Přejít na PLUS
28.01.2012

Odpovědnost vlastníka komunikace a přilehlé nemovitosti

Kategorie

Historie

S blížícími se zimními měsíci se stále častěji objevují kluzké chodníky a silnice, které  způsobují pády a úrazy. Kdo je odpovědný za úklid sněhu, odstraňování náledí či padající rampouchy? Jaká jsou práva těch, kteří se zraní na takto neupravených komunikacích?

Odpovědnost vlastníka komunikace

Současný právní řád, reprezentovaný novelizovaným zákonem o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb., reflektuje zásadu, že vlastník je osobou, která nese odpovědnost za své vlastnictví.

Vlastník silnice nebo místní komunikace odpovídá za škody, které byly způsobeny závadou v jejich schůdnosti či sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, příp. na ni předepsaným způsobem upozornit. Dále vlastník silnice nebo místní komunikace odpovídá vlastníkům sousedních nemovitostí za škody, které jim vznikly v důsledku stavebního stavu nebo dopravně technického stavu chodníku či silnice. Neodpovídá však za škody vzniklé vlastníkům sousedních nemovitostí v důsledku provozu na těchto komunikacích.

Kraj nebo obce podle §27 odst. 5 příslušného zákona o pozemních komunikacích mohou nařízením vymezit úseky místních komunikací a chodníků, na kterých se pro jejich malý dopravní význam nezajišťuje sjízdnost a schůdnost odstraňováním sněhu a náledí. V následujícím odstavci téhož paragrafu je zmíněno, že kraje a obce mohou stanovit, jakým způsobem a v jakém rozsahu budou postupovat při odstraňování závad ve schůdnosti místních komunikací a průjezdních úseků silnic.

Odpovědnost vlastníka nemovitosti

Do přijetí novely výše zmíněného zákona odpovídali za škody vzniklé na komunikace majitelé nemovitostí, které hraničily s danou komunikací (chodníkem, silnicí). Tato právní úprava byla a je stále platná v některých západních zemích, jako např. v Rakousku, Francii, SRN i USA. Vlastníci přilehlých nemovitostí jsou v těchto státech nadále povinni chodníky udržovat a čistit.

Přesto, že majitelé daných komunikací nesou hlavní břemeno odpovědnosti, mají též i majitelé sousedních nemovitostí za povinnost udělat vše, co je v jejich silách, aby zabránili škodě vzniklé v důsledku provozu na těchto komunikacích. Vlastník domu přiléhajícího k chodníku či silnici odpovídá např. za padající rampouchy, sníh, uvolněné tašky ze svého domu. Tato odpovědnost vyplývá z § 415 občanského zákoníku, který stanovuje, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

Majitelé domů se můžou chránit proti takovým nečekaným škodám pojištěním odpovědnosti, kterým jsou kryty škody vyplývající z vlastnictví nemovitosti uvedené v pojistné smlouvě. Pojištění si může sjednat majitel, nájemce i správce nemovitosti. Sjednává se jako doplňkové k pojištění odpovědnosti za škodu občana z běžného občanského života nebo k pojištění staveb.

Náhrada škody za úraz na chodníku

Ti, kteří se zranili v důsledku pádu na chodníku v důsledku neodklizeného sněhu anebo náledí, příp. na ně spadla velká hrouda sněhu a zranili se, mají nárok na náhradu škody. Podle toho, kdo odpovídá za zmíněné zranění, by vlastník domu (např. v případě zranění v důsledku ledu spadlého ze střechy domu) nebo přilehlé komunikace (např. v případě neodstraněného náledí na chodníku) měli v případě trvalých následků vyplatit náhradu za ztížené společenské uplatnění a kompenzaci za ztrátu příjmu. Zraněnému člověku náleží také náhrada nákladů na léčení.

Za zmínku stojí judikát Nejvyššího soudu v Brně z října 2011, který přijal názor, že „závadami ve schůdnosti pozemní komunikace se rozumí natolik významné změny (zhoršení) schůdnosti komunikace, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující stav komunikace či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat“.

Proto náhrada škody je omezena tím, jestli chodec ví, že chodník není uklizený, je na něm námraza, a přesto se pohybuje tak, že tyto faktory nebere v úvahu. V takovém případě totiž nemůže být odškodněn. Vstupuje-li na chodník, který nese znaky zimního počasí, pak se musí chovat podle této situace, která je mu předem známa a té musí přizpůsobit pohyb a chování. Stanovisko Nejvyššího soudu ale nijak nezbavuje majitele chodníků povinnosti udržovat jejich schůdnost. V důsledku tento judikát znamená, že i chodec je do určité míry odpovědný za své chování na chodníku a nemůže se absolutně odvolávat na odpovědnost majitele chodníku.

V případě zranění je nejprve nutné zjistit, kdo odpovídá za újmu, a škodu následně nahlásit. Při žádosti o náhradu škody leží důkazní břemeno na chodci. Proto je důležité si přesně zapamatovat místo nehody, ideálně si ho vyfotografovat. Tím se zajistí přesné zaznamenání chodníku, který by mohl být mezitím uklizen. Zajištění svědků nehody je též velmi důležité při žádání o náhradu škody.

Závěr

Je nepochybné, že přenesením odpovědnosti na vlastníky přilehlých komunikací se napravil stav, kdy vlastník nemovitosti odpovídal za cizí majetek. Slabinou jsou ekonomické dopady na obecní rozpočty, které musí vynaložit několik stovek miliónů na úklid chodníků.

Autoři: Dominika Klimešová, Legal Assistant, trvale spolupracující s NWD Legal,
Jan Křivonožka, advokát, trvale spolupracující s NWD Legal

Michal Kroft, NWD Legal
European Business Center
Dukelských hrdinů 34
170 00 Praha 7, Czech Republic
tel.: +420 224 215 221, fax: +420 224 210 244

nwdlogo.png