Objednat předplatné
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Nařízení č. 202/1949 Sb.Nařízení ministra spravedlnosti, kterým se provádějí některá ustanovení zákona č. 201/1949 Sb., o notářství

Částka 60/1949
Platnost od 21.08.1949
Účinnost od 21.08.1949
Zrušeno k 01.01.1952 (116/1951 Sb.)
Zařazeno v právních oblastech
Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

přidejte vlastní popisek

202.

Nařízení ministra spravedlnosti

ze dne 15. srpna 1949,

kterým se provádějí některá ustanovení zákona ze dne 14. července 1949, č. 201 Sb., o notářství

Ministr spravedlnosti nařizuje podle § 43 zákona ze dne 14. července 1949, č. 201 Sb., o notářství:


§ 1

(1) Předepsanou odbornou způsobilostí podle § 2, odst. 1 zákona ze dne 14. července 1949, č. 201 Sb., (dále jen "zákon") je rozumět:

a) s prospěchem dokončené právnické studium,

b) úspěšné složení odborné justiční zkoušky,

c) pětiletou právní praxi konanou u notáře; do této právní praxe lze započítat právní praxi konanou u soudu nebo u advokáta úhrnem nejvýše v trvání dvou let.

(2) Ministr spravedlnosti může prominout náležitosti stanovené v odstavci 1 nebo některou z nich.

§ 2

Předepsanou odbornou způsobilostí podle § 18, odst. 1 zákona je rozumět s prospěchem dokončené právnické studium. Ministr spravedlnosti může předepsané studium zcela nebo zčásti prominout; tím je prominuta i náležitost stanovená v § 1, odst. 1, písm. a).

§ 3

(1) Notář nově jmenovaný musí požádat krajský sbor o schválení úřední pečeti.

(2) Pečeť obsahuje malý státní znak republiky Československé; kolem něho je uvedeno jméno a příjmení notáře s označením "notář" a jeho sídlo.

(3) Po schválení úřední pečeti předloží notář krajskému sboru tři otisky své pečeti s připojením svého podpisu, jehož bude užívat při výkonu notářství, s označením "notář"; toto označení může být vypsáno i osobou jinou nebo vytištěno.

(4) Krajský sbor zašle jedno vyhotovení schválené úřední pečeti s úředním podpisem notáře předsedovi krajského soudu příslušného podle notářova sídla s dožádáním, aby notář byl vzat do slibu.

(5) O složení slibu vydá předseda krajského soudu notáři potvrzení a vyrozumí o tom krajský a ústřední sbor.

§ 4

(1) Své úřední pečeti nesmí notář užívat pro soukromé listiny. Je povinen dbát, aby jí nebylo zneužito; ztratí-li se mu nebo je-li třeba ji změnit, musí to oznámit krajskému sboru a vyžádat si schválení nové pečeti. Nová pečeť se musí zřejmě lišit od dřívější.

(2) Také svůj úřední podpis může notář změnit jen ze závažných důvodů se schválením krajského sboru.

§ 5

(1) Zanikl-li úřad notáře, byl-li notář přeložen, byla-li jeho pečeť změněna nebo nalezla-li se ztracená pečeť, která byla již nahrazena pečetí novou, buď stará pečeť odevzdána notářskému archivu; buď opatřena vrubem tak, aby nebylo možno jí užívat, aby ji však bylo možno rozeznat.

(2) Určil-li ústřední sbor, že správce notářství má užívat pečeti notáře, jehož úřad zanikl, jest pečeť odevzdat archivu teprve, když toto rozhodnutí je odvoláno.

§ 6

Ústřední sbor stanoví notáři den nastoupení úřadu a vyhlásí tento den v Úředním listě, na Slovensku v Úředním věstníku.

§ 7

Byl-li notář přeložen na jiné místo, neskládá nový slib. Jinak je užít předpisů §§ 3 a 5 přiměřeně.

§ 8

(1) Notář nově jmenovaný nebo přeložený na jiné místo smí vykonávat svůj úřad teprve, když mu byl stanoven den nastoupení.

(2) Notář nesmí dále vykonávat svoji úřední činnost, jakmile mu bylo doručeno rozhodnutí ministra spravedlnosti o zániku jeho úřadu nebo rozhodnutí o přijetí prohlášení o zřeknutí se úřadu, jakmile nabyl nález kárného senátu o zbavení úřadu právní moci, nebo, jakmile mu byl před rozhodnutím o zániku úřadu nebo v kárném řízení zakázán další výkon úřadu.

§ 9

Notář je povinen označit na budově své úřední místnosti malým státním znakem se svým jménem a příjmením a s označením "notář".

§ 10

Den zániku úřadu notáře vyhlásí ústřední sbor v Úředním listě, na Slovensku v Úředním věstníku.

§ 11

(1) Způsobilostí předepsanou v § 19 zákona je rozumět:

a) pro stálé zastupování notáře v celé jeho působnosti, způsobilost předepsanou v § 1,

b) pro stálé zastupování notáře při osvědčování podle § 26 zákona, potvrzování podle § 28 zákona, protestech podle § 29 zákona a činnosti z příkazu soudu podle § 31 zákona, způsobilost předepsanou v § 1, odst. 1, písm. a) a dvouletou právní praxi u notáře.

(2) Ministr spravedlnosti může prominout náležitosti stanovené v odstavci 1 nebo některou z nich.

(3) Zastupováním notáře při úmrtních zápisech, pozůstalostních soupisech a závěrách a při odhadech a dražbách z příkazu soudu může být pověřen každý notářský koncipient.

§ 12

(1) Jako stálý zástupce notáře podepisuje se notářský koncipient s odvoláním na své zmocnění a užívá úřední pečeti notáře, kterého zastupuje.

(2) Notář je povinen úkony svého stálého zástupce, pokud to jejich povaha připouští, dodatečně přezkoumat a spisy, pokud zůstanou u notáře, spolupodepsat.

§ 13

Ustanovení o výkonu úřední činnosti notářů platí i pro správce notářství, zástupce notáře a notářské koncipienty pověřené stálým zastupováním notáře.

§ 14

(1) Nemůže-li notář vykonávat svůj úřad po dobu delší osmi dnů pro nemoc nebo z jiného důvodu, musí žádat krajský sbor notářský (dále jen "krajský sbor") za dovolenou a, nemá-li stálého zástupce podle § 11, odst. 1, písm. a), za ustanovení zástupce podle § 7 zákona.

(2) Zástupce notáře se podepisuje s odvoláním na své ustanovení a užívá úřední pečeti notáře, kterého zastupuje.

§ 15

(1) Ústřední sbor určí, má-li správce notářství užívat nové úřední pečeti nebo pečeti předchůdce. O nové úřední pečeti platí obdobně předpisy §§ 3 a 4 s tou odchylkou, že v textu pečeti je uvedeno označení "správce notářství".

(2) Správce notářství se podepisuje s označením "správce notářství".

§ 16

Krajský sbor si vyžádá od zástupců notáře a notářských koncipientů pověřených stálým zastupováním notáře tři vyhotovení jejich podpisů, z nichž jedno zašle ústřednímu sboru a jedno předsedovi krajského soudu, příslušného podle sídla zastupovaného notáře.

§ 17

(1) Notářské listiny buďtež psány jasně a čitelně; dovoleny jsou jen obvyklé a obecně srozumitelné zkratky. Mezery buďtež vyplněny čarami.

(2) Číselné údaje, jejichž závažnost to vyžaduje, buďtež alespoň jednou vypsány slovy; rovněž datum notářské listiny budiž vypsáno slovy.

(3) V notářské listině nesmí být nic vyškrabováno, vymazáváno nebo učiněno nečitelným. Je-li třeba některá slova škrtnout, musí zůstat čitelnými.

(4) Je-li třeba jiných změn nebo doplňků, buďtež uvedeny v souvislém textu listiny nebo v dodatku na listině připojeném a na příslušném místě buď na ně poukázáno.

(5) O provedených škrtech, nejde-li o pouhé škrty nehodících se slov v předtištěném formuláři nebo razítku, o opravách nebo doplňcích budiž vždy učiněna zmínka v souvislém textu listiny před podpisem; není-li to možné, budiž dodatek na listině podepsán notářem, účastníky i jinými osobami přivzatými k jednání. Opravy nebo dodatky na listinách, které účastníci nepodepisují, podepíše pouze notář.

§ 18

(1) Jednotlivé stránky notářské listiny buďtež běžně očíslovány a na listině budiž vyznačeno jednací číslo, zapisuje-li se listina do rejstříku (§ 46).

(2) Skládá-li se listina z několika archů nebo listů, dlužno je pevně spojit a na uzávěrku jich připojit notářovu pečeť. Rovněž se takto připojí plné moci a jiné přílohy. Přílohy, které nelze s listinou pevně spojit, buďtež označeny značkou pro přílohy a jednacím číslem listiny.

§ 19

(1) Notář podepíše listinu na každém archu nebo jednotlivém listu a na konci za podpisy účastníků a jiných osob a přitiskne tu svou úřední pečeť. Rovněž na každou přílohu připojí svůj podpis.

(2) Účastníci, svědci, důvěrníci a tlumočníci se podepisují na konci listiny. Svědci totožnosti se však mohou podepsat v listině samé za potvrzením totožnosti.

(3) Neumí-li nebo nemůže-li se účastník, svědek, důvěrník nebo tlumočník podepsat, uvede notář tuto skutečnost v listině; podle možnosti má ten, kdo se neumí nebo nemůže podepsat, připojit znamení ruky.

(4) V případech uvedených v odstavci 3 je nutno přibrat dva svědky.

§ 20

Pokud notář nesmí být činný při pořizování veřejných listin z důvodů uvedených v § 22 zákona, nesmí být činný ani jeho zástupce podle § 7 zákona ani notářský koncipient pověřený jeho stálým zastupováním.

§ 21

Notář je povinen bdít nad tím, aby ve věcech výkonu notářství zachovávaly mlčenlivost také osoby činné v jeho úřadovně.

§ 22

Notářský zápis musí být sepsán a podepsán nejpozději v den, kdy jednání bylo skončeno. Doba skončení je rozhodná pro zápis do rejstříku a pro pořadí jednacího čísla.

§ 23

Nezná-li notář účastníka osobně a jménem, musí mu být totožnost účastníka prokázána úředním průkazem s podobenkou a podpisem nebo potvrzena dvěma svědky.

§ 24

(1) Notář musí přibrat dva svědky úkonu:

a) sepisuje-li notářský zápis o dědické smlouvě,

b) je-li účastník slepý, hluchý nebo němý,

c) neumí-li nebo nemůže-li účastník číst nebo psát,

d) nezná-li účastník jazyka, ve kterém se notářský zápis sepisuje.

(2) Svědky úkonu může notář přibrat i v jiných případech, pokládá-li to za účelné a souhlasí-li s tím účastníci.

§ 25

(1) Svědky totožnosti a svědky úkonu nemohou být osoby mladší 18 let, ti, kdo pro své tělesné nebo duševní vlastnosti nejsou schopni vydat svědectví, kdo neumějí číst a psát, osoby činné v notářově úřadovně a osoby notáři neb některému účastníku blízké.

(2) Svědkové totožnosti i svědkové úkonu musí být notáři osobně a jménem známí nebo musí mu být jejich totožnost prokázána podle § 23.

§ 26

(1) Svědci úkonu musí být přítomni nejpozději v době, kdy se notářský zápis účastníkům předčítá a jimi je podepisován.

(2) Pokud nejsou účastníci přítomni současně, musí být svědci přítomni při čtení zápisu a jeho podpisu každým účastníkem a v zápise to výslovně poznamenáno.

(3) Sepisuje-li se notářský zápis se slepým, hluchým nebo němým, musí být svědci přítomni také při projevu účastníka o tom, co má být do zápisu pojato.

§ 27

(1) Je-li účastník notářského zápisu hluchý nebo němý a umí-li číst a psát, musí si zápis sám přečíst a v něm vlastní rukou připsat, že jej četl a že se srovnává s jeho vůlí.

(2) Neumí-li číst a psát, musí být kromě svědků úkonu přivzat jeho důvěrník, který se s ním dorozumí posunky, znameními nebo jiným způsobem a jehož prostřednictvím zjistí notář pravou vůli účastníka.

(3) Důvěrníky mohou být i osoby neznalé čtení a psaní, jakož i osoby účastníku blízké. Jinak musí mít náležitosti způsobilého svědka.

§ 28

(1) Nezná-li účastník nebo některý svědek úkonu jazyka, ve kterém se zápis sepisuje, jest třeba přibrat stálého přísežného tlumočníka. Tlumočník musí mít náležitosti způsobilého svědka.

(2) Notář jest pak povinen vyšetřit vůli účastníka tlumočníkem, podle ní sepsat zápis a dát jej tlumočníkem účastníku přeložit. Písemné vyhotovení tohoto překladu ověřené tlumočníkem budiž připojeno k notářskému zápisu.

(3) Je-li notář sám stálým přísežným tlumočníkem jazyka, o který jde, není třeba přibrat jiného tlumočníka. Notář však musí šetřit ustanovení odstavce 2.

§ 29

(1) Osvědčení pravosti podpisu nebo znamení ruky účastníka vyhotoví notář na listině, na níž se podpis nebo znamení ruky nachází, nebo na přívěsku s listinou pevně spojeném.

(2) Připojí-li účastník jen znamení ruky, dá notář připsat k němu jméno účastníka jedním ze svědků, kteří se s doložkou poukazující na jejich svědecké poslání podepíší i na listině.

(3) V notářském zápise uvede notář kromě všeobecných náležitostí i způsob, jak zjistil totožnost účastníků a svědků, a stručný obsah listiny.

§ 30

(1) Notář může osvědčit, že někdo je na živu nebo na určitém místě, zná-li účastníka osobně i jménem nebo zjistí-li jeho totožnost podle § 23.

(2) V notářském zápise uvede osobu žadatele a všechny okolnosti, které mají být osvědčeny, zejména, že osoba, o niž jde, je na živu nebo na určitém místě, kdy, kde a jak to zjistil.

§ 31

(1) Kdy byla listina notáři předložena, osvědčí notář tím, že na předloženém mu prvopise nebo ověřeném opise uvede den, měsíc a rok a, je-li to závažné, i hodinu a místo, kde mu byla předložena.

(2) Na žádost účastníka osvědčí také, kdo listinu předložil a jak zjistil jeho totožnost.

(3) V notářském zápise uvede všechny osvědčované skutečnosti, zejména označení a stručný obsah listiny.

§ 32

(1) Byl-li notář požádán, aby osvědčil, že bylo odesláno nebo sděleno prohlášení (oznámení) a že mělo určitý obsah, uvede obsah prohlášení v notářském zápise, který žadatel podepíše. Požádá-li účastník o osvědčení dopisem nebo telegraficky, uvede to notář výslovně v notářském zápise, k němuž dopis nebo telegram připojí; tím je nahrazen i podpis žadatele. Telefonického požádání nesmí notář dbát.

(2) Má-li být prohlášení odesláno, zašle notář opis zápisu osobě, o niž jde, doporučeným dopisem nebo požádá okresní soud, aby opis doručil podle předpisů o doručování žalob. Průkaz o odeslání se připojí k notářskému zápisu.

(3) Má-li být prohlášení sděleno, učiní tak notář osobě, o niž jde, na místě žadatelem označeném. Na její žádost a náklad jí vydá opis zápisu. Se sdělením projevu může notář na žádost účastníka vykonat i právní úkony, jako nabídnutí placení nebo jiné plnění, odevzdat nebo převzít listiny a jiné věci, vybídnout k plnění a podobně. Notář zapíše v notářském zápise dále, že prohlášení sdělil, zároveň i, kde a v kterou dobu tak učinil, po případě, že vykonal i další právní úkony. Odpověď osoby, které bylo prohlášení sděleno, smí notář zapsat jen na její žádost nebo s jejím svolením; v takovém případě je třeba i jejího podpisu. Byl-li podpis odepřen, podepíše zápis toliko notář a uvede důvod odepření. Jestliže osoba, které má být prohlášení učiněno, nebyla na označeném místě zastižena, odepřela-li notáři přístup, odepřela-li ho vyslechnout nebo bylo-li notáři jinak znemožněno k ní se dostavit, buď to uvedeno v zápise a poznamenáno, co notář učinil ke splnění příkazu; požádal-li účastník pro takový případ, aby prohlášení bylo této osobě odesláno, postupuje notář podle ustanovení odstavce 2.

§ 33

(1) Má-li notář osvědčit, jaká usnesení učinilo zákonem připuštěné shromáždění, zejména valná hromada nebo jiný orgán společnosti, družstva nebo spolku, uvede v zápise místo a čas shromáždění a přijatá usnesení, jakož i projevy a jiné události ve shromáždění, které jsou důležité pro posouzení jeho průběhu.

(2) Zápis podepíše předseda a, pokud je to možno, dva další členové shromáždění.

(3) Totožnost osob ve shromáždění přítomných budiž na žádost potvrzena. Není-li takové potvrzení zapsáno, neodpovídá notář za totožnost osob uvedených v zápise.

§ 34

(1) Byl-li notář požádán, aby osvědčil jiné skutečnosti, které se staly v jeho přítomnosti nebo které sám zjistil, musí v zápise uvést vše, co se v jeho přítomnosti sběhlo anebo co a jakým způsobem zjistil.

(2) Na žádost zjistí notář také totožnost žadatele nebo jiných zúčastněných osob, pokud je to možné.

(3) Žádá-li účastník za takové osvědčení písemně nebo telegraficky, připojí se dopis nebo telegram k zápisu.

§ 35

Plné moci a jiné přílohy notářského zápisu lze připojit v prvopise nebo ověřeném opise. Přečíst tyto přílohy je nutno jen, žádá-li o to některý účastník.

§ 36

(1) Z notářských zápisů lze vydávat notářská osvědčení a úplné nebo částečné opisy prosté nebo ověřené.

(2) Do osvědčení, které notář vydá, musí být pojat celý obsah zápisu.

§ 37

(1) Osvědčení je notářská listina, označená v nadpise "notářské osvědčení", obsahující doslovné znění notářského zápisu, potvrzení, že osvědčení se zápisem souhlasí, a údaj, komu a kdy se vydává.

(2) Do osvědčení nemusí být pojato znění příloh notářského zápisu; musí to však být vyznačeno v potvrzení.

(3) Na konci osvědčení připojí notář svůj podpis a úřední pečeť.

§ 38

(1) V případě § 26, odst. 2, písm. a) zákona pozůstává osvědčení pouze z doložky na listině samé; doložka obsahuje mimo poukaz na jednací číslo notářského zápisu jen potvrzení pravosti podpisu nebo znamení ruky účastníka, jeho jméno, zaměstnání, bydliště a údaj, zda je notáři známý nebo zda mu byla jeho totožnost prokázána předepsaným způsobem.

(2) V případě § 26, odst. 2, písm. c) zákona pozůstává osvědčení pouze z doložky na listině samé; doložka obsahuje údaje uvedené v § 31.

(3) V obou případech budiž připojeno datum, podpis notáře a jeho úřední pečeť.

§ 39

(1) V případě § 26, odst. 2, písm. d) zákona vydá notář účastníku osvědčení o tom, že prohlášení (§ 32) sdělil nebo odeslal a jakým způsobem se tak stalo. V osvědčení buďtež uvedena jména žadatele i osoby, které prohlášení bylo odesláno nebo sděleno, doslovné jeho znění, den, měsíc a rok, a je-li třeba, také hodina, kdy bylo učiněno. Odpověď osoby, které bylo prohlášení sděleno, jest v osvědčení uvést jen, byla-li do zápisu zapsána.

(2) Notář uvede v osvědčení také, jak zjistil totožnost žadatelovu, bylo-li třeba ji zjišťovat, a jakým způsobem se přesvědčil o totožnosti osoby, které prohlášení sdělil. Notář neodpovídá za totožnost osoby, které prohlášení sdělil, nemohl-li totožnost přezkoumat.

§ 40

(1) Osvědčení z notářského zápisu může být vydáno přímo v pozměněném, doplněném nebo opraveném znění, jestliže byly textové změny, doplňky a opravy v notářském zápisu provedeny za šetření platných předpisů.

(2) Byl-li notářský zápis změněn, doplněn nebo opraven pozdějším notářským zápisem, může být vydáno společné osvědčení z obou zápisů nebo osvědčení z původního zápisu ve změněném, doplněném nebo opraveném znění; kterým z obou způsobů se tak stalo, musí být v osvědčení zvláště uvedeno.

§ 41

(1) Prvopis notářského zápisu uschová notář, který jej sepsal.

(2) Jen tehdy může být vydán prvopis zápisu, obsahuje-li jednostranné právní prohlášení anebo žádají-li o to všichni účastníci, osvědčí-li právní zájem na vydání prvopisu a určí-li, komu má být vydán. Vydá-li notář prvopis, uschová notářské osvědčení z něho pořízené, poznamená na něm, kdy a komu byl prvopis vydán, a připojí k němu listinu, kterou byl dán souhlas k vydání prvopisu, pokud není již součástí jeho spisu. Vydávání dalších osvědčení je pak vyloučeno.

(3) Jinak smí notář vydat prvopis notářského zápisu jen soudu nebo ústřednímu nebo krajskému sboru. Vydává-li notář prvopis, který mu má být opět vrácen, založí do spisů ověřený opis, poznamená na něm, kdy a komu byl vydán prvopis, datum a číslo příkazu a uschová jej s prvopisem, když mu byl vrácen. Rovněž v jednacím rejstříku a na zápise to poznamená. Příkaz budiž připojen k ověřenému opisu a spojen v jeden celek. Než bude notáři vrácen prvopis, může, nebylo-li mu to zapovězeno soudem nebo ústředním (krajským) sborem, vydávat osvědčení z tohoto opisu; je však

povinen poznamenat, že, kdy a komu bylo osvědčení vydáno a to jak na založeném ověřeném opise, tak i na prvopise, když mu byl vrácen.

§ 42

(1) Notářská osvědčení a opisy notářských zápisů smějí být vydány, není-li v zápise jinak ustanoveno, jen účastníku (§ 25 zákona) nebo žadateli (§ 26 zákona) nebo jejich právním nástupcům a to i opětovně.

(2) Jiným osobám smějí být vydány jen, když všichni účastníci k tomu svolí v původním nebo zvláště o tom sepsaném zápise.

§ 43

(1) Kdykoliv notář vydá notářské osvědčení, poznamená na notářském zápise, po případě ověřeném opise založeném podle § 41, odst. 3, kdy a komu bylo osvědčení vydáno. Tuto poznámku notář podepíše.

(2) Stejně vyznačí na notářském zápise, že byl změněn, opraven nebo zrušen pozdějším zápisem.

§ 44

(1) Potvrzení podle § 28 zákona vydává notář ve způsobu doložky na opise nebo kopii listiny; doložka obsahuje údaj, že opis nebo kopie souhlasí úplně s prvopisem nebo ověřeným opisem listiny.

(2) V potvrzovací doložce budiž uvedeno:

a) zda listina, s níž se shodnost potvrzuje, je patrně prvopis nebo ověřený opis a zda a jak je kolkována,

b) zda jsou v předložené listině závady, změny, doplňky, vsuvky nebo škrty, které by mohly seslabit její věrohodnost,

c) zda na opise (kopii) listiny byly provedeny opravy nějakých neshod s listinou,

d) zda jde o úplný nebo částečný opis listiny,

e) datum vydání potvrzení.

(3) Sestává-li ověřený opis z několika archů nebo listů, buďtež spojeny tak, že se na uzávěru připojí notářská pečeť.

(4) Obdobně se postupuje při potvrzení, že několik prvopisů spolu souhlasí; doložku je připojit na každý z předložených prvopisů.

§ 45

Notář jednající z příkazu soudu podpisuje s vyznačením "z příkazu soudu", jež může být vypsáno i osobou třetí nebo vytištěno.

§ 46

Směrnice o obsahu a způsobu vedení jednacího rejstříku, po případě jiných rejstříků nebo seznamů a o úschově listin a cenných hodnot vydá ústřední sbor.

§ 47

(1) Notářské archivy se zřizují u krajských sborů.

(2) Ze spisů uložených v notářském archivu lze vydávat osvědčení, úplné nebo částečné opisy prosté nebo ověřené; takové notářské listiny vydávané archivem podepisuje předseda krajského sboru.

(3) Předseda krajského sboru rozhoduje o nahlížení do notářského archivu a o vydání listin v něm uschovaných.


§ 48

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.


Zápotocký v. r.

Dr. Čepička v. r

Přesunout nahoru