PLUS na zkoušku
01.01.2013

Výživné mezi rodiči a dětmi, ostatními příbuznými a manžely

Autor: Právní linka – právní poradna online, AK Kausta, Zientková a partneři

Výživným je rozuměno především zabezpečování základních a jiných potřeb někoho jiného, kdo tak nemůže učinit sám. O vyživovací povinnosti se hovoří zejména v souvislosti ve vztahu matka dítěte a otec, kteří spolu nežijí, popř. jsou rozvedeni. Není to však jediná situace, v níž může potřeba výživného nastat a rovněž zákon zná některé další druhy vyživovacích povinností. Mezi každou z těchto povinností existuje určitá souslednost a každá z nich má jiný rozsah. V případě nároku na výživné není podstatné, zda příbuzenské vztahy vznikly přirozeně nebo osvojením či zda povinný a oprávněný spolu žijí ve společné domácnosti. Jestliže však máte mít povinnost někoho vyživovat, je důležité, abyste byli schopni vyživovat nejen sami sebe, ale zároveň možnosti a schopnosti vyživovat i jinou osobu. Pokud tak nelze po Vás požadovat, vyživovací povinnost přechází na jiné povinné osoby.

Rodičovstvím vzniká nutnost děti živit a zajišťovat jejich potřeby

Základní povinností rodičů je povinnost zabezpečit výživu svých dětí bez ohledu na to, zda spolu žijí, jsou rozvedeni, atd. Platí, že každý z nich má přispívat na výživné svých dětí takovým dílem, který odpovídá jejich možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům (obecně také alimenty). Vyživovací povinnost obou rodičů nemusí být tedy nutně vždy stejná a rovnoměrně rozdělená. Přihlíží se hlavně k tomu, kdo o dítě osobně pečuje a pokud spolu rodiče žijí, tak i k jejich péči o společnou domácnost. Podmínkou je, aby se dítě podílelo na životní úrovni svých rodičů. Vyživovací povinnost rodičů k dětem vzniká zásadně jejich narozením a trvá do té doby, dokud dítě není schopno se samo živit, obvykle tedy zaniká, jakmile dítě začne pracovat nebo pokud uzavře manželství. Není však vyloučeno, aby se tato povinnost i poté znovu obnovila.

Jestliže se rodiče nezletilého dítěte rozhodnou rozvést, jejich manželství nebude rozvedeno, dokud nebude pravomocně rozhodnuto o úpravě poměrů tohoto dítěte do budoucna, tzn., že rozhodnutí o tom, který rodič získá dítě do péče, a který na něj bude platit výživné, předchází samotnému rozvodovému řízení. 

Pokud pečujete o nezletilé dítě a s druhým rodičem jste se na podílení na péči nedohodli, popřípadě potřebujete výživné zvýšit, podejte návrh na výživné u soudu, v jehož obvodu má Vaše dítě bydliště. Za návrh se neplatí soudní poplatek a je k němu třeba doložit všechny skutečnosti osvědčující rozsah potřeby výživného, jako jsou Vaše příjmy, veškeré příjmy povinného manžela, obvyklé a zvláštní potřeby dítěte, apod. Pokud povinný rodič doklady o svých příjmech nepředloží, uplatní se nevyvratitelná právní domněnka, že výše příjmu tohoto rodiče činí 12,7 násobek životního minima. Výživné lze žádat až tři roky nazpět od podání návrhu. 

Co se týče výživného na zletilé dítě, tak tento návrh podává samo zletilé dítě, a to u soudu, v jehož obvodu má povinný rodič bydliště. I zletilé dítě může žádat úhradu výživného až tři roky zpětně. V ostatním platí výše uvedené a vztahuje se i na následující vyživovací nároky, u kterých je však výživné možné přiznat až ode dne podání návrhu.

Vyživovací povinnost vzniká uzavřením manželství i mezi manžely a trvá i v případě jejich rozvodu

Vyživovací povinnost platí i mezi manžely. Pokud ji jeden z nich neplní, určí soud na návrh některého z nich její rozsah, přičemž přihlédne k péči o společnou domácnost. Rozsah vyživovací povinnosti se stanoví tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Není tedy možné, aby jeden z manželů „živořil“ a druhý žil v luxusu. 

V případě rozvodu, může rozvedený manžel, který se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, žádat od bývalého manžela výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi manžely během trvání manželství. Výživné lze přiznat nejdéle na dobu tří let od rozvodu. 

Mimoto může rozvedený manžel, který není schopen se sám živit, kdykoliv žádat od bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Není tedy nutné, již zachovávat stejnou hmotnou a kulturní úroveň obou bývalých manželů. Tento příspěvek lze vyplatit také prostřednictvím jednorázového plnění. Nedohodnou-li se rozvedení manželé, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich. Právo na příspěvek na výživné rozvedeného manžela zaniká uzavřením nového manželství oprávněného. 

Výživné mezi manžely předchází ostatním druhů vyživovacích povinností, tedy i výživného rodičů vůči dětem a naopak.

Výživné můžou po Vás požadovat i Vaši vnuci či prarodiče

Vzájemnou vyživovací povinnost mají mezi sebou všichni potomci vůči svým předkům a všichni předci vůči svým potomkům. Zajímavostí je, že vyživovací povinnost mají zákonem danou skutečně pouze příbuzní v linii přímé, nejste tedy povinni např. poskytovat výživné svým sourozencům. Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato povinnost na předky. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší. Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních. Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud ho nutně potřebují, a jedná se jen o zajištění jejich nejnutnějších potřeb, nikoli zachování stejného životní standardu jako máte vy. Pouze pokud vznikne vyživovací povinnost dětí vůči jejich rodičům, jsou povinni jim poskytnout tzv. slušnou výživu s ohledem na jejich věk, zdravotní stav, styl života, apod.

Zákon o rodině pamatuje i na práva neprovdané matky a její náklady spojené s těhotenstvím a porodem

Otec dítěte, za kterého není matka dítěte provdána, je povinen matce přispívat přiměřeně na úhradu její výživy po dobu dvou let, jakož i na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Příspěvek na výživu matky má být vyplácenou formou pravidelných měsíčních dávek a úhrada výdajů spojených s těhotenstvím a porodem jednorázovou peněžní částkou. K zajištění úhrady těchto nákladů, jakož i k zajištění výživy dítěte po dobu, po níž by matce zaměstnankyni podle zákoníku práce náležela mateřská dovolená, může soud na návrh těhotné ženy uložit tomu, jehož otcovství je pravděpodobné, aby potřebnou částku poskytl předem. Právo žádat tuto náhradu výdajů neprovdanou matkou se promlčuje ve třech letech ode dne porodu dítěte.

Pokud se změní poměry na straně povinného nebo oprávněného, na jejichž základě bylo o určení výživného rozhodnuto, můžete podat návrh na jeho změnu

U nezletilých děti může soud v případě změny poměrů i bez návrhu změnit dohodu a soudní rozhodnutí o výživném. Dojde-li k zrušení nebo snížení tohoto výživného za minulou dobu, spotřebované výživné se nevrací. Nejde-li o výživné pro nezletilé děti, může dojít ke změně nebo k zrušení pouze na návrh. Na to je třeba si dávat pozor zejména tehdy, kdy už potřeba poskytování výživného zanikne, nezanikne však nárok samotný. Pokud tedy např. Vaše nezaopatřené zletilé dítě začne pracovat, neznamená to, že už mu nemusíte nadále alimenty platit, nýbrž o jejich zrušení musíte požádat soud. Za změnu poměrů se považuje především v případě oprávněného jeho věk, zdravotní stav, nové potřeby (u dětí např. nutnost nákupu zdravotních pomůcek, zájmové kroužky, zvýšené studijní náklady,…). Na straně povinného může jít o získání zaměstnání, zvýšení mzdy nebo jiných příjmů, apod. Nezapomeňte, že soud nemusí žádnou z vyživovacích povinností přiznat, pokud by byla v rozporu s dobrými mravy. Je nemyslitelné, aby rodič, který se celý život o své dítě nestaral, po něm následné požadoval poskytování výživného, apod. Pokud někdo úmyslně nebo i z nedbalosti neplní své vyživovací povinnosti, které k někomu má, může být jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin zanedbání povinné výživy.

V tomto článku jsme čerpali z níže uvedených právních předpisů, účinných ke dni 21.11.2012:
Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník 

Více podobných článků naleznete na webu Právní linky v bezplatné poradně.

Vlastnosti

Kategorie

Historie