanikne, ledaže poškozený zmeškání uvedené lhůty nezavinil anebo dozvěděla-li se osoba odpovědná v této lhůtě o nehodě jiným způsobem.

§ 11

Vyloučení odpovědnosti

Odpovědnost podle tohoto zákona za škody způsobené usmrcením nebo ublížením na zdraví nemůže být ani vyloučena ani omezena, jde-li o osoby dopravované nebo o osoby, které jsou vzhledem k svému pracovnímu poměru pravidelně nebo za účelem provedení díla zaměstnány v obvodu provozních zařízení dopravního prostředku, o který jde. Jinak lze odpovědnost vyloučit nebo omezit jen úmluvou písemnou.

§ 12

Platnost jiných předpisů

Nejde-li o případy uvedené v § 8 odst. 2, nevylučuje se ustanoveními tohoto zákona odpovědnost podle občanského zákoníka, vyjímajíc odpovědnost za škodu způsobenou při provozu zvláště nebezpečném. Osoba odpovědná podle tohoto zákona odpovídá však vždycky za zavinění osoby v provozu užité.

Odpovědnost za škody ze střetnutí provozů

§ 13

Nároky na náhradu škody, které vzejdou z určité události tomu, kdo by byl podle tohoto zákona odpověden, proti jiné osobě, která by z téže události byla podle tohoto zákona odpovědna, posuzují se podle občanského zákoníka; nerozhoduje, zdali tato událost nastala z provozu dopravního prostředku samého nebo tím, že se provozy dopravních prostředků střetly mezi sebou. Přitom se jako osoby odpovědné podle tohoto zákona posuzují i osoby užité v provozu.

§ 14

(1) Třetí osoby, kterým vznikla škoda z události, jež nastala střetnutím se uvedených provozů, mohou uplatňovat své nároky na náhradu podle tohoto zákona proti každé osobě, která odpovídá z toho neb onoho provozu. Tato osoba může však žádat, aby její závazek k náhradě škody byl omezen na tu poměrnou část škody, která je přiměřená účasti jejího provozu při způsobení škody vzhledem k účasti provozů ostatních; toto omezení nemá vlivu na určení nákladů řízení.

(2) V době od podání žaloby na osobu odpovědnou z jednoho provozu do pravomocného skončení řízení neprobíhá ani promlčecí doba pro nároky proti osobám odpovědným z ostatních provozů, ani jiná lhůta, jejíž zmeškání má v zápětí právní újmu.

§ 15

Jde-li o odpovědnost za škodu z události uvedené v § 13, posuzují se nároky pozůstalých podle téhož zákona (podle tohoto zákona nebo podle občanského zákoníka), podle něhož by se posuzovaly nároky zemřelého.

§ 16

Soudní příslušnost

(1) Žaloby na náhradu škod způsobených provozem dopravního prostředku mohou být podány, ať se posuzují podle tohoto zákona nebo podle občanského zákoníka, také u soudu, v jehož obvodu byla škoda způsobena.

(2) Žalobu na náhradu škody vzniklé ze střetnutí se provozů lze proti každé z odpovědných osob (§ 14 odst. 1) podat u kteréhokoli soudu příslušného pro některou z nich.


Závěrečná ustanovení

§ 17

Zrušují se všechna dosud platná ustanovení železničního zákona č. 86/1937 Sb. a zákona č. 81/1935 Sb., o jízdě motorovými vozidly, jakož i §§ 29 až 36 a §§ 39 a 40 zák. č. 172/1925 Sb., o letectví.

§ 18

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1951; provedou jej všichni členové vlády.


Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Široký v. r.

Fierlinger v. r.

Dr. Ševčík v. r.

arm. gen. Svoboda v. r.

Dr. Dolanský v. r.

arm. gen. dr. Čepička v. r.

Dr. Gregor v. r.

Nosek v. r.

Kopřiva v. r.

Kabeš v. r.

Dr. Nejedlý v. r.

Dr. Rais v. r.

Kopecký v. r.

Kliment v. r.

Jonáš v. r.

Ďuriš v. r.

Krajčír v. r.

Petr v. r.

Dr. Ing. Šlechta v. r.

Dr. Neuman v. r.

Erban v. r.

Plojhar v. r.

Ing. Jankovcová v. r

Přesunout nahoru