Přejít na PLUS
12.03.2013

Jak postupovat v případě darování

Autor: Právní linka – právní poradna, AK Kausta, Zientková a partneři

Pojmovým znakem darování je jeho bezplatnost, to znamená, že určitá osoba (dárce) věnuje druhé osobě (obdarovanému) svou věc, či soubor věcí, aniž by za ně požadoval nějakou protihodnotu. Pokud by si dárce nechal za darovanou věc slíbit zaplacení byť minimální částky, nejednalo by se o smlouvu darovací, nýbrž kupní. Rovněž kdyby se dárce s obdarovaným domluvil na poskytnutí jiné věci výměnou za dar, šlo by o smlouvu směnnou. K darovací smlouvě je však možné připojit různé podmínky, na jejichž základě obdarovaný dar nabyde, a to rozvazovací i odkládací, např. otec daruje synovi auto za předpokladu, že úspěšně odmaturuje, apod. Nelze však darovat pro případ smrti dárce, zde je třeba využít závěti. Darem může být v podstatě cokoliv, a to věc movitá i nemovitá, je však třeba dbát, stejně jako u ostatních právních úkonů, na určitá zákonná pravidla, která je třeba dodržet, aby došlo k platnému převodu práv a povinností. 

Při darování je potřeba darovanou věc současně obdarovanému předat, jinak musí být darovací smlouva písemná

Darovací smlouva je obvykle smlouvou reálnou, tj. že při jejím uzavření dochází zároveň k odevzdání darované věci obdarovanému. Dárce může dar obdarovanému předat „z ruky do ruky“ nebo např. u darů, u nichž to jejich povaha věci nepřipouští, odevzdáním souvisejícího příslušenství (klíčky od auta, doklad k věci). V těchto případech zákon nevyžaduje pro uzavření darovací smlouvy písemnou formu. Jestliže však k takovémuto odevzdání daru nedojde, a dárce se s obdarovaným pouze na darování dohodne, je třeba sepsat písemnou smlouvu, která dostatečně identifikuje smluvní strany, specifikuje darovaný předmět, a bude z ní nepochybný úmysl dárce tuto věc obdarovanému bezplatně věnovat a úmysl obdarovaného tuto věc jako dar přijmout. Datum a podpisy obou smluvních stran jsou základním předpokladem platnosti všech písemných smluv.

V případě darování nemovitosti je písemná forma smlouvy nezbytná

Písemná smlouva je nutná, i jestliže je darem nemovitost. Ostatně to je podmínka u veškerého nakládání s nemovitostmi. Smlouva by měla obsahovat všechny shora uvedené náležitosti v případě darování, kdy je samotný dar odevzdáván až později. Mimoto však musí být podpisy dárce a obdarovaného na stejném listu darovací smlouvy. Samotné vlastnictví darované nemovitosti se nabývá až vkladem do katastru nemovitostí.

S přijetím daru se váže povinnost obdarovaného uhradit darovací daň

Obdržení daru je považováno za majetkový prospěch na straně obdarovaného, a proto je tento povinen za něj zaplatit darovací daň. Nicméně ne všechno darování této dani nutně podléhá. Týká se to zejména darování mezi osobami blízkými, které je od daně zcela osvobozeno, ale také např. příležitostné darování movitého majetku, jehož hodnota nepřesahuje 3.000 Kč. V ostatních případech je výše darovací daně odstupňována podle hodnoty nabývaného daru.

Jestliže má darovaná věc vady, na které dárce obdarovaného neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit

Dárce by měl při darování obdarovaného upozornit na všechny vady darované věci. Týká se to nejen vad, které činí darovaný předmět neupotřebitelným, ale také právních vad, jako jsou na věci váznoucí zástavy, věcná břemena, apod. Jestliže v důsledku vady darovaná věc způsobí obdarovanému škodu, odpovídá za ni dárce navíc podle obecných ustanovení o náhradě škody. Pokud má tedy věc vady, o kterých dárce obdarovaného neinformoval a obdarovaný nemá pro ně nadále zájem si věc ponechat, může ji dárci vrátit. Nemůže však po něm požadovat, aby mu vadnou věc opravil, vyměnil za jinou, odstranil právní závady, a to z toho důvodu, že se jedná o bezúplatnou smlouvu. S nadsázkou zde platí staré české přísloví „darovanému koni na zuby nekoukej“. Rovněž nemůže obdarovaný vrátit věc pro vady daru, které se na něm vyskytly později.

Dárce může požadovat za určitých okolností vrácení daru

Přestože i pro darovací smlouvu platí pravidlo „pacta sunt servanda“, čili smlouvy mají být dodržovány, nemusí úmysl dárce obdarovat obdarovaného v důsledku určitých okolností trvat napořád. Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Musí jít o skutečně hrubé porušování dobrých mravů vůči dárci nebo členům jeho rodiny (násilí, pomluvy, neposkytnutí pomoci dárci v nemoci, stáří, atd.), dárce si nemůže všechno chování obdarovaného vykládat jako v rozporu s dobrými mravy. Dárce je povinen obdarovaného k vrácení daru vyzvat, obdarovaný není totiž povinen vydat dar, jakmile poruší dobré mravy vůči dárci, ale tehdy jak dárce projeví vůli, aby mu byl dar pro tuto skutečnost navrácen. Toto je jediná situace, kdy může dárce požadovat po obdarovaném vrácení daru, nemůže jej chtít získat zpět pro svou finanční tíseň, nebo proto, že by dar rád věnoval někomu jinému, apod.

V tomto článku jsme čerpali z níže uvedených právních předpisů, účinných ke dni 21.11.2012:
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník
Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí 

Více podobných článků naleznete na webu Právní linky v právní poradně zdarma.