Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Nařízení vlády č. 222/1949 Sb.Vládní nařízení o hospodářském zabezpečení církve pravoslavné státem

Částka 68/1949
Platnost od 26.10.1949
Účinnost od 01.11.1949
Zrušeno k 20.11.1992 (522/1992 Sb.)
Zařazeno v právních oblastech
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

222.

Vládní nařízení

ze dne 18. října 1949

o hospodářském zabezpečení církve pravoslavné státem

Vláda republiky Československé nařizuje podle zákona ze dne 14. října 1949, č. 218 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem:


§ 1

(1) Duchovní jsou zaměstnanci církve; jejich odbornou způsobilost posuzuje příslušný církevní orgán.

(2) Osobní požitky duchovních poskytuje stát, pokud s jeho souhlasem působí v duchovní správě, církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních.

§ 2

(1) Duchovní působící v duchovní správě jest světský nebo řeholní duchovní (kněz a jáhen), který se souhlasem státu vykonává buď samostatně nebo pomocně duchovní správu v určité církevní obci na místě zřízeném se státním souhlasem.

(2) Duchovní správou se rozumí duchovenská péče o členy pravoslavné církve určité církevní obce, jakož i výkon církevních úkonů z ní plynoucích.

(3) Pomocní duchovní mohou býti ustanoveni, vyžadují-li to potřeby duchovenské péče (rozsáhlost církevní obce, početnost příslušníků církevní obce, pastorace ve veřejných ústavech, na př. v nemocnicích a pod.).

§ 3

Duchovní působící v církevní administrativě jsou duchovní zaměstnaní se souhlasem státu v eparchiální a exarchátní radě a jejích odborech na místech zřízených se státním souhlasem.

§ 4

Duchovní působící v ústavech pro výchovu duchovních jsou duchovní působící se souhlasem státu jako učitelé eparchiálních, exarchátních a monastýrských bohosloveckých učilišť a jako činovníci v bohosloveckých duchovních seminářích na místech zřízených se státním souhlasem.

§ 5

(1) Za místa zřízená se státním souhlasem se považují ta místa, která Státní úřad pro věci církevní po slyšení příslušného církevního orgánu za taková prohlásí.

(2) Zřízení nových míst vyžaduje souhlas Státního úřadu pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.

§ 6

Duchovním, kteří jsou činni jinak než je uvedeno v § 1, odst. 2, může Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí přiznati osobní požitky, požádají-li o to písemně.

§ 7

(1) Na místa zřízená se státním souhlasem mohou býti ustanoveni a osobní požitky podle tohoto nařízení mohou pobírati jen duchovní, kteří jsou českoslovenští státní občané, státně spolehliví, bezúhonní a vyhovují i jinak všeobecným podmínkám pro přijetí do státní služby.

(2) V případech hodných zvláštního zřetele povoluje Státní úřad pro věci církevní výjimku, pokud jde o československé státní občanství, a to na žádost duchovního nebo příslušného církevního orgánu aneb z moci úřední.

§ 8

(1) Osobní požitky duchovních uvedených v § 1, odst. 2 tvoří základní plat, hodnostní přídavek a odměna za vyšší výkon. Vyplácejí se stejně jako služební příjmy státních zaměstnanců.

(2) Hodnostní přídavek může býti přiznán duchovním, kteří zastávají úřad spojený se zvláštní odpovědností. Mimořádné pracovní zatížení duchovního, jeho veřejná činnost, jakož i jeho podíl na budovatelském úsilí pracujícího lidu mohou býti zhodnoceny odměnou za vyšší výkon.

§ 9

(3) Základní plat se snižuje o jiný stálý příjem, jehož duchovní požívá z veřejných prostředků. Toto ustanovení se nevztahuje na odměny za výkon duchovenské péče ve veřejných ústavech, na odměny za vyučování náboženství na školách, na platy členů vlády, sboru pověřenců, Národního shromáždění, Slovenské národní rady a na odměny členů národních výborů.

§ 10

Duchovním náleží dávky na děti vlastní, nevlastní, osvojené, schovance a vnuky obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance.

§ 11, § 12zrušeno

§ 13

(1) Duchovním náleží náhrada cestovních, stěhovacích a jiných výloh za nezbytně nutné služební cesty obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance.

(2) Cesty jest předem hlásiti okresnímu národnímu výboru trvalého úředního působiště, vyjímajíc cesty, které nestrpí odkladu.

(3) Cestovní účty se předkládají měsíčně okresnímu národnímu výboru, aby je upravil a předložil krajskému národnímu výboru k rozhodnutí o náhradě.

§ 14

(1) Duchovní v duchovní správě jsou povinni bezplatně vyučovati náboženství na školách prvního a druhého stupně, není-li v církevní obci o vyučování náboženství postaráno zvláštním učitelem náboženství.

§ 15

(1) Duchovní a jejich rodinní příslušníci mají nárok na pensijní zabezpečení obdobně podle předpisů platných pro státní zaměstnance.

(2) Pensijní základnu tvoří 75 % posledně dosaženého základního platu a hodnostního přídavku.

§ 16

(1) Jakoukoliv duchovenskou činnost mohou vykonávati náboženští funkcionáři jen se státním souhlasem.

(2) Státní souhlas si duchovní vyžádá od krajského národního výboru svého trvalého bydliště, po případě jeho prostřednictvím od Státního úřadu pro věci církevní (duchovní III. stupnice) nebo od vlády (duchovní IV. stupnice).

§ 17

(1) Každé ustanovení (volba, jmenování) duchovního na místo zřízené se státním souhlasem vyžaduje předchozí souhlas státu.

(2) Předchozí státní souhlas se opatřuje takto:

a) při jmenování duchovních vyžádá si státní souhlas příslušný církevní orgán, a to u pomocných duchovních a duchovních I. a II. stupnice od krajského národního výboru, do jehož obvodu dotyčné uprázdněné místo náleží, u duchovních III. stupnice od Státního úřadu pro věci církevní a u duchovních IV. stupnice od vlády;

b) při volbě pomocných duchovních a duchovních I. a II. stupnice vyžádá si státní souhlas kandidující duchovní od krajského národního výboru, do jehož obvodu dotyčné uprázdněné místo náleží;

c) při volbě duchovních III. stupnice vyžádá si státní souhlas od Státního úřadu pro věci církevní buď kandidující duchovní sám nebo příslušný církevní orgán;

d) při volbě duchovních IV. stupnice vyžádá ústředí církve státní souhlas od vlády pro všechny kandidáty, kteří byli příslušným církevním orgánem navrženi nebo se sami o volbu ucházejí. Vláda může souhlas odepříti jen z důvodů politických námitek proti osobě kandidátově.

(3) Nevznese-li státní orgán příslušný podle odstavce 2 námitek proti navrženému duchovnímu do 30 dnů, může býti duchovní jmenován, po př. volen. Státní souhlas může býti udělen i více kandidátům najednou.

(4) Provedení volby a její výsledek ohlásí příslušný církevní orgán do 14 dnů státnímu orgánu, který vyslovil souhlas s kandidaturou.

§ 18

(1) Ustanovení duchovního bez státního souhlasu má za následek, že se duchovnímu nedostane osobních požitků a místo se považuje za uprázdněné.

(2) Pozbude-li duchovní způsobilosti pro ustanovení ve smyslu § 7, odst. 1, projedná orgán příslušný podle § 17, odst. 2 případ s příslušným církevním orgánem; nebude-li do 14 dnů zjednána náprava, požádá, aby příslušný církevní orgán duchovního odstranil a rozhodne současně, nemá-li duchovnímu býti zastavena výplata osobních požitků. Nevyhoví-li církevní orgán žádosti za odstranění duchovního do 30 dnů, považuje se místo za uprázdněné.

(3) Uprázdněná místa jest obsaditi nejdéle do 30 dnů; po uplynutí této lhůty může stát učinit opatření potřebná k zajištění řádného chodu duchovní správy, církevní administrativy nebo výchovy duchovních. V odůvodněných případech může Státní úřad pro věci církevní výjimečně povoliti prodloužení lhůty.

§ 19

(1) Předpokladem výkonu duchovenské činnosti je složení slibu věrnosti Československé republice.

(2) Slib zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení a že nepodniknu nic, co by bylo proti jejím zájmům, bezpečnosti a celistvosti. Budu jako občan lidově demokratického státu plnit svědomitě povinnosti, jež vyplývají z mého postavení, a vynasnažím se podle svých sil podporovat budovatelské úsilí směřující k blahu lidu".

(3) Tento slib skládají pomocní duchovní a duchovní I. stupnice do rukou předsedy okresního národního výboru, duchovní II. stupnice do rukou předsedy krajského národního výboru, duchovní III. stupnice do rukou ministra, pověřeného řízením Státního úřadu pro věci církevní, a duchovní IV. stupnice do rukou předsedy vlády.

§ 20

(1) O každém duchovním vede krajský národní výbor evidenční list, do něhož se zapisují osobní data, rozhodná pro služební poměr, pro přiznání a výměru osobních požitků a pro nárok na sociální dávky.

(2) Duchovní ohlásí tato data ihned, jakmile byl po prvé ustanoven, a oznamuje všechny změny, které se týkají jeho služebního poměru.

§ 21

(1) Osobní požitky podle tohoto nařízení nahrazují všechny dosavadní stálé požitky, které duchovním plynou z jejich povolání nebo v souvislosti s ním, nebo ze státních prostředků, po př. z veřejných fondů podle dosavadních právních předpisů, jakož i všecky individuální osobní přídavky, podpory, výpomoci nebo odměny.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na platy a odměny uvedené v § 9, odst. 3, větě druhé.

§ 22

(1) Stát hradí církvi řádné věcné náklady a náklady na obstarávání prací osobami, které nejsou duchovními.

(2) Na mimořádné věcné náklady poskytne stát v odůvodněných případech zvláštní pomoc.

§ 23

(1) Věcné náklady jsou náklady bohoslužebné a náklady správní.

(2) Náklady bohoslužebnými rozumějí se náklady na církevní budovy, bohoslužebná zařízení a bohoslužebné úkony.

(3) Náklady správní jsou náklady spojené s provozem církevních úřadů.

§ 24

(1) Řádnými náklady jsou náklady každoročně pravidelně se opakující. Patří k nim i náklady na běžné udržovací opravy budov a vnitřního zařízení.

(2) Mimořádnými náklady se rozumějí investice stavební i nestavební, nákladné obnovy vnitřního zařízení a pod.

§ 25

(1) Výše řádných věcných nákladů se zkoumá v rámci exarchátu na základě dílčích rozpočtů a závěrečných účtů jednotlivých církevních složek.

(2) Rozpočty musí býti sestaveny podle zásad státního rozpočtu, při čemž jest dbáti naprosté úspornosti. Bližší pokyny pro sestavení rozpočtů i závěrečných účtů vydá Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.

(3) Z dílčích rozpočtů jednotlivých složek sestaví exarchátní rada celkový rozpočet na příští rok, který předloží do konce měsíce března běžného roku Státnímu úřadu pro věci církevní ke schválení spolu s obdobně vypracovaným závěrečným účtem za minulý rok.

(4) Pro rok 1950 jest nutno předložiti rozpočet do 15. listopadu 1949.

§ 26

(1) Na základě předložených rozpočtů a závěrečných účtů vyměří Státní úřad pro věci církevní částku nutnou k úhradě skutečné potřeby církve.

(2) Skutečná potřeba je rozdíl mezi celkovým celoročním vydáním a příjmem.

(3) Do příjmů se započítává výnos veškerého nemovitého i movitého majetku bez rozdílu, zda doposud sloužil k úhradě nákladů osobních nebo věcných, dále výnos všech majetkových práv, jakož i církevní daň, sbírky, dary, dědictví, odkazy a veškeré ostatní příjmy s výjimkou dobrovolných příspěvků při církevních úkonech.

(4) Aby byl získán podklad ke zjištění příjmů podle předchozího odstavce, provede exarchátní rada soupis veškerého majetku a majetkových práv všech církevních složek, včetně jednotlivých komunit, ústavů, nadací a fondů.

(5) Soupisy majetku předloží exarchátní rada do 31. ledna 1950 Státnímu úřadu pro věci církevní, jemuž bude pravidelně ročně hlásiti změny ve stavu majetku ke dni 31. prosince každého roku.

§ 27

Stát dozírá na církevní majetek tím, že zkoumá církevní hospodaření a vyhrazuje si předchozí schválení všech důležitých majetkově právních jednání týkajících se tohoto majetku. Výkon působnosti jednotlivých orgánů upraví Státní úřad pro věci církevní.

§ 28

(1) O zvláštní pomoc na mimořádné věcné náklady žádají jednotlivé církevní složky Státní úřad pro věci církevní prostřednictvím exarchátní rady.

(2) Žádosti je nutno doložiti takovými doklady, z nichž by bylo patrno, že potřeba je nezbytná, že se uspokojuje hospodárně a že je na ni v jednotném hospodářském plánu pamatováno.

§ 29

Veškeré závazky přispívat na účely církve, jejích složek, komunit, ústavů, nadací, kostelů a fondů, opírající se o jakékoliv právní důvody nebo dlouholeté zvyklosti, zanikají s výjimkou závazků členů církve vyplývajících ze zřízení státem schváleného.

§ 30

(1) Ústavy pro výchovu duchovních jsou exarchátní, eparchiální a monastýrská bohoslovecká učiliště a duchovní semináře.

(2) Stát hradí jejich osobní i věcné náklady.


§ 31

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. listopadu 1949; provede je ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní v dohodě s ministrem financí.


Zápotocký v. r.

Dr. Čepička v. r

Přesunout nahoru