Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Zákon č. 103/1950 Sb.Zákon o národních podnicích průmyslových

Částka 44/1950
Platnost od 26.07.1950
Účinnost od 01.07.1950
Zrušeno k 01.01.1956 (51/1955 Sb.)
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

103.

Zákon

ze dne 13. července 1950

o národních podnicích průmyslových

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:


Oddíl I

Národní podniky průmyslové a jejich poslání

§ 1

Ze znárodněných dolů a jiných průmyslových podniků vyrostly národní podniky průmyslové, v nichž kolektivy pracujících v soudružské spolupráci ovládané uvědomělou kázní a vzájemnou pomocí plní úkoly výstavby socialismu.

§ 2

Posláním národních podniků průmyslových je podle plánu přispívat výrobou k vzestupu národního bohatství, ke zvyšování hmotné a kulturní úrovně pracujících a k upevnění moci pracujícího lidu. Aby národní podniky průmyslové plnily toto poslání, dbají o soustavné rozvíjení výrobních sil a o zvyšování produktivity práce a hospodárnosti.

Oddíl II

Rozsah platnosti a věcná příslušnost

§ 3

(1) Národní podniky průmyslové (dále jen "národní podniky") podle tohoto zákona jsou národní podniky v oboru ministerstev průmyslu, výživy, informací a osvěty a zdravotnictví.

(2) Ministři průmyslu, výživy, informací a osvěty a zdravotnictví jsou pro národní podniky z oboru svého ministerstva věcně příslušnými ministry podle tohoto zákona.

Oddíl III

Zřízení národních podniků a jejich právní poměry

§ 4

(1) Národní podniky zřizuje věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí z majetku, kterého stát nabyl znárodněním, konfiskací nebo jiným způsobem, z prostředků Fondu znárodněného hospodářství nebo z jiného národního majetku. Takový majetek může věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí též začlenit do národního podniku již zřízeného. Spadá-li takový majetek do působnosti jiného ministra, činí tato opatření věcně příslušný ministr s ním v dohodě.

(2) Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí může zřídit národní podnik z majetku, který patří právnickým osobám, jejichž kapitálovými účastníky jsou výhradně národní podniky nebo osoby, které jednají z příkazu národních podniků (dále jen "podnik právnické osoby"), nebo z částí takového majetku, nebo může takový majetek nebo jeho část též začlenit do národního podniku již zřízeného.

§ 5

(1) Předpisy o znárodnění stanoví, v které závazky vstupuje národní podnik, do něhož byl začleněn znárodněný majetek, za kterých podmínek se může národní podnik domáhat zrušení závazku nebo jeho přiměřené úpravy, jak se upravují závazky předluženého znárodněného podniku, jehož majetek byl začleněn do národního podniku, jakož i za kterých podmínek může národní podnik odporovat právním jednáním dřívějšího vlastníka znárodněného podniku.

(2) Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí stanoví, které závazky přecházejí na národní podnik dnem převzetí majetku jiného národního podniku, podniku právnické osoby nebo jiného národního majetku, který byl do něho začleněn. Přechodem závazku podle věty prvé se dřívější dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není potřebí přivolení věřitele.

§ 6

Národní podnik nebo podnik právnické osoby, jejichž majetek byl začleněn podle § 4, zruší věcně příslušný ministr; na návrh věcně příslušného ministerstva se zrušení zapíše do podnikového rejstříku. Týká-li se opatření podle § 5 odst. 2 všech závazků zrušeného podniku, odpadá jeho likvidace.

§ 7

(1) Národní podniky jsou samostatné právnické osoby.

(2) Národnímu podniku určí věcně příslušný ministr název, den vzniku, sídlo a zpravidla též základní závod (§ 21), pokud nebude výjimečně od určení základního závodu upuštěno.

(3) O zřízení národního podniku vydá věcně příslušný ministr listinu, ve které uvede jeho název, den vzniku, sídlo, základní závod, jakož i den, ke kterému národní podnik převezme majetek do něho začleněný; totéž platí, dojde-li ke změnám.

(4) Potvrzení o přechodu závazků na národní podnik vydává příslušný generální ředitel (§§ 33 a násl.) podle listin o tom vydaných (odstavec 3, § 5 odst. 2 a § 42).

§ 8

(1) Národní podnik se zapisuje do podnikového rejstříku. V ohlášce k zápisu do rejstříku, která se odvolá na listinu podle § 7 odst. 3, sdělí podnik soudu:

a) název a sídlo,

b) den vzniku,

c) kdo podnik zastupuje a za něj podpisuje.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně také pro ohlašování změn těchto skutečností k zápisu do podnikového rejstříku.

§ 9

(1) Součástí názvu národního podniku je označení "národní podnik". Tohoto označení smějí užívat jen národní podniky.

(2) Dosavadní firma znárodněného podniku, jehož majetek byl z větší části začleněn do národního podniku, nebo část firmy takového znárodněného podniku, může být pojata do názvu národního podniku bez svolení jinak nutného podle platných předpisů. Pokud dosavadní majitel provozuje jiný podnik, musí jeho firmu nebo název přiměřeně upravit, aby se zřetelně lišily od názvu národního podniku.

§ 10

(1) Vlastníkem majetku národního podniku je stát; národnímu podniku je takový majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku národní podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.

(2) Pokud není jinak stanoveno, zapisuje se ve veřejných knihách, úředních rejstřících nebo seznamech vedených podle československého práva jako vlastník nemovitosti nebo práva, které má národní podnik ve správě, československý stát s vyznačením tohoto podniku.

(3) Pokud jde o majetek začleněný do národního podniku podle § 4, konají se zápisy k návrhu tohoto podniku podle listiny, kterou o tom vydá věcně příslušné ministerstvo nebo jím pověřený orgán.

§ 11

(1) Národní podnik nesmí zcizit části majetku svěřeného do jeho správy, které jsou určeny k tomu, aby jich trvale užíval. Jednání příčící se tomuto zákazu nemají právních následků.

(2) K majetkovým částem uvedeným v odstavci 1 nemohou třetí osoby nabýt zástavních nebo jiných věcných práv ať knihovních nebo neknihovních.

(3) Výjimky ze zákazu zcizení podle odstavce 1 povolují nadřízené orgány (§§ 32 a násl.).

§ 12

(1) Pro závazky národního podniku se lze uspokojit toliko z majetku jemu svěřeného do správy,který není určen k tomu, aby ho podnik trvale užíval (§ 11).

(2) Z majetku, který má národní podnik ve správě, nelze žádat ani dosíci uspokojení pohledávek za státem.

§ 13

Národní podnik nepotřebuje oprávnění, která by podle předpisů živnostenského nebo jiného práva byla jinak nutná k provozování jeho činnosti podle schváleného podnikového plánu. Národní podniky jsou však podrobeny ustanovením o schvalování provozoven, jakož i jiným předpisům o ochraně života a zdraví pracujících a veřejné bezpečnosti a předpisům o výchově pracujícího dorostu.

Oddíl IV

Podnikový plán a hlavní zásady řízení

§ 14

(1) Činnost národního podniku je určována jeho schváleným podnikovým plánem. Podnikové plány národních podniků jsou svým obsahem součástí jednotného hospodářského plánu.

(2) Podnikový plán schvaluje generální ředitel (§§ 33 a násl.).

§ 15

(1) Národní podnik je povinen hospodařit podle rozpočtu, který je základem finančního plánu tvořícího součást jeho podnikového plánu.

(2) Národní podnik a všechny pracující v něm musí vést snaha splnit uložené úkoly co nejhospodárněji.

§ 16

V národním podniku odpovídá každý osobně za splnění úkolů mu připadajících.

§ 17

V národním podniku se uplatňuje nejširší účast pracujících.

§ 18

Vedení národního podniku a jeho částí přísluší vždy jednomu vedoucímu, který má samostatnou rozhodovací pravomoc.

§ 19

Národní podnik je povinen dbát, aby se dosažení příznivých výsledků v plnění plánovaných úkolů a v úsporném hospodaření opíralo o socialistické uvědomění zaměstnanců v něm pracujících a o závislost jejich hmotných zájmů na těchto výsledcích.

Oddíl V

Organizace národního podniku

§ 20

Organizace národního podniku se musí přizpůsobit zásadám socialistického hospodářství, musí zajišťovat dokonalou spolupráci a umožňovat úspěšné plnění plánovaných úkolů.

§ 21

Byl-li národnímu podniku určen základní závod, obstarává jeho správa zároveň správu národního podniku.

§ 22

(1) V čele národního podniku je ředitel, který vede jeho činnost, zastupuje národní podnik a jedná jeho jménem. Ředitel vede základní závod.

(2) O věcech národního podniku rozhoduje ředitel samostatně, pokud v jednotlivých případech není stanoveno, že potřebuje ke svému rozhodnutí předchozího souhlasu generálního ředitele nebo věcně příslušného ministra.

(3) Ředitel je přímo podřízen generálnímu řediteli. Jemu odpovídá za splnění svých povinností.

(4) Za úspěšné splnění plánu a zejména za jeho žádoucí překročení je ředitel, pokud se o to zasloužil, zvlášť odměňován z prostředků generálního ředitelství podle směrnic, které vydá věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem práce a sociální péče a s ústředním orgánem jednotné odborové organizace.

§ 23

(1) Ředitele národního podniku jmenuje a odvolává generální ředitel po slyšení ústředního orgánu jednotné odborové organizace.

(2) Ředitelem může být toliko československý občan, který musí být státně spolehlivý, lidově-demokratickému řádu oddaný, občansky a mravně bezúhonný a k plnění této funkce schopný.

(3) Ředitel nesmí vykonávat zaměstnání, funkci nebo činnost, které jsou v rozporu se zájmy národního podniku.

(4) Ředitel slíbí generálnímu řediteli, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu; slib zároveň potvrdí písemně.

(5) Prohlášení, kterým se ředitel vzdává své funkce, bere na vědomí generální ředitel, čímž vzdání nabývá účinnosti.

(6) Dnem slibu se ředitel ujímá své funkce a stává se zaměstnancem národního podniku, pokud jím nebyl již dříve. Jeho pracovní poměr zaniká dnem, kdy byl odvolán, nebo dnem, kdy bylo vzato na vědomí, že se vzdává funkce. Nedošlo-li k zániku pracovního poměru za okolností, pro které by jinak bylo lze pracovní poměr zrušit předčasně, přísluší řediteli plat po dobu odpovídající výpovědní lhůtě stanovené obecnými předpisy.

(7) Na jmenování a odvolání ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při přijímání a zařazování zaměstnanců na pracovní místa, popřípadě předpisy o souhlasu závodního zastupitelstva při propouštění zaměstnanců; k jeho jmenování a odvolání také není potřebí souhlasu orgánu jinak nutného při sjednávání a rozvázání pracovního poměru.

§ 24

(1) V době nepřítomnosti nebo zaneprázdnění ředitele zastupuje jej v plném rozsahu jeho pravomoci zástupce podle předpisů o tom vydaných (§ 40). Na ustanovení zástupce ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při zařazování zaměstnanců na pracovní místa.

(2) Jménem národního podniku mohou kromě ředitele a jeho zástupců jednat ještě osoby, které k tomu ředitel v rámci své pravomoci zmocní, a to v rozsahu uděleného zmocnění.

§ 25

Národní podnik ohlásí k zápisu do podnikového rejstříku svého ředitele a jeho zástupce. Tyto osoby se podepíší před soudem nebo podají svůj podpis v ověřené formě. Za podnik se podepisuje tak, že k vytištěnému nebo kýmkoliv napsanému názvu podniku připojí ředitel (zástupce) svůj podpis.

§ 26zrušeno

§ 27

Ředitel a osoby, které zastupují národní podnik nebo obstarávají jeho věci, odpovídají za škodu jimi způsobenou národnímu podniku. Náhrada se na nich vymáhá pořadem práva.

Oddíl VI

Zaměstnanci

§ 28

(1) Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců národních podniků se řídí předpisy platnými pro zaměstnance, na které se vztahuje zákon o státní mzdové politice.

(2) Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, jsou zaměstnanci národního podniku přijímáni a na pracovní místa zařazováni po projednání se závodním zastupitelstvem. K jejich propuštění je třeba souhlasu těchto orgánů.

§ 29zrušeno

Oddíl VII

Rozvoj výrobních sil a zvyšování produktivity práce

§ 30

V zájmu rozvoje výrobních sil a zvyšování produktivity práce musí národní podniky pečovat o prohloubení plánování, zabezpečovat podmínky soustavného a všeobecného vzestupu technické úrovně výroby, zdokonalovat organizaci práce, pečovat o výběr, rozmístění a růst kádrů a podporovat socialistické soutěžení, zejména údernictví a zlepšovatelské hnutí.

Oddíl VIII

Finanční hospodaření

§ 31

Finanční hospodaření národních podniků a generálních a oblastních ředitelství (§§ 35 a násl.) bude upraveno zvlášť.

Oddíl IX

Vrchní vedení národních podniků a dozor nad nimi

§ 32

(1) Národní podniky jsou podřízeny vrchnímu vedení a dozoru státu, které obstarává věcně příslušný ministr, pokud nejde o působnost, která podle tohoto zákona přísluší vládě.

(2) Pokud se v tomto zákoně již tak nestanoví, určuje podrobný rozsah působnosti vrchního vedení národních podniků a dozoru nad nimi věcně příslušný ministr.

§ 33

(1) Úkoly, které podle § 32 odst. 2 spadají do působnosti vrchního vedení a dozoru, obstarává věcně příslušný ministr zásadně prostřednictvím jemu podřízených generálních ředitelů, a to tak, že výkon těchto úkolů přísluší generálním ředitelům, nejde-li o věci, které si ministr vyhradil své bezprostřední pravomoci. Generální ředitel je povinen dbát směrnic a pokynů věcně příslušného ministra.

(2) Pokud národní podniky na Slovensku nejsou z celostátních důvodů podřízeny přímo generálnímu řediteli nebo věcně příslušnému ministrovi, vykonávají generální ředitelé svou pravomoc nad nimi prostřednictvím oblastních ředitelů, podřízených věcně příslušnému pověřenci. Oblastní ředitel je povinen dbát směrnic a pokynů generálního ředitele. S vědomím oblastního ředitele může generální ředitel kontrolovat národní podniky na Slovensku též přímo.

(3) Věcně příslušný ministr určí, kterému generálnímu řediteli jsou jednotlivé národní podniky podřízeny.

(4) Věcně příslušný ministr může národní podnik bezprostředně podřídit své pravomoci a vykonávat nad ním působnost ve všech jeho otázkách nebo v jednotlivých věcech a může pověřit prováděním úkolů v ostatních věcech generálního ředitele. Opatření učiněná v působnosti podle věty prvé nastupují na místo opatření orgánů jinak příslušných podle tohoto zákona.

§ 34

(1) Generálního ředitele jmenuje a odvolává vláda na návrh věcně příslušného ministra. Oblastního ředitele jmenuje a odvolává věcně příslušný ministr.

(2) Na návrh generálního ředitele jmenuje a odvolává věcně příslušný ministr jeho zástupce, který zastupuje generálního ředitele v plném rozsahu jeho pravomoci v době jeho nepřítomnosti nebo zaneprázdnění. Jmenuje-li několik zástupců, určí jejich pořadí. Každému zástupci vymezí generální ředitel zvláštní úsek jeho působnosti, za nějž mu zástupce odpovídá.

(3) Generální ředitel odpovídá osobně za splnění úkolů, které připadají podřízeným národním podnikům podle jednotného hospodářského plánu.

(4) Ustanovení § 23 odst. 2 až 7 platí přiměřeně o generálním řediteli (zástupci); slib podle odstavce 4 téhož paragrafu vykoná generální ředitel nebo jeho zástupce věcně příslušnému ministrovi, který také bere na vědomí jejich prohlášení podle odstavce 5 téhož paragrafu.

§ 35

(1) Opatření generálních ředitelů připravují a obstarávají generální (oblastní) ředitelství, která zřizuje vláda na návrh věcně příslušného ministra. Vláda určí generálnímu ředitelství jeho název a sídlo. Generální ředitelství zrušuje vláda na návrh věcně příslušného ministra.

(2) Generálnímu ředitelství může věcně příslušný ministr svěřit do správy národní majetek, který spadá do jeho působnosti.

(3) Se svěřením majetku znárodněného podniku do správy generálnímu ředitelství přecházejí závazky tohoto podniku podle předpisů o znárodnění. Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí stanoví, které závazky přecházejí ses svěřením jiného národního majetku do správy generálnímu ředitelství; tyto závazky přecházejí za podmínek a s právními účinky podle § 5 odst. 2 věty druhé a třetí.

(4) O zřízení generálního ředitelství vydá věcně příslušný ministr listinu, ve které uvede jeho název, sídlo, jakož i den, ke kterému generální ředitelství převezme majetek mu svěřený, a ke kterému přecházejí závazky k tomuto majetku patřící; totéž platí, dojde-li ke změnám.

§ 36

(1) Generální (oblastní) ředitelství vede generální (oblastní) ředitel, který samostatně rozhoduje o jeho věcech, pokud není v jednotlivých případech stanoveno, že potřebuje předchozí souhlas věcně příslušného ministra (generálního ředitele). Generální ředitel odpovídá za činnost generálního ředitelství a za jeho hospodaření.

(2) Činnost generálního ředitelství se řídí jeho plánem, který musí být zaměřen na splnění plánů podřízených národních podniků. Částí plánu je rozpočet, podle něhož je generální ředitelství povinno hospodařit. Plán generálního (oblastního) ředitelství schvaluje věcně příslušný ministr (generální ředitel).

(3) Rozpočet generálního ředitelství stanoví, za kterých podmínek se poskytuje příděl jeho podnikovému fondu pracujících. Zásady pro stanovení těchto přídělů určí věcně příslušný ministr. Příděl se odvádí podnikovému fondu pracujících do 14 dnů po schválení účetní závěrky generálního ředitelství; věcně příslušný ministr může povolit odvádění záloh na příděl.

(4) Je-li oblastní ředitel výkonným orgánem dvou nebo více generálních ředitelů, určí věcně příslušný ministr, který generální ředitel a za jakých podmínek vykonává pravomoc generálního ředitele v poměru k oblastnímu ředitelství.

(5) O majetku svěřeném generálnímu ředitelství a o závazcích souvisících s jeho provozem platí přiměřeně ustanovení §§ 10, 11, 12, 47 a 48. Dále platí pro generální ředitelství přiměřeně ustanovení o národních podnicích obsažená v tomto zákoně kromě §§ 1, 2 a 4 až 9, § 14, § 15 odst. 1, § 21, § 22 odst. 1 až 3, §§ 24 a 25, § 29 odst. 1 věty druhé a třetí, §§ 39 a 41, § 42 odst. 1 a §§ 43 až 46; rovněž tak platí pro generální ředitelství ustanovení jiných předpisů vztahující se na národní podniky, pokud vládní nařízení nestanoví odchylku.

§ 37

Věcně příslušný ministr může generální ředitele zmocnit, aby obstarávali další úkoly podle předpisů, které jemu přísluší provádět.

§ 38

(1) Dozoru státu obstarávanému věcně příslušným ministrem jsou podrobeny národní podniky i generální ředitelství po všech stránkách činnosti.

(2) Nastanou-li v obstarávání působnosti generálního ředitele nepravidelnosti ohrožující plnění plánovaných úkolů, může věcně příslušný ministr učinit prozatímní opatření.

§ 39

Věcně příslušný ministr může provedením jednotlivých úkolů vrchního vedení národních podniků a dozoru nad nimi, který spadá do jeho pravomoci, pověřit národní výbor.

§ 40

Statut národních podniků průmyslových, který vyhlásí vláda nařízením, určí národním podnikům směrnice zejména o řízení, organizaci, podnikovém plánu, práci a pracujících, péči o kádry, výrobních prostředcích, technice, výrobním procesu a výrobku, finančním hospodaření, podnikových fondech pracujících a o vrchním vedení a dozoru státu. Vycházejíce z ducha tohoto Statutu, národní podniky postupují podle zásad do něho pojatých tak, aby splnily své poslání.

Oddíl X

Změny v učlenění

§ 41

Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí může podřídit generálnímu řediteli i podniky zřízené podle jiných právních předpisů, pokud patří do jeho pravomoci. Pokud věcně příslušný ministr neupraví odchylně poměry takových podniků, platí pro ně přiměřeně předpisy pro národní podniky podle tohoto zákona.

§ 42

(1) Věcně příslušný ministr může vyjmout národní podnik z jeho organizace podle tohoto zákona a v dohodě s příslušným ministrem jej odevzdat k opatření podle předpisů, které tomuto ministru přísluší provádět. Pokud podle těchto předpisů nebudou odchylně upraveny poměry takového národního podniku, platí o něm přiměřeně ustanovení tohoto zákona.

(2) Věcně příslušný ministr může z národního podniku vyjmout majetek nebo závazky a učinit o nich opatření ve vlastním oboru působnosti nebo je v dohodě s příslušným ministrem převést do jeho pravomoci, aby o nich učinil opatření ve vlastním oboru působnosti.

(3) Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí může na národní podnik přenést závazek patřící k národnímu majetku.

(4) Přechodem závazku podle odstavců 2 a 3 se dřívější dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není potřebí přivolení věřitele.

Oddíl XI

Zrušení národního podniku

§ 43

(1) Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí zrušuje národní podnik a stanoví také, jak má být s majetkem zrušeného národního podniku naloženo. O zrušení vydá věcně příslušný ministr listinu.

(2) Na návrh likvidátora se zrušení národního podniku zapíše do podnikového rejstříku.

§ 44

(1) Dojde-li ke zrušení národního podniku, s výjimkou případů uvedených v § 6 větě druhé, jmenuje generální ředitel likvidátora; generální ředitel může likvidátora odvolat.

(2) Generální ředitel ohlásí jmenování a odvolání likvidátora k zápisu do podnikového rejstříku.

§ 45

(1) Likvidátor smí zpeněžit majetek zrušeného národního podniku jen, pokud od něm jinak nestanoví věcně příslušný ministr.

(2) Likvidační přebytek zrušeného národního podniku odvede likvidátor Fondu znárodněného hospodářství.

(3) Po skončení likvidace se odevzdají knihy a spisy zrušeného národního podniku příslušnému generálnímu ředitelství.

§ 46

(1) Likvidátor je podroben dozoru generálního ředitele a věcně příslušného ministra.

(2) O osobní odpovědnosti likvidátorově a o vymáhání náhrady škody jím způsobené platí přiměřeně ustanovení §§ 16 a 27.

Oddíl XII

Přechodná ustanovení

§ 47

Změna zápisů ve veřejných knihách vedených podle československého práva, které byly vykonány do dne počátku účinnosti tohoto zákona, se provede podle zvláštních předpisů. Úprava takových zápisů, které byly vykonány v jiných, podle československého práva vedených úředních rejstřících a seznamech, se provede podle předpisů, které vydá vláda nařízením.

§ 48

(1) Zástavní práva váznoucí na majetkových částech uvedených v § 11 zanikají bez náhrady a knihovní soud je vymaže k návrhu národního podniku s odvoláním na tento zákon. Závazky, pro které bylo zástavní právo zřízeno, zůstávají nedotčeny.

(2) Za kterých podmínek zanikají jiná věcná práva ať knihovní nebo neknihovní na majetkových částech uvedených v § 11, upraví vláda nařízením.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na případy, ve kterých vláda povolí výjimku na návrh věcně příslušného ministra učiněný v dohodě s ministrem financí.

§ 49

Zaniká funkce členů představenstev podle §§ 20 a 21 dekretu č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění čl.II zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků, a podle §§ 17 a 18 dekretu č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského, ve znění čl. II zákona č. 115/1948 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru.

§ 50

Rezervní fond podle § 18 vládního nařízení č. 6/1946 Sb., kterým se vydává statut národních podniků průmyslových, a § 36 vládního nařízení č. 77/1946 Sb., kterým se vydává Statut národních podniků potravinářských, se převádí dnem 31. prosince 1949 do kmenového jmění národního podniku.

§ 51

Ústřední a oblastní orgány zřízené podle dosud platných předpisů se zrušují dnem, který určí věcně příslušný ministr. K návrhu příslušných generálních ředitelství vymaže soud z obchodního (firemního) rejstříku národní podniky, jimiž ústřední (oblastní) orgány zřízené podle dosud platných předpisů podnikatelsky obstarávaly společné záležitosti podřízených národních podniků.

§ 52

(1) Fond národní obnovy zatíží Fond znárodněného hospodářství částkou rovnající se náhradě za konfiskované majetkové podstaty v rozsahu jejich použití podle § 4, která se určí přiměřeně podle zásad pro určení náhrady za znárodněný majetek.

(2) Vláda určí, jak se vyrovná zůstatek vzájemných nároků mezi Fondem národní obnovy a Fondem znárodněného hospodářství.

§ 53

Právní jednání, písemnosti, podání k zápisu do veřejných knih a rejstříků a úřední úkony, potřebné k provádění tohoto zákona nebo k přípravám takového provádění, jakož i podání národních podniků a generálních ředitelů (ředitelství) k věcně příslušnému ministerstvu, jsou osvobozeny od daní, poplatků a dávek. To neplatí o obchodní činnosti národních podniků, o převodech majetku z národního podniku, jimiž se nenabývá správa svěřeného majetku podle § 10, o zápisech změn do rejstříku prováděných po zápisu národního podniku a o zápisech prováděných na návrh likvidátora zrušeného národního podniku.


Oddíl XIII

Zrušovací, zmocňovací a závěrečná ustanovení

§ 54

Dnem 31. prosince 1949 pozbývají platnosti §§ 16, 18 a § 21 odst. 1 č. 1 písm. b) a č. 2 písm. b) vládního nařízení č. 6/1946 Sb. a §§ 34, 36 a § 39 odst. 1 č. 1 písm. b) a odst. 2 č. 1 písm. b) a č. 2 písm. b) vládního nařízení č. 77/1946 Sb. Ostatní ustanovení těchto nařízení pozbývají platnosti dnem počátku účinnosti tohoto zákona.

§ 55

Věcně příslušný ministr stanoví v dohodě s ústředním orgánem jednotné odborové organizace den, kterým se v národních podnicích zřizují podnikové fondy pracujících, jakož i plánovací období, za něž se podnikovým fondům pracujících poskytují příděly. Od prvého dne tohoto období se na příslušné národní podniky a ústřední a oblastní orgány nevztahují ustanovení §§ 24 a 32 dekretu č. 104/1945 Sb., o závodních a podnikových radách, ve znění zákona č. 188/1948 Sb., kterým se mění a doplňují některá další ustanovení dekretu prezidenta republiky o závodních a podnikových radách. Nároky jednotného fondu pracujících na podíl na čistém zisku za dobu předcházející tomuto dni zůstávají nedotčeny.

§ 56

Opatření učiněná ve shodě s ustanoveními tohoto zákona přede dnem počátku jeho účinnosti a předpisů podle něho vydaných se ode dne opatření pokládají za učiněná podle zákona.

§ 57

Vláda může nařízením rozšířit platnost ustanovení tohoto zákona i na národní podniky v oboru jiných ministerstev, popřípadě pro ně stanovit vhodné odchylky.

§ 58

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1950; provedou jej ministři průmyslu, výživy, informací a osvěty a zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.


Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Kopecký v. r.

Kliment v. r.

Plojhar v. r.

Ing. Jankovcová v. r

Přesunout nahoru