PLUS na zkoušku
Porovnání znění

Zákon č. 68/1952 Sb.Zákon, ktorým sa mení a doplňuje občiansky súdny poriadok

Částka 35/1952
Platnost od 18.11.1952
Účinnost od 01.01.1953
Zrušeno k 02.04.1964
Zařazeno v právních oblastech
Trvalý odkaz Tisková verze Stáhnout PDF Stáhnout DOCX

Obsah

Čl. I (§ 648a - § 648b)

68

ZÁKON

ze dne 30. října 1952,

kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád*)

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:


Čl. I

Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád), se mění a doplňuje takto:

1. V § 1 odstavci 1 se slova "Zákon o řízení ve věcech občanskoprávních upravuje řízení před občanskými soudy" nahrazují slovy "Občanský soudní řád upravuje řízení ve věcech občanskoprávních před obecnými soudy".

2. § 3 zní:

"Pravomoc obecných soudů

V občanskoprávních věcech, pokud nejsou vyňaty z pravomoci obecných soudů, rozhodují v prvé stolici lidové soudy, v druhé stolici krajské soudy. Rozhodl-li na základě přikázání nejvyššího soudu (§ 18) v prvé stolici krajský soud, rozhoduje v druhé stolici nejvyšší soud. V kterých dalších případech rozhoduje nejvyšší soud, stanoví zákon."

3. § 6 odstavec 3 zní:

"Je-li k zahájení řízení třeba návrhu, může takový návrh učinit i prokurátor, má-li za to, že toho vyžaduje ochrana zájmů státu nebo pracujících. Účastníkem řízení je pak i prokurátor; není však oprávněn k procesním úkonům, jimiž se nakládá s předmětem řízení."

4. § 18 zní:

"Na návrh generálního prokurátora nebo předsedy nejvyššího soudu může si nejvyšší soud ze závažných důvodů od každého soudu prvé nebo druhé stolice vyžádat kteroukoli věc a sám o ní rozhodnout nebo ji přikázat k rozhodnutí kterémukoli jinému soudu téže nebo vyšší stolice; soud, který pak ve věci rozhoduje, řídí se předpisy o řízení platnými pro soud, od něhož byla věc vyžádána."

5. § 19 zní:

"Spory o příslušnost mezi lidovými soudy, jakož i spory o pravomoc mezi lidovými soudy a zvláštními soudy s pravomocí ve věcech občanskoprávních rozhoduje krajský soud, v jehož obvodu mají tyto soudy své sídlo; jinak rozhoduje nejvyšší soud."

6. § 20 zní:

"O přikázání věci jinému soudu (§ 17), o tom, zda má být nějaká věc vyžádána a rozhodnuta nejvyšším soudem nebo přikázána jinému soudu (§ 18), jakož i ve sporech o příslušnost a ve sporech o pravomoc (§ 19) rozhoduje se bez ústního jednání."

7. § 29 odstavec 3 se škrtá.

8. § 31 zní:

"Zastupování státu

(1) Za stát (státní ústavy, zařízení) jedná před soudem orgán státní správy, jehož se věc týká.

(2) Za tento orgán před soudem v zastoupení státu (státních ústavů a zařízení) jedná osoba povolaná k tomu příslušnými předpisy nebo zaměstnanec tohoto orgánu jím určený; tento orgán může být na svou žádost zastupován i jiným orgánem státní správy, advokátem nebo jiným zmocněncem."

9. § 32, jehož nadpis se umisťuje pod paragraf, zní:

"(1) Zmocněncem může být každá svéprávná osoba, která je občansky bezúhonná a není pokoutníkem. Nemůže jím však být ten, kdo byl zbaven práva vykonávat advokacii, ledaže jde o zastupování jeho manžela nebo jiné osoby, která s ním žije ve společné domácnosti jako člen rodiny.

(2) Zmocněncem může být také jednotná odborová organisace, jde-li o zastupování jejího člena; za ni mohou před soudem v zastoupení účastníka jednat i její zaměstnanci."

10. Dosavadní § 31 se stává paragrafem 33; dosavadní § 33 se škrtá.

11. V § 57 se škrtají v odstavci 1 písm. b) slova "nebo rozhodčího", v odstavci 3 slova "nebo rozhodčí".

12. § 127 zní:

"(1) Každý účastník nese sám náklady spojené se svými procesními úkony a náklady úkonů, které v jeho zájmu nařídil soud z úřední povinnosti; náklady spojené s ustanovením a činností opatrovníka nese ten, kdo dal podnět k jeho ustanovení, a není-li tu takového podnětu, ten, v jehož zájmu byl opatrovník ustanoven.

(2) Pokud dále není stanoveno jinak, nesou účastníci tyto náklady bez nároku na jejich náhradu."

13. § 128 odstavec 2 zní:

"(2) Nebyla-li tato záloha včas složena, posoudí soud, zdali má být zamýšlený procesní úkon přesto vykonán či má-li být od něho upuštěno; bude-li procesní úkon vykonán, nese sice stát náklady s ním spojené, ale vymáhá je na účastníku exekucí."

14. § 129 zní:

"(1) Soud přizná účastníku náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, včetně nákladů právního zastoupení, jestliže účastník měl proti odpůrci plný úspěch ve věci.

(2) Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud tyto náklady poměrně rozdělí, po případě je vzájemně zruší.

(3) I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat náhradu všech těchto nákladů, měl-li neúspěch jen v poměrně nepatrné části svého nároku, anebo záviselo-li určení výše jeho nároku na volném uvážení soudu nebo na znaleckém posudku."

15. V § 133, jehož dosavadní text se označuje jako odstavec 1, se za slovo "prokurátora" vkládají slova "který vstoupil do řízení podle § 6 odst. 1."

16. K § 133 se připojuje odstavec 2 tohoto znění:

"(2) Náklady spojené s procesními úkony prokurátora, který podal návrh na zahájení řízení podle § 6 odst. 3, nese stát; jestliže se účastník, v jehož zájmu prokurátor učinil návrh na zahájení řízení, choval v řízení nečinně, má nárok na náhradu nákladů nebo povinnost k jejich náhradě místo něho stát."

17. Za § 139 se vkládá § 139a tohoto znění:

"Zastupoval-li účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů, advokát, je ten, jemuž byla uložena náhrada nákladů řízení, povinen je zaplatit advokátní poradně. Na pohledávce nákladů přisouzených účastníkovi má advokátní poradna zástavní právo a může takovou pohledávku na dlužníkovi vymáhat vlastním jménem. Dlužník si může započíst pouze ty náklady, které mu byly v témž řízení přisouzeny proti účastníkovi, kterého advokát zastupoval; to však neplatí, je-li povinen nahradit náklady stát (státní ústav, zařízení)."

18. § 142 odst. 1 věta druhá zní:

"Zástupce se ustanovuje buď z řad soudců nebo jiných justičních zaměstnanců, kteří jsou k tomu způsobilí, anebo z advokátů; byl-li zástupcem ustanoven advokát, určí ho vedoucí advokátní poradny označené soudem."

19. K § 142 se připojuje odstavec 3 tohoto znění:

"(3) Ten, jemuž byl podle odstavce 1 ustanoven zástupce, není povinen, pokud není dále stanoveno jinak, zaplatit náklady svého právního zastoupení. Bude-li mu přiznán nárok na náhradu nákladů, tvoří odměna za zastupování, byl-li zástupcem ustanoven advokát, součást nákladů řízení."

20. Za § 144 se vkládá § 144a tohoto znění:

"Pokud není stanoveno jinak, nese stát bez nároku na náhradu

a) výdaje na soudní úkony, byl-li účastník od těchto výdajů osvobozen;

b) nutná vydání zástupce ustanoveného podle § 142 odst. 1 nebo § 144 odst. 1."

21. § 146 odst. 1 a 2 zní:

"(1) Bylo-li odpůrci účastníka osvobozeného od soudních poplatků a záloh uloženo zcela nebo zčásti nahradit náklady, určí soud vedle nákladů nebo jejich části, které má odpůrce nahradit účastníkovi, zvláště též náklady nebo jejich část (včetně soudního poplatku), které odpůrce, nebyl-li také od poplatků a záloh osvobozen, má zaplatit státu; tohoto ustanovení se užije přiměřeně i na náhradu nutných vydání a odměny za zastupování, byl-li účastníku ustanoven zástupce podle § 142 odst. 1 nebo § 144 odst. 1.

(2) Skončilo-li řízení mezi těmito účastníky soudním smírem, je pro určení nákladů (včetně soudního poplatku), které má odpůrce osvobozeného účastníka zaplatit státu, rozhodující obsah soudního smíru ve věci samé."

22. V § 172 odstavci 1 se slova "okresního soudu" nahrazují slovy "soudu prvé stolice".

23. § 173 odstavec 2 se doplňuje slovy "nebo do protokolu u soudu, který není příslušný (§ 175 odst. 2)".

24. § 175 zní:

"(1) Odvolání lze podat písemným podáním nebo ústně do protokolu; advokát, i když je sám účastníkem, může podat odvolání jen písemně.

(2) Odvolání se podává u soudu, který vynesl rozsudek. Je-li odvolání podáno u jiného soudu, postoupí je tento soud ihned soudu příslušnému."

25. K § 177, jehož dosavadní text po škrtnutí věty za středníkem se označuje jako odstavec 1, připojuje se odstavec 2 tohoto znění:

"(2) Dojde-li k zpětvzetí návrhu na zahájení řízení po vyhlášení rozsudku soudem prvé stolice a přizná-li odvolací soud zpětvzetí účinnost, zruší též rozsudek soudu prvé stolice."

26. § 180 odstavec 1 věta prvá zní:

"V případech uvedených v § 179 odst. 1 odmítne odvolací soud odvolání usnesením bez ústního jednání, i když podmínky odmítnutí zjistí sám před nařízením ústního jednání."

27. § 183 odstavec 2 zní:

"(2) Účastníci mohou až do skončení odvolacího jednání změnit svoje návrhy ve věci samé, učiněné před soudem prvé stolice, jestliže výsledky řízení před odvolacím soudem v souvislosti s výsledky řízení před soudem prvé stolice mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu."

28. § 186 odstavec 1 zní:

"(1) Odvolací soud může usnesením zrušit rozsudek soudu prvé stolice a vrátit mu věc k dalšímu řízení a k rozhodnutí, zejména jestliže se soud prvé stolice v podstatných bodech nezabýval skutkovým stavem věci."

29. V § 190 se slova "okresního soudu" nahrazují slovy "soudu prvé stolice".

30. Dosavadní text § 191 se stává odstavcem 1 a k němu se připojuje odstavec 2 tohoto znění:

"(2) Stížnost proti usnesením dožádaného soudu, pokud ji zákon nevylučuje, je přípustná, jde-li o právní pomoc žádanou cizozemským soudem (úřadem)."

31. § 210 zní:

"(1) Proti pravomocnému rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech občanskoprávních může generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu podat stížnost pro porušení zákona, má-li za to, že v řízení nebo při rozhodování byl porušen zákon.

(2) Pro vady řízení lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, bylo-li rozhodnuto o věci, která nepatří do pravomoci československých soudů nebo alespoň soudů obecných, anebo mohly-li vady řízení mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

(3) Stížnost pro porušení zákona nelze podat proti rozhodnutí nejvyššího soudu o stížnosti pro porušení zákona."

32. § 211 odstavec 2 písm. c) zní:

"c) určité prohlášení, zda se navrhuje jen výrok, že byl zákon porušen, anebo i zrušení původního rozhodnutí."

33. § 211 odstavec 3 zní:

"(3) Až do rozhodnutí o stížnosti lze měnit její důvody a návrh."

34. § 212 zní:

"Vyžadování soudních spisů

Generální prokurátor i předseda nejvyššího soudu mohou si od kteréhokoli soudu vyžádat spisy, aby mohli posoudit, zda tu jsou důvody k podání stížnosti pro porušení zákona."

35. V § 213 se slova "navrhuje-li generální prokurátor též zrušení nebo změnu původního rozhodnutí" nahrazují slovy "navrhuje-li generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu též zrušení původního rozhodnutí."

36. § 215 zní:

"(1) Nejvyšší soud v rozsudku buď vysloví, že byl porušen zákon, anebo stížnosti nevyhoví; byl-li zákon porušen rozhodnutími několika soudů, uvede vždy, které soudy zákon porušily. Rozsudek musí být odůvodněn; nejvyšší soud jej doručí generálnímu prokurátorovi, a je-li to možné, též účastníkům nebo jejich právním nástupcům.

(2) Navrhne-li to před rozhodnutím generální prokurátor nebo předseda nejvyššího soudu, který podal stížnost, zruší nejvyšší soud v rozsudku též rozhodnutí, jímž byl porušen zákon, po případě i řízení, které je předcházelo.

(3) Nerozhodl-li nejvyšší soud o zrušení již podle odstavce 2, může účastník nebo jeho právní nástupce takové zrušení navrhnout do patnácti dnů ode dne doručení rozsudku (odstavec 1). Návrh se podává u nejvyššího soudu písemným podáním nebo ústně do protokolu. Návrh se pokládá za platně podaný, byl-li podán ve lhůtě u soudu prvé nebo druhé stolice nebo do protokolu u jiného soudu, který není příslušný; byl-li návrh podán u některého z těchto soudů, postoupí jej ihned nejvyššímu soudu. O návrhu na zrušení rozhoduje nejvyšší soud bez ústního jednání."

37. § 216 zní:

"Řízení po rozhodnutí Nejvyššího soudu

Zrušil-li nejvyšší soud rozhodnutí, jímž byl porušen zákon, po případě i řízení, které je předcházelo (§ 215 odst. 2 a 3), uvede ve svém rozhodnutí též, zda a jaká opatření má učinit soud, který zákon porušil. Při novém rozhodnutí jsou soudy vázány právním názorem nejvyššího soudu; v tomto rozhodnutí rozhodnou i o nákladech původního řízení."

38. V § 217 se slova "Mimo případ uvedený v § 216" nahrazují slovy "Mimo případy, kdy dojde k zrušení původního rozhodnutí".

39. V nadpisu a textu § 218 se škrtají slova "nebo změnu" a slova "nebo změny".

40. § 234 zní:

"Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení nevyžaduje, aby mu soud přiznal účinnost."

41. § 246 odstavec 1 zní:

"(1) Senát jedná a rozhoduje o výchově a výživě dětí (s výjimkou poskytování státního dětského příspěvku), o úpravě styku rodičů s dětmi, o povolení uzavřít manželství (§ 252), o schvalování důležitých úkonů poručníka za poručence (§ 256), o odvolání poručníka, o příjmení, po případě i o jménu dítěte, o výkonu rodičovské moci, o všech jejích omezeních a o jejím zániku."

42. Za § 251 se vkládá § 251a tohoto znění:

"Výkon některých rozhodnutí

Proti tomu, kdo se dobrovolně nepodrobí rozhodnutí soudu o rodičovské moci, výchově dětí, styku s nimi nebo o jejich umístění, užije soud uvedený v § 244 pro výkon tohoto rozhodnutí vhodných donucovacích prostředků. Těmito prostředky mohou být též, pokud ostatní prostředky podle okolností případu nejsou dostačující, pokuty do výše 5000 Kčs za každé jednotlivé neuposlechnutí soudu, po případě i nucené předvedení dítěte k rodiči (umístění dítěte a pod.); vydobyté pokuty připadají státu."

43. K § 262, jehož text se označuje jako odstavec 1, se připojuje odstavec 2 tohoto znění:

"(2) Předchozích ustanovení o příslušnosti, obsazení soudu a řízení se užije přiměřeně i pro poskytování státního dětského příspěvku osobám starším než osmnáct let a pro rozhodování o ochranné výchově takových osob ve výchovnách dorostu."

44. Dosavadní § 279 se stává paragrafem 278.

45. § 279 zní:

"Uzná-li v řízení o zjištění otcovství žalovaný své otcovství, vyslechne soud matku, pokud je jejího souhlasu s uznáním třeba nebo pokud sama o zjištění otcovství nežaluje, zda s uznáním souhlasí; souhlasí-li, soud řízení o zjištění otcovství zastaví."

46. Dosavadní § 278 se stává paragrafem 280 a označuje se jako odstavec 1; k němu se připojují odstavce 2 a 3 tohoto znění:

"(2) Po uplynutí lhůt stanovených pro popření otcovství zákonem o právu rodinném může generální prokurátor, má-li za to, že toho vyžaduje obecný zájem, podat žalobu o popření otcovství vůči otci, matce a dítěti. Není-li některý z nich na živu, může o popření otcovství žalovat ostatní z nich; není-li na živu nikdo z nich, může žalovat opatrovníka, kterého soud pro tuto věc ustanoví.

(3) Pro řízení o popření otcovství platí přiměřeně ustanovení dílu druhého."

47. § 285 zní:

"Ten, kdo má být zbaven svéprávnosti, budiž vyšetřen zpravidla dvěma znalci."

48. V § 289 odstavec 3 se škrtá druhá věta.

49. § 293 odstavec 1 zní:

"(1) Soud, v jehož obvodu je ústav, zahájí z úřední povinnosti řízení o povolení zadržení v ústavu a rozhodne o něm pokud možno do třiceti dnů po tom, kdy mu došlo oznámení podle § 292. Toto řízení soud nezahájí, jestliže přijetí do ústavu nařídil soud nebo prokurátor."

50. V § 301 odstavec 3 se škrtají slova "a alespoň jednou ve výtahu v denním tisku".

51. V § 305 se věta za středníkem škrtá.

52. V § 308 odstavci 2 se škrtají slova "a prokurátor".

53. K § 315 se připojuje další věta tohoto znění:

"Prodej věcí se provede podle obdoby § 564a), ledaže soud rozhodne o jiném způsobu prodeje."

54. V § 317 se škrtá prvá věta a z druhé věty slovo "i".

55. Za § 317 se vkládá § 317a tohoto znění:

"Pro účely řízení o projednání dědictví může soud ustanovit opatrovníky všem dědicům, odkazovníkům a jiným účastníkům, pokud již nemají zákonného zástupce, i když by k ustanovení opatrovníků byl podle § 244 příslušný soud jiný."

56. § 323 věta druhá se škrtá.

57. § 324 věta druhá zní: "Zároveň je poučí, že mohou do jednoho měsíce, neustanovil-li soud lhůtu delší, dědictví odmítnout, a jaké jsou náležitosti a následky odmítnutí."

58. V § 326 odstavci 1 se škrtají slova "v přítomnosti zapisovatele".

59. § 330 odstavec 1 zní:

"(1) Soud určí obecnou cenu majetku v době smrti zůstavitele, výši dluhů a čistou cenu dědictví; přitom též uvede, zda a jakým způsobem se odchýlil od sestaveného soupisu."

60. V § 334 písm. e) se slova "se mají" zaměňují za slovo "lze".

61. K § 335 se připojuje odstavec 3 tohoto znění:

"(3) Nedohodnou-li se dědici o převzetí věci, která podle zákona nemůže být ve spoluvlastnictví dvou nebo více osob, nařídí soud projednávající dědictví prodej takové věci; prodej se vykoná podle obdoby § 564."

62. § 337 odstavec 3 se škrtá.

63. § 368 věta prvá zní:

"Soud vyzve příslušný orgán státní správy, aby se vyjádřil o přihlášených nárocích."

64. § 389 zní:

"(1) V návrhu na přivolení k výpovědi nebo ke zrušení nájemního poměru bez výpovědi je třeba uvést i předmět nájmu a výpovědní lhůtu nebo dobu, kdy má být nájemní poměr zrušen bez výpovědi.

(2) Návrh je třeba nájemci doručit do vlastních rukou. Klid řízení je přípustný. Před rozhodnutím ve věci je soud povinen dát příležitost místnímu národnímu výboru, aby se mohl vyjádřit.

(3) Pravomocné přivolení k výpovědi nahrazuje výpověď; v rozsudku, kterým se přivoluje k výpovědi, určí soud dobu, kdy se nájemní poměr skončí a kdy má nájemce předmět nájmu odevzdat, tak, jako by výpověď byla dána na nejbližší výpovědní období. Soud určí v rozsudku dobu, kdy se nájemní poměr skončí a kdy má nájemce odevzdat předmět nájmu, i tehdy, jde-li o zrušení nájemního poměru bez výpovědi."

65. § 394 zní:

"(1) Soudy rozhodují o opravných prostředcích proti výměrům Ústřední národní pojišťovny a Státního úřadu důchodového zabezpečení, pokud řízení o opravných prostředcích není upraveno jinak.

(2) Pro účely soudního řízení ve věcech důchodového pojištění (připojištění a pensijního nadlepšení) posuzují se jako orgány Státního úřadu důchodového zabezpečení také

a) okresní národní pojišťovny, směřuje-li opravný prostředek proti jejich výměrům nebo zastupují-li Státní úřad důchodového zabezpečení v řízení o opravném prostředku proti jeho výměrům;

b) pensijní nadlepšovací zařízení, směřuje-li opravný prostředek proti jejich výměrům."

66. § 395 zní:

"(1) Rozhodovat o opravných prostředcích proti výměrům Ústřední národní pojišťovny je příslušným soud, v jehož obvodu je sídlo pojišťovny (ústředny nebo jiné organisační složky Ústřední národní pojišťovny), která výměr vydala. Podává-li opravný prostředek pojištěnec (jeho rodinný příslušník nebo pozůstalý), může místo tohoto soudu volit svůj obecný soud.

(2) Rozhodovat o opravných prostředcích proti výměrům Státního úřadu důchodového zabezpečení (Slovenského úřadu důchodového zabezpečení nebo jiných orgánů) je příslušným soud v sídle krajského soudu, v jehož obvodu má obecný soud ten, kdo podává opravný prostředek."

67. § 396 zní:

"(1) Opravný prostředek proti výměru Ústřední národní pojišťovny nebo Státního úřadu důchodového zabezpečení se podává návrhem s náležitostmi podle § 43.

(2) Návrh je třeba podat do třiceti dnů ode dne doručení výměru. Požádá-li navrhovatel před uplynutím této lhůty Státní úřad důchodového zabezpečení o sdělení výpočtu důchodové dávky, počítá se lhůta až ode dne doručení tohoto výpočtu navrhovateli.

(3) Návrh se podává písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně do protokolu, a to u příslušného soudu nebo u okresní národní pojišťovny, v jejímž obvodu má navrhovatel své bydliště nebo sídlo. Návrh směřující proti výměru Ústřední národní pojišťovny se pokládá za platně podaný, i když byl podán u jiného než příslušného soudu nebo u jiné než příslušné organisační složky Ústřední národní pojišťovny. Návrh směřující proti výměru Státního úřadu důchodového zabezpečení se pokládá za platně podaný, i když byl podán u tohoto úřadu nebo jeho orgánu, který výměr vydal.

(4) Nepříslušná organisační složka Ústřední národní pojišťovny nebo Státního úřadu důchodového zabezpečení, u níž byl návrh podán, je povinna jej neprodleně postoupit příslušnému soudu."

68. § 397 odstavec 1 zní:

"(1) Příslušný soud doručí návrh pojišťovně, která výměr vydala. Pojišťovna může návrhu do třiceti dnů ode dne jeho doručení vyhovět. Neučiní-li tak, podá soudu o věci v téže lhůtě vyjádření. Vyhoví-li pojišťovna návrhu, sdělí to soudu, který řízení zastaví a rozhodne o náhradě nákladů navrhovatele."

69. K § 397 se připojuje odstavec 3 tohoto znění:

"(3) Ustanovení odstavce 1 a 2 se užije přiměřeně, týká-li se návrh opravného prostředku proti výměru Státního úřadu důchodového zabezpečení."

70. § 398 odst. 1 zní:

"(1) O opravném prostředku proti výměru Ústřední národní pojišťovny nebo Státního úřadu důchodového zabezpečení, jímž se rozhoduje o dávce z pojištění (pensijního nadlepšení, připojištění) nebo o rodinném přídavku, rozhoduje se po ústním jednání."

71. § 399 zní:

"(1) V případech uvedených v § 398 odst. 1 jsou účastníky řízení navrhovatel a Ústřední národní pojišťovna, po případě Státní úřad důchodového zabezpečení.

(2) V případech uvedených v § 398 odst. 2 jsou účastníky řízení Ústřední národní pojišťovna, po případě Státní úřad důchodového zabezpečení, a každý, komu byl doručen výměr, proti němuž opravný prostředek směřuje."

72. V § 400 se za slova "Ústřední národní pojišťovny" vkládají slova "nebo Státního úřadu důchodového zabezpečení".

73. V § 401 se za slova "Ústřední národní pojišťovně" vkládají slova "nebo Státnímu úřadu důchodového zabezpečení".

74. Za § 408 se vkládá § 408a tohoto znění:

"Československá právnická osoba může podat žalobu též u soudu svého sídla, týká-li se žaloba právních poměrů založených smlouvou, kterou uzavřela při plnění svých úkolů."

75. K § 409 se připojuje odstavec 3 tohoto znění:

"(3) Osoby, které nemají jiný příslušný soud v Československé republice, může československá právnická osoba žalovat též u soudu svého sídla, týká-li se žaloba jejích právních poměrů."

76. K § 423 odstavec 1 se připojuje další věta tohoto znění:

"Chce-li žalobce nebo žalovaný napadat pouze rozhodnutí o nákladech, může tak učinit jen stížností ve lhůtě tří dnů."

77. K § 425 odstavec 3 se připojuje další věta tohoto znění:

"Odpor pozdě podaný odmítne soudce bez dalšího jednání."

78. § 428 odstavec 2 písm. a) až c) zní:

"a) vykonatelné rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech občanskoprávních;

b) vykonatelné rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech trestních, jež postihuje majetek nebo přiznává občanskoprávní nárok;

c) vykonatelné rozhodnutí prokurátora ve věcech trestních, jež postihuje majetek."

79. § 441 odstavec 3 zní:

"(3) O námitkách proti exekuci, směřujících proti exekučnímu titulu uvedenému v § 428 odst. 2 písm. g) až i), který je podkladem exekuce, rozhoduje orgán státní správy, u kterého exekuční titul vznikl, ledaže exekučním titulem je výměr nebo výkaz nedoplatků pojistného národního pojištění."

80. K textu § 446, který se označuje jako odstavec 1, připojuje se odstavec 2 tohoto znění:

"(2) Rozhodnutí o nákladech exekučního řízení je v exekuci, o niž jde, vykonatelné bez zřetele na právní moc."

81. § 521 odstavec 2 zní:

"(2) Nenajde-li se kupec pro dražené věci, nařídí soud opětovnou dražbu. Věci, pro které se nenajde kupec ani při opětovné dražbě, může vymáhající věřitel převzít do patnácti dnů po vyrozumění o bezvýslednosti dražby za dvě třetiny odhadní nebo úředně stanovené ceny. Soud odepře vymáhajícímu věřiteli převzetí věcí, jsou-li proti převzetí důvodné námitky; mezi několika vymáhajícími věřiteli, ochotnými jinak k převzetí, rozhoduje pořadí jejich zástavního práva. Dojde-li k převzetí, zanikají exekuční zástavní práva těch vymáhajících věřitelů, kteří pořadím předcházejí přejimatele a nebyli též k převzetí ochotni; jinak má prodej uskutečněný převzetím tytéž účinky jako prodej v dražbě. Nepřevezme-li věci ani jeden z vymáhajících věřitelů nebo bude-li převzetí všem k němu ochotným pravomocně odepřeno, zanikne exekuční zástavní právo všech vymáhajících věřitelů."

82. V § 529 písm. b) se slovo "odpočivné" zaměňuje slovy "důchody z důchodového zabezpečení a platy jim na roveň postavené".

83. § 530 odstavec 3 zní:

"(3) Exekuce na pohledávky zemědělců a jednotných zemědělských družstev z povinných dodávek zemědělských výrobků státu je přípustná jen v rozsahu a za podmínek, které stanoví nařízením ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry."

84. K § 530 se připojuje odstavec 4 tohoto znění:

"(4) Exekuce na pracovní odměnu chovanců výchoven dorostu a osob, na nichž se vykonává trest odnětí svobody, je přípustná jen v rozsahu, který stanoví ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády."

85. § 533 písm. b) zní:

"pohledávky státu z poskytování státního dětského příspěvku;"

86. Za § 542 se vkládá § 542a tohoto znění:

"Povinnosti poddlužníka.

(1) Poddlužník je povinen do třiceti dnů od doručení výzvy soudu, učiněné na návrh vymáhajícího věřitele, oznámit soudu,

a) zda dlužník má proti němu pohledávku, jejíž zabavení bylo navrženo, z jakého důvodu a v jaké výši,

b) jaký plat má u něho dlužník, zda v tomto platu nastaly změny, jaké a od které doby.

(2) Jde-li o exekuci na plat, je poddlužník povinen oznámit soudu do třiceti dnů též, že dlužník není nebo přestal být u něho zaměstnán, a je-li mu známa, i adresu nového zaměstnavatele; na tuto povinnost se poddlužník upozorní již v usnesení, kterým se povoluje exekuce.

(3) Ustanovení odstavce 2 se užije obdobně i na ty případy, kdy se nárok na plat (§ 529) nezakládá na pracovním (učebním) poměru."

87. Za § 564 se vkládá § 564a tohoto znění:

"Exekuce k vydobytí nároku na rozdělení společné movité věci prodejem.

Exekuční rozdělení společné movité věci prodejem se vykoná podle ustanovení o dražbě movitých věcí s těmito odchylkami:

a) odhad se koná, jen není-li odhadní cena určena v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků;

b) nejnižším podáním je odhadní cena, není-li v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků určeno něco jiného;

c) ustanovení, že závady váznoucí na věci proti vydražiteli zanikají, tu neplatí."

88. Za § 566 se vkládá § 566a tohoto znění:

"Exekuce k vydobytí nároku na nezastupitelný čin povinné strany.

Je-li povinná strana podle exekučního titulu povinna vykonat nějaký čin, který nemůže vykonat jiná osoba a jehož vykonání závisí na vůli povinné strany, provede se exekuce tím, že se jí po povolení exekuce, ve kterém se pohrozí ukládáním pokut za nevykonání činu ve stanovené lhůtě, uloží na návrh vymáhajícího věřitele stále větší pokuta až do úhrnné částky 50 000 Kčs. Vydobyté pokuty připadají státu."

89. K § 569 odstavci 1 se připojuje druhá věta tohoto znění:

"Jde-li však o exekuci vyklizením bytu, povolí soud exekuci pro náklady, jež vzniknou vymáhajícímu věřiteli v exekučním řízení, teprve až nařídí její výkon."

90. § 612 odst. 2 věta prvá zní:

"Není-li žádný z manželů československým občanem, je zdejší soud příslušný, jestliže aspoň jeden z manželů má v Československé republice bydliště nebo pobyt."

91. § 613 odst. 3 zní:

"(3) Jestliže osoba, která je povinna k úhradě osobních potřeb nezletilce, má v Československé republice bydliště nebo pobyt, je československý soud příslušný upravit její povinnost poskytovat úhradu na osobní potřeby, i když nezletilec není československým občanem a nemá bydliště nebo pobyt v Československé republice."

92. K § 613 se připojuje odstavec 4 tohoto znění:

"(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí přiměřeně i pro péči o nezletilce v rodičovské moci a pro opatrovance."

93. § 648 zní:

"(1) Strany se mohou dohodnout, že o věcech uvedených v § 404 odst. 1 má místo soudu rozhodovat jeden nebo více rozhodců; rozhodčí smlouva se může týkat jak jednotlivé věci (smlouva o rozhodci), tak všech věcí, které by v budoucnu vznikly z určitého právního poměru (rozhodčí doložka). Rozhodčí smlouva se musí stát písemně.

(2) Rozhodčí smlouvu lze uzavřít jen tehdy, je-li alespoň jednou ze stran československá právnická osoba; toto omezení neplatí, není-li ani jedna ze stran československým občanem nebo československou právnickou osobou."

94. Za § 648 se vkládají §§ 648a a 648b tohoto znění:

"§ 648a

(1) Má-li podle rozhodčí smlouvy každá strana jmenovat jednoho nebo více rozhodců a jedna ze stran je s jmenováním v prodlení, ustanoví rozhodce za ni, není-li v rozhodčí smlouvě stanoveno něco jiného, soud na návrh druhé strany. Totéž platí, nemohou-li se rozhodci stranami jmenovaní shodnout na osobě třetího (vrchního) rozhodce; k návrhu je tu oprávněn též každý z rozhodců jmenovaných stranami.

(2) K rozhodnutí o návrzích podle odstavce 1 je příslušný obecný soud kterékoli strany, a není-li takového soudu v Československé republice, soud, v jehož obvodu se má konat rozhodčí řízení; řízení koná soudce bez ústního jednání.

§ 648b

(1) Stalo-li se plnění rozhodčí smlouvy, zejména jmenování rozhodců a činnost rozhodců v řízení, vůbec nemožné, vysloví soud na návrh kterékoli strany, že rozhodčí smlouva pozbývá účinnosti.

(2) Ustanovení § 648a odst. 2 platí tu obdobně."


Čl. II

Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby upravil a ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění občanského soudního řádu, jak vyplývá z pozdějších předpisů.

Čl. III

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1953; provedou jej všichni členové vlády.


Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Široký v. r.

Krosnář v. r.

Dr. Dolanský v. r.

Málek v. r.

Fierlinger v. r.

Maurer v. r.

Dr. Kyselý v. r.

Dr. Nejedlý v. r.

arm. gen. Bacílek v. r.

Nepomucký v. r.

Bílek v. r.

Dr. Neuman v. r.

arm. gen. Dr. Čepička v. r.

Nosek v. r.

Dr. Gregor v. r.

Plojhar v. r.

Harus v. r.

Pokorný v. r.

Dr. Havelka v. r.

Pospíšil A. v. r.

Ing. Jankovcová v. r.

Pospíšil J. v. r.

Jonáš v. r.

Ing. Púčik v. r.

Kabeš v. r.

Dr. Rais v. r.

Kopecký v. r.

Smida v. r.

Krajčír v. r.

Ing. Šimůnek v. r.

Dr. Šlechta v. r.

Poznámky pod čarou

*) Úřední české znění vyhlášeno v Příloze sbírky zákonů na straně 9.

Přesunout nahoru