Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Zákon č. 67/1950 Sb.Zákon o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon)

Částka 30/1950
Platnost od 10.06.1950
Účinnost od 01.04.1950
Zrušeno k 01.01.1966 (65/1965 Sb.)
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

67.

Zákon

ze dne 17. května 1950

o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon)

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:


ČÁST PRVNÍ

Úvodní ustanovení

§ 1

Účel zákona

Zákon upravuje pracovní a platové poměry soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů tak, aby byl zajištěn řádný výkon soudnictví v duchu socialismu.

§ 2, § 3zrušeno

ČÁST DRUHÁ

Úprava pracovních poměrů

Soudci z povolání

§ 4

Podmínky pro ustanovení

(1) Soudcem z povolání (dále v této části jen "soudce") smí být ustanoven svéprávný československý občan, který

1. je státně spolehlivý a bezúhonný,

2. s prospěchem dokončil právnické studium,

4. přiměřenou dobu pracoval ve výrobě.

(2) Délku a způsob práce ve výrobě stanoví ministr spravedlnosti podle směrnic vydaných vládou pro ostatní státní zaměstnance.

(3) Z důležitých důvodů může ministr spravedlnosti prominout podmínky uvedené v odstavci 1 č. 2 a 3.

§ 5

Ustanovení soudce

(1) Soudci jsou na svá místa ustanovováni trvale.

(2) Pracovní poměr soudce počíná dnem nastoupení úřadu.

(3) Při prvém ustanovení vykoná soudce přísahu. Její znění a způsob, jak se vykonává, stanoví zvláštní zákon.

§ 6

Kvalifikační zkoušky

(1) Soudci se podrobují podle potřeby kvalifikačním zkouškám.

(2) Podrobnosti stanoví ministr spravedlnosti.

§ 7

Základní povinnosti

(1) Soudce je povinen být věrný Československé republice, jejímu lidu, jejímu lidově demokratickému zřízení, jejímu presidentu a její vládě.

(2) Při výkonu soudní moci je soudce povinen zachovávat zákony a nařízení, vykládat je v duchu ústavy i zásad lidově demokratického zřízení a rozhodovat nestranně. Své politické a odborné znalosti k tomu potřebné je povinen stále zdokonalovat. Při výkonu justiční správy je povinen dbát služebních příkazů.

(3) Soudce je povinen chovat se vždy tak, aby to odpovídalo jeho úkolům a podporovalo pracovní pospolitost.

(4) Soudce je povinen zachovávat mlčenlivost v úředních věcech vůči každému, komu není povinen takové věci sdělit, leč by byl takové povinnosti pro určitý případ zproštěn. Mimo výkon úřadu nesmí projevovat své názory o projednávaných věcech.

(5) Soudce nesmí za svoji úřední činnost nebo vzhledem k ní, byť i dodatečně, pro sebe nebo pro jiné osoby přímo nebo nepřímo nabízené dary nebo jiné výhody přijímat, vymiňovat si je nebo dávat podnět k jejich nabízení.

(6) Soudce je povinen svědomitě opatrovat majetek, který mu byl justiční správou svěřen; byla-li mu uložena též jeho správa, je povinen ji vykonávat s náležitou péčí.

§ 8

Přítomnost v práci

(1) Soudce je povinen dodržovat stanovenou pracovní dobu a její rozdělení. Vyžaduje-li toho včasné provedení daných úkolů, je povinen pracovat i nad rozsah stanovené pracovní doby.

(2) Těhotenstvím a mateřstvím je omluvena nepřítomnost v práci po dobu 18 týdnů, v nichž došlo k porodu.

(3) Ze závažných příčin lze soudci poskytnout pracovní volno nebo úlevu v práci v rozsahu a za podmínek, které stanoví vláda.

§ 9

Vedlejší činnost ve veřejné službě

(1) Soudce je povinen k příkazu justiční správy převzít a vykonávat vedlejší činnost ve veřejné službě, která odpovídá jeho pravidelným úkolům. Je-li toho třeba, poskytne se mu v hlavní činnosti potřebná úleva.

(2) Pokud pro výkon vedlejší činnosti neplatí zvláštní předpisy, odpovídá soudce za její řádný výkon podle předpisů platných pro hlavní činnost.

§ 10

Vedlejší soukromá činnost

S výjimkou činnosti vědecké nebo umělecké nesmí soudce vykonávat soukromou placenou vedlejší činnost.

§ 11

Přechodné přidělení, přeložení a převod

(1) Soudce smí být přechodně přidělen k jinému soudu (úřadu) jen na dobu nepřesahující šest měsíců.

(2) V době nové soudní organisace smí být soudce přeložen k jinému soudu i proti své vůli. Totéž platí o přechodném přidělení přesahujícím šest měsíců a o převodu do jiné zaměstnanecké skupiny nebo do jiného oboru státní správy.

(3) O přechodném přidělení, přeložení a o převodu soudce v oboru justiční správy rozhoduje ministr spravedlnosti; o převodu soudce do jiného oboru státní správy rozhoduje ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněným členem vlády (předsedou ústředního úřadu) a ministrem financí.

§ 12

Vzdání se úřadu

(1) Nebrání-li tomu důležitý zájem služby, může se soudce vzdát úřadu. Prohlášení o tom musí být písemné.

(2) O přijetí vzdání se úřadu rozhodne ministr spravedlnosti.

(3) Pracovní poměr končí dnem, kterým byl soudce zproštěn úřadu.

§ 13

Skončení pracovního poměru

(1) Pracovní poměr soudce může býti skončen, jestliže by byly u něho po skončení pracovního poměru splněny podmínky pro vznik nároku na starobní nebo invalidní důchod z národního pojištění.

(2) Je-li třeba ve veřejném zájmu snížit počet pracovních sil (§ 3), smí být v době nové soudní organisace pracovní poměr soudce ukončen i mimo případy stanovené v odstavci 1.

(3) Nepožádá-li invalidní soudce, aby byl s ním pracovní poměr skončen, vysloví mimo dobu nové soudní organisace kárný soud, zda je splněn zákonný důvod pro skončení pracovního poměru.

(4) O skončení pracovního poměru rozhoduje ministr spravedlnosti.

(5) Dojde-li k opatření podle odstavce 2, bude postaráno o soudce jiným vhodným umístěním, odpovídajícím jeho způsobilosti. Do doby, než se tak stane, lze mu poskytnout přiměřenou výpomoc. Podrobnosti určí vláda.

§ 14

Zrušení pracovního poměru

(1) Byl-li soudce trestním soudem odsouzen k ztrátě občanských práv, zrušuje se jeho pracovní poměr dnem právní moci odsuzujícího rozsudku.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí přiměřeně, byl-li soudci uložen v kárném řízení trest propuštění.

§ 15

Povinnosti po skončení pracovního poměru

Soudce je povinen i po skončení pracovního poměru zachovat mlčenlivost a splnit všechny závazky z pracovního poměru, které vznikly za jeho trvání.

§ 16

Odpovědnost za způsobenou škodu

(1) Způsobil-li soudce zaviněným porušením povinností státu škodu, je povinen ji nahradit. Lze-li povinnost k náhradě škody stanovit bez zvláštních potíží, určí se náhrada ve správním řízení (náhradovém řízení), jinak ji stanoví k žalobě řádný soud.

(2) Pro náhradové řízení platí obdobně všeobecné předpisy platné pro státní zaměstnance.

§ 17

Kárné provinění

(1) Kárného provinění se dopustí soudce, který úmyslně nebo z nedbalosti poruší své povinnosti.

(2) Dosáhl-li soudce prvého ustanovení zatajením překážky nebo klamným předstíráním, že splnil podmínky předepsané pro ustanovení, posuzuje se toto jednání jako kárné provinění.

§ 18

Kárné tresty

(1) Kárné tresty jsou:

1. pokárání,

2. peněžitý trest,

3. propuštění.

(2) Peněžitý trest lze uložit do výše jednoměsíčního základního platu, při čemž možno soudci povolit přiměřené měsíční splátky.

(3) Při uložení kárného trestu pokárání nebo peněžitého trestu může být v kárném nálezu vysloveno, že soudce může být přeložen k jinému soudu.

§ 19

Kárné orgány

(1) Kárné řízení koná nejvyšší soud jako kárný soud v senátě složeném z předsedy nejvyššího soudu (jeho zástupce), ze dvou soudců z povolání ustanovených u nejvyššího soudu a ze dvou soudců z lidu jako přísedících.

(2) Kárný senát sestavuje předseda nejvyššího soudu (jeho zástupce). Přísedící ze soudců z povolání jsou povoláváni do kárného senátu ze členů nejvyššího soudu, kteří budou k tomu určeni na celý rok předem. O vyloučení a odmítnutí členů senátu a zapisovatele platí přiměřeně předpisy o vyloučení a odmítnutí soudců a zapisovatelů v trestním řízení soudním.

(3) Kárné provinění soudců stíhá generální prokurátor kárnou žalobou.

§ 20

Kárné řízení

(1) O kárném řízení, o nálezu kárného soudu a o obnově kárného řízení platí přiměřeně, pokud se dále nestanoví jinak, předpisy o řízení ve věcech trestních.

(2) Obhájcem obviněného může být advokát, soudce z povolání, prokurátor nebo zástupce jednotné odborové organisace.

(3) V řízení proti obviněnému, jehož pobyt není znám, nebo je-li jeho dosažení spojeno s těžko překonatelnými překážkami, vyvěsí se obsílka k hlavnímu líčení na soudní desce.

§ 21

Zproštění výkonu práce

(1) Stane-li se soudce důvodně podezřelým z kárného provinění takové povahy, že by jeho dalším setrváním v práci byly ohroženy důležité veřejné zájmy, zprostí ho kárný soud výkonu práce. Nestrpí-li věc odkladu, zprostí ho výkonu práce zatím předseda služebního nebo nadřízeného úřadu a oznámí to neprodleně kárnému soudu.

(2) Po dobu zproštění výkonu práce přísluší svobodnému soudci 30 % a ženatému 50 % základního platu. Tato část základního platu se zvyšuje o 10 % na každé dítě, na které přísluší přídavek na děti, nejvýše však do výše dvou třetin základního platu. Přídavek na děti přísluší nezkrácený. Jiné příjmy získané soudcem v této době se započítávají na tuto částku.

(3) Zaniknou-li okolnosti, které odůvodňovaly zproštění výkonu práce, kárný soud je zruší z úřední moci nebo na návrh kárného zástupce nebo předsedy služebního nebo nadřízeného úřadu, po případě k žádosti postiženého soudce. Skončilo-li kárné řízení zastavením nebo byl-li soudce obvinění zproštěn, zařídí se doplacení příjmů, které mu nebyly vyplaceny vzhledem k ustanovení předchozího odstavce. Na tento doplatek se započítávají jiné příjmy, získané v době zproštění výkonu práce.

(4) Ustanovení odstavců 2 a 3 platí obdobně i pro soudce, u něhož zproštění výkonu práce nastalo uvalením vazby.

§ 22

Výkon kárného trestu

(1) Výkon kárného trestu zařídí osobní úřad.

(2) Kárný trest pokárání je vykonán doručením písemného vyhotovení kárného nálezu obviněnému. Peněžitý trest se zpravidla vykoná srážkou s pracovních příjmů provinivšího se soudce a odvede se do státní pokladny.

Prokurátoři a soudcovští čekatelé

§ 23

Prokurátoři

(1) Ustanovení této části platí s výjimkou ustanovení § 5 odst. 1, § 7 odst. 2 věty prvé, § 13 odst. 3 a § 19 odst. 2 a se změnami uvedenými v odstavcích 2 až 4 přiměřeně pro prokurátory.

(2) Prokurátor je povinen při plnění svých úkolů chránit a posilovat lidově demokratické zřízení a zachovávat zákony, jiné předpisy i zásady lidově demokratického zřízení. Při výkonu úřadu je povinen dbát služebního příkazu.

(3) Na prokurátory se nevztahují předpisy omezující přechodné přidělování, překládání a převod do jiné zaměstnanecké skupiny nebo do jiného oboru státní správy.

(4) Nejvyšší soud vykonává kárnou moc nad prokurátory v senátě složeném z předsedy nejvyššího soudu (jeho zástupce), jednoho soudce z povolání ustanoveného u nejvyššího soudu, jednoho prokurátora a ze dvou soudců z lidu.

§ 24

Soudcovští čekatelé

O pracovních poměrech soudcovských čekatelů platí na místě ustanovení §§ 4 až 22 obdobně ustanovení §§ 5 až 13 a §§ 17 až 21 zákona č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, jakož i všeobecné předpisy vydané podle těchto ustanovení.

ČÁST TŘETÍ

Úprava platových poměrů

§ 25

Pracovní příjmy

(1) Pro platové roztřídění soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (dále v této části jen "soudci") se stanoví podle jednotlivých druhů prací a jejich hodnoty pracovní třídy.

(2) Soudce se zařadí do pracovní třídy podle druhu prací, spojených s místem, na něž byl v rámci plánu pracovních sil ustanoven.

(3) Pracovní třídy, jim odpovídající základní plat a ostatní pracovní příjmy upraví platový řád.

§ 26

Sociální dávky

(2) Vláda může povolovat jiné sociální dávky, zejména pro soudce postižené neštěstím a pro pozůstalé po soudcích, a vydávat směrnice o poskytování těchto dávek.

§ 27

Administrativní srážky

Pohledávky státu vzniklé z pracovního poměru lze uhrazovat administrativními srážkami s pracovních příjmů v rozsahu a za podmínek, které stanoví platový řád.


ČÁST ČTVRTÁ

Závěrečná ustanovení

§ 28

Příslušnost

(1) Nestanoví-li se v tomto zákoně jinak, jest k opatřením a rozhodnutím podle tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných příslušný osobní úřad, po případě podřízený úřad jím k tomu zmocněný.

(2) Soudcovské čekatele přijímá a soudce z povolání (prokurátory) ustanovuje ministr spravedlnosti.

(3) Pověřování správními funkcemi ve smyslu tohoto zákona přísluší

1. presidentu republiky, jde-li o předsedu nejvyššího soudu, předsedu správního soudu a o generálního prokurátora,

2. vládě, jde-li o předsedu státního soudu, státního prokurátora a předsedy krajských soudů,

3. ministru spravedlnosti v ostatních případech.

(4) Ze správní funkce odvolává ministr spravedlnosti.

§ 29

Osvobození od poplatků a dávek

Podání soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů ve věcech jejich pracovních a platových poměrů, jakož i protokoly sepsané v takových věcech jsou osvobozeny od poplatků a dávek za úřední úkony ve věcech správních.

§ 30

Důchodové pojištění

(1) Pro soudce z povolání, prokurátory a soudcovské čekatele a pro poživatele odpočivných (zaopatřovacích) platů platí ode dne účinnosti tohoto zákona předpisy o národním důchodovém pojištění. Pensijní nároky získané ve veřejném pensijním zaopatření před účinností tohoto zákona zůstávají však nedotčeny.

(2) Podrobnosti upraví vláda nařízením. Než se tak stane, postupuje se podle dosavadních předpisů.

§ 31

Platový řád

Platový řád pro soudce z povolání, prokurátory a soudcovské čekatele vydá vláda nařízením, které může bližší úpravu otázek jím zásadně upravených vyhraditi vládním usnesením, po případě svěřiti ji ministru spravedlnosti.

ČÁST PÁTÁ

Přechodná ustanovení

§ 32

Převod do nové úpravy

(1) Soudci z povolání, prokurátoři a soudcovští čekatelé, kteří jsou v den počátku účinnosti tohoto zákona v činné službě, se zařadí, pokud není dále stanoveno jinak, do příslušných pracovních tříd v mezích prozatímního plánu pracovních sil a obdrží místo všech služebních příjmů podle dosavadních předpisů příjmy podle tohoto zákona. Prozatímní plán pracovních sil se stanoví podle § 3 na dobu nejdéle jednoho roku ode dne počátku účinnosti tohoto zákona.

(2) Soudci druhé skupiny, kteří nebudou nejpozději do tří měsíců po vyhlášení tohoto zákona ustanoveni na místa u určitých soudů (prokuratur), budou převedeni do jiné zaměstnanecké skupiny nebo jejich pracovní poměr ukončen podle § 13 odst. 2.

(3) Až do provedení převodu do nových příjmů vyplácejí se zálohově služební příjmy podle dosavadních předpisů; případné přeplatky se promíjejí, pokud je příjemce nezavinil.

(4) Za součást služebních příjmů podle dosavadních předpisů se považují i zálohy povolené vládou na platovou úpravu státních a některých jiných veřejných zaměstnanců.

(5) Podrobnosti o převodu upraví platový řád.

(6) Vláda stanoví, zda a v jaké výši přísluší přídavek k vyrovnání případného rozdílu mezi dosavadními a novými příjmy.

§ 33

Kárné věci

(1) Tento zákon se vztahuje i na porušení povinností, jichž se dopustil soudce z povolání nebo prokurátor před jeho účinností.

(2) S výjimkou ustanovení odstavce 3 platí ustanovení tohoto zákona o kárném řízení i pro pokračování v řízení ve věcech dosud v prvé stolici neskončených. O opravných prostředcích proti rozhodnutím vydaným před účinností tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních předpisů.

(3) Kárné věci soudcovských čekatelů nastalé přede dnem počátku účinnosti tohoto zákona, o nichž kárný soud před tímto dnem v první stolici dosud nerozhodl, se vyřídí, jako by řízení o nich bylo zahájeno za účinnosti tohoto zákona. O opravných prostředcích proti rozhodnutím vydaným v kárných věcech soudcovských čekatelů před účinností tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních předpisů.

(4) Kárné tresty pravoplatně uložené podle dosavadních předpisů, jež do dne počátku účinnosti tohoto zákona nebyly zcela vykonány, se přemění buď zcela, nebo pokud jde o jejich neodpykanou část, v přiměřený peněžitý trest. Přeměnu vysloví, jde-li o soudce z povolání a prokurátory, kárný soud, jinak osobní úřad. Zmenšení odpočivného platu po dobu stanovenou v kárném nálezu zůstává nezměněno.

§ 34

Zrušení dosavadních předpisů

Dnem počátku účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti, po případě použivatelnosti, všechny předpisy, upravující služební a platové poměry soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů, na něž se vztahuje tento zákon.

§ 35

Účinnost a provedení

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1950.

(2) Ustanovení tohoto zákona platí přiměřeně i pro soudce z povolání u správního soudu s výjimkou ustanovení § 4 odst. 1 č. 3, § 19 odst.1 a 2 a §§ 23 a 24.

(3) Působnost ministra spravedlnosti vykonává pro soudce z povolání u správního soudu v případech ustanovení §§ 4, 6, 28 a 31 předseda vlády, v ostatních případech předseda správního soudu; působnost kárného soudu vykonává správní soud.

(4) Tento zákon provedou předseda vlády a ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Zrušují se všechny předpisy, které upravují věci, na něž se vztahuje zákon č. 36/1957 Sb.; zejména se zrušují, avšak jen, pokud se vztahují na soudce, po případě na soudce z lidu lidových a krajských soudů, zákon č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon), s výjimkou ustanovení §§ 17 až 22.

Platnosti pozbývají, pokud jde o soudce lidových a krajských soudů, ustanovení §§ 17 až 22 zákona č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovského zákona).

Zrušuje se zákon č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon), pokud se vztahuje na soudce z povolání.

Zrušuje se ustanovení zákona č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovský zákon), pokud se vztahují na prokurátory.


Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Dr. Rais v. r

Přesunout nahoru