Přejít na PLUS
Porovnání znění
Balíčky poznámek

Předpis nemá balíčky komentářů! Přidejte si svůj balíček.

Přidej k oblíbeným

Zákon č. 194/1949 Sb.Zákon o nabývání a pozbývání československého státního občanství

Částka 58/1949
Platnost od 10.08.1949
Účinnost od 01.10.1949
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF(?) Stáhnout DOCX

194.

Zákon

ze dne 13. července 1949

o nabývání a pozbývání československého státního občanství.

Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:


Část první.

Nabývání státního občanství.

§ 1.

Narozením.

(1) Dítě, které se narodí na území Československé republiky a jehož otec nebo matka je občanem, nabývá narozením státního občanství.

(2) Dítě, které se narodí v cizině, nabývá narozením státního občanství, jsou-li jeho otec i matka občany; dítě, které se narodí v cizině a jehož otec nebo matka je občanem, kdežto druhý z rodičů je cizincem, nabývá státního občanství, vysloví-li s tím souhlas krajský národní výbor na žádost toho z rodičů, který je občanem. Žádost o souhlas může býti podána do jednoho roku od narození.

(3) Dítě, které bylo nalezeno v útlém věku na území Československé republiky, je občanem, dokud se neprokáže, že má jinou státní příslušnost.

§ 2.

Sňatkem.

(1) Cizinka nabývá státního občanství sňatkem s občanem, vysloví-li krajský národní výbor na její žádost s nabytím souhlas. Žádost o souhlas může býti podána již před sňatkem, nejpozději však do šesti měsíců po něm. I když byl souhlas udělen po sňatku, hledí se na věc tak, jako by byla cizinka nabyla státního občanství dnem sňatku.

(2) Státního občanství nabývají s cizinkou její děti mladší 15 let, které pojala do své žádosti.

§ 3.

Udělením.

(1) Státní občanství uděluje ministerstvo vnitra žadatelům, kteří

a) se neprovinili proti Československé republice nebo jejímu lidově demokratickému zřízení,

b) bydlí v tuzemsku nepřetržitě alespoň pět let,

c) při nabytí státního občanství pozbudou, pokud nejsou bezdomovci, své dosavadní státní příslušnosti.

(2) Ministerstvo vnitra uděluje státní občanství podle volné úvahy; v případech hodných zvláštního zřetele může je uděliti i osobě, která nevyhovuje ustanovením odstavce 1, písm. b) a c).

(3) Manželé mohou žádat o udělení státního občanství ve společné žádosti; žádost každého manžela se posuzuje samostatně. Děti mladší 15 let, které jejich otec nebo matka pojali do své žádosti, nabývají státního občanství spolu s otcem nebo s matkou.

§ 4.

Státoobčanský slib.

(1) Nabytí státního občanství sňatkem a udělením státního občanství stává se pro osoby starší 15 let účinným teprve složením slibu tohoto znění: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu vždy věren a oddán (věrna a oddána) Republice československé a jejímu lidově demokratickému zřízení a že budu řádně plnit všechny povinnosti jejího občana (její občanky)".

(2) Jen ve výjimečných případech může býti složení státoobčanského slibu ministerstvem vnitra prominuto.

Část druhá.

Pozbývání státního občanství.

§ 5.

Sňatkem.

Občanka pozbývá státního občanství sňatkem s cizincem, nabývá-li sňatkem státní příslušnosti svého manžela podle právního řádu jeho vlasti. Krajský národní výbor může však na její žádost, podanou buď před sňatkem nebo nejpozději do šesti měsíců po něm, vyslovit, že se jí ponechává státní občanství. I když došlo k příznivému vyřízení žádosti až po sňatku, jest míti za to, že ztráta státního občanství nenastala.

§ 6.

Propuštěním.

(1) Státního občanství pozbývá ten, kdo je propuštěn ze státního svazku na vlastní žádost. Státní občanství zaniká dnem doručení listiny o propuštění.

(2) Manželé mohou žádat o propuštění ze státního občanství ve společné žádosti; žádost každého manžela se posuzuje samostatně. Děti mladší 15 let, které jejich otec nebo matka pojali do své žádosti, pozbývají státního občanství spolu s otcem nebo s matkou.

§ 7.

Odnětím.

(1) Ministerstvo vnitra může státní občanství odníti osobě, která se zdržuje v cizině a

a) vyvíjela nebo vyvíjí jakýmkoliv způsobem činnost státu nepřátelskou nebo takovou, která může porušiti zájem státu, nebo

b) nezákonně opustila území Československé republiky, nebo

c) nevrátí se do vlasti do stanovené lhůty, nejméně do 30 dnů (ze zámoří do 90 dnů), ode dne doručení výzvy ministerstva vnitra k návratu.

(2) Ministerstvo vnitra může státní občanství odníti také osobě, která má ještě jinou státní příslušnost.

(3) Je-li doručení výměru o odnětí státního občanství nebo výzvy podle odstavce 1, písm. c) do vlastních rukou příjemcových obtížné, může býti nahrazeno veřejnou vyhláškou.

§ 8.

Rodinní příslušníci.

Pozbytí státního občanství u jednoho z manželů nemá vliv na státní občanství druhého manžela nebo dětí, pokud tento zákon nestanoví jinak; totéž platí, vyslovil-li soud pravomocně ztrátu státního občanství jako trest.

Část třetí.

Příslušnost.

§ 9.

(1) Pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak, rozhodují ve věcech státního občanství okresní národní výbory. Okresní národní výbor přijímá též státoobčanský slib a osvědčuje občanům státní občanství na tiskopise, jehož znění stanoví ministerstvo vnitra. Tím není dotčeno osvědčení státního občanství v občanských průkazech (zákon ze dne 19. července 1948, č. 198 Sb., o občanských průkazech).

(2) Místní příslušnost se řídí podle bydliště. Nemá-li strana bydliště v tuzemsku, řídí se příslušnost podle jejího posledního bydliště v tuzemsku; neměla-li bydliště v tuzemsku, nebo je-li bydliště neznámé nebo sporné, rozhoduje o státním občanství Čechů příslušný národní výbor v Praze, o státním občanství Slováků příslušný národní výbor v Bratislavě, a nejde-li o Čecha nebo Slováka, určí místní příslušnost ministerstvo vnitra.


Část čtvrtá.

Ustanovení závěrečná.

§ 10.

(1) Počátečním dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všeobecné předpisy o nabývání a pozbývání státního občanství.

Zejména se zrušují:

1. ustanovení § 28, věty druhé a §§ 29, 30, 31 a 32 obč. zák.,

2. vystěhovalecký patent ze dne 24. března 1832, č. 2557 sb. zák. soud.,

3. dekrety dvorské kanceláře upravující věci státního občanství,

4. zák. čl. L/1879 o nabývání a pozbývání státního občanství a zák. čl. IV/1886 o naturalisaci hromadných repatriantů,

5. ustanovení §§ 2 a 3 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 236 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v Republice československé,

6. vyhláška ministra vnitra ze dne 15. prosince 1926, č. 225 Sb., o průkazu o státním občanství Republiky československé, ve znění vyhlášky ze dne 1. července 1928, č. 108 Sb.,

7. zákon ze dne 29. května 1947, č. 102 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství sňatkem.

(2) Tento zákon se nedotýká zákona ze dne 29. dubna 1930, č. 60 Sb., jímž se provádí úmluva ze dne 16. července 1928 mezi Československem a Spojenými státy severoamerickými o naturalisaci, zákona ze dne 12. dubna 1946, č. 74 Sb., o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti, zákona ze dne 13. září 1946, č. 179 Sb., o udělení státního občanství krajanům z Maďarska, a zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 107 Sb., kterým se prodlužuje lhůta k podání žádosti o udělení státního občanství krajanům vracejícím se do vlasti.

§ 11.

Podrobné předpisy k provedení tohoto zákona může vydati ministr vnitra nařízením.

§ 12.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1949; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.


Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Nosek v. r.

Přesunout nahoru